Žebříčky

Jsou chvíle, kdy na nás grafy působí, že se trhy řítí do nejhorší krize všech dob. A i s našimi systémy, které si v dané chvíli procházejí drawdowny. Jednu takovou prožívá mnoho traderů právě nyní. Koncem února 2020, kdy trhy začaly panicky reagovat na zprávy o šířícím se koronaviru. SPY ještě v polovině minulého týdne atakovalo nová maxima, aby během několika málo dnů ztratilo v jeden okamžik více než 15 % své hodnoty. Pokud stejně jako já obchodujete v portfoliu také systémy držící dlouhé swingové pozice v akciích, pak samozřejmě podobný pokles indexů vesměs vyvolá i pokles výkonnosti systémů a drawdown. Možná až takový, že přemýšlíte o tom, jestli raději systémy nevypnout proto, že pokles může pokračovat a vy byste tak ochránili alespoň zbývající kapitál. Samozřejmě, že v hloubi duše mívám občas podobné myšlenky. Ale dvacet let v trzích mě naučilo, že trhy se často chovají jinak, než bych si přál. Vím, že neumím předvídat nepředvídatelné a to, co obchoduji, jsou pravděpodobnosti. Pokud dnes své systémy vypnu a příští týden přijde nejhorší pokles na burze za posledních 100 let, budu se cítit jako vítěz. Pokud ale nastane zotavení trhů, přijdu o poměrně dost peněz a budu litovat, že jsem na systémy sahal. Krátkodobý výsledek impulzivní reakce může být jakýkoliv, z dlouhodobého pohledu však jakákoliv akce naruší dlouhodobé pravděpodobnosti, se kterými generuji své profity. Je dobré si uvědomit, že s penězi v trzích prožíváme často situace mnohem dramatičtěji, než když jen zpětně studujeme stejně hluboké poklesy na historických grafech. Ostatně podívejme se na aktuální trhy z pohledu měsíčních grafů: Pro lepší orientaci jsem do grafu vložil i indikátor Bollinger bands zobrazující druhou standardní odchylku od průměrné ceny. Tedy oblasti, ve které je zcela běžné, že se trh pohybuje. A sami vidíme, že aktuální pokles představuje spíše návrat k „průměrné ceně“ poté, co trh opravdu dlouhodobě rostl. Jinými slovy – pokud bychom stejnou situaci studovali na historických grafech, například při přípravě našeho systému, patrně bychom ji ani nezaregistrovali. Přitom reálné prožívání daného pohybu je úplně jiná káva. Proč to tak je? V reálných trzích na nás působí dynamika pohybu. Poklesy trhů bývají rychlé. Mimochodem – tento byl opravdu extrémně rychlý, ovšem na Finančníkovi průběžně píši o tom, že rychlost padajících trhů se postupem času zvyšuje (zprávy se šíří rychleji, obchoduje se rychleji, mnoho obchodů je automatizovaných a roboti reagují na vysoké pohyby atd.). Navíc si pokles trhů spojujeme se zprávami, které kolují kolem nás. A mnoho z nich má stále poplašnější a paničtější charakter. V době psaní těchto slov sám trávím tradičně zimu na Lanzarote, kde si život plyne svým slunečným tempem. Ale také na mě pochopitelně působí zprávy, jak v Čechách lidé údajně vykupují obchody a připravují se na konec světa. Toto vše ovlivňuje a nahlodává naši psychiku a vede k myšlenkám, jestli raději obchodování aktivních systémů nepřerušit. Jenže dvacet let v trzích mě naučilo, že rozhodnutí, která děláme ve strachu a panice, jsou ta nejhorší. Jedním z hlavních důvodů, proč jsem postupně přešel na systematické obchodování je právě to, že mi dovoluje následovat připravený obchodní plán a podobné improvizace neřešit (protože vím, že v důsledku mi přinesou stejně jen ztráty). Všechny mé obchodované systémy samozřejmě obsahují otestované prvky risk managementu a coby trader je potřebuji jen následovat. Ovšem na druhou stranu je pravda, že mé portfolio aktuálně nijak nekrvácí, byť jsem v akciích přišel o část letošních zisků (pochopitelně). A to je další extrémně důležitá část celé skládačky. Pokud se s některou svou strategií cítíte v drawdownu extrémně nepohodlně, patrně ji obchodujete příliš agresivně s ohledem na svůj účet nebo zkušenosti. Nezkušení obchodníci mají bohužel tendence risk podceňovat. Snaží se maximalizovat výnosy například s použitím co nejvyšší páky a mají pocit, že risk je neohrozí. V okamžiku, kdy přijde první reálný drawdown (který ani nemusí přesahovat drawdowny z backtestů) se ale zaleknou a strategie přestanou obchodovat. Pokud se ocitnete v situaci plné pochyb o tom, jestli strategii obchodovat dál s ohledem na určité turbulentní období v trzích, doporučuji zrevidovat kapitálovou expozici, s jakou strategii obchodujete. Dost jsem se tomu věnoval ve webináři, který jsem pořádal minulý týden. Všechny obchodní systémy mají určité základní charakteristiky výnosu a risku, které předurčují jejich pravděpodobnosti budoucího vývoje – tj. kromě všeho i drawdowny, které musíme podstoupit (a nezapomínejme na to, že největší drawdown strategie je ten, který nás ještě čeká). A strategie je potřeba obchodovat s takovým riskem, který dokážeme akceptovat. Pokud obchodujete v akciích, sníží se expozice snadno – obchodujte třeba jen polovinu pozic. To, že vám bude na účtu zbývat nevyužitý kapitál vůbec nevadí. Klíčem úspěšného obchodování je hlavně vytrvale následovat obchodované metody a získat možnost vydělávat na dlouhodobých pravděpodobnostech. K tomu je ale nutné překonat onen nebytný základní bod – nepochybovat o obchodní metodě v prvním okamžiku, kdy se dostane do drawdownu. A proto je nutné obchodovat metodu s riskem, který je adekvátní našemu účtu a psychice. Jakmile postoupíte v tradingu přes tento první nezbytný základ, naučíte se zbývající kapitál využívat dalšími způsoby. Budete s ním pracovat s využitím u dalších, nízcekorelujících, strategií, a tím se dostávat ke stabilnějším výsledkům. To vám pak dovolí zvyšovat páku, tentokrát již v pravý čas a přestát i období podobná těm, která si prožíváme v době psaní těchto řádků.

Většina obchodníků zaměřuje svoji pozornost především na logiku vstupů a výstupů. Peníze se však při obchodování tvoří z nemalé části prostřednictvím money managementu. V současných turbulentních časech může být ideální příležitost se na tuto oblast více zaměřit. Co tvoří základ úspěšného obchodování? Mnoho obchodníků odpoví, že kvalitní vstupy a výstupy. Tedy řekněme logika obchodních signálů. A následně se může diskuze svést na to, jestli se signály přesněji vytvářejí přes price action, oscilátory, klouzavé průměry nebo třeba volume profily. Jenže obchodní signály jsou jen částí úspěšného obchodování. V zásadě nám říkají, KDE vstoupit a vystoupit. Druhou částí je money management, který nám diktujte, KOLIK v daném obchodu riskovat. Jakou váhu mají obě složky v obchodování? Dnes jednoznačně vnímám, že mnohem klíčovější je money management. Právě ten totiž nejvíce ovlivňuje, kolik peněz ve finále vyděláme nebo ztratíme. Podívejte se na následující příklad. Tato equity křivka pochází z mého swingového systému nakupujícího akcie v korekci. Systém obchoduje jednou týdně a silný propad trhů v poslední době pochopitelně vedl k drawdownu: Ukázková equity křivka vychází z velmi jednoduchého money managementu. Systém otevírá maximálně 8 pozic a každé je přiřazen kapitál odpovídající 1/8 stavu účtu (12,5 %). Systém tedy obchoduje bez páky a jen alokuje peníze na účtu do maximálně 8 současně otevřených obchodů. Po odečtení komisí vychází roční výnos na 9,61 %. Výsledky můžeme srovnat s druhou equity křivkou: U té vidíme podstatně vyšší výnos (16,26 %) a podstatně nižší aktuální drawdown. Přitom jde o úplně stejný systém otevírající úplně stejné obchody. Co se liší, je velikost otevíraných obchodů. Tu řídí money management modul, který: Obchodům přiděluje kapitál o velikosti 6-25 % aktuálního stavu účtu podle toho, jak se systému dařilo v posledním měsíci (Pokud trhy spolupracují, systém využívá margin. Pokud trhy nespolupracují, pak mu kapitál omezuji.). Penalizuje obchodování v drawdownu. Pokud se například systém dostane do 5% drawdownu, money management modul mu přidělí poloviční kapitál. Stejné vstupy, a přesto tak odlišná celková výkonnost. Money management je opravdu extrémně silná taktika, kterou hodně obchodníků podceňuje. V tradingu pochopitelně nelze zvládnout vše najednou a dává smysl začít s jednoduchými typy money managementu. Ale jen co si základy systematické práce se strategiemi osvojíte, je dobré se samotnými vstupy a výstupy již tolik času netrávit a pozornost věnovat právě oblasti celkového money managementu. Aktuální trhy přitom paradoxně nabízejí perfektní příležitost podívat se na obchodování z jiného pohledu a na money managementu zapracovat. Proč? Současné pohyby bezesporu dovedly mnoho traderů k tomu, aby zastavili obchodování svých systémů v momentě, kdy již nemohli unést další prohlubování drawdownů. Přitom tuší, že je to přirozeně špatně, protože bez konzistentního obchodování a překonávání propadů equity křivek se nikdo nemá šanci k dlouhodobým profitům dostat. Živý kontakt s drawdowny tak může pomoci nastavit si takový money management, který vám příště pomůže další krizí projít bez potíží. A třeba s podstatně vyšším kapitálem. Moje zkušenost je taková, že se v případě money managementu vyplatí soustředit nejen na co nejvyšší výnosy, ale právě i na ochranu před hlubokými propady kapitálu. A to především z pohledu únosnosti obchodování strategie s ohledem na naši psychiku. Protože ta je klíčová. Pokud nedokážeme systematicky obchodovat strategie v době drawdownů, nikdy na trzích neuspějeme. Takové ochranné mechanismy sice mohou způsobit, že vyděláme méně než bez nich, ale poskytují ohromnou psychologickou úlevu. Například v momentě, kdy systém v drawdownu snižuje expozici na polovinu (a při dalším propadu třeba na další polovinu). V době, kdy se systému daří si oproti tomu můžeme dovolit více riskovat. Sám věnuji studiu a aplikování money managementu na úrovni portfolia poslední roky ohromnou pozornost a bohužel to není technicky úplně jednoduchá věc (a stále nejsem tam, kde bych si přál být). Nicméně jednodušší taktiky na úrovni samotných systémů lze velmi snadno aplikovat pomocí pár řádků kódů. A jednoznačně s tímto doporučuji experimentovat. P.S: Jelikož je toto téma opravdu velmi aktuální, tak konkrétní základ, jak je možné penalizovat systémy v drawdownu v Amibrokeru, ukáži v pravidelném tutoriálu tento týden v TechLabu.

Přibližně před rokem jsem popisoval nasazení intradenního systému, který po spuštění inkasoval ztrátu za ztrátou. Nyní má za sebou už reprezentativnější vzorek 100 obchodů a tento rok generuje zisk za ziskem. Myslím, že princip dlouhodobého vydělávání na burze nelze demonstrovat lépe. První popis nasazení systému naleznete v článku Očekávání vs. realita obchodování. Jak se připravit? V něm jsem popisoval, že přestože při obchodování vždy podvědomě doufáme v to nejlepší, musíme se připravit na realitu. Která může vypadat třeba tak jako u mého systému. Přestože má systém super historické výsledky a obchodovaný edge dává smysl, po nasazení live se mu příliš nedařilo. Od spuštění prakticky ztrácel. A nejen v rámci první série cca 13 obchodů popisovaných v článku. Systému se nedařilo ještě několik měsíců. Equity křivka se započítanými komisemi a skluzem (tick na vstupu i výstupu) vypadala do poloviny roku 2019 takto: Ten pohled vůbec není hezký. Zejména, pokud takový systém obchodujete jako nováček (třeba jste si jej koupili nebo pronajali), bez porozumění dlouhodobých pravděpodobností a podkapitalizovaně. Například s typickým účtem 10 000 USD, který se pro e-mini ES běžně doporučuje. V tom případě nyní čelíte drawdownu cca 45 % a ohromné nejistotě, jestli metoda funguje. Pokud jste tak již neučinili, pravděpodobně systém přestanete obchodovat. Přitom jak jsem ukazoval v nedávném vysílání zaměřeném na popis cesty tradera – dlouhodobým pravděpodobnostem nelze poručit, aby plynuly v konstantním složení. Máte-li systém s průměrným ziskem 150 USD/obchod, tak to neznamená, že tento zisk se bude dostavovat v každém jediném obchodě. Jde o dlouhodobý průměr. V praxi to znamená, že může přijít nejprve hodně ztrát a následně hodně zisků. Průměr se formuje za delší období – např. 100 obchodů. Sám dnes přemýšlím u strategií v horizontu let. Je tedy vždy extrémně důležité nastavit strategii správný risk management (například přidělený kapitál) a zejména obchodovat systémy v portfoliích. Protože pak nebudeme mít tendence vypínat to, co „vypadá, že nefunguje“ a necháme vyvinout dlouhodobé pravděpodobnosti. A jak vypadá tento sytém po přibližně 100 obchodech? Takto: Systém pookřál se zvýšenou volatilitou (ještě, aby ne – jde o tzv. breakout volatility), a pokud bychom snesli loňský 45% drawdown, tak bychom letos inkasovali za první tři měsíce skoro 100% zhodnocení (po komisích a skluzech 93%): A tradičně – pokud se na equity systému podíváme z dlouhodobého pohledu, pak onen dramatický úvod na začátku roku 2019 vlastně vůbec tak dramaticky nevypadá: Co uvedené demonstruje? Základním bodem pro zvládnutí úspěšného obchodování je rozumět dlouhodobým pravděpodobnostem a zejména tomu, jakou volatilitu můžeme ve výsledcích obchodování očekávat. Uvedený 45% drawdown na hypotetickém desetitisícovém účtu je statisticky zcela očekávatelný – byť to tak z dlouhodobého backtestu vůbec nemusí vypadat. Strategie je potřeba obchodovat v portfoliích. Protože jen tak se dají rozumně přestát období, kdy se strategii nedaří (a taková období budou mít všechny strategie). Například nyní, ve zvýšené volatilitě plné dramatických poklesů akciových indexů, mi samozřejmě nevydělávají swingové systémy nakupující akcie (které ale mají krásně vyděláno z předcházející let). Příliš mě to ale nestresuje, protože žně mají například právě breakout systémy těžící z vysoké volatility. Volatilita strategie musí odpovídat velikosti účtu. Například popisovanou strategii v ES sám neobchoduji s alokací 10 000 USD, ale výrazně vyšší. Zde je extrémně důležité rozumět metrikám typu sharpe ratio. Viz Vyhodnocování obchodních systémů z pohledu dostupných metrik. Skutečně výnosy generujeme podstupovaným riskem a ten je třeba řídit. Jistě, pak nebudeme dosahovat zhodnocení 100 % za pár měsíců, ale budeme schopni strategie obchodovat dlouhodobě. Při obchodování strategií se musíme pídit po dlouhodobých risk profilech systémů a dobře rozumět tomu, co zvládneme obchodovat a co nikoliv. To, co v tradingu můžeme kontrovat, je risk. Pokud ten budeme mít rozumný, tak se výnosy dostaví. Spousta obchodníků naskakuje do systémů jen proto, že se jim daří poslední dobou. Třeba zrovna tak, jako mému ES systému. A pak jsou překvapeni, že jim takový systém třeba i vymaže účet. Proto jsem přesvědčený, že je lepší začít s pomalejšími swingovými systémy, které vyučuji např. ve workshopu swingového obchodování, zocelit psychiku a skutečně akceptovat všechny principy tradingu. A teprve následně se vrhat do agresivnějších a rychlejších přístupů. Intradenní breakout systémy mají jednoznačně místo v našem arzenálu strategií, ale jak vidíte, dokáže to být jízda. Na druhou stranu jde o strategie, které dobře dokáží vytěžit období s vysokou volatilitou, které není pro akciová portfolia nejpříznivější.

Rychlé propady akciových indexů se pochopitelně promítly i do výsledků řady obchodních strategií. Nakolik pomůže, pokud bychom obchodovali strategii zajištěně? Tj. při otevírání dlouhých pozic v akciích bychom pozice jistili prodejem indexu? V tradingu je úžasné, že samotnou strategií vesměs obchodování jen začíná. Konečné výsledky jsou do velké míry ovlivněny především tím, jaký money management na jednotlivé vstupní a výstupní logiky aplikujeme. Tedy jak s pomocí velikosti pozice ovlivňujeme celkový risk profil strategie. V minulém článku Klíčová role money managementu na cestě k úspěchu v tradingu jsme si ukázali jeden možný přístup řízení risku. Dnes se chci podívat na další, který se ještě více blíží oblastem, ve které sám vnímám největší svatý grál – zajišťování pomocí long/short diverzifikace v rámci portfolia. Řekněme, že budeme obchodovat některou z tradičních reverzních strategií nakupující akcie. Ty spočívají v tom, že nakupujeme trhy po výrazném krátkodobém poklesu a držíme je pár dnů do doby, než se jejich cena vrátí do běžné hodnoty. Tedy princip využívající neefektivitu trhu vznikající díky krátkodobé panice – obchodníci se často iracionálně zbavují pozic, které proti nim prudce klesnou. Reverzní strategie fungují dobře a dlouhodobě. Slabé chvilky mají ale v momentě, kdy prudce poklesne celý trh (jako například nyní v reakci na koronavirus). Cena slabé akcie se nevrací k běžné hodnotě, ale dál klesá s celým trhem a strategie se propadá do drawdownu. Takto to může vypadat konkrétně. Jde o hypotetickou strategii nakupující bez páky 5 pozic v akciovém indexu SP100: Strategie dlouhodobě krásně vydělává, ale pochopitelně rychlé propady celého trhu se promítají do drawdownů. Bez použití páky se drawdowny u podobných strategií vesměs pohybují v aktuálním kontextu kolem 30 %: Jak by vypadaly výsledky, pokud bychom strategii obchodovali se zajištěním? Tedy na každých 1 000 dolarů otevřených v dlouhé akciové pozici bychom otevřeli short pozici v akciovém indexu v hodnotě stejných 1 000 dolarů? Pokud má naše strategie dlouhodobý edge, měla by i se zajištěním vydělávat (protože by měla bez hedge index překonávat). Jaké ale budou konkrétní výsledky napoví až konkrétní backtest. Ten jsem provedl za vás a výsledky jsou tyto: Výnosová křivka podle předpokladu nemá tak hluboké propady, protože když prodělává samotná strategie nakupující akcie, vydělává short pozice v indexu. Z tohoto pohledu vypadá podobný hedge (zajištění) jako dobrý nápad. Bohužel každá ochrana v trhu stojí peníze. A stejné je to se zajištěním pomocí indexu. Je potřeba si uvědomit, že zajištění je v trhu permanentně a v dobách růstu indexu „ztrácí peníze“. Prostě stejně, jako klasické pojištění – to nás stojí spoustu peněz a využijeme jej jen ve výjimečných případech. Konkrétně se výkonnost strategie snížila s využitím zajištění z ročního zhodnocení 20,15 % (bez páky) na 14,24 %. Současně se nám ale o polovinu snížil historický drawdown. Vyplatí se tak obchodovat reverzní strategie se zajištěním pomocí indexu? Na uvedeném příkladu je vidět, že to nemusí být špatný nápad. Hodně bude záležet i na konkrétních strategiích a doporučuji s principem experimentovat. Je možné testovat i to, že nezajišťujeme plnou pozici, ale jen částečnou atd. Samozřejmě v praxi hedging přináší další výzvy například v technické implementaci. Otevíráme další extra pozice a z pohledu EU traderů musíme řešit i to, jakým trhem se zajistit. Protože klasické americké ETF nemusí být na malých účtech k dispozici. Použít jdou ale například mikrokontrakty na akciové indexy, což je prakticky řešení, které sám používám. Hedge nevytvářím úplně mechanický, ale zajišťuji se pomocí strategií – viz +93 % za 3 měsíce – breakout systém na ES, kdy v této výjimečně volatilní době velmi dobře fungují trendové obchody (i do shortu). A díky možnosti využívat mikrokontrakty lze podobné strategie jemně škálovat tak, aby se vhodně doplňovaly se zbytkem portfolia. Je ale pochopitelné, že vše chce v obchodování svůj čas a je dobré postupovat krok za krokem. Pro mnoho obchodníků tak může být výhodné jistit se v trzích zcela mechanicky – třeba short pozicí v indexu nebo nakoupením put opce. Ale vždy je dobré si konkrétní dopad hedgingu na strategii nasimulovat. Třeba tak, jak jsem to udělal v tomto článku. K praktické stránce: Výše uvedené simulace jsem připravil v Amibrokeru pomocí low level CBT. V něm lze sledovat například velikost otevíraných pozic a podle toho upravovat velikost potřebného zajištění v indexu. Není to ale úplně triviální. A tak pro všechny, kdo chtějí s principem experimentovat a chtějí ušetřit dny, které jsem se skriptem sám strávil, připravím do archivu návodů Techlabu v tomto týdnu tutoriál včetně kompletního kódu, se kterým můžete hned začít pracovat bez potřeby vlastního programování.