Pravidelně dostávám dotazy k FinWinu (případně jinému systému), kde tazatel použil pro backtest programovací jazyk a snaží se z výsledků dostat nějaký závěr použitelný pro vydělávání peněz. To vše přesto, že jsme se k tomuto tématu na Finančníkovi vyjadřovali již v mnoha článcích. Jaké jsou tedy v souhrnu mé tipy na toto téma?

V prvé řadě bych rád zdůraznil, že téma je pro začínající tradery naprosto kritické. Čím dříve jej pochopí, tím dříve se mohou začít v tradingu posouvat ke skutečným výdělkům. Bohužel mnoho začínajících traderů podstatu tématu nepochopí nikdy a navždy se budou točit v nekonečném bludném kruhu.

Proto bych zde rád ještě jednou zdůraznil:

Počítačový backtest diskréčních systémů s použitím jednoduchého programování je zcela k ničemu. Je to ztráta času. Jde o činnost, která tradera odvádí od podstaty a posouvá ho do světa, ve kterém se nikdy žádné peníze vydělat nedají.

Technologický boom v oblasti software způsobil, že je dnes k dispozici řada velmi pokročilých a výtečných analytických programů umožňující programování dokonce zcela zdarma. Výrobci software své produkty musí promovat a náležitě zdůrazňují, jak s pomocí několika programových funkcí zvládne začátečník za pár minut vše, co by jinak trvalo týdny ručního zkoumání. Výsledkem jsou plná diskuzní fóra začínajících obchodníků, kteří se ještě včera ptali na to, jak v platformě zobrazit indikátor, a dnes mají hotové své první obchodní systémy, kde se A kříží s B.

Samozřejmě nemám patent na pravdu a je na každém, jaký způsob práce si zvolí. Co však mám, je několikaletá zkušenost práce s dnes již tisíci začínajícími obchodníky, která mně poskytuje ohromný „statistický vzorek“ toho, jak lidé k tradingu přistupují, a co z jejich práce může vzejít. A z pohledu popisovaného přístupu jsou statistiky naprosto neúprosné. Pokud se snažíte něco programovat jednoduchými cestami, nejste programátor/ka a nemáte dlouhodobé zkušenosti s tradingem, jde o zcela ztracený čas. Protože se toto téma týká opravdu hodně lidí, zde je několik tipů, které reflektují mé dosavadní zkušenosti:

A) Chci jít programovou cestou

Naprosto v pořádku – na burzách dnes dominují počítače se svými algoritmy. ALE ty nejsou postaveny na křížení indikátoru A s indikátorem B, případně sledování zahnutí nějakého indikátoru nebo podobně.

Člověk by měl být dostatečně soudný v tom, že pokud si něco začátečník „zbastlí“ v bezplatném programu za pár dnů práce bez jakýchkoliv znalostí - ať programování nebo tradingu - tak to nemůže trvale vydělávat peníze. Protože stejnou cestou už šlo předtím milion jiných začátečníků.

Pokud vám programování není cizí a chcete jít touto cestou, je podle mého názoru nejschůdnější cesta hledání cest založených na jednodušších nebo složitějších matematických algoritmech, korelacích mezi trhy, pokročilém money-managementu nebo samozřejmě na nějakém jednoduchém principu vycházejícím z vlastního dlouhodobého obchodního know-how.

Osobně bych začínajícím traderům programátorům doporučil se zaměřit na vztahy různých trhů. Je jedno, jestli obchodujete akcie, komodity nebo forex. Z mé zkušenosti se zde dají najít poměrně jednoduché principy, které lze programově rozvíjet až do podob 100% mechanických systémů.

B) Neumím programovat, nerozumím trhům

Případ většiny začínajících obchodníků. Je naprosto v pořádku, když člověk neumí programovat - pro trading to ani v dnešní době není vůbec třeba. V takovém případě ale naprosto upřímně doporučuji skutečně nic neprogramovat. Čím víc se budete snažit si cestu ulehčit nějakými „naprogramovanými“ pomůckami – indikátory, backtesty atd., tím více se budete vzdalovat profitabilnímu tradingu.

Někteří začínající obchodníci mají například pocit, že si ulehčí práci a sníží emoce tím, že si např. naprogramují určitý pattern FinWinu (nebo jiného systému), a budou tak mít 100% jistotu, že pattern v trhu je a tudíž „obchodují správně“. K tomuto tématu mě napadá jedna zajímavá příhoda. Jednomu známému jsem se pokoušel vysvětlovat princip jedné své obchodní strategie. Ta je založena na cenových patternech s tím, že podstatou patternu je změna nabídky a poptávky interpretovaná vysokou volatilní úsečkou. Podstatně volatilnější než předchozí úsečky. Takové úsečky jsou v grafu snadno okem rozpoznatelné na první pohled. Pokud je jednoduchým způsobem naprogramujete, začnou se ale patterny objevovat i tam, kde by je člověk nehledal – např. v naprosto mrtvém chopu, kde jsou všechny úsečky stejně nicotné, ale z pohledu počítače jsou některé úsečky „šumu“ o pár ticků vyšší – tedy „volatilnější“ a mohou odpovídat pravidlům patternu. Trader tak rázem získal mnohem větší dilema. Místo toho, aby si snížil emoce tím, že za něj někdo patterny identifikoval, se dostal pod mnohem větší emoční tlak. Počítač ho se 100% jistotou upozorňoval na situace, kdy v trhu technicky pattern byl, přestože byl trh naprosto mrtvý a na první pohled v trhu žádná volatilita (kterou skrz pattern obchodujeme ) k dispozici nebyla, a trader tak naopak musel víc přemýšlet, jestli pattern dává smysl, či nikoliv (a navíc ho situace sváděla k impulzivním obchodům). Jakmile si trader programovou „pomůcku“ vypnul, začal se v tradingu posouvat rychleji vpřed, protože se zaměřoval pouze na situace, které v trhu doslova „křičely“ a představovaly hlavní místa stojící za pozornost. (Programoví nadšenci zde možná budou namítat, že by se pattern dal jistě naprogramovat důmyslněji, tj. mohl by zahrnovat podmínky minimální volatility atd., jenže o tom je právě tento článek – za prvé většina začínajících traderů má někde své programátorské limity, takže výsledný programový kód v drtivé většině pokusů neobsahuje 100% pravidel a za druhé všechna pravidla diskréčního obchodování prostě do binární podoby přenést nelze.)

Nezapomínejte prosím na to, že patterny (cenové nebo pomocí indikátorů) představují jen konkrétní časování vstupu, které je ale třeba aplikovat do vhodné situace. Vhodnou situaci nacházejí a definují obchodníci různě – já osobně hodně pracuji se S/R úrovněmi, jiní obchodníci mohou vyhodnocovat dynamiku trhu, jiní se zaměřovat na čtení volume, čtení fundamentů atd. Ale teprve skloubením těchto prvků dohromady vzniká profitabilní systém.

Chcete-li se co nejrychleji posouvat vpřed, tak před strojovým zkoumáním vstupních patternů doporučuji strávit čas zkoumáním struktury trhu a hledáním situací, do kterých lze pak jednoduše diskréčně vstupovat na základě patternů. Můžete začít tak, že budete zkoumat:

• S/R úrovně. Jak trhy reagují na předchozích S/R úrovních? Existují určité situace, kdy jsou S/R úrovně silnější než jiné? S/R úrovně mohou být statické (založené na ceně) nebo dynamické – například založené na indikátorech typu klouzavý průměr.
• Časová pásma a volatilita. Vyhovuje mi spíše vyšší volatilita, či nižší? Kdy se taková období v trhu objevují?
• Reakce trhů na fundamenty. V rámci intradenního obchodování reagují každý den trhy na určité hlavní zprávy. Některé reakce mohou vyvolávat velmi podobný styl cenové akce, do které lze velmi úspěšně následně časovat vstupy cenovými patterny atd.

Jednoduše je třeba strávit dostatek času se samotnými trhy. Proto s Tomášem tak moc doporučujeme ruční backtest. Není to proto, že by se stejná věc nedala podstatně rychleji naprogramovat např. v NinjaTraderu a jenom nechceme poskytnout „kód“. Je to proto, že ruční backtest je první systematická činnost, přes kterou se může začít trader seznamovat s trhy a postupně přicházet na nuance, které mu začnou dávat smysl a pomáhat definovat situace, kdy je vhodné pomocí patternů do trhů vstupovat. Je to začátek, od kterého se lze někam odpíchnout (ale skutečně jen začátek – viz. naše články o backtestech).

Pro dnešní článek jsem vybral trh SPY, což je akciový index S&P500 obchodovaný jako ETF´s. Výhoda je, že se dá tímto způsobem obchodovat index S&P mnohem "levněji" než například futures kontrakt. Nepotřebujeme tak velký účet, abychom mohli index obchodovat. Rozhodnul jsem se soustředit na následující signály:

1. FinWin 0/v
2. FinWin 2v
3. FinWin 0/100.

To je samozřejmě jenom část ze signálů, které vyučujeme - dle mého názoru však zcela dostatečná část k úspěšnému obchodování. Na ukázce pracuji s následujícími nástroji a nastaveními:

• CCI(50)
• CCI(14)
• EMA(34)
• EMA(204).

Pojďme tedy obchod po obchodu tak, jak se situace nabízela od ledna do konce července letošního roku na denním grafu (daily).

Obchod 1:

jako první se v polovině ledna nabídnul protitrendový signál 0/100 na stranu short. Tento signál nastal spolu s překročením EMA34 s realistickým, ne příliš vzdáleným potenciálem k EMA204. Právě "viditelnost" směrem k EMA204 je zde poměrně důležitá - naznačuje totiž možnost, že by se mohlo jednat o hlubší korekci do rozjetého uptrednu. Trh navíc do tohoto momentu výraznější korekcí neprošel, proto byl podobný pohyb směrem dolů poměrně na místě.

Obchod 2:

trh po vstupu do obchodu 1 skutečně putoval až k EMA204, kam provedl předpokládanou korekci. Nicméně ještě před tím nám nabídnul signál 2v short. Signál vypadá dobře a čistě, nebezpečný je zde nízký potenciál. K EMA204 již zbývalo pouze pár ticků, proto by bylo vhodnější buďto signál vypustit, nebo v momentě výrazného přiblížení k EMA204 rychle přitáhnout stop-loss ke vstupní úrovni (což by se zde potvrdilo jako rozumný krok).

Obchod 3:

tento signál by se dal nazvat "obrácené 0/v". Přesně v této "obrácené" podobě signál 0/v neučíme, nic méně existuje jedna situace, kdy je rozumné signál 0/v obchodovat v této "obrácené" variantě: konkrétně v případě, kdy trh překročením nad EMA34/pod EMA34 započne nový trend a rázem provede k EMA34 korekci (říkám tomu nuance TNG - touch´n´go). Toto je ukázková situace, která se přímo vybízela k obchodování: EMA204 jasně ukazovala uptrend. V momentě, kdy se trh dostal zpět nad EMA34 tento uptrend potvrdil, krátce zkorigoval v podobě nuance TNG a momentum (indikátory CCI) jasně ukázalo v podobě signálu "obráceného" 0/v svůj záměr pokračovat dále v započatém trendu. Osobně mám tyto obraty nejraději (výrazněji se těmito druhy obratů zabýváme na semináři e-mini II v podobě několika typů patternu zvaného OT = Otočení Trendu). V tomto konkrétním případě by nás signál dostal do nového býčího trendu prakticky v zárodku.

Několik obchodů v oblasti 4:

následovala řada dalších vstupních signálů v podobě patternu 2v do již rozjetého uptrendu. Všechny tyto obchody se odehrály se CCI50 v extrémní oblasti, avšak s patou "véčka" na úrovni +100, což je podstatná nuance k tomu, abychom mohli situace zobchodovat. Osobně bych nebral všechny tyto signály - řídil bych se určitou vlastní logikou přidávání kontraktů do již rozjetého obchodu. Podstatné by tedy pro mě bylo, kolik jsem již v rozjetém profitu a jaká je právě má celková pozice. Jedná se tedy čistě o záležitost money-managementu; každý trader by měl mít vypracovaný vlastní systém přidávání kontraktů do již rozjeté, vydělávající pozice. Tak i tak je ale třeba přidávat pozice na rozumných úrovních - v tomto případě by nám skvěle napomohly signály FinWin 2v.

Obchod 5:

po vyčerpaném, dlouhém uptrendu přišla výrazná korekce směrem dolů (všimněte si, že opět těsně za EMA204; na EMA204 se osobně dívám jako na důležitou pohyblivou S/R úroveň). Následovala korekce up z předchozí extrémní korekce down, a to k vnitřní stěně EMA34 (další z řady našich "OT" patternů). Zároveň nastal signál FinWin 2v. Opět tedy velmi hezká situace k zobchodování s potenciálem (profit-targetem) k EMA204.

Obchod 6:

zdá se, že se trh zcela otočil (překročení EMA34 a nyní i EMA204) a mohlo by dojít k celkovému otočení trendu. Nyní nastaly ve vyznačeném bodě vlastně dva signály. Nejprve 0/100 long, který bychom však nezobchodovali. Proč? Vstupní úsečka má podobu DOJI. Pokud bychom však měli obchodovat signál 0/100 long, chtěli bychom vidět zelenou svíčku - s jasnou tendencí trhu růst. V tomto případě se tak nestalo. Hned po té se tento potenciální signál změnil ve 2v short, s odrazem od EMA204. Hezký signál s náznakem celkového otočení trendu. To se ale bohužel nepotvrdilo - signál bychom tedy zřejmě uzavřeli s předem definovanou ztrátou na stop-lossu, případně posunutém stop-lossu (záleží na pravidlech money-managementu každého obchodníka).

Obchod 7:

ke konci června nastal signál 0/v short. Poměrně jasný signál z pohledu CCI, který říkal "prodávat". I když signál nakonec přinesl velmi hezký pohyb, který by mohl skončit příjemným profitem, osobně bych tento signál nebral. Odradilo by mně svírání EMA204 a EMA34, které často naznačuje přicházející stagnaci nebo konsolidaci trhu. Zkrátka a dobře bych se příliš bál toho, že ze signálu bude pouze chop.

Obchod 8:

začátkem července pak přišel protitrendový signál 0/100 long. Nákup v tomto bodě by vyžadoval poměrně odvahu (vše naopak vypadalo jako nově rozjetý downtrend), takto to však u protitrendových obchodů bývá - většinou vyžadují větší odvahu k akci než obchody trendové. Signál se nakonec ukázal ne jako nesmyslný a dle nastaveného managementu opět mohl přinést zisk.

V této chvíli trh opět vykazuje určité náznaky konsolidace, což jsou vždy nejvíce riskantní momenty k obchodování. Doporučil bych tedy spíše ještě chvíli počkat, jak se dále situace vyvrbí. Obě EMA dávají jasný obrázek o tom, že trh momentálně postrádá jakýkoliv trend. A obchodování bez trendu je vždy riskantní.

Závěr

Jak je tedy patrné, systém FinWin se dá pozičně obchodovat zcela stejně jako intradenně. Samozřejmě by mohl někdo namítat, že popisovat signály "zpětně" není žádné umění. S tím rámcově souhlasím, proto každému doporučuji vzít si historické grafy jiných trhů a ty následně "krokovat" (nebo využít playback dat), se zakrytou pravou stranou. I tak si můžete ověřit, jak systém FinWin funguje nebo může fungovat právě pro Vás. Důsledný backtest je jedna z prvních věcí, do které by se měl každý nováček pustit - bez ohledu na to, jaký systém se právě chystá obchodovat.

Podobná "matematická" oddělení (v angličtině se jim říká Quant, stejně jako lidem, kteří v takovém oddělení pracují) má dneska každá větší instituce na Wall Streetu. Cílem těchto oddělení je vymýšlet modely, které mají pomoci lépe řídit riziko, lépe obchodovat, přinášet instituci zisk. I když fungování a hlavní záměry těchto bank jsou trochu jiné, než fungování traderů (hlavní byznys těchto institucí jsou dluhopisy (Bonds), různé exotické opce a deriváty a v menší míře také Statistické Arbitráže), dalo by se zjednodušeně říci, že modely které quantová oddělení vymýšlejí, by se daly přirovnat k obchodním systémům. Osobně mě v této knize zaujalo několik bodů, které slouží jako velmi dobrá inspirace pro "malé" tradery, jako jsme my všichni na tomto serveru. Zde se jim tedy budu věnovat trochu více.

Žádný perfekcionismus: začínáme od "kriticky nutného"

Je pravda, že instituce typu Goldman Sachs zaměstnává několik desítek "quant" zaměstnanců, kteří denně vymýšlejí nejrůznější modely a matematická řešení, která si jen umíte představit. Pokud si však myslíte, že se zde věci nejprve řeší do "dokonalosti", než se dostanou k traderům, kteří je mají začít používat, jste na omylu!

Quantová oddělení se zde drží hesla, že je třeba nejprve vyřešit kriticky nutné a dále zdokonalovat systém až praxí. Jakmile je model alespoň základně funkční a dokáže splnit účel, ke kterému byl vybudovaný, prezentuje se traderům uvnitř dané instituce, kteří mají začít obchodní model prakticky ihned používat. Teprve po té se čeká na zpětnou vazbu traderů a model se začne dále vylepšovat, modifikovat, zdokonalovat.

Někdy je základ modelu zcela jednoduchý a v opravdu základní jednoduchosti se obchoduje i řadu let - bez větších úprav a s dobrými výsledky. Občas se překvapivě stane, že instituce začne pracovat s nějakým modelem, se kterým obchoduje sta miliony dolarů - a později zjistí, že někde v modelu byla kritická chyba. Taková věc se však chápe jako přirozený proces (každý je si vědom toho, že svět financí je natolik komplexní, že podobné věci dříve či později mohou nastat) a problém se začne řešit teprve až v momentě, kdy se ukáže. Fascinující na tom přitom je, že tradeři dané instituce za dané období i přes matematickou chybu v modelu dokázali po celou dobu s modelem úspěšně obchodovat a vydělávat a i po "opravě" modelu se kolikrát raději drží "staré" verze, které již dobře rozumí. K traderům v GS se ještě vrátím za chvilku.

Tato lekce je velmi trefná i pro běžného tradera. Začínající obchodník by po realizaci kriticky důležité fáze backtestování, při které si ujasní a definuje parametry svého obchodního systému (modelu), měl přejít za rozumně krátkou dobu alespoň do fáze paper-tradingu, nikoliv trávit další nekonečné hodiny u Excelu a "vypiplávat" optimalizaci a čísla "na papíře". Po prvních obchodech se stejně ukáže, že je praxe značně jiná, než teorie - a zákonitě začne docházet k modifikaci systému s přihlédnutím na praktickou obchodovatelnost a povahu daného obchodníka (takto to funguje jak u běžných traderů, tak jak vidno, i u institucí typu Goldman Sachs). V tradingu platí, že se věci neustále mění a vyvíjí - a tudíž není dokonalost v naprostém začátku reálná. Trading je profese, ve které se vše zdokonaluje postupně a se zkušenostmi. Pozitivní však je, že i s nedokonalostí se dají vydělávat dokonalé peníze. Důležitá je zde zkušenost a čas strávený u reálných trhů - nikoliv nekonečná teoretická příprava.

Implementace: náročnější a důležitější fáze, než stavba modelu

Jeden z autorů slavného opčního modelu, který po nějakou dobu též pracoval ve výkonné funkci v Goldman Sachs, v knize říká: "je lepší dát traderovi primitivní model s dobrým příběhem, než komplexní model bez příběhu".

Svět quantů, kteří obchodní modely vymýšlejí, a svět traderů, kteří pak mají tyto modely obchodovat, jsou dva velmi rozdílné světy. Proto i geniálnější obchodní model může ve firmách typu Goldman Sachs upadnout v zapomnění, pokud není správně implementován. Implementace je přitom dle autora knihy jedna z nejkritičtějších a nejnáročnějších fází.

Jednak je potřeba model a jeho funkčnost vysvětlit traderům, kteří jsou cokoliv, jenom ne většinou matematici. Dále je potřeba model správně nastavit, kalibrovat, sjednotit na počítačích v celé instituci. Právě v tomto bodě nastávají nezřídka kritické momenty.

Autor popisuje několik situací, kdy v rámci implementace bylo přehlédnuto několik zdánlivě nepodstatných drobností, které byly natolik drobné, že se jimi nikdo neobtěžoval zabývat. Později se však ukázalo, že tyto drobnosti mají naprosto kritický dopad na obchodní model. Rozdíly mohly být až šokující a zcela zásadní.

Chybou samozřejmě bylo, že se v procesu implementace "opomněl" některý z důležitých kroků, protože se považoval za ne moc důležitý (v institucích typu Goldman Sachs se samozřejmě neustále pracuje ve spěchu).

Osobně mě tato část utvrdila v mé teorii o asymetrii, o které jsem nedávno psal. Podobné zkušenosti z obřích institucí plné géniů jenom utvrzují v tom, jak je důležitá organizovanost a preciznost. Tradeři, kteří ani nemají přehled o tom, co se nachází v jaké složce na jejich počítači, nemohou být úspěšní tradeři. Důslednost je velmi důležitý prvek k úspěšnému tradingu. Proto je také nutné používat check-listy a specifikovat náš obchodní plán co nejdetailněji - zdánlivé drobnosti, nad kterými nyní mávnete rukou, mohou mít v budoucnu důležitý dopad.

Tradeři: ve finále obchodují model podle svého

Nejvíce fascinující jsou na celé knize části, ve kterých autor popisuje, že si ve finále stejně daný model obchodují tradeři po svém. Neplatí tedy v žádném případě, že by tradeři dostali do ruky model, který jim řekne, kdy mají jít long a kdy short - a oni tak bezprostředně učiní. Velmi zjednodušeně se dá říci, že model sice dá informaci o tom, kdy by měl trader nakoupit nebo prodat, ale trader signál ještě zváží dle vlastního úsudku a celkové situace na trhu. Zkušenosti traderů je zde to, s čím se automaticky počítá. Každý si je navíc vědom toho, že svět financí je příliš komplexní na to, aby jej bylo možné podchytit nějakým matematickým modelem (viz. příběh společnosti Long Term Capital Management, která tvrdila, že něco takového dokáže - a se dvěmi Nobelovými cenami za ekonomii málem přivedla svět k finanční katastrofě).

V praxi to pak vypadá tak, že se traderům představí nějaký nový model a tradeři se pro něj postupně učí získávat "cit". Po té začnou teprve model používat - přitom každý trader může model používat trochu jinak. Quantové oddělení pak případně model lehce upravuje dle požadavků traderů a jejich postupně narůstajícím zkušenostem s tímto modelem.

Sám již nevím, jak tento fenomén více zdůraznit začínajícím obchodníkům. NEEXISTUJE obchodní systém, který je možné jenom slepě následovat, a vydělávat tak peníze. Ať už budete obchodovat FinWin, nebo jakýkoliv jiný systém, pak zkrátka a dobře platí, že musíte nejprve získat cit jak pro systém, tak pro trh, který obchodujete. Každý obchodník si dříve či později začne vytvářet vlastní pravidla nad úroveň těch, která dostal jako "základní" pravidla s daným systémem/modelem. Jak vidno, funguje to takto i v institucích typu Goldman Sachs. Není možné jenom něco slepě převzít, a pak klikat myší. Je třeba učit se z praxe a hledat vlastní drobné nuance, které umožní obchodovat model co nejlépe s vlastní náturou.

Disciplína: nenahradí ji žádný model na světě

A konečně, jako poslední zde uvádím disciplínu. Sám autor totiž píše, že i v institucích typu Goldman Sachs platí, že ani nejlepší model na světě nemůže kompenzovat disciplínu tradera. Poté, co si trader sám vytvoří svá pravidla, jak daný model používat, bude to ve finále až jeho vlastní disciplinovanost, která rozhodne o tom, zda bude vydělávat, nebo nikoliv. Je fascinující sledovat, jak si každý nováček v tradingu o sobě myslí, že jeho se něco takového netýká a že on je tou nejdisciplinovanější osobou na světě (a to, že se už 5 let snaží marně přestat kouřit a trochu zhubnout se nepočítá). Přitom boj s disciplínou najdete i v největších finančních institucích na světě.

Opět se tedy ukazuje, že k úspěšnému obchodování vám stačí i stupidně jednoduchý (avšak funkční) obchodní systém, pro který získáte cit a který dokážete obchodovat s disciplínou. Komplexní neznamená lepší - autor sám tento fakt několikrát připomíná. Instituce typu Goldman Sachs bohužel nemají často jinou možnost, než pracovat s komplexními modely - protože jejich byznys je velmi komplexní, od obchodování dluhopisů až po složité deriváty, nemovitosti, atd. Běžný trader však disponuje luxusem možné jednoduchosti - nepotřebuje být quant, ani mít tým matematiků, nepotřebuje složité a komplexní obchodní modely. Stále však bude potřebovat disciplínu a cit pro to, co dělá.

Dopředu upozorňuji, že tento článek NENÍ vyčerpávající souhrnnou rešerší možností a dostupných řešení. Bank je v České republice celá řada a každá má trochu jiné podmínky poskytování svých služeb. Osobně mohu poradit způsob, jakou cestou platím na internetu za nejrůznější služby já. Navíc tímto způsobem platím opravdu již hodně dlouho a zatím bez jediného problému či jakékoholiv náznaku zpronevěry a podobnou cestu tak mohu jen doporučit.

Platební karty

Za všechny služby a zboží se vesměs automaticky platí v zahraničí na internetu platebními kartami. To má i v tuzemských podmínkách hned několik výhod - platba je zprocesována okamžitě, neplatí se žádné poplatky za převod peněz a banka pro převod použije lepší kurz (středový) než za který by bylo možné zahraničí měnu nakoupit „na přepážce“.

To je mimochodem hned několik výhod oproti „klasickému“ převodu z účtu na účet, o kterých má většina méně zkušených internetových uživatelů zájem (jenom poplatky za zahraniční převod v případě „platebního příkazu“ jsou většinou min. v řádech stokorun podle konkrétní částky).

Nicméně v tuzemsku není způsob platby kartou na internetu zatím stále zcela běžný a tak má řada lidí k tomuto způsobu plateb velkou nedůvěru, případně jim to nefunguje. Jak tedy na to?

V první řadě je třeba mít správnou kartu. Bohužel ne každá karta placení na internetu umožňuje. Pokud chcete platit běžnou platební kartou (jakou normálně nosíte v peněžence - většinou EuroCard/MasterCard nebo VISA - což příliš nedoporučuji - viz dále), pak je třeba, aby tato karta byla embossovaná - tj. aby měla vytlačené číslice. Neembossovanými kartami (např. Electron) se v zahraničí vesměs platit nedá. Navíc různé banky mají různou politiku v povolování plateb přes internet. Tj. je velice pravděpodobné, že po vydání má vaše karta internetové platby zakázané a je třeba si je nechat v bance povolit.

Jakmile lze embossovanou kartou na internetu platit, je třeba určitého stupně opatrnosti. Pokud by se čísla vaší kreditky zhostil někdo "nečestný" principielně by mohl nastat problém, jelikož by si snadno mohl peníze z vašeho účtu za nějakou virtuální internetovou službu stáhnout a tuzemské banky se k podobným reklamacím staví údajně velmi nevstřícně (a dokazujte, že jste si žádné "obrázky" někde v karibiku neobjednávali...). Jaké bezpečnostní kroky by měl nakupující na internetu dodržovat?

Především vyplňovat číslo kreditní karty pouze při zabezpečeném připojení (tj. v liště prohlížeče vidíte ikonku zámečku) a pouze u dodavatelů, ke kterým máte důvěru. Osobně bych embossovanou kartou nikdy neplatil jinde než na obecně velmi důvěryhodných stránkách (tj. velké a známé firmy).

Číslo skutečné embossované karty nikdy neposílám emailem ani nefaxuji.

Problém embossované karty je v tom, že většinou nejde uzamknout ani nějak flexibilně snížit limit výhradně pro internetové platby. A bohužel na kartně z důvodu běžné operativy bývá limit v řádech desítek tisíc korun a to jsou již částky, kdy musí být člověk velmi opatrný.

Navíc aby to nebylo jednoduché, tak internetoví obchodníci mohou mít stručně řečeno různé platební statuty a klasická embossovaná karta vám může někde fungovat a jinde ne.

Internetová platební karta

Z uvedených důvodů zavedly některé banky tzv. virtuální internetové platební karty. Osobně mám takovou u svého účtu v Raiffeisen bance a myslím, že je to ideální řešení (podobnou službu nabízejí i ostatní banky, co vím tak minimálně Komerční banka a GE MoneyBank). Za určitý roční poplatek vystaví banka k účtu virtuální platební kartu (tj. všechny údaje mám napsané pouze na papíru), u které mohu:

• podle libosti používat kartu i pro e-commerce internetové transakce
• na kartě si mohu nastavit relativně malý limit pro platby (většinou platím částky do 200 USD, takže limit mám povolen na cca 7000 Kč)
• kartu si mohu kdykoliv uzamknout (tzn. pokud nic neplatím mohu kartu zamknout a nikdo ji nemůže použít).

Toto řešení bych doporučoval všem, kteří na internetu platí pravidelně (a v oblasti tradingu je to skoro nutnost). Ideální je především možnost velmi flexibilního uzamykání karty (v případě Raiffeisenbanky) a možnost nastavení velmi nízkého limitu, čímž se předejde případnému stažení vyšší částky z účtu. Toto řešení používám již několik let a zatím jsem nenarazil na sebemenší problém.

Co bych každopádně doporučil v případě on-line platby jakoukoliv cestou – sledujte pravidelně své bankovní výpisy a pokud by se tam objevila transakce, o které nic nevíte, tak ji okamžitě reklamujte. Osobně se mi jednou stalo, že mi stejnou platbu naúčtoval prodávající 2x, ale bez problémů jsem toto vyreklamoval. Ale je třeba účty průběžně sledovat.

Používání platební karty

Samotné používání platební karty na internetu je velmi jednoduché - do příslušných políček internetového obchodu je třeba zadat pouze jméno uvedené na kartě, číslo karty, datum expirace karty a pak většinou CVC kód (což je u karet VISA a EC/MC třímístný bezpečnostní kód uvedený na zadní straně vaší karty - viz obrázek).

V případě specializované internetové karty jsou všechny tři údaje uvedeny v dokumentu, který k virtuální kartě obdržíte.

PayPal - ideální prostředek pro platbu kartou i převodem

Kromě přímých plateb kartou jsou v zahraničí rozšířené i nebankovní platební systémy. Nejvíce patrně PayPal.

S Paypalem je možné platit za většinu služeb spojených s tradingem a zřízení této služby bych doporučoval každému, kdo občas potřebuje na internetu za něco zaplatit.

PayPal je z principu nebankovní systém zprostředkovávající platby mezi jednotlivými svými uživateli. Těch je v současné době mnoho desítek milionů a jde tak o jeden z nejrozšířenějších platebních systémů. Pomocí systému PayPal se platí především v případech, že někomu posíláte peníze ze svého účtu, avšak příjemci nechcete dát k dispozici údaje o své platební kartě. Tedy především při platbách jednotlivcům a různým malým firmám.

S PayPalem lze pracovat ve dvou rovinách. Můžete jej využívat jen jako platební bránu, do které zadáte číslo kreditní karty, nebo coby registrovaný uživatel, který má k dispozici virtuální "e-banking"

Paypal coby přímá platební brána

Většina plateb prostřednictvím Paypalu probíhá tak, že vás prodávající navede na podobnou stránku:

V horním řádku (bod 1) zkontrolujte předmět platby a cenu (ta je vidět v pravo). Pokud vše souhlasí, můžete zadat do boxu 2 rovnou údaje o své platební kartě.

Výhoda platby kartou přes rozhraní PayPalu je ta, že víte, kdo přesně vaší platbu zpracovává a v případě PayPalu je to jedna z největších společností zaměřujících se na online platby. Zneužití karty je tedy naprosto minimální. Pokud člověk nemá speciální internetovou platbu, je možné použít i klasickou embosovanou. Údaje o platební kartě se dostanou pouze k Paypalu – ten přeposílá peníze prodejci avšak bez toho, aby mu poskytoval podrobnosti o platební kartě. Ať platíte tímto způsobem komukoliv, nemá žádnou šanci vaši kartu zneužít.

Paypal pro registrované uživatele

Osobně využívám PayPal coby registrovaný uživatel. Registrace je zdarma a přináší několik výhod.

Registrovat se můžete na adrese https://www.paypal.com/cz/cgi-bin/webscr?cmd=_login-run. Zvolte zemi a jazyk (PayPal zatím bohužel nehovoří česky). Coby typ účtu zvolte Personal. Vyplňte základní registrační informace a klikněte na Agree and Create Account.

Nyní máte možnost si zvolit, zda-li chcete platit kreditní kartou (pay with my credit card), nebo si účet „předplatit“ převodem z účtu (top up my paypal account):

V případě předplacení Paypalu se peníze posílají v rámci České republiky do Unicredit Banky (Slováci budou mít jistě platbu na Slovensku). Přestože tak budete s PayPalem platit po světě, odpadnou náklady s mezinárodními platbami. Jedinou nevýhodou předplaceného účtu zůstává, že peníze putují z účtu na účet určitou dobu (2-3 dny) a že platba není tolik flexibilní jako s kreditní kartou.

Při platbě prostřednictvím platební karty (doporučuji) stačí vložit do systému její základní údaje. Karta se přiřadí k vašemu účtu a k poslání peněz vám stačí se nalogovat s Paypal uživatelským jménem a heslem. Snad ani nemusím upozorňovat, že s heslem a jménem k PayPal účtu je třeba nakládat obezřetně...

V základní verzi účtu je možné posílat jenom určité omezené množství peněz (podle současného kurzu cca 11 tisíc Kč za rok a 2500 Kč měsíčně) – je to mj. i dobrá pojistka proti zneužití účtu. Pokud budete potřebovat poslat více peněz, stačí si nechat kreditní kartu připojenou k účtu „ověřit“. Můžete kliknut např. na volbu Link and confirm my debit or credit card, která vám umožní zadat kreditní kartu spolu s ověřením. Ověření probíhá tak, že PayPal na účtu, ze kterého platíte kreditní kartou, provede úhradu 50 Kč (tyto peníze jsou následně druhý den vráceny, tj. operace nic nestojí). Na bankovním výpise je pak u předmětu úhrady uveden kód, který je třeba přepsat do příslušného okénka Paypal účtu. Ten je tímo „ověřen“ a je možné s ním platit i podstatně vyšší částky.

Celé rozhraní PayPal účtu následně funguje stejně jako on-line bankovnictví - o všech transakcích jsou vedeny přehledy, pokud platíte převodem na účet, tak si můžete peníze poslat zpět a podobně.

Shrnutí

Pokud nejste s placením po internetu příliš (nebo vůbec) zkušení, není třeba se ho obávat. Základem je však maximální obezřetnost. Hodí se limitovaná karta pro placení po internetu. Pokud kartu nemáte, doporučuji platit přes giganty typu PayPal. Zde se osobně neobávám zneužití (účet u PayPal už má mnoho let a zatím se žádný problém nevyskytl) – opět ale samozřejmě platí, že s heslem k účtu musíte nakládat opatrně (nikomu ho nedávat, heslo mít silné, občas ho změnit atd).

PayPal účet bohužel zatím není v češtině, ale základních voleb, které se člověk potřebuje naučit používat, je jen několik. Po úspěšném založení účtu stačí vždy jen vyplnit uživatelské jméno a heslo a platbu potvrdit. Jsem proto přesvědčen, že je dobré ovládání PayPalu zvládnout a nebát se jej začít používat – zejména malí prodejci občas nabízejí na internetu zajímavé produkty, ale přímé placení kartou takto neznámým lidem/firmám je příliš riskantní a placení převodem příliš drahé (pokud je vůbec protistrana ochotná takovou platbu přijmout – v zahraničí to není vůbec běžné).

Řada zejména začínajících traderů se často ptá, jaký profit, nebo také výdělek, je v rámci dané obchodní strategie "adekvátní". I když se jedná o poměrně složitou otázku, neboť záleží na bezpočtu různých faktorů, existuje jednoduchá cesta, jak alespoň zjistit, zda je váš obchodní systém rozumně výkonný.

Jedná se o poměrně efektivní, přesto velmi málo známý koncept měření výkonnosti systému, se kterým přišel obchodník Robert Pardo. Tento koncept říká, že abychom mohli posoudit, jak "dobrý" je náš systém za určité období, musíme nejprve určit něco, čemu se říká "Perfect profit" a následně vypočítat, jaké procento z "Perfect profit" dosáhnul náš obchodní systém.

Perfect profit (Perfektní profit), nebo také Perfect corelation (Perfektní korelace), je vlastně maximální možný profit, který by bylo možné z daného trhu a daného time-frame získat za určité období, pokud bychom dokázali obchodovat veškeré swingy, od low k high a zpětně od high k low (což je samozřejmě nemožné).

Řekněme, že obchodujete trh kukuřice (Corn) a to na denním grafu (daily), jste tedy poziční obchodník. Obchodujete s jedním kontraktem a od začátku roku jste vydělali 1500 USD na 1 kontrakt. Je to málo, nebo hodně?

Abychom mohli na takovou otázku zodpovědět, musíme si nejprve spočítat Perfect profit. Vše, co nám stačí udělat, je otevřít graf kukuřice od začátku letošního roku a změřit dolarovou velikost jednotlivých swingů - od začátku roku až doposud.

Můžeme k tomu využít například program Gecko Track´n´Trade, který nabízí jednoduchou pomůcku zvanou Dollar Calculator. Vše co nám pak stačí, je "natáhnout" měřící "pravítko" od swingu ke swingu - a následně veškeré zobrazené profity sečíst.

V takovém případě by měření jednotlivých swingů mohlo vypadat zhruba takto:

Jak je z obrázku patrné, pokud bychom dokázali obchodovat každý pohyb, od swingu ke swingu (což není reálné a doposud takový obchodní systém neexistuje), pak bychom od letošního roku mohli docílit Perfektního profitu (Perfect profit) zhruba 23 000 USD (používám zaokrouhlenou částku). To je samozřejmě úctyhodné číslo a obchodník se zajisté začne okamžitě ptát: je mých 1 500 USD vůči Perfektnímu profitu dobrý výsledek?

Abychom na tuto otázku odpověděli, musíme přejít ke druhému kroku a tím je spočítat si, kolik procent z celkového Perfektního profitu náš reálný výsledek představuje. Tomuto výsledku se říká například Strategy efficiency (výkon strategie) a vypočítá se následovně:

Strategy efficiency (%) = 100*(dosažená částka za určité období / Perfect profit za stejné období)

V našem případě by tedy výpočet vypadal následovně:

Strategy efficiency = 100*(1 500 USD / 23 000 USD) = 6,5%.

V našem případě tedy můžeme říci, že se nám podařilo získat 6,5% z celkových "ideálních" profitů, které se od začátku roku v trhu nabízely.

Toto se samozřejmě může zdát jako velmi nízké číslo, nenechte se však oklamat. Mnoho srovnávacích testů, studií a porovnání různých modelů totiž prokázalo následující:

1) rozumný obchodní systém by měl mít Strategy efficiency alespoň 5% (doporučené minimum).

2) Obchodní systém se Strategy efficiency 8% se již považuje za velmi slušný systém.

3) Obchodní systém se Strategy efficiency 10% a více můžete považovat již za excelentní systém.

Našich 6,5% je tedy takový určitý "normál" a můžeme říci, že s profitem 1 500 USD na kontrakt od začátku roku si nevedeme sice nijak excelentně, ale ani výrazně špatně. Při pohledu na graf kukuřice je navíc patrné, že trh zatím letos výrazněji netrendoval, resp. minimálně 3 měsíce se nacházel v nevýrazné fázi, téměř chopu, takže 1500 USD profit se v tomto světle jeví jako opravdu slušný.

Samozřejmě můžeme stejný výpočet použít i na intradenní obchodování.

Řekněme, že obchodujete intradenně trh e-mini Russell 2000 a to první 2 hodiny denně. Pokud na svém vlastním timeframe spočítáte Perfektní profit a dojdete k výsledku například 2 000 USD, pak výsledek 200 USD můžete za danou obchodní seanci považovat za velmi slušný. Nutno také říci, že ne každý den bude v intradenním obchodování ziskový, takže ještě lépe je porovnat reálný výsledek s Perfect profit na týdenní, nebo měsíční bázi. Pokud například bude Perfect profit za celý týden tvořit 8 000 USD, pak zisk 500 USD za týden představuje 6.25% a můžeme tedy hovořit o rozumném zisku.

Obrovská výhoda tohoto konceptu spočívá také v tom, že vám dá dobrý přehled o rozumných profitech v rámci měnící se volatility.

Intradenní obchodník může například vydělat v době vysoké volatility 1 000 USD na kontrakt za týden. Pokud se v té době nabízel Perfektní profit 10 000 USD, pak výsledek představuje 10% a můžeme takový výsledek považovat za velmi slušný.

Následující týden však obchodník vydělá pouze 300 USD a začne mít pocit, že mu již obchodování nejde a že je něco špatně. Pokud si však spočítá Perfektní profit, může zjistit, že se za daný týden pohyboval na úrovni 3 000 USD, protože v trhu výrazně padla volatilita - takže 300 USD stále představuje Strategy efficiency na úrovni 10% a tudíž se stále jedná o velmi dobrý výsledek. Není tedy žádný důvod k panice.

Závěrem je také třeba říci, že je třeba se k tomuto konceptu stavět skutečně maximálně realisticky. Zejména naprostí nováčci v trzích mají často naivní představy o tom, že oni jsou geniálnější a dokáží z trhu "vytáhnout" více, jak nějakých 10%. Pokud se budete držet při zemi, pak uvidíte, že i 8% je stále velmi dobrý výsledek, který stačí k vydělávání skutečně nemalých peněz (obzvláště po následné aplikaci position sizingu).

Koncept Perfect profit / Perfect corelation se také často využívá jako jedna z velmi dobrých fitness function (FF) v genetických algoritmech (GA).

Nejprve mi dovolte malé upozornění. Je zřejmé, že co trader, to jiný přístup a jiný názor. Na Finančníkovi je poměrně obecně známé, jakým způsobem s Tomášem obchodujeme a pochopitelně, že mé zkušenosti vycházejí z mého vlastního tradingu. Je ale samozřejmé, že zde existují další úspěšní tradeři, kteří obchodují jinak – v tom je krása tradingu; cest je opravdu ohromné množství. Cílem článku tak není vyvolat nějaký flame, který přístup je lepší, ale předat vlastní zkušenost a založit prostor k další diskuzi.

Intradenní obchodování fundamentů

Jednou ze základních otázek, které s Tomášem dostáváme je, zda-li sledovat a obchodovat fundamenty, tj. hlavní zprávy ovlivňující daný trh. Odpověď bude velmi záviset na tom, jakým trhům se obchodník věnuje. Jiná situace bude na forexu, jiná v akciových indexech a jiná v dalších instrumentech. Z pohledu intradenního obchodníka komoditních kontraktů na akciové indexy je podle mých zkušeností velmi obtížné pokoušet se stavět strategie fungující na základě výsledků fundamentálních zpráv (jinými slovy – snažit se sledovat výsledek fundamentu a podle něj zaujmout v trhu pozici) a začínajícím obchodníkům bych vysloveně nedoporučoval se touto cestou pouštět.

Na druhou stranu je myslím chyba fundamentální zprávy úplně ignorovat. Pohyby v trhu vznikají především na základě podobných zpráv (nebo na základě očekávání obchodníků spojených s těmito zprávami), a minimálně je tak ovlivněna volatilita trhů (rychlost, s jakou se trhy pohybují). Samotná existence zprávy může tak obchodníkovi lecos napovědět o možném charakteru trhu.

S Tomášem jsme se například vždy vyhýbali obchodování ve dnech, kdy FED vyhlašuje úrokové sazby. Tyto zprávy vycházejí až k večeru našeho času a první část obchodní seance, kdy obchodujeme, bývá ve znamení chopu. Ten poté v okamžiku vyhlášení sazeb může přejít do fáze extrémní volatility. Někomu může takové prostředí vyhovovat, někomu ne, ale v každém případě je dobré vědět, co přijde a být na daný typ chování trhu dopředu připraven.

S ostatními fundamentálními zprávami to může být dost podobné. Pokud jsem trendový obchodník, potřebující volatilitu, mohu ji očekávat spíše ve dny, kdy jsou vyhlašovány důležité reporty. Mohu se na takové dny nejen připravit, ale například obchodovat i agresivněji a s vyšším počtem kontraktů. Fundamenty nám tedy mohou poskytovat určité „vodítko“ především s ohledem na volatilitu trhů a toto vodítko není podle mých zkušeností dobré přehlížet. Abych byl dobře pochopen – osobně tedy sleduji přítomnost důležitých zpráv, ale nikoliv jejich obsah.

TIP: Fundamentální zprávy představují určitý „další rozměr“ informací, a jejich přítomnost se proto nedá úplně dobře backtestovat. Nicméně pokud obchodujete živě nebo papertradujete, může být zajímavé věnovat čas porovnání svých výsledků s počtem a typem zpráv, které v daný den vycházely (kalendář aktuálních i historických zpráv naleznete například na forexfactory.com). Pokud budete mít k dispozici dostatečný vzorek dat, můžete zjistit do jaké míry je vaše obchodování závislé na volatilitě vyvolané konkrétními typy hlavního fundamentu a případně rozvíjet tento koncept dále.

Obchodovat odražení nebo průrazy?

Velká debata se často vede na různých fórech o tom, zda-li obchodovat spíš odražení (např. většina paternů Finwinu) nebo proražení.

Obchodování odražení

Oba principy jsou nepochybně funkční, v mém vlastním tradingu mi však podstatně lépe vychází vstupovat v oblasti odražení, nebo-li korekce (viz nákresy). Hlavní důvod je možnost lepší kontroly risku. Stop-loss umisťuji do logické vzdálenosti pod/nad vytvářený swing a takový přístup mi poskytuje „logiku“, kterou ve svém tradingu potřebuji. Navíc pokud znám svůj risk, mohu si spočítat RRR k nejbližší S/R oblasti a tímto způsobem se v trhu orientovat.

Co je však třeba mít na paměti – vstup na „otočení trhu“ by měl odpovídat struktuře trhu. Nelze vstupovat kdekoliv. Úspěch tohoto typu vstupů bude velmi záviset na tom, do jaké míry umí trader v trhu identifikovat S/R oblasti (ať již vycházející přímo z ceny, nebo z některých typů indikátorů).

Pokud se chce obchodník naučit profitabilně obchodovat vstupy na „korekcích“, měl by začít studiem trhů a sledovat, kde principielně k takovým situacím dochází. Samotný signál (např. některý z FinWinu) představuje pak již jen konkrétní časování v dané oblasti!

Obchodování průrazů

Spousta začínajících traderů miluje obchodování průrazů z důvodu, že to vypadá „jednoduše“. Vstup je zcela jednoznačný – připravím stop příkaz nad/pod high/low určité oblasti a trh sám rozhodne o vyplnění. Ovšem jak se mnoho traderů přesvědčuje, ani tato cesta není tak snadná, jak vypadá. Trhy mj. vytvářejí spoustu falešných průrazů nebo po průrazu vytvářejí veliké korekce, které vyžadují vysoké stop-lossy.

Několik tipů, které si doporučuji na začátku uvědomit v souvislosti s obchodováním průrazů:

Trader by měl věnovat pozornost tomu, kde průrazy obchoduje. Je velký rozdíl obchodovat na high/low dne (tyto průrazy začátečníkům zcela nedoporučuji) vs. obchodování průrazů po určitých formacích vytvářených v rámci již vytvořeného rozpětí obchodního dne – např. formace 1-2-3 (viz Reverzní klasika: cenový pattern 1-2-3).

Dále – základním faktorem, který ovlivňuje úspěšnost průrazů je volatilita. Trader, který studuje průrazy, by se tedy měl zajímat o to, v jakém okamžiku obchoduje (tj. např. vyhledávat časové rámce s vyšší volatilitou – viz např. první část o fundamentech), případně studovat průběh grafu a hledat patterny napovídající o zvyšující se volatilitě (např. zvyšující se těla úseček).

Shrnutí

Průraz ani obchodování odrazů není pattern sám o sobě. Trader by měl vždy studovat kontext, ve kterém se pattern odehrává. V případě obchodování korekcí jsou to především S/R úrovně, v případě průrazů potom stav volatility (byť vše se samozřejmě ovlivňuje navzájem a S/R úrovně jsou zajímavé i pro průrazy a naopak). Z mé zkušenosti je v začátcích snazší se naučit pracovat s S/R úrovněmi než s volatilitou, a osobně bych tak začínajícím obchodníkům doporučoval obchodovat spíše cestou nákupu „na swinzích“ odehrávajících se v oblasti silné S/R úrovně s důrazem na minimalizaci risku (tj. vstup s co nejmenším stop-lossem umístěným ale v logické zóně).

V následujících řádcích se tedy pokusím shrnout několik důležitých bodů, u kterých často dochází k zanedbání nebo podcenění u řady začínajících obchodníků. Veškeré tyto body již předpokládají, že máte za sebou dostatečné množství backtestů, máte jasno v tom, co a jak budete dělat a proč zrovna takto - a máte za sebou již i pár papírových obchodů. Pokud se vás cokoliv doposud zmíněného zatím netýká, tzn. doposud jste nutnou práci potřebnou k úspěšnému tradingu neudělali, bude zatím lepší na živé obchodování úplně zapomenout.

Nedostatečná objektivita, absence obecné studie toho, že skutečně pracujete s edge

Jedním z důvodů, proč si zatím stále dostatečně nevěříte, může být nedostatečně objektivní pohled na váš obchodní systém, nebo také absence něčeho, co by vám dalo nějaký obecný "důkaz", že skutečně pracujete s edge (výhodou).

Začněme objektivitou. Všimnul jsem si již dříve, že nováčci většinou oplývají přebytkem optimismu a nadšení. Nic proti tomu, až na to, že podobný stav mysli postrádá nezaujatý pohled na věc a práci na tradingu podvědomě zkresluje k lepšímu. Důsledkem pak může být například to, že v backtestu nechtěně vypouštíme jinak ztrátové obchody, a nebo naopak bereme i obchody, které bychom normálně nebrali - jelikož by takové byly ziskové, vytváříme si důvody, proč bychom ve skutečnosti obchod vzali. Tato snaha vidět věci lépe, než jsou, je v tradingu velmi nebezpečná - pokud nejsme při testování a posuzování systému dostatečně objektivní a nejsme si toho plně vědomi, pak věřte, že naše podvědomí si tohoto faktu vědomo je. Proto následně produkuje mnoho dalších pocitů nejistoty a nedostatku sebedůvěry.

Ochrana může existovat různá: samozřejmě nejlepší je provádět backtesty tak, abychom neviděli na pravou stranu grafu - tj. jak obchod dopadl. To přidá backtestu značný prvek podstatné objektivity. Ještě lepší je backtestovat formou zrychleného playbacku. Dále není špatné sepsat co nejdetailněji naše vstupní a výstupní pravidla a požádat někoho z okolí, aby vám na základě těchto pravidel našel v grafu 10 obchodů. Po té, co budete moci porovnat, jaké obchody by viděl někdo z vašich známých a jaké byste viděli vy, máte skvělé měřítko toho, kde by se mohla ztrácet určitá objektivita. Dá vám to i lepší přehled o tom, v jakých bodech jste vy sami více subjektivní a případně i kde je váš obchodní plán zatím nedostatečně specifikovaný.

Druhou věcí je, že ne každý je hned od začátku přesvědčený, že pracuje v trhu se skutečným edge (výhodou). Samozřejmě, v rámci intradenního diskréčního obchodování platí, že velkou část edge tvoří i samotný obchodník - jeho vlastní zkušenost a cit pro trhy. Přesto není od věci pracovat s určitými obecnými studiemi. Nedávno jsem například zveřejnil v článku ukázkovou studii důležitosti RRR. Tato obecná studie mně již sama o sobě dává funkční koncepční základ a díky podobným studiím tedy vím, že pracuji alespoň s nějakou formou edge. Jiná forma edge může být grafické zobrazení obvyklých nebo průměrných hodnot MFE daných signálů - podobná studie nám také ukáže, zda naše signály disponují potenciálem, či nikoliv. Existuje celá řada způsobů, jak vytvářet podobné obecné studie - rozhodně není od věci s takovými občas pracovat.

Přeoptimalizace

Největší absence objektivity nastává v momentě, kdy se snažíme optimalizovat náš obchodní systém. Je velmi jednoduché "manipulovat" různé parametry systému tak, abychom dostali co nejhladší equity křivku, například nerealistickým posouváním stop-lossu (o tomto fenoménu jsem se zmínil nedávno zde), apod. Podobná manipulace s čísly (často také nazývaná overfiting) vám možná dodá značnou dávku entusiasmu, takový je však velmi krátkodobý. V momentě, kdy se vrhnete do živého obchodování, podvědomí si je opět vědomo, že někde bylo něco "švindlováno" a začne tedy vytvářet stavy značných pochybností a nesebedůvěry.

Nejjednodušší způsob, jak se trochu bránit přeoptimalizaci, je testování in-sample + out of sample. Je to jednoduché: backtest provedete na 70% všech dat, které máte pro testování k dispozici. Vyberete vhodné parametry systému (SL, PT, a další) a pak tyto parametry otestujete na zbylých 30% dat. Výsledky by měly přinést podobné parametry IS i OOS - tj. parametry jako je WIN%, RRR, atd a také "adekvátní" zisk (proporčně adekvání in-sample vzorku). Především však stabilní equity křivku.

Toto je jeden z nejjednodušších způsobů, jak se alespoň trochu chránit proti přeoptimalizaci.

Pokud jste zkušenější, můžete pracovat i s různými pokročilými formami Walk-Forward Analýzy a Stress-testů.

Drawdown za hranicí snesitelnosti

Podrobné backtesty ve spojení s Monte-carlo analýzou nám dají lepší představu o tom, jaký drawdown můžeme v budoucnu očekávat. Drawdown je psychicky velmi nepříjemná věc a pokud obchodujeme systém s možností drawdownu za hranicí naší snesitelnosti, zcela jistě přestaneme mít v náš obchodní systém po takovém drawdownu sebedůvěru, a tudíž přestaneme systém obchodovat.

Už samotný fakt, že se pouštíme do systému s možností nežádoucího drawdownu, může způsobit výrazný pokles sebedůvěry v momentě, kdy začínáme systém obchodovat naživo. Většina začátečníků tento problém díky nezkušenosti značně podceňuje a otázku možného drawdownu řeší stylem "to nějak zvládnu", nebo "to budu řešit, až to nastane". V takových momentech už však často bývá pozdě.

Je tedy důležité začít obchodovat buďto takový systém/trh/timeframe, který má předpoklad snesitelného drawdownu, nebo navýšit kapitál tak, aby předpokládaný drawdown prezentoval co nejmenší procento našeho obchodního účtu.

Absence stanovení hranic "něco je špatně"

Abychom mohli jít obchodovat systém s dodatečnou sebedůvěrou, potřebujeme mít také přehled o tom, kdy případně přestat systém obchodovat, protože by teoreticky mohlo být něco špatně. Jak se říká, sebedůvěra znamená, že víme co dělat, když věci začnou být jinak, než předpokládáme.

Zkušenost velké řady obchodníků prokázala, že by měla být provedena nová validace systému v momentě, kdy systém nadělí 1,5 - 2x větší drawdown, než prokázaly backtesty. Po takovém drawdownu by měl být systém přestán obchodovat a případně modifikován do jiné podoby, která by lépe seděla aktuální volatilitě a struktuře trhů.

Je již na vás, jako hranici "něco je špatně" si stanovíte. Je to však důležitý krok k tomu, abyste měli větší sebedůvěru správně reagovat v momentě, kdy věci začnou být jinak, než předpokládáme.

Absence alespoň částečné diversifikace

Poslední způsob, jak si zvětšit sebedůvěru v obchodování, může být práce s diversifikací. Pokud pracujeme s přístupy, které jsou značně rozdílné (mají nízkou korelaci), můžeme nejenom celkově vyhladit naší equity křivku, ale také si nadělit větší sebedůvěru v obchodování. Pokud jedna věc zrovna nepůjde dle předpokladů, stále je ještě šance, že jiná půjde. Začít můžete jednoduchou diversifikací více patternů, skončit můžete diversifikací několika různých přístupů. 

Trading je činnost, které se může věnovat kdokoliv, bez ohledu na věk. Je proto pochopitelné, že si získává příznivce i mezi nejmladší generací. Ti mohou řešit své specifické problémy a otázky. Na jednu z obecnějších se podíváme v dnešním článku, který vznikl jak reakce na nedávno obdržený dotaz.

Dotaz jsem dostal prostřednictvím svého profilu na Facebooku, což je prostředí kde se z principu pohybují ve většině spíše lidé, patřící k mladším ročníkům. Myslím, že jde o téma, které může být zajímavé i pro ostatní, proto tento příspěvek publikuji k širší diskuzi, samozřejmě včetně svých tipů, které následují pod dotazem:

... Jsem devatenáctiletý začínající trader. Ve třinácti jsem si přečetl „Bohatý táta, chudý táta“ od Kiyosakiho a začal snít svůj sen o finanční nezávislosti. Poté jsem „zaryl nos“ do obchodu obecně a v roce 2005 jsem narazil na finančníka. Nadchlo mě to, jak jinak. Po fázích euforie, hledání ideálních strategií, indikátorů a MM formulí jsem nakonec v roce 2009 skončil se sofistikovaným systémem Triple Screen. Celou tu dobu jsem backtestoval, paperoval a četl s vědomím, že budu moci začít nejdříve za pět let, což není krátká doba pro studium. Navíc, co si budem povídat, člověk má v těchto letech defakto neomezené množství času na své koníčky. Nicméně teď po pěti letech, mám pocit, že jsem se celou dobu flákal a o tradingu nevím zdaleka tolik, kolik jsem původně chtěl.

Nechci se Vás ptát, jestli máte před domem Porshe nebo jestli se dá v tradingu vydělávat čím dál tím více. Chci se Vás zeptat jaký máte pocit, když odpoledne zavřete grafy a jdete se třeba projít.

Já když se zvednu od paperu, tak jsem docela vyčerpaný z toho neustálého soustředění. Navíc mám pocit, že jsem naprosto mizerný, nevzdělaný a musím hned teď okamžitě projít screeny a poznámky z celé seance a najít chyby. Ty chyby vyhodnotit a závěry otestovat… a všechno „honem honem“, abych se po dalším paperování necítil jako looser. A to vše i přes to, že má papírová úspěšnost i equity je statisticky dobrá.

Hlavní myšlenkou, která mě nadchla už při prvním přičichnutí k tradingu je především pracovní doba a finanční svoboda. Spíš než vydělávání závratných sum, mě láká mírně nadstandardní plat za čtyřhodinovou pracovní dobu. Když ale vezmu svoje pocity „honem honem“ po zavření grafu (a to ještě není live), tak vím, že bych dělal mnohem déle. Moje otázka tedy zní, jestli cítíte po zavření grafu klid a můžete se s pohodou věnovat rodině nebo jiným věcem. Trading je krom práce do jisté míry i koníčkem, ale nemůžu se zbavit dojmu, že každé čtyři hodiny tradingu musí být vykoupeny hodinami studia a testů.

Věřím, že řada čtenářů přijde pod články s dalšími zajímavými zkušenostmi a podněty. Zde je několik mých postřehů:

Za prvé musím vyjádřit uznání za schopnost udržet v takovém mladém věku pozornost k realizaci svého snu po dobu celých pěti let od 14 do 19 let. Myslím, že podobné odhodlání má málokdo a je to určitě silná deviza, která může člověka dovést k cíli.

Co se samotné doby pěti let týče – osobně si nemyslím, že jde o nějaký extrém, za který by si člověk měl připadat „hloupě“ – obzvlášť v takovém věku. Pochopitelně velmi záleží, jak konkrétně byl daný čas strávený, ale mnoho lidí v mém okolí strávilo studiem trhů přibližně právě kolem 5ti let, než začali být profitabilní. Je to ale samozřejmě velmi individuální, stejně jako v jakémkoliv jiném řemesle.

Co je dobré si uvědomit – trading není o žádných exaktních znalostech. Není možné se snažit všechno nejprve nastudovat a pochopit. Teoretických pouček, nástrojů a přístupů existuje doslova bezpočet, a člověk tak může strávit teoretickým studiem celý život. Trading je především o postupném získávání zkušeností prostřednictvím praxe. Myšlenky typu, že člověk nemá dostatečně nastudováno, je třeba hodit za hlavu. Naprosto stejné je to s pocitem „dokonalosti“ – věci nikdy nebudou vždy perfektní tak, jak bychom si přáli, ale i přesto můžeme slušně vydělávat. Pokud tazatel píše, že má navíc dobré paper výsledky, tak je vše na potenciálně dobré cestě. Určitě doporučuji zkonzultovat paper výsledky s někým zkušeným (protože bohužel realita je taková, že spousta začátečníků nedokáže své výsledky vůbec realisticky posoudit), a pokud bude vše vypadat v pořádku, je čas začít trhy osahávat živě (určitě prostřednictvím nějakých co nejlevnějších trhů). Zde malá odbočka – vše je psáno s přihlédnutím na věk tazatele. V případě, že s tradingem začínají obchodníci v běžném věku (14 let je opravdu extrém), tak je určitě potřeba začít trhy osahávat skrz živé obchodování podstatně dříve, než po pěti letech studia.

V pořádku ale určitě není popisovaná vyčerpanost. Bohužel většina začínajících traderů si nechá obchodování přerůst přes hlavu a to bývá začátek konce. Jistě, zejména v začátcích je trading časově náročný a například intradenní obchodování určitě nejde napasovat do pár hodin týdně. Nicméně je třeba se věnovat nejen tradingu, ale také žít kvalitní život. Vyčerpanost přichází z monotónnosti, z frustrace, ze ztráty motivace. Vyčerpaný člověk navíc v tradingu nikdy nepřekročí svůj stín. Naopak odpočatý, pozitivně naladěný člověk může stejné práci věnovat zlomek času a dosahovat mnohem lepších výsledků. Toto mimochodem platí v libovolné životní fázi – od doby, co jsem se přestěhoval na Kanárské ostrovy se věnuji práci podstatně méně, ale s o to lepšími výsledky. Paradox, který v tradingu tak dobře vystihuje heslo „Obchoduj méně, vydělávej více“. Pokud je člověku devatenáct let, platí toto dvojnásob – měl by mít řadu dalších zájmů, které jej celkově nabíjejí a dělají mu v životě potěšení. Osobně bych tazateli asi nejvíc doporučil dát si teď „prázdniny“. Odpočinout si např. měsíc nebo dva od tradingu, zkusit si přečíst nějaké knihy o time-managementu, meditacích, věnovat se sportu, přátelům. Mnoho lidí je překvapeno, jak se ty největší problémy v tradingu dokáží „samy“ vyřešit tím, že si dáme trochu odstup, uvolníme se a můžeme získat na věci zase trochu jiný pohled.

K dotazu, zda-li po uzavření grafů myslím na zrealizované obchody mohu říct, že naprosto nikoliv. Samozřejmě to neznamená, že bych o tradingu nepřemýšlel ve volných chvílích. Trading mě baví a neustále řeším různé výzvy, o kterých rád přemýšlím. Ale jde o pozitivní přemýšlení ve formě „budování nového projektu“. Určitě se nestresuji chybami, které jsem udělal, nebo obchody, které mně utekly. Co je dobré zdůraznit – člověk by neměl být na tradingu „závislý“. Je to prostě práce spojená s koníčkem, která se musí přizpůsobit mému stylu života, a rozhodně si tak dokážu udělat volno na úkor toho, že daný den neobchoduji a podobně.

Prostě vše chce svůj čas a úsilí, pokud se člověk cítí vyčerpaný, je nejvyšší čas si odpočinout :)

Obchoduje zde někdo v podobném věku jako tazatel? Podělte se o své zkušenosti.

Právě celkové posouzení situace na trhu může sloužit jako velmi dobré vodítko pro situace, kdy si nejsme příliš jisti, resp. kdy je jednoznačnost signálu "na hranici" mezi tím, co ještě jako platný signál považovat můžeme, a co již nikoliv. Již v minulém díle jsme se pokusili co nejlépe definovat, jak v takových situacích postupovat, res. jak si pomoci při rozhodování. Zároveň jsme si také naznačili něco o tom, že stejně důležité posouzení při vstupním signálu připadá i na risk a potenciál, nebo-li RRR (Risk-Reward-Ratio).

Potenciál a risk

Pokud se budeme dívat na trh z komplexního pohledu a snažit se určit, zda-li nejednoznačný signál vzít z pohledu toho, co se právě na trhu děje (tj. zda-li je na trhu právě chop, nebo zda-li trh právě "jede", apod.), znamená takový přístup vložit do obchodního systému striktně daných pravidel nový prvek ryze subjektivního pohledu, což nemusí být vždy a pro každého funkční cesta (síla a účinnost subjektivního pohledu roste až se zkušeností a hodinami strávenými před grafy). Pokud tedy zatím nemáme potřebnou zkušenost, nebo alespoň vypracovanou statistiku, která by nám dala lepší rozhodovací mantinely pro nejednoznačné situace, můžeme si také pomoci konceptem RRR. Jak na to?

Začněme trochu obecněji. Před nedávnou dobou jsem si nechal zpracovat speciální testovací aplikaci v programu Excel, která měla pro účely obecných studií simulovat náhodné vstupy do trhu na 1 minutovém grafu trhu e-mini Russell 2000. Tato aplikace v programu Excel umí také pracovat s předem nastavenými logikami stop-lossu a profit-targetu, takže bylo možné i velmi efektivně testovat účinnost RRR v trhu. Studie byly pro mě až šokujícím způsobem překvapivé. Za určitých jednoduchých nastavení SL a PT (viz. dále) + použití velmi jednoduchého filtru (viz. dále) jsem při většině testů s ryze náhodnými vstupy dostával prakticky vždy zhruba takovéto výsledky:

Na čistě náhodné vstupy je toto příliš dobrý výsledek, pojďme se tedy na studií podívat blíže.

Kdetailům:

• Tato studie byla uskutečněna na 10 měsíční historii 1 minutových dat.
• Vstupy byly čistě náhodné, v rozmezí 1 - 10 vstupů v období od 15:30 do 18:00.
• Jediná kriticky důležitá podmínka byla, že vstupní úsečka (náhodně vybraná) musí být velká maximálně 60 USD. Stop-loss byl pak vždy umístěn nad/pod vstupní úsečku, takže reálný SL nebyl nikdy větší, jak 70 USD. Vstup byl vždy na close dané úsečky - tím pádem byl SL v mnoha případech ještě nižší (CLOSE - LOW, resp. HIGH - CLOSE).
• K této podmínce byl jako výstup přidán profit-target 210 USD. To tedy znamená, že jsme nikdy nevstupovali do obchodu s horším RRR, jak 1:3.
• Následně byl přidán filtr, že pro vstup long je nutné, aby byl trh nad EMA204 - a pro vstup short, aby byl pod EMA 204. Toto vychází ze skutečnosti, že s EMA204 sám velmi aktivně pracuji a používám v reálném obchodování.

Důležité upozornění: studie nezahrnuje žádné poplatky ani skluzy v plnění. Jedná se POUZE O STUDII a není, ani nebylo záměrem jakkoliv takovou studii spojovat s reálným obchodním systémem! Jakákoliv diskuze nad tím, jak by výsledky vypadaly/nevypadaly s komisí a slipem je v tomto případě zcela bezpředmětná.

Studie tedy jasně ukazuje, že faktor RRR je dle všeho minimálně stejně důležitý, ne-li ještě důležitější, než samotný vstup. To je pro nás velmi důležitá informace, která nám může pomoci přidat do obchodního plánu další způsob, jak reagovat v případě nejednoznačných vstupních situací.

Jak tedy aplikovat závěr z takové studie pro rozhodování v nejednoznačných situacích?

1) Jasně se ukázalo, že riskovat s malým stop-lossem pro potenciál RRR alespoň 1:3 a více je dlouhodobě profitabilní záležitost - dokonce i na ryze náhodných vstupech.

2) Pokud si tedy nejsem jistý kvalitou signálu, v prvé řadě kouknu, jak veliká je vstupní úsečka a jak by musel být veliký stop-loss, pokud takový umístím nad/pod vstupní úsečku.

3) Poté zvážím potenciál. Mohu buďto použít některé prvky běžné technické analýzy, které mám jasně backtestované, a tudíž mám k nim i potřebné statistiky, nebo mohu vyjít z důkladnější studie MFE, která mně řekne, jaké bývaji běžné pohyby z právě vyrýsovaného patternu. V rychlosti si pak spočítám risk poměr potenciál a vím, jaké je RRR.

4) Pokud je RRR adekvátně vysoké (záleži obchodník od obchodníka, ale v případě 1:3 a lepší už rozhodně stojí za zvážení), mohu se v nejisté situaci rozhodnout, že obchod vezmu. I pokud takový obchod nevyjde, dlouhodobě bychom neměli být s takovýmto přistupem "mimo", protože budeme stále efektivně pracovat s RRR, které by již mělo samo o sobě z dlouhodobějšího pohledu napomoci spíše k profitům.

5) Pokud je RRR nízké, je lepší nejednoznačný signál nechat být, ať se už stane cokoliv. Jenom pro představu - takto například vypadá studie náhodných vstupů v momentě, kdy bychom vstoupili na úsečce veliké až 100 USD (a při PT stále na úrovni 210 USD tak snížili RRR zhruba na 1:2):

Opět však platí, že musíme mít již předem v obchodním plánu jasně definováno, co je pro nás taková nejednoznačná situace, u které si budeme "pomáhat" RRR konceptem, a jak konkrétně takovéto situace vypadají!

Závěr

Vraťme se tedy k obchodnímu plánu intradenního obchodníka a udělejme si z dnešního článku pár praktických závěrů:

1) Nejednoznačné situace jsou součástí diskréčního intradenního obchodování.

2) Abychom takové mohli lépe obchodovat, musíme si určit koncept, se kterým si budeme "napomáhat" v nejednoznačných situacích.

3) Takovýto konept může být celkové posouzení trhu, a nebo také zvážení RRR.

4) Nejlepší je kombinace obojího.

5) Pro obojí je však nutné mít nějaké doplňkové statistiky, které nám pomohou lépe vymezit rozmezí, ve kterém se s "podpůrným" konceptem pohybovat.

6) Koncept RRR by měl být navíc rozumně uchopen každým intradenním obchodníkem i pro "běžné" vstupy. Studujte svůj systém z pohledu RRR.

7) Je nutné si v plánu doujasnit, co jsou nejednoznačné situace, a jak takové tedy budeme posuzovat. Tj. nejednoznačné situace nesmí být obchodovány čistě improvizovaně, ale opět v rámci nějakých rámcových pravidel.

😎 Není od věci doplnit obchodní plán i podobnými vlastními náhodnými studiemi.

Mobilní přístup k účtu u InterativeBrokers není omezen jen na specializované aplikace. Jako základ lze použít speciální internetovou stránku, na kterou lze přistupovat z kteréhokoliv mobilního telefonu po zadání internetové adresy www.interactivebrokers.com/wml/. Webová stránka je dostupná i z libovolného běžného prohlížeče, takže si sami můžeme vyzkoušet, jak prostředí vypadá. Jde v podstatě o velmi jednoduchý web, na kterém lze ale minimálně zkontrolovat otevřené pozice a případně provést základní operace.

Podstatně větší komfort by tak měla přinést speciální aplikace. V dnešním článku opět představím řešení pro iPhone, protože to je telefon, který aktuálně pro mobilní trading používám. Dopředu musím avizovat, že řešení IB není tak dobře použitelné jako minule představovaný iSwim, a tak jej používám skutečně jen jako ryze záložní řešení v době, kdy nejsem u běžného počítače a potřebuji účet u InteractiveBrokers zkontrolovat.

Aplikace InteractiveBrokers pro iPhone nabízí přístup jak k ostrému účtu, paper účtu, tak k demoúčtu, který je určen i neklientům společnosti. Ten však nabízí záměrně znehodnocená data, tj. je určen skutečně jen k technickému zkoušení platformy. Jak je vidět na screenshotu, neklienti IB mohou využít i některé bezplatné služby, jako jsou zpožděné ceny a skenery či alerty:

Po nalogování do klientské části jsou jednotlivé sekce zobrazeny formou menu:

První navrchu je Quotes and Charts sloužící pro zobrazování aktuálních cen a grafů. InteractiveBrokers má dlouhodobě velký dluh ve stylu zobrazování grafů ve svých platformách a zde není situace o nic lepší. Lze si vybrat jen z několika přednastavených timeframe (spíše dlouhodobějších) s tím, že výsledky graf je pouze "linkový" bez možnosti změny formátu, natož natažení nějaké vlastní studie. V případě této aplikace jsou tak grafy skutečně pouze pro orientaci a funkce se vůbec nedají s iSwim srovnávat:

Přes ikonu Order ticket lze provádět v mobilní aplikaci obchody. Nejprve je třeba si vybrat trh s tím, že k dispozici jsou jak akcie, futures, opce tak forex. Zde je prostředí pro specifikaci trhu po zadání tickeru ES (tedy S&P 500):

Poté, co zvolíme futures a příslušný kontraktní měsíc, se dostaneme na obrazovku, ze které lze zadávat obchodní příkazy, případně sledovat otevřené pozice.

Vše funguje zhruba tak, jak by si člověk představoval. Poměrně luxusní je možnost DOMu, ve kterém je možné zadávat příkazy včetně automatického stop-lossu a profit-targetu. Mobilní telefon jistě není prostředek pro aktivnější obchodování, ale otevření/uzavření pozice v trhu je přes toto prostředí velmi jednoduché:

Co je bohužel nepřijemné, je obchodování opcí. V platformě lze opce obchodovat akorát po jednotlivých opcích - resp. jsem nenašel možnost, jak zadávat komplexnější příkazy (vertikály, condory atd.).

Informace o obchodech nalezneme v záložce Live Orders (aktivní příkazy) a Trades (historické příkazy):

Pod ikonou Portfolio je k dispozici přehled otevřených pozic. Tedy prostředí, se kterým bude mobilní obchodník pracovat asi nejčastěji:

Pod ikonou Account jsou k dispozici informace o stavu účtu - přehled o zůstatku, zablokovaných marginech atd.:

Prostřednictvím ikony Scanners je možné prohledávat trhy pomocí nadefinovaných pravidel. Ta se vybírají z předpřipravených šablon:

Aletry slouží k nastavení upozornění, která jsou zasílána e-mailem (SMS) stejně, jako v případě desktop aplikace:

Shrnutí

Věřím, že dnešní představení pomohlo všem, kteří se potřebují v oblasti mobilního tradingu zorientovat. Aplikace InteractiveBrokers je z mého pohledu velmi dobře použitelná pro obchodování klasických futures nebo akcií. Slabinu vidím v obchodování opcí a také ve stylu zobrazování grafů – zde jde skutečně využití jen v případě „nouze“.

Tímto jsem představil obě aplikace, které sám používám. Je ale zřejmé, že existuje řada dalších platforem a brokerů. Pokud máte zájem představit mobilní prostředí svého brokera/platformy formou podobného článku, ozvěte se mi prosím na e-mail petr@financnik.cz a velmi rádi se s vámi na přípravě podobného článku domluvíme.

Intradenní diskreční obchodník se musí vždy řídit pravidly, která jsou přesně zakotvena v obchodním plánu. Tato pravidla musí být naprosto konkrétní, takže byste je teoreticky měli být schopni i "naprogramovat" do počítače, zároveň ale musí v sobě zahrnovat určitý diskreční faktor, který již do počítače naprogramovat možné není a díky kterému diskreční obchodník získává značnou výhodu nad počítačem. Tato hranice mezi mechanickým a diskrečním je velmi tenká a velmi citlivá, přesto může mít skutečně zásadní rozměr. Problém je však v tom, že diskreční zapojení zároveň může přináset do striktních pravidel v určité míře chaos, díky kterému začíná být obchodník mnohem méně systematický, než by se na první pohled mohlo zdát. Pokusím se tedy nyní dát konkrétní tipy a rámce v tom, jak by měla ona hranice vypadat, a kde vidím nejčastější chyby, co se týče definice diskrečního posuzování v rámci obchodního plánu.

VSTUP (část 1a): základní vstupní pravidlo

Samotný vstup by měl být v obchodním plánu zcela přesně definovaný ve své "nejsyrovější" podobě. Například: "indikátor X kříží Y", na indikátoru CCI se tvoří "véčko", trh se dotýká úrovně YZ (S/R úroveň, klouzavý průměr, atd.), trh prolamuje trendovou linku, apod.

Definovat si vstup takovýmto způsobem není složité, problém nastává v momentě, kdy může existovat širší interpretovatelnost dané situace, nebo příliš jemná situace, kterou není možné posoudit jednoznačně. Příklad:

Indikátor X kříží Y: křížení však nastalo pouze o 0.001 bodu. Skutečně se jedná o překřížení a validní signál? Má smysl čekat na potvrzení z další úsečky - nebude již příliš pozdě?

Na indikátoru CCI se tvoří "véčko": toto však není příliš ostré. Skutečně se jedná o validní signál?

Trh se dotýká úrovně YZ: ke skutečnému "dotknutí se" však chybí ještě 0.005 milimetru. Skutečně se jedná o validní signál?

Atd.

Na signál sice můžeme nahlížet z tvrdě "počítačového" pohledu a podobné rozpory tak vyloučit a postavit se za jednoznačnost interpretovanou počítačem (a pro mnoho obchodníků je toto určitě regulérní cesta - pokud se tací obchodníci nechtějí pokusit využít možných benefitů diskrečního obchodování), při troše bližšího zkoumání ale můžeme také zjistit, že tyto drobné rozdíly mohou dělat naprosto zásadní rozdíly v obchodních výsledcích. Pokud tedy pozorováním nebo ručním backtestem zjistíme, že tyto drobné rozdíly (svůj postoj k významu detailů jsem popsal v nedávném článku o asymetrii) mohou přinést výrazný posun k lepšímu (není vždy podmínkou, že to bude k lepšímu), začínáme se logicky zajímat o to, jak tyto drobné nuance lépe "podchytit" na diskreční úrovni a jak se pokusit využít možnost diskréce jako dodatečného "lidského" filtru k lepším obchodním rozhodnutím a výsledkům.

Nyní je třeba říci, že i diskreční posouzení detailu musí mít stále svá pravidla, což je něco, co si řada obchodníků neuvědomuje a podobné důležité detaily tedy do svého obchodního plánu nezahrnuje. Je to dáno částečně i tím, že je často velmi těžké definovat, jak mají dodatečná pravidla pro diskreční pravidla vypadat a co vlastně ony drobné nuance ovlivňuje nejvíce. Nejvíce je však neschopnost lépe specifikovat diskreční nuance dána nedostatkem zkušeností a nedostatkem času stráveným hleděním do grafů - diskreční pohled jakožto benefit se rozvíjí až postupem času s hodinami strávenými u intradenních grafů, a u mnohých se pak nadále tato schopnost rozvíjí.

Většina obchodníků tedy díky nedostatečným zkušenostem začíná drobná pravidla "dolaďovat" opět spíše počítačovým přístupem. Tj. hledají, co dalšího "jemného" by mohli posoudit: například sklon a úhel klouzavého průměru, úhel "véčka", počet doteků na S/R úrovni, atd.

Musím říci, že jsme v dávné minulosti s podobnými jemnými "technickými" posouzeními strávili skutečně mnoho času a v podstatě v nich nikdy nenašli nic, co by se dalo efektivně využít. Tím neříkám, že čistě mechanická jemnější posouzení nemohou fungovat, pouze říkám, že nikdy příliš nefungovala nám.

Je tedy třeba začít se dívat na celou záležitost trochu jinou optikou. Jeden ze způsobů je zkrátka a dobře naučit se hledět na danou situaci v trhu trochu komplexněji, nikoliv jen z pohledu daného signálu, ale z pohledu trhu jako celku - a daný signál se pak pokusit interpretovat v celkovém kontextu s tím, co právě dělá trh. Tím si můžeme pomoci k jemnějšímu posouzení signálů, které mohou být nejasné, nebo které se z nějakého dalšího důvodu rozhodneme posuzovat více diskrečně.

Co to ale znamená "trh jako celek"? Není třeba tento koncept příliš komplikovat. Pokud se zamyslíte nad trhem jako celkem, zjistíte , že není příliš variant, co vše trh může dělat. V podstatě bychom mohli dané varianty rozepsat následovně (a tím vytvořit základní scénáře trhu jako celku):

1) Trh se začíná nečekaně probouzet a rozjíždět ze stagnace.

2) Trh je ve výrazném trendu.

3) Trh začíná slábnout.

4) Trh je vyčerpaný a stagnuje.

5) Trh je extrémně vyčerpaný a strmě koriguje.

6) Trh se zcela otáčí.

Pokud se pak zamyslíte nad logikou svého konkrétního vstupu (tj. základní mechanickou definicí daného vstupu), zjistíte, že ne pro každý z daných scénářů je daný vstup vhodný. Některý vstup je lepší do rozjíždějícího se nebo jedoucího trhu, nikoliv do trhu, který vypadá jako vyčerpaný. Jiný vstup (protitrendový) zase není příliš vhodný pro dny, které strmě trendují, atd.

Pokud tedy dokážeme jemnou nuanci dát do kontextu s trhem jako celkem, přidáme diskreční prvek pro situace, které jsou "na hraně": například pokud vidím, že je trh strmě trendující, nebudu nechávat signál "plavat" jenom kvůli tomu, že se o pár milimetrů nedotknul mého klouzavého průměru - a naopak pokud vidím jasné vyčerpání trhu, nebudu u protitrendového signálu váhat jenom kvůli tomu, že můj signál FinWin 0/100 ještě nepřekročil o malý kousek linku 100. Tím se tedy dostáváme k tomu, co by dle mého názoru nemělo chybět v plánu žádného intradenního obchodníka: vstupy v kombinaci s komplexní situací na trhu a jasné definování co ona komplexní situace je a i míra agresivity, kterou budu v dané situaci aplikovat.

VSTUP (část 1b): komplexní situace na trhu

Nyní, komplexní situace na trhu je tedy obecně možné interpretovat v rámci několika základních scénářů, avšak při snaze najít konkrétní pravidla je již situace daleko složitější. Jaká konkrétni pravidla využít pro posouzení, zda-li nastává některý z obecných scénářů trhu? Bohužel, obecné pravidlo zde neexistuje. Zde platí, že záleží obchodník od obchodníka a je řada způsobů, jak komplexní pohled definovat.

Tak například poměrně účinný pohled na vyčerpání trhu vyučuje Petr na semináři emini II. Jedná se o techniku intermarket divergencí mezi jednotlivými trhy, které mohu výrazně přispět k celkovému pohledu na to, zda-li trh je, nebo není vyčerpán a od toho také stanovit míru agresivity na protitrendových signálech.

Pro komplexní pohled na trend může řada obchodníků používat poměrně jednoduché pravidlo, kdy je prakticky vše vnímáno jako chop a pouze pokud skutečně nemohou obchodníci jednoznačně říci, že vidí jakékoliv náznaky chopu, pak chápou trh jako trendující. Toto posouzení je již velmi diskreční a obvykle mu předcházelo mnoho měsíců sledování trhů, takže je to spíše pravidlo "zakořeněné z pozorování". Zda-li je takovéto pravidlo dostatečné a funkční, prokáže samozřejmě vždy až výše obchodního účtu. Mohu však říci, že někteří naši studenti i toto vysoce diskreční pravidlo praktikují s velkým úspěchem, mimo jiné proto, že je drží stranou trhů i několik dnů a nenutí příliš přeobchodovávat.

Další komplexní pohled může být definován například tím, jak se trh chová na high a low dne. Několik selhání udělat nové low, změna struktury swingů na low dne, falešná proražení, která nakonec nepřinesla žádný další pohyb níže - to vše mohou být signály blížícího se otáčejícího trhu.

Problém s podobnými komplexními posouzeními trhu je, že existuje většinou velké množství různých způsobů, jak si stanovit pravidla (příliš mnoho možností). Například podoba vyčerpaného trhu na high a low dne není stejná každý den a může tedy mít řadu variací. Jak tedy nejlépe najít, který scénář pohledu na trh jakožto vyčerpaný definovat do svého plánu? Nejlépe tak, že si pořídím screenshoty co nejvíce situací, na kterých se trh vyčerpal a následně otočil a budu studovat, zda-li nenaleznu některé podobné atributy, kterých by se dalo "chytnout" a které já osobně vnímám jako nejúčinnější (u každého obchodníka to pak může být něco lehce jiného). Prakticky vždy nějaké takové atributy najdete, jde jenom o to je následně rozumně popsat.

Co je ale naprosto nejdůležitější - komplexní posouzení trhů může být velmi "košaté", proto je třeba udržet jej stále v míře co nejvyšší jednoduchosti. A co je ještě více důležité, nezapomínejte, že podobné komplexní posouzení trhu nám má pouze pomoci posoudit signál, který se zdá příliš nejednoznačný nebo příliš "jemný" - to je vše, k čemu má komplexní posouzení sloužit! Nikoliv k tomu, abychom hádali následující vývoj trhu - pouze a jen k tomu, abychom diskrečně zareagovali na jinak poměrně jasný signál!

Aby to bylo jasné, zde je příklad popisu dvou scénářů, kdy obchodník komplexní posouzení trhů používá špatně a kdy správně.

a) Chybné posouzení

Obchodník obchoduje signál FinWin 0/100. Trh právě vytvořil formaci double top a divergenci mezi dvěma trhy. Zároveň vytvořil něco, co se zatím signálu 0/100 podobá jenom vzdáleně - přesto obchodník došel k závěru, že se trh začíná otáčet a agresivně vstupuje short.

Nebo:

Obchodník obchoduje signál FinWin 0/100. Dostane jasný signál. Snaží se tedy posoudit divergenci mezi trhy, spočítat, kolikrát se trh pokusil udělat nové high a zda-li se mu to povedlo, koukne na S/R úrovně na vyšších time-frame a ve mžiku se ve všem ztratí a již není schopen reagovat. To vše jenom proto, že chtěl mít 100% jistotu, která v trzích neexistuje.

Nebo:

Obchodník obchoduje signál FinWin 0/v. Dostane nový signál. Není si však jistý, zda-li je trh v trendu. Čeká tedy na další 2 úsečky, až vstoupí těsně před korekcí.

Nebo:

Obchodník obchoduje signál FinWin 2v s odrazem od EMA34. Trh se EMA34 jenom o kousek nedotknul. Neví, co má dělat. Vzpomene si na to, že četl cosi o komplexním posouzení trhu. Začne tedy vymýšlet důvody, proč by si měl signál potvrdit, nebo vyvrátit. Je ztracený, protože se snaží posoudit vše, co jen vidí, ale nic mu nedává smysl.

b) Správné posouzení

Obchodník obchoduje signál FinWin 0/100. Dostane nový signál. Žádný z trhů však nedělá intermarket divergenci. Nechá tedy signál být.

Nebo:

Obchodník obchoduje signál FinWin 0/100. Ten se ale zastavil přesně na hraně 100, takže není jasné, že došlo k překročení. Obchodník tedy koukne, zda-li v posledních 30ti minutách nenastala jedna z těchto situací:

• změnila se struktura swingů - došlo nedávno k vytvoření dvou vyšších swingů a tedy náznaku otáčení trhu,
• trh se 2x pokusil udělat nové low, ale ani jednou se mu to nepovedlo.

Obchodník má důkladně testované a statisticky podložené, že takovéto situace vedou k obratu častěji, než k pokračování trendu, takže signál vezme.

Nebo:

Obchodník obchoduje signál 0/v. Není si však jistý, zda-li je v trhu trend. Situaci tedy raději chápe jako chop a situaci nechává být. Simulované obchodování dlouhodobě ukázalo, že tento velmi opatrný přístup se mu vyplácí.

Nebo:

Obchodník obchoduje 2v s odrazem od EMA34. Trh se však jenom o kousek EMA34 nedotknul. Obchodník se tedy koukne lehce do minulosti a zjistí, že se jedná o první korekci k EMA34 po nedávném otočení trendu. Statisticky a z backtestů ví, že první korekce k EMA34 po otočení trendů nabízí často nejzajímavější RRR. Obchod tedy bez váhání vezme.

VSTUP (část 1c): naprosto nejdůležitější je ale stejně RRR

Celou záležitost můžeme o poznání zjednodušit, pokud si ještě jednou prostudujeme poslední z příkladů výše. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že naprosto nejlepší zvážení nejednoznačné situace je komplexní posouzení trhu s RRR. K posouzení RRR je opět třeba mít určitá pravidla, k čemuž se dostanu v druhé části tohoto článku (příští týden). Nejednoznačné posouzení se zdá mnohem jednoznačnější, pokud dokážeme v rychlosti spočítat risk a případný potenciál na obchod. Posouzení tohoto faktoru spolu se vstupem je tedy možná ještě důležitější, než samotné posouzení komplexního pohledu na trh. Zatímco komplexnější pohled na trh může řadě obchodníků rozhodnutí spíše komplikovat, než zjednodušovat, pohled na risk a RRR (v souvislosti s aktuální volatilitou trhu) může být výrazně jednoznačnější a jednodušší prvek pro finální rozhodnutí - proto se mu budeme věnovat v samostatném článku příště.

Obecně bych řekl, že pokud dokáže posoudit obchodník obojí - komplexní pohled na trh a k tomu RRR a risk, bere si to nejlepší z obou světů. Vyžaduje to samozřejmě již nějakou praxi a zkušenost - ostatně jako cokoliv jiného.

Závěr z definice vstupů v obchodním plánu

Z dnešního článku je tedy patrné, že by obchodník měl definovat ve svém plánu v rámci vstupu následující:

• jak konkrétně je definovaný vstup,
• jak vypadá vstup, který se může jevit jako nejednoznačný (pokud takový vůbec může v rámci našeho vstupního pravidla existovat), nebo jak vypadá vstup, který chceme doplnit diskrečním posouzením; v čem je tento vstup jiný, než čistě mechanický vstup, v jakých situacích nastává a proč jej chceme zvažovat více diskrečně,
• jak konkrétně mají vypadat situace v rámci komplexního pohledu na trh, která nám řeknou, zda-li signál jednoznačně vzít, nebo zda-li signál raději ignorovat; co budou finální rozhodovací faktory u situací, kdy si nebudeme podobou signálu zcela jisti,
• proč konkrétně volíme jako dodatečné diskreční posouzení právě ta pravidla komplexního posouzení trhu, která jsme si stanovili; jak a čím máme tato pravidla podložena,
• jaký faktor v posouzení vstupu hraje risk a RRR (viz. příště); budeme tento faktor zvažovat u všech signálů, nebo jenom u těch, které se zdají nejednoznačné nebo které chceme doplnit diskrečním pohledem?

Pokud otázky výše zcela jasně definujete ve svém plánu, budete si zase o trochu více jisti ve svém obchodování - v tom, co děláte a proč to děláte právě takto. Daná pravidla pak samozřejmě musí dávat smysl z toho pohledu, aby sloužila k lepším obchodním výsledkům - a musíme mít podloženo (backtest, statistika, paper-trading, reálné zkušenosti...), že daná dodatečná pravidla ke vstupům pro nás fungují.

A samozřejmě, pokud si dáte tu práci, abyste svůj plán takto definovali nad rámec "běžného", bude to vaše další drobná výhoda před ostatními.

Otázka výběru mobilniho obchodního software je pochopitelně úzce spojena s výběrem mobilního telefonu, resp. operačního systému. Osobně jsem posledních několik let používal dvě hlavní platformy, takže mohu bohatě porovnávat. Dříve jsem používal tradiční „chytrý“ telefon HTC s operačním systémem Windows Mobile. Své zkušenosti jsem popsal například v tomto videotutoriálu - thinkAnywhere: obchodování opcí přes mobilní telefon. HTC telefon dosloužil a jelikož Tomáš již delší dobu používal iPhone, a konkrétně aplikace pro obchodování vypadaly na tomto telefonu podstatně použitelněji, rozhodl jsem se před několika měsíci přejít také na tuto platformu. Pokud mám obě platformy srovnat z pohledu mobilního software pro obchodování, tak bohužel musím potvrdit, že se příliš srovnávat nedají . Používám aplikace brokerů ThinkOrSwim a Interactive Brokers a z pohledu použitelnosti vyhrává iPhone na plné čáře. Pokud budete uvažovat o pořízení chytrého telefonu právě z důvodu občasného obchodování přes běžný mobil, rozhodně doporučuji iPhone vyzkoušet.

Pro rámcovou představu, jak mobilní trading na iPhone vypadá, jsem připravil v tomto článku krátké představení aplikace iSwim brokera ThinkOrSwim. V příštím článku se podíváme na mobilní aplikaci Interactive Brokers.

Patrně nemusím na Finančníkovi připomínat, že ThinkOrSwim neotevírá zhruba rok nové účty klientům z ČR a Slovenska (společně s dalšími zeměmi). Jejich aplikace však mohou používat i neklienti společnosti s tím rozdílem, že data jsou pak v programu zpožděná asi o 15-20 minut. Přesto si myslím, že i v takovém případě jde o jednu z nejlepších analytických platforem, které je možné na trhu zdarma získat, a proto se programům na Finančníkovi věnujeme.

V rámci iSwim lze pracovat jak se simulovaným, tak pochopitelně ostrým účtem. Příjemná je možnost trvale nebo dočasně uložit přihlašovací údaje, a mít tak program v „pohotovostním režimu“:

Na základní obrazovce je možné si nadefinovat sledované trhy s tím, že kliknutím na jednotlivé sloupce se přehazují zobrazené informace (na screenshotu zobrazené sloupce bid/ask se tak změní např. na high/low a další informace). Sledované trhy (watchlisty) jsou propojené s desktopovou aplikací, takže trader má k dispozici přesně ty informace, které sám sleduje na desktopu. Sledovat lze ceny všech trhů, které lze obchodovat přes ThinkOrSwim - tedy od indexů, přes akcie, komodity až po forex:

Po kliknutí na vybraný symbol se zobrazí příslušný graf. V záložkách nad grafem si lze přednastavit 4 nejběžněji používané timeframy:

Grafy jde samozřejmě upravovat. Tradiční základ představuje nastavení typu grafu a timeframe:

Není problém si ale do grafu přidat libovolnou studii/indikátor – seznam je stejně obsažný jako na desktop aplikaci:

Takto pak může vypadat svíčkový pětiminutový graf s indikátorem CCI:

Na iSwim se mi líbí velmi snadné zadávání a změna obchodních příkazů. Takto vypadá rozhraní pro nákup akcií:

Přičemž v rozhraní lze používat všechny běžné typy příkazů. Dále je možné specifikovat, jestli jde o denní nebo GTC příkaz, můžeme měnit burzu, na kterou je příkaz směřován – prostě vše jako v desktop aplikaci.
iSwim nabízí pochopitelně i přehled příkazů – čekajících, vyplněných nebo zrušených:

Pokud na příkaz kliknu, mohu jej zrušit nebo změnit – toto je velmi praktická funkce pro případ, že cestuji a potřebuji upravit některé čekající obchodní příkazy:

Pochopitelně, že v mobilní platformě je k dispozici přehled všech otevřených pozic včetně možnosti sledování aktuálního stavu zisku/ztráty pozice a přímého nástroje pro vytvoření uzavíracího příkazu:

ThinkOrSwim se zaměřuje na opce, takže ty v iSwim nemohou chybět. U jednotlivých trhů je k dispozici opční řetězec, ze kterého můžeme vybrat opce k obchodování:

Poměrně unikátní (a toto třeba verze na HTC neměla) je možnost obchodovat z iSwim i komplexní spready – např. Iron Condor a další:

V případě spreadu Iron Condor funguje vše tak, jak by obchodník očekával – na displeji telefonu se nejprve ukáže základní spread s tím, že kliknutím na jednotlivé nohy lze upravovat strike, množství a pochopitelně celkovou cenu, za kterou chceme spread zobchodovat:

Poslední modul software pak slouží k definování a správě alertů - přímo v mobilním telefonu si tak obchodník může definovat upozornění na dosažení určité ceny trhu nebo konkrétniho nástroje (například opce nebo spreadu):

Shrnutí

Tímto článkem bych samozřejmě nerad spustil klasický flame, který telefon je lepší. Jsme na serveru obchodníků a každý si musí vybrat sám, jakou techniku bude používat. Co se mě osobně týče, byl jsem nicméně velmi překvapen, jaký je ohromný rozdíl v použitelnosti aplikace ThinkOrSwim mezi řešením na lehce starším HTC a iPhone. ThinkOrSwim aplikace je sice použitelná na obou platformách, ale na iPhone už jde o prostředí, které nepouštím pouze v případu nouze. Je to pro mě již nástroj, se kterým pracuji zcela běžně – pochopitelně ne pro intradenní obchodování, ale pro sledování pozičních obchodů v akciích a opcích. Pokud iPhone vlastníte, určitě doporučuji si bezplatný iSwim nainstalovat. Pokud o nějakém řešení pro mobilní obchodování uvažujete, tak věřím, že vám článek pomohl získat inspiraci, co lze od podobného řešení očekávat. Příště se podíváme na aplikaci pro ovládání účtu u Interactive Brokers.

Na jednu stranu je pravda, že backtestovat je třeba na rozumně dlouhém vzorku dat (pokud možno co nejdelším). Takže svým způsobem není backtestu nikdy dost. Na druhou stranu jsem si všimnul, že řada nováčků propadá falešné iluzi, že nekonečné backtestování a "pitvání se" v každém mikro detailu už od začátku maximalizuje efektivnost obchodního systému a připraví obchodníka na kontinuální zisky s minimálním draw-downem. Jinými slovy, řada začínajících obchodníků realizuje backtest a hlavně jeho různé úpravy a nuance nad úroveň toho, co koresponduje s praktickými zkušenostmi daného obchodníka.

Pojďme se na to podívat trochu od začátku.

Backtest: od "nástřelu" po zkušenost

Zcela na začátku máte ideu nebo systém, ale nemáte žádné zkušenosti. Potřebujete si tedy alespoň ověřit, že idea nebo systém (FinWin), který máte, není úplná pitomost a máte šanci s takovým vydělat v trzích nějaké peníze. Uděláte tedy základní backtest (minimálně 100 obchodů, u intradenního obchodování doporučuji i u "nástřelových" backtestů alespoň 3-6 měsíců, často vidím u studentů jako "nástřel" pouhý měsíc, což je skutečně velmi málo) a z něho máte nějakou představu, jak systém může/nemůže fungovat.

Nyní, již během samotného backtestu, tj. několika nekonečných hodin hledění do grafů zjistíte, že některé patterny/vstupy/výstupy vidíte lépe, některé hůře. Něco rozpoznáváte s přehledem, něco rozpoznáváte s obtížemi. Už během prvotního backtestu se tedy ukazuje individualita každého obchodníka a vy si můžete po "nástřelovém" backtestu lépe definovat, co konkrétně vám na první dojem vyloženě sedne, a co vyloženě nesedne. Můžete například zjistit, že vám sednou protitrendové patterny, ale už ne trendové. Při opakovaných "nástřelových" backtestech na několika trzích a time-frame (striktně doporučuji!) můžete také zjistit, že vám lépe vyhovuje jistý time-frame oproti ostatním, nebo už od začátku cítíte silnou preferenci určitého trhu.

Po sumarizaci preferencí na základě řady "nástřelových" backtestů tedy máte představu o tom, do jaké variace daného systému byste se rádi pustili v absolutním začátku. Vrhnete se tedy do opravdu podrobného backtestu takovéto variace (u intradenních traderů doporučuji alespoň 1 rok nazpět) a provedete analýzu MAE/MFE, případně srovnání různých dalších alternativních technik výstupů, abyste našli kombinace, které vypadají jako nejzajímavější. To je prakticky vše, co byste v tomto bodě měli udělat. Nyní, už zde se většina obchodníků dopouští několika kritických chyb:

1) Optimalizují posouvání SL a tím vytváří nereálné a velmi přeoptimalizované equity křivky; je nutné si uvědomit, že reálný efekt posouvaného SL zjistíme pouze tak, že budeme "nahlížet" do tickových dat tick po ticku, abychom viděli, jak se trh na "jemné" úrovni hýbal vůči našim posouvaným SL. To tedy znamená, že funkce posouvání SL v nejrůznějších řešení Excelu, které je možné na našem serveru různě postahovat, jsou sice hezké, ale zcela mimo realitu. "Vypiplané" posountí 1 a 2 (tj. simulace rovnou dvou posunutí SL), navíc po velmi malých částkách, vytváří možná equity, které chcete vidět, nikoliv však robustní nastavení, které by fungovalo i v reálu. Opravdu dobrý systém by měl ukazovat zajímavé výsledky už bez jakéhokoliv posunutí a například u trhu e-mini Russell 2000 bych neposouval v Excelovské simulaci více, než při otevřeném profitu 150 USD a více maximálně na BE-5, tj. snížení základního SL na -50 USD. To je tak maximum, které může dát robustní a realistický pohled v prostředí Excelu.

2) Přeoptimalizovávají hodnoty PT a SL. Robustní nastavení vypadá tak, že máme pokud možno stejné hodnoty SL a PT, pouze s rozdílností na stranu long a na stranu short. Můžeme ještě posoudit jiné PT u trendových a u protitrendových patternů, i tyto hodnoty by však měly být v rámci jedné "skupiny" velmi podobné. Pokud například vidím, že optimalizované hodnoty pro PT v případě 6ti různých patternů jsou 18, 24, 11, 25, 33 a 41, pak se opravdu nejedná o robustní nastavení. Pokud vidím, že 3 trendové patterny mají hodnoty 33, 35 a 33 a protitrendové 21, 19 a 22, pak vím, že jsem alespoň v podobné dimenzi. Systém by pak měl bez problémů fungovat i v případě, že na trenodové patterny aplikujeme PT 33 na všechny patterny a na protitrendové patterny PT 20. Takové nastavení už je mnohem vzdálenější od přeoptimalizace a vypadá podstatně rozumněji.

Další věc je, že to, co shledáme jako "vhodné a zajímavé" při backtestu, nemusí být pro nás ve skutečnosti ještě vhodné a zajímavé u živého obchodování. Takže jakákoliv další snaha a práce na backtestu ztrácí v tento moment smysl, dokud neuvidíme, jak reagujeme v rámci "pohyblivých" trhů. Je tedy třeba vzít naši první podobu systému a jít na paper-trading, kde si budeme vstupy a výstupy simulovat live. Teprve po nějaké době uvidíme, zda-li jsme schopni brát signály tak, jako v backtestu. Pokud ne, musíme najít co naše jsou slabé stránky, co silné, kde se přibližujeme backtestu reálněji, a kde nikoliv - a dle toho opět modifikovat systém, vrátit se na backtest, řádně zbacktestovat modifikovanou variantu, a pak opět přejít na paper-trading, abychom viděli, zda-li se již více paper přibližuje backtestu.

Backtest a paper: hledáme synergii

Jinými slovy je naprosto nezbytné, aby teorie backestu šla ruku v ruce s praktickými zkušenostmi z reálných trhů a případné rozdíly byly neustále srovnávány. Tento proces může trvat i několik měsíců, tj. je často třeba několik modifikací, než zjistíme, že jsme schopni backtestovat jenom to, co zároveň dokážeme i rozpoznávat a na co dokážeme reagovat i v živých trzích a naopak - že dokážeme v živých trzích brát to, co simulujeme ve statickém backtestu. Teprve až se tyto dva světy "střetnou", jsme připraveni na live obchodování - samozřejmě v případě, že dokážeme na paper-accountu již vydělávat.

Mnoho obchodníků (těch, kteří už naštěstí pochopili, že je backtest potřeba - a tak se do backtestování konečně pustili) bohužel v počáteční fázi přeceňuje backtest (ano, neustále říkáme, že je to alfa-omega tradingu, ale říkáme to především proto, že 90% nováčků se vůbec neobtěžuje nějakým backtestem zabývat) a naopak zcela podceňuje zkušenosti z reálně se hýbajících trhů - byť na paper účtu. Dynamika pohyblivých trhů je jiná než statický backtest, a proto je třeba rovnoměrně obojího, abychom našli takovou variaci systému, která zcela padne naší povaze.

Pokud nováček věnuje backtestu více času, než je na začátek zdrávo, například různým vymýšlením dalších hypotéz a analýz, atd., pak je to samozřejmě velmi hezké cvičení, které bez debat může přinést i mnoho nových postřehů a vylepšení, ale ještě nezaručuje, že nasazení do praxe bude úspěšné. Než tedy začneme vyvíjet další hypotézy a zlepšení v rámci backtestu, musíme mít především jasno v tom, co jsme schopni v reálu úspěšně exekuovat a v pokročilých hypotézách backtestů pracovat už jenom se základem, o kterém víme, že nám nečiní problém úspěšně exekuovat - jinými slovy, umíme již obchodovat tak, jak backtestujeme.

Pozor tedy na rozumnou váhu mezi backtestem a praxí a na výše zmíněné nejčastější chyby začínajících obchodníků v oblasti backtestování.

Program SierraChart je nabízen formou pravidelného předplatného, přičemž některé „úrovně“ automaticky obsahují kvalitní historická data bez toho, aniž by si to mohl uživatel uvědomovat.

Historická ticková data vybraných komoditních kontraktů

Funkce, která nás v tomto případě zajímá, se u SierraChart jmenuje Sierra Chart Futures Backfill Data a její popis naleznete na stránce http://www.sierrachart.com/index.php?l=helpdetails54.html

Jde o službu zpřístupňující historická data nejběžněji obchodovaných komoditních kontraktů do poloviny roku 2006 s tím, že data je možné stahovat v maximálním, tickovém rozlišení.

Data jsou tak ideální pro replay – historické přehrávání grafů. Stačí si je stáhnout, následně graf posunout kamkoliv do historie a použít volbu Chart > Replay Chart (nebo stisknout klávesovou zkratu Ctrl + R). SierraChart dnes umí i obchodování přímo z grafů a simulace obchodů je samozřejmě možné provádět i na přehrávaných historických datech (tomuto tématu se budeme věnovat v některém ze zamýšlených nových tutoriálů).

Jak si ticková data do programu stáhnout?

Jde to velmi snadno. Data jsou přístupná těm klientům, kteří mají předplacený „balíček = package“ obsahující službu Special Features – tedy Package 2-5. Pokud máte program SierraChart předplacený, ale v nejlevnější úrovni Package 1, můžete se kdykoliv sami „upgradovat“ na vyšší úroveň s tím, že výrobce vám automaticky přepočítá zbývající časový kredit podle ceny jednotlivých „balíčků“. Upgrade se provádí ve webovém nastavení účtu – to naleznete na adrese https://www.sierrachart.com/usercp.php. Změnit úroveň můžete přes nabídku Change Service Package. Malé upozornění – uživatel si může sám účet pouze „upgradovat“ – pokud budete chtít účet zpátky vrátit na nižší úroveň, musíte napsat výrobci programu email.

Pokud máte Sierru v režimu balíčku 2-5, stačí si nastavit File > Data/Trade Service Settings na SC Historical Intraday Futures Data. POZOR! Neplést si s možností SC Historical Data – jde o jinou službu (viz dále). V políčku Intraday Data Storage Time Unit zvolte „rozlišení“ dat, se kterým chcete pracovat. Pro replay grafů je nezbytné pracovat s rozlišením „1 tick“. Potřeba je také nastavit počet dnů ke stažení (pole Maximum Historical Intraday Days to Download).

Okno by pak mělo vypadat následovně:

Po odkliknutí OK můžeme začít historická data stahovat (ujistěte se, že nejste připojeni k žádnému jinému datovému zdroji – volba File > Disconnect by měla být šedivá). Vyvoláme volbu File > New/Open Intraday Chart a do jména souboru vložíme ticker podle zde popsané syntaxe. Tj. například pro červnový kontrakt 2010 trhu NQ zadáme NQM0. To je vše – za chvíli bychom měli mít stažený příslušný objem dat. Pokud nevidíte v grafu po stažení všechna historická data, je to proto, že program ve standardním nastavení neumožňuje zobrazovat delší historii dat. Je třeba vyvolat Chart > Chart Settings (F5) a zde upravit volbu Days to Display/Load (kolik dnů historie má být zobrazeno), případně Last Date to Display/Load (poslední zobrazený den).

Historická minutová data komodit i akcií

Kromě tickových dat (vybraných komodit) jsou v SierraChart dostupná také historická minutová a denní data množství komodit, akcií a indexů. Tato služba se jmenuje Sierra Chart Historical Data Service a oproti výše popisované službě Sierra Chart Futures Backfill Data se liší v tom, že je pokryto mnohem více trhů, ale pouze max. jednominutovými grafy (data tak nelze použít pro replay). Služba je poskytována společností Barchart, a jde tak o kvalitní data.

Specifikaci služby Sierra Chart Historical Data Service naleznete na webu výrobce zde: http://www.sierrachart.com/index.php?l=SierraChartHistoricalData.html. Jak je vidět ve specifikaci, přes tuto službu lze získat v podstatě libovolná data z US trhu.

Služba je přístupná v předplatném, které obsahuje „SC Historical Data Service“, to znamená balíčky 2, 4 a 5.

Jakmile máme příslušné předplatné, můžeme data stahovat po nastavení File > Data/Trade Service Settings na volbu SC Historical Data. Symboly pro jednotlivé trhy v rámci této služby naleznete v tomto seznamu.

Realtime data

Obě výše uvedené volby obsahují pouze historická data (plus někdy aktuální zpožděná data, ale jejich aktualizace v reálném čase není zaručena). Pokud chcete program SierraChart používat s reálnými nezpožděnými daty (a nemáte je od brokera), můžete využít nabídku Barchart.com Real-Time and Historical Data Service, kterou je třeba platit extra k předplatnému samotného programu. Službu jsme testovali dříve a komentář je přístupný v tomto tutoriálu Sierra Chart – realtime data a playback .

Další tutoriály k ovládání programu naleznete na Finančníkovi přes adresu https://www.financnik.cz/forum/tags/sierrachart/

Asymetrie je v podstatě pohled, při kterém nevěříte na rovnoměrný balanc. Asymetrický může být slon, který má jedno ucho výrazně větší, než druhé. Asymetrická může být dálnice, která má v jednom směru 3 pruhy a v opačném směru 2 pruhy. Jako na asymetrický můžeme nahlížet na celkový život na zemi, neboť existuje velmi mnoho chudoby na straně jedné, a na opačné straně několik jedinců s až extrémním bohatstvím (ne, nejsem socialista - pouze konstatuji zřejmá a obecně známá fakta).

Nyní, proč mě myšlenka asymetrie tolik zaujala v případě tradingu?

V prvé řadě jsem už velmi dávno vypozoroval, že se trhy chovají zcela jinak když rostou, a zcela jinak, když padají. Už to je první jasný důkaz asymetrie. Další překvapení mně ukázaly nejrůznější statistiky s využitím standardní distribuce, kdy většina mých bellových křivek (bell-curve) dosahovala lehké skew na stranu long - jinými slovy, z nějakého důvodu se obecně zdá, že tendence růstu je malinko silnější, než tendence poklesu.

Naprosto nejzásadnější a nejzřejmější asymetrie v trzích je však jeden holý, ale zcela pravdivý fakt: drtivá většina lidí v trzích prodělává, malá hrstka vydělává - avšak když už začne vydělávat, pak většinou skutečně mnoho.

Tato asymetrie mě nepřestává fascinovat a samozřejmě si neustále kladu otázky, proč tomu tak je. Mám mnoho teorií, proč tomu tak je - o většinu se dělím v článcích na našem serveru - má poslední teorie je však ta, že celé tyto obrovské asymetrické rozdíly možná dělají nakonec jenom ty zdánlivě nejmenší maličkosti. Pokud by tomu tak opravdu bylo, pak by se pouze potvrdila funkčnost myšlenky asymetrie - a já jsem vcelku přesvědčený, že tomu tak je. Pojďme ale nyní od teorií trochu do reálného života, abych jasně vysvětlil, co mám na mysli.

Příběh dvou restaurací

Zde v Algarve na jihu Portugalska, kde aktuálně žiji, narazíte blízko mého resortu na dvě restaurace, které sousedí téměř vedle sebe. Vypadají zhruba podobně, mají podobné ceny i podobnou nabídku. V jedné z nich je však téměř vždy zcela plno, ve druhé sedí pouze pár skalních příznivců. Dokonalý obrázek asymetrie v ryzí podobě. Jak je to možné? Co způsobuje takovou asymetrii v prostředí, které je relativně "vyrovnané" pro obě restaurace? Opravdu mě to jako příznivce filosofie asymetrie velmi zajímalo, takže jsem obě restaurace navštívil.

Musím říci, že v obou restauracích poměrně dobře vařili - nedalo by se tedy jednoznačně říci, že celkový rozdíl dělá jednoznačně pouze kvalita jídla. Tím by se pochopitelně dokázala vysvětlit asymetrie poměrně rychle. V tomto případě to však tak jednoduché nebylo.

Takže, po srovnání kvality jídla jsem si začal všímat zdánlivě nepatrných rozdílů, které však náhle začaly dávat zcela jiný obrázek o obou místech.

• V první restauraci vás už ve vchodu přivítají úsměvem, jako byste byli jejich přátelé, které v restauraci rádi vidí. Nezřídka vám potřesou pravicí a zeptají se, jak se máte. Ve druhé restauraci se prostě jen posadíte a čekáte, až vám přinesou jídelní lístek.
• V první restauraci vás číšník neustále "obskakuje" s přidáním různých vtípků, které sice nejsou vždy a pro všechny vtipné, přesto ve vás ale budí dojem, že vám věnuje číšník abnormální pozornost. Ve druhé restauraci jste prostě jen dotázání, co si dáte.
• V první restauraci vám při placení přinesou nějakou extra ochutnávku zdarma, jako pozornost podniku. Ve druhé restauraci si prostě jen od vás vezmou peníze.

Nyní, opravdu tyto tři zdánlivě zanedbatelné maličkosti mohou udělat takto diametrálně asymetrický rozdíl? Evidentně ano! Sám si pamatuji, jak jsem v pražském Palladiu (nákupní centrum) chodil na oběd raději do ne tak dobré mongolské restaurace, kde jsem však byl vždy "standardně" obsloužen, než do vedlejší libanonské restaurace, kde sice výborně vaří mé oblíbené pochoutky, ale vždy mám pocit, že jsem číšníkům spíše přítěží, než jejich zákazníkem. A je také pravda, že v mongolské restauraci je vždy nabito, zatím co v libanonské vždy prázdno. Samozřejmě, může existovat celá řada dalších faktorů, proč tomu tak je, nebo není, například vkus a chutě lidí, kteří chodí do centra Palladium na obědy, přesto jsem přesvědčený, že velký podíl na značně asymetrickém rozložení zákazníků mají ve finále relativně malé a zdánlivě "samozřejmé" detaily.

Pokud začnete o konceptu asymetrie přemýšlet více, začnete ho vídat všude kolem. Nebudu záměrně uvádět další příklady - jen ať si čtenář popřemýšlí sám.

Asymetrie a trading

Asymetrie v případě pohostinství mě zaujala natolik, že jsem se začal trochu více zajímat o to, co mohou být další důvody, proč některé restaurace a kavárny jsou mega-úspěšné a některé nikoliv. Samozřejmě, velmi rychle se ukázalo, že dalším kritickým faktorem je lokalita, kde se restaurace nebo kavárna nachází. Stejně rychle se ale ukázalo, že se nedá toto pravidlo v žádném případě generalizovat: najdete totiž restaurace a kavárny na velmi dobrých místech, které přesto neprosperují. Přitom kladou i dobrý důraz na chování personálu, tj. i na veškeré důležité detaily. Zajímavé vysvětlení nakonec přišlo, když jsem se dozvěděl pozoruhodné záležitosti o síti kaváren Starbucks.

Podle toho, co jsem se dozvěděl, nestačí této síti kaváren získat možnost dobré a kvalitní lokality: síť kaváren jde v tomto ohledu mnohem dále a pokud najde zajímavou lokalitu (u které se už v začátku jasně předpokládá, že to bude rušné a strategicky významné místo), vyšle do této oblasti speciální pracovníky, kteří i déle než rok mohou místo dokonale dokumentovat, tj. jaký je zde denní pohyb, jaký druh lidí se zde pohybuje, jaké hodiny a dny a týdny a měsíce jsou nejfrekventovanější atd. Tímto způsobem samozřejmě dochází nejenom k selekci toho potenciálně nejlepšího, ale i toho potenciálně nejlepšího z nejlepšího, navíc s maximálním ohledem na strategii firmy. Můžeme zde tedy hovořit o extra selekci, která záhy vedla k extra úspěchu.

Právě tento příklad mě tedy přivedl k otázce, zda-li za asymetrií mezi výrazně úspěšnými tradery a masou zcela neúspěšných může stát i faktor extrémní selekce (tj. opět určitá asymetrie, kdy selektujeme mnohonásobně více, než zbytek většiny). Ať jsem pak přemýšlel o tomto faktoru ze všech stran, odpověď byla vždy jednoznačné ano. Extrémní selekce může být skutečně jeden z faktorů, který rozhodne o tom, na jaké straně asymetrického rozpoložení budete.

Pokud se například podívám na nutnost selekce z pohledu intradenního obchodování, pak umění počkat si jen na nejlepší příležitosti, kdy je trh jednoznačně trendující a prokazuje sílu, vede mnohem častěji k úspěchu, než obvykle. Řada našich dnes již velmi úspěšných studentů tuto skutečnost potvrzuje - ti nejlepší dokážou nevzít v rámci daytradingu jediný signál i za celý týden, neboť jsou až extrémně selektivní v tom, kdy obchodovat. Oproti nim stojí masa, které v drtivé většině případů "potřebuje" udělat alespoň několik obchodů za den, aby byl uspokojen jejich hlad po akci a vzrušení.

Pokud se podívám na nutnost selekce z pohledu komoditních spreadů, pak opět musím konstatovat, že selekce těch nejkonzervativnějších kalendářních spreadů, které splňují opravdu velmi přísná kriteria, vede častěji ke ziskům, než různé exotické crash-spready a jiné agresivní pokusy.

Nedávno jsem pak četl v magazínu BusinessWeek o jednom velmi úspěšném majiteli obřího hedge-fondu, který kupuje do svého portfolia celé společnosti. Při dotazu, co chápe za největší důvod svého úspěchu, se tento byznysmen rozpovídal o tom, jak uznává extrémně tvrdou selekci výběru a zároveň nutnost extrémně dobře rozumět byznysu, který jakožto firmu nakupuje. Když například nedávno mělo dojít k zakoupení jisté obří internetové firmy, zakoupil majitel fondu nejprve velmi malou a levnou firmu podobné struktury a zaměření, aby co nejlépe pochopil proces a atributy daného byznysu a následně k možnosti kvalitnější selekce toho, kterou z velkých nabízených firem nakonec zakoupit.

A finálně - i já sám jsem se osobně mnohokrát přesvědčil, jak je selekce klíčový prvek. Naprosto nejjasněji pak při selekci párů k obchodování - viz. minulý článek. V tomto procesu jsem ze 2000 párů vybral pro své obchodování pouhých 20, tj. 99% párů jsem extrémně striktní selekcí vyhodnotil jako nevhodné. Podívám-li se však na ono 1% které zbylo, jsem opravdu překvapen, jaké skvosty se dají mezi akciovými páry najít. Samozřejmě, skutečnou kvalitu těchto párů ukáže až budoucnost - která je vždy nejistá. I u Starbucks platí, že zdaleka ne všechny kavárny se i přes přísnou selekci uchytí a budou vydělávat. Přesto si však extrémní selekcí můžeme výrazně zvýšit naše šance - a už jenom tím se posouváme blíže do chtěné oblasti grafu asymetrie.

Závěrem

Co si tedy z myšlenky asymetrie vzít? Myslím, že je to vcelku jasné:

• selektujte mnohem více a precizněji, než ostatní
• věnujte pozornost drobným detailům daleko více, než ostatní; mezi tyto detaily patří i takové věci, jako perfektní organizovanost celého tradingového byznysu a co nejdokonalejší vedení a archivace záznamů; přesně toto jsou z těch druhů detailů, které většina podceňuje (nezapomínejte, že většina se nachází na nechtěné straně grafu asymetrie)
• naučte se dívat na chování trhů jako na rozdílné, když trhy padají, a když trhy rostou; systém pro long je v podstatě vždy jiný, než systém pro short

Ani jedno z toho vám sice ještě automaticky nezaručí úspěch, výrazně to však zvýší vaše šance.

Většina lidí žije dnes v jasně definovaných „společenských mantinelech“, které jsou obecně považovány za „správné“. Pravidelná celodenní práce 5 dnů v týdnu, hypotéka, 1x ročně dovolená a nepatrně volného času. Je zřejmé, že trading je o zcela jiném životním přístupu a v řadě ohledech zažité mantinely nabourává, resp. boří. Pokud se něčemu takovému začne člověk věnovat, nemusí se to proto setkat s pochopením. Jak se vyrovnat s reakcemi okolí?

K dnešnímu příspěvku mě dovedl dotaz začínajícího tradera, který jsem dostal před nedávnem na Facebooku. Dotaz zněl:

„naucit sa obchodovat je pre mna velka vyzva, necele dva mesiace idem profitabilne paper na TF, vyuzivam vas system finwin v kombinacii so wcci, snazim sa zadefinovat si obchodny plan, podla ktoreho zacnem na jesen live, problem je, ze priatelka tomu vobec neveri, zacala sa o tom rozpravat s ludmi v okoli a samozrejme jej vacsina povedala, ze je to blbost, ze len pridem o peniaze, ze oni si to vyskusali a su ekonomovia tak by o tom mali nieco vediet, ja mam vystudovany marketing takze podla nej nemam sancu, bojuje sa mi s tym stale tazsie a tazsie, a nepridava mi to na celkovej pohode, nemate nejaky recept ako sa cez to inteligentne preniest? dakujem, pekny vecer.“

Je přirozené, že s podobnou situací se bude potýkat mnoho začínajících obchodníků. Budu proto velmi rád, pokud své zkušenosti a tipy jak situaci řešíte připojíte k diskuzi pod tímto článkem.

Co se mě osobně týče, poradil bych zhruba následující:

Každý máme jinou povahu, jiné typy přátel a známých a není tak možné dát jednu univerzální radu, která by situaci řešila za každých okolnostní.

Pokud budu přemýšlet v obecnější rovině, pak bych začal asi tak, že ač si to málokdo v podobné situaci chce připustit, podobný „odstup“ ze strany přátel může mít určité opodstatnění. Spousta lidí se vrhá na trading ze špatných důvodů – vnímají jej jako velmi jednoduchý způsob jak přijít k penězům v podstatě bez práce a navíc s určitou „sexy“ a „luxusní“ image. Tito lidé rádi, často, hlučně a neodbytně o svých snech hovoří všude a vždy a pokoušejí se do svých snů vtáhnout své známé bez toho, aniž by sami zatím v tradingu čehokoliv dosáhli. Takových lidí není rozhodně málo a patrně každý z nás zná někoho takového. Pak je logické, že mnoho lidí si životní styl tradera spojuje s něčím nereálným a pokud někdo v jejich okolí začne o tradingu uvažovat, tak jej v této myšlence nebudou nejspíš podporovat. Minimálně proto, že budou mít několik příkladů z minulosti, kdy o podobné cestě již slyšeli a nikdy to „nedopadlo dobře“.

Pokud tak máte pocit, že vás přátelé v myšlence tradingu nepodporují, doporučoval bych se zamyslet v první řadě nad tím, jakým způsobem s nimi o tradingu hovoříte a zda-li je to vůbec třeba.

Moje zkušenost je taková, že ať v tradingu nebo v běžném podnikání spočívá úspěch vždy na konkrétním jedinci (tj. mě samotném). Pokud se o svých plánech budeme bavit s příliš širokou skupinou známých, vždy se najde mnoho z nich, kteří budou „vědět více“ a začnou radit, jak by se to dalo dělat lépe, úspěšněji nebo ještě častěji myšlenku zkritizují. Přitom velmi často jde o lidi, kteří sami v dané oblasti nedokázali vůbec nic. Sám velmi rád poslouchám názory a zkušenosti druhých, ale pouze v případě, že v dané oblasti jsou již úspěšní, nebo se jí alespoň dlouhodobě věnovali. Pokud například budu uvažovat o podnikání v oblasti velkovýroby čehokoliv, budu své plány diskutovat pouze s lidmi, kteří továrnu provozují nebo provozovali – ti jediní mi mohou relevantně poradit jak na to a poukázat na skutečná rizika, kterým budu čelit. Kamarádi „v hospodě“ mi toho samozřejmě na dané téma mohou prozradit mnohem více, ale co si budeme povídat - jejich rady jsou úplně k ničemu (a naopak mohou být prudce kontraproduktivní) a člověk se tak musí naučit sdílet s určitými lidmi jen určité informace. Naprostou stejnou situaci vidím v tradingu.

Trochu jiné by to mělo být v okruhu nejbližší rodiny – člověk by měl mít podporu např. manželky, přítelkyně nebo rodičů v tom, co dělá. Zde ale opět záleží na stylu, jakým je trading prezentován a jak se k němu sami stavíme.

Z počátku bych nejspíš doporučil se k tradingu stavět jako k určitému zájmu, který se může rozvinout do profese. Pokud vaši blízcí uvidí, že svůj čas věnujete vlastnímu rozvoji v oblasti finančních trhů a daná aktivita navíc neohrožuje rodinný rozpočet (což by v žádném případě nemělo), pak by podpora měla být stejná, jako u kteréhokoliv zájmu. Opět je ale potřeba věci ze začátku „nepřehánět“. Trading je běh na dlouhou trať – je třeba se připravit často na měsíce, či spíše roky studia a je dobré tak zvolit odpovídající tempo, tj. nevěnovat všechen čas jen tradingu, ale také „žít“.

Reakce okolí se pak z mé zkušenosti prudce obrátí v případě, že začnou vidět reálné výsledky – tj. výdělky. Stejní lidé, kteří dříve pochybovali se najednou začnou o trading zajímat s tím, že by to také rádi zkusili...

Shrnutí

Z mé zkušenosti je nejlepší trading prezentovat jako určitý profesní zájem s tím, že získané zkušenosti se nikdy neztratí a člověk je minimálně může používat v běžném životě. Zájmů má každý několik a trading v počáteční fázi by neměl být skutečně nic, čemu by měl člověk propadnout víc, než je zdrávo. V takovém případě většinou okolí reaguje na trading úplně stejně jako na cokoliv jiného, čemu se člověk věnuje. Na nás samotných pak musí být, abychom dokázali zájem přeměnit do výdělečné profese. V tomto ohledu se obávám, že člověk musí hledat sílu především sám v sobě a nesnažit se spoléhat na souhlas a podporu ostatních.

Jaké jsou vaše zkušenosti?

WalkForward analýza je něco, co je kriticky důležité a co také většina traderů poměrně často ignoruje. Fungovat bez kvalitní WFA je jako naskočit do automobilu, u kterého nikdy nikdo neotestoval brzdy. Ignorace WFA je jeden z nejčastějších důvodů, proč tradeři pouští do trhů přeoptimalizované obchodní systémy a záhy se podivují, že jenom krátce po nasazení přestává strategie fungovat.

Obvyklá WalkForward Analýza

Hrstka traderů, kteří se chovají zodpovědněji, již WFA používá, avšak ve zcela základní, dle mého názoru velmi nedostatečné podobě.

Co vlastně "obvyklá" WFA analýza je? Nejedná se o nic magického, ani komplikovaného. Zkrátka a dobře vezmeme data, na kterých se chystáme backtestovat a rozdělíme si je na dvě části. Ta větší část, obvykle prvních 70-80% dat, na kterých se chystáme backtestovat a optimalizovat, se nazývá IN-SAMPLE (IS). Na této části provedeme základní backtest a vyhledáme (optimalizujeme) parametry, se kterými se zdá systém jako nejzajímavější - nejenom z pohledu profitability, ale také z pohledu stability equity křivky. Po té vezmeme vybrané parametry a otestujeme s nimi 20-30% zbylých dat, na kterých jsme neprovedli primární backtest a tudíž ani žádnou optimalizaci parametrů. Zbylá data se nazývají Out-Of-Sample (OOS) a předpoklad je zde velmi jednoduchý: na zbylých datech by se měl systém chovat stejně, nebo alespoň velmi podobně, jako na IS datech, na kterých jsme systém optimalizovali. Pokud tomu tak není, jsou parametry systému přeoptimalizované a životnost v budoucnu je velmi nepravděpodobná.

Proces obvyklé (základní) WFA můžeme v grafické podobě načrtnout zhruba takto:

WFA může využít i intradenní obchodník, například při hledání ideálních parametrů MAE/MFE, nebo-li ideálních parametrů pro nastavení SL a PT. Princip je zde stejný, tj. následující:

1. Nasbíráme vzorek dostatečného množství obchodů na IS datech.

2. Vyhodnotíme, jaké SL a PT se zdají na IS datech jako nejoptimálnější.

3. S takto vybranými optimálními SL a PT otestujeme systém na zbylých OOS datech.

4. Pokud dosáhneme diametrálně jiných výsledků na OOS datech, jsou hodnoty značně přeoptimalizované a nerealistické k budoucímu použití.

I když je obvyklá WFA alespoň nějaký základ, osobně jí stále považuji za nedostatečnou k opravdu robustnímu posouzení systému. Pro robustnější posouzení osobně volím Plovoucí WFA, nebo Ukotvenou WFA, ideálně pak Konkurenční WFA.

"Plovoucí" WalkForward Analýza

Existuje řada způsobů, jak konkrétně uchopit Plovoucí WFA, princip je však ve všech případech stejný: jedná se vlastně o sérii Obvyklých WFA, avšak s rozdílem, že pracujeme s větším množstvím historických dat, na kterých testujeme v určitých "rámcích", nebo také "posunech".

Řekněme, že například máme k dispozici 6 let dat nazpět, tj. velmi slušný vzorek dat. Rozhodneme se provést Plovoucí WFA v celkem 4 rámcích.

V tom případě se tedy rozhodneme testovat každý vzorek na 3 letech (2 roky IS, 1 rok OS), s tím, že v každém dalším následujícím testu (rámci/posunu) posuneme začátek dat o 1 rok dále. V prvním rámci tedy použijeme k testování rok 1-3 (první 2 roky pro IS, třetí rok pro OOS), v druhém rámci použijeme k testování rok 2-4 (rok 2-3 pro IS, rok 4 pro OOS), atd. Celkově se dá proces Plovoucí WFA zobrazit následovně:

Jak pak s pomocí Plovoucí WFA určit, zda-li je systém opravdu robustní? Existuje celá řada přístupů, jeden z nich jsem již popsal v minulém článku. Ideální přístup může vypadat tak, že v každém ze 4 rámců provedeme IS backtest, optimalizuje v rámci daného IS, nasadíme optimalizované hodnoty na OOS daného rámce a ověříme si, že parametry nadále fungují. Takto provedeme optimalizaci u všech 4 rámců. Na závěr uděláme hodnocení. Naprosto ideální a robustní systém z pohledu Plovoucí FWA by vypadal následovně:

1) na všech čtyřech rámcích zafungují optimalizované hodnoty i na OOS. Tj. optimalizované hodnoty na datech IS v prvním rámci zafungují dobře i na OOS datech v prvním rámci, optimalizované hodnoty na datech IS ve druhém rámci zafungují dobře i na OOS datech ve druhém rámci, atd.

2) Optimální hodnoty všech 4 rámců si jsou velmi blízké. Pokud například takto testujeme ideální profit-target, pak ideální hodnota ze 4 rámců může vypadat následovně: rámec 1: = 300 USD (potvrzeno jako funkční na OOS), rámec 2: = 320 USD (potvrzeno jako funkční na OOS), rámec 3: = 290 USD (potvrzeno jako funkční na OOS), rámec 4: = 330 USD (potvrzeno jako funkční na OOS). Tyto hodnoty jsou si velmi blízké a s jistotou pak můžeme říci, že pokud vybereme hodnotu finálního PT o velikosti 300 USD, měla by být takováto hodnota dle Plovoucí WFA skutečně robustní. Finálně vybranou hodnotu pak samozřejmě otestujeme na celém vzorku určeném k backtestu (tj. na vzorku celých 6 let). Nic méně, už v tento moment můžeme říci, že jsme udělali proti možné přeoptimalizaci mnohem více, než většina traderů.

"Ukotvená" WalkForward Analýza

Ukotvená WFA je prakticky totožná s Plovoucí WFA, pouze s tím rozdílem, že u každého z rámců neposouváme začátek testování, ale u všech rámců začínáme testovat ze stejného bodu. Pouze měníme délku testovaných dat a hledáme optimální parametry pro danou délku, s následnou kontrolou na OOS.

Jednoduše to tedy znamená, že bychom například v rámci prvního rámce testovali na prvních dvou letech IS, s kontrolou zvolených parametrů v rámci třetího roku jakožto OOS, v rámci druhého rámce bychom testovali na prvních třech letech IS, s kontrolou zvolených parametrů v rámci čtrvtého roku jakožto OOS, atd.

Nedá se jednoznačně říci, zda je lepší Plovoucí WFA, nebo Ukotvená WFA. Spíše zde záleží na preferenci a vkusu každého jedince - oba přístupy vám udělají stejně dobrou službu.

"Konkurenční" WalkForward optimalizace

Poslední, zcela nejefektivnější způsob, se nazývá Konkurenční WFA. Jedná se v podstatě o kombinaci Plovoucí nebo Ukotvené WFA s běžnou WFA.

Nejprve buďto na Plovoucí, nebo Ukotvené WFA provedeme analýzu, jejíž výsledkem budou 4 různé možnosti z pohledu užitých parametrů (samozřejmě předpokladem je, že každý ze 4 rámců úspěšně projde s optimalizovanými hodnotami na OOS datech). Tím pádem máme tedy 4 možná konkurenční nastavení.

Následně každou z těchto 4 variant podrobíme testování na 70-80% veškerých dat, tj. v našem případě na prvních 70-80% z 6ti let. Následně vybereme nejlepší variantu a tu podrobíme OOS testu na zbylých 20-30% dat. Pokud je OOS test úspěšný, s vysokou pravděpodobností máme velmi robustní systém, s velmi robustními nastaveními.

Závěrem

WFA analýza, obzvláště v komplexnější podobě, je pracná a časově náročná, navíc často vede k nekompromisnímu vyřazení potenciálně zajímavých systémů jenom proto, že zkrátka a dobře WFA není ve všech bodech úspěšná. Nic méně, je to také jediný přístup, který znám, jak se dopracovat ke skutečně robustně vypadajícímu systému, který nezačne hned po aplikaci do živých trhů prodělávat z důvodů přílišné optimalizace. Pro mě osobně je to postup, který mě dává opravdu velkou sebedůvěru a jistotu nasadit systém do živých trhů. Jak jsem psal na začátku - jenom blázen by usednul do automobilu, který nemá pořádně odzkoušené brzdy.

Někteří začínající tradeři se dostanou do stavu, kdy mají „hrůzu“ otevřít nový obchod, nebo-li - jak sami často říkají - „kliknout myší“. Co s tím, a hlavně jak podobné situaci předcházet?

Na dané téma jsem v poslední době dostal hned dva velmi podobné dotazy, předpokládám proto, že určité zamyšlení bude zajímavé i pro ostatní.

Trading není ze začátku vůbec snadný. Je to hned z několika důvodů. Z velké části proto, že úspěšný trading je výsledkem ovládnutí celé řady oblastí (disciplína, money-management, správná kapitalizace, řízení pozice, vstupní patterny, odpovídající technické vybavení, odpovídající broker, odpovídající data atd.), jejichž zvládnutí vyžaduje přiměřeně času a úsilí. Současně s tím představuje u většiny lidí problém posuzovat výsledky v dlouhodobějším horizontu, což je v tradingu nezbytné. To vše navíc kontrastuje s tím, že většina začínajících traderů je z počátku velmi silně natěšena, má vysoké ego a naprosto podceňuje risk.

Přitom právě risk je jedna z mála proměnných, které můžeme v tradingu kontrolovat. Na začátku tradingu to platí obzvláště. Píšeme o tom na Finančníkovi stále dokola, ale stejně je to pravděpodobně málo. Mnoho začínajících traderů má problém v tom, že na ně nikdo nedohlíží a nikdo je nehlídá. Je proto naprosto nezbytné zabudovat do svého přístupu k tradingu mechanismy, které nás před nepřiměřeným riskem budou chránit.

Problémy se schopností vstoupit do obchodu přicházejí nejčastěji v okamžiku, kdy se trader bojí dalších ztrát, protože dlouhodobá hranice stresu z risku je mimo jeho komfortní zónu. Nemusí to ani znamenat, že by byl trader někde v nejhlubším bodě svého drawdownu. Možná se z něho zrovna dostal a jeho podoba pro něj byla natolik ohrožující nebo nepříjemná, že představa dalšího podobného vývoje je velmi traumatizující.

Jak se tedy přestát bát dalších ztrát? První co trader musí zvládnout, je své vlastní myšlení a své ego. Právě ego nutí většinu začínajících obchodníků do obchodů s výrazně vyšším riskem, než který dlouhodobě dokáží akceptovat, nebo který zcela neodpovídá jejich znalostem a zkušenostem. Ze začátku je naprosto nutné zapomenout na nějaké výdělky, je třeba se soustředit na studium, na pochopení základní podstaty trhů a na eliminaci risku (tj. je samozřejmě občas třeba riskovat = vstupovat do obchodu, ale co nejvíce obezřetně, s minimem kontraktů v levných trzích atd).

Pokud máte popisovaný problém, doporučuji následující:

1) Přestat okamžitě živě obchodovat. Sami jistě cítíte, že něco není v pořádku a jakýkoliv tlak situaci zbytečně zhorší. Vaše podvědomí se bojí dalších ztrát, dalšího drawdownu, který jistě přijde. Pokud to necháte dojít dále, frustrace se bude zvyšovat a velmi pravděpodobně s tradingem zahořkle skončíte v okamžiku, kdy přijdete o podstatnější část svého účtu. V tradingu se věci nedají zlomit silou. Pokud cítíte, že vám něco nesedí, je třeba na to přijít v klidu, bez emocí vznikajícími ztrátami reálných peněz.

2) Doporučuji prostudovat mj. tyto dva mé dřívější články:
- Absence přiměřených očekávání může být hlavní překážkou od konzistentních profitů
- Máte-li správná očekávání, je třeba pracovat s akceptovatelným riskem. Další tip jak si postavit profitabilní přístup k tradingu.

3) Udělejte si jasný plán co chcete obchodovat. Patrně nějaký plán máte, ale s největší pravděpodobností není funkční, protože jinak by vám nepůsobil takové potíže. Trading je o neustálé vlastní invenci. Přemýšlejte o tom, jak byste si představovali lepší obchodní systém. Nyní již máte první zkušenosti s živým obchodováním a je třeba na nich stavět. Nebojte se věci zjednodušovat, ale hlavně k sobě musíte být maximálně upřímní. Projděte si historii svých obchodů a zkoumejte, jakou úspěšnost měl váš vstup. Je jednoznačný? Má přiměřenou úspěšnost? Pokud ne, tak vám bude vyhovovat třeba úplně jiný přístup, než dosud aplikujete. Projděte si diskuzní fóra a sledujte, jak obchodují ostatní. Nebojte se přemýšlet o tom, dělat věci jinak, pokud vám zatím nezafungovalo to, co děláte.
Doporučuji podělit se o svůj plán s ostatními - např. v diskuzi. Nebojte se, že ztratíte nějaké know-how, protože je zbytečné si nalhávat, že byste v této fázi objevili něco, co před vámi neobjevilo tisíce dalších obchodníků. Alarmující počet začínajících traderů nerozumí elementárním základům a pokouší se obchodovat s přístupem, který nemá šanci. Proto není od věci si nechat od zkušenějších obchodníků poradit, zda-li daný přístup dává principielně smysl či nikoliv.

4) Svůj plán musíte zbacktestovat. Historické výsledky neznamenají automaticky budoucí zisky. Ale pokud něco nefungovalo v historii, v budoucnu to fungovat nebude určitě. Backtest se nesmí přeceňovat, ale je to základ, který vám dodá důvěru v to, že daná věc může fungovat.

5) Papertradujte plán alespoň měsíc v reálném čase s fiktivními penězi. Je až neuvěřitelné, kolik dospělých lidí má problém obchodovat na demu a raději bez přípravy znovu a znovu skáčí do reálných trhů, kde znovu a znovu inkasují nakládačku. Papertradování na demu není zárukou toho, že budete vydělávat v živém obchodování, ale pokud nedokážete vydělávat konzistentně na demu, skutečně si myslíte, že to zvládnete na živo?

Trader musí mít opravdu silnou disciplínu, aby se pustil do živého tradingu až v okamžiku, kdy cítí, že to co dělá skutečně funguje. Nikdo neříká, že první obchodní systém musí být komplikovaný. Nebojte se zaměřit ze začátku na jediný pattern, jeho obchodování vám ale musí vycházet pozitivně jak v backtestu, tak v papertradingu. Pokud vstupujete do živého obchodování s podobnou přípravou a přiměřeným riskem, je samotné kliknutí myší velmi, velmi jednoduché. Navíc by měl mít trader v začátku kdykoliv dostatek vůle klidně si od živého obchodování odpočinout v okamžiku, kdy začne cítit, že něco není v pořádku.

Jak dlouho může proces přípravy trvat? Určitě minimálně týdny. Že nemáte tolik času, a že potřebujete jen nějakou rychlou radu, abyste mohli zítra pokračovat v živém obchodování? Pak se obávám, že jediná cesta je prostě klikat tak dlouho, dokud člověk nepochopí, že skutečně jiná cesta než výše uvedená neexistuje ...

Po pravdě řečeno, k výraznějšímu využití počítače v rámci tradingu jsem se dostal v souvislosti se strategií akciových spreadů (nebo-li statistické arbitráže), u kterých jde převážně o matematické modely, s nízkou nutností hlubšího diskrečního (subjektivního) úsudku. To však neznamená, že by nebyl subjektivní úsudek v určitých částech potřeba! Právě naopak - proto také proces obchodování statistických arbitráží nazývám CAT, nikoliv FAT (Full-Auto-Trading), ani AOS. Diskreční úsudek využívám jak v rámci samotného obchodování - hlavně v oblasti rozhodnutí o tom, kdy a proč přerušit obchodování, nebo modifikovat portfolio párů. Diskreční úsudek však výrazně využívám už v samotném procesu výběrů párů k obchodování, ve které aktuálně přenechávám opravdu velký kus práce počítači - přesto finální rozhodnutí jaký pár "nasadit" zůstává čistě diskreční. Celou tuto zkušenost maximálního využití počítače v kombinaci s diskrečním posouzením, získanou za posledních 6 měsíců tvrdé práce na párovém obchodování, jsem shledal jako velmi pozoruhodnou, pomohla mě stanovit několik nových postupů a procesů pro další budoucí vývoj strategií, a dnes bych rád shrnul několik nejdůležitějších bodů, ke kterých jsem ryzí praxí došel jako k nutnosti, chcete-li stavět systémy CAT, nebo AOS (čisté AOS jsou však skutečně zcela mimo můj zájem).

1. výběr období k backtestování

V prvé řadě je skutečně kriticky důležité, jaké období backtestujeme. Platí totiž jediné pravidlo: vybrané období by mělo zahrnovat co nejširší škálu chování trhu, aby výsledky odrážely skutečně většinu možných situací. Osobně jsem pro proces testování párů vybral období posledních 5ti let. Proč toto období? U většiny akcií je snadné získat historická data za 5 let nazpět a zároveň toto období vystihuje velmi silnou škálu scénářů. Stačí pohled na graf indexu S&P za posledních 5 let:

Pojďme se kouknout, jaké scénáře v sobě obecně backtestování na datech za posledních 5 let zahrnuje:

1. velmi nízká volatilita

2. střední volatilita

3. velmi vysoká volatilita

4. období růstu

5. období volatilní stagnace

6. období krize a velmi silných poklesů

7. období velmi silných růstů se zvýšenou volatilitou

Naprosto široká a dostatečná škála pro potřebný backtest. Nic méně, v žádném případě bych neakceptoval dobu kratší, neboť by pak hrozilo, že jednu z kriticky důležitých period chování trhu vynecháme. Z tohoto důvodu jsem musel opustit testování řady akciových titulů - jednalo se totiž většinou o novější tituly, pro které neexistovala data 5 let nazpět. Pamatujte: účelem backtestu je dosáhnout řešení, které bude co nejvíce robustní. V případě mého projektu akciových spreadů šlo o nalezení co nejrobustnějších párů a proto jsem s robustností začal už při výběru období, v rámci kterého jsem dále vyhledával a backtestoval jednotlivé páry. Tento princip je však univerzální: ať budete chtít backtestovat cokoliv, musíte se v prvé řadě zcela ubezpečit, že vaše data pokrývají co nejširší spektrum možných scénářů a chování trhů.

2. WalkForward & StressTest (Robustness Matrix)

Nyní, naprosto nejzásadnější a nejdůležitější část, kterou jsem se během stavby strategie akciových spreadů naučil a v rámci které jsem si následně definoval a stanovil postupy pro vývoj dalších systémů, je WalkForward analýza a StressTest (WF/ST).

WalkForward analýza je proces, při kterém testujete systém na historických datech, část dat si však necháte "v zásobě" jako neodkrytá. Na této "neodkryté" části pak testujete nejvhodnější nalezené parametry daného systému. Samozřejmě, předpokladem je, že se systém bude chovat na "neodkrytých" datech stejně, jako na těch, na kterých jsme testovali. Pokud tomu tak není, můžete rovnou zapomenout na nasazení systémů do živých trhů.

Osobně jsem tento postup trochu modifikoval a spojil s takzvaným Stress Testem. Takto totiž nazývám test, kdy testuji systém v daném období na několik blízkých parametrů s očekáváním, že systém se bude chovat velmi podobně na různých parametrech. Řekněme, že testujete systém, u kterého se nastavuje perioda některého ze vstupních indikátorů. Jako nejoptimálnější se ukáže perioda 15. Stress Test je v mém podání proces, kdy testujete také periodu 10 a periodu 20 a ověřím si, že při těchto periodách se chová systém stále velmi podobně: pouze tak docílíte robustnosti! Jak jsem tedy naznačil, skombinoval jsem tyto dvě metody dohromady a vytvořil něco, čemu říkám Robustness Matrix. O co se jedná?

V prvé řadě jsem vytvořil ve svém testovacím Excelu speciální makro, které testuje ve 4 různých časových sériích, s posunem začátku po 1 roku a délkou trvání testované série 2 roky. Jinými slovy, rozdělil jsem oněch 5 let vybraných pro backtest na 4 stejně dlouhé dílky, s tím, že každý začíná a končí v jiný okamžik. Tím mohu nahlédnout na chování systémů v různých rozdílných úsecích dané periody. Názorně testování 4 sérii vypadá takto:

Pokud bych chtěl aktuálně začít testovat nějaký konkrétní pár, pak bych s využitím dat 5 let nazpět testoval tyto konkrétní časové úseky (série):

Nyní, takto modifikovanou WalkForward analýzu skombinuji s tím, že v každém testovaném rámci (okně) budu testovat zároveň i 3 různé periody vstupního parametru systému, například periodu 10, 15 a 20. Tím vytvořím Robustness Matrix, jehož finální podoba po úspěšném spuštění testu může vypadat například takto (má konkrétní podoba Robustness Matrixu):

Test v tomto příkladu proběhnul na akciovém páru, který jsem záhy vyhodnotil jako velmi nadějný, podrobil dalšímu testování a nakonec vyhodnotil jako vhodný k živému obchodování. Proč?

Podívejte se dobře na to, co nám tabulka říká. Dozvíme se totiž z ní následující:

• Ať byste začali daný pár obchodovat v roce 2005, 2006, 2007, 2008, 2009 nebo 2010, byl by vždy ziskový!
• Ať byste v daném období začali obchodovat s periodou výpočtu potřebných kalkulací 10, 15, nebo 20, byl by pár vždy ziskový!
• Pokud se kouknete na všechny případy výše - ve všech pár prokazuje velmi vysokou stabilitu WIN%, tj. téměř v každém testovaném časovém rámci a s téměř každou z testovaných period by se obchodoval s úspěšností kolem 70%!

Existuje snad lepší důkaz, jak se přesvědčit, zda-li je pár skutečně robustní? Jenom se na to podívejte z praktického pohledu: je prakticky jedno, v jaké době za posledních 5 let byste začali pár obchodovat, je naprosto jedno, s jakou z period potřebných ke kalkulacím v rozmezí 10-20 byste začali obchodovat - a přesto byste stále dosáhli zisku a velmi vysoké úspěšnosti! To vše s ohledem na fakt, že procházíme obdobími naprosto veškerých charakteristik trhu, tj. od malé, přes střední až po velmi vysokou volatilitu a také od růstu, přes stagnaci až po výrazný pád!

Robustness Matrix jsem tedy shledal jako naprosto klíčový prvek pro backtestování a výběr finálních párů a po pravdě řečeno, tato metoda se mě osvědčila tak dobře, že jsem si stanovil velmi přesné postupy, jak s jejím využitím v budoucnu nadále testovat jakékoliv další poziční, intradenní, nebo i opční systémy. Posouzení Robustness Matrixu je pak jeden z těch prvků, který je stále diskreční: je velmi vzácné, aby tabulka vypadala tak, jako tato na ukázce. Většinou budou alespoň 1-3 buňky vykazovat ztrátu. Nedá se však jednoznačně říci, zda-li kvůli tomu danou strategii vypustit, nebo s ní pracovat dále. K tomu je potřeba další studium testovaných parametrů a pohled na equity křivku - vše z diskrečního pohledu, který je v tradingu nezastupitelný.

Robustness Matrix je další klíčový prvek, bez kterého bych se dnes už nepouštěl do stavby jakéhokoliv obchodního systému.

Finální kontrola stability equity křivky

Nyní, pokud najdu strategii nebo pár, který projde vysoce náročným filtrem Robustness Matrixu, podrobím takový poslednímu testování, ve kterém chci vidět jediné: stabilní equity křivky. Ta by měla být strmě rostoucí, s minimem draw-downů - a to na 3-4 různých rozdílných periodách vstupního parametru systému. V tomto případě již testuji jednorázově na celém období 5ti let, ve kterém chci vidět, jak stabilní byla distribuce zisků v jednotlivých fázích velmi rozdílného chování trhu. Pokud mám štěstí a narazím na opravdu dobrý pár (nebo strategii, pokud využijete podobný postup k testování obchodních strategií), vypadají srovnávací equity zhruba takto:

Jak vidíte, za celých 5 let, tj. ve všech rozdílných fází chování trhu jako celku, by velmi dobře fungovala perioda 10, 15, 20 i 25 (v tomto případě při alokaci vstupního kapitálu 10,000 USD). Neumím si představit, co více ještě udělat, abychom se přesvědčili o absolutní robustnosti takového páru. Finálně bych pak vybral periodou 15 nebo 20 - chci mít jistotu, že jak směrem dolů, tak směrem nahoru, mám ještě značný prostor, ve kterém se strategie stále chová spolehlivě.

Opět naprosto klíčové - finální rozhodnutí je zde diskreční. Je to sám trader a jeho diskreční pohled, který rozhodne, zda-li systém/pár nasadit do živého prostředí trhů. Celkový pohled na kvalitu equity křivky stavím často nad různé čistě počítačové ukazatele daného páru/systému - a zároveň vím, že můj cit pro "dobré" equity křivky je něco, co prostě naprogramovat nelze.

Závěrem

Toto je tedy ukázka mého CAT - práce, kdy kombinuji v maximální míře počítač a diskreční posouzení. Je tento proces zdlouhavý a náročný? Ano, velmi. Je to ale také jediný postup, který jsem shledal, že dokáže skutečně najít pouze ta nejrobustnější řešení, která mají největší šanci přežít a fungovat v budoucnu. Žádná přeoptimalizace, žádné vratké systémy nebo páry - pouze velmi robustní řešení, u kterého je skutečně značně nízká šance, že by v budoucnu systém nebo pár nepřinášel peníze. Stát se to může, ale z portfolia párů nebo systémů bych toto nečekal u více, jak 20%. Pro mě je to také jediný způsob, jak udělat celou přípravu skutečně precizně a zodpovědně a připravit se tak s dostatečnou sebedůvěrou na obchodování nemalého kapitálu. A pokud se ptáte, kolik tímto způsobem a postupem budete nuceni vyřadit párů / systémů jako nevyhovujících, zde je letmá představa: na začátku jsem stavěl páry z cca 4000 akcií, řekněme tedy, že 2000 párů. Z těch jsem shledal velmi hrubou selekcí zhruba 300 jako vhodných pro další testování. Ty jsem dále eliminoval skrze visual score rating na dalších 170. Těchto 170 jsem podrobil Robustness Matrix analýze a dalšímu testování. Výsledkem je cca 20 obchodovatelných párů, s tím, že portfolio sestavím jen z 8mi zcela nejlepších a zbytek dám na "waiting list". Dá se tedy říci, že pouze 1% splní veškerá velmi náročná kritéria. Toto 1% však stojí za to - je to to nejlepší z nejlepšího, nejrobustnější z nejrobustnějšího. Je to jako hledání jehly v kupě sena, stojí však za to. Apropos, pokud vás zajímá, zda-li budu prezentovat nějaký top-list zajímavých párů na našem kurzu, pak samozřejmě ano.

Na Finančníkovi poměrně často zmiňujeme, že úspěšný trading není jen o vstupech, ale o celkovém řízení pozice a především money-managementu. Pojďme si na dnešním „cvičení“ ukázat, jak mohou jednoduché „triky“ v oblasti money-managementu změnit charakter obchodního systému bez toho, aniž bychom zvyšovali např. náš celkový risk na obchodovanou pozici.

Začínající obchodníci bohužel většinou „pokročilejší“ techniky opomíjení s tím, že se k nim dostanou „později“. To v praxi většinou znamená nikdy, protože na tradingu je asi nejtěžší skutečnost, že funguje jako celek, tj. se zapojením všech podstatných ingrediencí. V dnešním článku bych rád poskytl trochu inspirace směrem k money-managementu a řízení risku v intradenním obchodování vůbec.

V našich článcích často zmiňujeme, že jednou z mála proměnných, kterou má intradenní obchodník pod kontrolou je risk. Stop-lossem si poměrně přesně definujeme, kolik můžeme v daném obchodě ztratit. Vše ostatní, je otázkou spíše určité dlouhodobé pravděpodobnosti (např. šance na určitý pohyb po vstupu do pozice). Proto stojí zato o řízení risku uvažovat trochu více, než jen na úrovni, že je to „nutné zlo“, které si nějak nadefinuji do platformy.

Asi nejjednodušší cesta, jak se stop-lossem pracovat je použití nějakého fixního stop-lossu pro libovolný obchod (např. 100 dolarů od vstupu atd.). Osobně výrazně upřednostňuji umisťování stop-lossu do „logických zón“ – tj. např. nad high swingu pokud vstupuji do krátké pozice. Pokud přesně netušíte, o čem je řeč, doporučuji nejprve prostudovat můj dřívější článek Praktické tipy pro používání stop-lossu v daytradingu.

Umisťování stop-lossu do logické zóny vs. umisťování fixního stop-lossu tak může být první krok, který může výrazně ovlivnit obchodní systém bez změny ostatních parametrů (vstupního signálu, výstupu atd).

Úvahy a testy však mohou jít podstatně dál. Pokud se vám osvědčí umisťování stop-loss do logické zóny stejně jako mě, vyvstává další otázka – jak se vypořádat s faktem, že stop-loss může být různě velký z důvodu různé vzdálenosti bodu vstupu k logické zóně? Resp. je třeba toto řešit? Nejprve odpověď na jednodušší část – tato otázka je velmi podstatná a obchodník by ji měl řešit. Různě velkým stop-lossem přinášíme do systému další proměnnou, která může podstatně ovlivnit výsledky systému. Uveďme jednoduchý příklad – obchodujeme s 50% úspěšností systém s RRR 1:3 (tj. 3x větší profit, než je nás risk). Pokud budeme mít fixní SL 50 USD a půjdeme pro profit 150 USD, bude výsledek po 4 obchodech při 50% úspěšnosti 2x150-2x50=250 USD. Teď si ale představme, že na ztrátových obchodech bychom vstupovali s trochu vyšším SL např. 70 USD (vstupní úsečka byla nepatrně volatilnější) a na ziskových s trochu menším o velikosti např. 40 USD (vstupní úsečka byla nižší). Rovnice pak bude vypadat při zachování ostatních parametrů (tj. RRR 1:3 a pravděpodobnost úspěchu 50%) takto: 2x120 USD – 2x70USD = 100 USD. Výsledek je diametrálně odlišný jen díky tomu, že vstupní úsečky měly trochu jinou volatilitu a tudíž jsme použili nepatrně vyšší/nižší stop-loss.

Jinými slovy – máme stále stejnou úspěšnost, stejné RRR, ale izolovali jsme další faktor, který může podstatně ovlivňovat celkový výsledek strategie. Faktor spadající do oblasti money-managementu. Jak vidíte na uvedeném příkladu, jeho dopad určitě není malý.

Jak se s danou situací vypořádat pochopitelně závisí na celkovém obchodním systému. V zásadě se nabízejí dvě cesty:

1) vstupovat tak, aby byl potřebný stop-loss pořád přibližně stejně veliký. Snadno toho lze dosáhnout např. pomocí alternativních grafů jako jsou range bary. U jiných typů grafů bychom museli být např. hodně selektivní – čekat na úsečky, které budou splňovat určité parametry (například budeme vstupovat jen na malých úsečkách a podobně).

2) „normalizovat“ počet obchodovaných kontraktů. To je principielně cesta, kterou dnes používám při všech typech obchodů (tj. nejen v ID, ale i v opcích a pozičním obchodování) a určitě nejde o nic objevného ani složitého. Spíš je důležité si uvědomit reálný dopad takové taktiky (což je důvod pro sepsání dnešního článku).

Při „normalizaci“ vycházím ze skutečnosti, že na jeden obchod chci riskovat určitou část svého účtu. Pro ukázku pracujme s účtem 10 000 USD. Chci riskovat například 2% tj. 200 USD na obchod.

Řekněme, že budu obchodovat trh YM a že chci obchodovat s maximálním SL 20 ticků, což je 100 dolarů. Při tomto maximálním stop-lossu bych tak obchodoval 2 kontrakty. Stop-loss 20 ticků v YM je už opravdu hodně veliký stop-loss a většinou mi bude stačit obchodovat s podstatně menším SL a budu mít přitom stop-loss stále umístěný v logické zóně. Pokud budu pracovat se stop-lossem 10 ticků, budu obchodovat 4 kontrakty a můj risk je stále stejný = 200 USD na obchod.

Pojďme si ukázat dopad takového přístupu na konkrétní obchodní systém. Vstupuji na close úsečky, na které se vyrýsuje vstupní pattern, SL umisťuji do logické zóny a inkasovat chci fixní profit s RRR 1:3. Mimochodem – systém se samovolně přizpůsobuje aktuální volatilitě – pokud potřebuji malý stop-loss bude i PT bližší (troj násobek použitého SL) a naopak.

Na prvním screenshotu vidíte analýzu situace za předpokladu, že bych systém obchodoval s fixním počtem dvou kontraktů. Svůj risk management jsem tak připravil na nejvyšší SL (tj. 20 ticků), ale v řadě případů leží kapitál nevyužit, protože mi stačí stop-loss menší (ale do obchodu vstupuji stále pouze se dvěma kontrakty):

A nyní analýza situace, kdy otevírám tolik obchodů, kolik se mi jich vejde při daném stop-lossu do povoleného risku (tj. do 200 USD). U této varianty je třeba počítat i s komisemi, které mám v analýzy zahrnuté:

Všimněte si, že equity křivka má v případě normalizace počtu kontraktů nejen podstatně vyrovnanější průběh, ale i profit je více než dvojnásobný a dokonce se solidně vylepšilo i RRR. To vše jen díky tomu, že se věnujeme jediné proměnné v našem obchodním systému.

Závěr

Ukázka je samozřejmě zjednodušená – každý trh má své limity a trader musí rozumět tomu, kolik kontraktů je možné zobchodovat v daný okamžik a jaké množství již bude způsobovat velký skluz v plnění, se kterým je třeba počítat. Nicméně i v takovém případě existují řešení, jako přechod na likvidnější trh a podobně.

Co je na ukázce podstatné – při fixním risku lze jednoduchou metodou podstatně ovlivňovat výsledek strategie, aniž bych měnil další parametry systému jako vstupy či výstupy. Pochopitelně, že výsledky lze dál upravovat použitím různých position sizingů, tj. navyšování počtu kontraktů v závislosti na průběžně narůstajícím kapitálu, ale to je již úplně jiné téma.

1. research

Pokud se jako majitel továrny rozhodnete k výrobě a prodeji automobilů, musíte si nejprve položit otázku, pro koho přesně chcete automobily vyrábět. Je to pro chudší vrstvu, střední vrstvu, nebo nejbohatší vrstvu? Má se jednat o automobil pro velmi časté použití do nejrůznějších terénů, nebo jenom občasné používání? Budete chtít vyrobit automobil pro řidiče, kteří preferují manuální převodovku, nebo pro ty, kteří preferují automatickou? Jaké nároky na bezpečnost má vaše cílová skupina?

Jako trader začínáte v tomto bodě uvažovat naprosto stejně. Místo automobilu budete stavět obchodní systém a vaší cílovou skupinou zákazníků jste pouze a jen vy sám. Stavíte si tedy automobil, který musí sedět především vám samotným. Takže, převeďme si otázky výše na trading.

Na místo vrstvy, pro kterou se bude automobil budovat, se zamyslete, do jaké vrstvy asi patří váš vstupní kapitál. Dle toho totiž bude třeba stavět vhodnou strategii (automobil). Zatím co nejbohatší vrstva (velmi velký účet) bude zřejmě preferovat strategii s nasazením na celé škále trhů, tj. strategii značně diversifikovanou, lidé se středně velkým účtem (řádově pár desítek tisíc dolarů) se budou spíše soustředit na strategie obchodovatelné pouze v pár trzích. Lidé s malým účtem (pod 10,000 USD) budou často hledat strategii pouze v jediném trhu, a lidé s žádným účtem (do 2,000 USD) by měli na trading zapomenout. Stejně, jako si za 2,000 USD koupíte spíše jen nějaký ojetý a ne příliš bezpečný automobil, ve kterém vám hrozí, že se nejspíše zabijete, úplně totéž platí v tradingu.

Dále je tu otázka, zda-li bude automobil velmi často používaný, nebo jenom občasně. Jinými slovy, trader si musí jasně stanovit, zda-li chce být jenom dlouhodobější trader, až investor, s minimální aktivitou v trzích, nebo zda-li chce být aktivní intradenní obchodník. Samozřejmě, ze svého automobilu těžíte nejvíce, pokud jej co nejčasěji používáte - a totéž platí rámcově i u tradingu (samozřejmě, všeho s mírou). Musíte si tedy ujasnit, jaký druh systému chcete pro sebe postavit - pro velmi aktivní používání (intradenní), běžné používání (swingový), nebo spíše k dlouhodobému nasazení (poziční systém, resp. investiční systém).

Dále je tu otázka převodovky. Manuál, nebo automat? Budete chtít obchodovat diskréčně (čtení z grafů), nebo automaticky (AOS)? Pamatujte, není jedno lepší, než druhé! Jedni řidiči preferují manuál, druzí automat, ale nedá se jednoznačně říci, že by jedno bylo lepší, než druhé!

A na závěr je zde otázka nejdůležitější - otázka bezpečnosti. Jezdíte rádi na tenkém ledě, nebo preferujete bezpečné robustní auto, s maximem bezpečnostních systémů? Chcete-li začít obchodovat, musíte si jasně stanovit, jaký je váš práh tolerance rizika. Pokud chcete jezdit bezpečně, budete muset stavět systémy s co nejlepší ochranou kapitálu, tj. minimálním riskem na obchod, případně diversifikací systémů se vzájemnou nízkou korelací. Budete muset stavět systémy, které budou v průběhu testování vykazovat minimální drawdowny, vybírat si trhy, u kterých je nízká volatilita atd. Je ale také nutné si uvědomit, že čím bezpečněji jedete, tím méně zážitků máte - tím méně tedy můžete vydělat. Je třeba najít rovnováhu mezi tím, kolik očekávám a kolik jsem ochoten na trhu riskovat. Toto je dlouhodobější proces, neboť skutečnou toleranci rizika začíná trader hledat až při živých zkušenostech v trzích, v momentě, kdy čelí prvním skutečným ztrátám. Váš automobil (systém) bude tedy třeba v průběhu času z pohledu bezpečnosti neustále modifikovat, je přesto důležité vědět, jak bezpečnou jízdu už od samého začátku chcete.

2. prototyp

Máme tedy stanoveno, jaké auto chceme vyrobit pro naše zákazníky (resp. jaký systém cheme postavit pro sebe). Následuje tedy plánování, vymýšlení a stavba prototypu.

O vývoji automobilu toho sice příliš nevím, domnívám se však, že proces bude mít mnoho podobného s vývojem obchodní strategie.

V prvé řadě, k vývoji potřebujeme určité technologie. Rozdílné automobily potřebují rozdílné technologie a také rozdílné automobilky investují do technologií rozdílné částky. Technologie ke stavbě prototypu budete potřebovat i vy - a opět záleží na tom, jakou cestou se vydáte.

Tak například, pokud se vydáte cestou manuálního (diskréčního) obchodování, bude vám stačit průměrný počítač, průměrný program a nějaký tabulkový procesor (Excel). Vaše investice v tomto ohledu budou zřejmě minimální. Na druhou stranu, pokud se budete chtít vydat cestou automatického obchodování (AOS), budete potřebovat podstatně výkonnější výbavu, pokud nechcete na své automatické backtesty čekat celou věčnost. Docela možná budete potřebovat velmi výkonný počítač a velmi výkonný a robustní software - to vše vás bude stát nemalé částky, rozhodně podstatně vyšší, než v případě manuálního obchodování. Na druhou stranu, výkon příliš nepodceňujte. Sám jsem před půl rokem pro vývoj strategie párového obchodování (statistické arbitráže) musel zakoupit velmi výkonný 4-jádrový počítač, neboť na jakémkoliv méně výkonném počítači bylo veškeré testování neúměrně zdlouhavé. Tolik tedy k technologii.

Nyní, automobilka má proti vám jednu obrovskou výhodu - může si dovolit najmout lidi již se zkušenostmi. Nic méně, řada zaměstnanců automobilky se stejně vzdělává průběžně - automobilka pořádá různé semináře, vydává metodické pokyny, atd. Ani vy nemůžete začít stavět nový byznys s nulovými zkušenostmi, takže bude nutností strávit nějaký čas alespoň získáváním úvodních zkušeností od někoho, kdo již tradingu trochu rozumí - můžete si přečíst nějaké knihy, navštívit pár seminářů, nebo prostě jen strávit mnoho času googlováním. Tak i tak potřebujete pro vývoj nového automobilu (systému) nápady a v tradingu je nejlépe získáte tím, že si pro začátek zajistíte několik obchodních konceptů a myšlenek od někoho jiného, které následně použijete jako odrazový můstek. Převzaté myšlenky můžete následovně modifikovat, upravovat, nebo se jimi nechat postupně inspirovat ke zcela novým, čistě vašim myšlenkám. To vše pomalu povede ke stavbě vašeho prvního obchodního systém.

Stejně jako vývoj nového automobilu je proces plný pokusů a omylů, chyb a poučení se z nich, totéž platí i při stavbě obchodního systému. Budete muset postupovat s trpělivostí, precizností, organizovaností a počítat s tím, že musíte, stejně jako Edison, vyrobit nejdříve 100 nefunkčních prototypů žárovky, abyste přišli na tu funkční. Tato fáze je zdlouhavá, občas velmi vyčerpávající, avšak bohužel nezbytná - nemůže jít přeskočit ani automobilka, ani trader (četl jsem pár story o vývoji automobilů a věřte, že je to často velmi náročný a frustrující proces - nic nového není "zadarmo").

Pokud vydržíte a budete se systematicky hýbat vpřed, za nějaký čas vytvoříte svůj první prototyp.

3. testování prototypu

Víte, co dělá automobilka, když stvoří první prototyp? V nekonečné sérii jej podrobný tisícům různých testů, aby vychytala veškeré možné nedokonalosti, závady a bezpečnostní rizika. Jinak by totiž hrozilo, že by se řidič nového prototypu mohl zabít už při první jízdě.

A víte, co dělá typický začínající trader? Svůj prototyp okamžitě nasadí do živých trhů s reálnými penězi. Akt, který se nezřídka rovná finanční sebevraždě.

Tak, jako automobilky nekonečně testují robustnost a chování svého automobilu, musí trpělivě testovat i trader. Svůj systém by měl rámcově vyzkoušet na více trzích a časových rámcích, aby se přesvědčil o robustnosti. Měl by vyzkoušet i lehce jiné periody různých parametrů, aby se ujistil, že není systém extrémně přeoptimalizovaný. Měl by nasadit systém na rozumně dlouhou dobu na simulovaný účet a pozorovat, jak se systém chová. Manuální (diskréční) obchodník bude muset nějaký čas získávat zkušenosti z živě se hýbajících trhů - stejně, jako automobilka získává zkušenosti na reálné silnici a poznává skutečné charakteristiky svého automobilu v živém provozu. Podobné testování pak vede k řadě různých dalších drobných úprav a modifikací - u automobilky i tradera.

Teprve když je prototyp skutečně rádně otestován a "vyladěn", následuje uvedení do praxe.

4. Monitoring očekávání a průběžný upgrade

Přichází finální moment. Nasazení automobilu/systému na trh. Řada traderů se domnívá, že v tomto bodě pro ně veškerá práce končí. Automobilky chápou, že v tomto bodě pro ně práce přirozeně pokračuje dále.

Pokud vše půjde dobře, automobily se začnou již brzy dobře prodávat a náš systém začne již brzy něco vydělávat. Problém však je, že tento stav nikdy netrvá navěky.

Požadavky zákazníků na automobil se průběžně mění. Celkové globální posuny vnímání mohou vést k tomu, že náhle budou "out" auta na benzín a naopak "in" auta na elektriku. Automobilka tedy musí začít reagovat a upgradovat svůj model. Podobných nepředvýdatelných situací, kdy dojde k následné změně vkusu zákazníků, bude v budoucnu následovat bezpočet. A tak musí být automobilka neustále připravena modifikovat, upravovat, přizpůsobovat se. A pokud například začnou klesat prodeje na některém ze světových trhů, je třeba začít se poohlížet, zda-li automobil nenasadit na jiném trhu.

I trader nadále musí pokračovat s rozumným monitorováním prostředí. Nemění se příliš volatilita daného trhu? Nenastaly nějaké nové, kriticky důležité okolnosti (jako například zákaz short-sellingu u vybraných akcií, apod.)? Není na čase zkusit drobné modifikace systému, nebo se pokusit o nasazení na novém trhu?

Trhy jsou živé a neustále se vyvíjí. Přesně taková by měla být i mysl tradera nebo automobilky, pokud chtějí uspět.

Důvod, proč jsem se programem začal zabývat je jeho autor - Michael R. Bryant. Michael, se kterým jsme mj. dělali rozhovor do naší poslední knihy Kompletní průvodce úspěšného finančníka, je velmi zkušený trader, které své znalosti směřuje především do oblasti money-managementu a budování AOS. Michael je autorem programu Market System Analyzer, který v mém tradingu představuje jeden z nejdůležitějších software hned po Excelu. Své zkušenosti Michael občas publikuje ve svém bezplatném newsletteru, který si vždy rád přečtu – obsahuje totiž hodně tipů z oblasti řízení pozic, money-managementu a poslední dobou i velmi neortodoxní myšlenky pro automatické vstupy. Bylo zřejmé, že Michael se postupně ubírá směrem, který je pro mě naprosto neznámý – trading pomocí genetických algoritmů. Výsledkem jeho práce je software Adaptrade Builder, který generuje strategie pro platformu TradeStation. A jelikož TradeStation sám používám, neodolal jsem možnosti program vyzkoušet.

V tento okamžik bych rád všechny čtenáře upozornil, že dnešní článek je myšlen jako nahození „tématu“, které je možné na Finančníkovi hlouběji diskutovat, ale rozhodně ne popis nového vlastního směru tradingu. S Tomášem jsme diskréční obchodníci a rozhodně ne odborníci přes genetické programování. Jednoduše řečeno – trading nabízí neskutečné množství oblastí, jak k obchodování přistupovat a pokud je příležitost se alespoň trochu ponořit do práce někoho zkušeného, osobně ji vítám. Neznamená to ale, že bych se oboru musel věnovat nějak dále a hlouběji.

Co je genetické programování? Pokud shrnu informace z veřejných zdrojů (především wiki), tak jde o metodu programování podobnou biologické evoluci. Systém vytváří celou řadu počítačových programů (tzv. jedinců) a průběžně testuje jejich zdatnost (angl. fitness) – tj. schopnost řešit původně zadanou úlohu (v našem případě vydělávat peníze). Čím vyšší zdatnost, tím pochopitelně lépe. Jedince vytváří v různých „kolech“, v terminologii genetického programování populacích. V rámci jednotlivých generací program vybere nejzdatnější jedince („rodiče“) a z těch generuje další jedince metodami jako je křížení nebo mutace. Místo genů se z od rodičů na potomky předávají pravidla obchodního systému a logika konkrétní strategie.
U nových jedinců (potomků) program opět zjišťuje zdatnost a celý proces pokračuje stále dále a dále. Zjednodušeně řečeno tak software vyvíjí stále lepší a lepší jedince. Další informace naleznete např. na stránkách wikipedie.

Genetickým programováním se dnes zabývá celá řada traderů a existuje i několik specializovaných programů, Adaptrade Builder patří nyní mezi ně.

Práce s programem je poměrně velmi jednoduchá. Builder je přizpůsoben spolupráci s programem TradeStation, ze které čerpá data a pro který vytváří strategie. Jako vstup tak stačí do programu načíst historická data v určitém timeframe a nastavit základní vlastnosti generování. Některá nastavení ovlivňují kvalitu (a délku generování) výsledné strategie – mezi ty patří především velikost populace a počet generací. Dále lze v programu přiřadit váhy různým parametrům, které ovlivňují výslednou podobu strategie – lze např. ovlivnit frekvenci obchodů, max. drawdown, celkovou profitabilitu, komplexnost strategie a další.

Adaptrade Builder staví strategie s použitím několika základních indikátorů pro práci s trendem (simple moving average, exponential moving average), sílou trendu (ADX, rate of change), oscilátorů (SlowD stochastic, RSI), indikátorů volatility (true range, average true range), výběrů podle dnu v týdnu, hodiny a cenových patternů (highest(price, N), Lowest(price, N), Price[N]). Součástí strategií jsou pochopitelně i výstupy – podle dokumentace má ve své první verzi Builder k dispozici pět typů vstupů a šest různých typů výstupů. Těchto několik prvků Adaptrade Builder kombinuje dohromady právě s pomocí algoritmu genetického programování.

Raději zopakuji, že pro mne samotného bylo zkoumání programu Adaptrade Builder první příležitost s praktickým seznamováním s genetickým programováním. Sám obchoduji cestou diskréčního obchodování a k „automatům“ jsem spíš skeptický, dokud mě jejich výsledky sami nepřesvědčí o opaku. První otázka, kterou jsem si tak ve spojení s Adaptrade Builderem kladl, bylo – do jaké míry může program nalézt obchodovatelná pravidla, aniž by jeho výsledkem nebyl jen nepoužitelný, přeoptimalizovaný kód?

Na otázku pochopitelně nemám odpověď, ale je zajímavé přemýšlet o tom, že program v podstatě dělá to, co mnoho obchodníků hledající AOS – zkoumá trhy a snaží se najít kombinace, které fungují. Program to však dělá sám (úspora času), bez chyb (bere skutečně všechny signály atd.), bez předsudků (obchodník může vynechat některé nápady proto, že mu přijdou „nepravděpodobné“) a se zapojením statistických metod pro ověření robustnosti, nezávislosti atd. Díky algoritmu genetického programování nejde navíc o to nalézt „jednu rovnici“, která vystihne historický průběh daného podkladového aktiva. Pochopitelně, že výsledkem žádného programu nebude „svatý grál“ – vzorec, který by fungoval na věky a vždy. Nicméně pokud jsou výsledkem výpočtu strategie s určitou statistickou relevancí, je více než pravděpodobné, že jejich použitelnost bude podstatně vyšší, než většina „plně automatizovaných“ řešení, které nacházejí obchodníci po měsících zkoumání trhů.

Je důležité zdůraznit, že ani proces genetického hledání algoritmů není nějak extrémně snadný. Trader musí proniknout do problematiky a pochopit alespoň v základu jednotlivé prvky, se kterými se algoritmy v programu tvoří a především rozumět tomu, jak testovat robustnost strategií. Navíc výpočet může být časově náročný, zejména pokud se snažíme analyzovat větší historii intradenních dat. Tím chci říci, že prací s podobným programem se úsilí tradera jen posouvá do jiné oblasti – místo práci na „mikroúrovni“ jde spíš o plánování a přípravu portfolia strategií, které mají sami o sobě všechny předpoklady k fungování a vydělávat peníze budou především jako celek.

Michael přikládá k Builderu několik hotových strategií, na kterých ukazuje, jak zhruba systém nastavit, aby byly výsledky zajímavé a obchodovatelné. Pochopitelně, že součástí každého podobného přístupu je out-of-data testing (tzn. testování finální strategie na datech, které jsme nepoužili k budování strategie). S ukázkami se můžete seznámit na webu výrobce. Já jsem si rád vyzkoušel program v praxi a vytvořil několik velmi jednoduchých algoritmů. Vycházel jsem ze šablon připravených Michaelem a tak samotná příprava Builderu včetně generování dat z TradeStation byla otázkou přibližně 5 minut, generování jednotlivých strategiích byla na mém notebook záležitost maximálně 30ti minut. Do Builderu jsem nahrál vždy jen data do roku 2009, abych si posléze v TradeStation mohl rychle nechat zanalyzovat, jak by si strategie vedla od roku 2009 do dneška – tedy tzv. out of sample testing s daty, které Builder neměl k dispozici při přípravě strategie. Nutno říct, že výsledky nejsou vůbec špatné.

Zde je například ukázka strategie na denních datech trhu NQ. Započítané jsou komise ve výši 25 USD/obchod. Strategie byla vytvořena s daty do konce roku 2009, zbytek je "out of sample test":

Na genetickém programování je zajímavé, že při nepatrné změně strategie dostaneme systém se zcela jinou strukturou zisků a ztrát. Zde je další ukázka systému na denním trhu NQ:

Musím přiznat, že výsledky dosahované při testování programu mě dost zaujaly. V tuto chvíli dokonce uvažuji, že bych si vytvořil zkušební malé automatizované akciové portfolio obchodované s pomocí geneticky vygenerovaných kódů.

Co se Adaptrade Builder samotného týče, program se velmi intuitivně ovládá a funguje tak, jak je popsáno na stránkách výrobce. Program není levný, aktuálně se prodává za zaváděcí cenu 1995 USD, ale mezi podobnými programy v dané třídě patří k těm nejlevnějším. Nepředpokládám, že by si program měl koupit někdo, kdo s tradingem začíná a doufat, že „genetika“ pro něj bude svatý grál. Tak to určitě nefunguje. Nicméně pokud se zabýváte vývojem AOS, může být tento směr něco, co stojí za prozkoumání. Začít můžete např. studiem Michaelových newsletterů, které obsahují spoustu myšlenek, které později začlenil právě do programu Adaptrade Builder. Pokračovat pak můžete instalací 14ti denní bezplatné demoverze, kterou si můžete nahrát na webu výrobce, a se kterou můžete mj. vygenerovat řadu zajímavých programových kódů pro podrobné studování.

Je bohužel smutné, že drtivá většina nováčků podceňuje vedení záznamů a archivaci postupů již od samého začátku. Jejich práce na strategiích a tradingu je často chaotická, neorganizovaná - a přesně takový je pak i jejich trading. Řízení peněz (nebo-li trading) je práce vysoce systematická a proto je naprosto nezbytné se k ní takto stavět již od samého začátku. Poproste například nováčka o dokumentaci vývoje jeho backtestu za poslední 3 měsíce, o popis změn v backtestu a strategii a o srovnávací záznamy. Většinou na vás bude koukat s otevřenou pusou a snažit se vám vysvětlit, že o to přesi v tradingu nejde. Omyl. Přesně o to v tradingu jde. Řád, systematičnost, pravidla a disciplína.

Začněte pořádkem ve svém počítači

Pokud se rozhodnete pustit do tradingu, budete muset začít s nekonečným množství backtestů a papírového obchodování. Pokud se pak chcete opravdu hýbat vpřed, potřebujete jasně vědět, kde jste v minulosti co dělali špatně nebo naopak správně, abyste mohli selektovat jenom to dobré a funkční. Potřebujete mít možnost srovnávat, vidět svůj vývoj, hledět do minulosti a vytvářet z její zkušenosti lepší budoucnost.

Upřímně řečeno, tato práce začíná už organizací ve vašem počítači. Vaše složky by měly mít určitý řád a mělo by být jasné, co kam přijde. Například:

• kde budete archivovat backtesty?
• Jak budete jednotlivé backtesty nazývat, aby byly v čase jasně nazvané a dohledatelné?
• Jaký program budete používat pro zápis obchodního plánu a vytváření pravidelných poznámek a nových nápadů a myšlenek? (Už dříve jsem věnovalo tomuto tématu článek).
• Kde budete archivovat simulované obchody, jak je budete nazývat a archivovat?
• Kde budete archivovat živé obchody?

Pokud vás například poprosím, abyste mně ukázali svůj backtest v pořadí třetí od zadu, a vy začnete náhle zběsile hledat v počítači, pak není vaše práce opravdu příliš organizovaná. Přitom výsledek práce je velmi závislý na její organizovanosti: koukněte se například, jak to funguje ve firmách dobře organizovaných (například v Německu) a ve firmách nedostatečně organizovaných (například Portugalsku - hovořit zde o organizovanosti je opravdu příliš silné slovo :-) ). Srovnejte nyní výkonnost Německa a Portugalska. Opravdu se domníváte, že je důsledná organizovanost práce zbytečností? (Ano, my Češi obecně inklinujeme více k "Portugalskému" stylu práce).

Vytvořte si systém, jak zdokumentovat každý backtest, který realizujete

Pokud ralizujete nějaký backtest, měli byste si vytvořit i systém, jak takový zdokumentovat. Pokud si pouze někam uložíte soubor Excelu, není to ještě dostatečné, neboť za pár týdnů už si ani pořádně nebudete pamatovat, co bylo účelem daného backtestu.

Úplně nejlepší řešení je vytvořit si určitý "mustr" například v programu Word nebo Excel a do toho pak v unifikované formě zaznamenávat vždy ty nejdůležitější fakta o daném testu:

• co jste testovali,
• proč jste to testovali,
• kdy jste to testovali,
• na jakých datech jste testovali,
• jaké závěry z backtestu vyplynuly,
• jaké nastavení a periody jste pro backtest používali,
• případně doplnit nějaké další subjektivní hodnocení, jako například visual score, atd.

Samozřejmě je pak nutné přiložit přehled výsledků strategie a equity. Pokud bude mít takový záznam i 10 a více stránek, je to naprosto v pořádku. Pamatujte, že čím podrobněji si vše zapíšete, tím lépe budete v budoucnu vědět, co vše již máte za sebou, co se ukázalo jako dobré a co jako špatné směry. Budete moci porovnávat, přemýšlet a odhalovat další možnosti, jak vylepšovat svůj trading.

V rámci některých strategií, které testuji s použitím Excelu, mám dnes již nyní poměrně sofistikovaný systém. Na speciálním listě mám předpřipravený mustr. Po realizaci backtestu a ručním vyplnění několika údajů a popisku využívám VBA makro, které mně potřebné údaje rozkopíruje do připraveného mustru a ten dále automaticky nazve, uloží a založí do logu (viz. dále). Každý backtest mám tedy zdokumentovaný na cca 15ti stránkovém .pdf dokumentu. Všechny backtesty jsou uložené v jedné složce, kterou pravidelně zálohuji. Mám možnost kdykoliv se vracet k jakýmkoliv studiím a testům, které jsem v minulosti realizoval.

Ukázka jedné stránky z mustru v programu Excel, který používám k automatickému generování reportů. V tomto příkladu například využívám srovnání 4 různých nastavení pro rychlý přehled. Toto je výhoda vytváření backtestových řešení v programu Excel.

Vytvořte si log pro backtesty

Abych se mohl lépe orientovat v tom ohromném množství backestů, využívám speciální log. V podstatě nejde o nic jiného, než opět o soubor v Excelu, do kterého zaznamenávám každý test. Do jediné řádky zadám nejdůležitější informace o daném testu, pořadové číslo testu a zcela nakonec pak hyperlink, odkazující na příslušný .pdf soubor s kompletním testem. Tento systém se ukázal jako vysoce efektivní a účinný. Mohu velmi rychle porovnávat i vyhledávat mezi obrovským množstvím backtestů a prakticky okamžitě si zobrazit veškeré detailní záznamy toho testu, který mě právě zajímá. Díky filtrům v Excelu si například mohu nechávat zobrazovat souhrnné výsledky pouze určitého trhy a porovnávat tak, jaký přístup dané strategie fungoval pro vybraný trh nejlépe. Vše velmi rychle, efektivně a organizovaně.

Výhoda testování v Excelu pak opět je, že můžete vytvořit VBA makro, které realizuje veškerou archivaci v rámci logu za vás. Tento přístup se mně velmi osvědčil a vřele doporučuji.

Ukázka z vytváření logu pro ForwardTesty. Důležitý je poslední sloupec, ve kterém mám hyperlinky na dané reporty ve formátu .pdf. Jediným kliknutím tedy mohu velmi rychle dohledat a zpřístupnit celý podrobný report. Opět úžasná možnost, jak využívat program Excel.

Vytvořte si log pro funkční strategie

Jelikož se systém logu ukázal jako skutečně vysoce efektivní, rozvinul jsem koncept trochu dále a v současné době ukládám backtesty dle jedné z kategorií:

1) Forward Testy (lépe řečeno Out-Of-Sample testy, kdy daný přístup nebo strategii nechám otestovat v rámci různých časových období a pak zkoumám stabilitu);

2) běžné backtesty;

3) backtesty, které již mají podobu funkční strategie a stávají se tak kandidátem na nasazení v praxi (v tuto chvíli například takto zaznamenávám testy různých akcií v rámci akciových spreadů).

Obzvláště poslední bod je pak často velmi povzbudivý, když vidíte, jak v rámci testování několika tisíců akcií vzniká pomalu seznam těch, které se zdají jako nejfunkčnější pro danou strategii a navíc odpovídají vašemu obchodnímu stylu. Výhoda je, že pak můžete opět porovnávat mezi finálním výběrem a dělat si tak daleko širší obrázek. Díky vzájemnému porovnávání například máte určitá měřítka pro to, abyste dokázali řici, která strategie je více a která méně volatilní a promyslet tak dodatečně případnou alokaci kapitálu pro danou akcii v závislosti na její volatilitě. Samozřejmě, toto je pouze jeden z příkladů, s podobnými srovnáními lze udělat ještě mnohem více užitečné práce.

Log si můžete vytvořit pro řadu věcí a zaznamenávat do něj prakticky nekonečno parametrů, které můžete později různě porovnávat.

Závěrem

Tolik tedy k mému vlastnímu systému vedení záznamů a archivace. Samozřejmě, toto vše jsem nerealizoval od samého začátku - proces je výsledkem dlouhodobého vývoje mé organizovanosti v rámci tradingu a neustálého zdokonalování postupů v této oblasti. Jelikož jsem s aktuálním systémem archivace velmi spokojený, dělím se o něj v tomto článku a doufám, že co nejvíce inspiruje i další tradery k podobné činnosti.

Možná také některým připadá, že je podobné vedení záznamů a dokumentace až přehnané. Je ale třeba si uvědomit to nejdůležitější: je to VÁŠ byznys. Váš trading je jako vaše firma. Je tedy čistě na vás, jak chcete svou firmu vést. Jenom je důležité přizpůsobit stylu vedení firmy i svá očekávání.

Dnes jsem se rozhodnul pustit do několika příkladů patternu 0/v, které by měly dát našim studentům větší inspiraci i představu o tom, jakými všemi způsoby se dá s patternem nakládat. Vysvětlím několik svých nuancí i to, jak sám uvažuji. Upozorňuji, že pro tento článek jsem záměrně vybral den "komplikovaný", tj. ne takový, který by ukazoval "učebnicové" ukázky, ale naopak, který představí ne zrovna jednoduché situace v trhu.

Pro dnešní edukativní lekci jsem vybral jeden z nedávných dnů, který dle mého názoru patří k těm ne zcela snadným. Ukázka pochází z trhu e-mini Russell 2000, na 1 minutovém grafu. Záměrem této ukázky je představit různé možné podoby patternu FinWin 0/v, s uceleným komentářem z mého obchodního stylu. Tyto komentáře jsou myšleny jako nová inspirace a zamyšlení pro aktuální studenty systému FinWin.

Obchod 1

Krátce po otevření vyrazil trh nahoru. Záhy vytvořil korekci. Podobné korekce v začátku dne velmi často probíhají na úroveň ke klouzavému průměru EMA204, nebo k 50% retracementu předchozího pohybu.

Studenti našeho semináře e-mini III vědí, že obchoduji ve 3 různých módech, rozdělených dle času. Mód A je nejagresivnější a obchoduji v tomto módu na samotném začátku dne, kdy kladu velký důraz na korekce k EMA34 nebo 50% retracementu. Nazývám je "korekce 1. řádu". V tomto případě je zde tedy pro mě velmi příznivý pattern 0/v, i když nedošlo k vykreslení "véčka" a překročení nulové linky současně. Daleko podstatnější je pro mě celková situace na trhu a fakt, že jsem na začátku dne značně agresivní obchodník. Korekce k EMA34, odraz od ní a následné překročení EMA34 jsou vše dostatečné argumenty k tomu, abych zavelel: LONG! Nebazíruji na jedné nebo dvou čárkách v rámci CCI14 - proto také Mód A nazývám jako "agresivní".

Profit-target umisťuji k high dne, obchod končí úspěchem. Nikdy se netrápím tím, že šel trh následně výše. Toto dopředu nevíte. Každý profit se počítá. Risk-reward-ratio by v tomto případě bylo větší, než 1:2 a to je ten nejdůležitější faktor.

Obchod 2

Již přecházím na obchodování v módu B, který je pro mě konzervativnější. Vstoupit by se dalo zde, nebo také o 3 úsečky dříve. Vždy záleží i na aktuální rychlosti a charakteru trhu, ze statických obrázků není občas možné s určitostí říci, jaká by byla reakce - proto jsou také backtesty pouze orientační, nikoliv dogma. Pro mě byl vstup až nyní, ten o 3 úsečky dříve nevykazoval dostatek "průkazných" atributů.

Na vstupu se mně libí, že mu předcházelo selhávací "véčko" na stranu short na CCI14 - to je velmi dobré znamení o vyčerpání trhu na stranu short, které zvedá šance v náš prospěch. Nelíbí se mně velká úsečka - podobné bývají velmi často pasti, nebo po nich přichází stagnace. Líbí se mně odražení od EMA34, což je má velmi oblíbená nuance a zároveň i vytvoření situace "1OT návrat k trendu" (specifikace těchto pokročilých situací znají studenti pokročilého semináře e-mini II). Risk-reward-ratio je na hraně, ale celkově vše vypadá OK, takže vstupuji.

Profit-target opět k high dne. Trh by však k této úrovni nikdy nedošel, takže se musíme smířit se ztrátou na stop-lossu. Bohužel, podobných situací, kdy trh nakonec k high dne nedojde, je mnoho. Nic méně, neexistuje způsob, jak číst dopředu, zda-li trh high/low dne dosáhne, nebo nikoliv. Proto je tak důležité pracovat s money-managementem, kontrolou risku a risk-reward-ratio. A proto jsou výstupy nejnáročnější část obchodování.

Obchod 3,4,5

Tak ani v jednom z těcho obchodů mě zaručeně neuvidíte.

Koukněte se dobře na CCI. Jak CCI14, tak CCI50 vykazují značnou slabost. Mají také výrazný problém dostat se přes hranici 100. Naučte se podobné slabosti CCI dobře číst, přijde vám to k dobru. Ušetříte si mnoho obchodů. Být trpělivý v podobných situacích není vždy jednoduché a je také jasné, že právě v takovýchto situacích ztrácejí začínající obchodníci mnoho peněz. Proto je důležité pochopit, že "žádná" pozice je stejně významná, jako "dlouhá" nebo "krátká" pozice. Nedělat nic je často nejlepší řešení. Jakmile něco vypadá špatně, vezměte nohy na ramena. Krásně to vystihuje věta z knihy Zurich Axioms: "pokud se loď začíná potápět, vyskočte". Tato loď se v aktuálním bodě začíná potápět a vy musíte počkat, až opět nabere správný směr.

Obchod 6

Loď už zase dostává směr. Vidíme sílící CCI, které se již opět dostává přes hodnoty 100. Patternu 0/v navíc předchází něco, co bychom mohli nazvat jako "dvojité w", což je situace velmi silná. Pokud bychom zvážili profit-target k high dne, pak je risk-reward-ratio více než příznivé, řekl bych, že skoro luxusní. Není o čem váhat, vyrážíme do obchodu.

Bohužel, po nějaké době trh začíná opět slábnout a opět nedosáhne high dne. Takže končíme na stop-lossu. Je to těžké, je to nemilé, ale patří to k tradingu. Ne každý den je posvícení. Zdaleka ne každý den v tradingu budete mít ziskový.

Obchod 7

A nakonec přichází ještě jedno 0/v, tentokrát na stranu short. Pro začínající tradery je zde zákaz obchodování, neboť se nacházíme v "mrtvé zóně". Pokročilejší studenti našeho semináře e-mini II vědí o existenci patternu "1OT mezi EMA". Pro mě i pro takové studenty je zde tedy vstup short, profit-target k EMA204. Po dvou ztrátových obchodech konečně přichází zase jeden ziskový.

Tolik tedy dnešní popis situací a inspirace, jakým způsobem se dá na patterny nahlížet. Je to také relativně realistický pohled na trhy - vidíte, jak zisky střídají ztráty, a naopak.

Nyní, byl bych velmi rád, aby tento článek byl správně pochopen. Není cílem ukázat, jak přesně a co dělám já. Nemám ani zájem odpovídat na otázky typu "co bych / kdybych". Není to podstatné. Podstatné je, jak VY sami čtete trhy, co VY sami v nich vidíte. Jak hodně nebo málo jste konzervativní, či agresivní. Tento článek vás má pouze inspirovat k tomu, abyste mohli případně zapřemýšlet nad svými rezervami, popřemýšleli o tom, jak různě se dají vysledovat varianty, kdy obchodovat agresivněji, nebo kdy neobchodovat vůbec, a následně si sami udělali obrázek o tom, co z výše zmíněného vám dává smysl, pro váš vlastní styl obchodování. Nové nápady a podněty zbacktestuje a pokud budou dávat smysl, jděte papírově obchodovat, abyste viděli, že vám fungují i v dynamice real-time trhů.

Upozorňujeme, že díky aktuálnosti daného tématu jsme prohodili tradiční autorství článků. Autorem dnešního článku je Petr, Tomášův článek vyjde na Finančníkovi ve čtvrtek.

Prvně – co a proč se stalo?

Nejprve co se stalo pro ty, kteří trhy pravidelně nesledují.

Ve čtvrtek odpoledne zažila většina trhů pokles, který v některých ohledem neměl dosud obdoby. Index Dow-Jones například klesl během několika málo minut skoro o 1000 bodů, což je pohyb, který je skutečně velmi, velmi extrémní. Pochopitelně, že takový pád vyvolává paniku, navíc v situaci, kdy pokles nebyl vyvolán žádnou zásadní zprávou či událostí a nikdo tak nevěděl co se děje. Na pár minut se tak v podstatě zhroutily všechny trhy. Ceny některých akcií zkolabovaly o desítky procent, některé úplně. Např. akcie společnosti Accenture, která se běžně obchoduje za cenu kolem 40 USD, byla chvíli na ceně 0.01 dolaru. V okamžiku, kdy byl pád skutečně extrémní, se situace otočila a trhy prudce zkorigovaly zpět do zhruba poloviny svého pohybu.

Co situaci způsobilo se do dnešního dne (sobota 6.5.2010) pořádně neví. Spekuluje se o chybě institucionálního tradera, který se překlepl v množství zobchodovaných kontraktů (tzv. fat finger), ale patrně jde o kombinaci celé řady vlivů. Obchodníci jsou obecně velmi nervózní, protože strmý, neustávající růst akcií poslední měsíce vyvolaný vládním stimulem je velmi nepřirozený, do toho jsou zde problémy s Eurem a potenciálním bankrotem Řecka a dalších zemí Eurozóny a mnoho dalšího. Tj. na počátku poklesu mohla stát nějaká technická/lidská chyba, která vyvolala prvotní pokles a následnou vlnu prodejů nervózních obchodníků, do čehož naskočily nejrůznější automatizované obchodní systémy, které dodaly pohybu neuvěřitelné momentum. Uvidíme, jaké vysvětlení přinesou nejbližší dny. Nicméně pro běžného tradera není vysvětlení až tak podstatné, protože neočekávané věci se v trhu prostě stávají (byť naštěstí ne příliš často). Je nicméně důležité o podobných situacích přemýšlet a co nejvíce se z nich naučit, abychom byli připraveni na další, stejně neočekávaný pohyb, který jistě jednou přijde.

Zde jsou postřehy, které mě napadají, další zajímavé se budou jistě objevovat v diskuzi:

Pohyb z pohledu intradenního e-mini komoditního obchodníka

Mnoho obchodníků na Finančníkovi obchoduje intradenně, proto začněme právě zde. Z pohledu ID obchodníka nepřináší daná situace nějaká extrémní rizika, kterým bychom se nemohli vyhnout, spíše příležitosti. Většinou se tak v daných situacích začne diskutovat, zda-li danou situaci obchodovat nebo nikoliv.

Podobné extrémní pohyby nabízejí z pohledu intradenního obchodníka potenciální extrémní zisky. I s jedním kontraktem lze vydělat během pár minut tisíce dolarů. Nebo ale také tisíce dolarů ztratit. Moje doporučení je takové, že pokud není obchodník konzistentně intradenně profitabilní řekněme více než 5 let, neměl by se takové pohyby pokoušet obchodovat. Jistě, znám obchodníky, kteří si podobné pohyby užívají, ale jsou to lidé, kteří jsou schopni se velmi, velmi rychle přizpůsobit měnící se volatilitě, obchodují třeba 20 let, jsou tak prakticky připraveni na řadu scénářů a navíc jsou schopni zvýšené nároky na stop-lossy kompenzovat snížením počtu kontraktů.

Začínající obchodník by neměl nikdy zapomínat, že situace přinášející potenciálně extrémní zisk, jsou také extrémně riskantní. Trader musí být připraven na to, že může přestat fungovat platforma (a v těchto okamžicích se určitě nikoho nedovoláte), musí samozřejmě pracovat s velkým stop-lossem, být připraven na skluzy v plnění, mít přiměřený kapitál na účtu atd. atd. Tj. zvýšená volatilita je vždy pro intradenního obchodníka dobré prostředí, ale každý obchodník by měl znát a respektovat své limity.
Pokud trader fulltime intradenně profitabilně obchoduje více než cca 5 let, je jeho vlastní zodpovědností, jaké prostředí mu vyhovuje a kde to „riskne“. Pokud je člověk v tradingu nový (tzn. není konzistentně profitabilní např. posledních cca 5 let), měl by se nejprve naučit obchodovat v běžných podmínkách a tyto situace skutečně pozorovat a „sedět si na rukou“. Pokud trader začíná, obchoduje s 1 nebo 2 kontrakty první rok, je jeho povinností se v případě takové extrémní volatility odpojit z živého účtu a neobchodovat. Extrémní pohyby mohou bohužel spouštět i celou řadu toho nejhorších chování – znám lidi, co v podobných situacích začnou „klikat“ a nezastaví je nic, než prázdný účet nebo konec obchodních hodin. Jistě, vždy se najdou lidé, kterým štěstí přálo a v dané situaci vydělali aniž by pořádně věděli jak. V tradingu se bohužel za takový „úspěch“ tvrdě platí – protože štěstí je věc vrtkavá a příště pro tito stejné obchodníky dopadne obchodování většinou úplně opačně...

Každý trader by tak měl vnímat, co je ideální volatilita, ve které zvládá obchody nejlépe. Např. podle nějakého indikátoru (ATR), nebo podle velikosti svíček či podle vzdálenosti stop-lossu do „logické zóny“. Je-li volatilita extrémně nízká nebo vysoká, není to dobré prostředí pro konzistentní vydělávaní peněz a začínající obchodníci by se od takových měli držet stranou.

Pohyb z pohledu intradenního akciového obchodníka

Pokud obchodujete intradenně akcie, platí samozřejmě vše, co bylo popsáno výše. Navíc aktuální vývoj opět přináší příležitost prostudovat si základní pravidla burzy a její regulace. Ať se nám to líbí nebo ne, burza má své principy, které je nutné respektovat a v případě akciových obchodů může neznalého tradera zaskočit, že burza může obchody zobchodované za „chybnou cenu“ zpětně zrušit. Konkrétně v případě čtvrtečního obchodování je za chybnou cenu považováno neobvykle široké rozpětí 60% od poslední ceny před 14:40. Např. v případě akcie Accenture, která se obchodovala za cenu lehce přes 40 USD jsou zrušeny obchody, které byly uskutečněny pod cenou cca 16 USD. Aby bylo na první pohled zřejmé, že jde skutečně o obchody v extrémní oblasti připojuji graf s intradenním vývojem akcie:

V praxi může být zrušení obchodu nepříjemné v případě, že netušíte, že něco podobného je možné a nejste na to připraveni. Protože případné zrušení příkazů se nemusí týkat dalších aktivit, které jste vykonali na základě prvního (nyní zrušeného) příkazu – např. výstup z pozice. Místo velmi ziskového nákupu akcie za extrémně nízkou cenu tak nakonec může obchodníkovi zbýt na účtu jen krátká velmi prodělečná pozice (původně šlo o uzavření nákupu, který byl ale zrušen). Řešení? Stejně jako v běžném životě – nepouštět se do situací, které jsou extrémní, vypadají velmi, velmi lákavě, ale v podstatě o nich nic nevíme.... Pokud budete obchodovat intradenně akcie v běžných podmínkách, tak se určitě nemusíte výše uvedeného obávat.

Pohyb z pohledu pozičního obchodníka

Uvedený pohyb způsobil ztráty mnoha pozičním obchodníkům, tím, že aktivoval jejich stop-lossy. S tím se bohužel nedá nic dělat, jenom je dobré s podobným možným pohybem počítat i do budoucna.

Větší lekci by si měli vzít poziční obchodníci, které „zachranilo“, že se trhy vrátili zpět v podstatě jen do poloviny svého pohybu a jelikož neměli stop-loss v trhu, mohli vystoupit s přijatelnou ztrátou, nebo dokonce pozici držet dál. V tomto případě bych důrazně doporučoval si situaci zanalyzovat z pohledu „co by se stalo“ pokud by trh uzavřel na čtvrtečním low... Byla by pro mě ztráta přijatelná? Pokud ne, tak je třeba upravit obchodní plán tak, abych měl svůj risk lépe ochráněný, resp. abych s danou situací počítal z celkového pohledu svého účtu.

Závěr

Na Finančníkovi neustále opakujeme, že v tradingu je třeba především hledět na risk. V prvé řadě je třeba kapitál chránit a teprve potom hledat způsob, jak ho rozmnožovat. Dny jako čtvrtek nám dávají nahlédnout do extrémních situací, kdy se mohou stát věci, které jsou velmi nepravděpodobné, ale stejně na ně musíme být připraveni. Bohužel podobné situace mohou přinášet i další komplikace, než byly uvedené v článku. V podobných extrémech se vždy může něco technicky pokazit a stejně jako v běžném životě tak můžeme přijít ke škodě, aniž bychom za to přímo mohli. Opět je ale na každém traderovi, aby se na podobné extrémy připravoval – např. tím, že nebude mít všechny peníze u jednoho brokera, že se bude diverzifikovat přes různé obchodní přístupy atd. atd. Vše ale samozřejmě s rozumným ohledem na velikost našeho obchodního účtu.

Rozhodně byl však čtvrtek 6.5.2010 dnem, ke kterému by se měl každý trader vracet při zkoumání výsledků svých strategií a zvažování risk managementu.