Co dobrého si vzít pro trading z black jacku

Nedávno jsem po delší době viděl starší, ale perfektní film Oko bere (anglicky 21) a uvědomil si, jakou skvělou analogii může poskytovat intradenním obchodníkům. Třebaže se film odehrává v prostředí Las Vegas a jeho kasín, je v něm ukrytá jedna zásadní podstata, nad kterou by měly přemýšlet všichni intradenní obchodníci. A její filmové podání ji možná pomůže pochopit lépe než ze strohých písmenek v obchodních knihách.

Jak vyplývá z názvu, film se točí okolo karetní hry black jack (v Česku často překládané jako „oko bere“). Ta není založena pouze na náhodě, ale výslednou pravděpodobnost výhry lze ovlivnit různými strategiemi založenými na počítání karet. Při něm může hráč například zvyšovat sázky s ohledem na již tažené karty. To je samozřejmě taktika, které se kasína brání a rychle vyvedou hráče, kteří sedí u stolů a snaží se podobné strategie aplikovat. Kevin Spacey v roli profesora matematiky proto začal ve filmu aplikovat určité kolektivní počítání karet, kdy jeden student nenápadně počítá karty u daného stolu (a třeba i prohrává s malými sázkami) a teprve když je stůl „horký“, přivolá smluveným signálem jiného studenta a kódovými hesly mu sdělí aktuální stav vypočítaných karet. Ten potom tuto informaci aplikuje na způsob hry a výši sázek. Podrobněji nebudu děj filmu rozvádět, neboť Finančník není filmový server, a ani se nechci věnovat tématu počítání karet v black jaku (o kterém nic nevím), které bude navíc ve filmu jistě zpracované „hollywoodským stylem“.

Na podstatě to však nic nemění. A podstatou, na kterou mířím v dnešním článku, je, že vyhrávající hráči black jacku počítající karty využívají znalost kontextu, který ovlivňuje pravděpodobnost výhry a používanou strategii.

Když je Jim Sturgess coby hlavní postava filmu a student Kevina Speceyho přivolán tajným signálem spoluhráčů ke karetnímu stolu, ví, že zbývající stav netažených karet (ve stylu například více netažených vyšších karet) poskytuje určitou statistickou výhodou. Tedy právě daný kontext konkrétní karetní hry poskytuje onu výhodu. Pokud by přišel k jinému stolu, o jejíž hře nic neví, pak by i se stejnou strategií neměl žádnou výhodu a prohrával by jako ostatní hráči.

V tomto vnímám opravdu velkou paralelu s intradenním obchodováním.

Totiž jedna věc je obchodní systém pro jemné vstupy (např. ve stylu vstupuji na korekci, v divergenci s indikátorem a podobně) a druhá je aplikace systému do vhodného kontextu. Je to stejné, jako když má karetní hráč black jacku určitou strategii v samotné karetní hře, ale skutečnou výhodu dostává až v momentě, kdy hru hraje s využitím pravděpodobnosti na jeho straně (například vyšší šance na tažení vysokých karet atd.).

Coby intradenní obchodníci byste měli sedat k exekuční platformě jen ve chvíli, kdy je před vámi „horký stůl“, nadělující vyšší šance na výhru.

Teď je samozřejmě otázkou, co pro takovou indikaci použít. Z mého pohledu je to analýza nakupujících a prodávajících, protože právě ti stojí za jakýmkoliv pohybem v trhu a přitom se dají měřit. A teď nemyslím jen interakci v okamžiku vstupu, ale celkově v průběhu dané seance. Pokud například vidíme, že se trh hodně snaží klesat, ale prodávající naráží při vysokém volume na určitou hradbu tak je to jiný kontext, než když je v trhu minimální volume. To jsou dvě zcela odlišné situace, a pokud to nebudeme rozlišovat, patrně se nám moc dobře dařit nebude. Obzvlášť studentům FIMS 2 doporučuji film shlédnout, protože vám pak bude jasné, proč v rámci FIMS vyhledáváme vstupy jen v určitém kontextu způsobu chování trhů a jiné situace ignorujeme, byť tam můžeme vidět stejný technický signál například ve formě IMA divergence.

V každém případě, pokud se vám v diskréčním intradenním obchodování moc nedaří, je to z velké části patrně proto, že se snažíte trhy vnímat příliš mechanicky – tj. ve smyslu vyhledávání jednoduchých patternů kdekoliv, aniž by bylo dané místo „žhavé“.

Podívejte se na velmi zjednodušený příklad:

Jde o graf trhu NQ z 23. 10. 2014, kde vidíme cenové úsečky na jednominutovém timeframe a klasický indikátor volume. Řekněme, že budete obchodovat jednoduchý cenový pattern, který pro vstup short obsahuje rostoucí volatilnější úsečku. Tedy takovou, kterou vidíme v bodě A i v bodě B. Budete-li tyto body studovat jen z pohledu price action, můžete dojít k závěru, že jde o podobné signály. Jenže v obou případech je „stůl jinak žhavý“. V bodě „A“ je v trhu nízké volume, trh se obchoduje uvnitř pásma. V bodě „B“ je v trhu na daný den vysoké volume a trh se obchoduje po průrazu pásma na denním high. Tento úhel pohledu dělá z obou bodů zcela jiné vstupy a jsem přesvědčen, že rozdíl je podobný, jako když Kevin Spacey posílá hrát své studenty k vytipovaným „horkým stolům“ vs. situace, kdy by se snažili hrát kdekoliv bez znalosti kontextu.

Třebaže film Oko bere je již staršího data (2008) stojí za to jej znovu shlédnout a pak přemýšlet, jestli v případech vašich vstupů obchodujete reálně s určitou výhodou „horkého stolu“, nebo jestli tuto oblast nemáte ještě tak úplně pod kontrolou.