Já bych svým příspěvkem vrátil směr diskuze zpět k psychologii. Povím vám, co se mi (a kolegovi) dnes stalo a na co jsem poté přišel.
Ráno koukáme na jasnou situaci, všechny signály podle systému, ale přišli pochybnosti "co když to nevyjde". Tak jsme do toho nešli. A pak už jsme jen koukali, jak trh uhání naším předpokládaným směrem. Později jsem přeci jen ještě - podle pravidel - naskočil a kousek ut pro sebe uzmul. Po nějaké chvíli na to kolega kouká a s úmyslem taky něco utržit do toho leze. Podle systému to není, ale kliknul. Vstupoval s myšlenkou tlačenou podvědomím, že "chce taky vydělat" a "že by se to tady mohlo..." (obchodoval své přání, ne to co bylo na grafu). A ztratil. I popřemýšleli jsme, proč v případě validního signálu váháme a když tam nic není do toho lezeme bez bázně a hany. Asi to je tak, že
v případě prvního validního signálu vědomí pozná, že vstoupit můžeme, ale pak se probere silnější podvědomí se svým strachem.
V druhém případě žádný signál nebyl, vědomí to vědělo, a tudíž podvědomí se strachem nepřišlo. Přišla jenom ztráta :(
Pohledem z opačné strany pro mě může být 'můj strach' vodítkem pro vstup do pozice. V prvním případě 'mám strach = mám vstoupit'. Proč? Strach přišel, protože mám validní vstupní signál a vstupem na trh budu riskovat své peníze. V druhém případě 'NEmám strach = NEmám vstupovat'. Proč? Nemám strach, protože na grafu není nic, kvůli čemu vstoupit. A když nevstoupím, neriskuju.
Snad jsem to vědomí/podvědomí moc nepoplet. Popravdě řečeno jsem si už 'odvykl nevstupovat, když není důvod' (kolega ještě ne), ale i tak si od teď budu svůj strach do deníčku zapisovat.
PS Já mám vlastně strach při každém vstupu, před i po...
Perun...