Co mají společného trading a Bůh

Nene, nebojte, toto nebude žádný nábor do církve, ani nic podobného. :-) Přesto bych se velmi rád podělil o velmi jedinečný zážitek, který mě potkal včerejší večer.

Zcela úvodem upozorňuji, že i když jsem křtěný (proti své vůli – v tak útlém věku jsem bohužel nemohl dostat vlastní volbu, zda-li chci, aby tak tomu bylo), v přístupu obecného vnímání církve jsem absolutní atheista, v rámci vlastní víry „nadopozemských“ sil mám svou vlastní víru (zřejmě blíže Buddhismu, než křesťanství). To tedy znamená, že o zážitku budu hovořit čistě jako o kulturním zážitku, z pohledu víceméně „nezávislého“ účastníka. No a co že bylo oním zážitkem?

Nic více a nic méně, než návštěva mimořádného koncertu Harlem Gospel. Koncert proběhl včera v Praze v Kongresovém centru. Na obdobném koncertu jsem byl poprvé. Jenom pro představu – komu Harlem Gospel nic neříká: pravděpodobně každý z vás viděl film Sestra v akci, ve kterém sbor jeptišek podával neuvěřitelné hudební výkony. Tak přesně to byl včerejší Harlem Gospel – 12 černochů v pestrobarevných oblecích zpívalo své neuvěřitelně pozitivní černošské „boží“ songy.

Co bylo pro mě největším překvapením, bylo publikum. Ačkoliv je české publikum obecně velmi pasivní a příliš nezúčastněné, tentokrát došlo k nevídanému efektu – zcela na konci prakticky všech 2000 lidí stálo na nohách a „tancovalo“ spolu se sborem Harlem Gospel! A tak jsem začal přemýšlet, co jsem vlastně ten večer viděl a zažil.

Prvně musím říci, že pokud by takto vypadaly kostely u nás, zřejmě bych do kostela s největší radostí chodil 3x denně. Normálně do kostela nevlezu co je rok dlouhý – chladné, nicneříkající, odtažité prostory na mě působí spíše depresivně, než aby se mě nějak niterně dotýkali a cokoliv ve mně probouzely. Jednou jsem se dokonce nechal zlákat na mši a po dvou hodinách jsem měl pocit, že se do kostela chodí pomalu zemřít – tak na mě působilo chmurné „in nome di patris“ v podobě táhlých neživých tónů a výklad faráře, který vlastně celou dobu jenom povídal o tom, jak je svět špatný a jak bychom měli v sobě hledat nápravu (nic proti obsahu, ve skutečnosti souhlasím a hlásím se k podobným tezím, avšak forma podání této skutečnosti se mnou prostě ani nepohnula) .

Osobně si myslím, že pokud nějaký Bůh je, pak chce, abychom prožívali naše životy naplno. A osobně si myslím, že přesně takto se chovají velké černošské církevní sbory, a proto jsou tak úspěšné. Jejich zpěv, vitální pohyby, nadšení a radost ze života prostě strhnou každého a pokud toto je Bůh – pak aleluja – radujme se a těšme se, následujme Boha a buďme rádi, že máme život tak úžasný. Asi je však marné snažit se něco takové vysvětlovat ve Vatikánu, který již léta bojuje s nezájmem, upadající vírou ve světě a neschopností zaujmout mladé.
A je to pochopitelné. Člověk by měl v životě vyhledávat a chtít prožívat převážně radost. Z Harlem Gospel na mě taková číšila každičkou vteřinu – pravý opak chladných kostelů a vážných tónů. Možná by reforma Vatikánu obdobným směrem pomohla přilákat do kostela opět mladé a postavit se zpět na nohy. Je to totiž jako s tradingem. Pokud „zamrzneme“, nenaučíme se dostatečně rychle přizpůsobovat změnám a nenaučíme se stavět ke změnám kladně, nebudeme vydělávat.

Uvědomil jsem si pak ještě jednu podstatnou věc, která se týká tradingu. A ta je ještě mnohem důležitější.
Pokud chcete být v tradingu opravdu úspěšní, musíte být jako Harlem Gospel. Musíte trading milovat jako oni Boha, musíte trading dělat s láskou a radostí a žít pro něj každý den. To ostatně platí pro cokoliv v životě, v čem chceme uspět. Odměnou za takový přístup pak bude pocit velkého naplnění, duševního uspokojení – a v případě tradingu jenom tak mimoděkem ještě balík peněz. A to je vlastně hlavní sdělení, které jsem vám dnes chtěl předat. Doufám, že za zbytek mě nikdo kamenovat nebude - upozorňuji, že se jedná o reflexi pouze a jen mého názoru. Nesouhlasit je právo každého. Aleluja!

Diskutovat k tématu článku můžete zde

Tomáš

Zpět na zápisník