Vstupovat přímo na S/R úrovni, nebo raději čekat na potvrzení?
Dnešním článkem se opět zaměřím na praxi zejména intradenního obchodování. Konkrétně na taktiky spojené se vstupy do obchodů. Je výhodnější vstupovat limitními příkazy na S/R úrovních, nebo až po potvrzení skrz price action či indikátory?
Hledáte-li rychlou a jednoznačnou odpověď na danou otázku, tak vás musím zklamat. Podle mého názoru jednoznačná odpověď neexistuje, neboť každému může vyhovovat v tradingu trochu něco jiného. Už jen s ohledem na různé styly, se kterými lze v trzích profitovat. Na druhou stranu je ovšem toto téma velmi zásadní a vyplatí se o něm přemýšlet a různě jej testovat.
Začínající obchodníci často nad otázkou, jak vstupovat , příliš nepřemýšlí. Většinou vstupují marketem na základě několika souběžných potvrzení svých obchodních systémů, což může znamenat, že se cena již vzdálila od oblasti, na kterou reagovala. Neznamená to, že by takový vstup byl špatný – velmi záleží na cenové struktuře, kterou trader obchoduje a především na aktuálním stavu trhu (zdali silně trenduje a podobně). Zejména v méně likvidnějších trzích však může výrazně opožděný vstup představovat citelné snížení výkonnosti obchodního systému.
Pojďme si problematiku rozvést trochu podrobněji.
Mnoho intradenních obchodníků (včetně mě) vstupuje na základě předpokládané reakce trhů na určitou cenovou úroveň (vycházející ze struktury ceny, volume, indikátorů atd.) – a to buď v souladu s krátkodobým trendem, nebo proti němu. V zásadě se pak nabízí dvě možnosti, jak danou reakci obchodovat:
1. Můžeme příslušný pohyb „předjímat“ a vstupovat agresivně v bodě, kde očekáváme reakci trhu. Na screenshotu hypotetický ukázkový bod 1.
2. Můžeme počkat na potvrzení vstupu sledováním reakce cenových úseček nebo indikátoru na danou úroveň a vstoupit až poté, co dané potvrzení získáme – typicky například na close vyznačené úsečky, která by již jistě dostatečně rozhýbala různé indikátory.
Znovu nejprve zopakuji, že z mého pohledu nelze jednoznačně označit jeden z přístupů za dobrý a druhý za špatný. Pojďme si však nastínit některé důležité principy, které můžete dále rozvíjet ve svých testech:
Přístup 1 vypadá agresivně a také agresivnější je. Obchodník časuje svůj vstup na základě určité hypotézy o S/R úrovni vycházející z historického vývoje grafu. Může se pochopitelně stát, že vstoupí například short na předpokládané S/R úrovni, kterou trh ale nebude respektovat a bez sebemenšího zaváhání jí projede. Na jeho straně však stojí výhoda v podobě řízení risku. Zcela hypoteticky předpokládejme, že bychom pracovali v trhu ES se stop-lossem 2,5 bodu (125 dolarů). Takový stop-loss by pak obchodník mohl v našem příkladu umístit až nad high posledního swingu (na obrázku SL1), což mu v mnoha případech poskytuje rozumný prostor pro další řízení obchodu. Případně pochopitelně může zvolit nějaký velmi malý stop-loss hned nad S/R úrovní a pracovat tak i v méně volatilních trzích s rozumným RRR.
Obchodník vstupující v bodě 2 má k dispozici více informací. Už ví, že v jeho vyznačené oblasti (v našem hypotetickém případě modrá linka) se trh skutečně otočil. Ovšem za tuto informaci platí výrazně horší vstupní cenou, neboť trh od high swingu již urazil cca 2,5 bodu. Vstoupí-li obchodník do short obchodu na close úsečky, bude muset buď pracovat s větším stop-lossem než 2,5 bodu nebo použije „standardní stop-loss“, který mu vystačí jen tak tak k SR úrovni, kde jej trh „jako na potvoru“ z obchodu vyhodí.
Nezanedbatelná je i otázka výstupů z obchodů. Představte si, že vstoupíte do obchodu v bodě vstupu 1. Potom v oblasti vstupu 2 už lze obchod pomalu zavírat na prvním targetu s RRR 1:1 (pokud bychom obchodovali s komfortním SL až nad nejvyšším high na grafu). V případě vstupu v oblasti 2 by měl obchodník spekulovat na větší pohyby, protože pro nějaké jemné řízení pozice zde není prakticky prostor.
Jak vidíte, dva různé přístupy ke vstupům nabízejí najednou celou řadů různých scénářů obchodování stejné úrovně z pohledu řízení obchodu a risku. Obchodníci mohou spekulovat na stejnou akci v trhu (odraz od S/R), ovšem místo vstupu je často jedním z kritérií, od kterého se v intradenním obchodování odvíjí zisk/ztráta/BE daného obchodu.
V rámci jednoho článku není možné danou oblast pokrýt příliš podrobně, jednoznačně však doporučuji danou problematiku zkoumat z pohledu svého obchodního systému.
Jak například tuto otázku řeším při obchodování FIMS?
V případě protitrendových signálů na nových high/low jsem při vstupech konzervativnější. Tyto obchody nabízejí celkově solidní RRR a čekám tak na určitou formu potvrzení otočení trhu (vycházející z orderflow nebo price action). Po potvrzení však vstupuji limitním příkazem a snažím se získat lepší vstupní cenu tak, abych měl vždy SL pod/nad aktuálním hlavním swingem.
Vstupuji-li do trendových obchodů nebo uprostřed aktuálně obchodované cenové struktury (různá pásma, DT/DB atd.) většinou vstupuji agresivněji limitním příkazem připraveným na mikro S/R úrovni. Těžím z toho, že v takovém případě mohu svůj stop-loss umístit do zajímavé vzdálenosti za předpokládanou S/R úroveň a zároveň inkasovat první profit target často hned v prvním momentu odrazu od S/R úrovně.
Jaký typ vstupů tedy používat?
Jednoznačnou odpověď vám dají pochopitelně jedině vaše vlastní testy.
Při používaní agresivnější vstupů skrz připravený limitní příkaz je potřeba zakomponovat do svého obchodního plánu metodiku pro definování silných S/R oblastí, na jejichž odražení spekulujeme. Současně je třeba klást důraz na pochopení aktuální struktury a volatility, ve které se trh pohybuje. Jednoduše řečeno není možné bezhlavě sázet limitní příkazy před rozjetý trh nebo opožděně vstupovat na potvrzujících úsečkách v trhu, který se jen líně převaluje do strany.
Petr Podhajský
Fulltime obchodník věnující se tradingu více než 20 let. Specializace na systematické strategie obchodované na futures a akciích. Oblíbený styl obchodování: stavba automatizovaných portfolio systémů, které využívá i v alternativním fondu, který spravuje.