Jump to content
Co nového? Mé kurzy
Hledat v
  • Více možností...
Najít obsah, který ...
Hledat výsledky v ...

petr

Administrators
  • Počet příspěvků

    4 081
  • Registrace

  • Vítězných dnů

    83

petr naposledy vyhrál/-a dne July 22

petr měl nejvíce oceňované příspěvky!

Komunitní reputace

1 123 Excelentní

Více o petr

  • Hodnost
    Advanced Member

Autoři

  • Jméno autora
    Petr Podhajský
  • O autorovi
    Fulltime obchodník věnující se tradingu více než 15 let. Specializace na systematické strategie obchodované na futures a akciích. Oblíbený styl obchodování - intradenní s využitím orderflow. Poslední roky pak stavba automatizovaných portfolio systémů.

Poslední návštěvnící profilu

Seznam posledních návštěvníků profilu je vypnut a není zobrazován.

  1. V mých posledních zápiscích jsem zmínil snímek The Hummingbird Project spolu se zamyšlením, že byť jde o fikci, přeci jen je dobré si řadu principů připomínat v kontextu vlastního tradingu. Dostal jsem k článku docela dost reakcí, a proto téma dnes trochu rozvedu. Pro ty z vás, kteří si toho zatím třeba ještě nevšimli. Každé pondělí rozesílám e-mail s upozorněním na nový článek a poslední dobou do něj přikládám vždy také své osobní zápisky. Nejčastěji jsou o tom, na čem pracuji a co mě v trzích aktuálně nejvíce zaujalo. Tyto informace publikuji pouze formou e-mailových zápisků. Je to z důvodu, že jde o aktuální postřehy, u kterých uvítám případnou okamžitou interakci. To je velký rozdíl od článků publikovaných na webu, které jsou trvale dostupné v archivu. Současně chci také potvrdit, že e-maily rozesílám skutečně sám a odpovědi mi dochází přímo do e-mailové schránky. Pokud máte chuť poznámku okomentovat nebo třeba využít některého pracovního tématu (stejně jako jsem nedávno získal řadu „dobrovolníků“ pro testování systematických opčních strategií, byť ne všechny jsem ještě dokázal uspokojit), tak určitě na e-maily reagujte. A pokud vám zápisky nechodí, stačí se přihlásit tímto formulářem: https://www.financnik.cz/forum/newsletter/ A teď již k samotnému dnešnímu článku. Máte-li rádi filmy týkající se tradingu, pak nepřehlédněte nový snímek The Hummingbird Project. Film sleduje příběh lidí, kteří se pokoušejí postavit přímé optické spojení mezi burzou v Kansasu a New Jersey, a získat tak nejrychlejší linku pro vysokorychlostní obchodování. Film je čistou fikcí a není postaven na reálných událostech. Přesto si myslím, že solidně nastiňuje důležité reálie tradingu. Především to, že čím rychleji se dnes obchoduje, tím vyšší náklady musí být obchodník připraven obětovat. A nedělám si iluze, že náklady mohou být často skutečně astronomické stejně jako ve filmu. A v reálu se za ně získává "jen nepatrná výhoda" typu zrychlení o milisekundu. Která na druhou stranu může v dobře využitém kontextu znamenat ohromné zisky. Co fikce není je fakt, že dnešní trading má, zejména na té nejrychlejší úrovni, charakter aktivit popisovaných ve filmu. Koncentrovaný kapitál a mozky vytváří hlavně na Wall Street neuvěřitelnou sílu, které je dobré z pozice retailového obchodníka nepřicházet do cesty. Přičemž zejména za poslední roky se vše stává v trzích více a více intenzivnější. Také určitě platí, že nic není stálé. I při těch nejvyšších investicích se stane, že časem přijde někdo třeba s efektivnějším řešením a co fungovalo, najednou nedává smysl. Obchodník musí být na změnu neustále připraven a pořád se adaptovat. Na retailové úrovni neinvestujeme žádné astronomické částky do infrastruktury, ale snažíme se vydělávat na různých neefektivitách trhu. A zde je opět dobré si uvědomit, že na druhé straně oceánu jsou celé týmy, které dělají totéž, ale s mnohem, mnohem vyšším nasazením a z našeho pohledu neomezenými prostředky. To určitě neznamená, že běžný obchodník nemá v tradingu šanci. Jen by měl opravdu pečlivě zvažovat bitevní pole, na kterém stojí. Co je naší výhodou? Například to, že nepotřebujeme do obchodu umisťovat příliš vysoký kapitál. Pokud někdo zaměstnává hodně lidí ve výzkumu, je přirozené, že se mu náklady vrátí jen tak, že bude výsledky obchodovat opravdu ve velkém. A také třeba to, že coby individuální obchodníci bychom měli být schopni akceptovat vyšší volatilitu účtu než například fondy. Protože akceptace risku je jedna z důležitých veličin, za které jsme v tradingu placeni. Na druhou stranu je dobré si neustále připomínat, že je naivní si myslet, že se naučíme „skvělou kombinaci price action patternů“, se kterou půjde vydělávat v různých hlavních trzích desítky procent ročně při minimálním risku a nikdo na Wall Street na to ještě nepřišel. Každopádně The Hummingbird Project do určité míry připomíná, proti jakým silám v tradingu můžeme čelit a že je potřeba neustále přemýšlet nejen o obchodních strategiích, ale také o celkovém pohledu, se kterým k tradingu přistupujeme. A trhy se opravdu neustále mění. Co fungovalo třeba na nízkém timeframe před deseti lety, už dnes zdaleka není tak efektivní. (Což je mimochodem i jeden z důvodů, proč se v tradingu orientuji na vyšší timeframe než dříve).
  2. Trading není ve skutečnosti o nejlepší schopnosti hádat budoucí směr trhu. Je o přijímání risku. A to může být velký problém pro naši hlavu. Schopnost dlouhodobě riskovat jednoduše nemusí být součástí naší mentální výbavy a hlava může naše obchodování solidně bojkotovat. Pomáhá v tomto smyslu automatizace? Patrně každý obchodník se pouští do obchodování s velkým nadšením a ideály. Věnuje spoustu času a energie celému procesu vedoucímu k prvním obchodům. Pochopení fungování trhů, brokerů, ovládnutí softwaru, získání a zbacktestování prvních systémů... Jedná se o náročný proces, na jehož konci vesměs zprvu nestojí bohatství, ale častěji spíše ztráty. To je velmi frustrující a nutně to vede k otázkám typu „co jsem udělal špatně?“, „jak lépe odhadnout směr trhů?“. A začíná kolečko „hledání svatého grálu“, které pro mnoho obchodníků končí o pár let později ztrátou peněz, času a rezignací ve smyslu, „že nic nefunguje“. Zakopaný pes je ale vesměs v tom, že většinou nejde nalézt nic, co funguje „výrazně lépe“. Správná cesta spočívá v přijímání risku přiměřeného naší psychice a opravdu dlouhodobém obchodování obchodního plánu. Protože výsledek se často projeví až po delší době. A zejména pokud pracujete s malým kapitálem, tak je toto při ručním obchodování velmi, velmi náročné. Přiměřený risk často znamená i poměrně malé zisky, kterým je ale třeba věnovat stále hodně času a energie. V tomto ohledu jsem zjistil, že cesta automatizovaného obchodování nabízí většině obchodníkům opravdu výraznou psychickou úlevu. Sám dnes nejvíce času investuji do výzkumu obchodních myšlenek a procesů spojených s vytvářením obchodního plánu. To je sice časově náročné, ale je to práce, která má jasný začátek a konec. Výsledkem tohoto procesu nejsou „vydělané miliony“, ale systémy, které splňují má kritéria robustnosti a dalších měřítek. Výsledek je tedy do velké míry ovlivnitelný mými schopnosti, což je psychicky opravdu velmi povzbuzující. V případě automatizovaného obchodování se o zadávání obchodů starají jednoduše řečeno počítače. Ty stále riskují mé peníze, a bohužel to tak neznamená, že by jejich obchodování člověk „vůbec neřešil“. Ohromný rozdíl od diskréčního obchodování ale spočívá v tom, že systémům je možné jednodušeji přiřadit přiměřený risk. Ten je individuální, ale každý by měl tušit, jestli snese týdenní výkyvy účtu v úrovních desítek, stovek, tisíců nebo desetitisíců dolarů. A je opravdu nezbytné začít tak, aby nás volatilita účtu nechávala klidným. Po spuštění prvního systému budete mít patrně tendenci kontrolovat výsledky každý den a ztráty/zisky budou ovlivňovat vaši celkovou náladu stejně jako v diskréčním obchodování. Kritická výhoda automatů ale spočívá v tom, že i ve ztrátové sérii bude automat obchodovat stále stejně. Na rozdíl od diskréčního obchodování, kdy se vzorce chování většiny obchodníků začínají měnit. Existuje tak velká pravděpodobnost, že v přiměřeně dlouhém horizontu se obchodované pravděpodobnosti projeví a systém nakonec vydělá. A věřte mi, že postupem času budete získávat stále více důvěry v celé řešení a bude vám komfortní zvyšovat si i podstupovaný risk. A tak se budou dostavovat i větší profity. Přitom vaše mysl se bude posouvat spíše do role „operátora“ systémů, kterého nechávají krátkodobé výkyvy účtu chladnými. A nyní přichází ta nejlepší část. Jakmile se trader odprostí od stresu s jednotlivými obchody, může celé řešení postupně vylepšovat a reálně posouvat tradingový business kupředu. V tradingu opravdu nelze očekávat, že narazíme na svatý grál a najednou budeme ročně vydělávat pravidelně o padesát procent více. Můžeme ale třeba postupně lehce zlepšovat řízení risku nebo třeba trochu zvýšit frekvenci obchodů, kdy každé procento výkonnosti dokáže v dlouhodobém horizontu přinést opravdu zajímavé ovoce. A drobná vylepšování se provádějí mnohem lépe v prostředí, které je stabilní a nemění se v závislosti na náladě obchodníka plynoucí z aktuální série ztrát nebo zisků. Z tohoto pohledu musím potvrdit, že automatizované systémy pomáhají s psychikou opravdu výrazně. Důležité je ale obchodovat vše se skutečně přiměřeným riskem. Pokud automatizovaně obchodujete a výsledky jsou pro vás z krátkodobého pohledu stále frustrující, je to patrně proto, že risk je stále příliš vysoký a je dobré jej snížit.
  3. Swingové strategie držící pozici několik dnů patří aktuálně mezi mé oblíbené. Risk spojený s držením pozice přes noc se snažím minimalizovat zejména obchodováním více různých trhů najednou. Další zajímavou možností je využití opcí. Opce představují pokročilejší finanční nástroj. Zejména proto, že na jejich cenu působí více faktorů a opční obchodování může být poměrně komplexní. Z pohledu dnešního článku použijme ten nejjednodušší opční obchod: Nákup call opce. Tato pozice nám dává možnost otevřít dlouhou pozici v daném trhu za předem dohodnutou cenu (podrobněji o opcích viz seriál Začínáme s opcemi). Pokud nakoupíme call opci, budeme v zásadě vydělávat v momentě, kdy trh roste. Současně máme ale naprosto limitovaný risk – ztratit můžeme jen tolik, kolik jsme za opci zaplatili. Nikdy ani o trochu více. Na druhou stranu jsme limitováni časem, protože každá opce má určitou životnost, po které kontrakt expiruje (skončí). Expiraci opcí si však můžeme sami zvolit. Jistě vás tak napadne možnost nakoupit opci s delší dobou expirace a použít ji pro zobchodování krátkodobého swingového obchodu. Fungovat to může například takto. Řekněme, že bychom nakupovali akciový index S&P 500 prostřednictvím trhu SPY vždy, když vytvoří korekci. Tu můžeme vyjádřit například pomocí indikátoru RSI. Konkrétně podmínky, že RSI(4)<20. Kvůli absolutnímu zjednodušení řekněme, že bychom pak nakoupenou pozici drželi 10 dnů. Nakupovali bychom tak podobné situace: Vidíme, že trh se často po vstupu obrátil, občas šel ještě poměrně kus cesty proti nám. Nicméně z dlouhodobého pohledu jsou výsledky i tak velmi zajímavé. Takto vypadá equity křivka zobchodované situace v období 2008-2019 (nakupovali bychom 100 shares SPY). Není divu, že podobné systémy obchoduje po světě mnoho obchodníků. Otázkou ale je, jak u podobného obchodu řídit risk. Jednou z jednoduchých možností je použít klasický stop-loss. Jenže ten u podobných systémů většinou nefunguje nejlépe. Co tedy například nákup opce? Ty mají v dané situaci několik zásadních výhod: Risk je naprosto limitován zaplacenou cenou opce. Trh může klesnout opravdu hluboko, a pokud se pak vrátí zpět vzhůru, stále vyděláme. Opce v sobě mají zabudovanou páku. Situaci je možné obchodovat s mnohem menším kapitálem než při nákupu například akcií. Zde je ukázka výsledků, kdy bychom místo otevření dlouhé pozice v SPY nakoupili call opci s dobou expirace vzdálenou nejméně 25 dnů. Opci bychom nakupovali „v penězích“ tak, aby rozklad časové hodnoty nešel příliš proti našim plánům. Výše uvedený backtest je orientační, ale je v něm vidět mnoho podstatných tendencí. Vidíme, že equity křivka má podobný směr. Vydělali bychom o trochu méně, ale jelikož můžeme použít mnohem menší kapitál, výsledné zhodnocení prostředků pak může být i vyšší než v případě nákupu akcie. Podstatné ale je, že v případě použití opce máme risk naprosto pod kontrolou – pokud by nastala nějaká černá labuť, ztratíme v obchodu maximálně tolik, kolik nás stála opce. Vše výše uvedené neznamená, že swingově se vyplatí obchodovat pouze s opcemi. Opce mají mnoho specifik. Nelze je použít vždy, obchodují se často s horším plněním, čelíme rozkladu časového prémia, hůře se automatizují atd. Mohou být ale zajímavou cestou, jak dále rozšiřovat swingová portfolia a pilovat jejich risk. Zejména pokud pracujete se systematicky zbacktestovanými systémy, vyplatí se zkoumat, jak by situace vypadala s použitím opce. U těch lze přitom vymýšlet různé další typy obchodů (můžeme je vypisovat, pracovat s různými spready atd).
  4. Obchodování futures kontraktů má mnoho zajímavých výhod, kvůli kterým je obchoduje ohromné množství traderů. Pro nejmenší účty mohou však ty nejzajímavější být často až příliš agresivní a riskantní. Přitom většina obchodníků začíná právě s malými účty. Burzy se toto snaží reflektovat přes komoditní mikro kontrakty. Ty však dost často skomírají na nezájmu obchodníků. Jaká je situace u nedávno zavedených komoditních mikro kontraktů na akciové indexy? Komoditní kontrakty na akciové indexy patří z mého pohledu k těm nejzajímavějším trhům, které určitě stojí za to obchodovat. Jak intradenně, tak pozičně. Nejčastěji se na americké burze obchodují e-mini S&P 500 (ES), e-mini Nasdaq 100 (NQ), e-mini Dow (YM) a e-mini Russell 2000 (RTY, dříve TF). Přestože kontrakty mají ve svém názvu označení „mini“, úplně malé kontrakty to nejsou. Velmi často dokáží udělat i během několika minut pohyb odpovídající několika stům dolarům. Tomu odpovídá i risk, který je třeba podstoupit – u velmi rychlých obchodů bude stop-loss minimálně desítky dolarů. U pozičního obchodování jsou to spíše vyšší stovky dolarů, případně hodnoty přes tisíc dolarů na kontrakt. A to už nejsou částky akceptovatelné pro malé účty. Což je škoda, protože právě třeba swingové obchodování (kdy se drží pozice několik dnů) je v akciových indexech jednou ze snazších cest k vytváření profitů. Velmi dobrou zprávou tak bylo nedávné zavedení tzv. mikro kontraktů na akciové indexy. Obchodují se čtyři – micro e-mini S&P (MES), micro e-mini Nasdaq 100 (MNQ), micro e-mini Russell 2000 (M2K) a micro e-mini Dow (MYM). Mikro kontrakty jsou 10x menší než e-mini kontrakty. Což jednoduše řečeno znamená, že tam, kde je na e-mini potřeba stop-loss 100 dolarů, je na micro e-mini kontraktu potřeba stop-loss 10 dolarů. Pochopitelně, že i zisky jsou 10x menší. Nicméně zejména z počátku tradingu by mělo jít především o řízení risku, o rozjetí diverzifikovaných strategií, o zažití tradingu jako businessu – a v tomto mohou mikro kontrakty odvést velmi dobrou službu. Tedy za předpokladu, že jejich obchodování bude rozumně zpoplatněno a také, že v trzích bude dostatečné volume. Co se poplatků týče. Zde naštěstí byla burza a brokeři poměrně rozumní a mikro kontrakty se obchodují za výrazně nižší komise než e-mini kontrakty. Nejsou sice 10x menší než běžné komise, ale jsou výrazně nižší a mikro kontrakty se s nimi dají rozumně obchodovat (konkrétní výše se liší broker od brokera). A velmi dobrá zpráva je, že mikro kontrakty jsou již dnes dobře obchodovatelné i z pohledu objemů obchodů. Podívejte se na srovnání poslední seance v micro e-mini Nasdaq (MNQ) vs. běžný e-mini Dow (YM – běžně obchodovaný i intradenně). Volume je prakticky totožné: To je velmi dobrá zpráva. Tady je pohled na klasický e-mini ES (nahoře) a micro e-mini ES (dole). Klasický ES má 10x větší objemy, což ale znamená, že micro e-mini ES už je také velmi dobře obchodovatelný: Každopádně pokud uvažujete o obchodování futures s menšími účty, pak micro kontrakty na akciové indexy jsou dnes jednoznačně velmi zajímavými produkty, na které bych se zaměřil. Perfektní mohou být i pro první automatizované strategie. Právě na akciových indexech se automatizované strategie vytvářejí nejjednodušeji a s 10x nižším stop-lossem není problém spustit více strategií najednou i na menším účtu. A jakmile si ověříte funkčnost strategie, můžete zvážit přechod na e-mini kontrakty. V souvislosti s tématem článku může být zajímavá také informace z minulého týdne, že u TradeStation Global je nyní možné otevřít účet od 1 000 USD. To je opravdu malý kapitál, nicméně pro základní trénování různých strategií například na akciích nebo nově micro e-mini kontraktech dostatečný. Účet je otevíraný u Interactive Brokers s tím, že obchodník může bezplatně využívat platformu TradeStation, což jsou řešení, se kterými sám pracuji a považuji je za velmi dobré (podrobněji viz Brokeři pro malý účet [od 1 000 USD]). Úspěšné obchodování je zejména o praxi. Co nejdříve je potřeba začít skutečně pravidelně obchodovat s opravdovými penězi (pochopitelně na základě funkčního a otestovaného obchodního plánu), z počátku ideálně s co nejnižším riskem (abyste si zbytečně nepošramotili psychiku hned v počátku obchodní kariéry). Na Finančníkovi proto poslední roky doporučuji začít swingově obchodovat akcie, nicméně micro e-mini kontrakty mohou být v tomto ohledu také dobrou volbou. Třeba už jen kvůli short strategiím, které se rozhodně lépe provádějí s futures než s akciemi.
  5. Úspěšné profitování na trzích je skutečně jen a pouze o dlouhodobém a systematickém vytěžování drobnějších pravděpodobností ve spojení s důslednou kontrolou risku. Nezbytným minimem je tak ověření, že obchodované pravděpodobnosti fungují. Bohužel v trzích nebudeme mít nikdy jistotu, jak se budou věci vyvíjet do budoucnosti. Můžeme si však ověřit, jakým způsobem vše fungovalo v minulosti. A věřit, že testované pravděpodobnosti se budou alespoň částečně opakovat i v budoucnu. Základem profitabilního obchodování je proto tzv. historický backtest. Při něm aplikujeme sledované principy na historická data a vyhodnocujeme nejrůznější metriky testované strategie. Když jsem s testováním trhů začínal, backtestoval jsem strategie ručně. Jednoduše jsem si zobrazil historický graf, procházel jej úsečku za úsečkou a hledal předem definované vstupní a výstupní situace. To ale bylo před několika desítkami let (neskutečné, jak čas letí). Ruční backtest je samozřejmě možný i dnes, ale maximálně jej nedoporučuji. Především je časově velmi náročný. Vesměs tak budeme backtestovat méně historie a určitě méně trhů. Ruční backtest bývá také velmi nepřesný. Naše mysl se bude zaměřovat hlavně na nejvíce viditelné ziskové situace a přehlédne mnoho ztrátových situací. V dnešní době jednoznačně doporučuji backtestovat pomocí specializovaných programů. Do těch nadefinujeme parametry strategie a velmi rychle máme k dispozici podrobné historické statistiky. Mnoho začínajících obchodníků se počítačovým backtestům brání. Odrazuje je nutnost pochopit pro ně nové principy ovládání příslušných programů, což určitě vyžaduje určitý nezbytný čas a samostudium. Současně také bývají po prvních počítačových backtestech rozmrzelí ze získaných výsledků. Testy jim často ukáží, že testované přístupy nejsou na historických datech výdělečné nebo vydělávají málo. A obchodníci mívají pocit, že ručně by dokázali situace zobchodovat mnohem lépe. Což je vesměs velmi naivní. Zejména pokud s obchodováním začínáte. Časovou investici do studia počítačového backtestu jednoznačně doporučuji. Budete z ní těžit celou svoji obchodní kariéru. A pochopitelně to neznamená, že byste museli obchodovat automatizovaně. Počítačový backtest můžete použít i k získání jen základních dlouhodobě fungujících pravděpodobností, které následně můžete obchodovat ručně s využitím vlastního zvážení obchodovaných situací. A co je nejdůležitější. Jakmile se jednou pustíte do plně systematických backtestů s použitím počítačů, budou se časem vaše výsledky jen zlepšovat tak, jak se budete posouvat ve znalosti používaných nástrojů. Jaký software pro backtest používat? Zde neexistuje jedna správná odpověď. Řešení dnes existuje opravdu hodně a vybere si každý. Doporučuji zvolit hlavně takový software, který má aktivní komunitu uživatelů, je hodně univerzální a není příliš drahý. Sám dnes používám nejvíce programy TradeStation (pro intradenní obchodování), Amibroker (pro swingové a portfolio systémy) a bezplatný programovací jazyk Python. Začnete-li s Amibrokerem, myslím, že nesáhnete vedle. Program sice není zdarma, ale je velmi flexibilní. S vašimi rostoucími nároky na testované funkce budete objevovat stále další a další možnosti tohoto softwaru, který je opravdu dobře postavený. Ale pochopitelně není to svatý grál. Jako žádný software. Z počátku je určitě dobré vyzkoušet i další programy, abyste sami poznali, který vám bude vyhovovat nejvíce. Pojďme si ukázat, jak na první backtest s Amibrokerem, abyste měli konkrétní návod, od kterého se odrazit. Program je možné instalovat ve zkušební verzi z adresy https://www.amibroker.com/download.html. Pro základní backtest je program plně funkční, hlavním omezením je skutečnost, že data nejdou ukládat do databáze. Po prvním spuštění se v programu zobrazí graf akcie AA, jejíž data jsou spolu s několika dalšími v programu k dispozici k testování: Na této akcii si můžeme ukázat, že programový backtest není vůbec komplikovaný. Zvolte v horním menu File > New > Formula a zobrazí se tzv. AFL Formula Editor. AFL je zkratka pro skriptovací jazyk, ve kterém se v Amibrokeru popisují testované situace. Řekněme, že se rozhodneme otestovat edge popisovaný v rámci seriálu. Tedy držení pozice přes noc. Například budeme chtít otevřít pozici na klesajícím dnu (tedy uzavírací cena trhu je nižší než otevírací) a vstoupit následující den při otevření trhu. V Amibrokeru pro to můžeme použít následující kód: Buy = C<O; BuyPrice = Close; Sell = False; SellPrice = Open; ApplyStop( stopTypeNBar, stopModeBars, 1 ); Funkce Buy definuje podmínku, při které pozici otevíráme (zde klesající úsečku). BuyPrice pak vstupní cenu (zde uzavírací cena trhu). Sell definuje podmínku výstupu. V naší ukázce nemáme tuto podmínku aktivovanou, protože pro výstup používáme tzv. časový stop-loss – výstup za určitý počet úseček. V našem případě druhý den, kdy pozici ukončujeme na otevírací ceně. Tu máme definovanou pomocí proměnné SellPrice. Následně v editoru klikněte na tlačítko Analysis: Kód se přenese do hlavního okna, kde se ujistěte, že budete backtestovat vybraný trh (Apply to nastavené na Current). A následně klikněte na tlačítko Backtest (1): Jakmile test dojede, můžete si výsledky backtestu zobrazit kliknutím na ikonku Report (2). Okamžitě byste měli mít k dispozici statistiky této testované situace na několika stech obchodech. A současně hotový první backtest. Gratuluji! Vidíte, že systematický backtest s pomocí softwaru není nic nepřekonatelného. Nejdůležitější je nezastavit se před první překážkou a po kouskách se snažit posouvat dále. Co vám na začátku bude připadat nepochopitelné, budete za pár měsíců vnímat jako velmi triviální. Velkým pomocníkem vám bude manuál Amibrokeru, ve kterém jsou na adrese https://www.amibroker.com/guide/ popsány všechny funkce, se kterými lze v programu pracovat. Chcete-li na začátku asistenci s ovládnutím programu pomocí konkrétních tutoriálů v češtině, pak na Finančníkovi nepřehlédněte kurz základů práce s Amibrokerem na adrese financnik.cz/go/amibroker. A skutečně – není podstatné s jakým programem budete pracovat a kde se jej naučíte ovládat. Důležité je zejména začít a každý den se snažit posunout kupředu. V našem seriálu už jsme si ukázali několik zajímavých situací, které doporučuji, abyste si sami zkusili programově otestovat. Budete u toho muset vyřešit spoustu drobných úkolů a výzev, ale to je právě to, co vás bude jednoznačně posouvat kupředu k systematickým profitům. A pokud si nebudete vědět rady, zkuste napsat na petr@financnik.cz a bude-li na téma více podobných dotazů, pokusím se odpovědi zpracovat do některého z dalších článků.
  6. petr

    Intradenní breakout volatility

    Hledáte-li systematickou cestu diverzifikace přes nižší timeframe, pak breakout volatility představuje dlouhodobě přítomný edge v mnoha trzích. Hodně obchodníků má mylnou představu, že profitabilní přístup musí být komplexní. Pravdou je, že v trzích fungují jak komplexní, tak jednoduché přístupy. A zejména typické retailové strategie mívají pak z dlouhodobého pohledu velmi podobné výkonnosti bez ohledu na to, jak komplexní je samotná obchodní logika. Z mých zkušeností je jednoznačně lepší pracovat s jednoduššími principy. Snáze se u nich chápe logika, s jakou vstupují do trhů a výsledky se jednodušeji interpretují. Třeba i s ohledem na charakter trhu, ve kterém se bude strategii dařit a ve kterém nikoliv. Jeden z jednoduchých, a přitom dlouhodobě funkčních principů, je breakout volatility. Funguje v mnoha trzích. Pokud s ním začínáte, tak bych se určitě nejprve orientoval na akciové indexy. V těch se dají strategie tohoto typu postavit opravdu snadno. Systémy vycházejí z jednoduchého principu – pokud se trh vychýlí nad určitou běžnou vzdálenost, je to možná z důvodu, že do trhu vstoupil zásadní fundament a cena bude silným trendem pokračovat dále: Nákres je ilustrační, ale dobře vystihuje podstatu obchodu. Běžnou volatilitu pohybu můžeme například počítat pomocí ATR a hodnotu přičítat/odečítat od close předešlého dne. Dostaneme úrovně, po jejichž překonání vstoupíme do dlouhé nebo krátké pozice. Systém obchoduje momentum, takže v obchodu chceme být co nejdéle. Jako výstup se nejčastěji používají různé typy posouvaného stop-lossu. Pokud budete vytvářet intradenní systém v akciových indexech, tak určitě stačí systém stavět tak, že budete pracovat s fixním stop-lossem a vystupovat v době uzavření trhu (např. 22:15 našeho času). Pochopitelně výše uvedené představuje hrubou kostru přístupu, kterou je dobré ještě doladit. Patrně budete chtít přidat podmínku kontextu (tj. kdy podobný obchod vyhledávat), časovou podmínku (kdy konkrétně do obchodu vstupovat) a konkrétní definici vstupní oblasti. Ale jak jsem již uvedl – pamatujte na to, že v jednoduchosti je síla. Z hodně dlouhodobého pohledu budou mít funkční systémy tohoto typu nakonec velmi podobné výsledky (při standardizovaném risku). Mé osobní tipy k obchodování intradenních breakoutů volatility Velmi důležité je uvědomit si, že tyto systémy vydělávají především na zachycení méně pravděpodobných pohybů. Určitě to nejsou pohyby, které v trzích vidíte každý den/týden. Systém čeká na situaci, kdy se trhy silně rozjedou z důvodu nějaké zásadní fundamentální zprávy nebo třeba paniky. Spousta vstupů tak bude generovat malé ztráty. Jednou za čas ale přijde pohyb, který tyto ztráty pokryje, a ještě vygeneruje pěkný zisk. Dobře je to vidět na výsledcích z minulého týdne jednoho mého intradenního systému breakoutu volatility pracujícího na trhu ES, který obchoduji u Striker: Systém nyní ve zvýšené volatilitě obchodoval aktivněji. Za posledních devět obchodních dnů vidíme šest vstupů. Dva short a čtyři long. Většinou jde o menší zisky/ztráty. Ale obchod číslo 3 představuje přesně typ dne, na který systém čeká – e-mini ES trendovalo od otevření do close a systém realizoval zisk přes 1 700 USD/kontrakt. To už je slušné. Právě vzhledem k povaze zisků a ztrát je u podobných přístupů extrémně důležité obchodovat je plně systematicky. Nechcete jeden den vynechat, abyste přišli právě o podobný trend. Sám tyto přístupy obchoduji plně automatizovaně. Jako důležité vnímám obchodovat systémy současně long i short. V akciových indexech mám navíc na short stranu dlouhodobě lepší výsledky (vyšší průměrný obchod). Protože pokud trhy začnou padat, bývá takový pohyb opravdu výrazný až do konce seance. Přirozeně pak podobné systémy tvoří vhodnou diverzifikaci pro mé swingové systémy na akciích (které obchoduji vesměs do longu). Na výše uvedeném screenshotu je vidět, že systém šel v klesajících trzích do shortu (obchody 1, 2) a následně začal obchodovat do longu (obchody 3,4,5,6). Podstatné je u tohoto typu systémů nechat obchodu dostatečně volný prostor. Jakmile se dá trh do pohybu, chcete v něm vydržet co nejdéle. Vesměs to vyžaduje vyšší stop-loss. V trhu ES to je tak 800 USD/kontrakt a výše. A určitě se může stát, že stop-loss bude zasažen i několikrát v průběhu měsíce a je potřeba s touto variantou počítat v risk managementu. Jelikož budou podobné systémy vždy alespoň částečně optimalizované (většinou využívají určité nastavení indikátorů), je z mé zkušenosti potřeba obchodovat je alespoň v malých portfoliích (ideálně s trochu jinými nastaveními indikátorů, timeframe, trhů). Rozkládá se tím riziko a zvyšuje šance, že systém zobchoduje typy dnů, na které čekáme. To je pochopitelně nevýhoda pro malé účty. Dobré ale je, že dnes lze strategie obchodovat přes mikro kontrakty s 10x nižší náročností na risk a kapitál. Vhodnou diverzifikaci tak lze dosáhnout i na malém účtu. S podobnými přístupy budete vystupovat kolem uzavíracího času burzy. Bohužel stejně jako ohromné množství dalších obchodníků. Připravte se tak na horší plnění. Systémy tak musí mít solidní průměrný obchod (sám vyžaduji v ES alespoň 200 dolarů na obchod). A časem můžete pochopitelně systémy vylepšovat tím, že budete pracovat na dalších typech exekucí, které vám budou skluz snižovat. Co se timeframe týče, začněte spíše na vyšších barech. Sám pracuji nejčastěji s půlhodinovými úsečkami. Nešel bych pod patnáctiminutový timeframe. Závěrem Hodně obchodníků se u podobných strategií spálí jen díky tomu, že jsou na daný typ strategie silně podkapitalizovaní. Nelze pracovat se stop-lossem 1 000 USD a účtem 5 000 USD. Nespoléhejte se na to, že naleznete krásnou historickou equity křivku backtestu, se kterou lze přístup obchodovat s vysokou úspěšností a malým stop-lossem. Tyto přístupy vyžadují vyšší stop-loss a patřičnou diverzifikaci. Naštěstí s mikro účty toto už není problém ani na menších účtech. Také se připravte na to, že breakout strategie občas vstoupí do pozice „v nejhorší možný okamžik“. Z principu strategie vstupují do longu na vysokých cenách a občas se těsně po vstupu trh otočí, aby šel k základnímu stop-lossu. Toto je opět realita. Zisky přístupu přicházejí z dlouhodobých pravděpodobností. Strategie bývají delší dobu v drawdownu, ale dříve nebo později se najednou v trhu zvedne volatilita a trhy začnou být v občasném delším trendu. A to jsou momenty, kdy strategie začnou odměňovat. Je jen potřeba trpělivě čekat v trzích…
  7. Vypilovat jediný obchodní přístup nebo se v trzích raději více rozkročit? Jedno z nejdůležitějších témat, které je třeba vyřešit, aby se mohly dostavit konzistentní profity. Obchodování opravdu nemusí být přehnaně komplikované a těžké. Mnoha obchodníkům ale dlouho trvá přijmout skutečnou realitu trhu. Tou je především fakt, že v trzích neexistují snadné peníze bez risku. Neexistuje a nelze se naučit nějaký „jednoduchý pattern“, kterým by se dalo v trzích trvale vydělávat a tahat z trhů peníze jako z bankomatu. Nejde to už z principu. Klasický krátkodobý trading, jak si jej představuje většina retailových obchodníků, spočívá v nalezení a využití určité výhody (edge) nad jinými obchodníky. Zjednodušeně řečeno to znamená, že pokud na nějaké situaci generujeme zisk, někdo jiný přijímá ztrátu. V anglickém světě naleznete pro tento typ obchodování běžně název „alfa obchodování“. Generování tzv. alfy představuje právě vytváření zisků nad rámec toho, co poskytují trhy sami o sobě. Systémy a patterny vedoucí ke generování „alfy“, tedy pracující s určitou výhodou, jednoznačně existují. A z krátkodobého pohledu je jich poměrně dost. Prakticky s každým nástrojem technické analýzy lze vytvořit funkční systém mající určitý edge. Ten bude mít ale omezenou životnost. Velmi často proto, že je navázán na určitou celkovou situaci v trhu (například volatilita vycházející z určité politické situace atd.). A především proto, že pokud by byl robustnější, dříve či později jej začnou objevovat další a další obchodníci a edge svými obchody doslova vyzmizíkují. Mnoho obchodníků hledající svatý grál je proto uvězněno v trvalém kruhu. Hledají fungující jednoduché „alfa“ výhody, které ale v trzích nejsou. Jsou frustrovaní tím, že jedno období funguje dobře jeden systém využívající třeba reverzní patterny, v jiném období fungují spíše trendové přístupy a podobně. Důležité je zdůraznit, že v trzích se vydělává i dalšími principy. V nich zjednodušeně řečeno můj zisk neznamená automaticky ztrátu jiného obchodníka. Příkladem může být držení nějaké akcie poskytující dividendy, držení měn nebo výpisy opcí. Tam coby obchodníci vyděláváme především na tom, že jsme placeni za risk vycházející z držení daného instrumentu. A jsme-li placeni za risk, je třeba se reálně připravit na to, že risk v dané situaci je a dříve nebo později mu budeme čelit (toto bývá pro mnoho obchodníků složité akceptovat, protože reálně se risk může projevit třeba až po mnoho letech vydělávání s daným přístupem, kdy už je obchodník v daném stylu velmi sebevědomý a neopatrný – viz například článek Pozor na černé labutě). Hodně obchodníků si bohužel myslí, že dokáže charakteristiku daného stylu obchodování nějak přelstít – tj. například „vyfiltruje“ indikátory situace, kdy v trhu hrozí risk, a tím se mu vyhne. To je však naivní. Vesměs jakýkoliv běžný obchodní přístup tak bude mít svá dobrá a špatná období. Jejich charakter se bude dost lišit podle toho, o jaký typ obchodování jde. Toto jsem se v trhu naučil já: Je potřeba přijmout skutečnou povahu obchodovaných strategií. Například vypisování opcí bude generovat menší zisky s vysokou úspěšností a občasnou větší ztrátou. Reverzní strategie obchodující pro menší profity podobně. U trendových obchodů budu mít zase nižší úspěšnost, tj. hodně ztrát a občasné větší profity. Jakákoliv „alfa“ strategie pracující s edge dříve nebo později o svůj edge přijde a je potřeba se neustále adaptovat. Strategie generující profity z držení trhů v sobě mají odpovídající risk (z něhož plyne má odměna). Je potřeba počítat s tím, že čas od času se dostaví situace, kdy risku budu přímo čelit. Současně je v trzích potřeba trpělivost a dlouhodobě přístupy obchodovat v neměnné podobě, aby se edge projevil. Ve všech přístupech musím být tak připraven procházet nejen ziskovými, ale i ztrátovými obdobími. Jedinou rozumnou cestou, jak dosahovat stability, je přístupy kombinovat. Snažit se je skládat na účtu tak, aby se doplňovaly. Je dobré maximálně rozkládat risk – například pokud obchoduji strategii s optimalizovanými parametry, často obchoduji několik verzí s různými parametry (nevsázím všechny peníze na jednu sadu optimalizovaných parametrů, neboť netuším, které parametry budou nejlépe fungovat do budoucna). Hlavní pozornost u „alfa“ strategií směřuji na celkovou správu portfolia (jednotlivé strategie by neměly mít příliš velkou váhu v portfoliu, pokud se strategiím nedaří, tak je vyřazuji atd.). Pokud nejste o diverzifikaci přes různé strategie úplně přesvědčeni, tak přemýšlejte o následujícím: každá strategie (automatická, diskréční) bude v reálném obchodování procházet jednou vyššími drawdowny, než jsme měli natestováno. Je to mj. proto, že v testech jsme vesměs optimističtí (už jen z důvodu, že systémy s opravdu vysokými drawdowny vyřadíme hned poté, co statistiky uvidíme). Musíme být proto připraveni vyšší drawdowny na živém účtu překonat, protože jen tak se dostaví případné další profity. Současně ale čelíme nejistotě – trhy se mění, edge je v trhu velmi nestálý (přičemž s nástupem různých metod „umělé inteligence“ se vše neskutečně zrychluje) a nikdy nevíme, jestli strategie edge ještě má. Budeme-li mít jedinou strategii, může se stát, že jednoduše odevzdáme ve výrazném drawdownu do trhu zpět veškeré profity. Jistě, můžete doufat, že v trhu objevíte trvalý edge, metodu s dlouhodobě nadstandardním poměrem odměny/risku nebo v sobě výjimečnou schopnost, jak tak říkajíc „nejvíce ztrácející obchody filtrovat“. Ale mnohem realističtější je přijmout fakt, že toto není v lidských silách a připravit se na dlouhá období možného propadu jedné strategie. A takové se reálně mnohem lépe překonávají tím, že se v trhu „rozkročím“ přes více nekorelujících principů a strategií. Což pochopitelně nemusí být nějak zásadně komplexní. Už jen dvě nekorelující strategie vycházející z různých tržních principů (klidně diskréčně obchodované) představují diverzifikaci.
  8. Při diskréčním intradenním obchodování je dobré obchody co nejvíce plánovat. Nejprve na základě dlouhodobější analýzy určit oblasti zajímavé pro vstup a pak jen čekat, jestli v plánovaných oblastech nastane vstupní situace. Silnou taktikou plánování, kterou v trzích používám roky, je tzv. reverz volatilní úsečkou. Volatilní úsečky jsou pro mě takové, které mají na časovém grafu tělo větší, než předcházející cenové úsečky. To tedy znamená, že v trhu nastala výrazná změna nabídky a poptávky a cena se dala do pohybu výrazněji než na předcházejících úsečkách. Situaci odpovídá například tato vyznačená volatilní úsečka: Pochopitelně v grafu vidíme celou řadu dalších volatilních úseček. Mě jednak zajímají ty nejvýraznější (ty je určitě dobré popsat zcela systematicky, sám mám v platformě úsečky označené indikátory), jednak vytvořené v určitých situacích. Nejzajímavější jsou právě ty podobné výše zobrazené. Trh se po určitém pohybu dostane do konsolidace, ze které „vystřelí“ proti směru původního pohybu volatilní úsečkou. Ta musí mít sílu uzavřít mimo oblast konsolidace – přesně tak, jak je to zobrazené výše. Proč je daná situace zajímavá? Trh má tendenci retestovat oblast, ze které volatilní pohyb vznikl. Už jen proto, že na cenové úrovni lze očekávat hodně stop-lossů "posunutých na vstup". V dané oblasti tak bývá zajímavé „číhat“ na vstupy. Trh reaguje tedy často tímto způsobem: Mimochodem – podívejte se, jak trh e-mini S&P 500 reagoval koncem minulého týdne na stejný „price action pattern“ vytvořený 13.5.2019: Při sledování price action patternů záleží na timeframe grafů. Reverz přes volatilní úsečku doporučuji sledovat na 30minutových timeframe a vyšších. A je to opravdu silný pattern, který vždy tvořil jeden ze základních pilířů mého diskréčního obchodování. Schválně si zkuste otevřít aktuální grafy a identifikovat podobné situace, které jsem dnes ukázal.
  9. Chceme-li získat vyšší frekvenci obchodů a nesnižovat časový timerame, musíme přijít s dalšími obchodovatelnými situacemi. Naštěstí to není takový problém. Existují určitě desítky až stovky silnějších vstupních situací, které lze do našeho systému zapojit. Jak na nové situace přicházet? V seriálu vám představím základní šablony, se kterými sám pracuji a se kterými se vám budou trhy zkoumat jednodušeji. Faktem ale zůstává, že hlavním zdrojem vaší inspirace by měly být trhy samotné. Je například možné hledat v historických grafech nejprve dny, kdy trhy vytvořily v noční seanci výraznější pohyb a následně se snažit pojmenovat kontext, který podobnému pohybu předcházel. Velmi důležité je ale při podobném testování historických souvislostí dodržovat základní principy robustního testování. Jeden z nejdůležitějších spočívá v rozdělení dat na část využívanou pro testování a část používanou pro následné ověřování nalezených principů. Nalézt krásně fungující systémy na známých datech není vůbec žádný problém. De facto můžeme zkoušet různá nastavení nástrojů, indikátorů a cenových patternů a hned vidíme, co a jak v historii fungovalo. Tímto způsobem ale nacházíme pouze situace, které fungovaly v minulosti. A některé se nemusí vůbec v budoucnosti už vůbec nikdy opakovat. Představte si například situaci, kdy provozujete luxusní obchod s vínem a snažíte se vyhodnotit, kteří zákazníci vám přinášejí nejvyšší zisky. Třeba proto, abyste se jim v budoucnu mohli více věnovat a jejich náklonnost podpořit exkluzivnějším dárkem. Rozhodnete se tak zanalyzovat nejvyšší historické prodeje v závislosti na vzhledu zákazníka. Máte například kamerové záběry svých prostor a zjistíte, že naprosto největší tržby přinesly klienti, kteří vstoupili do prodejny s bílou taškou. Nejnižší tržby pak generovaly klientky, které měli velké náušnice. Jsou podobná data relevantní i pro budoucnost? Patrně ne. Na historických datech můžeme najít různé náhodné vzorce, které ale byly skutečně jen to – prostě náhoda. Abychom měli co nejvyšší šanci oddělit náhodu od opakovatelných vzorců, je potřeba myslet alespoň na následující body: Zkoumaná situace by měla dávat logický smysl. Potřebujeme dostatečný vzorek dat – ideálně sto a více testovaných situací. Sledovaná pravděpodobnost by se měla projevit i na tzv. „nepoužitých datech“. Hledání historických pravděpodobností je tak nutné provádět jen na části dat, která máme k dispozici (říká se jim InSample data – používá se zkratka IS). Zbylou část dat si necháváme na ověření funkčnosti myšlenky (těmto datům se říká OutOfSample data – používá se zkratka OOS). Jak konkrétně dělit data na IS a OOS záleží z části na preferenci obchodníka a testovaných principech. Osobně se snažím, abych měl v OOS šanci získat dostatečně vysoký vzorek dat. Také je ale velmi důležité přemýšlet o charakteru testovaného trhu. Nedává úplný smysl vytvářet strategii ve velmi volatilním období a následně se ji snažit ověřovat v tichém období. Ze začátku si tak můžeme rozdělit data například na 60 % InSample a 40 % OutOfSample. Řekněme, že máte k dispozici 10 let, z čehož 6 použijete na vytváření strategie a 4 na finální otestování robustnosti na nepoužitých datech. Postupem času je ale dobré i o této oblasti přemýšlet hlouběji a zkoumat i méně tradiční přístupy. Nikdo například netvrdí, že IS a OOS bloky musí být jen dva. Sám rád dnes dělím data do jemnějších bloků. Například mohu střídat IS/OOS bloky po 1 roku. V případě 10 let historie tak získám sekvenci: IS (1 rok) – OOS (1 rok) – IS (1 rok) – OOS (1 rok) - IS (1 rok) – OOS (1 rok) – IS (1 rok) – OOS (1 rok) – IS (1 rok) – OOS (1 rok) Technicky je takový test trochu náročnější, současně mi ale poskytuje výrazně vyšší šance, že půjde o relevantnější test. OOS perioda bude mít patrně mnohem podobnější celkový kontext k IS než v případě, že je mezi nimi delší období. V tradingu je potřeba domýšlet detaily. Na druhou stranu je ale potřeba odněkud začít. Z počátku tak určitě stačí začít v případě IS/OOS pracovat s tradičním rozdělením například 60 % InSample a 40 % OutOfSample a teprve postupem času se posunout dál. Nezapomínejte ale na to, že OOS data by měla být skutečně nepoužitá při stavbě strategií. To znamená, že bychom je v ideálním případě měli pro otestování systému vyvinutém na IS použít pouze jednou. Běžnou chybou obchodníků je, že naleznou určitou funkční kombinaci systému na IS datech, hned se přepnou na OOS data, zjistí že parametry nejsou optimální, a tak celý proces opakují – upraví systém na IS datech atd. Tím se ale z OOS dat stávají IS data a vytvořený systém nelze považovat za skutečně ověřený na historických datech.
  10. V průběhu neděle bude probíhat plánovaný upgrade serveru, který bude z větší části dne nedostupný. Omlouváme se předem všem za komplikace.
  11. Pojďme se v našem seriálu posunout k praxi. Pro většinu obchodníků to představuje první testování určitého konkrétního plánu. Tedy minimálně zahrnující jasné vstupy a výstupy. My si později ukážeme, že se v našem přístupu nebudeme fixovat na jedinou vstupní situaci. Už jen proto, abychom měli systém více všestranný a obchodující s vyšší frekvencí. Ukážeme si také, že naše vstupy můžeme vytvářet na základě různých logik, a ty následně kombinovat dohromady – což opět povede k vyšší robustnosti. Mj. budeme postupně pracovat s cenovými patterny, indikátory, volatilitou, intermarket analýzou, sezónností a market internals. Ale pojďme postupně. Dnes se bez většího vysvětlování zaměříme na využití indikátoru Bollinger Bands. Jednoduše proto, abychom získali konkrétní příklad, se kterým můžeme začít pracovat. Bollinger bands statisticky definuje pásma, ve kterých cena osciluje okolo průměrné ceny. Dá se předpokládat, že na hranách těchto pásem mohou obchodníci přehnaně reagovat – například prodávat, pokud cena příliš poklesne nebo agresivně nakupovat, pokud cena roste až k hornímu pásmu bollinger bands. Takové chování by pak mohlo být kompenzováno v noční seanci. Ukázka aplikovaného indikátoru Bollinger bands na trh SPY v programu Amibroker. Konkrétní vstupní situace může vypadat takto: LONG: Trh uzavře pod včerejším denním Low a současně pod spodní linkou indikátoru BB s parametry 14 a 1,5. Současně je trh nad svým dlouhodobým klouzavým průměrem s periodou 200. V případě programu Amibroker, který sám nejvíce pro podobné testy používám, můžeme danou situaci popsat následovně: C<Ref(L,-1) AND C<BBandBot( C, 14, 1.5) AND C>MA(C,200); SHORT: Trh uzavře nad včerejším denním High a současně nad horní linkou indikátoru BB s parametry 14 a 1,5. Současně je trh pod svým dlouhodobým klouzavým průměrem s periodou 200. V případě programu Amibroker můžeme danou situaci popsat následovně: C>Ref(H,-1) AND C>BBandTop( C, 14, 1.5) AND C<MA(C,200); Long obchod znamená, že na close denní úsečky trh nakupujeme a pozici držíme do otevření trhu následující den. Short obchod znamená, že na close denní úsečky trh prodáváme (shortujeme) a pozici držíme do otevření trhu následující den. Systém už v této fázi obchoduje na dlouhou i krátkou stranu, což je přístup, který u takto krátkodobých systémů doporučuji. Minimálně je to cesta k vyšší robustnosti. Co se týče uvedených kódů popisujících vstupní situace, jde o skriptovací jazyk programu Amibroker. S jeho pomocí lze jednoznačně popsat obchodované situace, které se občas zdlouhavě popisují běžnými větami. Programování v Amibrokeru není při vytváření systému vůbec potřeba. Můžete použít jiný program nebo třeba testovat situace ručně. Aby byl ale výklad co nejjednoznačnější, tak jsem jej doplnil právě i hotovými podmínkami skriptovacího jazyka. Sami nakonec vidíte, že definování příslušných situací není vlastně vůbec složité. Ohromnou výhodou definování systému skripty je možnost myšlenku otestovat na velkém množství dat během pár vteřin. Takto vypadá náš backtest aplikovaný na trh SPY v období 1.1.1994 – 1.1.2019: Systém obchoduje na long i short stranu. Celkem bylo provedeno 335 obchodů s úspěšností 65,67 %. K dispozici máme i podrobné statistiky: Určitě se vám nyní honí hlavou – jak dobré jsou dané výsledky? Kolik jsem mohl vydělat na svém konkrétním účtu? Ale brzděte prosím tyto myšlenky. Jsme opravdu zatím na úplném začátku! Předně – v tuto chvíli testujeme zatím jedinou vstupní situaci, přes kterou jsme vstoupili do 335 pozic v průběhu 24 let. Tedy obchodovali jsme průměrnou frekvencí jen lehce přes obchod za měsíc. A v tu dobu náš kapitál pracoval vždy jen přes noc… Přesto systém vytvořil skoro poloviční zhodnocení, jako kdybychom drželi celou dobu nakoupený samotný index, ale při podstatně nižším risku. Rozhodně je to velmi povzbudivý start, který nám ukazuje další směr – je potřeba zejména zapracovat na zvýšení frekvence obchodování.
  12. petr

    Mikro kontrakty na akciové indexy

    Od května 2019 je možné u řady brokerů obchodovat nové futures mikro kontrakty na akciové indexy. Viz https://www.financnik.cz/aktuality/nove-e-mini-mikro-kontrakty-r12/
  13. petr

    Nové e-mini mikro kontrakty

    Od května je možné u řady brokerů obchodovat nové futures mikro kontrakty na akciové indexy. Kontrakty mají 10x menší tick než klasický e-mini. Tedy například mikro S&P 500 má tick o hodnotě 1,25 USD. Podstatně menší jsou i komise. Zde je přehled specifikací a také tickery, pod kterými kontrakt naleznete například v Interactive Brokers: V IB tedy mikro kontrakt e-mini S&P 500 naleznete pod tickerem MES (a vyberte futures). Likvidita je již dnes poměrně zajímavá: Zkušenosti a diskuzi směřujte na Finančníkovi do tohoto diskuzního vlákna.
  14. petr

    Time management tradera

    Téma, které na první pohled vypadá, že nemá s úspěchem v trzích nic společného. Přesto na něm závisí mnoho. Jak si nastavit řád, abychom se v tradingu mohli dlouhodobě posouvat produktivně kupředu? Důvod, proč mnoho začátečníků v trzích neuspěje spočívá určitě také v tom, že drtivá většina lidí není schopna systematicky pracovat na dlouhodobých cílech. A není se čemu divit. Není to vůbec jednoduché. Čas od času se mne někdo zeptá, jak zvládám všechny své aktivity a jak se dokáži dlouhodobě motivovat k tomu, abych se neustále posouval kupředu? Upřímně řečeno, dlouho jsem nad tím ani nepřemýšlel. Nikdy jsem reálně nepracoval pro žádného šéfa a odjakživa mi přišlo přirozené prostě realizovat vlastní nápady a prostě pracovat na čem bylo třeba. Nicméně s přibývajícím věkem a pohodlností jsem sám začal vnímat, že bez určitého řádu mi efektivita práce postupně klesá a den může uplynout ani nevím jak. Zejména v tradingu, kde je před námi vždy nekonečně možností na čem pracovat a nikdy nebudeme reálně hotovi. Vždy bude kam se dál posouvat. Hodně si uvědomuji, že pro začínající tradery toto může být velmi demotivující. Postavit si například robustní profitabilní portfolio vyžaduje zvládnout mnoho oblastí. Pochopit trhy, celý ekosystém burzy, najít funkční nástroje, osvojit si skriptování platforem, ovládnout přemýšlení v pravděpodobnostech atd. Není toho málo a vůbec se nedivím, že většina začátečníků rezignuje a vydá se tou nejhorší možnou cestou – bez nějakého složitého plánování klikají do trhu a doufají, že zisky „nějak přijdou“. Bohužel trading je výhradně o systematické práci. Ta není moc zábavná sama o sobě. V obchodování jde ještě ke všemu o běh na dlouhou trať. Zisk v obchodování tak závisí nejen na obchodních strategiích, ale také na našich vlastních mechanismech, které nám pomáhají pracovat efektivně a s tak říkajíc „tahem na branku“. Věřím, že každému může fungovat trochu něco jiného. Mohu se ale podělit s tím, co funguje mně. Dnes v takovém hrubém náčrtu a pokud bude zájem, mohu se dalšími články věnovat tématu podrobněji. Opravdu vnímám, že způsob, jakým pracujeme, se velmi podepisuje na výsledcích, kterých dosahujeme a celkovém vnímání kvality našeho života. První extrémně důležitou částí úspěšného zvládnutí práce na tradingu (a de facto čehokoliv) je stanovení cílů. Sám si větší cíle stanovuji přibližně na rok. Mám je napsané ve svém diáři a jde o cíle, při jejichž splnění vím, že budu mít daný rok úspěšný. V případě tradingu nejde striktně o finanční cíle – tj. vydělat XXX dolarů/rok. Ale spíše o realizaci a dokončení kroků, které by k ziskům měly vést, budou-li mi trhy nakloněny – například vytvoření určitého nového typu portfolia atd. Jakmile vím, kam mířím, jsem schopen cíle rozkládat do dílčích kroků. Dokáži si dělat hrubé měsíční plány, kde zhruba potřebuji být. Průběžně revidovat progres, z hrubých plánů vytvářet konkrétní týdenní a denní úkoly, na kterých pracuji. Velmi se mi osvědčilo si dílčí plány zapisovat. Snadněji lze pak konfrontovat realitu s představami a cestu i cíle korigovat. Pak samozřejmě přichází ta nejméně zábavná část. Samotná práce na drobných úkolech, které je třeba dotáhnout, aby se člověk posunul o krok dopředu. Tedy blíže k cíli. V mém případě to mohou být stovky testů různých strategií, psaní nových kódů, revize kódů v týmu, neustále zkoumání grafů trhů, práce na exekučních platformách, přemýšlení o dalších perspektivních směrech k diverzifikaci, posouvání spravovaných portfolií atd. A do toho mnoho dalších rutin – psaní článků podobných tomuto, výuka obchodníků, příprava konference nebo třeba aktuální práce na nové knize. Jak to vše vměstnat do rozumně dlouhého dne, kde zbude čas na rodinu, sport a odpočinek? Osobně se mi osvědčilo pracovat v určitých intenzivních blocích, které mám dopředu rozplánované (a plán vychází z výše zmíněných dlouhodobých cílů). Je pro mě extrémně důležité vědět, že připravenou práci mohu zvládnout například za hodinu. Práce, která mě zabíjí je taková, která se může táhnout celý den s vidinou, že ji ani nedokončím. To jsem měl vždy pocit, že je vlastně jedno, jestli se do práce pustím, nebo jestli se budu „chvíli“ věnovat nějaké mnohem příjemnější prokrastinaci. To, že mě vyhovují kratší intenzivní intervaly práce, jsem si patrně nejdříve uvědomil ve sportu. Nikdy jsem se mu moc nevěnoval a kdykoliv jsem začal chodit do posilovny, moc dlouho jsem u toho nevydržel. Změnou pro mě byl až Crossfit, což je velmi všestranný sport, jehož základem jsou intenzivní intervalové tréningy. Pokud má člověk na nějaký úkol například 15-20 minut, smysly se upnou k jeho splnění. Není zde příliš prostor pro přemýšlení o nepodstatnostech. Mozek se navíc dá jednoduše přesvědčit, že se tato doba dá „přežít“. Podobný „intervalový“ přístup se mi postupně osvědčil i při práci. Ráno si pro den naplánuji bloky práce po cca 30 minutách. V každém bloku se věnuji jediné činnosti. Velmi intenzivně, nepřemýšlím o ničem jiném. Po uplynutí bloku vím, že s prací skončím a budu mít přestávku. Pak se věnuji další činnosti. Patrně nejblíže má tento styl práce k technice pomodoro. Pokud hledáte cestu, jak se organizovat, tak mohu podobný přístup jen doporučit. U mě to vedlo k výrazně nižší prokrastinaci (protože mysl ví, že na konci bloku bude přestávka a teď je potřeba se koncentrovat. Navíc půlhodina je tak akorát dlouhá doba, při které není problém hluboce se koncentrovat). Dále jsem získal dobrý způsob, jak zpětně kontrolovat, kolik času vynakládám jaké aktivitě. Jistě, zkoušel jsem v průběhu let různé aplikace na měření času, ale dlouhodobě jsem nebyl schopen je opravdu používat. Dnes vnímám svůj pracovní den po půlhodinových blocích (pro mě 1P = Petrova půlhodina). Za týden/měsíc jasně vidím, kolik „P“ jsem strávil na kterém projektu a kam jsem se v něm posunul. Mohu snadněji revidovat své cesty a cíle. Deadline v podobně „P“ bloku mě také naučil toho za půlhodinu udělat mnohem více než dříve. Velmi rychle jsem si uvědomil, jak čas letí a že každý den má jen omezený počet „P“ bloků mého vlastního života. Jak vidíte, téma je to skutečně velmi důležité a zajímavé. A dalo by se o něm psát ještě mnohem, mnohem podrobněji. Nicméně pomalu uplynula jednotka 3P, kterou mám na podobný článek vyhrazený. A tak nezbývá než se zeptat – praktikujete sami nějakou formu time managementu, která vás dokáže motivovat a udržet efektivně pracovat na dlouhodobých úkolech? Podělte se v této diskuzi.
×
×
  • Vytvořit...

Důležitá informace

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy.