Money Management profesionálů

V našem bezplatném on-line manuálu na těchto stránkách se mnozí z vás dočetli, že jednou z nejdůležitějších částí úspěšného obchodování je money-management. Jako zcela základní, nejjednodušší formu money-managementu jsme pak uvedli princip vyhledávat obchody s vyšším potenciálem zisku než je potenciál risku - nebo-li vyhledávat obchody s co největším RRR (viz. kapitola money-management) a dále neriskovat na 1 obchod více jak 3-5% účtu. Ve vyspělém světě zralých a zkušených obchodníků se však pod pojmem money-management skrývá ještě něco trochu jiného. Pokud se zeptáte profesionálního, zkušeného obchodníka co je momey-management, pravděpodobně dostanete následující odpověď:

Money management je ta část celkového obchodního systému, která nám říká „kolik“. Kolik svého spekulativního kapitálu bychom měli v daný moment riskovat? Kolik si můžeme dovolit riskovat?

Možná jste už někde zaslechli podobnou definici pod výrazem position-sizing. Takto se dá výše zmíněná definice též nazvat, ale v profesionálním světě je právě toto považováno za money-management. Ve světě profesionálního obchodování je otázka „kolik riskovat“ a „kolik pozic otevřít“ naprosto zásadní - každý dobrý trader by se takovouto otázkou měl začít zabývat v momentě, kdy má vytvořený třeba i zcela jednoduchý obchodní systém, který mu dokáže nadělovat profity. Pokud totiž k takovémuto systému později přidáte vhodný money-management, zisky se mohou začít rozrůstat raketovým tempem. Pojďme se tedy na money-management z pohledu profesionálů podívat trochu blíže.

Martingale versus antimartingale

V obecném pojetí existují pouze dva koncepty money-managementu. První se nazývá martingale money-management a druhý se nazývá antimartingale money-management.

Martingale money-management říká, že by obchodník měl během ztrátové série obchodů ZVYŠOVAT své pozice v daném obchodě. Proč? Zkrátka a dobře, protože, jak jsme si již několikrát vysvětlili, komoditní spekulování má mnoho společného se statistikami a s faktem, že po řadě neúspěšných obchodů přicházejí úspěšné a naopak. To tedy znamená, že pokud máme za sebou řadu neúspěšných obchodů, roste nám s každým dalším neúspěšným obchodem šance, že bude příští obchod vítězný. Proto podle principů martingale money-managementu by měl obchodník v takové situaci zvyšovat svůj risk - nebo-li navyšovat množství obchodovaných kontraktů.
Nutno říci, že model martingale money-managementu vzniknul původně u hazardních hráčů rulety a karetních her a v rámci komoditního obchodování jej nepovažuji za užitečný, spíše bych si dovolil nazvat jej jako velmi nebezpečný. Zabývat se hlouběji metodou martingale money-managementu tudíž považuji za zbytečné a pojďme si raději něco říci o druhém konceptu - antimartingale money-managementu.

Jak již jistě mnozí z vás tuší, antimartingale money-management je postavený na opačném principu, než martingale money-management: pokud rostou vaše zisky, zvyšujte i své risky. Pokud však váš účet zažívá ztráty, svůj risk adekvátně snižujte.
Přeneseno do praxe to znamená: pokud budete vydělávat a poroste váš účet, pak riskujte více ve formě více otevřených pozic. Pokud váš účet začne klesat, své pozice snižujte.
Samozřejmě, nejedná se o nic nového ani o žádný světoborný objev roku. Přesto, mnozí z vás třeba již brzy začnou vydělávat v komoditách nemalé peníze a tak se začnou současně trápit myšlenkou: co mám dělat se svými penězi teď? Mám obchodovat s více pozicemi? A s kolika? Odpověď na tuto otázku by vám měl dát vlastní, precizně naplánovaný a otestovaný model antimartingale money-managementu.

Jaké jsou nejběžnější modely antimartingale money-managementu?

Nejzákladnější a nejznámější modely používání antimartingale money-managementu jsou 4. Samozřejmě, existují celé řady dalších kombinací a variací, přesto však pro účel tohoto úvodního článku o hlubším pohledu do tajů money-managementu zatím postačí vědět právě o těchto čtyrech.

MODEL 1 - Units per fixed amount of money (UPFA)

První model udává, kolik pozic otevírat na každých X dolarů na vašem účtu. Pokud si otevřete účet s 5 000 USD a rozhodnete se pro používání UPFA modelu, pak si jako první musíte určit, kolik maximálně kontraktů začnete s takovouto částkou obchodovat. Jelikož se jedná o částku relativně malou, pak řekněme, že s 5 000 USD začnete obchodovat pouze jeden jediný kontrakt - nezávisle na tom v jakém trhu (resp. v každém, kde vám to marginy dovolí) a s jakým stop-lossem. Prakticky to pak též znamená, že budete obchodovat vždy pouze jeden jediný trh.
Pokud však budete úspěšní, pak již brzy svých prvních 5 000 USD proměníte do 10 000 USD. A jelikož jste si na začátku určili obchodovat jeden kontrakt na s každými 5 000 USD na účtu, pak zde začnete logicky obchodovat kontrakty 2. Buďto dva kontrakty v jednom daném trhu, nebo po jednom kontraktu ve dvou různých trzích.
Vaše obchodované pozice tedy začnou narůstat vždy po 5 000 USD, které „přibudou“ na váš účet. Pokud se v počátku rozhodnete otevírat 1 pozici na každých 2 000 USD, pak budou vaše pozice narůstat po každých 2 000 USD (při 10 000 USD na účtu budete tedy obchodovat celkem 4 pozice), atd.

MODEL 2 - Equal units model (EUM)

Druhý model je nejčastěji používaný v akciovém obchodování. Principem tohoto modelu je rozdělit si účet na několik stejně velikých částí a každou část pak riskovat na jiný obchod.
Řekněme, že vlastníte 10 000 USD, za které chcete nakoupit akcie. Jelikož každá akcie stojí jiné peníze a vy by jste rádi měli v celém nákupu nějaký „systém“, pak použijete EUM model, rozdělíte svých 10 000 USD na 5 stejných dílků - t.j. na 5 x 2 000 USD a za každý dílek nakoupíte jiné akcie. Za každé 2 000 USD samozřejmě nakoupíte jiné množství akcií, neboť každá akcie jinak stojí. Proto např. za 1 dílek 2 000 USD nakoupíte 8 akcií XX, za druhý dílek 3 akcie YY, za 3 dílek 10 akcií ZZ, atd. Jak pak váš účet roste, opět přerozdělujete zisky rovným dílem mezi jednotlivé dílky a v rámci těch pak přikupujete další akcie.

Modelu EUM se však využívá s určitou úpravou i v komoditách. Řekněme, že máte 30 000 USD. Jelikož potřebujete nějaký kapitál na pokrytí marginů a jelikož v komoditách NIKDY neriskujeme veškerý kapitál, pak si z této částky vezmete určitý díl, které jste ochotní riskovat - řekněme např. třetinu (t.j. 10 000 USD). Těchto 10 000 USD pak rozdělíte na 5 stejných dílků (units). Máme tedy 5 dílků po 2 000 USD. Nyní, každý z těchto dílků riskujeme v jiném trhu. Množství kontraktů v daném trhu si pak můžeme zvolit například na základě marginů. Pokud máme trh XX kde je margin 500 USD, pak za dílek 1 otevřeme 4 pozice v trhu XXX. Druhý dílek můžeme použít na otevření dvou pozic s marginem 1 000 USD a třetí na otevření jedné pozice s marginem 2 000 USD, atd.
Využití EUM modelu v komoditním obchodování je celá řada, je možné volit nejrůznější přístupy a kombinace.

MODEL 3 - Percent of margin (POM)

Třetí model antimartingale money-managementu říká, že vždy na dané procento účtu otevíráte tolik pozic, kolik vám dovolí marginy.
Pokud si otevřete účet 30 000 USD a rozhodnete se pro používání POM modelu, pak si nejprve musíte stanovit procento účtu, které budete riskovat v rámci výše marginů na jeden obchod. Řekněme, že se rozhodnete neriskovat v marginech nikdy více, jak 10% svého účtu. Pak máte tedy na jeden obchod k dispozici 1 000 USD na marginy. Pokud tedy chcete obchodovat komoditu s marginem 700 USD, otevřete si pouze 1 pozici. Pokud chcete obchodovat komoditu s marginem 400 USD, otevřete si 2 pozice, atd.
Pokud se nyní vrátíte k modelu 2 pochopíte, jak lze různé modely mezi sebou kombinovat - v případě modelu 2 jsme u příkladu využití EUM modelu v komoditách ve skutečnosti využili kombinaci EUM a POM modelu.

MODEL 4 - Percent Volatility model (PVM)

Poslední model je zřejmě nejsložitější ze všech. Podstatou PVM modelu je totiž měření průměrné denní volatility trhu a na základě té volit množství pozic, které v trhu otevírat. Nejběžnější způsob měření průměrné denní volatility trhu je ATR (average true range).
V principu pak funguje PVM zhruba následovně: ze svého účtu si zvolíme určité procento účtu, které jsme ochotni riskovat na 1 obchod. Pokud tedy máme účet například 10 000 USD a rozhodneme se riskovat v 1 obchodě 10% účtu - pak jsme ochotni riskovat na 1 obchod 1 000 USD.
Nyní si zjistíme, jaká je současná průměrná volatilita (ATR) trhu, který chceme obchodovat. Pokud se trh momentálně obchoduje s průměrným denním cenovým rozpětím 300 USD, pak otevřeme v obchodě 3 kontrakty (1 000 / 300 = 3,33) - samozřejmě v případě, že nám to dovolí výše marginů. Pokud trh momentálně obchoduje s průměrnou denní volatilitou 1 300 USD, pak si nemůžeme dovolit do trhu vstoupit. Pokud se trh hýbe s průměrnou denní volatilitou 480 dolarů, pak otevřeme 2 pozice, atd.

Závěrem

Jak vidíte, existují skutečně nejrůznější způsoby jak přistupovat k money-managementu. Berte však prosím na paměti, že účelem tohoto článku není říkat vám který je nejlepší nebo nejhorší a který máte používat vy. Jednoznačná odpověd neexistuje, stejně jako v případě obchodních systémů si každý musí najít svůj vlastní způsob budování a používání money-managementu. Tento článek pak slouží jako naprostý úvod do celé problematiky. Existují i celé další řady přístupů k money-managementu, stejně tak i různé hybridy zmíněných modelů (například fixed ratio model - který je určitou „variací“ UPFA modelu) a i nejrůznější kombinace (například trend-followeři používají nejrůznější kombinace zmíněných modelů). Fantazii se zde meze nekladou a je jenom na každém z vás, jak začnete o money-managementu přemýšlet a do jaké míry začnete být vynalézaví.