Technická analýza pro nováčky: Kam umístit základní stop-loss?

V posledním dotazníku hodně z vás uvedlo, že nejaktuálnější téma v tradingu je pro vás „jak na stop-lossy“. A je pravda, že bohužel mnoho obchodníků pracuje se stop-lossy špatně, a je to jeden z důvodů, proč tolik obchodníků prodělává.
   Foto (c)depositphotos.com   Stop-loss představuje automatický příkaz, který ukončí otevřenou pozici v ještě přijatelné ztrátě. Co je přijatelná ztráta záleží na řadě faktorů – například frekvenci obchodování, dlouhodobé pravděpodobnosti úspěšnosti obchodovaného systému atd. Vesměs by to ale mělo být jen pár procent účtu. Čím rychleji obchodujeme, tím by se procento mělo snižovat. U dlouhodobějších obchodů s vyšší pravděpodobností úspěchu může být nepatrně vyšší. Sám například u intradenního obchodování riskuji na obchod pod 1 % účtu, u pozičních obchodů to může být několik procent.
Většina krátkodobých obchodníků zmiňované pravidlo risk managementu v trzích aplikuje. Bohužel se snaží ale risk management přizpůsobit potřebám svého účtu, nikoliv trhu.
Mohu mít například účet 3 000 USD. Podle pouček v knihách se rozhodnu riskovat například 1 % účtu na obchod. Tedy 30 USD. V tomto risku by měly být zahrnuty i komise a skluz v plnění. Dotud je vše v pořádku. Problém nastává v okamžiku, když si většina obchodníků s malými účty vybere příliš drahý trh – nejčastěji nějaký s pákovým efektem. A třeba v komoditách (i těch intradenních) je fixní stop-loss na úrovni 30 USD vesměs hrozně málo. Zejména pro začínající tradery.
Obchodníci se pak dostávají do smrtelné spirály. Snaží se obchodovat tak, aby se „vešli“ do zvoleného stop-lossu. Hledají, jak vylepšit vstupy a zvýšit pravděpodobnosti obchodování. Přitom to, co dělají špatně je, že mají od začátku stanovený nepřiměřeně malý stop-loss. A to může reálně ovlivnit to, jestli daný systém vydělává nebo prodělává.  Jak to? Představte si, že jej bude obchodovat jiný obchodník s účtem 30 000 USD. Bude také riskovat 1 % na obchod. Takový stop-loss ale rázem může být funkční, protože poskytne obchodu dostatečný prostor.
S malými stop-lossy se ztrátoví obchodníci dostávají ještě do jedné velmi problematické situace, kterou jsem na Finančníkovi již mnohokrát popisoval. Jelikož na základním stop-lossu vystupují velmi často, berou jej jako rovnocennou formu ukončení obchodu.
A to se moc nevyplácí – při výstupu na stop-lossu se coby obchodníci dostáváme do velmi nepříjemné situace. Než se pustím do podrobnějšího popisu, tak jen uvedu, že v celém článku budu pro zjednodušení uvažovat jedinou formu obchodu – na dlouhou stranu. Tedy že jsme nakoupili, čekáme, že cena poroste a na tomto pohybu vyděláme. Samozřejmě pro short stranu platí vše stejně, jen s použitím obrácených příkazů. Proč není z mého pohledu ukončení obchodu na stop-lossu nejvýhodnější:
Stop-loss je prakticky časovaný market příkaz. V našem případě SELL. Pokud je náš stop-loss zasažen, pak trh klesal. Pravděpodobně s nějakým momentem, do kterého my prodáváme marketem – v takové situaci je velká pravděpodobnost, že dostaneme skluz v plnění, což zejména v intradenních futures trzích už může znamenat docela nezanedbatelné částky. Především při malém stop-lossu. Trhy se pohybují vesměs prostřednictvím menších rotací. Při výstupu na prodejním stop-lossu budeme velmi často prodávat do poklesu trhu, který se hned poté „nadechne“ a mohli bychom vystoupit lépe. Co je tedy řešením – nepoužívat stop-loss?
To určitě ne. V prvé řadě bych se ale snažil rozlišovat výstup ve ztrátě a výstup na stop-lossu. Sám vnímám stop-loss jako určitou krizovou záležitost – záchrannou brzdu, jejíž použití je zde pro případ nějaké extrémní situace, která nenastává příliš často a ve které prostě pozici ukončím i za méně výhodných podmínek. Zkuste v rámci backtestu nejprve hledat přístupy, kdy nebudete používat fixní stop-loss. Definujte jen pravidla výstupu ze ztrátové pozice. Jsou průměrné ztráty z takového systému na váš účet příliš vysoké? Pravděpodobně pak budete muset najít jinou strategii, nebo levnější trh (ve futures lze dnes zvažovat mikro kontrakty).
O krizovém stop-lossu přemýšlejte tedy jako o nejzazší variantě ukončení pozice. Takový stop-loss lze do strategie dodat až úplně naposledy (můžeme například vysledovat průměrnou hodnotu MAE a stop-loss použít na nějaké krajní úrovní).
Konkrétní aplikace práce se stop-lossem samozřejmě záleží na obchodovaném stylu a timeframe. Ale přemýšlejte o tom – běžný retailový obchodník striktně vystupuje na malém stop-lossu. Často nastaveném přesně tak, aby se do něj trh trefil svými mikrorotacemi. Tedy trh je velmi efektivní v zasahování těchto stop-lossů a obchodníci velmi efektivní v inkasování ztrát.
Na druhé straně jsou profit targety – u těch mají obchodníci úplně jiné emoce (euforie) a tak je posouvají daleko – mimo běžné mikrorotace trhů. A tak se velmi často odehrává scénář, kdy je obchodník v trochu malém profitu, aby pak skončil na blízkém stop-lossu. To v diskréčním obchodování u mnoha traderů vede k tomu, že se snaží o to více natahovat targety, aby trh ještě častěji zasahoval stop-loss.
Obchodníci tak inkasují sice malé ztráty – 1-2 % velikosti svého účtu, ale pravidelně. A i to může vést k poměrně rychlému vymazání účtu.
O tématu by se toho dalo napsat opravdu hodně. Pokud máte mnoho malých ztrát a váš účet se spíše potápí, zde jsem připravil alespoň základní body k přemýšlení:
Při používání vzdálenějších stop-lossů se budeme častěji s pozicí pohybovat v otevřené ztrátě. To určitě nikoho netěší, ale psychicky to lze natrénovat. Je ale určitě lepší začít u pomalejších obchodů a nižší páky. Výstupy obchodů ve ztrátě by měly být prováděny co nejmechaničtěji. Protože u ztrátových obchodů máme coby obchodníci nejvíc zkreslenou mysl. Může jít o velmi jednoduchá pravidla typu „Trh klesl o x bodů od mého vstupu, vystupuji na close první rostoucí úsečky atd.“. Samozřejmě čím rychleji obchodujete, tím menší prostor pro nějaké rozhodování je. Bohužel hrozně moc začátečníků se pouští do těch nejrychlejších obchodů s nejvyšší pákou. Kde jim s použitím malého účtu „nezbývá“ nic jiného, než použít stop-loss pár ticků od vstupu, a stát se tak potravou pro celý řetězec. Určitě existují přístupy pro obchodování s malým stop-lossem. Hlavně pokud vstupujete do protipohybu trhů – který už je tak částečně vyčerpaný, a pokud v takové situaci obchodujete pro adekvátně malé targety (kdy si trh jde de facto pro stop-lossy obchodníků na druhé straně našeho obchodu). Ale když se o něco podobného pokoušíte a nevychází to, pravděpodobně na to nemáte psychiku a opět doporučuji začít obchodovat trochu pomaleji. V této oblasti se tedy nedá poskytnout úplně univerzální rada. Nicméně pokud obchodujete live nějakou dobu a nedaří se vám, zkuste analyzovat své výstupy. Vystupujete ve ztrátě často na nějakém blízkém stop-lossu? Pak toto bude jedna z příčin neúspěchu. Otestujte si, jak by se vám vedlo s nějakou jinou logikou výstupu tak, abyste mohli i v případě špatně se vyvíjejícího obchodu vystoupit jinak než na krizovém stop-lossu. Jsou vaše obchody příliš rychlé na nějaké analýzy? Pak zpomalte. Zvyšte timeframe a snižte páku (pokud na vyšší timeframe nemáte účet).

Nováčci mají dnes jednu zásadní nevýhodu: Existuje dnes tolik různých nástrojů technické analýzy, tolik indikátorů, že je téměř nemožné se vůbec rozhodnout, co si vybrat. Pokusím se tedy dnes stručně popsat, co jsem já sám shledal za svou obchodní kariéru jako zajímavé, nebo naopak nezajímavé.
Základní nástroje technické analýzy
Supporty a resistence. I když je sám příliš nepoužívám (jsou spíše parketou Petra), jsou jedním ze základních, velmi důležitých a funkčních nástrojů technické analýzy. Umožňují nám plánovat obchody, nebo alespoň jejich části do budoucna a říkají nám skutečně mnoho o struktuře trhu. Ať už je váš obchodní styl jakýkoliv, S/R úrovně jsou něco, co byste měli ovládat. I pokud je nebudete v budoucnu vyloženě používat, v řadě případů se může čtení S/R úrovní hodit například pro plánování posunu SL nebo plánování výstupu části kontraktů.
Swingy. Pro mě osobně alfa-omega pro čtení struktury trhu, jak jsem psal v minulém článku. Neumím si představit práci s grafy bez swingů, protože ty mně řeknou téměř vše potřebné o směru trhu a také o oblastech jeho nerozhodnosti. Stejně jako S/R úrovně i čtení swingů chce trochu citu a praxe, ale později se může hodit pro téměř jakýkoliv obchodní styl. Ne vyloženě pro časování vstupů a výstupů, ale především pro určení aktuální struktury trhu a trendu a dle toho získání lepšího pohledu na to, zda vůbec na nějakou obchodní příležitost právě vyčkávat - a jakým směrem.
Pivoty. Nikdy jsem v nich nenašel nic, co by mně dalo nějakou smysluplnou informaci nebo mně pomohlo. Jedinou výjimkou jsou FinWin Pivoty, které ale využívám v podstatě pro trh e-mini Russell 2000 jako jednu z metod výstupů. Jinak si myslím, že pokud si nakreslíte do trhu S/R úrovně, dají vám solidnější a funkčnější základ.
Volume. Abych se přiznal, sám jsem ve volume nikdy nenašel žádné hlubší využití. Tím neříkám, že zde není - jen osobně jsem nenašel ani v diskréčním obchodování FinWin ani v AOS obchodování nic, co by mně dalo skrze volume nějakou výhodu a vylepšilo mé obchodování. Oproti tomu Petr skrze volume a orderflow dokáže číst řadu zajímavých informací, které v jeho obchodním stylu FIMS pomáhají, jsou to však již pokročilejší záležitosti. Myslím si tedy, že rámcově se bez hlubší znalosti volume v začátcích každý obejde, později záleží už na profilování osobního obchodního stylu, při kterém nástavba skrze volume informace může být pro jistý okruh obchodníků již užitečná a nápomocná.
Fibonacciho retracementy. Za jediný opravdu validní retracement považuji 50% retracement, který hojně používám a tvoří nedílnou součást systému FinWin. Ostatní Fibonacciho úrovně mně nikdy žádný extra benefit nepřinesly a opět myslím, že zakreslení S/R úrovní a orientace ve struktuře swingů jsou spolehlivějším ukazatelem. Vím, že někteří obchodníci používají různé Fibonacciho úrovně například pro výstupy, což si myslím, že rámcově není špatný přístup, ale řekl bych, že je asi tak na úrovni jakékoliv jiné běžné výstupní techniky. Neurazí, ale ani ničím výrazně nepřekvapí. Toť jsou mé zkušenosti a závěry (proto také krom 50% retracementu vůbec nepoužívám).
Indikátory
Klouzavé průměry. Opět se jedná v oblasti indikátorů o to naprosto nejzákladnější a dle mého názoru to naprosto nejlepší. Já sám zbožňuji klouzavé průměry všeho druhu. Používám je jako téměř základní prvek diskréčního obchodování FinWin (EMA34 a EMA204), ale i řada mých AOS využívá různé druhy klouzavých průměrů, ať už pro vstupy, tak i pro řízení výstupů a posouvání stop-lossu. Nejraději mám SMA, EMA a (K)AMA, ale nepohrdnu jakýmkoliv typem klouzavého průměru 🙂 Využití je obrovské a troufám si říci, že i s pouhými klouzavými průměry + čtením struktury trhu se dá postavit skvělý obchodní systém.
Momentum indikátory. Obecně mám opět momentum indikátory rád, a to všech typů. Mé oblíbené je samozřejmě CCI, které je opět základem systému FinWin - ovšem POZOR, někteří lidé se mylně domnívají, že CCI a FinWin patterny jsou u systému FinWin to nejdůležitější, není to však pravda. Naprostý základ je struktura trhu, to je opět alfa-omega, FinWin patterny a CCI už jen slouží k jemnému časování (více v našem on-line semináři Daytrading od A do Z). A ono to tak nějak platí obecně. Struktura je základ, pak teprve přicházejí na řadu vstupy. Proto vstup na základě faktu, že "A překříží B" je poměrně naivní přístup, vždy záleží v prvé řadě na celkovém kontextu trhu.
Oscilátory. Zkušenosti s oscilátory mám tak na půl. Existují zajímavá využití například pro výstupy nebo divergence. Takže zde už spíše záleží na typu obchodníka a jeho celkovém obchodním stylu, směru a pojetí. V zásadě oscilátory vůbec nepoužívám a zcela se bez nich obejdu. Ale vím, že pracovat se s nimi rozumně dá.
Křivky. Různé druhy "Bands" (Bollinger Bands, Keltner Channel atd.) se mně spíše neosvědčily. Opět se dá nalézt několik zajímavých funkčních přístupů, ale zrovna tak si myslím, že v začátcích je to něco, bez čeho se trader vcelku bez problémů obejde. Pokud nějaké rozumné využití křivek máte a používáte, je to určitě super, pokud jste s křivkami do styku zatím nepřišli, určitě začněte spíše se základní strukturou trhů, nějakým klouzavým průměrem a případně nějakým momentum indikátorem (nebo oscilátorem).
Závěr
Závěrem bych ještě rád dodal, že hlavní je držet si věci jednoduché a příliš je nekomplikovat. I s jednoduchými nástroji se dá postavit kvalitní strategie, podstatný je pak ale převážně money management a psychika tradera.

Fibonacci extensions, neboli Fibonacciho rozšíření, je nástroj technické analýzy, který se používá k identifikaci potenciálních cílových cen po trendovém pohybu. Účelem použití je identifikovat úrovně, na kterých se ceny mohou odrazit nebo pokračovat v trendu.
Základní princip
Fibonacci extensions jsou, stejně jako Fibonacci retracements, založeny na Fibonacciho posloupnosti, která začíná čísly 0 a 1 a pokračuje součtem předchozích dvou čísel. Například prvních několik čísel Fibonacciho posloupnosti je následujících:
0, 1, 1, 2, 3, 5, 8, 13, 21, 34, 55, 89
Poměr mezi těmito čísly je velmi přesný a často se vyskytuje v přírodě, umění a architektuře. Fibonacciho rozšíření využívá tento poměr k identifikaci potenciálních cílových cen na finančních trzích.
Hlavní hladiny Fibonacciho rozšíření jsou 138,6 %, 150 %, 161,8 %, 261,8 % a 423,6 % a jsou považovány za úrovně, na kterých se ceny mohou odrazit nebo pokračovat v trendu.

Indikátor Fibonacci extensions aplikovaný na graf akcie Apple. Barevné linky znázorňují úrovně indikátoru. Červené šipky ukazují, že trh testoval úrovně 161,8 %, 261,8 % a trendoval k úrovni 361,8 %.
Závěr
Fibonacciho rozšíření je užitečný nástroj technické analýzy, který lze použít k identifikaci potenciálních cílových cen po trendovém pohybu. Obchodníci mohou použít Fibonacciho rozšíření k tomu, aby se pokusili předpovědět, kam se trh bude v budoucnu ubírat.