V článku Jak na první daytrading autotrader jsme si popsali pravidla obchodního plánu intradenního breakoutu strategie pro intradenní obchodování akciových indexů. Článek obsahoval i hotový kód pro mechanické intradenní breakout strategie a jediné, co chybělo, bylo dotažení money managementu. Na to se zaměříme dnes.

Obsah článku:

• Co je money management a risk management?
• Řízení rizik při intradenním obchodování breakoutů
• Position sizing podle volatility
• Jaké trhy pro intradenní breakout strategie?
• Futures kontrakty pro intradenní obchodování (komodity)
• ETF a CFD pro menší účty
• Intradenní obchodování a snižování risku nižší volatilitou
• Diverzifikace strategie na více trzích
• Intradenní breakout AOS strategie – shrnutí

Co je money management a risk management?

Money management a risk management jsou dvě základní komponenty, které jsou pro úspěšný trading nezbytné a představují různé, ale vzájemně se doplňující aspekty správy obchodního kapitálu.

Money management se zaměřuje na celkové řízení kapitálu a jeho alokaci mezi různé investiční příležitosti, v našem případě mezi různé obchodní systémy. To zahrnuje strategie pro určení velikosti pozic, vah systémů, diverzifikaci obchodů z pohledů korelací trhů, délky držení pozice a podobně.

Na druhé straně, risk management se více soustředí na identifikaci, analýzu a minimalizaci rizik spojených s jednotlivými obchody nebo tržními podmínkami. Jde například o proces nastavení stop-loss příkazů, sledování volatility a podobně.

Oba přístupy nám pomáhají chránit kapitál a současně rozumně riskovat proto, abychom mohli realizovat v trhu ziskové obchody.

Důležité

Většina začínajících obchodníků dělá největší chyby právě v oblasti money managementu a risk managementu. A tak přestože mohu pracovat s principiálně funkční strategií, nakonec peníze ztratí.

Strategie bez zasazení do kontextu money managementu a bez správného definování risk managementu nedává smysl. Což si ukážeme na příkladu obchodního plánu představeného v minulém článku.

Řízení rizik při intradenním obchodování breakoutů

Intradenní breakout systémy obchodují průlom určité historické cenové úrovně. Systém diskutovaný v minulém článku obchoduje průlom velmi krátkého pětiminutového otevíracího rozpětí. Každý průlom může vést k trendovému pohybu, nebo může jít o falešné proražení, kdy se cena vrátí zpět odkud přišla, a breakout pozice bude v tu chvíli prodělávat.

Úspěšné obchodování breakoutů spočívá v tom, že budeme limitovat ztráty a ziskové pozice necháme růst. Breakout strategie mívají nižší pravděpodobnost úspěchu, ale pozitivní poměr risku a zisku (tzv. RRR). Tedy cílem je inkasovat více menších ztrát a občas větší profit.

K intradenním breakout strategiím proto patří stop-lossy. Strategie z minulého článku umisťuje stop-loss na druhou stranu otevíracího rozpětí. Ovšem finanční vyjádření takového stop-lossu se bude měnit podle zvoleného trhu a podle jeho aktuální volatility.

Pokud bude strategie obchodovat konstantně například 1 kontrakt trhu Micro e-mini Nasdaq 100 (MNQ) a stop-loss budeme umisťovat na druhou stranu otevíracího pětiminutového rozpětí, může to znamenat, že podle velikosti první úsečky bude někdy stop-loss třeba jen několik dolarů a jindy ve vysoké volatilitě například stovky dolarů. Mnohem lepší je risk normalizovat. Používat pro obchodování takový počet kontraktů, aby náš dolarový risk byl na obchod pořád více méně stejný. Pokud je volatilita nízká a otevírací rozpětí malé, použijeme více kontraktů. Pokud je volatilita vysoká a otevírací rozpětí vysoké, budeme obchodovat s menším počtem kontraktů.

Na první pohled se to nemusí zdát jako zásadní věc, ale má to ohromný dopad na celkovou profitabilitu. Podrobně jsem již o normalizaci risku psal před lety na Finančníkovi v článku Praktické tipy z money managementu – síla normalizace risku v ID obchodování. Znovu si to můžeme demonstrovat na mechanickém backtestu diskutovaných pravidlech obchodního plánu intradenního breakoutu.

Takto vypadá mechanický backtest pravidel z minulého článku na futures trhu Micro e-mini Nasdaq 100 s použitím jediného kontraktu:

A takto vypadá stejný systém, pokud budu v každém obchodu riskovat fixních 500 dolarů:

Rozdíl je patrný na první pohled – jak ve vzhledu výkonnostní křivky, tak v absolutním výnosu (výsledky neobsahují komise).

Position sizing podle volatility

Normalizování risku je snadné. Vezmeme vzdálenost stop-lossu v bodech pro daný obchod, vynásobíme jej hodnotou bodu obchodovaného trhu. Výsledným číslem vydělíme částku, kterou chceme na obchod riskovat.

Příklad ztrátového obchodu v MNQ 9.11.2023:

Otevírací rozpětí podle definovaného plánu bylo 15419,25 – 15385,75 = 33,5. Jeden bod v Micro e-mini Nasdaq 100 má hodnotu 2 dolary. Konečný počet kontraktů pak při risku 500 dolarů na obchod vypočítáme jako 500 / (33,5 * 2) = 7 kontraktů (číslo zaokrouhlujeme vždy dolů na celé kontrakty).

Jaké trhy pro intradenní breakout strategie?

Studie citovaná v minulém článku výslovně zmiňuje akciový index Nasdaq 100. A z mé zkušenosti jsou akciové indexy pro intradenní breakouty nejvhodnější. Z diskuzí s ostatními tradery vím, že mnoho obchodníků má pocit, že když bude něco fungovat na akciovém indexu, bude to fungovat na individuálních akciích. Ale není tomu tak. Akciové indexy mají jinou charakteristiku pohybů a je mnohem snazší na nich funkční breakout strategii nalézt.

Osobně podobnou breakout strategii obchoduji na akciovém indexu Nasdaq 100 a S&P 500.

Jaký konkrétní produkt pro obchodování indexů použít, bude vycházet právě z money managementu. Tedy z toho, jaký produkt si můžete dovolit s ohledem na velikost vašeho účtu. Preferencí by měly být co nejlikvidnější a především co nejlevněji obchodované produkty z pohledu poplatků a spreadu. Vybírat lze mezi futures, ETF a CFD.

Futures kontrakty pro intradenní obchodování (komodity)

Jsou pro intradenní obchodování breakoutů na indexech patrně nejvhodnější. Trhy jako Nasdaq 100 nebo S&P 500 lze obchodovat pomocí několika futures derivátů, přičemž pro menší účty lze použít i zmiňované mikro kontrakty.

I tak je ale dobré si spočítat, jak velký účet budeme potřebovat, abychom mohli flexibilně pracovat s různým počtem pozic v různé volatilitě.

Určitě je důležité riskovat na obchod dostatečně vysokou částku, abyste si ve zvýšené volatilitě mohli dovolit obchodovat alespoň jeden kontrakt. Pokud byste riskovali 500 dolarů na obchod, jako ve výše uvedeném příkladu, pak je potřeba zvážit především jaké procento účtu těchto 500 dolarů představuje. Tedy kolik ztratíme v jediném obchodě.

Jako rozumné se mi jeví pracovat s částkou maximálně 2 %. Tedy riskovat 2 % účtu na jeden obchod (osobně riskuji mnohem méně).  Jednoduchou matematikou pak vychází, že potřebný účet by měl mít velikost 25 000 dolarů. Při podobném money managementu by neměl být problém ani s marginy. Margin bývá u jednoho futures mikro kontraktu několik set dolarů.

ETF a CFD pro menší účty

Pro menší účty bych použil buď ETF, nebo CFD.

ETF jako QQQ (kopíruje Nasdaq 100) nebo SPY (kopíruje S&P 500) se mi jeví jako ideální, neboť věrně kopírují pohyb indexu, lze je obchodovat jako akcie a mají vysokou likviditu (a tudíž mají malý spread). Viz co je etf. Můžeme je tak nakupovat od 1 share, velmi dobře strategii škálovat s ohledem na volatilitu a pracovat s opravdu malými účty. Jak je vidět na mém screenshotu, co jsem dával na profil Finančníka na síť X, své breakout obchody nyní dělám právě s použitím trhů QQQ, SPY. Důvodem pro mě není velikost účtu, ale především co nejlineárnější škálování pozic s ohledem na volatilitu a také to, že vše obchoduji automatizovaně a můj autotrader je více přizpůsoben na akcie. Bohužel díky regulacím EU je třeba mít pro obchodování většiny amerických ETF status profesionála a na běžném retailovém účtu tyto tickery obchodovat nepůjdou.

Zbývají pak ještě CFD kontrakty, které lze obchodovat u různých brokerů za různých podmínek. Sám obchoduji CFD pouze Interactive Brokers a pouze na měnách (používám je na účtu k zajištění kurzových rozdílů). U Interactive Brokers lze obchodovat CFD s tickery IBUS500 a IBUST100, které kopírují S&P 500 a Nasdaq 100. Při krátkodobém držení pozic by měly být komise u menších pozic 1 dolar (tedy 2 dolary nákup/prodej) (viz https://www.interactivebrokers.ie/en/pricing/commissions-cfd-index.php). V případě CFD by pak podobně jako u ETF bylo možné obchodovat bez páky a o to menší obchodní účet může být.

Intradenní obchodování a snižování risku nižší volatilitou

Snižovat nároky na kapitál lze i volbou trhů. Breakouty obecně fungují dobře na volatilních trzích, jako je například právě zmiňovaný Nasdaq 100. Volatilita trhu ale s sebou prostě nese určité nároky na minimální kapitál. Pokud vám výpočty podle výše publikovaného návodu budou vycházet stále příliš vysoké, můžete zkusit strategii stavět na méně volatilním trhu.

Příkladem je akciový index S&P 500 skrz Micro e-mini futures MES.

Když backtestuji stejnou logiku, jako jsem použil výše na Nasdaq 100, dostanu při risku 200 dolarů na obchod následující výkonnostní křivku:

Je vidět, že zde strategie v principu funguje také a z mé zkušenosti je potřeba na tento trh výrazně menší risk než v případě obchodování Nasdaqu.

Diverzifikace strategie na více trzích

V případě, že máte dostatečně vysoký účet, lze strategii obchodovat i na více trzích. Tak to přesně dělám v rámci portfolia já. Obchoduji intradenní breakout na Nasdaqu 100 a S&P 500.

Poslední breakout obchod v těchto trzích jsem měl v pátek 10.11.2023 a včetně screenshotu z brokerské platformy jsem jej publikoval na svém profilu Finančník sítě X, kam dávám poslední dobou komentáře ke svému systematickému obchodování.

Breakouty obchoduji na vzdálenějších úrovních, než je pětiminutové rozpětí. A velmi často se tak stává, že breakout nastává jen v jednom z trhů. V pátek byl breakout výrazně dříve na Nasdaq 100. A tak přestože v obou trzích (Nasdaq 100 i S&P 500) riskuji stejně (používám diskutované normalizovaný risk), vydělal breakout na Nasdaqu výrazně více. V Nasdaqu byl zisk po 3,5 hodinách v pozici +1 448,98 USD/obchod, v S&P 500 + 900,59 USD/obchod. Rozhodně obchodování stejné strategie na podobných akciových indexech určitý stupeň diverzifikace přináší a mohu jej doporučit ke studiu.

Intradenní breakout AOS strategie – shrnutí

Ve dvou článcích jsme si ukázali konkrétní edge, který v trhu existuje a který můžete zařadit do svého portfolia. Zmiňovanou studii bych ale v každém případě vzal jen jako základ, ze kterého se můžete odrazit. Osobně se mi zdá například stop-loss umístěný podle pětiminutového otevíracího rozpětí jako velmi blízký a sám pracuji se vzdálenějšími hodnotami vycházejícími tradičně z výpočtu ATR.

Dnes jsme si ukázali, že u strategie je třeba dobře propočítat money management. Je to jednoznačně klíčové téma, protože strategie bude obchodovat s nižší úspěšnosti (ale vyšším RRR), a pokud budete pracovat s neadekvátně vysokým riskem, může strategie nakonec skončit se ztrátami i když v principu představuje breakout všeobecně velmi robustně fungující princip.

V minulém článku sdílím i hotový kód pro testování strategie určený pro TradeStation, což je patrně nejjednodušší cesta, jak s podobným typem strategií začít pracovat. Sám strategie obchoduji skrz svůj autotrader v Interactive Brokers, ale s jeho stavbou jsem strávil nemálo času a stále má své limity (a jak už jsem uvedl, i to je důvod, proč pozice obchoduji skrz ETF a ne skrz futures).

Tento byznys není zadarmo – a nemám nyní namysli přirozené ztráty, které jsou nedílnou součástí každého obchodního systému (žádný byznys na světě nefunguje tak, že by pouze generoval profity, aniž by tu a tam neutrpěl nějakou ztrátu, v jakékoliv podobě). Mám daleko spíše namysli přirozené výdaje, které je třeba zahrnout do celkového „cash-flow“.

V prvé řadě bych se rád pozastavil nad pojmem „komise“. Tu a tam se nestačím divit, jak někteří obchodníci jdou intradenně obchodovat s komisemi 25 – 30 USD / round turn. Tací obchodníci buďto neumí moc počítat, nebo si nedají práci nalézt lepší nabídku (sám obchoduji intradenně za 4 USD / RT). Pojďme tedy k těm počtům.

Řekněme, že obchoduji systém, který má průměrný zisk na obchod 50 USD. Každý měsíc udělám 60 obchodů, takže by se dalo říci, že takovýto systém vydělá průměrně 3000 USD na kontrakt za měsíc (podobné výsledky dosahuji s našim systémem FinWin). Pokud bych zvažoval obchodování s 10 kontrakty, tak mohu hovořit o příjmu 30 000 USD za měsíc. Jenomže do této částky jsem nezapočítal své měsíční náklady na tento byznys.

V prvé řadě tu mám komise, které jsou zkrátka a dobře nákladem, ať chceme, či nikoliv. Pokud bych intradenně obchodoval za komisi 25 USD / RT, pak při 60 obchodech měsíčně po 10 kontraktech zaplatím celkem 15 000 USD. Do toho započítám další měsíční náklady na můj byznys: data (např. eSignal) za 135 USD, internetové připojení 100 USD, odběr různých časopisů o tradingu pro další vzdělávání 100 USD, občasná platba IT specialistovi za různé servisní práce na počítačích (jsem počítačový antitalent) 100 USD, účetní 100 USD. Z našich 30 000 USD za měsíc tedy nakonec zbylo 14 465 USD. Náš broker by přitom vydělal při poplatcích 25 USD / RT celých 15 000 USD, tj. více než já a to za nulovou práci. V tomto ohledu tedy svůj money-management z pohledu nákladů nevidím jako příliš efektivní a rozhodně bych se snažil snížit komise alespoň na 5 USD. Tím by mé celkové náklady byly 3 3535 USD a mně by tak zbylo 26 465 USD. To je poměrně zásadní rozdíl. Někteří lidé říkají, že raději platí 25 USD na komisích pro pocit české podpory, avšak i při obchodování pouhých 2 kontraktů může rozdíl v příjmu činit celých 2400 USD, čili nějakých 36 000 kč. Přitom už za poloviční částku si můžete najmout tlumočníka pomalu na plný úvazek. Platit tedy takto nesmyslné komise chápu jako jedno z dalších porušení pravidel money-managementu, neboť účelem money managementu je ochránit mne před zbytečnými finančními nebezpečími a nekřesťanské komise vidím jako jedno z nich. (Btw občas by trochu měli počítat i forexoví obchodníci, neboť při troše zdravého selzského rozumu člověk poměrně rychle zjistí, že je forex proti například e-mini v mnoha ohledech kolikrát nekřesťansky drahý; buďte si jisti, že to, co je zdánlivě zadarmo, si od vás někdo nechá sakramentsky dobře zaplatit někde jinde).

Jak už jste si všimli, jsou zde i další nezbytné náklady a i ty by měly být úměrné tomu, co vyděláváte. Jinými slovy se domnívám, že vaše celkové náklady by neměly činit více jak nějakých 15-20% vašich příjmů. Pokud tedy vydělávám zatím jen 1000 USD měsíčně, na veškeré záležitosti kolem (včetně komisí) by nemělo jít více jak 150 – 200 USD, tj. musím se často spokojit i s horším servisem různých služeb (např. data nebo software), pokud chci mít z tradingu stále byznys, jehož účelem je především vydělávat. Samozřejmě jiná situace nastává v momentě, kdy již vydělávám 30 000 USD měsíčně, můžeme na veškeré věci kolem tradingu vynaložit každý měsíc například 6000 USD a to je částka, při které i po odečtení nákladů spojené s komisemi mohu klidně najmout asistenta, který se bude starat o nejrůznější záležitosti atd.

Bohužel s podobnými náklady musíme počítat i v měsících, kdy nic nevyděláme, takže není od věci každý měsíc vyčlenit z našich celkových zisků určitou „rezervu“ na placení všech nutných nákladů pro příští 2-3 měsíce. Není to nic nutného, ale chápu to osobně jako další dimenzi, ve které se dají řídit peníze v tomto celkovém byznyse. Osobně jsem přesvědčený, že čím detailnější a podrobnější přehled v příjmech a výdajích máme, tím efektivnější můžeme celkově být.

Začínající tradeři by dle mého názoru měli podobně uvažovat i u pořízení různého drahého software do začátku. Skutečně takový potřebujete? Dokážete jej již bzry využít tak, aby se vám zaplatil? Bude celá záležitost rychle rentabilní? Znám obchodníky, kteří své opční obchodování začali nákupem software za 4000 USD, přitom jejich počáteční kapitál činil pouze 5000 USD. To tedy znamená, že při zhodnocení 40% ročně bude takovému jedinci trvat minimálně 2 roky, než počáteční investici splatí, jelikož se však jedná o nováčka tak daleko spíše 3 roky. Obdobné investice chápu v začátcích jako zbytečný luxus. Samozřejmě, tento byznys není zadarmo a není v žádném případě možné chtít vše zadarmo (naopak, pokud chceme alespoň trochu slušnější zázemí, tak je naprosto zásadní s rozumnými měsíčními výdaji počítat, jinak ani nemá cenu se do tradingu pouštět), avšak pořizování záležitostí v ceně 50 000 a více chápu jako smysluplnou v momentě, kdy jsem si docela jistý, že dokáži na takovou vydělat tradingem zpět maximálně za 3-4 měsíce.

Samozřejmě, tento můj pohled na další rozměr money-managementu není dogmatický, je to pouze a jen můj pohled a nikomu jej nenutím. Jsou tradeři, kteří například počítají průměrný zisk na obchod již po odečtení komisí, což je rozhodně také naprosto v pořádku. Přesto není od věci se tu a tam podívat, jaké jsou naše celkové náklady na celý byznys. Přeci jenom hledět na podobná čísla z trochu větší perspektivy není nikdy na škodu.

Samozřejmě i dnes se budu snažit pokračovat s pomocí srovnávacích příkladů z běžného života. Pojďme tedy opět trochu „zeširoka“.
Představte si, že máte firmu, která se pro získávání zakázek musí účastnit výběrových řízení. Abyste dostali „job“, musíte se nejprve zapsat a dostat do nějakého „tenderu“ a v něm uspět, to znamená porazit ostatní účastníky.

Co z vlastní zkušenosti vím, tak výběrová řízení nebývají zadarmo. Často stojí i nemalé peníze – pamatuji si například, že když jsem se účastnil výběrového řízení na natáčení reklamních spotů pro firmu Coca-Cola, najal jsem si malý štáb i s technikou a celý svůj nápad natočil „nanečisto“, abych klientovi ukázal svou přesnou představu. Díky této investici jsem nakonec výběrové řízení vyhrál a zakázku získal, je ale pravdou, že kdyby celá věc nedopadla, stálo by mě to celé jenom nemalé peníze.

Důvod pro který jsem však tento risk podstoupil byl prostý – mohl jsem potenciálně získat více, než jsem riskoval. Pokud opomenu prestiž, kterou přináší skutečnost, že máte jako režisér klienta typu Coca-Cola v portfoliu, byl zde samozřejmě i finanční efekt. Zatím co za natočení ukázkového videa jsem zaplatil kolem 20 tisíc korun, můj honorář při získání zakázky by činil 5x více (přeci jenom jsem v té době začínal a nepatřil ještě mezi příliš dobře placené režiséry), to tedy znamená, že můj poměr risku k potenciálnímu zisku byl 1:5.

Samozřejmě, celá věc by vypadala jinak, kdyby můj honorář za reklamu měl činit řekněme třeba jen 30 000 korun. V takovém případě by můj poměr byl 1:1,5 a to je poměrně dost málo – riskujete nemalou částku proto, abyste získali jenom nepatrně více. Ve skutečnosti by byl poměr ještě podstatně horší, protože po odečtení oněch 20 000 korun vynaložených na natočení ukázky by zisk činil jenom 10 000 kč, to znamená polovinu celkového risku!

V běžném životě a v běžném obchodě tedy naprosto samozřejmě platí, že pokud máme pro něco vynakládat určitou finanční částku (a také čas a námahu), chceme zpět získat rozhodně minimálně několikanásobně více – často i 10x více, než v dané věci riskujeme. I v běžném životě je tedy evidentně naprosto samozřejmé používat něco, čemu se říká risk-reward-ratio (RRR), nebo-li poměr risku k možnému zisku.

V tradingu je smozřejmě tento princip platný naprosto stejně. V prvé řadě nebudeme chtít své peníze riskovat jenom tak – vždy budeme chtít vidět potenciál zisku a to ideálně podstatně vyššího, než je náš risk. Toto je tedy jeden z dalších důležitých důvodů, proč se učíme základům technické analýzy: vždy se snažíme na grafu identifikovat alespoň na základě nejbližších supportů a resistancí potenciál a dle něho zvážit naše RRR. I když se nejedná o žádnou „zázračnou“ a dokonalou techniku určování potenciálu, a už vůbec ne zaručenou techniku, je to pořád lepší než nic. Stále nám to totiž umožňuje fungovat jako správně uvažující obchodníci, kteří logicky chtějí vždy získat trochu víc, než riskují. Jak už konec konců řekl kdysi jeden slavný trader – v tomto byznyse jsme proto, abychom dostali zaplaceno za náš risk.

Toto tedy mějte na paměti, kdykoliv půjdete učinit jakýkoliv obchod – ať už v tradingu nebo jiném byznysu. Pokud bude daná věc zahrnovat risk, vždy si nechte za takový risk dobře zaplatit. Nikdy se tedy nespokojte s odměnou, která by potenciálně nebyla alespoň 2-3x větši, než je váš risk v dané věci.

Pokud se budete tohoto pravidla držet, nebudete ve skutečnosti ani potřebovat tolik úspěšných obchodů a přitom budete moci stále velmi dobře vydělávat.

Samozřejmě, v tradingu je celá věc ještě malinko komplikovanější – krom RRR totiž také záleží na tom, jakou přibližnou procentuální úspěšnost má váš obchodní systém. Je logické, že pokud budete mít úspěšnost 60% a více, můžete si dovolit obchodovat pro podstatně měnší zisky. Je to opět stejné, jak v běžném životě – pokud byste byli firma, která uspěje v 6 výběrových řízení z 10, stačí vám dokonce účastnit se i takových výběrových řízení, ve kterých vyděláte jenom o malinko více, než riskujete – a stále máte poměrně zajímavý a profitabilní byznys. Bohužel ale, realita života je taková, že jste většinou šťastni za 3 vyhraná výběrová řízení z 10, proto vždy budete chtít potenciál zisku alespoň 4x větší. Trading je v tomto ohledu možná malinko lepší, mnoho základních systémů umožňuje "vyhrát“ 4-5x z 10ti případů a přitom si zachovat stále zajímavé RRR (alespoň 1:3).

Jak tedy vidíte, trading není jenom o tom klikat myší a zadávat příkazy. Vždy je nutné taky počítat – a umět si sakramentsky dobře spočítat, co se mně ještě vyplatí a co již nikoliv. Kéž by v tradingu více lidí počítalo, než slepě důvěřovalo „odborným analytikům“ a brokerům.

Opět budu pokračovat v tomto díle ve stejném duchu jako minule, tedy snažit se přirovnávat money-management co nejvíce k situacím běžného života. A začnu s tím hned nyní.

Představte si, že pracujete pro firmu, která vás dobře platí a ve které vás dokonce i pracovat baví – fajn kolektiv, svělá a zábavná práce – zkrátka a dobře „ideální“ zaměstnání. Firma má však jedinou chybičku a sice že je momentálně díky vysoké konkurenci a složitému získávání nových klientů závislá na jediném klientovi. Tento klient může kdykoliv ukončit smlouvu a celá firma, pro kterou pracujete, se tedy může dostat do vážných problémů, při kterých by pravděpodobně došlo i k propouštění. O této skutečnosti moc dobře víte a tudíž by bylo dobré se na ni také patřičně připravit.

Pokud bychom byli osoba naivní a nezodpovědná, zřejmě bychom si s daným faktem příliš hlavu nedělali a raději bychom si nalhávali „ono to nějak dopadne“, „firma nás určitě na holičkách nenechá“, „naše vláda přece nedopustí, aby se mně stalo něco hrozného“ atd. Nepříjemnosti přitom mohou přijít velmi snadno – nikdo vám negarantuje, že to nebudete právě vy, kdo by byl mezi prvními propuštěnými a už vůbec nikdo negarantuje, že byste hned našli novou práci. Může tedy dojít i k několika měsíčnímu výpadku příjmu a my si můžeme sáhnout skutečně na dno a poznat, co je to být zcela bez peněz a přitom muset stále platit složenky, leasingy a hypotéky.

V podobných případech by tedy bylo lepší se na možné situace trochu lépe připravit (což bychom měli i v případě, že naše práce je zdánlivě daleko jistější, než si myslíme a že naše firma má mnoho klientů – ani to neznamená, že nemůžeme být propuštěni). Nejlepší způsob jak se na něco podobného připravit je jednoduchý – snažit se z každého platu ukládat trochu bokem a tvořit si rezervy. I třeba za cenu, že omezíme kouření a jiné zlozvyky. Ideálně bychom měli mít rezervu alespoň na 3-6 měsíců. Pokud by se stalo něco skutečně zlého a nenadálého (a bohužel takové věci se stávají dnes a denně), nebyli bychom ještě stále vystaveni tak silnému tlaku, byli bychom schopni jednat a rozmýšlet s čistější hlavou atd. Rezerva a její rozdělení na několik měsíců dopředu je tedy rozhodně velmi dobrá věc.

Naprosto stejnou úvahu je však nutné přenést do tradingu. V tradingu si musíme uvědomit, že ne zdaleka budete mít každý měsíc ziskový. Můžete být například intradenní obchodník a mít 10 měsíců z 12 v roce ziskových, můžete být opční obchodník a mít 9 měsíců z 12 ziskových, nebo můžete být poziční obchodník a inkasovat díky dlouhodobějšímu držení pozic své profity i jednou za X měsíců. Ve všech těchto případech bychom potřebovali nějakou „rezervu“, aby v případě, kdy nastane nejhorší možná situace, náš účet stále příliš „neutrpěl“.

K představě o našich nejhorších variantách slouží backtesty, které nám ukazují, kolik přibližně v minulosti mohlo nastat ztrátových měsíců za sebou a jaká nejhorší ztráta v daný měsíc mohla nastat. Od nejhorších možných variant bych se osobně vždy „odpíchnul“ a začal na nich stavět svůj plán rozdělení kapitálu.

Začněme například opčním obchodováním. Své nemanagované Straddle/Strangle obchoduji každý měsíc. Vím tedy, že udělám 12 obchodů za rok. Řekněme dále, že si na tuto strategii ze svého účtu vyčlením 60 000 USD.

V prvé řadě vím, že dle backtestů mohu reálně utrpět i 5-6 ztrátových měsíců po sobě. Během takové doby bych nerad příšel o více jak 25% svého kapitálu, protože větší pokles už by mně byl psychicky nepříjemný.

Nyní si tedy řeknu, že pokud 6 ztrátových měsíců může představovat maximálně 25% pokles mého aktuálního kapitálu, pak to znamená, že si mohu během 6 měsíců dovolit ztratit maximálně 15 000 USD. To tedy znamená, že na 1 měsíc si mohu dovolit riskovat maximálně 15 000 / 6 = 2500 USD. Pokud na jeden nemanagovaný Straddle/Strangle riskuji většinou 200 USD, znamená to, že každý měsíc si mohu dovolit obchodovat přibližně 12 pozic.

Tímto způsobem si tedy svůj kapitál trochu „předrozdělím“. Nadefinuji si svůj risk tak, abych věděl, že když přijde velmi špatné období (tj. pro přirovnání právě období, kdy bychom v běžném životě byli X mesíců bez práce), tak přijdu v nejhorším přibližně o 25% kapitálu, což je pro mě psychicky stále únosné – stále budu schopen pokračovat bez zbytečného „zatemnění mysli“.

Tím, že jsem si definoval risk 2500 USD na měsíc jsem navíc udělal ještě jednu věc: definoval jsem si, že abych ztratil celý kapitál, musel bych bez přestání ztrácet měsíc co měsíc v kuse po dobu celých dvou let. To je v případě strategie Straddle/Strangle poměrně dost nereálné, takže při takto rozumně rozděleném kapitálu se mohu cítit docela jistý v tom, že s touto strategií zde budu ještě hodně dlouho – dle všeho mnoho a mnoho let. Že během té doby budu muset projít složitějšími obdobími je jiná věc, ale právě proto mám celý svůj tradingový byznys diversifikovaný dalšími strategiemi a metodami, abych ideálně v součtu vytvořil nějaký zisk naprosto každý měsíc.

Dnešní lekce z money-managementu tedy zní:

Vždy nejprve svou strategii důkladně backtestujte, abyste věděli, co nejhoršího vás může potkat. Celou nejhorší možnou situaci (a možná ještě o kousek horší) si pak postavte do kontextu s vyšim obchodním kapitálem a určete si svůj risk na obchod tak, abyste v případě nejhorší situace (a raději ještě trochu horší) přišli jenom o takovou část kapitálu, která vás psychicky a finančně nezruinuje a umožní vám dále bez větších problémů obchodovat.

Pamatujte, že rezervy jsou třeba a ještě nikdy nikdo neprohloupil tím, že se rozumně připravil předem na časy, kdy by mohl být bez příjmů a kdy by se mu nemuselo příliš dařit.

Před psaním tohoto článku jsem přemýšlel, jak vůbec celé toto téma začít, aby se nejednalo jen o další opakování již známých pouček. Mým cílem bylo představit tento pojem celkově v lidštější podobě, proto jsem se tedy rozhodnul jít na celé téma skrze reálný život.

Money-management je dle mého názoru naprosto základní téma, které by se mělo povinně vyučovat na všech základních školách. Namísto zbytečností jako jsou větné rozbory, které 90% z nás nikdy v reálném životě nepoužije, by měl být vyučován způsob řízení peněz každého jednotlivce nebo domácnosti. Takový předmět v základní výuce by zajisté pomohl mnoha nyní předluženým lidem a rodinám.

Řízení peněz, nebo-li anglicky právě ono magické spojení „money-management“, není vlastně nic složitého. V první řadě se jedná o neustálé sledování toku peněz do naší kapsy (příjmy) a opět z ní ven (výdaje) a teprve na základě tohoto toku jsou činěna další rozhodnutí. Bez sledování toku peněz nemůžeme stavět žádná racionální rozhodnutí spojená s penězi a tudíž riskujeme, že se dostaneme do nesnází.

Pokud bych začal „výukou“ money-managementu v reálném životě, tak bych přikázal za domácí úkol, že by si každý měl do jednoduché tabulky sepsat veškeré příjmy, které každý měsíc plynou do jeho pokladničky (výplata, přídavky atd). Dále by si měl udělat jednoduchou tabulku výdajů a do ní si rozepsat nejprve základní nezbytné položky (nájem, energie, služby atd.) a pak běžné denní výdaje (kupování jídla, občerstvení atd. – tj. jednoduchými počty dojít k tomu, kolik peněz na den si mohu dovolit utratit). Pokud z našich kalkulací zbude něco navíc, měli bychom si utvořit rezervu (myslím, že do takové rezervy by se mělo přispívat pravidělně) a pokud stále něco zbývá, tak se můžeme rozhodnout, že si například zajdeme v měsíci párkrát na lepší večeri atd. (každému to, co je mu vlastní). Toto vše je poměrně jednoduchá záležitost, kterou osobně praktikuji od 18 let a která mně připadá naprosto samozřejmá. Jak jsem ale pochopil, tak bohužel pro mnoho lidí to zase až tak samozřejmá věc není. Vlastně jsem narazil pouze na pár lidí, kteří si podobně kontrolují osobní/rodinné příjmy a výdaje podobně jako já a tak se dostávají do nečekaných situací: pár dnů před výplatou již nemají skoro ani na jídlo, neustále nestačí splácet půjčky a splátky a tak jim na dveře klepou exekutoři. Přitom na začátku stačí jednoduchá matematika, která nám sama řekne, co si můžeme dovolit a co ne a kolik by měly být naše limity co se výdajů týče.

Ok, předpokládám nyní, že většina čtenářů finančníka jsou inteligentní lidé a není tedy je třeba zatěžovat podobnými banalitami. Pojďme tedy dál.
Naprosto stejný základní princip příjmů a výdajů funguje v tradingu. Myšlenka je zde opět shodná – nutnost kontrolovat kolik proudí na náš účet a kolik z našeho účtu a na základě těchto informací dělat rozhodnutí o tom, co si můžeme dovolit a co ne.

Pokud například máme několik ztrátových měsíců, pak z našeho účtu peníze odcházejí, takže bychom logicky neměli navyšovat pozice a obchodovat o to více (což je přesně to, co mnoho nezodpovědných obchodníků dělá). Představte si opět stejnou situaci převedenou do reálného života: vaše měsíční výdaje jsou několik měsíců po sobě vyšší než obvykle a zároveň váš zaměstnavatel vám sníží na stejnou dobu plat o jednu čtvrtinu. Co půjdete udělat? Půjdete o to více utrácet, nebo se raději na nějakou dobu uskromníte, abyste toto horší období přežili „ve zdraví“? Rozumný člověk sáhne po variantě 2, protože je to jediné správné racionální rozhodnutí – pokud máme dostatečný pud sebezáchovy. Zajímavé je, že takováto životní situace je většině lidí poměrně jasná a zřejmě by většina i zareagovala správně a racionálně, přesto když dojde na trading, tak mnoho lidí se začne v podobné situaci chovat přesně obráceně – v době ztrát a v časech, kdy se jim nedaří, začínají obchodovat o to agresivněji, nebo dokonce ještě ke všemu navyšovat své pozice.

Pokud bychom tedy měli definovat první okruh pojmu money-management, nebo-li řízení peněz, zněla by definice asi takto:

V naprostém základu je money-management sledování příjmů a výdajů. Pokud se naše příjmy zvyšují (v obchodování se nám daří a na náš účet tečou peníze), můžeme si dovolit i vyšší výdaje (tj. zvyšovat naše pozice – což bychom také dělat měli). Pokud naopak naše příjmy klesají, musíme i snižovat naše výdaje (tj. snižovat naše pozice).

Samozřejmě slovo „výdaj“ zde není zcela přesné, protože samotná pozice nemůže být chápána jako výdaj, ale spíše jako risk, který se může proměnit v zisk, ale samozřejmě také ve ztrátu – tj. v přeneseném slova smyslu ve „výdaj“. Proto je logické, že nebudeme riskovat více než obvykle, když zrovna nemáme na účtu dostatek peněz.

Pojďme ale dále.

V rámci tohoto základního pravidla můžeme najít další podstatný fakt, který je dalším důležitým okruhem money-managementu. Je jím fakt, že nikdy nepoužijeme celý náš rozpočet (nebo jeho většinu) na jedinou věci.

Řekněme, že jste právě dostali na účet výplatu. Pokuď jste racionálně uvažující zodpovědný jedinec, pak víte, že z této výplaty musíte vydržet do příštího měsíce a za celý měsíc musíte pokrýt velkou řadu různých a nutných nákladů. Proto byste asi jenom stěží v den výplaty šli a koupili si za 75% veškerého platu novou sedací soupravu. Po zbytek měsíce byste totiž možná ještě zaplatili část nájmu, ale už by vám nezbylo na energie, na služby, ba dokonce ani najídlo.

Přesto se někteří začínající obchodníci chovají přesně takto: při svém prvním obchodu „vsadí“ 75% svého kapitálu právě na jediný obchod a předpokládají, že takový vyjde. Většinou však jako naschvál nevyjde, a tak tito obchodníci již po prvním obchodě nemají na „jídlo“ a „umírají hlady“ (tj. nemají již peníze na další obchod, nemohou pokračovat, takže skončili). Tací lidé pak chodí a rozkřikují, jak je obchodování riskantní a nebezpečné. Je to však totéž, jako by tito lidé v den výplaty utratili 75% platu, po zbytek měsíce museli žít na ulici a škemrat peníze a u toho rozkřikovali, jak je naše vláda špatná, že dopustí aby se něco takového stalo a že kvůli vládě žije daná osoba na ulici.

Druhou definici money-managementu bychom tedy mohli napsat takto:

Nikdy nemůžeme použít celý příjem (nebo jeho většinu) na jedinou věc (na jediný obchod), pokud máme ještě další platební závazky (tj. pokud ještě chceme dále pokračovat v našem obchodování).

U tohoto bodu bych dnes skončil a navázal na něj v příští části, kdy si začneme money-management více propojovat s pojmem „rozložení risku“.