Přehoďte výhybku a skočte do dalšího trading levelu (mozkový trik)

Dovolte mně jednu otázku: Jak často cítíte v tradingu potřebu, aby přišel nějaký nový posun, vývoj, skok vpřed? Často? Hodně často? A stále to nelze? Proč? Protože jste sami sebe tak naprogramovali!

V dnešním, trochu netradičním tématu vám vysvětlím, jak to, kudy chodíte každý den do svého zaměstnání, může ovlivňovat kvalitu vašeho tradingu. Možná to zní trochu bláznivě, ale uvidíte, že to má svoji logiku. Jedná se o mé důležité, již dávné psychologické zjištění, kterého se držím už řadu let. Vezměme to ale postupně.

Mozek je velmi složitý orgán, ale v jednom je vcelku jednoduchý: Dělá to, na co ho naprogramujete. Jak? Jednoduše. Naprogramujete ho tak, že mu dáváte myšlenkami jasné instrukce a následně vlastními činy urychlujete vytváření adekvátní mozkové mapy (něco jako řídící kód, který se však jednou etabluje a již nemění). Pak už je to jednoduché. Jakmile se určitá myšlenka a následný čin "zaběhnou", co se stane dál? Mozek se přepne na autopilota a jede stále dokola to jisté – jako naprogramovaný kód. A výsledek je, že vy se divíte, proč stojíte na místě.

Celé téma je vcelku zásadní a velmi důležité (více, než se může zdát) a vytvořil jsem kolem něho vlastní teorii, které říkám, "cesta nejmenší bolesti versus cesta nejvyššího potenciálu". Protože každá z cest vás povede k jinému výsledku.

Pojďme si tuto teorii demonstrovat na vaší cestě do práce, kde s trochou nadsázky vše začíná. Jak taková cesta obecně vypadá?

Vstanete v určitou (přesnou) hodinu, provedete ranní úkony (v přesném sledu, ve velmi podobné časové intervaly). Následně v určitý, většinou téměř přesný čas vyrazíte autem z domu nebo pěšky na MHD. Ať už zvolíte jakýkoliv dopravní prostředek, zvolíte zaběhlou cestu, stejné číslo tramvaje, stejný vagón, podobné místo v něm – stejně jako včera, ale i jako zítra. Občas musíte sice lehce zaimprovizovat, ale v základu je celý tento váš denní proces vysoce automatizovaný, prediktabilní a podvědomý. Proč ho děláte stále stejně? Protože je to cesta nejmenší bolesti. Optimalizovali jste celý proces tak, aby zabral minimum času a měl v sobě minimum komplikací (a rázem se pochválili, jak pragmatický a praktický typ člověka jste). Rázem jste také etablovali jeden z mnoha precedentů, který vašemu mozku říká váš vyšší záměr: Zautomatizovat váš život, vaše myšlení, jít vždy, kdy je to možné, cestou nejmenší bolesti. (A pro doplnění: Je to normální, běžné a přirozené, není se za co stydět).

Například má vlastní "cesta nejmenší bolesti" začala vznikat už v dětství, kdy jsem začal poprvé chodit bez doprovodu do školy: Očekávalo se, že budu následovat vždy jasně danou, "předschválenou" cestu (nejmenší bolesti) – a to jsem také dělal. Ve stejném duchu jsem jednal i na druhém stupni ZŠ a první dva roky SŠ.

Pak ale přišel zajímavý zlom.

Jelikož jsem studoval filmový obor a měl neustále rozdělanou řadu filmových školních projektů, potřeboval jsem v kuse přicházet s novými, kreativními nápady. Ty se však pod trýzněním předmětů jako deskriptivní geometrie (zpětně chápu, proč nejčastější tvar býval kosočtverec) a chemie (proč nás v té době raději nenaučili něco o ženských nebo alespoň penězích?) příliš nedostávaly. Začal jsem už v té době pozorovat, v jaké okamžiky se snažím nové nápady nejčastěji vymýšlet – a uvědomil jsem si, že je to při cestě do školy a ze školy. A tak mě jednoho dne napadla zajímavá myšlenka: Co kdybych změnil cestu, kterou běžně používám?

Efekt byl prakticky okamžitý a nevídaný. Jít do školy jinou cestou byla najednou výzva: Neměl jsem spočítáno, kolik času nová cesta zabere, musel jsem improvizovat, přemýšlet a hledat kreativní řešení. Stalo se tedy něco zásadního: Mozek musel vypnout z velké části svůj autopilot a přepnout se do stavu, kterému říkám "cesta nejvyššího potenciálu" (raději mám anglický výraz "peak performance"). Jinými slovy, mozek se přepnul do zcela jiného, nového myšlenkového režimu. A v něm začaly přicházet nové nápady, myšlenky a pohledy!

Už tenkrát jsem byl efektem změn cesty do školy natolik fascinovaný, že jsem během života tuto myšlenku dále rozvíjel a nakonec dotáhnul až do podoby, kdy co nejvíce a nejčastěji cestuji, s oblibou také do zcela nových a neprobádaných míst, s nádechem dobrodružství a nepředvídatelnosti. Proč? Protože je to cesta nejvyššího potenciálu. Jsem nucen vypnout autopilota a zapnout mnohem podstatnější část svého mozku (ale i intuici). Po každé cestě se tak vrátím s tolika nápady, že je dalších několik měsíců, do nové cesty, ani kolikrát nestihnu zpracovat. Přitom nápady jsou to zásadní. Například, jen z nedávné doby:

• zcela nové metody position sizingu,
• zcela nové a unikátní metody řízení strategií a portfolia,
• bezpočet nových, originálních indikátorů,
• vize ohledně dalšího směřování v tradingu,
• atd.

Zkrátka a dobře, každá cesta nejvyššího potenciálu přinese nový, zásadní skok vpřed v mé tradingové kariéře a věci jdou pak kolikrát rychleji, než je jsem schopen realizovat. Proč tomu tak je? Protože jsem přepnul mozkové schéma svého myšlení. Vědomě a svým způsobem vcelku jednoduše.

Takže, pokud chcete skočit do dalšího levelu tradingu, přehoďte výhybku. Začněte chodit do práce úplně jinými cestami. Začněte dělat věci, které jste nikdy nedělali. Nic zásadního, maličkosti. Důležitá je však změna a přehození na druh myšlení, který přináší výzvy. Najednou uvidíte, že začnete mít nápady, jak svůj trading popostrčit výrazně dále.

Při té nudné cestě do práce, kterou jste už absolvovali milionkrát i v polo (a občas i úplném) spánku, žádná nová změna ve vašem tradingu nepřijde. Nepřijde žádný nápad, podnět ani inspirace. Pokud však občas provedete drobné změny a jste najednou nuceni čelit výzvám, začnete trénovat mnohem efektivnější část mozku, než je váš podvědomý autopilot. Budete se divit, jak rychle náhle začnou přicházet nové nápady a podněty.

Vidíte, i mezi cestou do práce a úspěšnými obchody se dá najít zajímavá korelace. Já vám to říkal.