Jump to content
Co nového? Mé kurzy
Komunita:
Hledat v
  • Více možností...
Najít obsah, který ...
Hledat výsledky v ...
Diskuze Sledované příspěvky Žebříčky

Žebříčky


Oblíbený obsah

Zobrazuji obsah s nejvyšší reputací od 15.11.2019 ve všech rubrikách.

  1. 4 bodů
    Konferenci Trading Forum máme úspěšně za sebou. Jaká byla? Zde jsou mé postřehy spolu s fotografiemi zachycujícími průběh akce. Co je Trading Forum a proč jej pořádáme? Trading Forum je konference „běžných“ obchodníků. Jejím cílem je poskytnout inspiraci a ukázat, jak principy diskutované na Finančníkovi fungují různým obchodníkům v praxi. Nejde tedy o kurz či školení, kde by se probírala nějaká konkrétní látka s cílem předat ji účastníkům od A do Z. Ale o setkání traderů, kde se prezentují různé dílčí zkušenosti z praxe, a především je zde ohromný prostor pro vzájemnou komunikaci, sdílení zkušeností a předávání kontaktů. Jak mezi přednášejícími, tak mezi účastníky. Vím, že podobný formát akce je pro mnoho obchodníků pracujících z domova nový a neví úplně, co od něj čekat. Na první pohled se totiž zdá, že důležitější je investovat čas a peníze spíše do studia technických detailů obchodování, a tudíž se účastnit spíše praktických kurzů. Nicméně většina traderů, kteří se dostanou přes základní „honbu za nepodstatnými informacemi“, mi jistě dá za pravdu, jak významnou roli hraje i v tradingu sociální rozměr. Obchodování totiž není o nějakých unikátních informacích, s jejichž pomocí by bylo možné generovat ohromná zhodnocení. Profitabilní obchodování „z domova“ je tradiční business, k jehož zvládnutí je třeba hodně trpělivosti a postupná integrace mnoha dovedností. K tomu velmi pomáhá průběžný kontakt s podobně zaměřenými tradery a sledování, co a jak reálně dělají. To lze samozřejmě dělat i ve virtuálním prostředí internetu, kde se však velmi těžko rozlišuje, co je a co není pravda (a v době ohromného nástupu fakenews toto bude ještě horší). Myslím, že i na Finančníkovi si tak stále více obchodníků uvědomuje sílu osobních kontaktů a komunikace. Ostatně na letošní Trading Forum se přihlásilo přibližně 350 obchodníků, což je již velmi úctyhodné číslo. Konferenci jsme pořádali opět v zázemí luxusního hotelu Grandior v centru Prahy. Vše probíhalo v centrálním sále s několika projekcemi, prostor pro vzájemné diskuze byl v předsálí. Zde jsme letos připravili „meeting pointy“ zaměřené na jednotlivé styly obchodování. Spolu s výměnnou kontaktů před samotnou konferencí v uzavřené diskuzi na Finančníkovi toto jednoznačně letos vedlo k dalšímu posunu v komunikaci mezi jednotlivými tradery. Věřím, že se i vám podařilo navázat kontakty, které vás výrazně posunou v dalším obchodování. Samotný program konference byl letos složen z přednášek sedmi prezentujících. Kromě mé přednášky šlo o šest obchodníků z Česka nebo Slovenska, kteří si prošli kdysi stejnou cestu základů jako všichni ostatní. A dnes většinou spravují větší účty a trading patří k jejich hlavní obživě. Jeden z nejvyšších ohlasů měla podle hodnocení přednáška Petra Komínka o možnostech pronájmu strategií. S Petrem jsem na Finančníkovi dělal rozhovor před několika lety (přečíst si jej můžete v článku Petr K. – cesta k automatizovanému hodnocení 57 % p.a. pomocí NinjaTraderu [rozhovor]). Na Trading Foru pak Petr ukázal, kam se v tradingu posunul. Prezentoval auditované výsledky svých futures portfolií, které pronajímá u Strikeru. A především zkušenosti, kolik lze pronájmy vydělávat. Petr Komínek diskutuje výkonnost portfolií, které pronajímá. Ale to jsem v programu trochu předběhl. Den začal přednáškou Davida Monoszona. Ten mj. popisoval, jak jeho obchodování intradenních futures hodně posunuly mikro futures kontrakty, které jsou nyní na burze k dispozici. David Monoszon a tipy pro risk management s použitím mikro kontraktů. Ty představují skutečně revoluci v tom, jak je možné obchodovat i s malými účty. Veškerý risk je 10x nižší než na klasických e-mini trzích, a i obchodník s malým účtem si tak může dovolit obchodovat s multikontrakty a řídit obchody přes pokročilejší taktiky trade managementu. Z důvodu menších účtů sahá hodně obchodníků také po mimoburzovních instrumentech. Tomuto světu se na Finančníkovi moc nevěnujeme (protože sám obchoduji jen burzovní trhy), a bylo tak fajn, že nám tento svět přiblížil Petr Kouba. Ten ukázal, jak obchoduje široké portfolio intraweek strategií (otevíraných od pondělí od pátku) právě s pomocí CFD strategií. Petr Kouba popisoval rozdíly dvou světů - obchodníků CFD a futures. Pro obchodníky pracující s akciemi byla jistě zajímavá přednáška Martina Lembáka. Ten vysvětloval, jak konkrétně obchoduje trend followingové přístupy s pomocí opcí. A opět nechyběly výpisy z účtů a výsledky, aby si každý mohl udělat představu, co podobný přístup představuje v praxi. Martin Lembák demonstroval, jak konkrétně obchoduje na svém účtu trend followingové strategie s pomocí opcí. Cílem Trading Fora bylo ukázat, jak pracují s kapitálem zkušení obchodníci. Společným jmenovatelem tak byla zejména diverzifikace a portfolia, protože málokdo se zaměřujeme na jedinou strategii a trh. Jak skládat portfolia ukazoval Marek Chrastina, který také pronajímá systémy přes Striker, a mohl tak v přednášce vycházet z konkrétních auditovaných výsledků. Marek Chrastina patřil k přednášejícím, kteří své portfolio strategie pronajímají. Na prezentacích pozvaných traderů bylo patrné, že mnoho obchodníků i na Finančníkovi se v obchodování posouvá ke správě stále většího kapitálu. A často začínají uvažovat o správě externího kapitálu. Jaké jsou možnosti a limity v ČR ukazoval Jaroslav Rozehnal. Ten dělal v této oblasti velmi intenzivní výzkum a názorně ukázal, že prostředí v ČR nemusí být pro podobné aktivity nejideálnější, neexistují zde úplně jednoduché cesty a v případě většího kapitálu může být výhodnější využít některých okolních zemí. Jaroslav Rozehnal se pohybuje zejména na poli institucionálních investic. V celém dnu se hovořilo o profesionálním tradingu, ke kterému nezbytně patří portfolia. Tedy obchodování více přístupů. Ale jak se k nim dostat? Své praktické poznatky jsem nakonec prezentoval v závěrečné přednášce zaměřené na možnosti automaticky vytvářených strategií. Jak jsem ukazoval, proces není úplně jednoduchý (ve stylu, že by šlo zapnout notebook a za pár hodin generovat profity), ale jde to. Dobré je ale připravit se na všechna pro i proti, která jsou s procesem spojena a která jsem v přednášce popisoval. Petr Podhajský a tipy, jak a s jakými výsledky vytvářet strategie autonomní cestou. A nejlepší část na konec – párty! Je to neuvěřitelné, ale Finančník letos slaví 15 let od prvního publikovaného článku. Moc nás těší vaše přízeň a bylo neskutečně fajn tuto příležitost i společně po konferenci oslavit a popovídat si, jak Finančník ovlivnil vaše obchodní začátky a kam jste se posunuli. Finančník je tu s vámi již 15 let. Děkujeme za vaši přízeň. Katka Tvrdková (organizace kurzů) a Petr Podhajský (Finančník.cz). Na závěr bych moc rád poděkoval všem za ohromné množství pozitivních ohlasů, které jsme k akci získali. Vzhledem k náročnosti organizace není sice v našich silách dělat konferenci každý rok, ale věřím, že se v budoucnu opět na Trading Foru potkáme. Ohromné díky patří i prezentujícím traderům, kteří se podělili o své těžce nabité zkušenosti. Všem účastníkům připomínám, že nahrávky prezentací (a kopie powerpointů) jsou k dispozici zde v archivu.
  2. 1 bod
    Úspěch není jenom o správném myšlení. Úspěch je hlavně o činech. Jakýchkoli činech. A právě zde často tkví další problém neúspěšné většiny – vůbec s něčím začít. „Kdo nic nedělá, ten nic nezkazí“, slýchám často. A zároveň dodávám: „kdo nic nedělá, nikdy nezbohatne“. Bojíme se neúspěchu. Bojíme se ho tak moc, že raději neděláme nic. Konec konců, je to pohodlnější a i jistější, říkáme. Přesto nicneděláním prostě nemůžeme jít vpřed. Nikdy. Nikam. Ve svém okolí mám spoustu přátel, kteří mají skvělé nápady. Jsou šikovní, mnohem inteligentnější než já, rozumí věcem, kterým já nikdy rozumět nebudu a dokáží věci, které já nedokáži. Přesto jsem to já, kdo se má lépe. Jak je to možné? O tomto, ale z druhého pohledu, jsem přemýšlel před řadou let, kdy jsem byl na opačné bariéře já. Přemýšlel jsem neustále o tom, jaktože lidé, kteří hovoří podstatně hůře anglicky než já dostávají zahraniční zakázky – to bylo v době, kdy jsem vlastnil firmu. Přemýšlel jsem o tom, jak to, že lidé, kteří nerozumí filmu tak dobře jako já točí filmy a jak to, že lidé, kteří neumí pořádně ani počítat, vydělávají miliony. Bylo to v době po mých studiích, kdy jsem byl velmi mladý, velmi tvrdohlavý a přiznejme si to – myslel jsem si, jako každý v tomto věku, že jsem ten nejchytřejší na světě. O to více mně nešlo do hlavy, jak to, že všichni kolem mě jsou úspěšnější, než já. Bylo to v době po střední škole. Už jsem vám popsal, jak jsem byl na škole úspěšný ve filmu a sbíral jednu cenu za druhou, a také cestoval po světě. Jenomže to bylo na střední škole a po škole se náhle vše změnilo. Jak už tomu tak bývá. Jako každý jiný jsem se i já po ukončení studia domníval, že jsem ten nejchytřejší a nejgeniálnější a jelikož jsem posbíral právě řadu cen z celého světa, budou se stát fronty u mých dveří a nabídky na další filmy a točení reklam se jenom pohrnou. A jak už to ale v životě chodí – opak byl pravdou. Vyšel jsem střední školu a byl jsem opět nikdo. Nikdo neznal mé jméno, nikdo kromě určitého okruhu lidí nevěděl o mých filmových úspěších a nikoho nezajímalo, že mohu prakticky poslepu vyprávět záběr po záběru své oblíbené filmy oblíbených režisérů. Mladík plný iluzí opět tvrdě narazil a začal dostávat velké facky od paní jménem „realita“. A záhy bylo ještě hůře. Nejenom, že za mými dveřmi nestály fronty s nabídkami, ale ba co hůře – lidé, se kterými jsem na střední škole „soutěžil“ nyní začínali pracovat ve velkých filmových produkcích a šplhat po žebříku filmové kariéry nahoru. Lidé, kteří rozuměli filmu daleko méně a neměli za sebou jediný úspěch si najednou vedli mnohem lépe, než já! Byl jsem z toho pokleslý, smutný a frustrovaný. Sedával jsem doma a byl naštvaný na celý svět. Nechápal jsem to. Nešlo mně to do hlavy. Takže jsem o všem začal přemýšlet. Dlouze, do hloubky a ze všech stran – jak už mám ve zvyku. Co dělám špatně? Kde je ta chyba? Nakonec jsem zavolal kamarádovi, který již dávno pracoval v televizi a zeptal se ho, jak se tam dostal. „Prostě jsem tam zašel a řekli si o práci“, odpověděl. „A to je všechno?“ „To je všechno“, přikývnul. A já jen zíral s otevřenou pusou. Náhle jsem vše pochopil: už týdny jenom sedím doma pokleslý a frustrovaný, protože jenom čekám, až se něco stane – ale dokud něco sám neudělám, nic se nestane! Bodejť by moji bývalí „soupeři“ a spolužáci již nepracovali ve velkých produkcích a soukromých televizích, když hned po škole obcházeli jednu společnost za druhou. Bodejť by někteří již nevydělávali velké peníze, když zakládali firmy a vrhali se do podnikání. Všichni něco dělali, jenom já čekal, až se něco začne dělat samo! Věděl jsem ale, že takto to nemůže jít dál. Věděl jsem, že něco MUSÍM udělat. To byl celý problém. Začal jsem tedy tím prvním, co mě napadlo. Zajistil jsem si seznam všech produkčních společností v ČR a obeslal všechny se svým životopisem. Poté jednu po druhé navštívil. Nutno říci, že jsem nikdy nic podobného nedělal – takže jsem měl strach – a pořádný! Občas jsem tak koktal, že jsem ani nevěděl co říkám, občas jsem nebyl schopen říkat vůbec nic – a to jsem v podstatě velmi výřečný. Ale i tak jsem už po dvou měsících dostal první „nabídku“ – práci asistenta režie. Na začátek lepší něco, než nic! Jenomže práce asistenta režie je zcela odlišná od práce režiséra. Je to velmi náročná práce a velmi tvrdá práce. Nikdy jsem tuto práci nedělal a nebyl na ni připravený. Odmítnutí by ale znamenalo dostat se zase na začátek a nikam se neposunout, takže opět nezbývalo, než sebrat veškeré poslední zbytky odvahy a prostě to risknout! Má první zkušenost asistenta režie je nepopsatelná. Strachy jsem chvílemi ani nedýchal a velmi často vůbec nevěděl, co vlastně dělám. Ale dělal jsem to! Udělal jsem malý krůček a dělal jsem alespoň něco! I když hned od začátku ne zrovna nejlíp – už to nebylo jenom sezení doma a vzdychání, už to byla reálná akce, už jsem zase stál blízko kamery! O pouhých pár měsíců později jsem byl profesionální, zaběhnutý asistent režie a měl práce dostatek. A tak přišel další krok – vnutit produkci, pro kterou jsem pracoval, myšlenku, že jsem již připravený vrhnout se na režii reklam. A tak jsem opět sebral všechny síly a pustil se s touto produkcí do obcházení klientů. Opět to bylo těžké. Mravenčí práce, mnoho odmítání. Frustrující, ponižující, tvrdé a nekompromisní. Stokrát jsem to chtěl vzdát. Ale vždy jsem se uklidňoval svým „alespoň dělám něco, lepší než sedět doma a vzdychat“. A tak jsem po třech měsících dostal první velmi malou zakázku jako reklamní režisér – jenomže hned pro obřího klienta – Eurotel! Přátelé, jestli jsem dříve pociťoval strach a obavy z každého kroku, který jsem se rozhodnul udělat vpřed, tak teď jsem měl doslova v kalhotách. V sázce bylo všechno, pokud by se tohle nepovedlo – mohl bych se vrátit zase na začátek a sypat si popel na hlavu. Měl jsem tak hrozný strach, že jsem málem ráno nevstal strachy na plac při prvním natáčecím dni! Ale kromě strachu tu bylo i již známé odhodlání a oddanost této práci – a tak jsem to přestál – a kupodivu s přiměřeným úspěchem. Nic zázračného, ale první práci jsem nepokazil a o to šlo především. Další měsíce byly lepší a lepší, až přišla první opravdu veliká zakázka – zahraniční klient, mnohamiliónový rozpočet, několikadenní natáčení v ateliéru.... Byl jsem tak nervózní, že jsem se v té době hádal s každým kolem a bylo to tak tvrdé a náročné, že jsem několik týdnů nespal... Aby to vše nebylo málo, poslední den natáčení přišel telefonát, že několik cívek filmu bylo špatně vyvoláno.... Bylo to hrozné, ale také úžasné zároveň. Byl jsem totiž tam, kam jsem si předsevzal před pár lety dojít. Došel jsem tam. Velká reklama, velké rozpočty a já – režisér toho všeho. Po úspěšném dokončení reklamy jsem si sednul a začal o všem rozjímat. A pak si uvědomil, co bylo na naprostém začátku: Nutnost začít dělat alespoň NĚCO. Nutnost alespoň začít. První krůček. Veliký strach, ale odhodlání překonat jej. Pak už to bylo stále stejné. S každým dalším krokem vpřed nový strach, větší zodpovědnost... Ale dělal jsem NĚCO. A to něco mě už samo dovedlo, kam jsem potřeboval... Často jsem si vedl dobře, ale tu a tam i špatně. Nebyl jsem vždy profesionální a ne vždy dokázal splnit přání klienta. Ale dělal jsem NĚCO, a to samo o sobě už mě posouvalo dopředu. A to bylo vše, o co šlo. Pochopil jsem tedy další důležitou lekci života: ať už chcete dělat cokoliv, musíte začít. Je jedno, jaký bude prvotní výsledek. Je jedno, jak si povedete. Ale musíte začít, abyste se někam posunuli. To je to kouzlo, proč jedni uspějí a další se neustále drží v pozadí. Od té chvíle, ať jsem si vzal do hlavy cokoliv, kašlal jsem na svůj strach i obavy. Prostě jsem danou věc začal dělat a spousta dalšího se už ukázalo „cestou“. Ne vždy to dopadlo dobře, ale tak už to v životě chodí. A opět jsem pochopil, jak funguje většina: zatím co většina jenom tlachá, co bude až začne dělat, zůstává nakonec jen u tlachání úspěšní netlachají a raději jednají i když jednání ne vždy vede k úspěchu, je lepší něco dělat, než jen tlachat A závěrem: Pokud cítíš strach, stejně to udělej. Nemůžeme se nikdy dobrat žádného cíle, pokud s ničím nezačneme. Z nicnedělání ještě nikdy nikdo nezbohatl. Na začátku každého velkého pokroku byl jeden malinkatý krůček. Neúspěšní mají jenom plná ústa keců, úspěšní nemají na kecy čas, protože musí konat činy. Pokud již delší dobu plánujete, že se do něčeho vrhnete, je nejvyšší čas, abyste to konečně už udělali. Hodně štěstí a strach nechte plavat daleko za sebou. Nejůležitější je začít.
×
×
  • Vytvořit...

Důležitá informace

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy.