Naše výhody v trhu: makro-edge versus mikro-edge

Na našem serveru jsme již mnohokrát hovořili o tom, že aby bylo možné vydělávat v trzích peníze, potřebuje každý trader určitou výhodu v trhu, které se anglicky říká edge. Taková výhoda pak vede k sestavení přesných obchodních pravidel, která nám, podobně jako v případě casina, pomáhají tyto výhody na naší straně udržet a konstantně tak přinášet na náš obchodní účet $$$.

Výhod v trzích může být celá řada – různě zaměření obchodníci využívají různé taktiky. Pro fundamentální obchodníky může posloužit jako edge souhrn pravidel postavenných na různých fundamentálních ukazatelích daného trhu (například pravidla postavená na fundamentálním indikátoru COT), pro technicky zaměřené obchodníky různé kombinace situací v grafu trhu nebo na grafech indikátorů, pro jiné obchodníky může edge znamenat zase jejich silně vyvinutý cit pro trhy s „čichem“ na příležitosti (osobně nejsem zastáncem podobného edge, neboť se takové velmi špatně ověřuje na historických datech). Existují samozřejmě i velmi pokročilé způsoby vyhledávání výhod v trhu, jako například různé genetické algoritmy, což již je oblast sahající za mé vědění.

Edge mohou být jednoduchá i složitá, obecně platí, že jaké si to uděláte, takové to budete mít – přitom mnoho obchodníků již dokázalo, že sofistikovanější a komplikovanější techniky zdaleka nejsou lepší nebo horší než techniky naprosto jednoduché, až banální. Jinými slovy, schopný obchodník používající jen „holý“ graf trhu může dokázat vydělávat naprosto stejně, jako obchodník vybavený kvantem super-výkonných počítačů a týmem nejlepších programátorů.

V dnešním článku bych se však rád na edge (výhody) podíval z trochu jiného úhlu. V průběhu let jsem došel k závěru, že obecně můžeme edge dělit pouze na dvě základní skupiny – takzvané makro-edge a mikro-edge. Ideální je pak jejich vzájemná kombinace, jak si vysvětlíme již za moment.

Makro-edge

Makro, nebo-li „velké“ edge chápu jako takové, které staví na nějaké „zásadní“, nebo také „obecné“ vlastnosti trhu. V podstatě je to vlastnost natolik zřetelná, jasná a nepopiratelná, že se můžeme pokusit jenom na ní samotné postavit naše obchodování (samozřejmě bez záruky, že daná vlastnost trhu bude existovat ještě i za pár let).

V řadě trzích můžeme takové „obecné“ vlastnosti najít (samozřejmě, bez záruky fungování i v budoucnu), Tak například mezi jednou z „obecných“ vlastností trhů je fakt, že trhy trendují. Trhy málokdy stojí jen na místě – opakovaně rostou, klesají, hýbou se – tedy trendují. To je tedy jeden z faktických „makro-edge“, na kterém se snaží řada obchodníků postavit své profitabilní obchodování (samozřejmě mám na mysli obchodníky s trendem, nebo-li takzvané trend-following obchodníky).

Za jiný makro-edge můžeme zase považovat fakt, že indexy, které samozřejmě také vykazují trendy, netrendují ve skutečnosti tak příliš, jak by se mohlo zdát (což ukazuje velmi jasně statistická distribuce změn cen), takže jsou ideálním kandidátem na obchodování nesměrových opčních strategií, jako IronCondor, nebo Straddle/Strangle. Tyto dvě strategie opět využívají „obecné“ vlastosti trhu a obchodníci těchto strategií tedy staví své obchodní plány na základě „makro-edge“ (osobně též díky této vlastnosti indexů obchoduji jak IronCondor, tak Straddle/Strangle).

I když sám tedy některá makro-edge využívám, jako jednu z jejich nevýhod v protiváze vidím fakt, že jsou relativně „nestabilní“, tj. distribuce zisků a ztrát těchto technik je velmi nepředvídatelná. Pamatuji si například, jak před několika lety probíhaly debaty, zda-li je trend-following strategie (konkrétně se jednalo o Turtles strategii) definitivně mrtvá, neboť trend-following fondy již třetí rok po sobě vykazovaly špatné výsledky, aby záhy došlo ke strmému obratu a v momentě, kdy řada fondů začala tyto klasické obchodní přístupy opouštět, začaly turtles-strategie opět vykazovat úžasné zisky (stačí se podívat na dnešní situaci – většina komodit trenduje jako nikdy dříve a dosahuje vrcholů, o kterých se nám v minulosti mohlo pouze snít).

Právě pro určitou nestabilitu těchto makro-edges (o kterých se zároveň domnívám, že zde budou ještě hodně dlouhou dobu, i když nic není garantované), začali tradeři vyvíjet další skupinu „výhod“ v trhu, něco, co nazývám jako mikro-edge.

Mikro-edge

Na druhém protipólu „obecným vlastnostem trhů“ se nacházejí výhody, které jsou často velmi specifické a vycházejí z různých detailnějších kombinací řady nástrojů, jako například různé kombinace indikátorů, různé kombinace základních nástrojů technické analýzy, ale také například řadím mezi takové i zkušenosti daného tradera.

Za mikro-edge tak považuji velmi individuálně postavené techniky, které odrážejí nejenom fakt, že se nám podařilo nalézt v určitém trhu s pomocí určitých nástrojů zajímavou (dočasnou) statistickou výhodu, kterou můžeme začít profitabilně obchodovat, ale také fakt, že takové techniky jsou stavěné s velmi silným důrazem na individualitu tradera – tj. jaký styl managementu obchodu daný obchodník preferuje, jaké riziko toleruje, ale také jak silně vyvinutý má cit pro určité situace v trhu (někdo dokáže používat trendové čáry citlivěji, než ostatní, jiný trader zase daleko spíše dokáze vidět efektivní situace v kombinaci klouzavých průměrů, atd.).

Mikro-edge dokáží být dle mého názoru a zkušeností daleko stabilnější v distribuci zisků a ztrát (pokud je tak postavíme), ale na druhou stranu tím, že neodrážejí žádnou „obecnou“ skutečnost o trhu, mohou být trochu vratká. Proto řada mikro-edge musí být neustále upravována a monitorována, nebo nahrazována v průběhu času jinými. Mikro-edge jsou daleko senzitivnější na změny trhů a s tím je třeba počítat. Dnes existuje řada velkých traderů profitujících na svých vlastních mikro-edge (například slavný Gerard Apple, vynálezce indikátorů MACD), avšak všichni tito tradeři zároveň přiznávají, že stále musí pracovat na nových výhodách a ty staré v průběhu času buďto pozměňovat, nebo nahrazovat postupem času za jiné.

Kombinace

Osobně považuji za nejlepší způsob obchodování, pokud dokážeme kombinovat makro-edge s mikro edge. Tak například fakt, že indexy se nehýbou dostatečně, proto na nich můžeme profitovat se stategiemi typu IronCondor, můžeme kombinovat s vlastním edge (já používám náš systém FinWin) k leggování do pozic a tím získávání ještě více peněz z „hlavního“ edge. Nebo například u komoditních spreadových obchodů můžeme využít některých „obecných“ zákonitostí pramenících z fundamentálních faktů stejných rok co rok (sezónnost) a k nim přidat mikro-edge v podobě různých patternů pro lepší načasování vstupu do obchodu a tak snížení rizika. Osobně se též domnívám, že makro-edge v trhu již příliš nenajdeme a tak stejně většinou musíme zůstávat u mikro-edge, s nutností vyvinout taková s přihlédnutím na naši vlastní povahu. A samozřejmě pravdou zůstává i to, že velmi často je hranice mezi tím, co je makro-edge a co mikro-edge, nesmírně tenká.

Dnešní článek tedy není třeba chápat jako nějaký konkrétní návod či radu, ale spíše jako zamyšlení nad tím, co vše vlastně edge může být a na čem že se to vlastně snaží tradeři profitovat. Berte to jako inspiraci pro váš budoucí vývoj a jako podnět k tomu, že v trzích naleznete pouze velmi málo „obecných“ pravd, proto většina obchodníků, kteří chtějí začít v trzích vydělávat peníze, musí nakonec stejně skončit u své vlastní pravdy, tj. u toho, co funguje jim samotným (a co přitom ještě nemusí nutně fungovat ostatním).