Krize na finančních trzích aneb co se z ní naučit

Minulý týden byl ve znamení smršti na finančních trzích celého světa. Psaly se novodobé dějiny bankovního sektoru, děly se věci, které ani veteráni nepamatují. „Neporazitelné“ bankovní instituty padaly jako domečky z karet a drobní investoři po celém světě ztráceli miliardy… Nebyla to lehká doba, pojďme se ale společně podívat na to, jak je možné se z takové situace něčemu důležitému přiučit a jak se v podobných dobách dá zamezit nepříjemným ztrátám.

Nikdy, nikdy, nikdy neobchodujte bez stop-lossu

Používání stop-lossu je naprostý základ. Je to totiž jediný způsob, jak si pojistit, že nepřijdete o všechno.

Je úplně jedno, zda-li jsem dlouhodobý investor, nebo krátkodobý spekulant. Je úplně jedno, jestli obchodujete akcie, komodity, nebo dluhopisy. Vaše peníze musí být vždy chráněny a vy musíte mít vždy jasný plán, kdy vhodit do ringu ručník ještě dříve, než začne hrozit, že půjde o život.

Toto steré pravidlo je natolik základní, natolik zásadní – a přesto tak málo vysvětlováno brokery jejich novým klientům a tak málo zdůrazňováno ve všech médiích, které se trhy zabývají.

Člověk obchodující bez stop-lossu v podstatě říká: budu nyní riskovat 100% svého účtu proto, abych dosáhl zhodnocení možná 20%. Budu teď riskovat celý svůj majetek, svůj dům, své zdraví, svou rodinu. Pro pár babek. Stojí to za to?

Inteligentní obchodník nikdy nic takového nedovolí. Raději se spokojí s menším zhodnocením, ale vše co riskuje, je maximálně čtvrtina jeho účtu. Pokud nastane nejhorší, bude pořád zdravý, bude mít střechu nad hlavou i svou rodinu a bude moci pořád pokračovat v obchodování, vydělat své peníze zpět a až se situace zlepší, začít svůj účet zase hodnotit.

Na trhy zkrátka a dobře není možné nahlížet jako na něco, co můžeme brát „hop nebo trop“. Stop-loss je základ.

Stop-loss musí být navíc přiměřený a musí vycházet z nějakého money-managementu. Tak například bychom neměli na jednu pozici riskovat více jak 5% našeho účtu a zároveň ve všech trzích ve stejný okamžik riskovat více jak polovinu kapitálu.

Kdo použije stop-loss, dostane tu a tam „na frak“ a vystoupí z trhu s drobnou ztrátou. Na druhou stranu, kdo nakoupí a slepě věří, že při pádu se trh někdy ještě otočí, zažívá tak značný psychický tlak, že podobné věci velmi zle snáší. Přitom je takový tlak zbytečný.

Neustále to opakujeme dokola a budeme i nadále. Ať jdete dělat v trzích cokoliv, držte se v prvé řadě dvou základních pravidel:

1) Mějte v trhu stop-loss
2) Nikdy neriskujte víc jak 5% účtu na jednu pozici.

Současné trhy velmi dobře ukazují, jak sakramentsky dobré pravidlo toto může být. V krizi a šílenství ztratíte možná pár procent účtu, dále ale žijete a až krize pomine, můžete se do trhů opět vrátit a pokračovat ve svých obchodech. Takové štěstí někteří nemají. Zodpovědný trader vždy počítá s nejhorším a je na to připravený – když na nejhorší dojde (jako že vždy se něco nečekaného stane), přežije. A o to jde v trzích v prvé řadě.

Co může padnout o 50%, může padnout i o 90%. Co může padnout o 90%, může padnout i o 100%.

Jak již je známo z některých mých starších článků, jsem nepřítelem strategie buy and hold (nakup a drž) a ředění pozic (přikupování), když trhy padají. Hned vysvětlím proč.

V prvé řadě, i když teoretici a akademici mohou namítat, že empiricky mohou jít akciové indexy pouze nahoru, neříkají takové teorie nic o tom, jak velký psychický stres musíte podstoupit a jestli vůbec takový snesete, když jdou trhy dolů. Povím vám, nechtěl bych být long v indexu v době, kdy za jediný den takový padnul o 5% a více. Z indexování a „nakup a drž“ se v takový okamžik stává značné psycho, při kterém trpí trader, trpí jeho zdraví, trpí jeho okolí. Málokdo takový snese a povídačky o tom, že za 20 let bude vše v bohatém zisku, asi málo komu pomůže. V trzích jsem tvrdý praktik a už moc dobře vím, jak většina lidí reaguje.

V druhé řadě, historie dokázala, že co spadne o 50% může spadnout i o 90% a co může spadnout o 90%, může i o 100%. Historie je plná případů, kdy firmy vévodili žebříčkům nejlepších a nejziskovějších titulů na burze pro daný rok a o 2 roky později pak již byly zcela vymazány, protože přestaly existovat. Jinými slovy, ti, co říkají že při pádu akcie firmy je třeba přikupovat jaksi zapomínají na možnost, že za pár měsíců nebo let už nemusí firma vůbec existovat a vaše peníze mohou být zcela fuč.
Mnoho firem, které byly ještě před pár lety součástí indexu S&P 500 dnes již vůbec nenajdete. Mnoho společností každý rok bankrotuje, zavře svůj byznys a naivní představa zastánců „nakup a drž“ se ukáže ve své plné pravdě. Konec konců, aktuální období je toho příkladem. Ještě předminulý pátek se akcie Lehman Brothers obchodovaly za 4 USD a řada lidí se domnívala, že za takovou cenu se již nikdy obchodovat nebudou. A měly pravdu.

Podobný osud může potkat jakoukoliv firmu. Příští měsíc mohou krachnout společnosti, o kterých byste si to nikdy nemysleli. Podívejte se, kde je dnes AIG, kde je dnes Merryll Lynch a řada dalších… Nezáleží, zda-li jsou to akcie zahraniční nebo tuzemské. Pokud něco padá ke dnu, pak je zřejmě se společností zásadně v nepořádku a přikupování takové špatné společnosti mně nedává sebemenší smysl. Daleko lepší je smířit se s drobnou ztrátou (předem stanovenou stop-lossem) a jít umístit peníze tam, kde mám lepší šanci něco vydělat.

Už jsem potkal mnoho lidí, co díky ředění přišli o všechno nebo alespoň zažili noci bez spánku a žaludeční vředy. Osobně k takovým patřit nechci, proto to poslední, co bych kdy dělal, je obchodování strategie „nakup a drž“ a průměrování. Už mnohokrát jsem zde psal, že strategii „buy and hold“ považuji za mrtvou. Je bohužel smutnou realitou, že tato strategie se stala tak značným klišé, že je nadále nesmyslně šířena nezodpovědnými osobami mezi drobné investory.

Jediným odborníkem na vaše peníze jste pouze a jen vy samotní

Morgan Stanley a Merryll Lynch. Tyto dvě finanční instituce měly po dlouhá léta image těch „nejchytřejších“ poradců, co vždy přesně vědí, kam a jak právě investovat. Byly to instituce, jejichž analytiky jste mohli pravidelně vídat na kanálech CNBS a číst s nimi rozhovory v New York Times. Minulý týden musela být společnost Merryll Lynch převzata Bank of America, aby nedošlo ke krachu a Morgan Stanley je nyní považována za další možnou oběť aktuální situace na trích.

Co to znamená? Že „odborníci“, co radili celému světu, nedokázali evidentně dostatečně poradit sami sobě. Řízení risku uvnitř společnosti bylo zjevně nedostatečné, obchodní rozhodnutí na základě vlastních analýz evidentně nepočítala s nejhoršími scénáři a nebyla na ně připravena, analýzám docela možná byla dávána větší důvěra, než si zasloužily. V touze za rychlými profity se riskovalo více, než bylo zdrávo a přípustno, až vše dopadlo jak dopadlo.

Na celém světě není žádný lepší odborník přes vaše peníze, než vy samotní. Vy jste ten, kdo musí převzít zodpovědnost za svůj majetek a udělat svá vlastní obchodní rozhodnutí v souladu s vlastní tolerancí a možností výše risku.

Být vlastním odborníkem však ještě neznamená slepě a impulzivně vstoupit do obchodu. Znamená to, že budete odborníkem do té míry, abyste se o obchodování na trzích něco naučili, abyste pochopili co je to risk-management, abyste se naučili řídit vaše pozice (namísto toho nechat jít nejprve pozici do ztráty 90% a pak slepě čekat a doufat, že se taková otočí zpět) a hlavně, abyste si vytvořili nějaký obchodní systém, ten si ověřili pomocí backtestu na minulosti a pak teprve šli s takovým obchodovat nebo investovat do trhů.

To ale ještě není vše: k tomu všemu musíte vytvořit inteligentní money-management, při kterém nikdy nebudete v jediném obchodě riskovat více jak 5-10% účtu a nebudete vše sázet na jedinou kartu. Svůj kapitál musíte neustále chránit, naučit se nejprve o své peníze nepřijít a pak teprve nějaké vydělat. Svůj risk můžete vždy naprosto konkrétně stanovit a limitovat s pomocí stop-lossu. Pokud v trhu žádný nemáte = váš risk je neomezený = nestěžujte si, až přijdete o všechno.

Pouze s podobnými kroky převezmete za své peníze zodpovědnost a pouze v takovém případě budou vaše peníze daleko více v „bezpečí“, než v případě naslouchání „odborníků“. Samozřejmě to vyžaduje čas a přípravu, vyžaduje to odhodlání a vůli. Jenomže peníze nejsou hračka a tak by k nim také mělo být přistupováno.
Osobně bych si nikdy nenechal radit od někoho, kdo radí za fixní plat ve své vlastní firmě. Takový člověk nemá co ztratit (tedy pardon, v případě krize firmy své místo, ale určitě si zase najde nové) a je mu jedno, jak vám poradí. On svůj honorář dostane ať vyděláte nebo proděláte.

Kvalita obleku člověka, který vám chce radit, ani síla reklamní kampaně společnosti, pro kterou takový člověk pracuje, nejsou důvody k tomu, využívat v otázce finanční tyto „odborníky“. Jsou to vaše peníze, vy musíte nad nimi převzít zodpovědnost a kontrolu. A jste snad dospělí lidé, abyste toto sami chápali.

Ostatně vše, co dnes v tomto článku píši, jsme říkali na Finančníkovi už mnohokrát. Evidentně je to ale stále málo, protože lidé jsou nepoučitelní a nadále se svými penězi hazardují a pak hledají viníky, na které by svou vlastní vinu později svalili.

Je jasné, že toto období není pro mnohé jednoduché. Většina snad přežila ve zdraví jen s mírnou újmou, jiní bohužel ne. Je také smutnou skutečností, že aktuální situace zajisté přinese od některých frustrovaných investorů a obchodníků řadu negativismu a agresivity směrem k trhům a všem, kteří v trzích jakkoliv participují. To ale bohužel k trhům patří – nedostatek opatrnosti může být velmi nepříjemný a podobné dny jako ty minulý týden nám to neustále připomínají.

My tento měsíc díky našim opčním strategiím přežili ve zdraví a dokonce v rámci zářiové expirace se ziskem, což nám dalo v naše přes rok stavěné a testované opční strategie ještě větší důvěru. Naše snaha a píle se nyní vrátila jako bumerang. I když expirace mého širokého IronCondora v RUT měla chvílemi na mále, nakonec vše dobře dopadlo (nemluvě o tom, že minulý týden byla k mání opční prémia, o kterých se nám doposud ani nesnilo – takže v době toho nejhoršího jsme řadu nových pozic otevřeli). To však ale neznamená, že se ani já nesnažím z aktuální situace učit, co jenom můžu. Převážně si pak znovu a znovu opakovat, že můj risk musí být jasně definovaný a že vždy a za každé situace musím mít jasný plán, který mně bude říkat, co dělat a jak se chovat. A že věřit můžu jen a jen sám sobě.

Peníze bez práce neexistují. Minulý týden ukázal, že je třeba být připravený, je třeba mít plán, je třeba vědět, co děláme, co riskujeme a jak riziko omezit na minimum. A hlavně, že je třeba být opatrný a nekupovat akcie společností jenom proto, že v novinách píší jak dobrý nápad to je, nebo že má dané akcie také soused. Kdo byl připravený, měl plán, věděl co dělá a používal stop-loss, skončil v nejhorším jen s nepatrnou újmou, která v té obří turbulenci nestojí ani za řeč.