Na jaké burze mohu obchodovat?

V principu můžete obchodovat na jakékoliv burze na světě. Vždy záleží na tom, na jakou burzu má přístup váš broker – tj. na jaké burze umožní obchodovat i vám. Různé brokerské firmy mají smlouvy a napojení na burzy po celém světě, není však podmínkou, že má každý broker automaticky přístup na každou burzu. Burz jsou po celém světě stovky – prakticky každý stát má svojí burzu, některé státy (zejména v USA) i několik. Navíc není burza jako burza – existuje burza akciová, komoditní, opční… Při shánění brokera je vždy důležité si nejprve ujasnit, jaký produkt chci obchodovat – tj. zda-li akcie, opce, komodity… a následně pak v jaké zemi chci obchodovat. Při rozhodování v jaké zemi chceme obchodovat rozhoduje mimo jiné na jaké úrovni je tamní burza, jak je technologicky vyspělá, jak likvidní jsou její produkty, jaké poplatky nabízí a také v jakém časovém pásmu se obchoduje.

Jaký je obecně rozdíl mezi evropskou a americkou burzou?

V základním principu přílišné rozdíly nejsou. Pro Evropana je největší rozdíl asi v časovém posunu. Zatímco většina burz v USA začíná své běžné obchodní hodiny kolem 15. hodiny našeho času, burzy v Evropě otevírají kolem 7. – 8. hodiny ranní našeho času. Další rozdíly jsou také v tom, že v Evropě můžeme obchodovat v kotacích evropských měn – tj. například při obchodování indexu DAX profitujeme v Eurech, nikoliv v Dolarech, což se může jevit jako značná výhoda. Obecně se musíme připravit na to, že burzy mimo USA mají vyšší brokerské poplatky a také vyšší marginy.

Musím mít pro obchodování na evropské burze i evropského brokera?

Nemusíte. Naopak, často jsou překvapivě brokeři v USA pro obchodování některých produktů na evropských burzách cenově výhodnější, než brokeři v Evropě. Na druhou stranu, není ani důvod se jakkoliv bránit brokerům v Evropě, pokud nám nabídnou zajímavé podmínky a především kvalitní technologii. Na tu je třeba brát obzvláště důraz – vždy se zajímejte o to, jak kvalitní je technologie routování příkazů na danou burzu. Většina burz po světě již dnes umožňuje obchodovat elektronicky, tj. vaše příkazy putují do „serverovny“, která vlastně tvoří danou burzu, avšak ne každá burza na světě má skutečně stabilní a kvalitní routovací technologii. V tomto ohledu je výhodou, že lokální brokeři znají případné nedostatky a díky jazykové znalosti v dané zemi mohou řešit případné problémy. V případě obchodování na burzách v jiných zemích je i důležité se zajímat o to, jak funguje tamní regulace a jak „bezpečné“ je dané prostředí. Nedávné velké propady akcií po celém světě ukázaly, jak se například s podobnými záležitostmi vypořádává Rusko: to zkrátka a dobře několikrát burzu uzavřelo, i na dobu několika dnů, a dalšímu poklesu se snažilo „zabránit“ tak, že nebylo možné obchodovat vůbec. Burza byla uzavřená a pokud jste se chtěli zbavit svých akcií nebo naopak nějaké nakoupit, měli jste zkrátka smůlu.

Jaká další neamerická burza je potenciálně zajímavá?

Pochopitelně různé burzy po světě nabízejí různě zajímavé produkty k obchodování. Například index SPI obchodovaný na burze v Sydney, Index NIKKEI 225 obchodovaný v Tokyu nebo index Hang Seng obchodovaný v Hong Kongu patří mezi velmi oblíbené a vyhledávané produkty intradenních obchodníků. Základní problém je ale v časovém posunu – všechny tyto indexy se obchodují v časovém pásmu pro našince nepraktickém. Proto mimo burz v USA, které se zdají pro obchodování v našem časovém pásmu jako nejpřijatelnější, zbývají jen burzy v Evropě. V tomto případě naleznete mnoho zajímavých produktů na burze v Londýně (burza LIFE nabízí řadu zajímavých komodit) a na burze v Německu – o zajímavých produktech na burze Eurex jsme již psali v tomto článku. Obecně není důvod se produktům na burze v Londýně ani na burze v Německu bránit, jedná se o korektní a kompetitivní prostředí, s řadou produktů dosahujících poměrně slušné likvidity (volume). Důvod, proč se o těchto burzách u nás příliš nemluví je spíše absence zkušeností širšího spektra tuzemských obchodníků – sám jsem se doposud setkal pouze s pár obchodníky indexu DAX na burze Eurex. Jinak pokud se rozhodnete obchodovat akcie společností v libovolné Evropské zemi, nevidím v tom žádný problém – je jen třeba se vždy informovat u svého brokera na jakou burzu vám nabídne přístup a za jaké poplatky, může se totiž stát, že poplatky mohou tvořit nemalou část z celkové nákupní hodnoty a transakce tak už od počátku může být značně nevýhodná. Osobně bych se nebránil ani nákupu zajímavých akciových titulů na burzách rychle se rozvíjejících zemí, jako jsou Spojené Arabské Emiráty, apod. Samozřejmě tím předpokládám swingové až dlouhodobé obchodování, nikoliv intradenní.

Jaký je rozdíl mezi burzovními a neburzovními trhy?

Poměrně zásadní. V tomto ohledu je třeba uvědomit si, co vlastně burza je.

Burza není jen místo, kde se exekuují obchodní příkazy, ale převážně „arénou“, která je obehnána řadou různých ochranných mechanismů, starajících se o to, že bude na dané burze fungovat vše regulerně. Slovo „burza“ je pro nás vlastně určitou zárukou standardizovaných procedur, standardizovaných a osvědčených ochranných mechanismů a převážně zárukou regulace a dohledu patřičných orgánů dané země.

Oproti tomu, takzvané mimoburzovní trhy, jako je například forex nebo CFD´s mají pravidla podstatně „benevolentnější“. Pokud se například rozhodnete obchodovat CFD´s u firmy sídlící někde v offshorové oblasti, pak je málo pravděpodobné, že bude takové prostředí regulováno a chráněno tak, jako klasická burza. Při troše fantazie si umím představit, že si v takovém prostředí na jakési pseudo-burze bude někdo vymýšlet aktuální kotace dle toho, jak se mu to právě hodí a běžný zákazník s tím nenadělá vůbec nic. To je jen jeden z mnoha důvodů, proč se výrazně distancujeme od obchodování produktů na mimoburzovních trzích a proč nás nikdy nenajdete obchodovat nic, co by se neodehrávalo v burzovním, tj. dostatečně „férovém“ prostředí. Více o tomto tématu již bylo popsáno ve článku zde.

Jaký je rozdíl mezi „klasickou“ a elektronickou burzou?

Klasické burzy tak, jak je známe s filmů typu Wall Street, již pomalu a jistě mizí. Arény pokřikujících obchodníků jsou nahrazovány počítačovými servery, které exekuují rychleji, efektivněji a levněji.

Většina obchodníků dnes již exekuuje své příkazy na elektronických burzách (aniž by si vůbec uvědomovali, že kdy i jiné než elektronické burzy existovaly). Mimo jiné i právě díky elektronickým burzám je možné dnes obchodovat za zcela minimální poplatky odkudkoliv na světě, vše co nám stačí, je notebook a internet.
Řada burz nabízí takzvané „dvojí“ obchodování, kdy je možné obchodovat stejný produkt jak na klasické „pitové“ burze (čehož využívají obchodníci různých speciálních strategií, jako jsou komoditní spready apod.), tak na elektronické burze. Ceny jsou v podstatě stejné, o rychlé dorovnání chvilkových drobných nesrovnalostí se starají takzvaní arbitři, což jsou obchodníci, kteří profitují právě na oněch drobných občasných nesrovnalostech. Některé burzy umožňují i flexibilně otevírat například na pitové burze a uzavírat na elektronické – takovéto speciální operace jsou však často spíše i otázkou ochoty a dovednosti vašeho brokera.

I když dnes nabízí elektronické obchodování prakticky každá burza, která dříve nabízela pouze klasické pitové obchodování (např. komoditní i akciové burzy v New Yorku a Chicagu), každá burza má svůj systém elektronického obchodování řešený trochu jinak (tj. jinak stavěné celkové softwarově-hardwarové řešení), což se projevuje například tím, že různé elektronické burzy podporují různé typy příkazů. Například je možné setkat se s tím, že některá elektronická burza podporuje pouze příkaz typu STOP-LIMIT, nikoliv samotný STOP atd. Proto je vždy důležité se přesně informovat u svého brokera o tom, jaké příkazy daná burza podporuje, případně se kouknout přímo na www stránky dané burzy – prakticky každá světová burza má dnes již vlastní web se souhrnem všech důležitých informací.

Kde najdu informace ohledně dalších burz a produktů na nich obchodovaných?

Dobrým zdrojem může být například tento seznam InteractiveBrokers.

Protože se na serveru stále objevují dotazy na dny volna na amerických burzách, připravil jsem tohoto průvodce, který by snad měl poskytnout všechny důležité.

Pit vs. elektronické obchodování

Než si ukážeme, kde najít příslušné kalendáře, je třeba si vyjasnit jednu důležitou věc, která se se svátky neoddělitelně pojí.

Na americké burze můžeme obchodovat, jak zde bylo již mnohokrát zmíněno, dvěma způsoby – přes pitovou nebo elektronickou burzu. Pit je místo, kde ke spárování dochází ručně prostřednictvím parketových obchodníků, v rámci elektronické burzy se příkazy párují automaticky na příslušných serverech. Většina běžných komoditních kontraktů se dnes obchoduje jak pitově tak elektronicky s tím, že pro běžné tradery bývá výrazně levnější elektronické spárování a většinou tak obchodujeme právě přes elektronické burzy (např. Globex).

Co může být pro začínající obchodníky z počátku matoucí, že přestože elektronické burzy mají otevřeno v podstatě 24 hodin denně (s malými přestávkami), obchoduje se na nich především v hodinách, kdy jsou otevřené také parkety pitových burz (které jsou otevřeny vždy jen pár hodin denně). Pokud jsou parkety pitových burz zavřené, vládne v rámci elektronického spárování vesměs velmi nízká likvidita, a pokud obchodník neví vysloveně co dělá, měl by se od takových trhů držet dál. Toto platí nejen o amerických nočních hodinách (kdy jsou pity zavřené), ale i o různých státních svátcích – elektronické burzy bývají často otevřené (protože z principu věci jsou otevřené skoro pořád), ale pokud je zavřený pit, bývá likvidita i přes americký den naprosto mizivá a trhy nabízejí extrémně špatné plnění a mají charakteristiku blízkou spíše klasickým nočním seancím.

Proto i když obchodujeme přes elektronické burzy, je třeba sledovat kalendář svátků, kdy jsou zavřené parkety pitových burz. Budete-li sledovat pouze data, kdy jsou zavřené jen elektronické burzy, můžete být několikrát v roce nemile překvapeni.

Kalendář svátků burzy

Kalendář svátků, které znamenají zavření pitových burz naleznete na jednotlivých burzách.

Dvě hlavní Chicagské burzy CME a CBOT se před časem spojily do jedné, takže je v zásadě jedno, přes jakou stránku se k informacím člověk dostane. Samozřejmě existují i přímé adresy, ale je dobré se naučit na stránkách burzy orientovat. Proto zde následuje postup, jak se ke kalendáři „doklikat“.

Jedna z cest může být přes adresu www.cbot.com, kde z menu volím News > Calendars:

Z nabídky zvolím Holiday Schedule (rozvrh svátků):

a z následné nabídky si vyberu 2008 Floor Holiday Calendar (PDF):

Zobrazí se PDF kalendář obsahující 3 sloupce – v prvním je název svátku, v druhém je datum kdy se v poledne amerického času uzavírají některé pity (obchodování s měnami a úrokovými sazbami) a ve třetím sloupci je uvedeno datum, kdy jsou na burze uzavřeny všechny pity.

Jak je vidět z tabulky uvedené na výše zmíněné adrese, o většině hlavních svátků jsou burzy zavřeny jeden konkrétní den s tím, že i předcházející den je často provoz burzy jiný, než běžný pracovní den. Některé parkety se zavírají dříve atd. Z pohledu intradenního obchodníka určitě nemusí být špatný nápad vyvarovat se všem dnům, které jsou v kalendáři zmíněny. Přestože v některé svátky (nebo den před nimi) mohou být určité pity otevřeny, trhy jsou aktuálními nebo nadcházejícími svátky často velmi poznamenané a bývají velmi málo likvidní.

Pokud na americké burze obchodujete, doporučuji si základní obchodní svátky zapsat do svého kalendáře. Člověk se pak vyvaruje překvapení, když zjistí, že si daný den udělal na obchodování čas úplně zbytečně, protože burzy jsou zavřené a vůbec nic se na nich neděje...

Z pohledu např. intradenního obchodníka je dobrá také opatrnost nejbližší den po svátku. Po několikadenním půstu bývají při otevření burzy obchodníci často velmi natěšení na první obchody, trhy jsou často velmi volatilní a nepředvídatelné. V mých statistikách takové dny vycházejí jako jedny z nejhorších. Samozřejmě záleží, jakým způsobem v trzích obchodujete, ale určitá zdrženlivost si myslím v tomto případě nemůže uškodit.

Následující tipy a triky jsou určeny spíše již pokročilejším obchodníkům, kteří uvažují v rámci obchodování multikontraktů. Začínající trader by si zatím neměl podobnými věcmi svůj trading v začátku příliš komplikovat – pro učení se a první profity je ideální pouštět se do jednodušších kombinací a variací.

Přizpůsobte vstupy svým výstupům

V aktuální chvíli pracuji na nové verzi obchodního systému FinWin, který má být oproti „základnímu“ FinWinu více přizpůsobený větším průměrným profitům na obchod, ale také menší frekvenci obchodů a větším účtům. Na začátku tohoto nového úkolu jsem si položil cíl obchodovat pouze 15-20 obchodů měsíčně, a snažit se jít pro profity někde od 300 do 800 USD na obchod (zatímco doposud jsem se často snažil jít pro profity do 300 USD na obchod). Během práce na tomto úkolu jsem si uvědomil poměrně důležitou pravdu, kterou řada obchodníků opomíjí a která opět ukazuje, že výstupy jsou daleko důležitější než vstupy a že od výstupů bychom měli začínat spíše, než hledáním vstupů. První tip v dnešním článku bych tedy definoval takto: hledejte vstupy tak, abyste je přizpůsobily výstupům, nikoliv obráceně. Jinými slovy, nejprve si ujasněte své cíle, pak pro takové vytvořte výstupy a teprve poté se zabývejte vstupy. Hned popíši, jak jsem zmíněnou radu sám aplikoval.

Osobně jsem při stavbě nové verze FinWinu začal tak, že jsem si vypracoval v prvním bodě metodologii money-managementu, skládající se z posouvaného SL na základě pokročilejších klouzavých průměrů, a také kombinace několika time-framů. Poprvé jsem také sáhnul ke změně v tom, že jsem novou verzi systému nadefinoval nikoliv již jako „all-in-all-out“, ale rozdělil počet kontraktů na dvě poloviny, přičemž pro první jsem vytvořil takové nastavení pravidel posouvaného SL (volba periody pokročilého klouzavého průměru a volba time-frame pro posouvání SL), aby bylo optimalizováno pro středně velké pohyby (kolem 400 USD) a pro druhou takové nastavení, aby bylo optimalizováno pro velmi velké pohyby (do 1000 USD). Tímto prvním krokem jsem si celkově vytvořil money-management uzpůsobený svým cílům (obchodovat méně, avšak pro větší profity). Z mých nově definovaných výstupů pak logicky vyplynulo, že nyní nemohu vstupovat na každém signálu systému FinWin, neboť jen málokterý z nich nabízí potenciál, pro který jsem přizpůsobil své výstupy a money-management.

Začal jsem tedy hledat způsob, jak přizpůsobit vstupy svým již nadefinovaným výstupům.

Samozřejmě klíčem všeho je charakteristika trhu: nemůžete vstupovat s výstupy vytvořenými pro větší profity v mrtvých a nezajímavých trzích. Vytvořil jsem si tedy soubor pravidel, které popisují charakteristiku trhu dostatečných pro obchodování mých výstupů. Pravidla jsem pak ještě více specifikoval na konkrétní momenty v trhu, které takovou charakteristiku nabízejí. Pouze v takovéto charakteristice bude možné nadále hledat konkrétní vstupy (které už jsou pouze a jen ideálním načasováním kdy vstoupit do žádoucí charakteristiky trhu) – což je krok už ze všeho nejméně důležitý a s přehledem již je možné využít patterny systému FinWin. 

Celá tahle postupná práce (na které stále pokračuji) pak vyústila v další překvapivé zjištění a sice, že pokud začnete uvažovat ze strany výstupů, je pro vás jednodušší být disciplinovaný v oblasti vstupů.

Doposud jsem obchodoval pro 3-5 obchodů denně, takže počkat si jen na jediný, ale skutečně pořádně profitabilní obchod denně bylo pro mě poměrně novinkou. Ze začátku bylo velmi těžké vyčkávat tak dlouhou dobu, neboť jsem již byl uzpůsobený na vyšší tempo. Překvapivě se ale mé myšlení zcela otočilo v bodě, kdy jsem si kontinuálně začal klást otázku: je tento trh vhodný pro mé výstupy? Je to totéž, jako byste si kladli otázku: je tento benzín hodný mého automobilu? Je tato cesta hodná mým pneumatikám? Je velikost tohoto trička hodna mé výšky? Atd, atd. V ten moment rázem zjistíte, že vyčkávat na lepší podmínky je podstatně jednodušší a počkat si na jediný obchod denně, nebo dokonce i jeden obchod za 2-3 dny nemusí být tak těžké, jak se na první pohled zdá.

Výstupy jsou tedy základ. Je třeba definovat výstupy na základě stanovaných cílů, ale také velikosti účtu (mé aktuální výstupy automaticky již uvažují s obchodováním multi-kontraktů a celá aktuální podoba systému bude pro účet od 20,000 USD). Teprve poté můžeme začít hledat prostředí, ve kterém se mohou naše cíle naplňovat.

Kombinujte různé time-frame

Poslední dobou shledávám, že práce s více time-frame nabízí určitou flexibilitu. Nehovořím však nyní o „základní“ práci s více time-framy, čítající použití jednoho time-frame jako základního (ten, na kterém obchodujeme) a druhého pro lepší určení trendu, nebo S/R úrovní. Mám na mysli nebát se širší variace použití celé řady time-frame, pro různé dílčí úkoly.

První z nich je například použití time-frame dle aktuální rychlosti trhu. Řekněme, že trh běží celý den nějakou relativně konstantní rychlostí, v poslední hodině však, tak, jak je to poslední dny běžné, začne tvořit velmi silný, rychlý a potenciálně velmi profitabilní trend. Problém je ale v tom, že vše se začne odehrávat tak rychle, že váš systém nestačí vůbec zareagovat a vy se do obchodu nedostanete (neboť než váš systém vytvoří nějaký vstupní signál, je již často po všem).

V takovém případě se nebojte přepnout v rychlosti na velmi nízký time-frame a počkat si na první přijatelný signál. Trh již vykazuje žádanou charakteristiku, je třeba tedy jen vystihnout ideální timing ke vstupu (tj. vstupní pattern / metoda) a to můžete učinit i na tak nízkém time-frame, jako je 33T (ticků) nebo 50T. Podstatný je ale zde již vybudovaný cit pro trhy, který vám s jistotou řekne, že se trh skutečně silně rozjíždí a že se navíc nejedná jen o „falešný poplach“ (k lepšímu posouzení „reálnosti“ takového pohybu můžete opět použít Market Internals). Opět je třeba uvažovat o tomto kroku jako o „jen pouhém“ timingu, tj. v pořadí důležitosti až třetí věc (první jsou výstupy, druhá je charakteristika trhu). Pokud jsme přesvědčení, že aktuální charakteristika je ve shodě s našimi výstupy, je už vcelku jedno, jak budeme časovat vstup, rozhodně je ale rozumné nenechat si příležitost ujít – občas totiž trader čeká i několik dnů, než všechno takto „zapadne“ dle jeho představ. Konkrétní míru agresivity časování si již musí každý najít sám dle vlastní osobnosti – každý si musí určit, zda-li time-frame 55T je na jeho vkus už příliš agresivní a vyzkoušet tak i vyšší time-frame pro časování v rychlých trzích, jako například 133T (který vám možná dá signál o trochu později, ale velmi často alespoň ještě stále nějaký dá). Můžete také rozdělit časování v rámci multi-kontraktů opět na 2 poloviny a s první se snažit časovat na agresivně nízkém time-frame (třeba i s nižším SL) a s druhou se snažit časovat na méně agresivním time-frame (s vyšším SL). Podstatné je mít celou dobu na paměti, že vstupy jsou jen časování, kterému předchází charakteristika trhu a výstupy (nebo-li celkový money-management).

Pozor však na jednu věc – výše popsaný krok využívání různých time-frame je obecně naprosto nevhodný pro nováčky a obchodníky se sklony vstupovat do trhu impulsivně.

Poslední z velmi dobrých způsobů využití různých time-frame považuji v geniální možnosti programu NinjaTrader, který vám umožňuje zobrazit v základním grafu například klouzavý průměr vytvořený dle vyššího time-frame (je k tomu již potřeba trocha programování, pro mé účely veškeré tyto věci naprogramoval jeden ze čtenářů finančníka, který se dobrovolně nabídnul k pomoci – ještě jednou děkuji). Co můžete udělat je zobrazit si například do grafu VOLUME 2000 i klouzavý průměr z grafu RANGEBARS 50 (500 USD). V aktuálním grafu tedy můžete mít jak klouzavý průměr určený pro tento graf, tak klouzavý průměr „převzatý“ z jiného time-frame (a přitom stále zobrazeném v jednom jediném grafu). Jak se dá tohoto využít? Tak například k lepšímu vystihnutí fáze, kdy je rozumné začít se poohlížet po vstupech do aktuálního trendu – mám zde na mysli samozřejmě korekci.

Obecně jsem vypozoroval, že velmi dobrým vodítkem k rozpoznání již téměř ukončené korekce jsou okamžiky, kdy se klouzavý průměr (používám periodu 5) na základním time-frame (například 233T nebo VOLUME 2000) velmi těsně přiblíží ke klouzavému průměru vyššího time-frame (například 633T nebo i vyššímu – jak komu vyhovuje). A naopak, pokud jsou oba klouzavé průměry těchto time-frame od sebe příliš vzdálené, je vstup do trhu nežádoucí – trh je již příliš „rozjetý“. Jedná se vlastně o takové Multi-timeframe MACD, jehož efektivitu ocení každý, kdo si s tímto nápadem začne více a hlouběji pohrávat. Pokud tak navíc učiníte, budu rád, podělíte-li se o svá další zjištění a myšlenky.

Tolik tedy dnešní tipy pro daytrading. Věřím, že mnohé inspirují k novým myšlenkám a nápadům.

Nedávno jsem po delší době opět sáhnul k jedné ze svých oblíbených knih, Market Wizards od Jacka D. Schwagera. Je to už pár let, co jsem tuto knihu četl naposledy, její inspirativní duch je ale nadčasový a tak přečíst si čas od času knihu znovu je většinou velmi povznášející. Jenom na okraj - tato kniha je souhrnem rozhovorů s elitními burzovními obchodníky a nabízí pohled do celého spektra obchodních systémů i myšlení jednotlivých "velikánů" burzy. Mezi mé nejoblíbenější pak patří samozřejmě Ed Seykota, proslulý trend-followingový obchodník, který má mimo jiné mnoho co říci i v oblasti psychologie obchodování.

Všichni obchodníci prezentovaní v této knize opakovaně dokazují, čeho všeho je možné na burze dosáhnout - a není toho málo. Vězte, že otočit 5 000 USD do 10 miliónů je stejně reálné, jako začít s 30 000 USD a dopracovat se k jmění 80 miliónů USD. Reálná je však ještě jedna věc - daytradovat dlouhodobě s úspěšností téměř 100%.

Poslední úspěch patří obchodníkovi jménem Mark Weinstein a i když je rozhovor s Markem téměř na samotném konci knihy, doporučuji přečíst každému, kdo se zabývá intradenním obchodováním ve spojitosti s technickou analýzou. Mark totiž přichází s celou řadou podnětných myšlenek - jak již za moment popíši.

Nejprve trochu k Markovi. Začínal jako realitní makléř a k obchodování se dostal již v roce 1972. Samozřejmě, jeho začátky nebyly jednoduché, i on, stejně jako řada jiných, začal na základě nesmyslných rad brokerů, které vedly k dlouhodobým ztrátám. O několik let později se tedy začal Mark v oblasti obchodování vzdělávat a obchodovat na základě vlastních rozhodnutí, za krátko vydělal svůj první milion dolarů. Jeho primární doménou se stalo obchodování komodit, podružně k tomu i akcií na US trzích.

V 80. letech se Mark přihlásil na tradingový šampionát pořádaný v rámci burzy CBOE a během tří měsíců proměnil 100 000 USD do 900 000 USD. Avšak to není zdaleka vše, tohoto výkonu dosáhnul bez pyramidování (navyšování pozic) a jeho úspěšnost na všech obchodech, se kterými tohoto zhodnocení dosáhnul činila 100%. Jinými slovy, Mark po celou dobu neměl jediný ztrátový obchod.

Od roku 1980 se pak začala psát téměř neuvěřitelná historie tohoto obchodníka: konzistentní intradenní obchodování bez jediného ztrátového měsíce, ba co více - bez jediného ztrátového týdne. Abych byl v tomto co nejpřesnější, zde uvádím překlad z knihy:

Jaký byl váš nejhorší ztrátový měsíc?

Žádný ztrátový měsíc jsem doposud neměl.

Vydělal jste peníze naprosto každý měsíc od roku 1980? (Pozn. kniha je z roku 1989)

Ano. Samozřejmě, mohl jsem vydělat ještě více, kdybych nebyl na sebe tak přísný, ale takto já zkrátka obchoduji.

Pamatujete si nejhorší zrátový týden?

Žádný ztrátový týden jsem za tu dobu neměl, ale měl jsem pár ztrátových dnů.

To se zdá neuvěřitelné. Jak si můžete být jistý, že se prostě jen na pár ztrátových týdnů nemůžete rozpomenout?

Důvod proč si jsem tak jistý je ten, že si všechny své ztrátové obchody pamatuji. Tak například, během posledních dvou let jsem měl 3 ztrátové dny. Z několika tisíců obchodů, co jsem za tu dobu udělal, jsem měl celkem 17 ztrát, z toho 9 kvůli tomu, že mně přestal fungovat streaming dat, takže jsem musel své pozice uzavřít.

(V následující části knihy se jde autor knihy přesvědčit k Markovu brokerovi, zda je to skutečně pravda.)

Pojďme se nyní podívat na to, co přesně Mark dělá a jak svého fenomenálního výkonu dosahuje (k řádnému studiu však doporučuji přečíst si rozhovor, toto je pouze souhrn toho nejpodstatnějšího).

Technická analýza

Mark používá čistě technickou analýzu - nic jiného. Co je však stěžejní, neomezuje se na jedinou metodologii, ale využívá celou řadu metod - dle toho, jaká je charakteristika trhu. Mark dokonce upravuje i nastavení period na základě aktuální charakteristiky trhu. Zkrátka a dobře, žádný systém nefunguje v trzích po celou dobu, což je stará známá věc. Mark však této skutečnosti využil ve svůj prospěch a vytvořil si sérii různých obchodních metod, takže je může fixně měnit dle toho, jak se aktuálně mění charakteristika trhu a tím pádem se co nejvíce vyhnout obdobím, kdy určitý systém v určité charakteristice trhu nefunguje.

Cit pro trhy a zkušenost

Mark sám přiznává, že jádro jeho úspěchu je právě cit pro trhy a zkušenost. V základu používá Mark sice technickou analýzu, ale každý obchod pak "filtruje" přes vlastní cit. Díky tomuto dosahuje dlouhodobé úspěšnosti oněch 99% - pokud by ve svém citu polevil, zřejmě by úspěšnost klesla na 70-80%, to však není Markův styl. Cit pro trhy získal Mark na základě dlouhodobého pozorování. Opět se tedy potvrzuje to, co píšeme na Finančníkovi dlouhodobě - cit pro trhy je naprosto zásadní a žádné programování a AOS jej nemohou nahradit.

Trpělivost

Mark je extrémně trpělivý a i když obchod vypadá na základě technické analýzy skoro jako "tutovka", klidně takový vypustí, pokud i jeho cit není přesvědčený o daném vstupu. Umění počkat si jen na ty nejlepší, nejjasnější obchody (v mém podání je to například umění počkat si, když se trhy skutečně hýbou a jednoznačně se již v trhu nenachází chop) je obecně výsadou úspěšných traderů. Mark tuto vlastnost dotáhnul k absolutní dokonalosti.

Mark žije dle svého vlastního "sedmera zákonů úspěného obchodníka", které zde ve zkrácené verzi interpretuji:

1. Vždy udělejte svůj domácí úkol.

2. Nebuťte arogantní, když jste arogantní, podceňujete kontrolu rizika.

3. Poznejte své limity.

4. Buďte sami sebou.

5. Neobchodujte, dokud se příležitost sama neukáže.

6. Vaše obchodní strategie musí být dostatečně flexibilní a měnit se flexibilně dle toho, jak se mění celkové prostředí.

7. Nebuďte příliš optimističtí, když začnete generovat profity. Udržet si profity je jedna z nejtěžších věcí na světě.

Závěrem

Podobné příběhy mě neustále dokola ujišťují o tom, co dlouhodobě pozoruji kolem sebe. Svět se dělí na tři skupiny lidí: ti první pořád dokola tvrdí, že něco nelze, aniž by to vůbec zkusili. Ti druzí to zkusí a když jim to hned nejde a nefunguje, tak toho nechají a začnou tvrdit, že to nelze. Ta třetí skupina jsou lidé, kteří to bez keců dělají.

Neexistují limity - a to naprosto v ničem. Vše je možné a reálné. Pokud něco nejde, je to jen naše vlastní volba a přesvědčení. A hledám-li pochybnosti v úspěchu druhého, jen tím ukazuji svoji vlastní slabost a neschopnost.

Abychom mohli začít s procesem učení se obchodovat při zaměstnání, je nejdůležitější ze všeho věnovat se tradingu byť jen pár minut denně, ale pravidelně. Je třeba vytvořit si určitý konzistentní návyk, jehož obsahem budou kroky vedoucí postupně k osvojení si prvních kroků obchodního řemesla.

Prvním důležitým návykem by mělo být pozorování trhů. Nic vás nebude učit rychleji, než pomalé postupné pozorování, které vám dá přesnou představu o tom, jak se trhy mohou hýbat, jak reagují na důležité supporty a resistance, kdy můžeme trhy označit za trendující a kdy za "mrtvé" (nikam netrendují a vykazují chop) atd. Samotné pozorování trhů má v sobě obrovskou sílu, kterou si málokdo uvědomuje - je to vlastně takové nenásilné seznamování s prostředím, ve kterém se budeme chtít naučit začít efektivně pohybovat. Vždyť když se chceme naučit například nový sport, řekněmě třeba tai-chi, také strávíme mnoho času pozorováním jiných, jak cvičí celou sestavu. Pozorování nám dá přesnou představu na co se připravit, co asi pro nás bude těžší a co jednodušší atp.

Pokud se rozhodneme zabývat se pozičním obchodováním, měli bychom začít s pozorováním tak, že si vybereme maximálně 10 trhů a stanovíme si přesný denní čas, kdy všechny trhy projedeme, koukneme se, co udělaly minulý den a případně si do grafů uděláme nějaké poznámky nad věcmi, které nás spontáně napadnou. Mnoho takových spontánních nápadů nám bude v budoucnu sloužit k prvním stavbám obchodních systémů.

Toto denní pozorování může zabrat maximálně 10-15 minut denně, důležité ale je, aby bylo pravidelné. Takže si například řekněte, že o 15 minut dříve vstanete, nebo že půjdete o 15 minut později spát - vyčleňte si ale těcho 15 minut a zakomponujte je do svého denního plánu naprosto pevně, abyste pro vás oněch 15 minut stalo skutečně návykem. Budete si tak vytvářet mimo jiné i velmi dobrý zvyk do budoucna.

Pokud se chcete zabývat intradenním obchodováním, je situace bohužel složitější. Měli byste najít na pozorování trhů alespoň 1,5 - 2 hodiny, konkrétně se snažit trhy naučit pozorovat první 1,5 - 2 hodiny po otevření (od 15:30 do 17:30), nebo poslední 1,5 - 2 hodiny (20:30 - 22:00). V tyto hodiny se většinou odehrávají nejzajímavější pohyby. Jelikož najít 1,5 - 2 hodiny denně na pozorování je podstatně náročnější, začněte tak, že si dáte pravidlo najít takto pro sebe alespoň 2-3 dny v týdnu. Mít možnost pozorovat intradenně trhy alespoň 3 dny v týdnu je pro začátek dostačující, navíc jsou obchodníci, kteří jen 3 dny v týdnu obchodují. Pokud nemáte možnost vyčlenit si čas vždy pravidelně ve stejnou dobu, máte ještě jednu úžasnou možnost - programy jako NinjaTrader nebo SierraChart umí takzvaný "playback", takže si můžete klidně pustit první dvě obchodní hodiny až večer po uzavření trhů - důležité je ale opět vydržet celé 2 hodiny trhy pozorovat, i když v módu playbacku a učit se takto s trhy "stotožňovat".

V samotném procesu pozorování vůbec nepospíchejte - klidně pozorujte trhy řadu týdnů, aniž byste dělali cokoliv jiného. Během tohoto procesu začněte velmi pomalu, pozvolna a nenásilně přidávat do trhů některé nástroje technické analýzy, o kterých jste se někde dočetli, nebo vám je někdo poradil, jako dobré nástroje pro stavbu obchodního systému. Případně si přidejte do grafů už komponenty celého obchodního systému.

Dalších několik týdnů nebo klidně i měsíců pozorujte trhy se zakomponovanými nástroji nebo zakomponovaným obchodním systémem. Co je nyní velmi důležité - po každém pozorování si pořiďte screenshot grafu a zakreslete si do něho veškeré zajímavé myšlenky, které vás napadnou. Jaký vstup vám připadal zajímavý, jaký výstup, jak daný systém nebo nástroj technické analýzy dokázal charakterizovat určité situace v trhu (chop, trend, obraty trhu). Dělejte si takovou databázi postřehů v rámci konkrétního obchodního systému nebo konkrétních nástrojů. Opět nespěchejte, samotné pozorování vám pomůže se s nástrojem a systémem mnohem lépe seznámit a hlavně si k němu vyvinete velmi podstatný a důležitý cit. Právě cit pro trhy a daný nástroj je to, co mnoha začínajícím obchodníkům kriticky chybí, neboť se snaží fázi pouhého pozorování přeskočit a raději hledat zkratky typu programování, které nikdy důkladnému citu trhu nenaučí. Bez citu pro věc nefunguje na světě nic - automobilový závodník nemůže jen řadit a točit volantem, ale musí mít cit pro celý automobil, řízení i dráhu, zrovna tak rybář se musí řídit citem kde by ryby mohly daný den brát více a kde méně. Nebo si vezměte takového byznysmena - cit pro příležitos a cit pro obchodní partnery jsou vždy důležitější, než obecné poučky o tom, jak by se měl byznys dělat. Bohuže málo začínajících obchodníků chápe tuto nesmírně důležitou skutečnost, která je o to podstatnější, že je trading více umění než věda.

Až si vyvinete trochu citu a budete mít databázi poznámek, rozhodněte se, že jeden víkendový den (ideálně dva) v měsíci věnujete backtestu. Jediný den v měsíci snad pro sebe najde i člověk s rodinou, bude třeba to rodině trochu citlivě vysvětlit. Během tohoto dne si poskládejte dohromady na základě pozorování a ideí jednoduchý obchodní plán a ten si zbacktestujte na co největším vzorku historických dat nazpět. To celé vás posune ohromný kus vpřed a pro další měsíc budete plni nových idejí a myšlenek a především váš pohled na trhy bude zase trošičku jiný, obohacený o nové zkušenosti.

Po několika takových měsících a backtestech byste měli mít vypilovaný obchodní plán. Co tedy udělejte, že pokročíte dále a už nebudete trhy pouze pozorovat, ale snažit se v nich s pomocí demo-účtu exekuovat konkrétní obchody dle vašeho plánu. V této fázi již začnete tradingu více a více věřit a jak mávnutím kouzelného proutku náhle zjistíte, že je pro vás stále jednodušší hledat si pro trading více a více času, protože vaše vůle a víra v obchodování vás zkrátka a dobře začnou pomalu nutit měnit akutální životní styl: je například běžné, že v této fázi někteří obchodníci změní zaměstnání nebo začnou pracovat na kratší úvazek, protože zkrátka a dobře již vidí reálné možnosti tradingu, všemu věří mnohem více a hlouběji než na začátku a je tedy pro ně jednodušší začít dělat kompromisy.

Celý proces do tohoto bodu může trvat klidně rok, na čemž není vůbec nic špatného. Právě to je na celém začátku velmi důležité - nepospíchat, nepospíchat, nepospíchat. Trhy zde byly, jsou a budou. Nic vám neuteče a pokud jste dokázali žít bez trhů do teď, ještě nějaký ten čas to určitě zvládnete. Uspěchat začátek se navyplácí a nejdůležitější je právě začít onou drobnou rutinnou ve formě pouhých 15 minut denně.

Takže, začnete přemýšlet, kde a jak pro sebe vyčlenit pravidelně 15 minut denně (pokud chcete být poziční, spreadový nebo opční obchodník), nebo alespoň 1,5 hodiny 3x týdně (pokud chcete být intradenní obchodník).

Nejprve stručný úvod pro naprosté začátečníky: pojem timeframe by se dal nejjednodušeji představit jako „měřítko“, ve kterém si zobrazujeme grafy.

Pracujeme-li s klasickým „časovým grafem“, vidíme na svislé ose cenovou škálu a na vodorovné čas. Jedna úsečka odpovídá zvolenému časovému intervalu, tj. zvolíme-li např. tříminutový timeframe, představuje každá úsečka změnu ceny za tři minuty. Timeframe v tomto případě odpovídá určitému časovému intervalu.

Timeframe nicméně nemusí být založen pouze na čase. Pro intradenní obchodování se jako velmi účinné naopak osvědčily grafy, které na na čase založeny nejsou. Takové grafy mohou být založeny např. počtu uskutečněných obchodů (tickové a volume grafy) nebo na určitém cenovém pohybu (range bar grafy).

Tickové grafy jsou například složeny z jednotlivých provedených obchodů daného kontraktu. Budeme-li mít zobrazený tickový graf s hodnotou 1000, vykreslí se nám úsečka pokaždé, když dojde k provedení 1000 obchodů. Graf se tak vykresluje v závislosti na aktivitě trhu, což je něco, co se nám s Tomášem pro intradenní obchodování velmi osvědčilo. Podobně fungují tzv. volume grafy. Podrobný popis obou typů grafů naleznete na serveru ve článku Alternativní timeframe: volume a tickový graf. Timeframe v případě tickových a volume grafů představuje počet ticků, resp. počet volume pro vykreslení další svíce nebo čárky grafu (podle typu grafického zobrazování grafu).

Range bar grafy zase například zobrazují grafy podle toho, jak se hýbe cena. Mohu si nastavit, aby se mi úsečka vykreslila vždy, když se cena pohne o 1 bod (což například v trhu E-mini Russell 2000 znamená 100 dolarů). Řada intradenních obchodníků používá tyto grafy, protože se hýbou v momentě, kdy trhy trendují a do určité míry dokáží pohlcovat chop (hluché období kdy jdou trhy do strany a kdy je třeba se držet s obchody stranou). Timeframe tak u range barů představuje cenový rozsah, který trh musí absolvovat pro vykreslení další svíce nebo čárky grafu.

Intradenní obchodník tak stojí před otázkou:

Který typ grafu používat?

Zda-li používat časový, volume, tickový graf nebo range bary záleží jednak na preferencích obchodníka, ale i určitému stupni technologického porozumění.

Nejjednodušší je pracovat s klasickými časovými grafy, a pokud se začínáte s intradenním tradingem seznamovat a testovat první strategie, doporučil bych první zkoumání trhů provádět s použitím právě těchto grafů. Zbylé typy grafů mohou být sice pro některé situace vhodnější, ale pokud se pracuje se špatnými vstupy (špatně nastavený software, nekvalitní data) mohou alternativní grafy udělat více škody než užitku. Přitom vše, co je třeba používat pro stavbu úspěšného intradenního obchodního systému – jako jsou S/R úrovně, cenové formace, swingy atd. - je samozřejmě v klasických časových grafech obsaženo. Jednoduše řečeno – základní funkční systém by měl fungovat na libovolném typu grafu, a protože jsou klasické časové grafy nejdostupnější, proč nezačít se zkoumáním právě jich. Také backtest se dělá na časových grafech nejjednodušeji, neboť jsou data nejdostupnější.

Máte-li k dispozici ticková data, je samozřejmě možné použít jmenované alternativní typy grafů. Osobně mám nejraději volume a tick grafy, ale velmi funkční jsou pro intradenní obchodování také range bary.

Každý typ grafů má svá specifika, která je třeba nasledovat. Výhodou časových grafů je kromě snadné dostupnosti dat také jejich konstantní plynutí. Obchodník se může připravit na určité tempo obchodování. Tickové (a volume grafy) a range bary se mohou pohybovat „explozivně“ – pokud se v trhu nic neděje, může se jedna úsečka vykreslovat velmi dlouho, aby se dalších několik úseček s probuzením trhu vykreslilo doslova za několik málo vteřin. Sledování takových grafů je výrazně náročnější než sledování časových grafů a vyžaduje zkušenost a disciplínu.

Shrnutí: typ grafu sice může poskytovat traderovi určitý „komfort“ a tudíž mu zvyšovat profity, v principu, podle mého názoru, není ale otázkou funkčnosti a nefunkčnosti strategie. Pokud strategie nefunguje na tříminutovém grafu, přesun na volume grafy nebude mít zásadní význam. Začnete-li obchodovat s nějakou robustní strategií (např. cenové patterny typu double-top / double bottom) budou tyto fungovat na všech typech grafu. Volba grafu pak vychází z dostupnosti dat. Pokud máte kvalitní ticková data, jak pro obchodování v reálném čase, tak pro backtesting, volil bych mezi tickovými (volume grafy) a range bary, v opačném případě bych se v tuto chvíli nestresoval a pracoval bych s klasickými časovými grafy.

Jaký timeframe používat?

Tato otázka je již mnohem kritičtější. Na libovolném typu grafu si můžeme zvolit „rozlišení“ jeho zobrazení, přičemž změna „rozlišení“ timeframe má vliv především na:

• frekvenci obchodů
• používaný stop-loss

Začínající obchodníci vesměs tíhnou k rychlejším timeframe, pokročilejší obchodníci často k pomalejším timeframe (protože obchodovat méně je často více... ). Samozřejmě existují výjimky a řada pokročilejších obchodníků používá i rychlé timeframy. A pochopitelně, že řada obchodníků timeframy kombinuje, na pomalejším vyhledává trend a na rychlejším do obchodů vstupuje.

Co je však důležité si uvědomit, že strategie by měla fungovat na libovolných timeframe (pokud přizpůsobíme patřičným způsobem stop-loss). Pokud vám strategie funguje na timeframe volume 1000 a na volume 2000 již výrazně hůře (samozřejmě s patřičně zvětšenými stop-lossy), je to známka toho, že tento obchodní přístup není příliš zdravý.

Osobně o timeframe přemýšlím především z pohledu frekvence obchodů. Mám rád určitý počet obchodů za seanci a pokud je obchodů příliš, není to pro mě úplně to pravé. Čas od času si timeframe také upravuji podle volatility trhu, nejsem dogmaticky fixován na jedno jediné číslo po celý svůj život – důležitá je pro mě frekvence obchodů, kterou mi daný timeframe poskytuje.

Pokud cítíte, že máte za den příliš mnoho obchodů, stojí za úvahu zkusit použít vyšší timeframe. V této otázce neexistuje „správná“ volba. Budete-li svůj stop-loss umisťovat vždy do logických zón (viz článek Praktické tipy pro používání stop-lossu v daytradingu, bude vám stejným způsobem fungovat obchodování na nejrůznějších timeframeche s tím, že budete samozřejmě muset používat různě vysoký dolarový stop a prožívat jinou frekvenci obchodů. Tj. ideální přístup k hledání vhodného timeframe je postupně zkoušet různé hodnoty a sledovat, které mě coby obchodníkovi vyhovují nejvíce.

Pro začátek bych začal testovat například 3 minutové grafy (ale určitě bych zkusil i vyšší timeframe, níže obchodovat nedoporučuji), z volume grafů mám dobré zkušeností např. s volume 2000 na ER2 (aktuálně se po přechodu na ICE nedá zatím s ohledem na nižší likviditu trhu tento timeframe obchodovat), 5000 – 10000 volume na ES nebo např. 1000 – 2000 volume na NQ.

V prvé řadě je třeba si uvědomit, že oněch pár jedinců, se kterými se jako s bývalými studenty občas stýkám, jsou lidé, kteří začínali naprosto stejně, jako kdokoliv další. Nikdo z nich nepatří k nějakým super-vzdělancům, nebo ultra-inteligentům, všichni začínali s pár základními informacemi (většinou z našich seminářů) a někteří jsou dokonce mladší než já.

Většina těch, co se živí obchodováním na plný úvazek, jsou intradenní obchodníci. Ti, kteří mají trading jako dodatečný zdroj příjmů jsou pak často spreadoví nebo opční obchodníci - k mému překvapení jsem nepoznal zatím příliš "klasických" swingových nebo pozičních obchodníků a pokud ano, tak zatím spíše zprostředkovaně. Přesto však vím, že i těch několik je.

Co jsem u začátečníků, kteří se konvertovali do profesionálů vypozoroval jako jednu z prvních věcí, je frekvence jejich obchodů.

Většina z nich obchoduje s poměrně nízkou frekvencí. Pravda, potkal jsem i jednoho úspěšného scalpera, ale většina zbylých obchodníků je extrémně vybíravá v aktuální kvalitě trhu a dle toho také vypadá jejich frekvence obchodování. Kolikrát jsou schopni udělat v rámci intradenního obchodování jen 15 - 20 obchodů za celý měsíc, nebo v případě pozičního / spreadového / opčního obchodování se držet stranou řadu týdnů, pokud trh nesplňuje jejich požadavky na charekteristiku (převážně z pohledu trendu a volatility).

S touto jejich vlastností trpělivého čekání pak jde pospolu i fakt, že jejich procento úspěšných obchodů je většinou velmi vysoké. Pohybuje se výrazněji nad polovinou, často 60% a více. Jinými slovy, čekání zde "ušetří" řadu potenciálních ztrát v chopu nebo nevýrazných trendech.

Grafy těchto úspěšných jsou většinou poměrně jednoduché. Často v nich vídám jeden až dva indikátory pro vstup a občas jeden dodatečný indikátor pro výstupy, nebo posouvání stop-lossů. K mému (pozitivnímu) překvapení většina těchto úspěšných obchodníků používá jako hlavní výstup profit-targety. Nejsou chamtiví a nemají problém s tím, když se hned po jejich úspěšném a profitabilním výstupu trh rozjede dalších několik stovek dolarů jejich směrem.

Velmi mnoho z úspěšných intradenních obchodníků co znám, používají alternativní grafy. Řekl bych zhruba 2/3, zbytek většinou 3 minutový graf.

Z úspěšných obchodníků které znám, obchoduje pouze nepatrný zlomek forex a pokud ano, tak s výrazně vyšším účtem. Každý z těch, co se transformovali z nováčků do profesionálů (za profesionála považuji každého, kdo je již schopen v trzích vytvářet profity na relativně stabilní bázi), začínali s účtem kolem 5000 USD a více.

Co je pro mě daleko zajímavější je zjištění, jak se tito nováčci konvertujících se do profesionálů vypořádali s psychologickými aspekty.

Takže, z povídání si s těmito tradery jsem pochopil, že aby mohli začít profitabilně obchodovat, museli se nejdříve naučit pořádně věřit tomu, že to lze - že je možné v trzích stabilně a dlouhodobě vydělávat. Aby skutečně celému tomuto byznysu uvěřili, věnovali hodně času backtestování a papertradingu; když začali tvořit první peníze alespoň papírově, začali vidět možnost toho, že to lze.

Další otázkou bylo vypořádání se s diciplinou. Zde jsem jednak zjistil, že řada traderů co znám, mají poměrně blízko ke sportu, který jim sám o sobě již nějaké zárodky discipliny dal. Později jsem ale pochopil ještě jednu důležitou věc: vlastní psychologické nedostatky pomohlo řadě těchto dnes již profesionálů překonat prostě to, že se pro ně stal trading otázkou života a smrti.

Tito dnešní profesionálové brali trading od samého počátku jako maximálně vážnou záležitost. Ne jako hru, nebo zkušenost, ale jako životní samozřejmost. Každý jejich nezdařený obchod byl vždy jen důvodem naučit se něčemu novému, co je posune dál k tomu, jak skutečně stabilně profity z trhu získávat. Slovo "prohra" nikdy v jejich hlavě neexistovalo a každou chybu, kterou psychologicky udělali, dokázali překonat později prostě jen na základě čisté vůle a chuti překonat sebe a zvítězit.

Většina těchto obchodníků také v poměrně brzké fázi přestala dělat trading pro peníze a začala dělat pro potěšení vlastního překonávání sebe samého a pro samotný proces učení se: tím paradoxně k nim peníze začaly přicházet samy.

Abych ale zahrnul celou realitu: řada z těchto obchodníků věnovala tradingu skutečně mnoho intenzivního času než našli přesně to, co pro ně samotné funguje. Rámcově 6 - 24 měsíců. Tato fáze je stála zajisté moho dřiny, bezpochyby dost frustrace a poměrně jistě i nějaké ty peníze. Zatím jsem nepoznal nikoho, kdo by se stal úspěšným obchodníkem jenom tak, že prostě zasednul a ve (slepé) víře své vlastní super-inteligence začal vydělávat. Pro každého to byla cesta, která se neobešla od překážek a časů, které nebyly příjemné, ale bylo je nutné překonat a převážně se z nich něco naučit.

A konečně závěrem: úspěšní tradeři, tak, jak je poznávám po celém světě, jsou velmi otevření lidé. Myslím, že jedním z důvodů jejich úspěchů je fakt, že se dokázali zcela odprostit o zbytečností, kterými žije většina národa (od neustálého rozebírání a pomlouvání politiky až po závist každému, kdo má jen o trochu více než oni). Tito lidé prostě nemají čas zabývat se nesmysly. Svůj čas neustále věnují vlastímu rozvoji a učení se něčemu novému.

Vím, že většina napsaného výše není nic nového. Ale právě proto pro mě mají podobná slova stále větší a větší váhu. Prostě je vidět, že úspěch má v tradingu často řadu společných atributů a lepší než jen mávnout rukou a říci "to už jsem četl 100x" je začít se nad nimi a převážně nad sebou samými hluboce zamýšlet. Opakovaně jsem překvapován tím, jak málo lidí to dokáže!

Backtesting

Backtesting znamená testování strategie na historických datech. Ať již plánujete obchodovat komodity, opce, akcie či cokoliv jiného, backtesting našeho obchodního plánu je první předpoklad k tomu, abychom kdy mohli být v trzích úspěšní.

Základem úspěšného obchodování musí být vždy nějaký plán = strategie (tj. soubor pravidel kdy vstupovat, vystupovat, jak pracovat se stop-lossem atd.). Abychom zjistili, zdali má strategie nějaký edge, tj. zdali poskytuje nějakou výhodu, která nám bude vydělávat peníze, musíme ji nejprve otestovat.

Samozřejmě bychom mohli strategii testovat "v reálném čase", ale to by bylo velice neproduktivní, velmi časově náročné a dost nesystematické. Proto se strategie nejprve testují čistě na historických datech. Historický vývoj pochopitelně nezaručuje, že systém bude fungovat stejně v budoucnosti, ale historický backtesting, byť je v řadě ohledů "zkreslený" řadou faktorů, nám poskytne spoustu důležitých informací, které k následnému obchodování potřebujeme.

Především je to samotný fakt, že systém, který máme k dispozici je funkční. Důležité je samozřejmě jednak samotné zjištění, že systém generuje profity, ale tento fakt je zásadní i z pohledu psychologie budoucího ostrého obchodování. Čím pečlivěji se věnujeme backtestingu, tím větší důvěru máme v to, že daná věc funguje. Toto je velmi důležité. Na trhu existuje velmi mnoho ziskových obchodních přístupů. Důvodem, proč je většina obchodníků není schopna úspěšně obchodovat je skutečnost, že zejména začátečníci nejsou ochotni věnovat čas jejich poctivému backtestování a vůbec nezískají důvěru v to, že daná věc funguje. Následně je při ostrém obchodování vyvedou z míry první ztráty, které naděluje každý obchodní systém.

Dalším důležitým výstupem backtestingu jsou informace o charakteru výsledků systémů, které nám říkají, na co všechno se budeme muset při obchodování konkrétního systému připravit. Získáme informace o podstatných parametrech jako je frekvence obchodů, možná série ztrátových obchodů, maximální pokles kapitálu (drawdown), ideální stop-loss, průměrný zisk na obchod atd. Opět - historické výsledky nemohou zaručovat budoucí vývoj, ale takto získané historické výsledky jsou nesmírně důležité. Navíc pomocí pokročilejších taktik můžeme dělat i určité statistické simulace, které nám již hodně napoví o robustnosti našeho přístupu (viz Monte Carlo simulace). Ale i výstup toho nejjednoduššího backtestingu s jednoduchou excelovskou tabulkou mají hodnotu, kterou si málokterý nováček dokáže připustit.

Co je u backtestingu podstatné je dostatečný vzorek dat. Ideální je alespoň 100 obchodů pro konkrétní vstup/výstup. Je-li váš obchodní systém složen z různých vstupů, je potřeba si dát pozor, aby každá taktika byla dostatečně zastoupena (tj. ideálně oněch minimálně 100 obchodů). Tj. backtesting je nutné provádět na odpovídající historii dat. Backtesting za posledních 14 dnů či měsíc je naprosto k ničemu.

Jak backtesting provádět

Konkrétní použitý software a data záleží na typu obchodního přístupu. Ale ať již obchodujete pozičně či intradenně, komodity, akcie, forex nebo opce, je princip vždy stejný. Použijeme příslušná historická data a krok za krokem procházíme náš timeframe a podle indikace našeho obchodního systému zapisujeme do obchodního deníku příslušné vstupy a výstupy v danou hodinu či den.

O obchodním deníku jsme již na Finančníkovi psali řadu článků, které si prosím prostudujte v archivu. Obchodní deník je ideální vést v Excelu. Jak konkrétně by měl deník vypadat naleznete v článku Jak si připravit a používat jednoduchý obchodní deník, pokročilou podobu obchodního deníku máme na serveru v podobě excelového J.A.testeru, důležité poznámky k nutnosti vedení obchodního deníku naleznete v článku Jak se nejrychleji naučit umění tradingu (2).

Pokud s tradingem začínáte, není třeba na začátku trávit mnoho času nad vymýšlením sofistikovaného obchodního deníku - stačí skutečně jednoduchá excelovská tabulka, do které si budete zapisovat datum, vstup, výstup atd. Uvidíte, že postupem času si sami tabulku budete upravovat podle vlastních představ. Řadu obchodních deníků můžete nalézt také v našem diskuzním fóru (například na této adrese: http://www.financnik.cz/forum/read.php?2,53116,page=1.

Konkrétní příklad: pokud se rozhodnete backtestovat systém pro intradenní obchodování (např. náš Finwin prezentovaný mj. v knize Jak se stát intradenním finančníkem), vytvoříte si jednoduchý excelovský obchodní deník, otevřete si historické grafy příslušného trhu, začnete je procházet den po dni, hledat vstupní a výstupní signály a výsledky systému si zapisovat do Excelu.

Tento postup je samozřejmě časově náročný, ale jinak to opravdu nejde. Práce tradera spočívá právě v podobných výzkumech. Nejde je přeskočit, ani nějak obejít. Nebudete-li mít backtest své strategie, dříve nebo později "narazíte".

To je v základu celá „pointa“ backtestu. Jelikož k tématu padá celá řada „nadčasových“ dotazů, pojďme se na ně odpovědět na jednom místě v rámci tohoto článku:

Dotaz: Je dobré backtestovat na historických datech „v reálném čase“? Tj. nechat si trhy „přehrávat“?

Řada programů umí historická data „přehrávat“, tj. software nám prezentuje historická data uložená v databázi „jako by“ v reálném čase. Osobně toto řešení nedoporučuji. Je to ztráta času. Backtest je o tom, projít co nejdelší historii grafů a pokud bych si měl „přehrávat“ všechna data byť trochu zrychlená, strávíme s backtestem neúměrně mnoho času.

Backtestovat proto doporučuji tak, že v grafu vidím např. celý obchodní den (nebo jeho část v závislosti na zvoleném timeframe) a vyhledávám vstupy a výstupy na takto statickém grafu.

Dotaz: Pokud ale dopředu vidím průběh dne, vidím také, jak obchod dopadne a mohu „podvádět“. Backtest pak bude zkreslený.

Backtest bude do určité míry zkreslený vždy. Jeho smyslem není v případě diskréční obchodování nalézt nějaký absolutně přesný mechanický plán. Jeho smyslem je nalézt dostatečně robustní přístup, naučit se v trhu pojmenovávat jeho vstupní a výstupní součásti a na relevantním vzorku dat se přesvědčit, že takový přístup funguje. Je zřejmé, že můžeme občas přehlédnout nějaký ztrátový obchod, ale to můžeme kompenzovat např. vynecháním občasného ziskového obchodu. Backtest v případě diskréčního obchodování je skutečně taková „škola“ – první, do určité míry teoretické, osahávání trhů a hledání funkčního modelu. Ale samozřejmě, že k sobě v rámci backtestu musíme být „upřímní“ – nemá smysl si nic nalhávat a např. vynechávat sporné či ztrátové obchody. Tím si škodíme akorát sobě.

Příklad: pokud budu mít obchodní plán založen na obchodování formace double-top / double-bottom není smyslem backtestu se naučit tyto formace vyhledávat v reálném čase (tj. obchodovat). Smyslem je nalézt základní pravidla pro stavbu výdělečného obchodního systému postaveného na této formaci. Tj. v rámci backtestu se budu snažit pochopit, jak vypadá pro mně funkční formace, jaký stop-loss budu potřebovat a kde bude nejlepší jeho umístění. V rámci backtestování naleznu parametry jako minimální RRR pro umístění profit targetu a samozřejmě si budu vyhodnocovat systém jako celek. Bude mě zajímat frekvence obchodů, drawdown, průměrný zisk na obchod a podobně. Na základě těchto parametrů se pak mohu rozhodnout, zda-li je pro mě systém zajímavý i v případě, že bych v reálném obchodování dosahoval řekněme o 30% horších výsledků. Pokud ano, mohu pokročit k papertradování systému.

Pokud nebudu mít fázi backtestu za sebou, naprosto nevím, zda-li např. zmíněná ukázková formace DT/DB může fungovat a co od ní očekávat. Pokud se s takovým přístupem vrhnu do paper-tradingu nebo skutečného obchodování a budu-li navíc naprostý nováček, mohu dopředu počítat s tím, že jsem si zvolil tu naprosto nejtěžší cestu kdy nejen, že budu bojovat se všemi psychologickými démony, ale navíc mě budou hryzat i naprosto nejzákladnější otázky typu – funguje vůbec to, co obchoduji? A to je právě smyslem backtestu – postavit si základní kameny důvěry v to, co dělám. Pokud mám v backtestu dlouhodobě stabilní výsledky, neřeším zda-li „to“ funguje, ale jak v praxi dosáhnout podobných výsledků jako mám v backtestu a to je ohromný rozdíl...

Dotaz: Backtestujete stále i jako zkušení obchodníci?

Samozřejmě, pokud zkoumám nějakou novou strategii, nebo inovuji svůj obchodní přístup, vždy si jej alespoň částečně backtestuji. Dnes již nedělám tak rozsáhlé backtesty jako dříve, protože vždy spíše drobně inovuji své stávající techniky, ale pořád je pro mě výrazně snazší otestovat si myšlenku během pár dnů na historických datech, než se ji věnovat v reálném čase několik týdnů a pak zjistit, že to nebyla v principu životaschopná myšlenka.

Dotaz: Není ruční backtestování ztráta času? Proč nepoužít počítač?

Obchodník se musí rozhodnout, zda-li bude obchodovat tzv. diskréčně nebo mechanicky s použitím počítačů – podrobně viz tento článek Mechanický vs. diskréční přístup k obchodování. Pokud chcete profitovat jako diskréční obchodníci (což je třeba způsob obchodování Finwinu, nebo na základě různých cenových formací, o kterých se často diskutuje v našem diskuzním fóru, je základem profitů „nakoukání“ trhů a daných formací. V tom má obchodník potom svůj edge, svoji konkurenční výhodu. A toto nelze obejít použitím počítačů, protože cit pro trhy se nedá naprogramovat.

Dotaz: Je možné, abych si v rámci backtestu zakreslil v datech určité vstupní formace, potom uzavřel platformu a při dalším otevření vypadal graf jinak a tudíž i vstupní formace byly jinde? Takový backtest přeci nedává smysl...

Takový backtest skutečně smysl nedává a je třeba odstranit příčinu takového chování sofware. V zásadě může být chyba například v tom, že je v software nastaveno „hrubé rozlišení“ pro ukládání dat (např. vteřinový timeframe) a přitom pro zobrazování grafů používáte velmi jemné tickové grafy. Důležité je také chápat, jak jsou vytvářeny tzv. Volume grafy, které často obchodníci používají. Grafy jsou skládány od určitého data „tick po ticku“ a pokud mám v platformě nastaveno, že např. grafy budou zobrazovány za posledních např. „500 úseček“ a graf si otevřu v jiný den, budou pokaždé grafy počítány od jiného dne a hodiny a tudíž mohou vypadat trochu jinak... Jiným důvodem může být zdroj dat, kdy někteří brokeři (např. IB) poskytují backfill v horším „rozlišení“, než data v reálném čase.

Pokud mohu poradit, na začátek je dobré se držet takzvaných „časových timeframe“ jako jsou např. klasické tříminutové grafy. V této oblasti by se neměly žádné problémy vyskytovat. Grafy využívající každý tick (jako tickové, volume nebo range bary) jsou skutečně náročné na zdroj dat a jejich zpracování a není dobré s nimi začínat bez znalostí toho, s čím pracuji.

Dotaz: Když budu v backtestu papírově vydělávat, mohu podobné výsledky očekávat v reálu?

Backtest na historických datech samozřejmě neřeší vše a určitě negarantuje, kolik budete v budoucnu vydělávat. K tomu je ještě dlouhá cesta. Ale je to absolutně nezbytný základ k tomu, abyste se mohli pustit do dalších kroků. Pochopitelně, že je mnohem snazší vyhledávat obchodní příležitosti na historických grafech; v reálném obchodování vstupují do hry další velmi podstatné faktory (zejména psychika obchodníka), které dokáží výsledky velmi negativně změnit, ale pokud nemáte základ v podobě historických backtestů, informací o charakteru systému, důvěře v testované taktiky, nemáte jednoduše vůbec na čem stavět. Je to podobné jako v běžném životě. Školy a praxe jsou také velmi rozdílné, ale bez určitého vzdělání a pochopení určitých zásad prostě v praxi budete úspěšní jen velmi těžko, byť je toho samozřejmě ještě mnoho, co se musí člověk naučit, aby mohl být skutečně úspěšný.

Dotaz: Jak dlouho bych měl backtestovat? Pokud se budu backtestování věnovat rok, bude to stačit?

Backtestování (a papertradování) je pouze „přípravná fáze“ poznávání trhů. Obchodování (a intradenní obzvláště) vás nenaučí nic jiného, než samotný trading s reálnými penězi (na který však musíme být teoreticky připraveni). Fáze backtestingu by neměla trvat věčnost, je třeba se posouvat dopředu. Člověk si také často kolotoč backtesting – papertrading – trading projde několikrát tak, jak postupně objevuje nové a nové faktory, se kterými na začátku nepočítal. Proto doporučuji se prvotnímu backtestingu věnovat systematicky např. maximálně měsíc a jen co získáte první konkrétní představy o funkčnosti strategie, tak se vrhnout na fázi papertradingu.

Papertrading

Druhá fáze "učení" spočívá v praktické aplikaci toho, co jsme v rámci backtestu nalezli jako funkční. Ale již "v reálném čase". Papertrading je tedy "simulované obchodování". Taktiky, které jsme si osvojili v rámci backtestu zkoušíme aplikovat "naživo". Ale nikoliv s reálnými penězi, ale v simulovaném prostředí.

Celá řada věcí najednou vypadá pochopitelně jinak. Grafy se hýbou, nevíme "co bude následovat" atd. Dnes jsou technologie tak daleko, že papertrading můžeme většinou provádět ve stejných programech, ve kterých budeme později zadávat živé příkazy, ale v určitém "simulovaném režimu", tedy bez skutečných peněz.

Samozřejmě o všech našich vstupech a výstupech si stále vedeme obchodní deník. A dokonce by měl být podrobnější, než v rámci backtestu. Osobně si do deníku dělám různé poznámky, které mě vedly k danému obchodnímu rozhodnutí, případně jaké jsem měl pocity v průběhu otevřeného obchodu atd. To je velmi důležité pro pozdější živé obchodování. Je-li pro úspěch v obchodování něco nejpodstatnější, tak je to precizní evidence. Všichni děláme chyby a uvidíte, že v obchodování jich uděláte více, než jste si kdy mysleli. Co je však důležité, je se z chyb učit! A to můžeme jen díky důkladné evidenci všeho co děláme. Osobně si všechny své obchody zaznamenávám také do grafu, jejichž obrazovky si ukládám a později procházím (sám pro to používám program Snagit). Nemohu zde snad ani více zdůraznit, že právě podobná evidence byla to jediné, co mě v tradingu kdy posunulo vždy dopředu. Časem budou přicházet různé otázky, vylepšení atd., na které můžete nalézt odpovědi právě ve vaší pečlivé evidenci.

Své výsledky v papertradingu si samozřejmě budete porovnávat s výsledky z backtestingu a uvidíte, zda-li jsou podobné nebo se liší. Pokud se liší, měli byste přijít na to proč a postupně rozdíly odstraňovat. V rámci papertradingu budete pilovat postupně také různé nuance, které byly v backtestu hodně nepřesné - např. se učit, kdy neobchodovat díky malé síle trhu atd.

Zejména ze začátku samozřejmě spousta budoucích obchodníků přijde na to, jak původní zbacktestovaný systém výrazně vylepšit nebo dokonce změnit. Potom se kolečko opakuje - nový systém je třeba důkladně zbacktestovat a poté papertradovat. Jistě, zpočátku může celé takové kolečko trvat měsíce (papertradingu byste měli dát alespoň cca 2 měsíce např. v intradenním obchodování, vše samozřejmě závisí na frekvenci obchodů), ale na druhou stranu - celý proces testování kromě malých výdajů za data a software nic nestojí a je to mnohem levnější, než bez jakýchkoliv zkušeností odevzdat své úspory úplně zbytečně trhu.

Opět - papertrading se pochopitelně liší od reálného obchodování především proto, že dokud neriskujete skutečné peníze, nevstupuje do hry psychika, která dokáže být velký oříšek. Ale vše záleží na vašem poctivém přístupu k přípravě. Budete-li v přípravě dostatečně systematičtí, budete mít v trzích šanci. Pokud si uděláte poctivý (myšleno poctivý, nikoliv že jste "tak jako" otestovali pár myšlenek během týdne a máte pocit, že je vám vše jasné) backtest a papertrading a budete "papírově vydělávat", máte základy, na kterých můžete stavět. Jakmile se pustíte do ostrého obchodování, můžete porovnávat, v čem děláte chyby (např. unáhlené výstupy, nesmyslné vstupy atd.) a případně se znovu vracet k backtestu a papertradingu a s co nejmenšími ztrátami tak postupovat vpřed. Bez podobného přístupu se zařadíte jen mezi tu ohromnou masu amatérů, kteří se vrhají do trhů bez dostatečné přípravy, najednou zjistí že "jim to nefunguje" a viní všechny kolem sebe - zdroj od kterého získali obchodní systém, brokera pro nefunkčnost jeho platformy nebo nejlépe všechny okolo.

Kdy se pustit do obchodování s reálnými penězi?

Samozřejmě záleží na každém, kolik má k dispozici financí, jaké má již zkušenosti např. s jinými typy obchodování atd. Můj názor je ten, že by obchodník měl být v rámci intradenního obchodování alespoň měsíc profitabilní v rámci papertradingu. Pokud nedokážete být konzistentní měsíc při papírovém obchodování , je zbytečné riskovat reálné peníze.

Na druhou stranu je zbytečné reálný trading oddalovat dlouhé měsíce. Pokud vám strategie dobře vychází v backtestu, dokážete ji obchodovat úspěšně „na papíře“, je dobré se posunout dál – opatrně do reálných trhů. V této fázi je dobré se připravit na to, že začne působit psychika a věci často fungují zcela jinak než při paper tradingu. Je proto dobré si na první zkoušku vyčlenit jen část účtu – pro intradenní obchodování např. 10% účtu (samozřejmě záleží na typu strategie, velikosti účtu atd.) a pokud můj drawdown dosáhne této hranice, pak přestat na čas obchodovat vrátit se zpět k papertradingu. Ten bude v této fázi zase o trochu realističtější – je čas zanalyzovat, co se v reálném tradingu nedařilo, zapracovat na psychice a postupně se posouvat vpřed stejným stylem jako dosud. Většinou nějakou dobu trvá, než si najde obchodník styl, který mu vyhovuje, ale pokud bude mít vaše cesta naznačené obrysy, tak se v rámci tradingu budete posouvat viditelnými kroky vpřed.

Při intradenním obchodování komodit, tedy přístupu, který je nám s Tomášem nejbližší, je správné pochopení základů řízení rizika absolutně nezbytné. V intradenním obchodování pracujeme coby tradeři často pod vysokým tlakem a ve vysoké rychlosti, a tak pokud člověk není od začátku dostatečně opatrný, může za den ztratit podstatně více, než by si na první pohled mohl připustit. Abychom se podobným situacím vyhnuli, nebo je omezili na co nejnižší míru, je nezbytné používat stop-loss a to navíc správným způsobem.

To, že je pro intradenní obchodování komodit stop-loss nezbytný, dnes na Finančníkovi, věřím, chápe již každý. Stále však často narážím na to, že ne každý při jeho používání akceptuje důležité základní principy, které ze stop-lossu dělají velmi účinný nástroj:

Stop-loss je třeba do trhu umisťovat s ohledem na obchodovanou formaci nebo typ vstupu.

Jinými slovy – pokud mě stop-loss z obchodu vyhodí, tak to je to jen důkaz toho, že vstupní formace nebyla platná a v obchodu bych nechtěl setrvat tak jako tak...

To je velký rozdíl oproti tomu, když vstupuji do trhu s fixním stop-lossem o určité velikosti, který se „někam umístí“. Takový stop-loss způsobuje často i osobní frustrace – trh jej zasáhne na nějaké mikrokorekci a pak pokračuje dál původně plánovaným směrem a obchodníkovi zbude akorát velmi trpký pocit z toho, že všechnu práci udělal dobře, jen ten stop-loss jej vyhodil. A odtud je již jen malý krůček k tomu, řízení rizika podceňovat...

Pojďme si ukázat situaci na příkladu.

Obchoduji-li např. formace dvojitý vrchol a dvojité dno, je ideálním místem pro umístění stop-lossu oblast nad / pod formací – pokud trh takový stop-loss zasáhne, formace je z principu porušena a tak přestává mít daný obchod opodstatnění.

Zjednodušená ukázka formace double-top. Pokud se trh obrátí a zasáhne umístěný stop-loss, bylo tak i tak na čase pozici opustit...

Dalším příkladem může být obchodování do trendu se vstupem na korekcích. Na tomto principu je postavena řada patternů našeho FinWinu a osobně obchoduji do trendu skoro výhradně. Pokud vstupujeme do trendu na korekcích, dává největší smysl umístění stop-lossu pod/nad swing, na kterém nastupujeme. Pokud cena swing překoná je často přerušen trend a tak i tak bychom z pozice chtěli vystoupit:

Uptrend je tvořen swingy s vyššími low a vyššími high. Nastupuji-li do trendu na vyšším low pak umístění stop-lossu pod tento swing je velmi logické. Pokud se trh otočí a klesne pod tento swing je trend porušen a má dlouhá pozice tak ztrácí smysl a uzavřel bych ji tak jako tak (struktura trhů prostřednictvím swingů je velmi dobře popsána v knize Larryho Williamse Dlouhodobá tajemství krátkodobých obchodů).

Uvedený koncept umísťování stop-lossů umožňuje v trzích bezpečně přestát většinu „šumu“, výrazně si tak zvýšit úspěšnost a především má i velmi pozitivní dopad na psychiku obchodníka – zasažení stop-lossu se neděje „náhodným šumem“ ale zásadní změnou v trhu, na kterou by obchodník musel reagovat tak či tak.

Přesto většina obchodníků své stop-lossy tímto způsobem neumisťuje. Proč? Výše popsaná „logická místa“ pro ně bývají „příliš daleko“. Stop-loss by byl příliš veliký – ať již z pohledu velikosti účtu (viz dále) nebo z pohledu psychiky obchodníka.

Přitom umisťování stop-lossů „náhodně“ tak jak vychází určitý fixní stop-loss osobně vnímám jako jeden z důvodů, proč se nováčků v tradingu nedaří. Nejen že chytají ztráty častěji než je nutné, ale navíc jsou zbytečné výstupy na takto umístěných stopech frustrující a podrývají psychiku obchodníka. Tj. fixní stop-loss bych osobně používal maximálně v naprostých začátcích tradingu, kdy člověk nestíhá vnímat všechny proměnné a stop-loss umístěný automaticky platformou je to nejjednodušší řešení. Jakmile se jen trochu otrkáte a začnete ve svých statistikách vidět, že výstupů na stop-lossu je až příliš, doporučuji si začít budovat návyky v umísťování stop-lossu na nějaký „logický bod“.

Pokud jsou pro vás vrcholy / dna swingů příliš daleko (záleží pochopitelně na strategii vstupu), doporučuji vyzkoušet následující:

Varianta 1: Počkat si na obchodní signál a vstoupit až na následující úsečce limitním příkazem tak, aby vstup byl dostatečně blízko vrcholu / dna swingu a náš stop-loss byl tak umístěn v logické zóně. Samozřejmě, že trh se často rozjede bez toho, aniž by se vrátil k našemu limitnímu vstupu, ale často toto řešení vychází stejně celkově mnohem lépe, než se snažit pohyb zachytit s nepřiměřeně malým stop-lossem.

Varianta 2: Umisťovat stop-loss na „provizorní logický bod“. Tím může být například pár ticků nad high vstupní úsečky (v případě spekulace do downtrendu) nebo pár ticků nad high úsečky předcházející vstupní úsečce. Přesné nastavení je třeba vysledovat v grafu v souvislosti s používanou vstupní strategií. Je zřejmé, že tato varianta není tak přesná, jako varianta 1, ale je to stále lepší než umisťovat stop-loss automaticky s tím, že občas vyjde třeba doprostřed vstupní úsečky.

Několik praktických poznámek:

„Logickou zónu“ pro umístění stop-lossu je třeba vysledovat v konkrétním trhu. Každý trh se chová trochu jinak a je třeba vypozorovat, jaká je např. „bezpečná vzdálenost“ nad / pod swingem (tj. kolik ticků).

Umisťování stop-lossů do „logických zón“ extrémně ulehčí psychice a o psychice celé obchodování je...

Stop-loss v „logické zóně“ vám také pomůže v reálném čase reagovat na případnou zvýšenou volatilitu trhu. Pokud pracuji s fixním stop-lossem 150 dolarů, tak netuším, jestli je aktuálně stop-loss použitelný či nikoliv. Pokud umisťuji stop-loss např. pod high/low swingu tak hned vím, zda-li mi daný stop stačí nebo nikoliv. Mohu reagovat na aktuální stav trhu. Např. poslední týdny byly svými krásnými trendy pro intradenní obchodování doslova žní. Ale byly samozřejmě velmi volatilní, což vyžaduje větší stop-lossy (nebo vstup s limitním příkazem v duchu výše popsané varianty 1). Pokud je však člověk zkušenější obchodník, umisťuje stop-lossy do rozumných „logických zón“, profity se prostě museli dostavit...

Co analýza MAE/MFE, která nám poskytuje základní fixní stop-lossy a profit-targety? Jak to pasuje do uvedeného výkladu? Pomocí MAE/MFE získáváme především hrubé orientační podklady o velikosti statisticky nejvýhodnějšího stop-lossu a profit targetu. To jsou velmi důležité údaje pro různá statistická vyhodnocení strategie jak ve fázi její přípravy, tak později ve fázi obchodování. Mj. získáváme informaci o tom, jak velký stop-loss nás nejčastěji podrží, to ale neznamená, že bychom takový stop-loss měli do trhu aplikovat zcela „mechanicky“. Vždy je dobré stop-loss stejně umístit do určité „logické zóny“, což často v praxi znamená rozšířit si jej o pár ticků nebo vstoupit limitním příkazem o pár ticků pod close úsečky (případně obchod vypustit, pokud nám stop-loss nestačí).

Stop-loss je třeba do trhu umisťovat s ohledem na velikost účtu.

Stop-loss se tedy snažíme v rámci daytradingu umísťovat do „logických zón“, ale současně nesmí být stop-loss příliš dolarově veliký, abychom na jednom obchodu neztratili velkou část účtu. To zde bylo již na Finančníkovi řečeno mnohokrát, tak pouze pro připomenutí uvedu, že v rámci intradenního obchodování nedoporučuji riskovat na jeden obchod více, než 2% účtu. Osobně riskuji kolem 1%.

Pokud budeme riskovat 2% účtu, pak při účtu 10 000 USD si můžeme dovolit riskovat cca stop-loss 200 USD (včetně komise, spíše by však stop měl být menší, abychom měli nějakou potřebnou rezervu v kapitálu). Pokud takový stop-loss budeme umisťovat do „logických zón“, tj. nejlépe nad / pod swingy v rámci celkové rozumné a otestované strategie, je to velmi robustní přístup, který zkušenějšímu obchodníkovi zakládá vysoké šance na pravidelné profity.

Pokud má však obchodník účet 4 000 USD a v dravějším trhu typu Emini Russell 2000 používá fixní stop-loss např. 150 USD, riskuje tedy skoro 4% účtu a stop-loss mu často nevystačí na zasažení „logické zóny“ a je umístěn „někde v prostoru“, je to cesta, která s největší pravděpodobností neskončí dobře. Minimálně z psychologických důvodů – takový obchodník přijde často o 4% účtu „bez důvodů“ – trh se může rozjet správným směrem, udělat ohromný pohyb, ale on stejně vystoupí se ztrátou na stop-lossu, protože jej měl umístěn zcela nevhodně např. v polovině dlouhé vstupní úsečky.

Jelikož bychom rádi některé z těchto e-mailů, nebo alespoň části z nich uveřejnili, chtěli bychom poprosit každého, kdo by byl ochoten poslat referenci se souhlasem takovou zveřejnit, zda-li by nám věnoval 2 minuty času a udělal následující:

1) Poslal nám svou referenci / názor na knihu na e-mail: reference@financnik.cz. K referenci můžete v případě zájmu připojit i své foto.
2) Napsal, zda-li může být reference uveřejněna s:
   a) Plným jménem (prosíme v takovém případě celé jméno a příjmení doplnit)
   b) S křestním jménem a prvním písmenem příjmení (např. „Radek K.“ – opět prosíme v takovém případě jméno a první písmeno příjmení doplnit)
3) Na konec e-mailu dopsat větu „Souhlasím se zveřejněním mé reference, nebo její části.“
4) Pokud je součástí reference i foto, dopište prosím větu: „Souhlasím se zveřejněním přiložené fotografie.“

E-mail tedy může vypadat například následovně:
Kniha byla pro mě přínosem z důvodů……………
Referenci můžete zveřejnit se jménem „Mirek L.“
Souhlasím se zveřejněním mé reference, nebo její části.
Souhlasím se zveřejněním přiložené fotografie.

Ještě jednou mnohokrát děkujeme a přejeme mnoho úspěchů v obchodování, Finančník.cz

Trh TF (nová zkratka pro ER2) nemá zatím volume tak vysoké, jako bývalé ER2. Mohu nyní nadále obchodovat FinWin na grafu VOLUME 2000?

Nemůžete. Aktuální volume je skutečně dost odlišné. Zůstávám optimistou v tom ohledu, že se v dohledné době volume opět „srovná“ na úroveň ER2, v tuto chvíli však není možné pokračovat v obchodování FinWin na grafu VOLUME 2000.

Jaký graf tedy doporučujete?

V prvé řadě, momentálně doporučuji nováčkům a začínajícím obchodníkům neobchodovat vůbec. I když trh TF mně již připadá obchodovatelný, aktuální extrémně volatilní situace na trzích je nevhodná pro jakékoliv obchody nováčků. Je třeba počkat, až se situace trochu uklidní, trh se vrátí do běžné normy průměrného denního rozpětí range (tj. úsečky na denním grafu budou zhruba stejně veliké, jak bývaly dříve) a pak teprve můžeme začít uvažovat o tom, že se vrátíme do trhů.

Co se timeframe týče, je zatím předběžné cokoliv říkat, ale momentálně se jeví jako přijatelný graf 3 minutový a dále graf o velikosti 533 nebo 433 ticků. Všechny tyto time-frame bedlivě pozoruji a zdají se být do budoucna jednou z variant místo VOLUME 2000, pokud by se volume do trhu nevrátilo. Jak ale říkám, jsem v tomto ohledu optimista.

Jaký graf momentálně obchodujete vy?

Momentálně neobchoduji. Situace na trzích je historicky nová a já na takovou nejsem připravený. Několik let jsem obchodoval graf VOLUME 2000, nyní tento graf není obchodovatelný, proto vyčkávám a zároveň hledám případné alternativy. Navíc se nehodlám účastnit blázince, raději si počkám, až vše bude vypadat smysluplněji.

Přesto ale obchoduji alespoň simulovaně, je to dobré pro učení se obchodovat v takovýchto podmínkách. Obchoduji simulovaně primárně 3 minutový graf. Až se situace uklidní natolik, že bude možné vrátit se do živého obchodování, budu nejprve doufat v možnost, že VOLUME 2000 bude zase obchodovatelný (nebo alespoň nějaká blízká podobná hodnota), pokud ne, 433T i 533T se jeví jako zajímavé alternativy a též je testuji v rámci simulovaného obchodování.

Mám pocit, že momentálně nefungují hodnoty stop-lossů doporučené pro FinWin.

Samozřejmě. Nemůžete očekávat, že když 5x vzroste volatilita, bude FinWin nadále obchodovatelný se stop-lossy 150 USD. Jedna z věcí patřící mezi inteligenci tradera je umět rozeznat, kdy jsou trhy zásadně jiné a obecná pravidla přestávají platit.

Jaký SL tedy momentálně používáte vy?

Pro svůj sim-trading aktuálně používám 300 USD, což je poměrně dost. Je to ale dáno i tím, že momentálně není reálné obchodovat na TF graf VOLUME 2000 a 3 minutový graf, který obchoduji v rámci sim-tradingu do doby než se situace uklidní, takto vysoké SL nyní vyžaduje.

Až se vrátí trhy do normálu, vrátím se k hodnotám kolem 150 USD - ať už to bude u grafu VOLUME 2000 (nebo podobném této hodnotě), či grafu 433T / 533T.

Pokud se rozhodnete přejít na jiný time-frame, budete znovu backtestovat?

Pochopitelně. Alespoň rámcově chci vidět, jak se FinWin bude na jiném time-frame chovat a jaké bude mít hodnoty MAE/MFE. Nejprve se ale musí situace uklidnit a být alespoň 1 měsíc zpět v normálu, abych mohl nasbírat data pro hrubý, orientační odhad, od kterého se budu moci rámcově odrazit. V průběhu dalších klidných měsíců pak budu nadále sledovat hodnoty MAE/MFE a případně nový TF dopilovávat.

Co když se situace neuklidní?

Hraju si aktuálně i s novými variantami FinWin, které by mohly být obchodovatelné ve vyšší volatilitě. Snažím se připravit na všechny varianty. Konkrétně přemýšlím o časování vstupů na menším/jemnějším time-frame, kde bych nadále mohl používat SL kolem 150 USD. Tj. idea je používat dva time-frame, jeden „základní“ a druhý pro jemnější načasování vstupů. Tj. například počkat na vstupní signál na 3 min. grafu a poté přejít na 1 min. graf a tam počkat na ještě jemnější vstup, který by mně umožnil vstoupit do trhu s menším rizikem. Další podobnosti zatím rozvádět ani sdělovat nebudu, jak říkám, zatím jen experimentuji a navíc jsem optimista v tom, že obdobné alternativní možnosti nebudou třeba.

Neohlížíte se i po jiných trzích než TF?

Neohlížím. Dle mého názoru je s TF vše v pořádku. Volume je čím dál tím stabilnější a neroste momentálně mimo jiné i proto, že mnoho intradenních traderů si dává „pauzu“ – stejně jako my vnímají aktuální situaci jako příliš nestandardní a raději se trhů neúčastní (jeden z obchodníků se kterým jsem byl tento týden v kontaktu vyřešil aktuální krizi na trzích odjezdem do Paříže a užíváním si klidu a pohody – doporučuji udělat totéž).

V aktuální globální situaci jiný trh než TF příliš nevyřeší. Volatilní jsou obecně nyní všechny trhy. Nicméně, můžete zkusit například e-mini DJ nebo e-mini NASDAQ.

Už máte praktické zkušenosti s exekucí na TF?

Bohužel nemám. První dny nebylo dostatečné volume a následující dny začala celá aktuální volatilní situace. Pokud již někdo v TF „kliknul“ na živo, budu rád, může-li se v diskusi podělit.

Není vám líto, že nejste v trzích, když jsou v nich aktuálně tak veliké pohyby?

Není. Jednak můj risk by musel být dvojnásobný a to je za hranicí mé osobní tolerance rizika. Za další, trhy jsou velmi rychlé a prudké a takovýto charakter trhů daleko snadněji svádí k impulsivnímu chování a obchodování. Hlavní důvod je ale ten, že jsem naučený na graf VOLUME 2000 a tak mně nezbývá nic jiného než být trpělivý a ještě chvíli čekat, než se pro můj obchodní styl situace více vyjasní a já se budu moci do trhů vrátit připravený s tím, co umím a na co jsem dlouhodobě vytrénovaný. Věřím, že to nebude již trvat déle, než pár týdnů. Zatím alespoň nelením a připravuji se v rámci sim-tradingu a testování dalších alternativních time-frame.

Navíc po celou dobu mám v trzích opční strategie, díky vysoké volatilitě se nabízejí vysoká prémia a například zářijový expirační měsíc byl pro mě ve znamení 100% úspěšnosti.

Pokud budou v budoucnu další zásadní informace ohledně FinWin, budu v rámci dalšího článku čtenáře informovat.

Stop-lossu (součástí risk managementu) jsme se na Finančníkovi věnovali v minulosti v následujících článcích, které doporučuji podrobně prostudovat:

Základní lekce z manuálu komoditního obchodování: 15. Stop-loss

Jak na STOP-LOSS – řada shrnutých myšlenek

Práce se stop-lossem: shrnutí častých otázek.

Pokud máte prostudováno, můžeme se pustit do dalších myšlenek. Ta nejdůležitější, kterou bych chtěl dnes zdůraznit, zní: Trading má mnoho podob a každý obchodník používá pro obchodování vlastní nástroje a přístupy, které se mohou často od nástrojů ostatních obchodníků výrazně lišit nebo dokonce mohou pracovat na zcela opačném přístupu. Přesto existuje jeden prvek, který musí ctít všichni, kteří chtějí na burze uspět. Je to kontrola rizika - risk management.

Kontrola rizika nás coby tradery (ale i investory) samozřejmě velmi omezuje.
Často nám diktuje, že nesmíme být tak agresivní, jak bychom chtěli – tj. nemůžeme tolik vydělávat, velmi často nám nakáže zůstat stát mimo trh (neotevírat žádnou novou pozici) – to znamená, že opět nevyděláme a co více, díky kontrole rizika musíme občas uzavřít pozici, která se pak třeba rozjede do zisku – tj. nejenom že nevyděláme, ale dokonce proděláme.

Je zřejmé, že pro většinu „traderů“ je pak kontrola rizika (risk management) nepřítelem – v podstatě jim akorát kazí jejich super obchodnickou kariéru. Je zřejmé, že většina „traderů“ na burze nevydělá...

Toto téma hodně souvisí se zodpovědností, protože kontrola rizika (risk management) je především o tom, přistupovat k trhům (a hlavně našemu účtu) zodpovědně a nikoliv naopak chamtivě s výhledem pouze na ohromné příjmy. Bohužel spousta lidí není (a nemusí) být příliš zodpovědná ve svém životě a tak pokud se pustí do trhů, přenáší si podobné návyky i sem. Jenže když se něco pokazí v trzích, tak už není cesta zpět. Nejde se z toho „vykroutit“ nebo „vykecat“, či se odvolávat na to že jsem „netušil“, že se něco takového může stát.

Něco se v trzích pokazí každou chvíli. Bohužel lidé jsou nepoučitelní (z vlastních chyb, natož z chyb někoho jiného), a tak pokud někdo přišel o veškerý svůj obchodní účet na nedávném propadu trhů, tito lidé (kteří jen náhodou nebyli v trzích, nebo mají tak velký účet, že je ani zásadnější propad nemůže jakkoliv ohrozit) budou mít dál pocit, jak jich se podobné věci netýkají. Samozřejmě do doby, než se něco pokazí jim. Pak to ale nebude jejich chyba, ale všech okolo... Mimochodem – je zajímavé sledovat, jak se počet zastánců obchodování bez řízení rizika (tj. bez „stop-lossu“) zmenšuje a zvětšuje podle toho, jakým stádiem si procházejí samotné trhy. V dobách dlouhodobých růstů je vždy slyšet hodně hlasů, v dobách poklesů pak výrazně méně

Jaká je tedy podstata řízení rizika?

Vyhnout se potenciálním „výjimečně obrovským ztrátám“ na našem účtu – „zásekům“, které ochromí na dlouhou dobu nejen psychiku obchodníka, ale často i jeho schopnost obchodovat způsobem jako dříve.

Ztráty jsou nedílnou součástí tohoto businessu. Je však třeba eliminovat ty „výjimečné“ ztráty a zbudou nám:

• malé ztráty
• malé zisky (nebo B/E)
• občasné velké zisky

Řadě obchodníků to zní jako klišé a stejně se jich většina tímto principem neřídí. Abychom eliminovali velké ztráty musíme používat risk management – musíme riskovat na obchod jen určitou část účtu, musíme vědět, kdy obchod opustit, protože se nepovedl a můžeme jej zatím opustit dokud je ztráta malá (musíme současně přijmout zodpovědnost za něco, co se aktuálně nepovedlo, což asi dělá problém nejvíce lidem. Přitom v případě drobné ztráty v tradingu nejde vůbec o žádnou prohru...).

Jak jsme zde s Tomášem psali již mnohokrát – takzvaný stop-loss (tedy bod, kdy obchod dobrovolně opustíme s předem definovanou malou, a tedy přijatelnou, ztrátou) nemusí mít nějakou univerzální podobu. Nejde o to, uzavřít obchod ve ztrátě např. 200 USD. Stop-loss musí být nastaven logicky podle toho, co a jak obchoduji. Může to být nějaké procento hodnoty nakoupených akcií, může to být úroveň opuštění pozice na předem stanoveném bodu trhu, vycházející z technické analýzy atd. Vždy to ale musí být takový výstup, který nám zaručí, že inkasovaná ztráta bude malá s ohledem k našemu účtu a nikoliv likvidační.

Padají zde rady, že u pozičního obchodování není nutné podobný přístup používat, protože když si člověk „dobře vybere“, pak např. nakoupená akcie může trochu spadnout, ale pak stejně povyroste. Problém je v tom, že neexistuje dobrý výběr, každému trhu, každé akcii se může přihodit to, že se prostě pohne tam „kde to nikdo nečekal“. O tom ostatně finanční trhy jsou – hýbou se často tak „že to nikdo nemohl předvídat“.

Pokud například obchodník nakoupil akcie AIG před rokem za cenu 65 USD / kus a koupil jich např. 1000, pak dnes má původní investice v hodnotě 65 000 dolarů hodnotu 5500 dolarů. Vsadím se, že tito obchodníci dnes nediskutují o tom, že kdyby z obchodu vystoupili např. na hodnotě 50 dolarů / kus tak by jim risk management zkazil potenciálně úspěšný obchod (protože on to samozřejmě mohl být úspěšný obchod, před rokem nikdo netušil co bude dnes, stejně tak jako dnes nikdo netuší co bude za rok)... Tito obchodníci dnes pouze doufají, že se akcie vrátí tam kde byla. Ale jak reálný takový výhled je? A jak reálný je u dalších titulů, které byly před rokem vychvalovány a dnes je nikdo nechce? A co na to obchodníci, kteří podobné kolabující trhy obchodují na margin a dnes už nemohou ani doufat, protože pozici museli zavřít na margin callu?

K řízení rizika mě napadá ještě jedna zajímavá souvislost – nejvíc „otrkaní a nebojácní“ jsou obchodníci, kteří obchodují buď papírově, nebo s minimálními účty. Každý má pochopitelně jiné hranice vnímání toho co je minimální účet, ale pokud trader ztratí polovinu účtu třeba z 2000 USD tak se pro většinu lidí neděje naprosto nic. Zamrzí to, ale prostě tentokrát „to nevyšlo“ a jede se dál... Pokud si však podobné špatné návyky přenese obchodník do práce s větším účtem (který je pro smysluplné obchodování nezbytný), je to často začátek smutného konce.

Osobně proto doporučuji:

• Věnovat risk managementu velkou pozornost a nebrat tuto oblast na lehkou váhu ani v případě, že člověk de facto nic neriskuje (protože má tak malý účet, že jakákoliv ztráta ho vlastně nebolí a teoreticky má pocit, že by se měl soustředit tedy jen na profity...)
   
• Vždy zvažovat nejčernější scénáře, které ve spojení s vaší pozicí mohou nastat a podle toho volit risk. To se samozřejmě liší trader od tradera podle toho jaké trhy a jakým stylem obchoduje. Ale je dobré si počítat různé varianty gapů, limitních pohybů, teroristických útoků, výpadky burz atd. Žádný z daných scénářů by neměl mít zásadní likvidační důsledek pro váš účet.
   
• Pokud obchodujete velmi malý účet, tj. zatím nevyděláváte žádné podstatné peníze, ale také žádné zásadní neriskujete, modelujte si v hlavě, nebo ideálně v obchodním deníku, jak budou vaše pozice vypadat s větším účtem, který jednou budete pro seriózní trading potřebovat. Tomáš zde již psal, jak obrovský posun může trader zaznamenat, pokud začne místo 1 kontraktu trénovat (tj. na papíře!!!!) intradenní obchodování s 10 kontrakty. Rázem se začne chovat mnohem zodpovědněji...

Nikdy, nikdy, nikdy neobchodujte bez stop-lossu

Používání stop-lossu je naprostý základ. Je to totiž jediný způsob, jak si pojistit, že nepřijdete o všechno.

Je úplně jedno, zda-li jsem dlouhodobý investor, nebo krátkodobý spekulant. Je úplně jedno, jestli obchodujete akcie, komodity, nebo dluhopisy. Vaše peníze musí být vždy chráněny a vy musíte mít vždy jasný plán, kdy vhodit do ringu ručník ještě dříve, než začne hrozit, že půjde o život.

Toto steré pravidlo je natolik základní, natolik zásadní – a přesto tak málo vysvětlováno brokery jejich novým klientům a tak málo zdůrazňováno ve všech médiích, které se trhy zabývají.

Člověk obchodující bez stop-lossu v podstatě říká: budu nyní riskovat 100% svého účtu proto, abych dosáhl zhodnocení možná 20%. Budu teď riskovat celý svůj majetek, svůj dům, své zdraví, svou rodinu. Pro pár babek. Stojí to za to?

Inteligentní obchodník nikdy nic takového nedovolí. Raději se spokojí s menším zhodnocením, ale vše co riskuje, je maximálně čtvrtina jeho účtu. Pokud nastane nejhorší, bude pořád zdravý, bude mít střechu nad hlavou i svou rodinu a bude moci pořád pokračovat v obchodování, vydělat své peníze zpět a až se situace zlepší, začít svůj účet zase hodnotit.

Na trhy zkrátka a dobře není možné nahlížet jako na něco, co můžeme brát „hop nebo trop“. Stop-loss je základ.

Stop-loss musí být navíc přiměřený a musí vycházet z nějakého money-managementu. Tak například bychom neměli na jednu pozici riskovat více jak 5% našeho účtu a zároveň ve všech trzích ve stejný okamžik riskovat více jak polovinu kapitálu.

Kdo použije stop-loss, dostane tu a tam „na frak“ a vystoupí z trhu s drobnou ztrátou. Na druhou stranu, kdo nakoupí a slepě věří, že při pádu se trh někdy ještě otočí, zažívá tak značný psychický tlak, že podobné věci velmi zle snáší. Přitom je takový tlak zbytečný.

Neustále to opakujeme dokola a budeme i nadále. Ať jdete dělat v trzích cokoliv, držte se v prvé řadě dvou základních pravidel:

1) Mějte v trhu stop-loss
2) Nikdy neriskujte víc jak 5% účtu na jednu pozici.

Současné trhy velmi dobře ukazují, jak sakramentsky dobré pravidlo toto může být. V krizi a šílenství ztratíte možná pár procent účtu, dále ale žijete a až krize pomine, můžete se do trhů opět vrátit a pokračovat ve svých obchodech. Takové štěstí někteří nemají. Zodpovědný trader vždy počítá s nejhorším a je na to připravený – když na nejhorší dojde (jako že vždy se něco nečekaného stane), přežije. A o to jde v trzích v prvé řadě.

Co může padnout o 50%, může padnout i o 90%. Co může padnout o 90%, může padnout i o 100%.

Jak již je známo z některých mých starších článků, jsem nepřítelem strategie buy and hold (nakup a drž) a ředění pozic (přikupování), když trhy padají. Hned vysvětlím proč.

V prvé řadě, i když teoretici a akademici mohou namítat, že empiricky mohou jít akciové indexy pouze nahoru, neříkají takové teorie nic o tom, jak velký psychický stres musíte podstoupit a jestli vůbec takový snesete, když jdou trhy dolů. Povím vám, nechtěl bych být long v indexu v době, kdy za jediný den takový padnul o 5% a více. Z indexování a „nakup a drž“ se v takový okamžik stává značné psycho, při kterém trpí trader, trpí jeho zdraví, trpí jeho okolí. Málokdo takový snese a povídačky o tom, že za 20 let bude vše v bohatém zisku, asi málo komu pomůže. V trzích jsem tvrdý praktik a už moc dobře vím, jak většina lidí reaguje.

V druhé řadě, historie dokázala, že co spadne o 50% může spadnout i o 90% a co může spadnout o 90%, může i o 100%. Historie je plná případů, kdy firmy vévodili žebříčkům nejlepších a nejziskovějších titulů na burze pro daný rok a o 2 roky později pak již byly zcela vymazány, protože přestaly existovat. Jinými slovy, ti, co říkají že při pádu akcie firmy je třeba přikupovat jaksi zapomínají na možnost, že za pár měsíců nebo let už nemusí firma vůbec existovat a vaše peníze mohou být zcela fuč.
Mnoho firem, které byly ještě před pár lety součástí indexu S&P 500 dnes již vůbec nenajdete. Mnoho společností každý rok bankrotuje, zavře svůj byznys a naivní představa zastánců „nakup a drž“ se ukáže ve své plné pravdě. Konec konců, aktuální období je toho příkladem. Ještě předminulý pátek se akcie Lehman Brothers obchodovaly za 4 USD a řada lidí se domnívala, že za takovou cenu se již nikdy obchodovat nebudou. A měly pravdu.

Podobný osud může potkat jakoukoliv firmu. Příští měsíc mohou krachnout společnosti, o kterých byste si to nikdy nemysleli. Podívejte se, kde je dnes AIG, kde je dnes Merryll Lynch a řada dalších… Nezáleží, zda-li jsou to akcie zahraniční nebo tuzemské. Pokud něco padá ke dnu, pak je zřejmě se společností zásadně v nepořádku a přikupování takové špatné společnosti mně nedává sebemenší smysl. Daleko lepší je smířit se s drobnou ztrátou (předem stanovenou stop-lossem) a jít umístit peníze tam, kde mám lepší šanci něco vydělat.

Už jsem potkal mnoho lidí, co díky ředění přišli o všechno nebo alespoň zažili noci bez spánku a žaludeční vředy. Osobně k takovým patřit nechci, proto to poslední, co bych kdy dělal, je obchodování strategie „nakup a drž“ a průměrování. Už mnohokrát jsem zde psal, že strategii „buy and hold“ považuji za mrtvou. Je bohužel smutnou realitou, že tato strategie se stala tak značným klišé, že je nadále nesmyslně šířena nezodpovědnými osobami mezi drobné investory.

Jediným odborníkem na vaše peníze jste pouze a jen vy samotní

Morgan Stanley a Merryll Lynch. Tyto dvě finanční instituce měly po dlouhá léta image těch „nejchytřejších“ poradců, co vždy přesně vědí, kam a jak právě investovat. Byly to instituce, jejichž analytiky jste mohli pravidelně vídat na kanálech CNBS a číst s nimi rozhovory v New York Times. Minulý týden musela být společnost Merryll Lynch převzata Bank of America, aby nedošlo ke krachu a Morgan Stanley je nyní považována za další možnou oběť aktuální situace na trích.

Co to znamená? Že „odborníci“, co radili celému světu, nedokázali evidentně dostatečně poradit sami sobě. Řízení risku uvnitř společnosti bylo zjevně nedostatečné, obchodní rozhodnutí na základě vlastních analýz evidentně nepočítala s nejhoršími scénáři a nebyla na ně připravena, analýzám docela možná byla dávána větší důvěra, než si zasloužily. V touze za rychlými profity se riskovalo více, než bylo zdrávo a přípustno, až vše dopadlo jak dopadlo.

Na celém světě není žádný lepší odborník přes vaše peníze, než vy samotní. Vy jste ten, kdo musí převzít zodpovědnost za svůj majetek a udělat svá vlastní obchodní rozhodnutí v souladu s vlastní tolerancí a možností výše risku.

Být vlastním odborníkem však ještě neznamená slepě a impulzivně vstoupit do obchodu. Znamená to, že budete odborníkem do té míry, abyste se o obchodování na trzích něco naučili, abyste pochopili co je to risk-management, abyste se naučili řídit vaše pozice (namísto toho nechat jít nejprve pozici do ztráty 90% a pak slepě čekat a doufat, že se taková otočí zpět) a hlavně, abyste si vytvořili nějaký obchodní systém, ten si ověřili pomocí backtestu na minulosti a pak teprve šli s takovým obchodovat nebo investovat do trhů.

To ale ještě není vše: k tomu všemu musíte vytvořit inteligentní money-management, při kterém nikdy nebudete v jediném obchodě riskovat více jak 5-10% účtu a nebudete vše sázet na jedinou kartu. Svůj kapitál musíte neustále chránit, naučit se nejprve o své peníze nepřijít a pak teprve nějaké vydělat. Svůj risk můžete vždy naprosto konkrétně stanovit a limitovat s pomocí stop-lossu. Pokud v trhu žádný nemáte = váš risk je neomezený = nestěžujte si, až přijdete o všechno.

Pouze s podobnými kroky převezmete za své peníze zodpovědnost a pouze v takovém případě budou vaše peníze daleko více v „bezpečí“, než v případě naslouchání „odborníků“. Samozřejmě to vyžaduje čas a přípravu, vyžaduje to odhodlání a vůli. Jenomže peníze nejsou hračka a tak by k nim také mělo být přistupováno.
Osobně bych si nikdy nenechal radit od někoho, kdo radí za fixní plat ve své vlastní firmě. Takový člověk nemá co ztratit (tedy pardon, v případě krize firmy své místo, ale určitě si zase najde nové) a je mu jedno, jak vám poradí. On svůj honorář dostane ať vyděláte nebo proděláte.

Kvalita obleku člověka, který vám chce radit, ani síla reklamní kampaně společnosti, pro kterou takový člověk pracuje, nejsou důvody k tomu, využívat v otázce finanční tyto „odborníky“. Jsou to vaše peníze, vy musíte nad nimi převzít zodpovědnost a kontrolu. A jste snad dospělí lidé, abyste toto sami chápali.

Ostatně vše, co dnes v tomto článku píši, jsme říkali na Finančníkovi už mnohokrát. Evidentně je to ale stále málo, protože lidé jsou nepoučitelní a nadále se svými penězi hazardují a pak hledají viníky, na které by svou vlastní vinu později svalili.

Je jasné, že toto období není pro mnohé jednoduché. Většina snad přežila ve zdraví jen s mírnou újmou, jiní bohužel ne. Je také smutnou skutečností, že aktuální situace zajisté přinese od některých frustrovaných investorů a obchodníků řadu negativismu a agresivity směrem k trhům a všem, kteří v trzích jakkoliv participují. To ale bohužel k trhům patří – nedostatek opatrnosti může být velmi nepříjemný a podobné dny jako ty minulý týden nám to neustále připomínají.

My tento měsíc díky našim opčním strategiím přežili ve zdraví a dokonce v rámci zářiové expirace se ziskem, což nám dalo v naše přes rok stavěné a testované opční strategie ještě větší důvěru. Naše snaha a píle se nyní vrátila jako bumerang. I když expirace mého širokého IronCondora v RUT měla chvílemi na mále, nakonec vše dobře dopadlo (nemluvě o tom, že minulý týden byla k mání opční prémia, o kterých se nám doposud ani nesnilo – takže v době toho nejhoršího jsme řadu nových pozic otevřeli). To však ale neznamená, že se ani já nesnažím z aktuální situace učit, co jenom můžu. Převážně si pak znovu a znovu opakovat, že můj risk musí být jasně definovaný a že vždy a za každé situace musím mít jasný plán, který mně bude říkat, co dělat a jak se chovat. A že věřit můžu jen a jen sám sobě.

Peníze bez práce neexistují. Minulý týden ukázal, že je třeba být připravený, je třeba mít plán, je třeba vědět, co děláme, co riskujeme a jak riziko omezit na minimum. A hlavně, že je třeba být opatrný a nekupovat akcie společností jenom proto, že v novinách píší jak dobrý nápad to je, nebo že má dané akcie také soused. Kdo byl připravený, měl plán, věděl co dělá a používal stop-loss, skončil v nejhorším jen s nepatrnou újmou, která v té obří turbulenci nestojí ani za řeč.

Zpřístupnění dat v rámci IB

V prvé řadě je třeba nastavit přístup k datům z burzy NYBOT. To je provádí ve správě účtu InteractiveBrokers, která je dostupná na této adrese: https://www.interactivebrokers.com/Universal/servlet/AccountAccess.Login
Ve správě účtu si z levého sloupce zvolte rozklikávací menu Trading Access a potom volbu Market Data Subscription. V datech je třeba si přidat za 1 USD měsíčně volbu InterContinental and New York Board of Trade (Non Professional). Tato částka se vám pak bude měsíčně odečítat přímo z účtu u IB:

Volbu potvrďte dole kliknutím na tlačítko Continue. Zobrazí se shrnutí objednaných dat, opět potvrďte kliknutím na Continue.

Zprovoznění dat může u IB trvat občas až 24 hodin, z mé zkušenosti jsou data z NYBOT k dispozici v platformě okamžitě. Je však nutné platformu IB Trader Workstation restartovat (uzavřít a znovu otevřít). Pozor – data jsou k dispozici okamžitě v ostré verzi platformy. Na „papírovém účtu“ je třeba si den skutečně počkat.

Zobrazení dat v rámci IB

Pro zobrazení dat v rámci platformy IB Trader Workstation je třeba zadat správný ticker. Postup je lehce netradiční:
1) Zadejte ticker RUT
2) Z kontextového menu zvolte Futures > a příslušný kontraktní měsíc (nyní Dec 2008):

Zobrazí se okno Contract Specification, ve kterém zvolte TFZ8 (Z8 je kontraktní měsíc, tj. pokud budete podle tohoto tutoriálu postupovat později bude k dispozici jiná zkratka, podstatné je zvolit kontrakt začínající písmeny TF):

Po kliknutí na OK se zobrazí poslední okno s otázkou „Would you like to add the underlyings for the selected derivates?“. To znamená, zda-li chceme do cen zobrazit také ceny podkladového aktiva daného derivátu, v našem případě index RUT. Pokud ceny nepotřebujete a nechcete je zobrazovat, klikněte na No.

Výsledkem jsou realtime ceny pro trh emini Russell 2000 (ceny se zobrazují pod tickerem RUT):

Zobrazení dat v rámci Sierra Chart

Pokud máte program Sierra Chart napojený na IB (kde jsme si data zprovoznili výše), stačí otevřít graf trhu pomocí následující syntaxe: TFZ8-FUT-NYBOT

Pokud se vám v Sierra Chart nezobrazují žádná data, je to z 99% z důvodu, že:
a) nejste propojeni s IB
b) nemáte v IB povolena příslušná data – viz výše (pozor na skutečnost, že u „papírového účtu“ je třeba čekat cca 24 hodin od objednání dat než data začnou být v platformě zobrazována.)

Zobrazení dat v rámci NinjaTrader

V případě programu NinjaTrader je třeba si stáhnout nejnovější verzi programu, konkrétně 6.5.1000.6

Ta již obsahuje definici TF kontraktu. Po upgrade NinjaTraderu se doporučuje použít volbu Tools > Options > Misc a zde Reset Instruments:

Po provedení resetu a následném restartování programu by již neměl být problém trh TF používat:

Zobrazení dat v rámci Bracket Traderu

Pokud používáte pro exekuci Bracket Trader, je třeba si stáhnout poslední verzi 07.0130a47. Zde je již přechod trhu ER2 na TF vyřešen. Aby to nebylo tak jednoduché, naleznete zde trh pod zkratkou RUT:

Závěr

Jak je vidět na uvedených příkladech, zprovoznění změněného trhu by neměl být přílišný technický problém. Pokud používáte další programy, podívejte se na stránky výrobce, zda-li tento nenabízí update, který přechod Russellu na ICE zohledňuje.

Pokud se chystáte emini Rusell na ICE obchodovat, věnujte nicméně pozornost volume. Likvidita se postupně lepší, ale stále zatím není co bývala a např. volume grafy tak mohou mít jinou frekvenci obchodů než dříve. Sám ještě nějakou chvíli vyčkávám, než se k emini Russellu vrátím a zatím věnuji pozornost ostatním akciovým indexům.

Musím umět anglicky, abych mohl/a obchodovat na světových trzích?

Angličtina je výhodou, nikoliv nutností. Pokud anglicky neumíte, stačí vám naučit se pár základních slovíček typu BUY (nakup) / SELL (prodej) a s těmi si pak po většinu času již vystačíte, bez další hlubší znalosti angličtiny.

Od kolika let smím obchodovat / od kolika mně otevře broker účet?

Od 18 let.

Mám jen 5000,- Kč – dá se s touto částkou začít obchodovat?

S takovouto částkou se dá hazardovat, nebo si na obchodování hrát na úrovni hraní si na pískovišti. Se seriózním tradingem to nemá nic společného. Pod účet 2500 USD se nedá hovořit o seriózních záměrech ani seriózním tradingu. Již jsem po celém světě poznal stovky traderů, ale doposud nikoho, kdy by se stal traderem s částkou menší než 2500 USD. S částkou 5000 Kč se nenaučíte ani obchodovat, to je totéž, jako chtít se stát automobilovým závodníkem a začít jezdit ve Škoda 120.

Podkapitalizace je nejčastější důvod, proč obchodníci neuspějí.

Co si myslíte o brokerech X-Trade brokers, Infinity, InteractiveBrokers atd...?

Je úplně jedno, co si právě my myslíme o tom či jiném brokerovi. Začínající trader by se neměl v žádném případě rozhodovat podle toho, co si kdo myslí nebo co by mu kdo doporučil a už vůbec ne podle reklam, ale podle toho, co přesně požaduje a co mu kdo nabízí.

Je zajímavé, že když si lidé vybírají banku, do které si nechají pravidelně posílat svou výplatu, jsou schopni strávit desítky hodin detailním studováním ceníků, podmínek, srovnáváním nejrůznějších poplatků a bonusů atd. Přitom při výběru brokera chtějí lidé raději „tipy a doporučení“, než aby si sami udělali podobný průzkum, jaký si dělají v případě banky.

Každý broker nabízí jiné služby a jiné ceny a nováček musí řádné prostudovat a srovnávat a dle toho si také udělat obrázek a finální rozhodnutí. V tomto procesu můžeme dát pouze pár dobrých rad:

1) Nic v tomto byznyse není zadarmo. Pokud vám nějaký broker začne nabízet cokoliv zadarmo, nebo vám dokonce začne slibovat obchodování bez poplatků, buďte si jisti, že to nedělá proto, že by byl charitou, ale protože si vaše peníze vezme jinde a jinak. Úkolem brokerů je generovat profity, nikoliv „živit“ své klienty. Pokud se tedy nějaký broker tváří, že vám dává až příliš zdarma, zajímejte se o to detailněji o „skryté“ věci. Například zda-li vám nabízí obchodování burzovní nebo mimoburzovní, zda-li vám náhodou nenabízí obchodované produkty s tak obrovským rozdílem mezi BID/ASK, že u jiného brokera s poplatky byste na tom byli ve skutečnosti mnohem lépe atd. Osobně mám raději brokera u kterého vím přesně za co platím, než brokera co mě na oko nabízí vše zdarma a já pak musím pracně hledat, na čem to vlastně na mně bude vydělávat.

2) Zajímejte se o to, jak daleko jsou ten či jiný broker technologicky. Každý slušnější broker vám dá zdarma demo své platformy pro obchodování na vyzkoušení a mezi jednotlivými skutečně mohou být výrazné rozdíly. Zajímejte se také o to, zda-li vám broker poskytuje do platformy i živá data, jak má ošetřené stop-lossy (drží je na svých serverech, nebo jen na vašem počítači?), jaké podporuje a naopak nepodporuje typy příkazů. Známe pár traderů, kteří přišli o část peněz například tím, že broker neměl dostatečně vyřešené technologické zajištění obchodování trhů typu DAX.

3) Snažte se zjistit, zda-li není váš broker pouze distributorem služeb někoho jiného. Je v této branži běžné, že mnoho brokerů ve skutečnosti jen distribuuje služby nějakého velkého, světového brokera, avšak s poplatky navýšenými i o 600%. Pokud pak někdo nabízí služby takto cenově navýšené, zajímejte se o to, co za tyto extra peníze dostanete.

4) Nebojte se brokerů v zahraničí. Jsou často levnější, mají dlouhou tradici a vysokou úroveň služeb. Zároveň se však ale vyhýbejte brokerům v různých off-shore oblastech, podstupujete tak zbytečné riziko.

Když je to tak jednoduché, proč to nedělá každý?

Trading je jednoduchý, nikoliv snadný.

Trading potřebuje odvahu riskovat, vyžaduje chuť a touhu vítězit a vyžaduje jak trochu inteligence, tak aktivní přístup – chuť učit se, zdokonalovat se. Trading také vyžaduje trochu jiné myšlení, než na které jsou běžní lidé zvyklí – vyžaduje zbavení se „jistot“ a pustit se na nejistou půdu.

Většina lidí je pohodlná, neradi podstupují sebemenší risk a příliš mnoho lidí čeká, že jim vše spadne do klína bez snahy a práce. To jsou přesně ty důvody, proč trading nedělá a ani nemůže dělat každý. Trading je pro ty, kteří chtějí více, ale jsou také ochotni pro to něco podstoupit a riskovat. Navíc je trading pro lidi, kteří mají vůli dotáhnout věci do konce a kteří se dokážou naučit ovládat sami sebe.

Nerozumím jedné věci: pokud na grafu všichni vidí formaci double bottom a tudíž začnou všichni nakupovat – od koho vlastně nakupují? Když všichni nakupují, kdo jim prodává?

To, že všichni začnou nakupovat když se objeví formace double bottom, je jeden velký omyl. Je třeba si uvědomit, že na trhu je miliony hráčů a každý přitom spekuluje z jiných důvodů. Jsou obchodníci, kteří obchodují pouze fundamentální zprávy a tak je podobné technické formace vůbec nezajímají. Jsou obchodníci, kteří obchodují jen intradenně, a tak ve skutečnosti ani žádnou formaci double bottom vůbec na denním grafu nevidí – protože denní grafy pro své obchodování nepoužívají. Navíc každý obchodník spekuluje s jinou časovou perspektivou – zatímco vy vidíte double bottom a chcete nakoupit s tím, že budete držet pozici pár dnů, někdo jiný chce právě prodávat s vyhlídkou velmi dlouhodobého poklesu (který může obsahovat i řadu korekcí směrem vzhůru – například právě takové, na které se snažíte spekulovat a vydělat s formací double bottom). Právě z takovýchto důvodů bude vždy dost nakupujících i prodávajících, jinými slovy, nikdy pro vás nebude problém na světových komoditních trzích jak nakoupit, tak prodat.

Proč neobchodujete forex nebo CFD´s?

Dáváme přednost burzovním produktům před mimoburzovními.

Pořád nerozumím pojmu margin. Můžete tento pojem ještě jednou vysvětlit?

Řekněme, že chcete nakoupit 1 kontrakt kukuřice v momentě, kdy se právě kukuřice obchoduje na ceně 3 USD za bušl (měrná jednotka).

Jelikož se každý komoditní kontrakt kukuřice skládá z 5000 bušlů (standard stejný pro všechny kontrakty kukuřice – stanoveno burzou), teoreticky byste potřebovali 5000 x 3 = 15 000 USD na nákup jednoho kontraktu kukuřice v momentě, kdy se obchoduje kukuřice na ceně 3 USD.

Při takových podmínkách by bylo obchodování na komoditních trzích příliš neatraktivní pro drobné spekulanty, kteří jsou však pro celý tento byznys velmi důležití, neboť pomáhají tvořit likviditu trhu. Proto se burza rozhodla založit něco, čemu se říká margin a co se dá chápat jako záloha a tím zpřístupnit obchodování i drobným obchodníkům.

Na místo, abyste tedy koupili 1 kontrakt za 15 000 USD, pouze se na vašem účtu zablokuje záloha (margin) například 1000 USD a tím je v podstatě již nákup realizovný. Cena, na které jste nakoupili, je pak chápána jako „bod nula“, od kterého se okamžitě (v reálném čase) odečítají ztráty nebo přičítají zisky.
Řekněme, že máme na účtu 10 000 USD. Nakoupíme 1 kontrakt kukuřice v momentě, kdy se kukuřice obchoduje při ceně 3 USD. Na našem účtu se tedy zablokuje 1000 USD a my nyní máme k dispozici 9000 USD (peníze, které reálně na účtu vidíme). Pokud trh klesne po dvou dnech na 2 USD a 90 centů, ztratíme 500 USD. Na našem účtu tedy nyní vidíme 8500 USD. Rozhodneme se tedy pozici uzavřít, čímž se nám vrátí zpět zablokovaných 1000 USD (margin) a na účtu je nyní 9500 USD – tj. snížený pouze o ztrátu, kterou jsme realizovali.

Margin se vždy vztahuje k jednomu kontraktu – tj. pokud chceme například obchodovat 5 kontraktů, bude nám zablokován margin 5x (5 x 1000 = 5000 USD).

Jak byste doporučili nováčkovi začít?

Především studujte a vzdělávejte se, dokud nepochopíte všechny základní principy fungování tohoto byznysu a dokud nepoznáte několik základních nástrojů technické analýzy blíže, abyste se mohli rozhodnout, kterým se budete zabývat a se kterým zkusíte postavit svůj vlastní obchodní systém. Věnujte co nejvíce času hledění do trhů a získávání citu pro trhy. Věnujte v začátcích co nejméně času otázce „jakého brokera“ (broker přijde na řadu až budete něco umět a vědět, že máte systém, se kterým můžete jít obchodovat naživo) a co nejméně času software a programování (je lepší trávit čas hleděním do trhu, než vymýšlením počítačových kódů). Udělejte si to maximálně jednoduché, začněte s jedním trhem a jedním time-frame, používejte maximálně 3 nástroje technické analýzy ve svém grafu.

Nespěchejte a vzdělávejte se co nejvíce v oblasti psychologie obchodování a money-managementu.

Nezačínejte, pokud nemáte dostatečný účet.

Na téměř 300 stranách vám autoři přinášejí co nejpřesnější popis toho, co to znamená stát se intradenním finančníkem. Od naprostých začátků, přes první důležitá odhalení až po základy unikátního obchodního systému FinWin, který autoři postavili pro své vlastní obchodování a o který se po letech jeho obchodování rozhodli podělit i s vámi – čtenáři knihy Jak se stát intradenním finančníkem.

V této knize jsme se pokusili nejenom zmapovat svou obchodní kariéru tak, aby si každý mohl udělat přesnější obrázek o cestě intradenního obchodníka k profitům, ale také jsme zahrnuli mnoho témat, na které se začínající obchodníci ptají nejčastěji: jak vybírat obchodní software, jak stavět obchodní plán, jak se krok po kroku dopracovat k dlouhodobě profitabilnímu byznysu, který by vám neměl zabrat více než 2,5 hodiny denně!
Kniha obsahuje řadu grafů, ukázek, popisných obrázků, ale také rozhovorů a tipů a triků, které mají za cíl udělat vás lepším (a hlavně profitabilním) obchodníkem. Dozvíte se mimo jiné i to, jak vypadá náš obchodní den, jaké trhy přesně obchodujeme, ale i v čem a jak si vedeme obchodní záznamy a kde jsme se naučili řadu toho, co dnes umíme. Součástí knihy je i rozhovor s jedním z našich brokerů, dozvíte se tedy nejenom jak to v takovém brokerském domě funguje, ale i mnoho nového o tomto byznyse, co jste ještě zatím netušili!

Ohlasy na knihu - přečtěte si, co o knize říkají ostatní, kteří si ji zakoupili.

Obsah knihy

Jak to vše začalo

• Jedna z nejlepších profesí na světě – profese tradera
• První pokusy a první vystřízlivění
• Pokračování po prvním vystřízlivění
• Přicházejí první intradenní pokusy
• Další dva roky – učíme se disciplíně a pilujeme přístupy
• Léto 2005: opouštíme naše firmy
• A co bylo dále…

Svět softwaru aneb jak jsme „zabili“ spoustu času hledáním zkratek

Jak jsme poznali Woodieho

• Body, ve kterých nastal další pokrok
• Co nás opravdu zaujalo a co naopak ne
• Woodie v Praze

Velká lekce velkého tradera aneb co nás naučil Mplay

• Jak jsem se naučili 1-2-3, backtestovat a vidět možnosti 10 kontraktů
• Na scénu přichází backtestování profit-targetů
• Jak nám Mplay říkal „obchoduj méně, vydělávej více“
• Rozhovor Mplay

Jak jsme se vydali do Chicaga

• Union League Club of Chicago – místo slavných Turtles
• Burza CBOT – kde infarkt není nic výjimečného
• Burza CBOE – vítejte v budoucnosti
• A konečně – návštěva brokerského domu
• Rozhovor Martin Lembák
• Rozhovor William Galvas
• Dodatek – návštěva burzy v New Yorku
• Poděkování

Trading – co důležitého byste ještě měli vědět

• Trading a jediné dogma tradingu: žádné dogma
• Trading – aneb obchodujte, protože milujete peníze
• Trading a morální dilemata
• Trading jako taxikář – živnostník
• Trading a kolik si můžete vydělat
• Trading, aneb zase tak jednoduché to není
• Trading a kapitál

Než se do toho pustíme

• Způsoby obchodování s použitím technické analýzy
• Výběr timeframu
• Trend
• Indikátor CCI

FINWIN – podrobnosti o našem obchodním systému

• Timeframe
• Indikátory CCI14 a CCI50
• Další krok: diverzifikace patternů
• Pattern 2v
• Pattern 0/v
• Pattern BigV
• Stop-lossy a výstupy
• Obchodování 2,5 hodiny denně
• Závěrem

Řada užitečných rad a tipů na téma ID obchodování

• Jak se nejrychleji naučit umění tradingu
• Zaznamenávejte vše, co jenom můžete
• Jak a v čem si vedeme záznamy
• Jak konkrétně začít

Jak vypadá náš obchodní den

• Jak vypadá můj obchodní den – Tomáš
• Jak vypadá můj obchodní den – Petr
• Jak máme rozmístěné grafy na obrazovce

Knihy, které nás ovlivnily, aneb trading a učitelé

• „Long Term Secrets to Short Term Trading“ – naše první Larryho kniha
• Lekce Larryho 1 – Money management
• Lekce Larryho 2 – statistické výhody
• Lekce Larryho 4 – Trh se chová jinak na stranu long i short
• Lekce Larryho 5 – Vysoká úspěšnost je většinou za cenu negativního RRR
• Další knihy Larryho Williamse
• Knihy Marka Douglase
• Další důležité knihy a naši učitelé

Jak a proč jsme založili server finančník.cz

Člověk je tvor bojovný

Informace o knize

Název: Jak se stát intradenním finančníkem
Autoři:Tomáš Nesnídal a Petr Podhajský
Počet stran: 288
ISBN: 978-80-903874-4-7

Kniha je bohužel vyprodána.

Patrně nejpodstatnější informací, které by začínající obchodník měl dobře rozumět, je vůbec to, co plánuje obchodovat. Dnes existuje finančních produktů k tradingu obrovské množství a různé produkty s sebou přináší různé specifika a otázky.

Základní rozdělení produktů by pak mohlo vypadat následovně:

Burzovní finanční produkty - jsou produkty, jenž jsou obchodovány přes konkrétní „centrální místo“ = burzu. Protože všechny obchody probíhají přes „centrální bod“, existuje jednotná cena, za kterou se produkty obchodují (pozn. některé produkty se obchodují na několika burzách současně, ale stále jde o velmi „centralizované“ řešení ve smyslu našeho výkladu). Typickými zástupci burzovních finančních produktů jsou například akcie a komoditní kontrakty. Broker v případě burzovního produktu plní roli zprostředkovatele. Od obchodníka převezme příkaz k otevření nebo uzavření pozice a nechá jej vyplnit na burze. Za toto si nechává platit poplatek, tzv. brokerskou komisi. Komise musí být nastavena tak, aby z ní broker uživil celý svůj business – personál, vývoj softwarových platforem atd.

Brokerovi je tak v tomto případě vždy jedno, zda-li trader vydělal nebo prodělal a jakou formou obchoduje (jestli skalpuje, obchoduje dlouhodobě atd.) – jeho příjmem je konstantní poplatek, který se platí bez ohledu na výsledek obchodu. V podstatě největší motivací brokera je, aby klient obchodoval co nejvíce, protože to je činnost, která brokerovi přináší peníze. A co je to vlastně samotná burza? Vesměs jde v podstatě o soukromou společnost, která pod bedlivým státním dozorem poskytuje finanční služby. Tj. také burzy si nechávají platit celou řadou kanálů. Z pohledu tradera jsou to např. většinou poplatky za realtime data, za spárování obchodu (poplatek již bývá zahrnut v brokerské komisi), poplatky platí pochopitelně i brokeři za napojení do systému atd.

Burzovní prostředí bychom mohli shrnout definicí, že jde o ekonomický mechanismus, který nám, malým obchodníkům, dovoluje v co nejregulovanějším prostředí prodávat a nakupovat. Současně těžíme z toho, že burzy na svých parketech (či serverech) soustředí obrovské množství obchodníků a obchodované trhy jsou tak velmi likvidní (tj. u hlavních trhů de facto vždy najdeme protistranu obchodu za aktuální cenu) a při běžném obchodování nehrozí reálně žádná nekalá manipulace proti naším pozicím.

V případě burzovního prostředí představují tedy rozdíly v rámci brokerských služeb kromě různě vysokých poplatků a marginů především kvalitu servisu, rychlost exekucí a hlavně robustnost a stabilitu systému.

Současně existují také mimoburzovní finanční produkty, ty jak patrně již tušíte z názvu nemají žádnou „burzu“, tj. neexistuje žádné „centrální místo“, kde by docházelo k uskutečňování transakcí. Hlavními zástupci takových produktů jsou například Forex a CFDs a mnoho dalších.

Brokeři v tomto případě neplní pouze funkci zprostředkovatelů ale rovnou tvůrců trhu (market makerů). Tvůrce trhu je ten, kdo vytváří cenu, tvůrce trhu je ten, kdo často představuje protistranu v obchodu. A to do výběru případného brokera vnáší řadu otázek, které by si trader měl klást. Všechny karty drží broker = market maker – vytváří a posílá klientovi ceny (každý broker má své vlastní ceny = kotace, protože trh není centralizován), přijímá od něho příkazy, které páruje s dalšími klienty nebo vstupuje do protipozice, ovládá platformu, vidí umístění všech příkazů atd. Pokud broker vstoupí do protipozice pak to samozřejmě neznamená, že by byl protistranou v obchodu po celou dobu, co transakce trvá a byl tak zcela jasně motivován na tom, jak obchod dopadne. Po otevření obchodu se broker okamžitě zajistí u dalších subjektů aby byl tak v pozici „neutrální“ a na obchodu vydělává jako klasický market maker – tedy na tzv. spreadu mezi cenou za kterou je možné obchod otevřít a cenou za kterou je možné obchod uzavřít. Nicméně je dobré si uvědomit, že se v této oblasti pohybují subjekty se skutečně nejrůznějšími motivacemi. A že obchodovat burzovní produkt typu komoditní kontrakt přes např. CFDs u mimoburzovního brokera nemusí být vůbec stejný, nebo podobný business.

Tato oblast trhu není navíc příliš regulována a tak mnoho brokerů působí z velmi exotických offshore destinací, kde je praktická vymahatelnost čehokoliv nemožná. A bohužel praxe ukazuje, že až příliš „exotických“ subjektů v této oblasti hřeší na skutečnost, že řada traderů „prodělá tak i tak“, tomuto nastaví své algoritmy. A ojedinělá není ani situace, kdy se vydělávajících klientů pod různými argumenty zbavují (nejčastější bývá např. nařčení ze skalpingu, obchodování v nevhodnou dobu při publikování zpráv nebo prostě přílišná profitabilita na úkor brokera – ano i takový argument už jsem viděl). To samozřejmě neznamená, že by neexistovali kvalitní mimoburzovní brokeři. Hlavní světoví lídři se samozřejmě chovají ke svým klientům tak jako normální brokeři, bohužel však spousta nováčků má tendenci se nechávat lákat k subjektům, na které platí hodně z toho, co jsem výše naznačil.

V případě mimoburzovních trhů je proto více než důležité zjišťovat reference na daného brokera a neporovnávat nabídku pouze skrze funkce software, velikost spreadů či na základě agresivního marketingu. Je důležité se zajímat o jurisdikci, pod kterou broker působí a zkušenosti ostatních traderů, které jsou většinou snadno dohledatelné na internetu.

Ostatně reference zkušených obchodníků by měly hrát nejdůležitější roli v případě výběru jakéhokoliv brokera. V této oblasti je skutečně zbytečné příliš experimentovat a pokud zvolíte brokera, kterého využívá delší dobu ke své spokojenosti nějaká početnější skupina traderů, bývá to nejlepší volba.

Sám obchoduji výhradně u velkých brokerů zaměřující se na burzovní trhy, takže naštěstí nemohu referovat o žádných z těch divokých praktik, které bývají zmiňovány např. v naší diskuzi především v souvislosti s offshore forexovými nebo CFDs brokery. Nicméně pokud sami máte nějakou zkušenost s jakýmkoliv brokerem, publikujte ji prosím pod článek do připojené diskuze, aby si ostatní mohli udělat představu, na co je třeba si dát opravdu pozor.

Mezi tempem tradera a tempem člověka živícího se jinou, „běžnější“ prací (nebo podnikáním), je v prvé řadě jeden zásadní rozdíl: zatímco v normálním podnikání / práci musíte neustále sami vyvíjet činnost a hledat příležitosti, v tradingu musíte čekat, až k vám příležitosti přijdou samy.

Pokud například podnikáte, docela určitě žijete poměrně „dynamickým“ (hektickým) pracovním životem: neustále obíháte klienty, sháníte potenciální nové klienty, hledáte nové příležitosti kde nabízet své služby, uháníte dlužníky atd. Vše toto přináší poměrně vysoké životní tempo, při kterém je člověk neustále v pohybu a neustále žije pocitem, že nic nestíhá a že musí vytvářet ještě více aktivity.

Na druhou stranu, trading je prakticky pravý opak: vaším cílem je nedělat nic a jen pasivně čekat, až přijde vaše příležitost sama (tj. situace jasně definovaná dle vašeho obchodního plánu). Tempo tradera je tedy velmi relaxované, klidné, závislé na koncentraci a pokud možno žádné hektičnosti.

Problém je však to, že na hektickém životě je poměrně snadné vytvořit si závistlost – ačkoliv si to jenom stěží uvědomujeme a aniž bychom si ve skutečnosti takovou závislost vytvářet chtěli. To tedy znamená, že nováček přicházející k tradingu má v sobě stále mentalitu vedoucí „k akci“ namísto mentality vedoucí „k čekání“, což velmi negativně ovlilvňuje v počátcích samotný nováčkův trading.

Naprosto exemplární příklad je intradenní obchodování, kdy jednou z nejčastějších chyb začínajících obchodníků je těžké přeobchodovávání. Zatímco během dne stačí bohatě počkat si na 2-3 obchody, začínající obchodník je často schopen udělat i 12 a více obchodů – což je v mnoha případech důsledkem právě oné mentality závislé na hektickém stylu práce. Nováček v intradenním obchodování je často zvyklý být z bývalé profese placený za „činy“, tj. „čím více akce podnikne, tím větší šance na zisk“ - a tento zlozvyk nyní přenáši do obchodování, kde obchoduje jenom proto, aby vytvářel více „akce“.

Jakýkoliv obchodník se musí naučit „přepnout“ do přesně opačného módu mentality: pasivního klidu, ze kterého nechají plynout koncentraci na takové úrovni, kdy jen nechají volně přijít obchody až k nim samotným, bez toho, že by obchody vyhledávali a tudíž vyhledávali akci.
Tempo obchodníka tedy začíná na nízké úrovni, tj. v klidu. Co více – každý obchodník by si měl najít i své vlastní tempo obchodování, které mu vyhovuje, neboť v tomto ohledu existuje řada jemných rozdílů v osobnosti každého jednotlivce.

Existuje například skupina lidí, kteří od přírody snášejí vysokou úroveň stresu hůře, než jiní. Při přílišném tlaku začínají ztrácet hlavu a chovají se impulsivně, což je pro obchodování extrémně nebezpečné. Tací obchodníci by měli hledat co nejvyšší timeframe obchodování, například denní grafy (poziční nebo swingové obchodování nebo opční obchodování) a nepouštět se příliš do intradenního obchodování. Na druhou stranu jedinci, kteří jsou i při vysokém tempu a stresu stále schopni držet koncentraci mohou uvažovat i o velmi rychlých intradenních timeframe, jako je například tickový graf.

Jinými slovy je třeba si uvědomit, že každý obchodník má své vlastní tempo, při kterém mu vyhovuje obchodovat více, než při jiném. Proto úkolem začínajícího obchodníka je mimo jiné nejprve zkoušet papírově (simulovaně) obchodovat několik různých timeframe (od denních, přes minutové – pokud se chce stát intradenním obchodníkem, až po alternativní) a najít si tak tempo, se kterým se cítí dobře a převážně, které co nejméně zvedá obchodníkovu hladinu stresu. Obchodník by tedy měl u jednotlivých timeframe sledovat své vnitřní pocity a dle nich hledat, kdy se cítí nejvíce koncentrovaný a naopak kdy už není schopen řádné koncentrace.

V souladu s tímto by si následně měl obchodník i určit, jak vysoké tempo obchodů drží ještě jeho úroveň stresu v klidných hladinách a takovému tempu i uzpůsobit obchodní systém (rozhodně to nefunguje tak, že více obchodů automaticky znamená větší zisky – u nováčků je tomu právě naopak)!

Tempo obchodování tedy nesmíme podceňovat. Jak již bylo mnohokrát řečeno, trading je vysoce individuální profese, při které se musíme snažit vše „nastavit“ tak, aby nám obchodování vnitřně přinášelo co největší harmonii a klid – tj. nastavit vše tak, jak to vyhovuje naší vlastní individualitě.
Závěrem si ještě neodpustím poznámku, že i v tomto případě je to stejné, jako v golfu: i hráči golfu si hledají své tempo / timing švihu a rozhodně i u golfu platí, že čím uspěchanější rána tím horší rána a čím větší klid a uvolněnost, tím lépe. Nejlepší švihy jsou ve skutečnosti často velmi „líné“, ne agresivní a uspěchané.

Ale konec konců, podobných srovnání bychom určitě našli v dalších sférách života ještě mnohem více.

Samotného mě dřív zajímalo, do jaké míry může být podobná mobilní platforma použitelná a jak vůbec vypadá. Jelikož sám program thinkAnywhere pro trading nějaký týden používám, připravil jsem krátký videotutoriál, ve kterém se sami můžete podívat co program umí.

Další info o programu: http://www.thinkorswim.com/tos/displayPage.tos?webpage=wirelessPlatform&displayFormat=hide

Pro video klikněte na fotografii:

Jedná se o práci tradera se jménem Radek H., který nejenom odevzdal domácí úkol v naprosto perfektně zpracované formě, včetně hotového obchodního plánu (jsem přesvědčený, že je Radek na nejlepší cestě ke stabilním profitům), avšak přišel s ještě jednou zajímavou novinkou – backtestem na trhu e-mini DJ (YM).

Práce Radka na becktestu trhu YM mě nadchla natolik, že jsem se rozhodl její část trochu více přiblížit a okomentovat ještě dostatečně v samostatném článku, neboť věřím, že stojí za hlubší pozornost.

V prvé řadě, Radek pokročil už v bodě výběru timeframe, kdy vypozoroval, že VOLUME 2000 u trhu ER2 odpovídá zhruba VOLUME 1500 u YM. Tím pádem tedy našel nastavení, které je stále v rámci „základních“ hodnot systému FinWin, avšak aplikované pro trh, který se celkově obchoduje s podstatně větším volume. To samo o sobě je již poměrně dost cenná a přínosná informace.

Radek backtestoval celkem dvě seance – tu první od 16:15 do 18:00, tu druhou od 20:00 do 21:00 hodin (obě testoval dohromady). To samo o sobě je také zajímavá informace, neboť se (i díky práci dalších, kteří prezentovali své domácí úkoly) ukázalo, že FinWin dle všeho funguje v závěrečné noční seanci stejně dobře, jako v té úvodní.

Pojďme ale k číslům – ta sama mají nejdůležitější výpovědní hodnotu. Samozřejmě nemohu zde odhalit všechna Radkova čísla (pokud bude Radek sám chtít, dodá vám nějaká další případně ještě v diskuzi), ale ta základní jsou sama o sobě velmi výřečná.
První tabulka ukazuje distribuci zisků dle jednotlivých měsíců za rok 2007. Jedná se o obchodování 1 kontraktu a vzhledem k tomu, že je YM trh na můj vkus docela pomalý a líný, čísla jsou to poměrně dost zajímavá – sám jsem byl překvapen, rozhodně bych neočekával v tomto trhu profity až na úrovni 3 500 USD za měsíc na 1 kontrakt.

Co je však daleko nejdůležitější, distribuce zisků je velmi stabilní, nemá příliš výrazné deviace a s určitou „jistotou“ prakticky každý měsíc nabízí alespoň 1000 USD na kontrakt (opět velmi slušné na YM). Slabší prosinec se dá pochopit, protože obecně po 15. prosinci jsou již trhy mrtvé a nemá cenu v nich cokoliv dělat. Odchylku směrem dolů najdeme tedy jen v březnu, ta je však stále velmi přijatelná (a stále profitabilní) a směrem nahoru pak v srpnu, kterou bych bral skutečně jako příliš optimistický „úlet“ a v žádném případě bych nebral toto číslo jako něco, co bychom měli chtít dosahovat každý měsíc (nerealistické cíle). Pokud bychom se v trhu YM soustředili na cíl vydělat 1 000 USD měsíčně na kontrakt, viděl bych to jako velmi realistický cíl. I když to nevypadá v porovnání s ER2 jako extra-zisky, je nutné si uvědomit, že trh YM produkuje podstatně menší pohyby a je ideální pro ty, kterým vyhovuje pomalejší a mírnější tempo obchodování. Naprosto ideální pro opatrné nováčky.

Pojďme na další čísla – počet profitabilních dnů.

Backtest vykázal téměř 71% ziskových dnů, což je velmi pozitivní číslo – obchodovat systém tak, abychom měli většinu dne na konci alespoň drobný zisk, je zajisté psychicky povzbudivé a opět ideální pro nováčky, kteří ztrácející dny snášejí hůře, než pokročilejší tradeří.

Nejzajímavějším obrázkem je pak samotná equity křivka, která ukazuje při obchodování trhu YM skutečně velmi stabilní progress.

Ukázková equity křivka už zahrnuje position-sizing. Takto má dle mého názoru vypadat ideální distribuce zisků a ztrát při zahrnutém position-sizingu – tj. bez větších deviací a draw-downů, aby byl systém psychicky co nejlépe obchodovatelný. Systém v backtestu vykázal necelých 18 000 USD zisku na 1 kontrakt za celý rok, pokud nepočítáme position-sizing. Po aplikaci position-sizingu se zisk za rok vyšplhal na necelých 120 000 USD, což je příjemných cca 10 000 USD měsíčně – při počátečním kapitálu 5 000 USD. Maximální počet ztrát v řadě byly 4 (!!) – toto číslo již nemůže být lepší, v reálu bych raději počítal 6-7. Radek experimentoval s různými modely position-sizingu a do obchodního plánu si zahrnul takový, který vyhovuje jemu samotnému (tak by to měl udělat každý trader) a který je postavený na risku 2,5% účtu na 1 obchod. To považuji vzhledem k úspěšnosti systému pohybující se na úrovni 70% za velmi rozumné a realistické.

Radek testoval patterny 0/v, 0/v opožděný, BigV, 2v, 0/100 + 0/100 opožděný, 2x100 a ExtremCross 1. Pro každý pattern provedl velmi důkladnou analýzu, včetně hodnot MAE/MFE, na základě kterých pak nalezl „ideální“ stop-lossy a profit-targety. Jako trendový filtr používal vyučovanou kombinaci EMA34 a EMA204 a co je zajímavé – součástí jeho plánu je neposouvat SL na B/E (u trhu YM to obzvláště chápu a vidím jako rozumné, protože tento trh má tendenci dělat korekce více, než jiné trhy, nebo alespoň rozhodně více než ER2). Radkovy stop-lossy se pohybují kolem přijatelných 120 USD – částka, se kterou se dá poměrně pohodlně obchodovat i začínajícím traderům.

Samozřejmě, otázka zní, jak budou vypadat reálné exekuce Radkova plánu. Jinými slovy, na kolik se bude nebo nebude Radek odchylovat od toho, co backtestoval a co si naplánoval. Co je mě ale na Radkokvě práci sympatické je fakt, že v podobě, jak jsem měl možnost celou práci prozkoumat (celkem 16 stránkový soubor plný tabulek a výsledků), je v jeho přístupu stále velký potenciál i při odchylkách, které rozhodně nastanou. Jinými slovy, i kdyby Radek ve finále systém obchodoval jen z 50% tak, jak si naplánoval, pořád je zde slušná šance na (stabilní) zisky.
Tento článek jsem v žádném případě nezamýšlel jako propagaci systému FinWin (každý ať si obchoduje co jemu vyhovuje a co si sám najde / postaví / vymyslí – důležité je, aby mu to sedělo a aby to vydělávalo), ale jako doplnění informací o tom, jak by teoreticky mohl systém fungovat v trhu YM plus jako inspiraci pro ostatní, které teprve podobná práce čeká. Z Radkovy práce by si měl vzít každý příklad a já mu samozřejmě (stejně jako ostatním) držím palce, aby se mu dařilo i s reálnými obchody. V budoucnu se budu těšit na další odevzdané domácí úkoly.

P.S. (offtopic)

Poslední týdny dostávám prakticky nepřetržitě na svůj email různé soukromé dotazy typu jakého brokera, jak na software atd. Prosím, berte na vědomí, že server Finančník.cz neposkytuje privátní poradenství. Proto prosím používejte na podobné dotazy výhradně naše diskuzní fórum – právě pro tyto účely bylo zřízeno. Na soukromé emailové dotazy podobného rázu bohužel nebude odpovídáno. Není to v našich časových možnostech. Děkujeme za pochopení.

Přesun trhu Russell 2000 byl ohlášen už někdy před rokem, kdy vypršela licence dočasně držená burzou CME (Chicago) a novým majitelem licence se stala burza v NewYorku. Jinými slovy, tento legendární trh se s přicházejícím prosincovým kontraktním měsícem (DEC08) již nebude dát obchodovat přes elektronickou burzu Globex, ale nově přes elektronickou burzu ICE. Co to vše znamená a přináší jsme se pokusili shrnout formou otázek a odpovědí v dnešním článku, který jsme vypracovali ve spolupráci s brokerem Martinem Lembákem ze společnosti Striker.com (za spolupráci na článku děkujeme).

Co znamená přesu z elektronické burzy GLOBEX na elektronickou burzu ICE po praktické stránce?

Velmi zjednodušeně to znamená, že nyní se již exekuce obchodních příkazů provedených při obchodování trhu ER2 nebudou odehrávat na počítačových serverech v Chicagu (GLOBEX), ale na počítačových serverech v NewYorku (ICE). To s sebou nese několik změn.

V prvé řadě, někteří brokeři nemusí mít v nabídce obchodování produktů na burze ICE. Je tedy třeba se informovat u svého brokera, zda-li je ICE v jeho nabídce a zda-li tedy budete moci nadále Russell 2000 u svého brokera obchodovat. Obecně se dá předpokládat, že u 90% brokerů to nebude žádný problém – většina brokerů má již delší dobu produkty na ICE ve své nabídce a ti, kteří nemají, si rozhodně nenechají ujít byznys plynoucí z generování komisí na trhu ER2 – proto zajisté udělají vše, aby přístup na ICE svým klientům také nabídli a to bezproblémově (tj. tak, že koncový uživatel ani nepozná změnu).

Samotný přechod z GLOBEX na ICE tedy nebude pravděpodobně překážkou, otázka zní, jak dobře je ICE vybavena technologicky. Dle dostupných informací (nepotrvrzeno) se zdá, že burza ICE není schopna držet na svých serverech stop-loss příkazy, což by znamenalo, že různé exekuční platformy budou stop-loss držet v počítači obchodníka. To je velmi nebezpečná situace – pokud obchodníkovi „spadne“ počítač, je v trhu prakticky bez stop-lossu. Řešením může být využití brokerů, kteří nabízejí své vlastní „mezi-servery“, na kterých jsou stop-lossy drženy. Na toto je třeba poptat se broker od brokera. Osobně se touto otázkou netížím, protože již delší dobu obchoduji zpět u InteractiveBrokers a tento broker nabízí právě ono řešení v podobě vlastních serverů – můj stop-loss je tedy na serveru mého brokera a pokud mně spadne počítač, stále se nic dramatického neděje.

Rozhodně je však třeba, aby se každý zeptal u svého brokera, jak je tato záležitost ošetřena právě u něho.

Změní se symbol ER2 na jiný?

Ano, změní. Nový symbol pro e-mini Russell 2000 bude TF. Je však opět třeba informovat se u brokera a poskytovatele dat – symbol se může u některých poskytovatelů a brokerů lišit. Například poskytovatel dat eSignal již oficiálně potvrdil používání symbolu TF, zatímco v platformě InteractiveBrokers nadále funguje ER2 a pod symbolem TFZ8 se mně zatím nepodařilo prosincový kontraktní měsíc zobrazit (nadále funguje ER2Z8). Nový symbol zkouším prakticky každý den, pokud by ale došlo ke změně, jsem poměrně dost přesvědčený, že InteractiveBrokers své klienty informuje skrze e-mail. U ostatních brokerů je opět třeba poptat se.

Jak se připravují brokeři na přechod na ICE? Pozná to nějak klient? Musí klient něco udělat jinak, aby mohl dále obchodovat ER2? (Odpovídá Martin Lembák)

V podstatě je to velmi jednoduché – zářiový kontrakt lze stále otevřít i uzavřít na CME jako ER2U8. Prosincový kontrakt je pak nutné již otevřít a uzavřít na ICE, čili změní se jen symbol na platformě, místo ER2 to bude TF (pozor, různé platformy mohou používat různé symboly).

Jak to bude s real-time daty?

Burza ICE poskytuje data zdarma. To znamená, že by měla být zdarma i u různých poskytovatelů. Například poskytovatel dat eSignal již oficiálně potvrdil, že za data ICE není účtovaný žádný extra poplatek.

Lze se také zaregistrovat pro real time data přímo na stránkách ICE: https://www.theice.com/homepage.jhtml,. Poté stačí kliknout na banner "Russell 2000 Index Mini Real Time Futures Prices".

Samozřejmě nadále platí, že přísun real-time dat by mělo být samozřejmostí od každého (slušnějšího) brokera.

Změní se brokerské komise?

Dle všeho by se měnit neměly, vše by mělo zůstat stejné. Opět však záleží broker od brokera.

Co budete dělat s přesunem vy? (otázka čistě na Petra a Tomáše)

Zatím nic, nadále pokračovat v obchodování Russellu 2000, i když bude na nové burze. Upřímně nám připadá celá ta hysterie kolem přechodu ER2 trochu přitažená za vlasy. Je nutné si ovědomit, že burza v NewYorku nezaplatila licenci za miliony dolarů jenom proto, aby trh ER2 nechala „umřít“. Zájem burzy ICE je naopak objem obchodů na ER2 (TF) ještě zvyšovat a i když výkyvy ve volume jsou zpočátku možné, teprve čas ukáže, zda-li se máme skutečně začít obávat, nebo nikoliv. Obávat se toho, že přesun na jinou burzu znamená konec tohoto trhu je skutečně zcestná představa, a také poměrně dost naivní představa. V tomto světě financí si každý vše dobře spočítá a totéž platí i o burze ICE, jejíž zájem je nabízet co nejaktraktivnější prostředí pro obchodníky stejně, jako je to zájmem burzy v Chicagu. Dříve než za pár měsíců stejně nebude možné zodpovědně říci, zda-li došlo k zásadnější změně, nebo nikoliv.

Existují nějaké alternativy za Russell 2000?

Ano, burza CME přichystala jako nový produkt trh S&P 600, který má dosahovat 98% korelace (podobnosti) s trhem ER2. Osobně zatím ale spíše věřím tomu, že bude nadále úspěšně pokračovat ER2, než tomu, že se z trhu S&P 600 stane v krátké době nový „hit“. Teprve čas ukáže...

Toť tedy pro tento okamžik vše. Nad rámec zde popsaného zatím žádné další informace nemám, proto prosím, nepokládejte mi žádné další doplňující dotazy – pokud budu vědět zase něco více, určitě dám vědět. Rovněž se nás prosím neptejte na dotazy přechodu v rámci individuálních brokerů a brokerských domů – sami se musíte informovat u svého brokera.

Častou chybou nováčků je, že se na své obchody dívají z příliš krátkodobého pohledu. To, jestli jsou dobří nebo špatní obchodníci posuzují dle svého posledního realizovaného obchodu, pokud má jejich systém týden nebo dva špatné výsledky tak už začínají na systému hledat chyby a systém „vylepšovat“ (nebo raději hledat úplně jiný). Problém je ale v tom, že takto zásadně není možné na trading nahlížet.

Na trading v prvé řadě není v žádném případě možné nahlížet jako na něco, co nám hned teď vydělá peníze, které budeme moci hned teď používat a utrácet. Trading musíme chápat jako činnost, ve které v rozumném horizontu budeme obchodovat s cílem vydělat tolik peněz, abychom z nich mohli další část času příjemně a pohodlně žít. Z tohoto pohledu je tedy třeba hledět na finanční výsledky z pohledu určitého horozintu a netrápit se „mezivývojem“, tj. tím, co se děje před dosažením výsledku v daném horizontu.

Pokud jste například intradenní obchodník, vaším úkolem může být během příštích 3 měsíců udělat z vašich 20 000 USD ideálně 40 000 USD. Proč zrovna tuto čátku? Tak například proto, že z této částky můžete „odčerpat“ 10 000 USD (přibližně 160 000 Kč) a tuto částku použít na živobytí na příští 3 měsíce (máte tak k živobytí cca 50 000 Kč měsíčně), s cílem udělat během dalších 3 měsíců ze zbylých 30 000 USD alespoň 60 000 USD. Samozřejmě tento příklad finančního plánování je pouze ilustrací (avšak naprosto realistickou), je zcela na vás, s kolika přesně penězi budete chtít obchodovat a v jakém horizontu budete chtít dosahovat jaké výsledky – nutné je však uvědomit si jedno: není vůbec nezbytné dojít k těmto výsledkům skrze neustálé zisky, pro dosažení takovýchto výsledků není v žádném případě nutné mít výdělečný každý týden.

Pokud je naším plánem vydělat příští 3 měsíce tolik, abychom z toho mohli další 3 měsíce žít, jaký je pak rozdíl, zdali během doby dosahování tohoto cíle budeme mít 2 nebo 3 týdny po sobě ztrátové? Není přeci jedno, zda-li tohoto výsledku dosáhneme s 80% úspěšností, nebo jen s 60% úspěšností? Pokud se jedná o cíl realistický (to, jestli je realistický, nám řeknou převážně naše backtesty a naše papírové / reálné obchody), pak je důležité soustředit se na cíl jako celek, nikoliv na to, jestli k němu dojdeme s třemi ztrátovými týdny v průběhu, nebo pouze jedním.

Samozřejmě netvrdím, že obchodovat s jedním ztrátovým týdnem není mnohem lepší, než se třemi – ale právě v tomto ohledu je důležité položit si zásadní otázku: obchoduji pro příjem, nebo proto, že mám rád pocit „vítězství“? V prvé řadě bychom meli obchodovat pro příjem, teprve v druhé řadě pro uspokojení jakýchkoliv nuancí našeho vlastního ega. Z toho tedy plyne, že způsob, jakým dospějeme k našim číslům není až tak důležitý, podstatné je aby byl robustní. Jinými slovy, pokud chci vydělávat v průměru 3000 USD měsíčně na kontrakt, potřebuji mít systém, který je stabilní ve své distribuci profitů na měsíční bázi, nemusím se ale již trápit tím, jestli této distribuce zisků dosáhne s jedním nebo dvěma ztrátovými týdny v měsíci.

Proč toto vše píši?

Protože ztrátové týdny jsou normální, přirozené a v jedné věci velmi, velmi nebezpečné: odvádějí nováčkovu pozornost od základního cíle – vydělat stanovenou částku za stanovené období.

Řekněme, že si nováček stanoví cíl vydělat příští 3 měsíce 20 000 USD dle příkladu popsaného výše. Bohužel ale začne se ztrátovou sérií a první 2 týdny se dostane do lehké ztráty, ze které se nemůže dostat ani třetí týden. V drtivé většině případů se nováčk v tento moment vzdá. Zapomene na svůj dlouhodobý cíl a jde „rýpat“ do systému, hledat důvody co je špatně (přitom nemusí být ještě špatně vůbec nic, pokud i backtesty ukázaly, že podobné chování systému není nic neobvyklého – právě proto musíme backtestovat co nejdelší periodu nazpět), nebo systém zahodí a jde hledat jiný. Není však zbytečné vzdávat se takto brzy?

Koukněme se na stejný příklad z pohledu golfového hráče. Řekněme, že hráč si dá za cíl zahrát 9 jamkové hřiště s celkovým počtem PAR 30 (počet odpalů, na který by se měly všechny jamky dohromady odehrát) na maximálně 33 ran. Pokud se hráči nezadaří začátek (v mém případě zcela normální) a již na třetí jamce dosahuje celkem 15 ran z plánovaných 33 (tj. může se zdát, že celkové score 33 ran už může jenom velmi těžko dosáhnout), znamená to, že nyní nechá veškeré hry, na vše zapomene a půjde hledat jiné hřiště, jinou hůl, nebo jiného trenéra? V žádném případě! Hráč se na svůj cíl dívá dlouhodobě, tj. z pohledu toho, že má před sebou ještě dalších 6 jamek, na kterých se může jeho hra výrazně zlepšit a on nakonec svého cíle alespoň přibližně docílit! (Já osobně velmi často začínám hrát opravdu dobré score až od čtvrté jamky nejdříve). A přesně to by měl udělat trader:

• nevzdávat se proto, že se mu nepovedly první dvě jamky (dva obchodní týdny)
• nezvdávat se proto, že na jedné z devíti jamek nahrál velmi špatné score a tuto jamku (obchodní týden) zkazil na celé čáře.

Právě tato vlastnost dělí ziskové obchodníky od ztrátových: ti úspěšní to nezabalí na druhé jamce. Nezabalí to ani pokud se jim v průběhu hry dvě jamky totálně nepovedou. Hrají dál, protože před očima vidí svůj cíl jako větší celek a moc dobře vědí, že si stále ještě mohou vše otočit ve svůj prospěch (a pokud ne v této hře, tak hold snad v té další).

A přesně o tom je trading. Nevzdávat se v půli hry jenom proto, že to zrovna nevypadá tak, jak bychom si představovali. Vítězové se nevzdávají a před očima mají stále „větši celek“, na který se soustředí v prvé řadě. Chtějí vyhrát válku a to i za cenu několika prohraných bitev. Vždyť si sami vzpomeňte: kolikrát dokázali sportovci zvártit již jasně „ztracený“ západ v poslední vteřině takovým způsobem, že jej nakonec vyhráli? Historie sportu je plná takových událostí... Tradeři by se od sportovců měli hodně co učit.

P.S.

Jenom ještě jedna poznámka – pokračovat ve špatně začaté nebo špatně se vyvíjející bitvě můžeme samozřejmě pouze za předpokladu, že máme hodně nabecktestováno, tj. že našemu systému plně věříme (pokud ne, tak jsme stále ještě dost nebecktestovali) a pokud víme, že děláme vše tak, jak máme.

Než se pustím do článku, rád bych zdůraznil, že uvedený text je můj osobní názor. V tradingu si každý musí najít tu svoji cestu a tak i názory se mohou (a měly by) často i velmi lišit. Neznamená to tedy, že by nešlo v trzích vydělávat jinak, než to funguje mě. Na druhou stranu je dobré se nad tématem zamýšlet, protože představuje jeden z klíčů pochopení tradingu a věřím, že řadu začínajících obchodníků může pomoci dobře nasměrovat k přemýšlení o poměrně podstatných věcech.

Co je to „Price Action“? Prace Action (budu dál v textu zkracovat na PA) je slovní spojení, které by se dalo přeložit asi jako „chování ceny“, běžně se i u nás používá anglický výraz. Obchodníci obchodující PA tedy obchodují cenu – sledují cenový graf daného trhu a z jeho chování získávají všechny potřebné signály k otevření a uzavření pozice. Cenu by měl obchodovat každý obchodník, tj. každý obchodník by měl v určitém smyslu obchodovat PA, nicméně není tomu úplně tak (viz dále). Protože PA svým způsobem obchoduje každý (resp. by měl obchodovat), vyčleňme si ještě tzv. skalní příznivce PA, kteří obchodují POUZE cenu. Tito obchodníci na svých grafech mají většinou pouze jednoduchý cenový graf a veškeré informace interpretují čistě z něho (tj. obchodují např. odražení/proražení S/R úrovní; technické formace jako Double-Top, Double-Bottom, různé trojúhelníky, vlajky; analyzují trend pomocí swingů atd.). Takovému přístupu se v angličtině většinou říká „Pure Price Action“, ale názvosloví je v tomto případě hodně flexibilní.

Na pomyslném opačném konci technické analýzy stojí indikátory. Ty bychom si mohli představit jako nejrůznější křivky vznikající matematickým výpočtem pochopitelně z ceny daného trhu. Cena (Open, High, Low, Close) je základní otisk „peněz“ v grafu a naprostá většina nástrojů tak vychází z těchto prvků (ke kterým se občas přidává faktor volume, případně času). Nebudu zabíhat do přílišných podrobností co se indikátorů týče, ale je třeba si uvědomit, že indikátory nejsou nic jného než určité deriváty ceny. Nejprve je cena (otisk peněz) a z nich se počítá indikátor. Indikátory jsou tak z principu zpožděné za cenou (to velmi známé slovo lagging indicators). Všechny běžné indikátory, do jejichž výpočtu vstupuje cena mají tuto charakteristiku. Je to špatné? Podle mého názoru nikoliv (viz dále), jen je třeba chápat princip věcí. Fascinují mě články na zahraničních fórech, kde lidé po letech (!) obchodování nějakého indikátoru „procitnou“ a začnou psát dlouhé články o tom, že jejich indikátor není žádné „kouzlo“, ale že je to například „jen“ určitá interpretace vztahu klouzavého průměru k ceně (případ indikátoru CCI, která já velmi rád používám). Tj. v těchto věcech je dobré mít jasno a co nejdříve se pokusit pochopit, co který indikátor vyjadřuje – indikátor nikdy nemůže „vést cenu“ a vždycky pouze interpretuje určitou cenovou akci (se zpožděním).

Pojďme se na chviličku zastavit u zmiňovaného zpoždění indikátorů, protože to je téma, které nemusí být na první pohled pro začínajícího obchodníka úplně pochopitelné. Vždy trading je o rychlosti a jakékoliv zpoždění je na škodu... Ano i ne. Prvně – o jaké zpoždění jde? Každý indikátor počítá svoji hodnotu s použitím určitého vzorku historických cen (příklad klouzavý průměr s periodou 34 počítá svoji hodnotu jako průměr 34 posledních cen). Pohyb poslední cenové úsečky (aktuální ceny) tak ovlivní indikátor jen z části, protože její hodnota představuje jen část výpočtu hodnoty indikátoru. Zjednoduše řečeno - pohne-li se cenová úsečka vzhůru, indikátor se pohne třeba až další úsečku nebo se pohne vzhůru aktuální úsečku, ale jenom trochu (existuje pochopitelně tisíce indikátorů a každý funguje trochu jinak). Indikátory mají samozřejmě zpoždění různé, záleží na tom, s jak velkou historií dat pracují (např. klouzavý průměr s periodou 6 bude mít výrazně menší zpoždění než ten s periodou 34), případně jak velkou váhu dávají aktuální ceně. Určité zpoždějí však mají vždy. Proč se potom indikátory používají? Důvodu je celá řada. Jedním z nich může být fakt, že zpoždění znamená i určitou filtraci a poskytování jiného pohledu na cenu. S oblibou používám např. indikátor CCI s peridou 50 pro určování hlavního trendu. Chci obchodovat pouze do směru hlavního silného trendu a v takovém případě je určitá filtrace naopak výhodou. Spojení s grafickou interpretací CCI mi pak poskytuje dobrý nástroj pro základní orientaci v trhu.

Co je však při použití indikátorů mít vždy na paměti, že stále obchodujeme cenu, nikoliv indikátor. To je bohužel velmi zrádná oblast indikátorů – především začínajícím traderům poskytují pocit, že se mohou odpoutat od samotné ceny a indikátory sami se postarají o příjem peněz na účet (např. tím, že budu sledovat nějaké jejich křížení, nejlépe v jejich automatizované = naprogramované podobě atd.). Takoví tradeři se pak zaměřují na indikátory a nikoliv na porozumnění samotné ceny. Indikátory jsou pouze nástroj, nikoliv samotný objekt. Vždy bychom měli obchodovat cenu, nikoliv indikátor.

A v tom vězí asi ta největší záludnost použití indikátorů – začínající obchodníci se bohužel často natolik koncentrují na barevné indikátory, že jim zcela uniká Price Action – samotná cena. Moje zkušenost je jednoznačně taková, že cenový graf je naprostý základ, indikátor může být vždy jen pomocník, který pomáhá graf interpretovat. Na druhou pomoc se srozumitelnou interprací grafů může být pro řadu obchodníků velmi důležitá. Především na začátku obchodování je velmi složité všechny informace odvozovat ze samotné ceny a základní indikátory, mohou, při dobrém použití, velmi pomoci.

Příklad: v případě našeho obchodního systému FinWin pracujeme s indikátorem CCI, přes který dostáváme základní signály pro své obchody, ale ty konfrontuji se situací v trhu. FinWin mi poskytuje dobré signály o změně momenta – tj. informace o potenciálně zajímavých příležitostech (navíc v pro mně srozumitelné grafické podobě), které však musím zasadit do dalšího kontextu trhu především ve smyslu práce s S/R úrovněmi a swingy.

Zpátky k „Pure Price Action“ tedy obchodování „bez indikátorů“. Může to být funkční cesta? Absolutně ano, patrně ta nejprofitabilnější, ale současně vyžadující hodně zkušeností a pozorumnění. Ostatně vždy každému doporučuji, aby si základní přístupy obchodování vyzkoušel „na vlastní kůži“ a v případě obchodování bez indikátorů je to o to jednodušší, neboť základní grafy jsou k dispozici v každém software a většinu prvků PA má v podvědomí většina obchodníků (doporučuji začít např. formacemi double-top, double-bottom, které jsou jedny z nejúčinějších, nabízejí dobré RRR a současně jsou poměrně dobře identifikovatelné).

Pokud se na závěr vrátím k původnímu impulzu pro napsání tohoto článků – nekončím debatám o tom, jestli je lepší obchodovat čisté grafy nebo s indikátory. Předně – trader by se neměl do ničeho nutit a sám by měl cítit, kterým směr o více oslovuje. Dogmatické výkřiky „pravdy“ jsou v diskuzích vždy jen známkou osobní nevyzrálosti, osobní lability autora, případně nějakého vlastního komerčního zájmu. Osobně vidím oblast tak, že indikátor může pomoci s interpretací řady důležitých informací v trzích, ale jejich použití se nesmí přehánět. Není dobré kombinovat různé indikátory a přeplácávat si s nimi pracovní plochu. Nezapomínejte, že člověk je schopen vnímat a zpracovávat jen určitý (vemi malý) počet „proměnných“ a pokud si toto místo zaplníme informaci z indikátorů, většinou se stane to, že obchodník přestane vnímat samotný pohyb ceny a tudíž mu uniká podstata tradingu. To na čem v tradingu skutečně záleží je vždycky cena. Ve své pracovní ploše byste tak vždycky měli mít dostatečně velký čistý graf samotné ceny a vždy sledovat jakou strukturu cena vytváří. Dobře zvolený a použitý indikátor může dobře pomoci s „pojmenováním“ určitých situací, ale nemůže nahradit cenový graf, cit a porozumnění pro chování ceny samotné.

Diskutovat k tématu článku můžete zde

První zmíněný přístup – investování – patří k těm obecně známnějším. Investor je člověk, který v první řadě uvažuje v dlouhodobém horizontu. Jeho cílem je využít zdánlivě stabilního růstu některých konkrétních společností nebo komodit, takovou nakoupit a dlouhodobě držet a doufat, že i nadále daná akcie nebo komodita poroste. Slovo dlouhodobě je zde skutečně na místě – uvažujeme totiž v řádech minimálně jednotek let, často ale i desítek.

Ačkoliv je investování poměrně značně propagováno (povědomí o tradingu je doposud podstatně menší), je nutno říci, že investování s sebou přináší řadu aspektů, na které není dostatečně poukazováno. Tak například historie opakovaně dokázala, že společnosti, které se po několik let držely na vrcholu a jejichž akcie stabilně vykazovaly růst a tudíž zisky, dříve či později spadly do běžné průměrnosti až podprůměrnosti (některé společnosti v minulosti označované za „elitní“ se dnes dokonce už na burze vůbec neobchodují). To znamená, že velmi často musí investor čelit situacím, kdy se jeho za 60 dolarů nakoupené akcie obchodují jeden den na hodnotě 100, ale o pár týdnů později klidně už na hodnotě 35. Dlouhodobý investor sice může věřit tomu, že čas hraje v jeho prospěch a že v následujících měsících až letech se zase jeho společnost zotaví a postaví „na nohy“ a její akcie opět vyletí vzhůru, avšak řada společností dokáže stagnovat i po dlouhá léta a tak čas může být paradoxně nepřítel a investor může i po deseti letech skončit se ztrátou. Pointa je zde jednoduchá – snažit se cokoliv předvídat dlouhodobě je v dnešním komplexním a složitém světě velmi náročné. Svět se dynamicky mění podstatně rychleji než dříve a případů, kdy je společnost jeden rok na vrcholu a druhý dok na samotném dnu je čím dál tím více (jeden příklad za všechny: ještě minulý rok v prosinci se akcie banky Bear Stearns obchodovaly za 170 USD za kus, tato banka byla investory považována za jednu „nejjistějších“ a „nejlepších“ investic na světě. Dnes, o pár měsíců později, se akcie obchodují za 2 USD za kus a mnoho investorů to stáhlo doslova „ke dnu“ – podobných případů díky vzrůstající dynamice světa bude do budoucna více a více). Strategii dlouhodobého investování se často říká „buy and hold“ (nakup a drž), poslední dobou se však v neustále se měnících trzích přejmenovala spíše na „buy and pray“ (nakup a modli se). Jinými slovy, ve vyspělém finančním světě se pro dlouhodobou nejistotu od klasického způsobu investování čím dál tím více opouští a pozornost těch, kteří se rozhodli naučit jak dělat ze svých peněz ještě více peněz, se přesouvá k oblasti zvané trading.

Akcie banky Citibank byly rovněž považovány ještě minulý rok za „absolutní jistotu“. Mnoho lidí nakupovalo akcie na ceně kolem 55, mezi nimi i řada těch, kteří se rozhodli investováním šetřit na důchod. Dnes se akcie obchodují za méně než polovinu.

Trading (volně přeloženo jako „obchodování“), je v podstatě velmi aktivním stylem investování. Jelikož je dlouhodobější budoucnost nejistá, jeví se dnes jako lepší způsob hodnocení peněz velmi aktivní krátkodobé obchodování, jehož součástí je i aktivní řízení risku. Trading navíc s sebou přináší ještě jednu důležitou změnu – v aktivním tradingu se čím dál tím více opouští od fundamentálních analýz a přechází se k analýzám technickým, o čemž si povíme více v jednom z budoucích dílů. S tradingem navíc může začít naprosto každý, neboť i s malým kapitálem se dá dosáhnout velmi dobrého zhodnocení.

Jak si tedy představit takového tradera? Trader je člověk, který si u některé brokerské společnosti otevře účet s částkou od 5 000 USD, postaví si vlastní obchodní systém a s ním aktivně obchoduje dle časového horizontu, který mu vyhovuje – několikrát měsíčně, několikrát týdně, a nebo také několikrát denně. Snaha tradera je aktivně se účastnit řady drobných pohybů v trzích (akciových i komoditních), neboť trader ví, že drobných pohybů nabízí trh spustu prakticky nepřetržitě a trader navíc spekuluje i na pokles – klidně nejprve danou akcii nebo komoditu prodá, aby ji po poklesu mohl nakoupit zpět levněji a tak vydělat.

Úkolem tradera je soustředit se na řadu drobých pohybů nahoru a dolů a na těch se snažit aktivně profitovat.

Trader tedy aktivně vstupuje do trhu a zase z něho vystupuje, nestará se o dlouhodobé pohyby, vidí příležitost v ohromné řadě drobných pohybů. Na konci roku se tedy může stát, že například daný trh povyrostl pouze o 5%, avšak trader zhodnotí svůj účet například o 50%, protože jeho obchodní styl byl mnohem aktivnější a protože využil mnohem více obchodních příležitostí, než pouhé doufání, že daná společnost během jediného roku zaznamená alespoň minimální růst.

Trading se stává převážně v USA novou moderní vlnou správy peněz a tradery se čím dál tím více stávají i běžní občané. Jelikož jsem sám aktivním traderem a do USA jezdím s kolegou každý rok na setkání traderů do Las Vegas, nepřekvapuje mě, jak širokou škálu zde vidím: od ředitelů investičních fondů, přes bývalé CEO mamutích firem, až po studenty a dokonce i důchodce. Pojďme ale dál.

Pokud se rozhodneme stát se tradery, a to na jakékoliv časové úrovni (tj. jak s vizí tradingu jako hlavního finančního příjmu, nebo pouze s vizí zhodnocování peněz s minimální časovou náročností), na výběr máte celou řadu možností jak se do tradingu pustit. Můžete se rozhodnout stát se intradenním obchodníkem, denním obchodníkem, dlouhodobým pozičním obchodníkem, nebo například spreadovým obchodníkem. Každý z přístupů má svá pro i proti a každému přístupu je třeba do jisté míry i přizpůsobit současný životní styl.

Intradenní obchodník - je takový, který obchoduje pouze v rámci dne, své pozice (akcie nebo komodity) nikdy nedrží přes noc. Intradenní tradeři vstupují do trhu a vystupují z trhu i několikrát denně a spekulují tak na intradenní výkyvy trhů, které mohou být velmi ziskové. Není nic neobvyklého uskutečnit za jediný den i více jak desítku obchodů. Intradenní obchodování je velmi zajímavé z toho pohledu, že každý den začínáte i končíte „s čistým listem“. Každý den máte navíc celou řadu obchodních příležitostí a každý den můžete vydělat (nebo i ztratit) úctyhodnou částku. Intradenní obchodování je však na druhou stranu i jedno z nejnáročnějších ze všech; vyžaduje vysokou soustředěnost a pozornost, je třeba sledovat trhy nepřetržitě i několik hodin v kuse. Díky časovému posunu to pro našince znamená většinou od cca 3 hodin odpoledne až do cca 11 hodin večer (záleží na daném trhu). Během několika hodin je nutné být přítomen u obrazovky počítače, příliš se nerozptylovat a věnovat trhům maximální pozornost. Odměnou pak mohou být skutečně třeba i tisícové zisky za jediný den (myšleno v USD), takže není divu, že mnoho intradenních obchodníků má obchodování jako svůj hlavní příjem. Intradenní obchodování je vhodnější aplikovat s komoditními trhy než s akciovými trhy, konkrétně mezi nejoblíbenější trhy intradenních obchodníků patří akciové indexy obchodované na komoditních trzích, jako například e-mini S&P500 a e-mini Russell2000 (o trzích si více řekneme ještě v dalších dílech). U nás je aktuálně intradenní obchodování velmi rozšířené a stále více lidí se do této sféry tradingu pouští, neboť začít se dá už s 5000 USD.

Denní obchodník (nebo také swingový obchodník) je takový, který drží své pozice otevřené maximálně několik dnů, výjimečně několik týdnů, tj. spekuluje na krátké několika denní pohyby trhů nahoru a dolů. I když se to nezdá, i denní obchodování může být časově relativně náročné; je třeba sledovat trhy většinou po celý obchodní den alespoň „kouskem oka“, tj. párkrát během dne překontrolovat své obchody na počítači, přes PDA nebo přes mobilní telefon. Swingový obchodník musí v rámci možností monitorovat trhy například z důvodů možného nečekaného vysoce volatilního (prudkého) pohybu, na který je třeba vždy včas reagovat. Denní obchodování se však již dá dělat při každém zaměstnání, ideální je takové, které končí ještě před otevíráním trhů a během obchodních hodin pak má již obchodník relativně dost času trhy sledovat - i když ne nezbytně po celou dobu a v plné koncentraci. Jedním z nejslavnějších swingových obchodníků světa je Larry Williams, který dokázal opakovaně proměnit 10 000 USD do více jak 1 milionu USD za pouhých 12 měsíců.

Dlouhodobý poziční obchodník - je takový, který své pozice drží třeba i několik týdnů až měsíců. Nespornou výhodou pozičního obchodování je relativně nízká časová náročnost. Řada pozičních obchodníků plánuje své obchody během víkendu, navíc pak každý den stráví tak půlhodinku nad grafy, aby mohli pravidelně mapovat situaci. Když se poziční obchodník rozhodne do obchodu vstoupit, většinou v něm setrvává celé týdny a průběžné monitorování jeho pozic opět zabere maximálně hodinku denně. Dlouhodobý poziční obchodník se již trochu blíží k investorovi, avšak investor většinou drží své akcie nebo komodity s vyhlídkou několika let, kdežto dlouhodobý poziční trader většinou s vyhlídkou maximálně pár měsíců. Poziční tradeři dosahují velmi solidního procentuálního ročního zhodnocení účtů, většinou v řádu desítek procent ročně. Stinnou stránkou dlouhodobého pozičního obchodování je nutnost být maximálně trpělivý. Na obchodní příležitosti je někdy třeba čekat i celé týdny. Poziční obchodování tedy rozhodně není pro povahy příliš netrpělivé, hledající „akci“ každý den. Na druhou stranu, být dlouhodobým pozičním obchodníkem znamená mít relativně hodně volného času a věnovat se při obchodování celé řadě dalších aktivit.

Spreadový obchodník - posledním typem je trader obchodující s komoditními spready. Jedná se o velmi specifickou, z běžného pohledu netradiční techniku obchodování komodit, kdy současně jednu komoditu nakoupíme a druhou prodáme (vytvoříme z ní takzvanou „krátkou“ pozici). Takovéto současné otevření nakoupené i prodané pozice výrazně snižuje riziko. Spreadové obchodování se z časového pohledu nachází někde mezi denním a dlouhodobým pozičním obchodováním - ve spreadových pozicích se většinou setrvává několik týdnů. Spreadové obchodování je opět časově prakticky nenáročné, většinou bohatě stačí věnovat mu půlhodinku denně a nějaký čas o víkendech. Spready se dají obchodovat i při zaměstnání, dokonce i v případě vstupů a výstupů stačí sledovat trhy pouze krátký čas při otevírání a krátký čas při zavírání daného trhu. Výhodou je tedy již zmíněná časová nenáročnost a třeba i relativně vysoké potenciály zisků při relativně nízkém riziku. Nevýhodou pak může být fakt, že je na spreadové příležitosti potřeba čekat - obvykle se během měsíce naskytne kolem 5-8 obchodních příležitostí.

Každý budoucí trader může tedy začít přemýšlet, kterým směrem by se mohl chtít v budoucnu ubírat. Mnoho obchodníků styly tradingu obchoduje – například svůj hlavní příjem z intradenního obchodování dále hodnotí ve spreadovém obchodování, atd. Obecně platí, že čím intenzivněji budete chtít obchodovat (intradenní obchodování), tím více budete potřebovat na trading času, a čím dlouhodobější obchody budete chtít uskutečňovat (poziční obchodování), tím více budete potřebovat do začátku peněz.

Aby pak vše nebylo ještě tak úplně jednoduché, obchodování dále dělíme ještě na další dva způsoby. Takzvané fundamentální a technické.

Fundamentální obchodníci se při svém rozhodování řídí nabídkou a poptávkou dané komodity a dalšími vlivy, které mají na rovnováhu nabídky a poptávky vliv (zůstanu v příkladech u komodit, neboť ty jsou mým hlavním obchodním nástrojem). Fundamentální obchodníci studují zásoby, sledují počasí, zabývají se změnou nabídky a poptávky dané komodity v globálním měřítku i v jednotlivých regionech atd. Tak například, v případě mrazíků na Floridě spekulují fundamentální obchodníci na snížení produkce pomerančů a tak vzrůst jejich ceny. Fundamentální obchodování vyžaduje hlubokou znalost dané komodity. S ohledem na globální ekonomiku je třeba sledovat v podstatě celý svět, neboť sníženou úrodu pšenice v USA může zastoupit dovoz stejné komodity z Ruska a podobně. Fundamentální obchodník se tak zaměřuje na několik málo komodit, jejichž studiu věnuje celý svůj čas. Fundamentální obchodování často vyžaduje i celé týmy odborníků a je jen velmi málo rozšířené mezi běžnými, drobnými obchodníky.

Většina malých obchodníků (jako jsem já) je daleko raději zaměřena technicky. Rozhodování technických obchodníků nevychází ze studia samotné komodity a souvislostí k ní se pojících, ale daleko raději ze studií grafů. Obchodní grafy zobrazované na počítačových obrazovkách jsou hlavními obchodními nástroji této kategorie obchodníků.

Techničtí obchodníci hledají primárně v grafech různé formace nebo pracují s nástroji zvané indikátory, matematickými vzorci, případně reagují na cenový vývoj s ohledem na davové rozhodování běžných obchodníků (takzvané sentiment indikátory). Techničtí obchodníci v podstatě nemusí znát ani podrobnosti o obchodované komoditě (nebo akcii), vše co jim stačí je aktuální graf cenového vývoje. Právě s jeho pomocí plánují budoucí obchody, ale také přesně definují své riziko nebo definují body výstupu ještě před samotným vstupem do obchodu.

Techničtí obchodníci si s pomocí grafů trhů vytváření a následně obchodují takzvané obchodní strategie. Většina takových strategií bývá postavena na obchodování s trendem. Úkolem trendového obchodníka je naučit se identifikovat na grafu trend a následně dokázat načasovat vstup do trhu v momentě, kdy je nejnižší riziko ztráty (k tomu pak využívají například různé obchodní indikátory).

Graf trhu kukuřice (Corn). Už od letmého pohledu vidíme, že se trh nachází v rostoucí fázi – býčím trendu. Většina obchodníků se nyní snaží do takovéhoto trendu nakupovat, což může činit mimo jiné i s pomocí některého z indikátorů (základní nástroje technické analýzy). Na obrázku vidíme indikátor zvaný CCI (Commodity Channel-Index).

Každý obchodník, který vstupuje do trendu, se záhy stává takzvaným býkem, nebo medvěděm. O co jde? Je to velmi jednoduché: trh, který roste (cena komodity nebo akcie jde nahoru), se nazývá býčí trh (anglicky bull) a trh, který klesá (cena komodity jde dolů), se nazývá medvědí trh (anglilcky bear). Takže obchodníci, kteří nakupují do rostoucího trendu se nazývají býci a obchodníci kteří prodávají do klesajícího trendu zase medvědi.

Samotný vstup do trhu, čili nákup nebo prodej dané komodity / akcie nám zprostředokovává prostředník, kterému se říká broker.

Broker má za úkol naše obchodní plány a rozhodnutí realizovat – tj. provádět exekuce konkrétních nákupních a prodejních příkazů. Jak konkrétně to funguje?

Tak například, pokud chce někdo nakoupit nebo prodat jakoukoliv komoditu (stát se v dané komoditě býky nebo medvědy), kontaktuje svého brokera (telefonicky, emailem, nebo také může využít přímo nákupní a prodejní tlačítka v takzvané on-line obchodní platformě), zadá mu příkaz k nákupu či prodeji patřičného množství konkrétní komodity (nebo akcie) a broker pak tento příkaz dále předá (e-mailem nebo telefonicky nebo jinak elektronicky) na obchodní parket (též pit aréna), kde jeho člověk pro vás danou komoditu nakoupí nebo prodá, nebo-li exekuuje (vyplní) váš příkaz (jinou možností je obchodovat takzvané elektronické trhy, kdy příkazy putují jenom skrze burzovní servery). Od koho takový komoditní kontrakt nakoupí? Od kohokoliv, kdo je v daný okamžik ochoten kontrakt za vámi stanovenou cenu prodat. Samozřejmě, mnoho burz po celém světě má dnes již i své elektronické divize, což znamená, že obchodování probíhá už pouze a jen elektronicky, přes počítače a servery. Tak i tak ale platí, že bez brokera, jakožto prostředníka, nemáte jinou možnost, jak začít na burze participovat.

Brokerů existuje po celém světě bezpočet a liší se nejenom servisem, ale i úrovní toho, co vše vám poskytnou. Tak například mezi obvyklý světový standard dnes již patří, že vám broker poskytne mimo jiné i kompletní software, který si nainstalujete do počítače a okamžitě si tak můžete začít prohlížet vybrané grafy libovolných trhů a plánovat své obchody.

Plánování obchodů je prakticky to nejdůležitější ze všeho (nejdůležitější není ani broker, ani software, jak si většina v začátcích myslí). Obchody totiž musíme plánovat na základě něčeho, čemu se říká obchodní systém.

Obchodní systém je souhrn pravidel, která nám dávají statistické výhody v trhu – tj. takové výody, se kterými je možné stabilně profitovat. Takový obchodní systém musí být nejprve řádně otestován na historických datech (takzvaný backtest) a následně odzkoušen jen s hypotetickými penězi (takzvaný paper-trading). Obchodní systémy si obchodníci buďto sami staví a vymýšlejí, nebo přejímají od jiých obchodníků.

Poslední fází je naučit se obchodní systém správně exekuovat – tj. dodržovat striktně naše pravidla a obchodovat jej co nejvíce bez chyb a bez impulsivních, emotivních „přídavků“.

Otázka: jak to s těmi marginy může fungovat? Proč bych si ve skutečnosti měl moci koupit něco za zlomek ceny? Kdo mě „sponzoruje“?

Základní klíč k pochopení ochodování komoditních trhů spočívá ve slovu „kontrakt“. Pokud obchodujeme v komoditních trzích například „se zlatem“, znamená to, že obchodujeme s komoditním kontraktem na dodání zlata. Každý komoditní kontrakt má určitou splatnost, expiraci, v rámci které dochází k dodání a zaplacení fyzické komodity. Když tak dnes nakoupím komoditní kontrakt na zlato, není teoreticky nutné platit nic. Koupil jsem si pouze kontrakt (uzavřel závaznou dohodu), že odeberu určité množství zlata (množství je specifikováno v rámci kontraktu), za které zaplatím cenu potvrzenou v době nákupu kontraktu. Zaplacení a odběr dané komodity je domluven na dobu danou expirací komoditního kontraktu (ukončení kontraktu – přesná data jsou vždy uváděna na stránkách burzy v rámci specifikace kontraktů).

Kouzlo komoditních kontraktů spočívá v tom, že jsou standardizovány a lze je obchodovat na komoditní burze, kde lze kdykoliv kontrakt koupit či prodat. Pokud cena zlata v našem příkladu stoupne, já příkladový kontrakt prodám, realizuji na svůj účet zisk spočívající v rozdílu mezi cenou, za kterou jsem kontrakt nakoupil a cenou za kterou jsem jej později prodal.

A jak do toho pasují marginy? Na burze se stejnou měrou nejen vydělává, ale i prodělává. Aby byla zaručena solventnost všech zúčastněných přešli postupem času burzy k systému blokování tzv. marginu – zálohy. Margin tvoří jen určitou část hodnoty kontraktu, která se na účtu obchodníka zablokuje aby bylo v případě, že dojde na lámání chleba z čeho pokrýt ztrátu. Marginy jsou stanoveny na základě statistických výpočtů a nastaveny tak, aby ochraňovaly „burzu jako celek“. Tj. aby představovaly ve statickém měřítku částku, kterou nejvíce může běžný obchodník ztratit než mu broker např. stihne pozici zavřít. Proto mají drahé a dravé komodity výrazně vyšší marginy, než komodity, které se příliš nehýbou.

Základní marginy vyhlašuje burza. Vesměs burzy vyhlašují povinné marginy pouze pro případ držení pozice přes noc (tj. poziční obchodování). Vychází to patrně z dob pitového obchodování, kdy se přes noc komodity neobchodovaly a případná výraznější ranní otevírací mezera nedávala brokerům šanci včas zavřít klientům pozici v případě, že již ztráty nebyly z čeho pokrývat. Jednotliví brokeři přejímají výši marginů od burzy a případně je navyšují. Proč navyšují? Protože marginy chrání samozřejmě i je. Broker má zodpovědnost za svého klienta. Pokud by trader nebyl schopen vyrovnat svoji ztrátu, přechází pochopitelně zodpovědnost na brokera. Brokeři jsou tak schopni výši marginů stanovovat individuálně podle bonity klienta atd. Toto platí ozvláště u intradenního obchodování, kde nejsou na amerických trzích žádné marginy oficiálně stanoveny. Teoreticky je tak možné obchodovat intradenně bez marginů, prakticky se brokeři samozřejmě chrání a nastavují marginy podle toho, jak důmyslně mají propracovaný systém kontroly rizika. Běžně tak lze intradenně obchodovat u jednoho brokera komoditní kontrakt na akciový index emini Russell 2000 s marginem 5000 dolarů, jinde s marginem 500 dolarů.

Tj. marginy nepředstavují žádnou půjčku, ani „sponzoring“. Je to jen finanční obnos zablokovaný na účtu tradera, který brokerovi (a tudíž celému systému) garantuje, že většina traderů bude schopna pokrýt všechny své závazky po dobu, co kontrolují nakoupené či prodané komoditní kontrakty. Protože se trh hýbě většinou jen o určitou hodnotu, jsou marginy v poměru k hodnotě celého kontraktu poměrně velmi malé. Obchodujeme tzv. „na páku“. S malou zálohou ovládáme kontrakt na velký majetek. Majetek nám sice nepatří (patřil by nám až po expiraci kontraktu a poté co bychom jej v případě převzetí celý doplatili atd.) z pohledu přijímání zisku nebo ztráty je to však zcela irelevantní.

Otázka: Mohu ztratit v obchodu více, než je daný margin?

Ano samozřejmě – margin je jen poslední ochrana a to především pro brokera. Ochrana v tom, že by měl stihnout pozici ztrácejícího obchodníka zavřít předtím, než se dostane „do skutečného mínusu“.

Řekněme, že mám na účtu 5000 dolarů a nakoupím kontrakt zlata za hodnotu 950 dolarů / unce. Jeden kontrakt zlata představuje obchod o objemu 100 trojských uncí zlata, tj. jedním kontraktem kontroluji zlato v aktuální hodnotě 95 000 dolarů (950 x 100). Abych mohl kontrakt otevřít a držet třeba několik týdnů, broker mi zablokuje margin nejméně cca 3 645 dolarů (minimum aktuálně stanové burzou). Tj. záloha (margin) představuje pouze necelá 4% majetku, který sice nevlastním, ale kontroluji. Pokud se hne cena zlata o jeden dolar na unci jako obchodník držící komoditní kontrakt tak vydělám 100 dolarů (1 x 100) pokud cena zlata poroste, nebo 100 dolarů prodělám pokud cena zlata bude klesat.

Brokera moje pozice nezajímá do doby, dokud mám na účtu alespoň hodnotu cca marginu (konkrétně tzv. Maintenance marginu, který je trochu nižší než je margin potřebný pro otevření pozice – tzv. initial margin. U zlata je je minimální Maintenance margin pro poziční obchodování cca 2 700 dolarů). Tj. konkrétně si mohu dovolit ztrátu 5000 – 2700 = 2300 dolarů než mi broker pozici uzavře. Pokud představuje 1 bod ztrátu nebo zisk 100 dolarů, je zřejmé, že pozici mohu držet do doby, než zlato klesne na hodnotu 950 – 23 = 927 dolarů / unce. Přibližně v ten okamžik mi broker začne pozici uzavírat (tj. prodá kontrakt, který držím) a pokud se to povede rychle zbude mi na účtu přibližně 2300 dolarů – hodnota maintenance marginu.

Margin nemá tedy nic společného s kontrolou rizika obchodníkem – je to spíše kontrola rizika na straně brokera.

Obchodník musí svůj risk kontrolovat individuálně – musí vědět, kolik si může dovolit ztratit, aby mohl přijmout i několik ztrát za sebou. Tomu se říká money-management a podrobně se tématu věnuje např. Tomáš v této sérii článků.

Otázka: Pro otevření pozice mi tedy stačí na účtu pouze hodnota marginu?

Věřím, že odpověď na podobnou otázku zná po přečtení článku již každý. Technicky stačí pro otevření pozice hodnota tzv. initial marginu, prakticky je však nesmysl o něčem podobném vůbec uvažovat. Trading je hra pravděpodobností – je třeba uvažovat v dlouhodobějším horizontu. Každý obchodní přístup má určité konkrétní parametry - frekvenci obchodů, velikost ztráty, maximální počet ztrát v řadě, největší propad kapitálu (tzv. drawdown) a obchodník svůj účet musí rozdělit tak, aby i po ztrátách byl schopen stále obchodovat. Tj. velikost účtu musí vycházet z parametrů obchodního systému (zjednodušeně – např. riskovat x% účtu na obchod atd.) a nikoliv z toho, že si mohu dovolit kontrakt otevřít protože „mám na margin“. To, že obchodujeme s pomocí marginu dovoluje obchodníkovi dosahovat zajímavých zhodnocení, ale současně vyžaduje, aby byl obchodník skutečným mistrem v money-managementu a riskoval jen tolik, kolik je to únosné z pohledu jeho obchodního systému. Pokud budu např. obchodovat intradenně akciový index mini S& P 500, budu potřebovat průběžný stop-loss řekněme hypotetických 125 dolarů (zcela hypotetický příklad – výše stop-lossu záleží na obchodním přístupu). Pokud se rozhodnu riskovat např. 3% účtu (pro intradenní obchodování by to nemělo být příliš více) musí mít můj účet velikost nejméně cca 5500 dolarů (125 USD představuje 3% z 4166 plus potřebuji další finance jako rezervu pro první případné ztráty). Je skutečně pak docela jedno, zda-li má obchodník k dispozici margin 500 nebo 1000 dolarů. Z pohledu money-managementu (což je parametr na kterém skutečně obchodování závisí) by si stejně tak jako tak neměl dovolit daný systém obchodovat, pokud částka na účtu padne pod určitou rozumnou hranici.