Jump to content
Co nového? Mé kurzy
Články a tutoriály:
Archiv článků Psychologie obchodování Jak na obchodní plán Mé obchodní strategie
  • Psychologie obchodování 22: o úspěchu (2)

    V minulém dílu seriálu psychologie obchodování jsme si pověděli o tom, že dosáhnout úspěchu znamená dělat věci jinak, než ostatní. Zároveň jsme si však vysvětlili, že vzory chování hluboce zakořeněné v našem podvědomí již od útlého dětství nás v drtivé většině nutí myslet tak, jako většina a proto je základem „nového“ myšlení, které by mohlo vést k cestě za úspěchem, myšlení „mimo rámec“.

    uspech_2.jpgMyšlení mimo rámec by se dalo považovat částečně za svobodomyšlenkářské myšlení. Je pravda, že jedinců se „svobodným“ myšlením naleznete v tradingu celou řadu: Larry Williams, syn těžce pracujícího muže (Larryho otec se celý život řídil mottem „práce-odměna-práce“) byl pro své okolí svým svobodným myšlením „rebel“ již odmalička; Dan Zanger se sice podstatnou část života řídil formulí „práce-odměna-práce“ (jako většina z nás pochopitelně neměl nazbyt), ale jeho mozek často bojoval s pochybnostmi o tomto vzoru chování a s hlubším poznáváním tradingu přicházel stále více a více nový vzor myšlení – „svobodné“ myšlení. Robert Kiyosaky se jako svobodomyšlenkář musel již narodit a jeho žena zřejmě také; kdo jste kdy četli Kiyosakyho knihy, musíte dát za pravdu – ti dva celý život odmítali přistoupit na vzor myšlení „práce-odměna-práce“, a tak raději celé roky trpěli bídu, aby se nakonec dočkali miliardového bohatství.
    Začít myslet mimo rámec tedy vyžaduje v první řadě nebát se „svobodných“ myšlenek, tj. takových které jsou naprosto v rozporu se zažitými pravidly a konvencemi. Netvrdím, že všechna zažitá pravidla a konvecne jsou špatné, pokud se ale nebudeme snažit vydávat za jejich hranice, nikdy nezačneme myslet mimo rámec.

    Myslet svobodně zní možná samozřejmě, avšak věřte, že se jedná o něco, co je natolik nežádoucí a ve společnosti složité, že mnoho lidí pod tlakem okolní společnosti raději dříve či později „dobrovolně“ přijme myšlení okolí, než aby se stával terčem nepochopení a posměchu. Svobodné myšlení totiž znamená být opět vně davu, vně toho, co je nám předkládáno jako „správné“.

    Můžeme se vydat třeba do historie: copak třeba tak zásadní objev, že planety krouží kolem Slunce a nikoliv že Slunce krouží kolem Země nevznikl díky svobodnému myšlení? Neslučovalo se však s názory tehdejší společnosti, proto bylo patřičně „potrestáno“. Pojďme ale do současnosti: co takový sport? Kdybyste před 20 lety někomu řekli, za kolik se dá dnes uběhnout 100 metrů, asi by vás všichni měli za blázny. Přesto pár svobodně myslících se takové myšlenky nebáli a i přes posměchy a útoky okolí máme dnes prakticky v každém sportu rekordy, které byly ještě nedávno zcela nemyslitelné. A i tak je historie plná příběhů sportovců, kteří pokořili světové rekordy, ale dlouho jim nebyly z nejrůznějších důvodů uznány, neboť se neslučovaly s tím, co dřívější společnost považovala za „možné“! Nebo se zamysleme nad výpočetní technikou: když jsem chodil na střední školu, byl nám představen počítač s procesorem 66 Mhz. Slovy profesora se jednalo o maximálně možný výkon z fyzikálního hlediska, který nebude možné v budoucnu již více trumfnout. Jak se asi tento profesor tváří dnes, když pracuje na strojích 40x rychlejších?
    Svobodné myšlení tedy vždy znamená jít proti konvencím a proti tomu, co je právě společností považováno za „správné“ a „možné“. A to je něco, co mnozí neradi a těžce překonávají. Tomuto všemu bohužel pak nahrává ještě jedna skutečnost: většina lidí příliš důvěřuje médiím a příliš se snaží vnímat s jejich pomocí svět jako „černý a bílý“, nebo-li vše třídit na „špatné a dobré“, „pravda a lež“ (kéž by byl svět tak jednoduchý, aby byl takto dvoubarevný). Právě média našeho svobodného ducha ještě více potlačují a nepřímo nám diktují, jaká je vlastně „realita“ a aniž si to uvědomujeme, pak takové realitě i podléháme. Opět názorný příklad:

    Ve většině médiích, novinách, televizích, slyšíte, vidíte a čtete o tom, jaký je úspěch, když investiční fond vydělá za rok 30%. Z nějakého důvodu se podobné rámce díky takzvaným investičním „expertům“ (rozumějte: jedincům, co jezdí většinou do práce tramvají, mají hezký oblek a používají cizí výrazy, přesto nejsou ničím více a méně než obyčejnými prodavači) začaly vydávat za „úspěch“, resp. jako měřítko úspěchu se začal posuzovat akciový index S&P. A tak nezasvěcený laik žije v domnění, že dosahování lepších výsledků než právě zmíněný index je „vrchol“, myslitelně nejvýše dosažitelný. Čtete například, jak fond XY byl extra úspěšný, protože zhodnotil za rok 12%, zatím co index S&P pouze o 8% procent. Heuréka! Nebo dokonce čtete, že index S&P je za letošní rok -10%, zatím co váš fond jenom -8%. Jak úžasné! Právě jste přišli o 8 procent svých těžce vydělaných peněz, ale díky médiím je vám vše podáno, jako úžasný úspěch a vás ani nenapadne přemýšlet o tom, že jste ve skutečnosti právě projeli pěkných pár peněz!
    Ve světle takovýchto „standardů“, které tedy pro nás vytváří média ve spolupráci s „experty“, pak člověk žije v rámci, který opět vydělává pouze a jen všem kolem (jak je možné, že si fondy berou od lidí poplatky i za to, když vám vaše peníze ztratí?), ale ne vám. V takovém rámci však často žijeme s tak zakořeněnou hloubkou v podvědomí, že pokud k vám přijde někdo a řekne „ahoj, jsem daytrader a dělám zhodnocení 100 procent měsíčně“, tak vás okamžitě označí za podvodníka a šarlatána. Něco takového v jejich myšlení není možné! Jejich „selský“ rozum (rozumějte: „pravda“ vštípená do jejich hlav skrze média) káže, že vrchol je 30 procent ročně a navíc index S&P je letos -4 procenta, takže vy přece nemůžete vydělávat 100 procent za měsíc! Váš selský rozum (ve snaze vidět věci v širším kontextu) naopak káže něco jiného: koho zajímá nějaký index S&P? Koho zajímají fondy, které vydělají peníze i když ty vaše totálně ztratí? Copak nikoho nenapadlo, že fondy většinou ani NEMAJÍ zájem vydělávat více, než nějakých průměrných 6% měsíčně? Dosahovat větších čísel by znamenalo ušít si na sebe bič a připravit své klienty na očekávání, která se další léta již nemusí naplnit! A copak nikoho nenapadlo, že fondům je ve skutečnosti úplně jedno, jestli vaše peníze ztratí – protože ony stejně vydělají a stejně vždy najdou dost hlupáků, kteří jim své peníze svěří? (Mimochodem, víte o tom, že existují fondy, které dokáží zhodnotit i o 400 procent ročně? Že nevíte? Nedivím se vám. Jsou to uzavřené fondy, do kterých se běžný jedinec nedostane a o kterých média nikdy hlasitě mluvit nebudou, protože by to bylo proti „standardům“, která sama s „experty“ nastolila).
    Média tedy tvoří často „realitu“, které je ve skutečnosti pouze „pseudo-realitou“, a kterou navíc bez většího přemýšlení s klidem přijímáme! Díky tomu si pak utváříme rámec myšlení, který považujeme za správný – ale ve kterém většinou příliš neuspějeme, pokud se nenaučíme nepřijímat jej a myslet mimo něj.

    Možná si někteří z vás nyní ťukají na čelo a myslí si, že si zde vymýšlím konspirační teorie nebo že jsem příliš arogantní. A naopak, možná někteří nyní vidí „rozbřesk“ ve své hlavě a v hloubi duše cítí už dlouho něco podobného, jenom neměli „odvahu“ o tom mluvit někde nahlas. V tomto bodě ale začíná svobodné myšlení:

    Ve vašich myšlenkách se musíte začít vydávat tam, kam se ostatní nevydávají. Neustále musíte pozorovat, jaké jsou právě „zažité názory a standardy“ a nebát se okamžitě myslet za jejich rámec. Obecně zažitá pravidla, názory a standardy jsou zde opět jako skvělý nástroj pro stát a celou společnost, nikoliv však pro jedince. Pokud chcete být úspěšní a bohatí, musíte začít vyhledávat podobné jedince a snažit se získat něco z jejich myšlení. V 90 procentech uvidíte, že jejich myšlení je již dalece za tím, co právě diktuje nebo určuje společnost a co společnost považuje za správné.

    Úspěšní kašlou na to, že je jejich myšlení jiné, než myšlení většiny.

    Úspěšné jedince většina nezajímá – většina totiž nikdy není úspěšná a už vůbec ne bohatá.

    Úspěšní mají myšlení nejenom jiné, než jsou právě obecně zažité pravdy, pravidla a principy, ale ani se nebojí takové myšlení ventilovat. Hlavně je však neustále rozvíjí a soustředěně pracují na dosažení svého cíle.

    Úspěšní nikdy neberou jako dogma to, co tvrdí média. Pravda je pro ně vždy pouze a jen to, co si sami vyzkouší a zažijí – k čemukoliv dalšímu jsou skeptičtí.

    Úspěšní chápou, že svět není černobílý. Každé pro má své proti. Pokud nám média naservírují muže A jako špatného, z pohledu člověka B může být muž A dobrák. (Už toto je svobodné myšlení.)

    A konečně to nejdůležitjší:

    úspěšní nepátrají po „obecných pravdách a principech“, ale po takových pravdách a principech, které slouží jejich zájmům, cílům a snům. Zajímají je taková pravidla, která fungují jim samotným, nikoliv společnosti.

    Úspěšní nikdy nikoho nenásledují, jdou si vždy jen a jen svou vlastní cestou.

    Začít myslet mimo rámec tedy začíná tak, že zkrátka a dobře začnete přemýšlet mimo to, co je rádoby „dané“. Myšlení mimo rámec je však koncept, který nepřijde ze dne na den. Myšlení mimo rámec je něco, co musíte pomalu, postupně budovat. Co musíte trénovat a rozvíjet celý život. Myšlení mimo rámec je vlastně „životní filosofie“, kterou se musíte začít pozvolna řídit. Nebude to jednoduché a bude to trvat nějaký čas. Ale pouze a jen s takovouto filosofií mohou začít přicházet myšlenky a řešení, která nás mohou výrazně posunout k objektu našeho cíle – úspěchu.

    Příště se pokusím již trochu konkrétněji navázat na svobodné myšlení v souvislosti s tradingem.


    Tomáš Nesnídal


    Psychologie obchodování

    Další články na toto téma

    Psychologie obchodování XVII: okolní vlivy

    I dnešní díl psychologie obchodování napsal pro finančníka spolupracovník žijící v USA, dlouholetý obchodník John Nowak.
    Zdravím všechny obchodníky v ČR a SR. V dnešním díle seriálu psychologie obchodování bych rád napsal něco o tak zvaných okolních vlivech a jejich nebezpečí.
    Okolní vlivy
    Pokud něco v mé vlastní obchodní kariéře bylo v počátcích skutečně náročné, pak to byl obrovský „tlak“ nejrůznějších vlivů všude kolem mě, díky kterým bylo velmi těžké držet soustředěnost a pozornost na jednu jedinou věc. Toto neustálé rozptylování pozornosti a soustředěnosti mě v průběhu kariéry stálo zbytečně mnoho peněz a především pak času. Později jsem pochopil, že s podobným problémem se v začátcích musí vyrovnat snad každý, kdo to myslí s tradingem opravdu vážně.
    Jak poznamenaly okolní vlivy mě samotného a co vlastně pojem „okolní vlivy“ znamená? Začnu trochu obšírněji.
    V době, kdy jsem začínal obchodovat, přicházel v USA, kde jsem v té době již nějakou dobu žil, první boom v oblasti AOS a v oblasti propracovaných back-testingových platforem, jako například TradeStation. V té době jsem vyvíjel jednu z prvních vlastních obchodních strategií. Jednalo se o strategii obchodování s trendem, na které jsem později vydělal mnoho peněz a kterou s úspěchem používám pro svůj trading dodnes. Strategii říkám pracovně „pro-trend“ a její základní elementy jsou postavené na velmi jednoduchých, ba až banálních, přesto velmi dobře funkčních principech. V době vzniku pro-trendu jsem byl nejvíce hrdý právě na jednoduchost strategie a velmi dobré výsledky paper-tradingu i back-testingu, které jsem v té době dělal ručně, den po dni, týden po týdnu, měsíc po měsíci.
    Když mně v té době ukázal blízký přítel platformu TradeStation, byl jsem logicky tímto úžasným nástrojem doslova unesen. Okamžitě jsem požádal přítele o backtest svého „pro-trendu“, o to více jsem byl potěšený, když i zde jsem viděl skvělé výsledky. Bohužel jsem však nezůstal zdaleka jen u tohoto. Ohromen možnostmi programu TradeStation jsem krůček po krůčku začal nabývat dojmu, že můj systém je možná až zbytečně příliš jednoduchý. Tento první krok „odklonu“ od mého původního záměru a obchodního plánu se však postupem času zhoršoval. S boomem software přicházel prakticky každý den do obchodnické komunity i nějaký nový indikátor, nový ukazatel, nový technický vynález, apod. Jakožto člověk, který se v pokoře sklání před možnostmi dnešní výpočetní techniky, jsem došel k přesvědčení, že zkrátka a dobře musím tyto nástroje a indikátory poznat úplně všechny. A tak jsem každý den dychtivě pídil po nejnovějších vynálezech, sám si pořídil TS, za drahé peníze najal programátora a věnoval prakticky veškerý čas všemu, co na co jsem jen narazil.
    Ten rok jsem nevydělal jediný dolar. Ba dokonce, ten rok jsem utratil téměř sto tisíc dolarů za programátora, software, nejrůznější doplňky, knihy, časopisy a nevím co vše ještě. Má hlava praskala. Měl jsem pocit, že po roce dřiny a ohromné částce utracených peněz, vím ještě méně než na začátku. Byl jsem frustrovaný a cítil se hrozně.
    Někdy stačí skutečně málo...
    V té době jsem četl i nejrůznější studie a v jedné z nich narazil na zajímavé zjištění, že jedním z častých důvodů ztráty peněz v komoditách bývá přílišná důvěra v rady svého brokera. Samozřejmě, nechci tím jakkoliv znevažovat práci brokerů a i mně v začátcích můj broker naučil mnoho nového. Problém je ale v tom, že broker má spoustu klientů a nemůže si dovolit luxus zajímat se o obchodní strategie a její detaily každičkého jednotlivého klienta. Broker tedy může celé řadě klientů svými radami nevědomky kolikrát více uškodit než prospět. Pokud jste například krátkodobý obchodník a dostanete signál long, může dostat broker ve stejný den informaci, že trh půjde dlouhodobě short. Proto vám broker při otevírání pozice oznámí, že nejnovější analýzy potvrzují směr short, avšak už vám neřekne, že z dlouhodobého pohledu. Touto informací jste však natolik zasažení, že začnete váhat, nakonec se rozhodnete obchod nerealizovat a o pár hodin smutně hledíte, jak cena roste a roste a roste. Bez vás. Tomuto já osobně říkám okolní vliv a zcela nechtěnému jeho propadnutí. I když máte svůj vlastní systém, své vlastní analýzy a jste přesvědčeni o tom, co děláte, velmi slabý okolní vliv může způsobit, že náhle chtě-nechtě sejdete ze své vlastní cesty, sjedete z vlastních kolejí a později zjistíte, že jste vlastně nechtěně na úplně jiné trati, než jste chtěli být. Poté začnete být sami na sebe naštvaní, jak jste mohli něco takového dopustit, jak jste mohli své pracně získané a nabyté studie a analýzy, nad kterými jste strávili třeba i stovky hodin, hodit do koše během jediného okamžiku kvůli pár vteřinovému „okolnímu vlivu“, který právě není zrovna v souladu s vaším přesvědčením, nebo který vás ze všech stran nahlodává, že to, co právě víte a umíte, možná není moc a že by bylo třeba vědět a znát více.
    Samozřejmě, po roce práce a utracené většině úspor, jsem i já konečně pochopil, jak snadno jsem se nechal zlákat „okolním vlivem“ a sešel z cesty, po které jsem kráčel a kterou jsem budoval déle jak dva roky. Hype a boom ohledně software a TradeStation mě natolik uchvátil, že jsem během vteřiny zapomněl na celou svou tvrdou práci, na po milimetrech vyvíjenou strategii pro-trendů, vše v mžiku hodil do koše a začal se zabývat něčím úplně jiným. Tomuto procesu jsem pak propadnul natolik, že jsem v podstatě už vůbec nevyvíjel systémy, ale jenom hledal nejžhavější novinky a poznatky (samozřejmě šlo o podvědomé hledání „svatého grálu“). Díky bohu, že jsem se probral.
    V jediný okamžik jsem se všeho zase zbavil. Program TS jsem strčil i s počítačem do skříně, programátora propustil, knihy odnesl do sklepa a vrátil jsem se ke svému jednoduchému, ba až stupidně prostému pro-trendu. Následující rok jsem vydělal svých sto tisíc dolarů zpět plus mnohem více. Celý rok jsem však dokázal mít zavřené uši a oči vůči všem těm „super-indikátorům“ a „extra-systémům“, které vznikaly, zanikaly, některé přežívaly, některé vydělávaly, jiné ne.
    Co je pointou?
    Pointou tohoto příběhu samozřejmě není rada, abyste nekupovali knihy, software a netestovali na TS a podobných platformách. Všechny tyto nástroje jsou úžasné a veškerého času ani peněz nelituji. Mnohé jsem poznal, mnoho se dozvěděl, mnoho se naučil. Pointou tohoto příběhu je ale důrazné varování před okolními vlivy. Během vaší cesty za úspěšným tradingem bude vaše sebedůvěra a víra v to, co umíte, co máte a co dokážete neustále „podrývána“ prakticky všude kolem. Neustále budete narážet na to, že většina traderů nemusí souhlasit s tím, co si myslíte vy, že vám různí tradeři budou ukazovat věci a „hračičky“, o kterých vám budou tvrdit, že se bez nich nedá obchodovat. Budete se stále setkávat s novými a novými věcmi, indikátory, patterny, obchodními systémy. Samozřejmě je skvělé být neustále informovaný a neustále se učit něčemu novému. Nikdy však nedopusťte, aby vás tyto okolní vlivy až příliš snadno vykolejily z cesty, po které se pohybujete vpřed již řadu týdnů, měsíců nebo dokonce let. Vaše sebedůvěra a důvěra v to, co děláte, musí být vždy silnější. Pokud nedokážete mít silné přesvědčení v to, co děláte, a necháte se příliš snadno rozhodit jenom kvůli tomu, že broker má jiný názor na věc nebo trader vedle vás obchoduje systém 300x složitější než vy, pak nemáte dostatek pevné vůle a sebedůvěry k úspěšnému tradingu. V tradingu máme každý svou vlastní cestu a té je třeba se držet. Pokud vám funguje, nehleďte kolem a neposlouchejte okolí. Respektive jejich poznatky vnímejte, berte v potaz, ale nenechte se jimi znervózňovat nebo rozptylovat. Dobrý trader se mimo jiné pozná tak, že dokáže držet pozici na základě signálu vlastního systému long i v momentě, kdy je třeba i celý zbytek short. Vždy obchodujte jen a jen sami za sebe, svojí vlastní hlavou. Je mnohem výhodnější obchodovat třeba i stupidní systém, který ale funguje a vydělává, než neustále živit svůj mozek pochybnostmi vzniklými okolními vlivy, těmto vlivům propadat a trávit příliš mnoho času zkoušením a zkoumáním toho, co dělají druzí. Zkoumání toho, co dělají a co si myslí druzí, vám peníze ve většině případů nevydělá. Obchodování toho, co jste si pracně vybudovali, vyzkoušeli a vyladili vy sami, většinou ano.

    Psychologie obchodování XVIII: je možné výjimečně porušovat pravidla?

    O nutnosti a nezbytnosti obchodního plánu a jeho důrazného dodržování jsme v seriálu psychologie obchodování již psali mnohokrát. Přesto každý obchodník postupem času začne mít pocit, zda-li by nebylo lepší řídit se přeci jenom více „pocity“ než přesnými pravidly. Pojďme se dnes na tuto záležitost podívat trochu blíže.
    Dodržování obchodního plánu může pro mnohé vypadat v počátcích jako nuda a zbytečnost. Někteří lidé mají ve svém životě obecně problémy dodržovat dlouhodobě jakákoliv pravidla a pro takové je samozřejmě pevné dodržování obchodního plánu ještě náročnější. Jiní obchodníci mají zase často pocit, že reagovat podle toho, „co jim říká trh“, je mnohem lepší, přínosnější a zábavnější, než slepě exekuovat signály obchodního systému.
    Asi nejlépe mohou k tomuto tématu referovat vlastními bohatými zkušenostmi. Osobně jsem přesně ten „nejméně vhodný“ případ k dodržování pravidel: od dětství jsem spíše povaha svobodomyšlenkářského zaměření, ve kterém příliš prostoru pro fixní pravidla není. Mám rád, když mohu věci dělat často více „pocitem“ než hlavou – což plyne z mého silně umělecky zaměřeného jádra. A bytostně nesnáším stereotyp. Ve svých začátcích jsem se tedy snažil k obchodování přistupovat přesně tak, jak by se od takové povahy očekávalo: dlouhé hodiny a dny jsem pozoroval trhy a zkoušel na ně reagovat vlastně jen pocitově, bez racionálnějších základů. Výsledek byl jednoznačný – dlouhodobé, nekompromisní ztráty v obrovském měřítku.
    Mé obchodování nemělo řád, bylo impulsivní, ale co více – nemělo koncept. A pokud nemáme koncept, nemůžeme očekávat žádný konkrétní směr, vedoucí pokud možno k profitům. Jelikož jsem skutečně velmi toužil v obchodování uspět, musel jsem, chtě nechtě, opustit „pocitový přístup“ a začít se zabývat tradingem v maximálně možné seriózní míře. Začal jsem studovat nejenom obchodní systémy, ale převážně statisticky prokazatelné formace a „fakta“ opakující se v trzích se solidní stabilností, money-management a veškeré další potřebné komponenty. Postavil jsem si svůj první obchodní systém a začal obchodovat koncepčně, podle pevných pravidel. Nebudu se tajit tím, že i tak byly začátky těžké, ale úspěchy se – světe div se – pomalu dostavovat začaly. Věděl jsem tedy, že jsem na dobré cestě.
    Nicméně, má myšlenka zapojení citů a pocitů do obchodování mě zcela neopustila. I když jsem již věděl, že s pevnými pravidly je možné vydělávat v trzích nezanedbatelné peníze na relativně konstantní bázi, cítil jsem, že na své pocity by člověk též občas měl spoléhat. Jsem člověk, který na své pocity často dá (většinou s velmi dobrými výsledky), a jsem chtěl své dobré zkušenosti se spolehlivostí mých pocitů využít i v trzích (toto je pravděpodobně i důvod, proč jsem nikdy nepřitíhnul k AOS). Co jsem tedy začal dělat – i když jsem i nadále obchodoval čistě mechanicky, začal jsem si zapisovat, kdykoliv jsem měl tendenci udělat něco jen „pocitově“. Chtěl jsem si udělat přesný přehled na to, zda-li by mé čisté pocity byly profitabilní, nebo spíše ztrátové.
    Co jsem zjistil, bylo velmi zajímavé. Předně jsem došel k závěru, že se velmi často pocity z trhu míchají s emocemi jiného rázu. Že mám často tendenci zaměňovat pocit z trhu za impulsivní reakce a že je toto velmi náročné oddělovat. Přesto jsem po dlouhých studiích došel k závěru, že na některé situace je skutečně pro mě osobně rozumnější reagovat více na základě pocitu než na základě plánu. Jedná se sice o velmi, velmi řídké situace, ale jsou to právě ty situace, kdy si dovolím malinko porušit pravidla svého plánu a zareagovat jinak, než by se od plánu vyžadovalo. I když se jedná spíše o pocitové momenty, které se tudíž špatně popisují a vystihují na racionální bázi, přesto bych se o tyto unikátní momenty rád podělil, a možná tak trochu inspiroval ostatní obchodníky. Zde tedy uvádím momenty, ve kterých čas od času reaguji více na základě pocitu než obchodního plánu:
    Příliš volatilní vstupní úsečky
    Pokud dostanu vstupní signál a zároveň vidím, že je úsečka extrémně volatilní, posoudím celodenní vývoj dne. Pokud vidím, že se celý den doposud obchodoval v uzavřeném, ne příliš velkém rozpětí, že trhu vládnou během dne více skalpeři než běžní ID tradeři a že už během dne udělal trh třeba i více volatilních úseček, které byly ve skutečnosti jen „falešnými“ signály, pak nechám rozhodnout své pocity, zda-li obchod vzít či nikoliv.
    Silně rozjetý trh v mém směru
    Pokud je trh silně rozjetý v mém směru a já jsem ve značném otevřeném profitu, mám tendence z trhu „vyždímat“ maximum. Proto v momentě, kdy dostávám signál k výstupu, avšak cítím z trhu stále ještě solidní vůli v rozjetém trendu pokračovat, mohu se na základě pocitu rozhodnout pouze přitáhnout SL a dále v obchodě setrvat.
    Silný breakout
    Pokud se mně rýsuje signál ke vstupu do pozice, avšak signál není ještě zcela uspokojivě zformovaný a neměl bych takový zatím ještě brát, mohu přesto občas udělat výjimku, pokud vidím, že trh právě udělal výrazný breakout, ze kterého skutečně existuje vysoká pravděpodobnost pokračování v započatém směru. Primárně však musím mít dobrý pocit z celkové situace, tj. jasně etablovaného trendu a trhu pod nadvládou „běžných“ obchodníků, nikoliv skalperů.
    Nečekané prudké rozjetí trhu opačným směrem
    Jedná se o situaci, jejíž zvládnutí chce již poměrně velikou sebedůvěru ve vlastní pocity. Jedná se totiž o situaci, kdy dojde k naprostému porušení všech pravidel. Této situaci říkám „náhlé prudké rozjetí trhu opačným směrem“. Situace se děje velmi zřídka a v drtivé většině za ní stojí fundamentální události. I když fundamenty naprosto nesleduji, ty podstatné nelze v trzích nerozpoznat. Pokud například přijde informace o teroristickém útoku v Londýně, trhy se „utrhnou“ a začnou prudce klesat dolů, bez ohledu na cokoliv jiného. V takový moment, i kdyby mi všechny signály ukazovaly long, já však viděl prudké otočení dolů a „utržený“ trh, neváhal bych na základě pocitu do trhu vstoupit na stranu short.
    Toť jsou tedy výjimky, u kterých jsem vypozoroval, že je tu a tam občas přínosné pravidla porušit. Přesto ještě jednou upozorňuji, že porušování pravidel by mělo být skutečně pouze a jen výjimečnou záležitostí, aplikovanou v minimálních případech. Stále zůstává prioritou dodržovat bezezbytku obchodní plán v maximální možné míře. Doposud jsem nepoznal obchodníka, který by dokázal dlouhodobě profitovat bez obchodního plánu. Obchodní plán je základ – a pokud se naučíte obchodní plán bezezbytku dodržovat, můžete se i naučit rozpoznávat momenty, kdy jej lze výjimečně porušovat. Opačně to bohužel nefunguje.

    5 kroků jak snížit v intradenním obchodování impulsivní chování

    Jedním z častých problémů z oblasti psychologie obchodování intradenních obchodníků bývá impulsivní jednání. Pojďme se dnes na tento nepříjemný fenomén podívat trochu blíže a odhalit si pár užitěčných rad a tipů, jak se pokusit impulsivní chování v intradenním obchodování snížit na minimum.
    Impulsivní jednání se projevuje u obchodníků celou řadou způsobů, nejčasteji unáhlenými vstupy do obchodů zcela mimo obchodní plán, nebo stejně unáhlenými výstupy. Impulsivní chování je v podstatě určitý "zkrat", kdy v daný okamžik jako by nám náš mozek zatemněl a ve mžiku nás přinutil udělat cosi zcela nechtěného a neplánovaného. Důvodů, proč mozek takové věci dělá je celá řada, o tom ale až někdy příště - dnes si řekněme, jak se dá impulsivní chování snížit na minimu.
    1. zvyšte svůj time-frame
    Jednou z velmi častých příčin impulsivního chování bývá špatná volba obchodovaného time-frame v začátcích. Obecně platí, že za spouštěč impulsivních podnětů stojí zvýšená hladina stresu. Tu velmi výrazně podporuje rychlost trhu: pokud obchodujeme příliš rychlý time-frame, náš vnitřní stres bude s rychlostí trhu přirozeně vzrůstat a impulsivní jednání bude podstatně pravděpodobnější. Pokud začínáte, měli byste začít s timeframe 3 nebo 5 minut a zkoušet se vyhýbat alternativním grafům jako tickový, volume nebo range-bar. Tyto alternativní grafy vyžadují podstatně zvýšenou disciplinu a soustředěnost. Obecně například 5 minutový graf sice přináší nutnost vyšších stop-lossů, avšak jeho rychlost snižuje pravděpodobnost impulsivního chování. Pokud vám činí problém i vyšší time-frame, může stát za zváženou přechod na swingové obchodování.
    2. dělejte si před otevřením trhů "briefing"
    Další z věcí, která snižuje impulsivní chování, je předem jasně stanovená definice toho, co budeme po otevření trhů dělat. Pokud si před otevřením vytvoříme v hlavě (a na papíře) přesné scénáře pro jednotlivé možné situace, budeme spíše jednat v rámci připraveného plánu, než jednat impulsivně. Začátek dne bývá nejnáročnější, protože jednak chvíli trvá, než se naladíme na vlnu trhů a jednak trhy mohou být v úvodu velmi rychlé, proto je co exaktní příprava před otevřením trhů nutná.
    Má příprava čítá několik scénářů možného vývoje po otevření (vyplnění gapu, rychlý průlom opening-range atd.) a ke každému scénáři pak popis patternu FinWin, který bych rád viděl co nejdříve v rámci jakéhokoliv z mých scénářů. Je to svým způsobem určité "předvídání" toho, jaký pattern by mohl v rámci jednotlivých scénářu přijít - což se samozřejmě zdaleka ne vždy naplní, avšak tento krok mně výrazně pomůže být v začátku připravenější a sníží tak pravděpodobnost nečekané reakce mimo obchodní plán.
    3. naučte se odstupovat od monitoru
    Jak už jsem zmínil, hlavní příčinou impulsivního jednání je zvýšiná hladina stresu.
    Jeden z nejlepších způsobů jak snížit hladinu stresu, je pravidelně během obchodní seance odstupovat od monitoru. Pokud například vidíte, že se trh právě výrazně zrychlil, lepší než se začít strachovat, že nám něco unikne, je odstoupit dva kroky od monitoru a pozorovat trhy z povzdálí, bez nutkání reagovat na situaci v trhu mimo náš obchodní plán. Odstup od obrazovky vám dá ještě jednu výhodu - celkově objektivnější pohled na aktuální trh, což je velmi důležité. Můžete si to představit tak, že zkrátka a dobře jako by na moment uděláte zoom out a podíváte se na grafy z trochu většího odstupu.
    Pravidelné odstupování od obrazovky vám dá dobý "oddech". Netřeba se vzdalovat příliš, stále je dobré na obrazovku vidět, neztratit celkově s trhem propojení, ale pokud možno být dále od počítačové myši a vyvarovat se tak nechtěným reakcím. Mé oblíbené je během dne několikrát odstoupit 2-3 metry od monitoru a zkoušet si při občasném pohledu na grafy puttování, k obrazovce se pak vrátit až v momentě, kdy vidím, že se začíná rýsovat potenciálně zajímavá situace (tj. signál mého systému FinWin).
    4. naučte se jednoduchá dechová cvičení
    Jednoduchá dechová cvičení na snížení momentálního stresu mohou být, a většinou bývají, velmi účinná. Trader by měl neustále sledovat vlastní vnitřní pochody a vybudovat si určitý vnitřní "teploměr" na měření aktuální hladiny stresu. V případě zaznamenávání zvýšení je třeba okamžitě začit aplikovat cokoliv, co vám pomůže stres snížit.
    Dechová cvičení obecně udělají v tomto ohledu dobrou službu. Tj. jednoduše začít zhluboka dýchat a snažit se zrychlený puls ve svém těle dostat zpět do normálu - a tím i dostat do normálu svůj stres. Jedná se možná o zdánlivě "banální" záležitost, avšak často velmi účinnou.
    5. sledujte co nejméně rozptylujících elementů
    Můj názor je, že čím více elementů kolem sebe při tradingu sledujete, tím snadněji se dostanete do momentu nesoustředěnosti a zvýšeného stresu.
    Pro mnohé začínající obchodníky je nejlepší vypnout veškeré další zroje informací, od televize až po internetové chaty a diskuse. Jakékoliv sledování dalších zrojů jednak snadněji zpochybní obchodníka v rámci jeho vlastního plánu a jednak snadněji přivede do stresové situace, která může spustit impulsivní reakce. Nemyslím si, že je dobrý nápad konzultovat každý svůj aktuální obchod s X lidma kolem sebe nebo po internetu. Osobně toto neděláme ani s Petrem. Je velmi jednoduché zvýšit si hladinu stresu tím, že jste právě long a dva jiní tradeři kolem vás vám právě oznámí, že jsou short. Skutečně taková informace nechá vaši hladinu stresu na stejné úrovni?
    Tolik tedy několik málo typů, které vám snad pomohou snížit impulsivní reakce a umožní tak lépe se držet obchodního plánu.
×
×
  • Vytvořit...