Jump to content
Co nového? Mé kurzy
Články a tutoriály:
Archiv článků Psychologie obchodování Jak na obchodní plán Mé obchodní strategie
  • Psychologie obchodování 21: o úspěchu (1)

    Dnes bych rád využil pondělní článek na téma psychologie obchodování k povídání z trochu jiného soudku, avšak doufám, že pro mnohé začínající tradery přínosného. Následující řádky prosím berte jako mé esence úvah, podnětů a zkušeností na téma úspěchu – v tradingu, businesse nebo čemkoliv jiném a další debata na toto téma je rozhodně vítána.

    Úspěch. Magické slovo, po kterém prahne mnoho z nás. Úspěch znamená všechno možné i nemožné – uznání, peníze, samostatnost, svobodu. Každý za slovem úspěch vidí něco jiného a pro každého slovo úspěch představuje jiné dimenze. Žene se za ním mnoho z nás, ale jenom málo kdo má štěstí, že toto magické slovo dožene a implementuje jako součást života. A i když se to už podaří, ještě není zdaleka vyhráno: úspěch za každou cenu nemusí být ještě úspěch jak jsme si představovali a navíc nás nemusí takový úspěch udělat šťastnými. Pojďme si však zkusit položit otázku: proč je dosažení úspěchu tak těžké? A proč je to tak těžké v tradingu, byť vydělávat peníze v trzích může být ve své podstatě velmi snadné a jednoduché?

    mysleni1.jpgPříčina může být jediná – a tou je myšlení. Už jste to slyšeli a četli mnohokrát – naše myšlení formuje naší realitu; jsou to naše myšlenky, které uvádějí v chod náš vlastní svět a stojí za úspěchy nebo neúspěchy prakticky ve všem, do čeho se jen pustíme. Tato slova vám myslím potvrdí každý, kdo kdy uspěl v životě v čemkoliv. Přesto jsou tato slova mnohokrát špatně interpretována a jejich váha není brána tak seriózně, jak je pro úspěch třeba.

    Základem teze „úspěch=myšlení“ je skutečnost, že naše myšlení většinou není uzpůsobeno úspěchu. Jinými slovy, drtivá většina z nás se narodila v podmínkách, které nás většinou vychovávaly k takovému vzoru myšlení, jaké nás k úspěchu nedovede. Ano, čtete správně – klíčové je zde slovo vzor.

    Myšlení a smýšlení a všem kolem nás není něco, s čím bychom se již narodili. Myšlení a smýšlení je něco, co se od ranného dětství formuje v nás, a to velmi zásadně. V momentě kdy se narodíme, naše myšlení a smýšlení je jedním slovem žádné. Můžeme si představit, že novorozencův mozek je počítač, který má zcela „čistý“ software uvnitř. Novorozence však začne pomalu růst, měnit se z novorozence na batole, na kloučka, na školáka, na puberťáka, na studenta a nakonec na dospělého člověka. A jak novorozenec roste a celá jeho postava a organismy se formují, formuje se jeho myšlení a smýšlení. Jeho mozek už není „čistý“, jeho mozek se začíná naplňovat mnoha informacemi a ty nadále ovlivňují celý jeho svět. A právě kvalita a základ informací, které jeho mozek dostává, začne řídit celý běh jeho chování – začne vytvářet jeho vlastní vzor chování. Ve skutečnosti pak celá řada vzorů chování – automatického smýšlení a reagování v rámci tisíce maličkostí i zcela zásadních věcech.

    Možná si myslíte, že člověk je tvor spontánní. To je však zdání velmi vzdálené pravdě. Člověk je ve skutečnosti tvor, jehož chování je řízeno jeho podvědomím. Podvědomí je vlastně určitý „program“, který se v mozku vyvíjí celý život a který řídí podstatnou část naší činnosti. Mozek má v sobě mnoho programů, avšak ty, které jsou mu vštěpovány nejčastěji a s největší frekvencí jsou ty, které pak přebírají nadvládu nad naším chování a přetvářejí se v konkrétní vzory chování a vzory smýšlení.

    Jedním z příkladů může být například skutečnost, že jsme již jako malí učeni chodit na toaletu v případě potřeby. Takovouto věc všichni považujeme za samozřejmost, avšak v momentě, kdy jsme se narodili, náš mozek tuto samozřejmost neobsahoval. Tato samozřejmost musela být do našeho mozku vštípena s takovou intenzitou a frekvencí, aby se z ní stal automatický vzor chování (a potažmo i smýšlení, neboť právě naše smýšlení = naše chování). Proto nám naši rodiče opakovali několikrát denně, abychom v případě potřeby chodili na toaletu. Ba co více, pokud jsme tak nečinili, pak nás za to trestali nebo kárali. Dokonce i ve školce nás vychovatelky kolikrát před ostatními „ztrapňovaly“, pokud jsme svou „potřebu“ vykonali bez toho, aniž bychom šli na toaletu. Tlak a intenzita na utvoření příslušného vzoru chování byl tak silný, že jej postupem času náš mozek převzal jako jednu z absolutních priorit. Vzniknul tedy konkrétní vzor chování, o kterém dnes ani nepochybujeme a vůbec nás nenapadne, že jsme se ve skutečnosti s takovým vzorem nenarodili, a že byl vytvořen „z ničeho“.

    Vzor chování s názvem „chodit na toaletu“ je tedy jeden z těch, které považujeme za samozřejmé a je pro náš život celkově neškodný – ba naopak. Jenomže se nejedná zdaleka o jediný vzor, který nám byl do hlavy vštípen a na základě kterého bylo zformováno naše budoucí chování. Záhy totiž přišla celá řada dalších vzorů a mezi nimi i ten nejzásadnější ze všech – pracovat pro peníze.

    Pokud si položíte upřímnou otázku, zdali je nutné, aby člověk chodil do práce a pracoval pro to, aby vydělával peníze, naprosto bez váhání odpovíte, že ano. Dokonce to povíte tak samozřejmě, že o tom v daný moment vůbec nepřemýšlíte – ono ANO z vás vypadne tak samozřejmě, jako byste měli pocit, že jste se právě s tímto „ano“ již narodili. Ve skutečnosti však opět neděláte nic jiného, než že interpretujete „program“, který vám byl do hlavy vštěpován ještě déle a ještě markantněji, než program „chození na toaletu“. Pracovat pro peníze je totiž základem nejenom fungování celé ekonomiky, ale převážně fungování státu – z čeho by byl stát živen, kdybychom my všichni nepracovali a neodevzdávali mu desátky? Tlak na vytvoření vzoru myšlení „práce-odměna-práce“ tedy už odmalička přichází ze strany rodiny, školy, státu, celého okolí a vlastně odevšad, kam se jen podíváme. Tlak na tento vzor myšlení je naprosto ze všech nejsilnější a je v nás tak silně zarytý, jako skutečnost, že v případě potřeby musíme chodit na toaletu. Nebudeme se nyní do hloubky zaobírat tím, zda-li je tento vzor špatný nebo dobrý. Osobně jsem toho názoru, že bez existence tohoto vzoru chování bychom my ostatní, tradeři, neměli na kom vydělávat a společenství i ekonomika by přestaly fungovat. Bez tohoto vzoru by nemohlo být zdarma školství ani zdravotnictví. Přesto však zůstává skutečností, že kdyby neexistoval nikdo, kdo by se z tohoto vzoru dokázal vymanit, neexistovali by na tomto světě ani milionáři a multimilionáři. Takže je jasné, že vzor chování „práce-odměna-práce“ je důležitý k tomu, aby planeta fungovala jako doposud, tedy je důležitý pro společenství. Otázka však je, zda-li je tento vzor chování důležitý a převážně pak efektivní pro jedince. A právě v tomto bodě mnozí mohou začít nacházet skutečné jádro pudla: vzor myšlení „práce-odměna-práce“ se nám zdá natolik samozřejmý, že jsme o jeho efektivnosti nikdy nepochybovali a nezkusili si položit si otázku, zda-li by neexistovali pro nás jako pro individuality jiné, lepší a efektivnější vzory myšlení. (Všiměte si, že říkám myšlení, nikoliv řešení. Řešení jak naplňovat své sny bez vzoru "práce-odměna-práce" zajisté existují, ale nikdy se nedostaví bez změny vzoru myšlení - což je něco, co je často ignorováno, a proto se většině najít lepší řešení nikdy nepodaří). Skutečnost je dokonce taková, že od našeho širokého okolí není ani žádáno, abychom si podobné otázky kladli – většinou vám okolí bude okamžitě oponovat odpověďmi typu „žij jako každý jiný a budeš dobrý člověk“, nebo „já si to tak nevymyslel – ale víš o něčem jiném?“. Takové reakce okolí jsou přirozené, neboť i jejich programy „práce-odměna-práce“ jsou natolik hluboce zakořeněny, že odmítají jakoukoliv myšlenku na možnost, že by věci mohly být jinak. Je to totéž, jako kdybyste se někoho ptali: „je správné chodit na toaletu, když mám potřebu?“

    Přesto na této planetě existuje slušná řádka jedinců, kteří se rozhodli za otázkou „je pro mě vzor chování „práce-odměna-práce“ dostatečně efektivní?“ zaobírat hlouběji a začali velmi často přicházet k překvapivým závěrům: stávající vzor chování je efektivní pro stát a společnost jako celek, nikoliv však pro mě samotného! A tak tito jedinci položili ve svém myšlení základ něčemu, čemu se říká „myslet mimo rámec“ (v angličtině „thinking out of box“) a tím si začít pokládat základní kameny novým možnostem, vedoucích k řešení, jak dosáhnout požadovaných cílů bez nutnosti vzoru "práce-odměna-práce".

    Myšlení mimo rámec je stav, ve kterém se dopracujeme k jasnému přesvědčení, že mé současné myšlení není naprogramováno dostatečně efektivně vůči mým potřebám, přáním a touhám a zároveň stavu, kdy logicky začínám myslet naprosto jinak než většina, neboť se postavím proti nejzarytějším konvencím myšlení. Nedělejte si však iluzi, že dojít k takovému stavu je snadné. Ba naopak, je to velmi náročné. Program „práce-odměna-práce“ je v nás zaryt natolik hluboce, že nejenom že nechceme přemýšlet o jeho efektivitě, ale ještě spíše nechceme přemýšlet o jiných řešeních (to by mohlo znamenat příliš mnoho náhlých komplikací ale i přílišné postavení se proti konvencím). Ba co hůře, program je v nás tolik zakořeněný, že ani nepřemýšlíme o našich skutečných niterných potřebách a přáních do té míry, abychom byli ochotni a schopni přiznat, že myšlení „práce-odměna-práce“ nás k nim většinou nedovede. Tím bychom totiž velmi často museli přiznat prohru – prohru toho, že o čem jsme si dosud mysleli že děláme správně, bylo ve skutečnosti špatně.
    Co myslíte, kolik lidí sní o tom, že bude jezdit v luxusním automobilu, žít v hezkém a útulném domku a jezdit na celou zimu do Karibiku? Vsadím se, že obdobné myšlenky a přání by se našla v každém z nás. Co se ale stane, když vám řeknu, že vzorem chování „práce-odměna-práce“ se k takovému cíli nikdy nedopracujete? Pak mě většina začne přesvědčovat, že jsou slušní lidé, a že poctivou a tvrdou prací se mnoho jiných ke svým cílům dopracovalo (nad čím se však už jiný nezamyslí je skutečnost, zda-li za úspěchem těchto jedinců stojí skutečně jen tvrdá a poctivá práce). Jiná skupina lidí naopak již na své sny a touhy zcela rezignovala, neboť pochopila, že skutečně vzor „práce-odměna-práce“ k blahobytu nevede a tato skupina mě bude zase přesvědčovat, že dnešní doba přeje jenom lotrům a gaunerům, nikoliv slušným lidem. Na tom je samozřejmě kousek pravdy, avšak toto je cesta, o které já mluvit nechci a se kterou já nesouhlasím. Takže, jedna skupina žije v iluzích, že se stávajícím vzorem chování skutečně zbohatnout mohou (většinu této skupiny tvoří různí manageři, kteří možná spadají do větší platové třídy, ale jejich výdělky, adekvátně progresivně zdaněné, nevyvažují stále adekvátní fakt, že na ně pracují 12 hodin denně a 6 dní v týdnu), druhá skupina je již iluzí zbavena a žije v předsudcích, že zbohatnout slušnou cestou nelze. Ani jedna z těchto skupin však v drtivé většině nemyslí mimo rámec a nesnaží se jakkoliv přemýšlet o tom, nakolik může být překážkou jejich současný vzor myšlení. Takový krok je silné sousto. Takový krok nese řadu úskalí. Znamená přiznat, že vše, co jsme dělali doposud, jsme docela možná dělali v rámci našich cílů špatně. Znamená přiznat, že z pohledu dosahování určitých cílů jedná špatně drtivá většina všech kolem nás – a to je něco, co si člověk vůbec nechce připustit do hlavy. Vždy je z mnoha důvodů pohodlnější „splynout s davem“, než si postavit hlavu proti němu. Ale zamysleme se na chvíli: proč nám nejúspěšnější lidé na této planetě připadají výstřední? Proč je považujeme za arogantní? Proč jsou to nespoutané individuality a skutečné osobnosti? Odpověď je jednoduchá: svým myšlení se totálně postavili proti myšlení davu, čímž se stali pro dav kontroverzními, výstředními, diskutovanými a hlavně úspěšnými. Začali totiž myslet proti zažitým pravidlům tohoto světa, společnosti a výchovy všech z nás. Postavili se i proti tak pevně a samozřejmě zarytým pravidlům, jako je „práce-odměna-práce“, což je pro mnohé totéž, jako postavit se proti pravidlu „v případě potřeby musím jít na toaletu“. Být úspěšný proto není snadné: budete se setkávat s údivem, ale také s velikým neporozuměním. Budete svým způsobem arogantní, protože myšlení „práce-odměna-práce“ vám od jistého bodu připadat nesmyslné, hloupé a zbytečné. Tím se budete chtě-nechtě povyšovat nad dav a stávat se pro ostatní arogantními. Budete však žít jiný život, než většina všech kolem vás. Svým způsobem je dokázat se vymanit „mimo rámec“ a začít uvažovat zcela mimo něj něco jako Matrix: pochopíte jiné, nové principy, které daleko efektivněji vedou k dosažení něčeho, co žádáte. Zároveň budete zbaveni mnoha iluzí a dostanete se do svým způsobem jisté izolace – neboť většina bude vždy (dobrovolně) žít v Matrixu. Život mimo Matrix není lepší ani horší: je zkrátka a dobře jiný a na to je třeba se připavit. Co je však ale ještě důležitější - jakákoliv nová řešení neleží uvnitř Matrixu, ale vně. Leží mimo rámec. A dostat se mimo rámec můžeme jen změnou myšlení.

    To ale trochu předbíhám. V tuto chvíli jsem chtěl několik dílů seriálu na téma „úspěch“ otevřít zamyšlením se nad tím, že náš mozek reaguje a smýšlí na základě hluboce zarytých vzorů. Některé vzory, jako ten „práce-odměna-práce“ jsou zakořeněny tak příliš hluboce, že jejich změna je extrémně náročné sousto (důkazem může být třeba už i fakt, že pokud si položíte otázku „je tento vzor správný?“ tak okamžitě začnete odpovídat frázemi typu „ano, musím přeci živit rodinu, mám nějakou zodpovědnost, musím za něco jíst a bydet atd... – to vše jsou důsledky hloubky zarytosti tohoto myšlení). Změnit takovýto vzor, ke kterému patří i přílišná závislost na penězích vyžaduje snahu začít se přesouvat mimo rámec a začít své myšlení vystavovat abstraktnější formě, pouštění se do nových a neprobádaných oblastí (což je něco, co evokuje nejistotu a nejistota je něco, s čím se člověk již od přírody nerad vypořádává). Přesto, změnit takovéto myšlení může znamenat nevídaný posun k úspěchu, neboť začít smýšlet mimo rámec znamená i možnost začít vidět nová řešení. Všichni úspěšní to vědí. Pokud jste kdy četli knihy úspěšných, všimněte si, že nikdy vám nepsali „mé tajemství je v mé geniální formuli uspořádání společnosti“ ani „mé tajemství je v mém ultra-tajném triku jak jednat s lidmi“. Většina úspěšných vám vždy dokola a dokola bude říkat, že to bylo jejich myšlení, které je posunulo do jiné, další sféry. Snadno se to řekne, nesnadno vykonává. Ale je to tak v pořádku. Kdyby to bylo snadné, společnost v dnešní formě by neexistovala a bohatí by neměli na kom vydělávat. To už je ale jiná věc. O myšlení mimo rámec budeme pokračovat v příštím díle.


    Tomáš Nesnídal


    Psychologie obchodování

    Další články na toto téma

    Psychologie obchodování XVII: okolní vlivy

    I dnešní díl psychologie obchodování napsal pro finančníka spolupracovník žijící v USA, dlouholetý obchodník John Nowak.
    Zdravím všechny obchodníky v ČR a SR. V dnešním díle seriálu psychologie obchodování bych rád napsal něco o tak zvaných okolních vlivech a jejich nebezpečí.
    Okolní vlivy
    Pokud něco v mé vlastní obchodní kariéře bylo v počátcích skutečně náročné, pak to byl obrovský „tlak“ nejrůznějších vlivů všude kolem mě, díky kterým bylo velmi těžké držet soustředěnost a pozornost na jednu jedinou věc. Toto neustálé rozptylování pozornosti a soustředěnosti mě v průběhu kariéry stálo zbytečně mnoho peněz a především pak času. Později jsem pochopil, že s podobným problémem se v začátcích musí vyrovnat snad každý, kdo to myslí s tradingem opravdu vážně.
    Jak poznamenaly okolní vlivy mě samotného a co vlastně pojem „okolní vlivy“ znamená? Začnu trochu obšírněji.
    V době, kdy jsem začínal obchodovat, přicházel v USA, kde jsem v té době již nějakou dobu žil, první boom v oblasti AOS a v oblasti propracovaných back-testingových platforem, jako například TradeStation. V té době jsem vyvíjel jednu z prvních vlastních obchodních strategií. Jednalo se o strategii obchodování s trendem, na které jsem později vydělal mnoho peněz a kterou s úspěchem používám pro svůj trading dodnes. Strategii říkám pracovně „pro-trend“ a její základní elementy jsou postavené na velmi jednoduchých, ba až banálních, přesto velmi dobře funkčních principech. V době vzniku pro-trendu jsem byl nejvíce hrdý právě na jednoduchost strategie a velmi dobré výsledky paper-tradingu i back-testingu, které jsem v té době dělal ručně, den po dni, týden po týdnu, měsíc po měsíci.
    Když mně v té době ukázal blízký přítel platformu TradeStation, byl jsem logicky tímto úžasným nástrojem doslova unesen. Okamžitě jsem požádal přítele o backtest svého „pro-trendu“, o to více jsem byl potěšený, když i zde jsem viděl skvělé výsledky. Bohužel jsem však nezůstal zdaleka jen u tohoto. Ohromen možnostmi programu TradeStation jsem krůček po krůčku začal nabývat dojmu, že můj systém je možná až zbytečně příliš jednoduchý. Tento první krok „odklonu“ od mého původního záměru a obchodního plánu se však postupem času zhoršoval. S boomem software přicházel prakticky každý den do obchodnické komunity i nějaký nový indikátor, nový ukazatel, nový technický vynález, apod. Jakožto člověk, který se v pokoře sklání před možnostmi dnešní výpočetní techniky, jsem došel k přesvědčení, že zkrátka a dobře musím tyto nástroje a indikátory poznat úplně všechny. A tak jsem každý den dychtivě pídil po nejnovějších vynálezech, sám si pořídil TS, za drahé peníze najal programátora a věnoval prakticky veškerý čas všemu, co na co jsem jen narazil.
    Ten rok jsem nevydělal jediný dolar. Ba dokonce, ten rok jsem utratil téměř sto tisíc dolarů za programátora, software, nejrůznější doplňky, knihy, časopisy a nevím co vše ještě. Má hlava praskala. Měl jsem pocit, že po roce dřiny a ohromné částce utracených peněz, vím ještě méně než na začátku. Byl jsem frustrovaný a cítil se hrozně.
    Někdy stačí skutečně málo...
    V té době jsem četl i nejrůznější studie a v jedné z nich narazil na zajímavé zjištění, že jedním z častých důvodů ztráty peněz v komoditách bývá přílišná důvěra v rady svého brokera. Samozřejmě, nechci tím jakkoliv znevažovat práci brokerů a i mně v začátcích můj broker naučil mnoho nového. Problém je ale v tom, že broker má spoustu klientů a nemůže si dovolit luxus zajímat se o obchodní strategie a její detaily každičkého jednotlivého klienta. Broker tedy může celé řadě klientů svými radami nevědomky kolikrát více uškodit než prospět. Pokud jste například krátkodobý obchodník a dostanete signál long, může dostat broker ve stejný den informaci, že trh půjde dlouhodobě short. Proto vám broker při otevírání pozice oznámí, že nejnovější analýzy potvrzují směr short, avšak už vám neřekne, že z dlouhodobého pohledu. Touto informací jste však natolik zasažení, že začnete váhat, nakonec se rozhodnete obchod nerealizovat a o pár hodin smutně hledíte, jak cena roste a roste a roste. Bez vás. Tomuto já osobně říkám okolní vliv a zcela nechtěnému jeho propadnutí. I když máte svůj vlastní systém, své vlastní analýzy a jste přesvědčeni o tom, co děláte, velmi slabý okolní vliv může způsobit, že náhle chtě-nechtě sejdete ze své vlastní cesty, sjedete z vlastních kolejí a později zjistíte, že jste vlastně nechtěně na úplně jiné trati, než jste chtěli být. Poté začnete být sami na sebe naštvaní, jak jste mohli něco takového dopustit, jak jste mohli své pracně získané a nabyté studie a analýzy, nad kterými jste strávili třeba i stovky hodin, hodit do koše během jediného okamžiku kvůli pár vteřinovému „okolnímu vlivu“, který právě není zrovna v souladu s vaším přesvědčením, nebo který vás ze všech stran nahlodává, že to, co právě víte a umíte, možná není moc a že by bylo třeba vědět a znát více.
    Samozřejmě, po roce práce a utracené většině úspor, jsem i já konečně pochopil, jak snadno jsem se nechal zlákat „okolním vlivem“ a sešel z cesty, po které jsem kráčel a kterou jsem budoval déle jak dva roky. Hype a boom ohledně software a TradeStation mě natolik uchvátil, že jsem během vteřiny zapomněl na celou svou tvrdou práci, na po milimetrech vyvíjenou strategii pro-trendů, vše v mžiku hodil do koše a začal se zabývat něčím úplně jiným. Tomuto procesu jsem pak propadnul natolik, že jsem v podstatě už vůbec nevyvíjel systémy, ale jenom hledal nejžhavější novinky a poznatky (samozřejmě šlo o podvědomé hledání „svatého grálu“). Díky bohu, že jsem se probral.
    V jediný okamžik jsem se všeho zase zbavil. Program TS jsem strčil i s počítačem do skříně, programátora propustil, knihy odnesl do sklepa a vrátil jsem se ke svému jednoduchému, ba až stupidně prostému pro-trendu. Následující rok jsem vydělal svých sto tisíc dolarů zpět plus mnohem více. Celý rok jsem však dokázal mít zavřené uši a oči vůči všem těm „super-indikátorům“ a „extra-systémům“, které vznikaly, zanikaly, některé přežívaly, některé vydělávaly, jiné ne.
    Co je pointou?
    Pointou tohoto příběhu samozřejmě není rada, abyste nekupovali knihy, software a netestovali na TS a podobných platformách. Všechny tyto nástroje jsou úžasné a veškerého času ani peněz nelituji. Mnohé jsem poznal, mnoho se dozvěděl, mnoho se naučil. Pointou tohoto příběhu je ale důrazné varování před okolními vlivy. Během vaší cesty za úspěšným tradingem bude vaše sebedůvěra a víra v to, co umíte, co máte a co dokážete neustále „podrývána“ prakticky všude kolem. Neustále budete narážet na to, že většina traderů nemusí souhlasit s tím, co si myslíte vy, že vám různí tradeři budou ukazovat věci a „hračičky“, o kterých vám budou tvrdit, že se bez nich nedá obchodovat. Budete se stále setkávat s novými a novými věcmi, indikátory, patterny, obchodními systémy. Samozřejmě je skvělé být neustále informovaný a neustále se učit něčemu novému. Nikdy však nedopusťte, aby vás tyto okolní vlivy až příliš snadno vykolejily z cesty, po které se pohybujete vpřed již řadu týdnů, měsíců nebo dokonce let. Vaše sebedůvěra a důvěra v to, co děláte, musí být vždy silnější. Pokud nedokážete mít silné přesvědčení v to, co děláte, a necháte se příliš snadno rozhodit jenom kvůli tomu, že broker má jiný názor na věc nebo trader vedle vás obchoduje systém 300x složitější než vy, pak nemáte dostatek pevné vůle a sebedůvěry k úspěšnému tradingu. V tradingu máme každý svou vlastní cestu a té je třeba se držet. Pokud vám funguje, nehleďte kolem a neposlouchejte okolí. Respektive jejich poznatky vnímejte, berte v potaz, ale nenechte se jimi znervózňovat nebo rozptylovat. Dobrý trader se mimo jiné pozná tak, že dokáže držet pozici na základě signálu vlastního systému long i v momentě, kdy je třeba i celý zbytek short. Vždy obchodujte jen a jen sami za sebe, svojí vlastní hlavou. Je mnohem výhodnější obchodovat třeba i stupidní systém, který ale funguje a vydělává, než neustále živit svůj mozek pochybnostmi vzniklými okolními vlivy, těmto vlivům propadat a trávit příliš mnoho času zkoušením a zkoumáním toho, co dělají druzí. Zkoumání toho, co dělají a co si myslí druzí, vám peníze ve většině případů nevydělá. Obchodování toho, co jste si pracně vybudovali, vyzkoušeli a vyladili vy sami, většinou ano.

    Psychologie obchodování XVIII: je možné výjimečně porušovat pravidla?

    O nutnosti a nezbytnosti obchodního plánu a jeho důrazného dodržování jsme v seriálu psychologie obchodování již psali mnohokrát. Přesto každý obchodník postupem času začne mít pocit, zda-li by nebylo lepší řídit se přeci jenom více „pocity“ než přesnými pravidly. Pojďme se dnes na tuto záležitost podívat trochu blíže.
    Dodržování obchodního plánu může pro mnohé vypadat v počátcích jako nuda a zbytečnost. Někteří lidé mají ve svém životě obecně problémy dodržovat dlouhodobě jakákoliv pravidla a pro takové je samozřejmě pevné dodržování obchodního plánu ještě náročnější. Jiní obchodníci mají zase často pocit, že reagovat podle toho, „co jim říká trh“, je mnohem lepší, přínosnější a zábavnější, než slepě exekuovat signály obchodního systému.
    Asi nejlépe mohou k tomuto tématu referovat vlastními bohatými zkušenostmi. Osobně jsem přesně ten „nejméně vhodný“ případ k dodržování pravidel: od dětství jsem spíše povaha svobodomyšlenkářského zaměření, ve kterém příliš prostoru pro fixní pravidla není. Mám rád, když mohu věci dělat často více „pocitem“ než hlavou – což plyne z mého silně umělecky zaměřeného jádra. A bytostně nesnáším stereotyp. Ve svých začátcích jsem se tedy snažil k obchodování přistupovat přesně tak, jak by se od takové povahy očekávalo: dlouhé hodiny a dny jsem pozoroval trhy a zkoušel na ně reagovat vlastně jen pocitově, bez racionálnějších základů. Výsledek byl jednoznačný – dlouhodobé, nekompromisní ztráty v obrovském měřítku.
    Mé obchodování nemělo řád, bylo impulsivní, ale co více – nemělo koncept. A pokud nemáme koncept, nemůžeme očekávat žádný konkrétní směr, vedoucí pokud možno k profitům. Jelikož jsem skutečně velmi toužil v obchodování uspět, musel jsem, chtě nechtě, opustit „pocitový přístup“ a začít se zabývat tradingem v maximálně možné seriózní míře. Začal jsem studovat nejenom obchodní systémy, ale převážně statisticky prokazatelné formace a „fakta“ opakující se v trzích se solidní stabilností, money-management a veškeré další potřebné komponenty. Postavil jsem si svůj první obchodní systém a začal obchodovat koncepčně, podle pevných pravidel. Nebudu se tajit tím, že i tak byly začátky těžké, ale úspěchy se – světe div se – pomalu dostavovat začaly. Věděl jsem tedy, že jsem na dobré cestě.
    Nicméně, má myšlenka zapojení citů a pocitů do obchodování mě zcela neopustila. I když jsem již věděl, že s pevnými pravidly je možné vydělávat v trzích nezanedbatelné peníze na relativně konstantní bázi, cítil jsem, že na své pocity by člověk též občas měl spoléhat. Jsem člověk, který na své pocity často dá (většinou s velmi dobrými výsledky), a jsem chtěl své dobré zkušenosti se spolehlivostí mých pocitů využít i v trzích (toto je pravděpodobně i důvod, proč jsem nikdy nepřitíhnul k AOS). Co jsem tedy začal dělat – i když jsem i nadále obchodoval čistě mechanicky, začal jsem si zapisovat, kdykoliv jsem měl tendenci udělat něco jen „pocitově“. Chtěl jsem si udělat přesný přehled na to, zda-li by mé čisté pocity byly profitabilní, nebo spíše ztrátové.
    Co jsem zjistil, bylo velmi zajímavé. Předně jsem došel k závěru, že se velmi často pocity z trhu míchají s emocemi jiného rázu. Že mám často tendenci zaměňovat pocit z trhu za impulsivní reakce a že je toto velmi náročné oddělovat. Přesto jsem po dlouhých studiích došel k závěru, že na některé situace je skutečně pro mě osobně rozumnější reagovat více na základě pocitu než na základě plánu. Jedná se sice o velmi, velmi řídké situace, ale jsou to právě ty situace, kdy si dovolím malinko porušit pravidla svého plánu a zareagovat jinak, než by se od plánu vyžadovalo. I když se jedná spíše o pocitové momenty, které se tudíž špatně popisují a vystihují na racionální bázi, přesto bych se o tyto unikátní momenty rád podělil, a možná tak trochu inspiroval ostatní obchodníky. Zde tedy uvádím momenty, ve kterých čas od času reaguji více na základě pocitu než obchodního plánu:
    Příliš volatilní vstupní úsečky
    Pokud dostanu vstupní signál a zároveň vidím, že je úsečka extrémně volatilní, posoudím celodenní vývoj dne. Pokud vidím, že se celý den doposud obchodoval v uzavřeném, ne příliš velkém rozpětí, že trhu vládnou během dne více skalpeři než běžní ID tradeři a že už během dne udělal trh třeba i více volatilních úseček, které byly ve skutečnosti jen „falešnými“ signály, pak nechám rozhodnout své pocity, zda-li obchod vzít či nikoliv.
    Silně rozjetý trh v mém směru
    Pokud je trh silně rozjetý v mém směru a já jsem ve značném otevřeném profitu, mám tendence z trhu „vyždímat“ maximum. Proto v momentě, kdy dostávám signál k výstupu, avšak cítím z trhu stále ještě solidní vůli v rozjetém trendu pokračovat, mohu se na základě pocitu rozhodnout pouze přitáhnout SL a dále v obchodě setrvat.
    Silný breakout
    Pokud se mně rýsuje signál ke vstupu do pozice, avšak signál není ještě zcela uspokojivě zformovaný a neměl bych takový zatím ještě brát, mohu přesto občas udělat výjimku, pokud vidím, že trh právě udělal výrazný breakout, ze kterého skutečně existuje vysoká pravděpodobnost pokračování v započatém směru. Primárně však musím mít dobrý pocit z celkové situace, tj. jasně etablovaného trendu a trhu pod nadvládou „běžných“ obchodníků, nikoliv skalperů.
    Nečekané prudké rozjetí trhu opačným směrem
    Jedná se o situaci, jejíž zvládnutí chce již poměrně velikou sebedůvěru ve vlastní pocity. Jedná se totiž o situaci, kdy dojde k naprostému porušení všech pravidel. Této situaci říkám „náhlé prudké rozjetí trhu opačným směrem“. Situace se děje velmi zřídka a v drtivé většině za ní stojí fundamentální události. I když fundamenty naprosto nesleduji, ty podstatné nelze v trzích nerozpoznat. Pokud například přijde informace o teroristickém útoku v Londýně, trhy se „utrhnou“ a začnou prudce klesat dolů, bez ohledu na cokoliv jiného. V takový moment, i kdyby mi všechny signály ukazovaly long, já však viděl prudké otočení dolů a „utržený“ trh, neváhal bych na základě pocitu do trhu vstoupit na stranu short.
    Toť jsou tedy výjimky, u kterých jsem vypozoroval, že je tu a tam občas přínosné pravidla porušit. Přesto ještě jednou upozorňuji, že porušování pravidel by mělo být skutečně pouze a jen výjimečnou záležitostí, aplikovanou v minimálních případech. Stále zůstává prioritou dodržovat bezezbytku obchodní plán v maximální možné míře. Doposud jsem nepoznal obchodníka, který by dokázal dlouhodobě profitovat bez obchodního plánu. Obchodní plán je základ – a pokud se naučíte obchodní plán bezezbytku dodržovat, můžete se i naučit rozpoznávat momenty, kdy jej lze výjimečně porušovat. Opačně to bohužel nefunguje.

    5 kroků jak snížit v intradenním obchodování impulsivní chování

    Jedním z častých problémů z oblasti psychologie obchodování intradenních obchodníků bývá impulsivní jednání. Pojďme se dnes na tento nepříjemný fenomén podívat trochu blíže a odhalit si pár užitěčných rad a tipů, jak se pokusit impulsivní chování v intradenním obchodování snížit na minimum.
    Impulsivní jednání se projevuje u obchodníků celou řadou způsobů, nejčasteji unáhlenými vstupy do obchodů zcela mimo obchodní plán, nebo stejně unáhlenými výstupy. Impulsivní chování je v podstatě určitý "zkrat", kdy v daný okamžik jako by nám náš mozek zatemněl a ve mžiku nás přinutil udělat cosi zcela nechtěného a neplánovaného. Důvodů, proč mozek takové věci dělá je celá řada, o tom ale až někdy příště - dnes si řekněme, jak se dá impulsivní chování snížit na minimu.
    1. zvyšte svůj time-frame
    Jednou z velmi častých příčin impulsivního chování bývá špatná volba obchodovaného time-frame v začátcích. Obecně platí, že za spouštěč impulsivních podnětů stojí zvýšená hladina stresu. Tu velmi výrazně podporuje rychlost trhu: pokud obchodujeme příliš rychlý time-frame, náš vnitřní stres bude s rychlostí trhu přirozeně vzrůstat a impulsivní jednání bude podstatně pravděpodobnější. Pokud začínáte, měli byste začít s timeframe 3 nebo 5 minut a zkoušet se vyhýbat alternativním grafům jako tickový, volume nebo range-bar. Tyto alternativní grafy vyžadují podstatně zvýšenou disciplinu a soustředěnost. Obecně například 5 minutový graf sice přináší nutnost vyšších stop-lossů, avšak jeho rychlost snižuje pravděpodobnost impulsivního chování. Pokud vám činí problém i vyšší time-frame, může stát za zváženou přechod na swingové obchodování.
    2. dělejte si před otevřením trhů "briefing"
    Další z věcí, která snižuje impulsivní chování, je předem jasně stanovená definice toho, co budeme po otevření trhů dělat. Pokud si před otevřením vytvoříme v hlavě (a na papíře) přesné scénáře pro jednotlivé možné situace, budeme spíše jednat v rámci připraveného plánu, než jednat impulsivně. Začátek dne bývá nejnáročnější, protože jednak chvíli trvá, než se naladíme na vlnu trhů a jednak trhy mohou být v úvodu velmi rychlé, proto je co exaktní příprava před otevřením trhů nutná.
    Má příprava čítá několik scénářů možného vývoje po otevření (vyplnění gapu, rychlý průlom opening-range atd.) a ke každému scénáři pak popis patternu FinWin, který bych rád viděl co nejdříve v rámci jakéhokoliv z mých scénářů. Je to svým způsobem určité "předvídání" toho, jaký pattern by mohl v rámci jednotlivých scénářu přijít - což se samozřejmě zdaleka ne vždy naplní, avšak tento krok mně výrazně pomůže být v začátku připravenější a sníží tak pravděpodobnost nečekané reakce mimo obchodní plán.
    3. naučte se odstupovat od monitoru
    Jak už jsem zmínil, hlavní příčinou impulsivního jednání je zvýšiná hladina stresu.
    Jeden z nejlepších způsobů jak snížit hladinu stresu, je pravidelně během obchodní seance odstupovat od monitoru. Pokud například vidíte, že se trh právě výrazně zrychlil, lepší než se začít strachovat, že nám něco unikne, je odstoupit dva kroky od monitoru a pozorovat trhy z povzdálí, bez nutkání reagovat na situaci v trhu mimo náš obchodní plán. Odstup od obrazovky vám dá ještě jednu výhodu - celkově objektivnější pohled na aktuální trh, což je velmi důležité. Můžete si to představit tak, že zkrátka a dobře jako by na moment uděláte zoom out a podíváte se na grafy z trochu většího odstupu.
    Pravidelné odstupování od obrazovky vám dá dobý "oddech". Netřeba se vzdalovat příliš, stále je dobré na obrazovku vidět, neztratit celkově s trhem propojení, ale pokud možno být dále od počítačové myši a vyvarovat se tak nechtěným reakcím. Mé oblíbené je během dne několikrát odstoupit 2-3 metry od monitoru a zkoušet si při občasném pohledu na grafy puttování, k obrazovce se pak vrátit až v momentě, kdy vidím, že se začíná rýsovat potenciálně zajímavá situace (tj. signál mého systému FinWin).
    4. naučte se jednoduchá dechová cvičení
    Jednoduchá dechová cvičení na snížení momentálního stresu mohou být, a většinou bývají, velmi účinná. Trader by měl neustále sledovat vlastní vnitřní pochody a vybudovat si určitý vnitřní "teploměr" na měření aktuální hladiny stresu. V případě zaznamenávání zvýšení je třeba okamžitě začit aplikovat cokoliv, co vám pomůže stres snížit.
    Dechová cvičení obecně udělají v tomto ohledu dobrou službu. Tj. jednoduše začít zhluboka dýchat a snažit se zrychlený puls ve svém těle dostat zpět do normálu - a tím i dostat do normálu svůj stres. Jedná se možná o zdánlivě "banální" záležitost, avšak často velmi účinnou.
    5. sledujte co nejméně rozptylujících elementů
    Můj názor je, že čím více elementů kolem sebe při tradingu sledujete, tím snadněji se dostanete do momentu nesoustředěnosti a zvýšeného stresu.
    Pro mnohé začínající obchodníky je nejlepší vypnout veškeré další zroje informací, od televize až po internetové chaty a diskuse. Jakékoliv sledování dalších zrojů jednak snadněji zpochybní obchodníka v rámci jeho vlastního plánu a jednak snadněji přivede do stresové situace, která může spustit impulsivní reakce. Nemyslím si, že je dobrý nápad konzultovat každý svůj aktuální obchod s X lidma kolem sebe nebo po internetu. Osobně toto neděláme ani s Petrem. Je velmi jednoduché zvýšit si hladinu stresu tím, že jste právě long a dva jiní tradeři kolem vás vám právě oznámí, že jsou short. Skutečně taková informace nechá vaši hladinu stresu na stejné úrovni?
    Tolik tedy několik málo typů, které vám snad pomohou snížit impulsivní reakce a umožní tak lépe se držet obchodního plánu.
×
×
  • Vytvořit...