2. Co jsou to komodity a jak to funguje

Komodity jsou zjednodušeně suroviny. Většina základních surovin kolem nás, jako například pšenice, oves, vepřové maso, hovězí maso, ale i ropa, zlato nebo bavlna - těm všem se souhrnným názvem říká komodity.

Typická komodita - kukuřice. Foto ©iStockphoto.com/YinYang

Obchodování s komoditami (angl. trading commodities) je nazýváno také jako "termínové obchodování" nebo častěji anglicky futures trading. Na rozdíl např. od akcií, kde se obchoduje s podíly určité společnosti, při komoditním (futures) obchodování se obchoduje se surovinami. Každá surovina (komodita) se pak obchoduje s určitým termínem dodání; můžete si například již nyní koupit pšenici s dodáním v prosinci příštího roku (neboli pšenici, která ještě není ani vypěstovaná). Pokud takovouto pšenici nakoupíte, váš obchod je zpečetěný smlouvou (tak zvaný futures kontrakt) a dodavatel je povinen vám na základě takovéto smlouvy dodat do konce prosince příštího roku určité, smlouvou dané množství pšenice, které jste vy na základě uzavřené smlouvy povinný odebrat - a to za předem stanovenou cenu.

Nemusíte se však ničeho bát - vy ve skutečnosti nikdy žádnou pšenici nakupovat nebudete (natož ji tak někde skladovat nebo uzavírat nějaké smlouvy). Ještě než si však vysvětlíme, jak tedy komoditní obchodování prakticky funguje, pohlédněme nejprve trochu do historie:

Historie komoditních obchodů sahá podle některých pramenů až někam k 6000 let staré Číně. Nicméně první skutečně dochované doklady týkající se komoditních obchodů se vztahují k Japonsku, kde se tento obchodní instrument používal k zajištění úrody rýže již někdy kolem 17. století. I když od té doby uplynulo několik stovek let, princip japonských "rýžových" komoditních obchodů zůstal velmi podobný tomu, jakým se obchodují komodity dnes.

Rýžová pole v Japonsku - počátek komoditního businessu. Foto ©iStockphoto.com/elwynn1130

Cílem japonských pěstitelů bylo zajistit financování sezónního pěstování rýže. Pokud farmáři chtěli vypěstovat určité množství rýže, s cílem rýži později s patřičným ziskem prodat, potřebovali nutně určitý kapitál, ze kterého by samotné pěstování rýže financovali (náklady na mzdy, náklady na sazbu, ošetřování, sklizeň úrody apod.). Pokud však rýžoví farmáři potřebné finance neměli, existovala tu možnost určitým způsobem "předprodat" rýži ještě před jejím vypěstováním. Řekněme, že rýžový farmář věděl, že za cenu XY dokáže vypěstovat 100 tun rýže. Jistý odběratel (například vlastník sítě obchodů) zase věděl, že bude na příští rok potřebovat právě oněch 100 tun rýže. Oba se tedy domluvili, že farmář zajistí pro odběratele 100 tun rýže, která bude farmářem dodána v určitém konkrétním termínu během příštího roku, a obchodník za ni zaplatí předem dohodnutou cenu (pro farmáře byla akceptovatelná taková cena, která pokryla jeho výrobní náklady + zahrnovala i patřičný profit). Tato domluva byla samozřejmě výhodná pro obě strany - farmář měl svého jistého kupce ještě předtím, než vůbec začal rýži pěstovat, a obchodník již předem věděl, kolik za rýži příští rok zaplatí. Jejich dohoda pak byla zpečetěna smlouvou, která se dnes nazývá futures kontrakt. S touto smlouvou pak mohl jít pěstitel do první banky a na základě ní, jakožto jistiny, získat půjčku k financování vypěstování rýže.

Postupem času se však začalo ukazovat, že ne vždy je tento způsob uzavírání futures obchodů pro obě strany skutečně výhodný: mohlo se například stát, že ten rok, kdy farmář pěstoval rýži pro předem stanoveného kupce, byl rýže celkově velký nedostatek, a tak cena rýže prudce vylétla vzhůru. Náš farmář se pak pravděpodobně tloukl hlavou do stěny, neboť svou úrodu byl povinen prodat za předem domluvenou cenu a to i přesto, že cena úrody měla v té době několikanásobně vyšší hodnotu. Na druhou stranu obchodník, který futures kontrakt s farmářem uzavřel, si mohl mnout ruce, protože věděl, že za svou rýži zaplatí mnohem méně, než kolik je momentální cena rýže na trhu (a tak bude moci prodat předem nasmlouvanou rýži s tučným ziskem).

Netrvalo tedy dlouho a záhy někdo přišel s myšlenkou, že by bylo možné obchodovat se samotnými futures kontrakty. Například pokud by náš farmář věděl, že úroda bude letošní rok špatná a cena rýže vyrazí nahoru, mohl by se svého kontraktu "zbavit", prodat ho s patřičným ziskem jinému farmáři (který nutně potřeboval nějaký kontrakt kvůli půjčce od banky) a oprostit se tak od svého závazku. Zrovna tak však mohl spekulovat i náš obchodník: pokud ten tušil, že bude úroda špatná, mohl po celém Japonsku ve své předvídavosti nasmlouvat obrovské množství futures kontraktů, které v momentě, kdy cena rýže vylétla vzhůru, samozřejmě též nabyly na hodnotě. Obchodník si tak mohl nechat pouze jeden kontrakt potřebný pro svou síť obchodů a ostatní kontrakty s tučným ziskem prodat každému, kdo nutně potřeboval rýži (které zrovna byl nedostatek).

Postupem času se nakonec ukázalo, že futures kontrakty jsou skvělým způsobem rychlého zbohatnutí. Futures kontrakty začali nakupovat i lidé, kteří neměli o pěstování rýže ani ponětí a ve skutečnosti žádnou rýži nepotřebovali. Kontrakty však nakupovali v naději, že i další rok bude špatná úroda a oni své levně nakoupené kontrakty budou moci prodat s patřičným ziskem. Pokud však byla úroda naopak abnormálně bohatá a cena rýže se dostala na svá minima, zbavovali se samozřejmě tito spekulanti svých futures kontraktů se ztrátou.

Dnes se futures kontrakty obchodují na mnoho komodit – samozřejmě jsou to nejrůznější rostlinné a živočišné produkty, ale i kovy, úrokové míry, měny a další. Podrobně se tomuto tématu budeme věnovat v dalších kapitolách manuálu. Zrovna tak v dnešní době využívají futures kontrakty nejenom farmáři a spekulanti, ale též velcí odběratelé, kteří se takto jistí proti nenadálým cenám dané komodity v budoucnosti (tak zvaný hedging).

Toliko krátce pohled do historie a letmé představení komoditního obchodování. Nemusíte se však nic "biflovat", neboť - jak si za chvíli ukážeme - pro účely našeho obchodování bohatě postačí vědět to, že existují futures kontrakty, které se dají skrze komoditní burzy volně obchodovat a na kterých můžeme všichni případně vydělávat. A jak si brzy ukážeme, abychom v komoditách vydělávali (nemalé) peníze, ve skutečnosti ani nemusíme nic o žádné komoditě vědět. Vše, co nám k vydělávání stačí, jsou grafy s cenami komodit.