Swingové strategie držící pozici několik dnů patří aktuálně mezi mé oblíbené. Risk spojený s držením pozice přes noc se snažím minimalizovat zejména obchodováním více různých trhů najednou. Další zajímavou možností je využití opce.

Opce představují pokročilejší finanční nástroj. Zejména proto, že na jejich cenu působí více faktorů a opční obchodování může být poměrně komplexní.

Z pohledu dnešního článku použijme ten nejjednodušší opční obchod:

Nákup call opce. Tato pozice nám dává možnost otevřít dlouhou pozici v daném trhu za předem dohodnutou cenu (podrobněji o opcích viz seriál Začínáme s opcemi). Pokud nakoupíme call opci, budeme v zásadě vydělávat v momentě, kdy trh roste. Současně máme ale naprosto limitovaný risk – ztratit můžeme jen tolik, kolik jsme za opci zaplatili. Nikdy ani o trochu více. Na druhou stranu jsme limitováni časem, protože každá opce má určitou životnost, po které kontrakt expiruje (skončí). Expiraci opcí si však můžeme sami zvolit. Jistě vás tak napadne možnost nakoupit opci s delší dobou expirace a použít ji pro zobchodování krátkodobého swingového obchodu.

Fungovat to může například takto.

Řekněme, že bychom nakupovali akciový index S&P 500 prostřednictvím trhu SPY vždy, když vytvoří korekci. Tu můžeme vyjádřit například pomocí indikátoru RSI. Konkrétně podmínky, že RSI(4)<20. Kvůli absolutnímu zjednodušení řekněme, že bychom pak nakoupenou pozici drželi 10 dnů.

Nakupovali bychom tak podobné situace:

Vidíme, že trh se často po vstupu obrátil, občas šel ještě poměrně kus cesty proti nám. Nicméně z dlouhodobého pohledu jsou výsledky i tak velmi zajímavé. Takto vypadá equity křivka zobchodované situace v období 2008-2019 (nakupovali bychom 100 shares SPY).

Není divu, že podobné systémy obchoduje po světě mnoho obchodníků.

Otázkou ale je, jak u podobného obchodu řídit risk. Jednou z jednoduchých možností je použít klasický stop-loss. Jenže ten u podobných systémů většinou nefunguje nejlépe.

Co tedy například nákup opce? Ty mají v dané situaci několik zásadních výhod:

• Risk je naprosto limitován zaplacenou cenou opce.
• Trh může klesnout opravdu hluboko, a pokud se pak vrátí zpět vzhůru, stále vyděláme.
• Opce v sobě mají zabudovanou páku. Situaci je možné obchodovat s mnohem menším kapitálem než při nákupu například akcií.

Zde je ukázka výsledků, kdy bychom místo otevření dlouhé pozice v SPY nakoupili call opci s dobou expirace vzdálenou nejméně 25 dnů. Opci bychom nakupovali „v penězích“ tak, aby rozklad časové hodnoty nešel příliš proti našim plánům.

Výše uvedený backtest je orientační, ale je v něm vidět mnoho podstatných tendencí.

Vidíme, že equity křivka má podobný směr. Vydělali bychom o trochu méně, ale jelikož můžeme použít mnohem menší kapitál, výsledné zhodnocení prostředků pak může být i vyšší než v případě nákupu akcie. Podstatné ale je, že v případě použití opce máme risk naprosto pod kontrolou – pokud by nastala nějaká černá labuť, ztratíme v obchodu maximálně tolik, kolik nás stála opce.

Vše výše uvedené neznamená, že swingově se vyplatí obchodovat pouze s opcemi. Opce mají mnoho specifik. Nelze je použít vždy, obchodují se často s horším plněním, čelíme rozkladu časového prémia, hůře se automatizují atd.

Mohou být ale zajímavou cestou, jak dále rozšiřovat swingová portfolia a pilovat jejich risk. Zejména pokud pracujete se systematicky zbacktestovanými systémy, vyplatí se zkoumat, jak by situace vypadala s použitím opce. U těch lze přitom vymýšlet různé další typy obchodů (můžeme je vypisovat, pracovat s různými spready atd).

Obchodování futures kontraktů má mnoho zajímavých výhod, kvůli kterým je obchoduje ohromné množství traderů.  Pro nejmenší účty mohou však ty nejzajímavější být často až příliš agresivní a riskantní. Přitom většina obchodníků začíná právě s malými účty. Burzy se toto snaží reflektovat přes komoditní mikro kontrakty. Ty však dost často skomírají na nezájmu obchodníků. Jaká je situace u nedávno zavedených komoditních mikro kontraktů na akciové indexy?

Komoditní kontrakty na akciové indexy patří z mého pohledu k těm nejzajímavějším trhům, které určitě stojí za to obchodovat. Jak intradenně, tak pozičně. Nejčastěji se na americké burze obchodují e-mini S&P 500 (ES), e-mini Nasdaq 100 (NQ), e-mini Dow (YM) a e-mini Russell 2000 (RTY, dříve TF). Přestože kontrakty mají ve svém názvu označení „mini“, úplně malé kontrakty to nejsou. Velmi často dokáží udělat i během několika minut pohyb odpovídající několika stům dolarům. Tomu odpovídá i risk, který je třeba podstoupit – u velmi rychlých obchodů bude stop-loss minimálně desítky dolarů. U pozičního obchodování jsou to spíše vyšší stovky dolarů, případně hodnoty přes tisíc dolarů na kontrakt. A to už nejsou částky akceptovatelné pro malé účty. Což je škoda, protože právě třeba swingové obchodování (kdy se drží pozice několik dnů) je v akciových indexech jednou ze snazších cest k vytváření profitů.

Velmi dobrou zprávou tak bylo nedávné zavedení tzv. mikro kontraktů na akciové indexy. Obchodují se čtyři – micro e-mini S&P (MES), micro e-mini Nasdaq 100 (MNQ), micro e-mini Russell 2000 (M2K) a micro e-mini Dow (MYM).

Mikro kontrakty jsou 10x menší než e-mini kontrakty. Což jednoduše řečeno znamená, že tam, kde je na e-mini potřeba stop-loss 100 dolarů, je na micro e-mini kontraktu potřeba stop-loss 10 dolarů.

Pochopitelně, že i zisky jsou 10x menší. Nicméně zejména z počátku tradingu by mělo jít především o řízení risku, o rozjetí diverzifikovaných strategií, o zažití tradingu jako businessu – a v tomto mohou mikro kontrakty odvést velmi dobrou službu.

Tedy za předpokladu, že jejich obchodování bude rozumně zpoplatněno a také, že v trzích bude dostatečné volume.

Co se poplatků týče. Zde naštěstí byla burza a brokeři poměrně rozumní a mikro kontrakty se obchodují za výrazně nižší komise než e-mini kontrakty.  Nejsou sice 10x menší než běžné komise, ale jsou výrazně nižší a mikro kontrakty se s nimi dají rozumně obchodovat (konkrétní výše se liší broker od brokera).

A velmi dobrá zpráva je, že mikro kontrakty jsou již dnes dobře obchodovatelné i z pohledu objemů obchodů. Podívejte se na srovnání poslední seance v micro e-mini Nasdaq (MNQ) vs. běžný e-mini Dow (YM – běžně obchodovaný i intradenně). Volume je prakticky totožné:

To je velmi dobrá zpráva.

Tady je pohled na klasický e-mini ES (nahoře) a micro e-mini ES (dole). Klasický ES má 10x větší objemy, což ale znamená, že micro e-mini ES už je také velmi dobře obchodovatelný:

Každopádně pokud uvažujete o obchodování futures s menšími účty, pak micro kontrakty na akciové indexy jsou dnes jednoznačně velmi zajímavými produkty, na které bych se zaměřil. Perfektní mohou být i pro první automatizované strategie. Právě na akciových indexech se automatizované strategie vytvářejí nejjednodušeji a s 10x nižším stop-lossem není problém spustit více strategií najednou i na menším účtu. A jakmile si ověříte funkčnost strategie, můžete zvážit přechod na e-mini kontrakty.

V souvislosti s tématem článku může být zajímavá také informace z minulého týdne, že u TradeStation Global je nyní možné otevřít účet od 1 000 USD. To je opravdu malý kapitál, nicméně pro základní trénování různých strategií například na akciích nebo nově micro e-mini kontraktech dostatečný. Účet je otevíraný u Interactive Brokers s tím, že obchodník může bezplatně využívat platformu TradeStation, což jsou řešení, se kterými sám pracuji a považuji je za velmi dobré (podrobněji viz Brokeři pro malý účet [od 1 000 USD]).

Úspěšné obchodování je zejména o praxi. Co nejdříve je potřeba začít skutečně pravidelně obchodovat s opravdovými penězi (pochopitelně na základě funkčního a otestovaného obchodního plánu), z počátku ideálně s co nejnižším riskem (abyste si zbytečně nepošramotili psychiku hned v počátku obchodní kariéry). Na Finančníkovi proto poslední roky doporučuji začít swingově obchodovat akcie, nicméně micro e-mini kontrakty mohou být v tomto ohledu také dobrou volbou. Třeba už jen kvůli short strategiím, které se rozhodně lépe provádějí s futures než s akciemi.

Hledáte-li systematickou cestu diverzifikace přes nižší timeframe, pak breakout volatilita představuje dlouhodobě přítomný edge v mnoha trzích.

Hodně obchodníků má mylnou představu, že profitabilní obchodní strategie musí být komplexní. Pravdou je, že v trzích fungují jak komplexní, tak jednoduché přístupy. A zejména typické retailové strategie mívají pak z dlouhodobého pohledu velmi podobné výkonnosti bez ohledu na to, jak komplexní je samotná obchodní logika.

Z mých zkušeností je jednoznačně lepší pracovat s jednoduššími principy. Snáze se u nich chápe logika, s jakou vstupují do trhů a výsledky se jednodušeji interpretují. Třeba i s ohledem na charakter trhu, ve kterém se bude strategii dařit a ve kterém nikoliv.

Jeden z jednoduchých, a přitom dlouhodobě funkčních principů, je breakout volatility. Funguje v mnoha trzích. Pokud s ním začínáte, tak bych se určitě nejprve orientoval na akciové indexy. V těch se dají strategie tohoto typu postavit opravdu snadno.

Systémy vycházejí z jednoduchého principu – pokud se trh vychýlí nad určitou běžnou vzdálenost, je to možná z důvodu, že do trhu vstoupil zásadní fundament a cena bude silným trendem pokračovat dále:

Nákres je ilustrační, ale dobře vystihuje podstatu obchodu. Běžnou volatilitu pohybu můžeme například počítat pomocí ATR a hodnotu přičítat/odečítat od close předešlého dne. Dostaneme úrovně, po jejichž překonání vstoupíme do dlouhé nebo krátké pozice.

Systém obchoduje momentum, takže v obchodu chceme být co nejdéle. Jako výstup se nejčastěji používají různé typy posouvaného stop-lossu. Pokud budete vytvářet intradenní systém v akciových indexech, tak určitě stačí systém stavět tak, že budete pracovat s fixním stop-lossem a vystupovat v době uzavření trhu (např. 22:15 našeho času).

Pochopitelně výše uvedené představuje hrubou kostru přístupu, kterou je dobré ještě doladit. Patrně budete chtít přidat podmínku kontextu (tj. kdy podobný obchod vyhledávat), časovou podmínku (kdy konkrétně do obchodu vstupovat) a konkrétní definici vstupní oblasti. Ale jak jsem již uvedl – pamatujte na to, že v jednoduchosti je síla. Z hodně dlouhodobého pohledu budou mít funkční systémy tohoto typu nakonec velmi podobné výsledky (při standardizovaném risku).

Mé osobní tipy k obchodování intradenních breakoutů volatility

Velmi důležité je uvědomit si, že tyto systémy vydělávají především na zachycení méně pravděpodobných pohybů. Určitě to nejsou pohyby, které v trzích vidíte každý den/týden. Systém čeká na situaci, kdy se trhy silně rozjedou z důvodu nějaké zásadní fundamentální zprávy nebo třeba paniky. Spousta vstupů tak bude generovat malé ztráty. Jednou za čas ale přijde pohyb, který tyto ztráty pokryje, a ještě vygeneruje pěkný zisk.

Dobře je to vidět na výsledcích z minulého týdne jednoho mého intradenního systému breakoutu volatility pracujícího na trhu ES, který obchoduji u Striker:

Systém nyní ve zvýšené volatilitě obchodoval aktivněji. Za posledních devět obchodních dnů vidíme šest vstupů. Dva short a čtyři long. Většinou jde o menší zisky/ztráty. Ale obchod číslo 3 představuje přesně typ dne, na který systém čeká – e-mini ES trendovalo od otevření do close a systém realizoval zisk přes 1 700 USD/kontrakt. To už je slušné.

Právě vzhledem k povaze zisků a ztrát je u podobných přístupů extrémně důležité obchodovat je plně systematicky. Nechcete jeden den vynechat, abyste přišli právě o podobný trend. Sám tyto přístupy obchoduji plně automatizovaně.

Jako důležité vnímám obchodovat systémy současně long i short. V akciových indexech mám navíc na short stranu dlouhodobě lepší výsledky (vyšší průměrný obchod). Protože pokud trhy začnou padat, bývá takový pohyb opravdu výrazný až do konce seance. Přirozeně pak podobné systémy tvoří vhodnou diverzifikaci pro mé swingové systémy na akciích (které obchoduji vesměs do longu). Na výše uvedeném screenshotu je vidět, že systém šel v klesajících trzích do shortu (obchody 1, 2) a následně začal obchodovat do longu (obchody 3,4,5,6).

Podstatné je u tohoto typu systémů nechat obchodu dostatečně volný prostor. Jakmile se dá trh do pohybu, chcete v něm vydržet co nejdéle. Vesměs to vyžaduje vyšší stop-loss. V trhu ES to je tak 800 USD/kontrakt a výše. A určitě se může stát, že stop-loss bude zasažen i několikrát v průběhu měsíce a je potřeba s touto variantou počítat v risk managementu.

Jelikož budou podobné systémy vždy alespoň částečně optimalizované (většinou využívají určité nastavení indikátorů), je z mé zkušenosti potřeba obchodovat je alespoň v malých portfoliích (ideálně s trochu jinými nastaveními indikátorů, timeframe, trhů). Rozkládá se tím riziko a zvyšuje šance, že systém zobchoduje typy dnů, na které čekáme. To je pochopitelně nevýhoda pro malé účty. Dobré ale je, že dnes lze strategie obchodovat přes mikro kontrakty s 10x nižší náročností na risk a kapitál. Vhodnou diverzifikaci tak lze dosáhnout i na malém účtu.

S podobnými přístupy budete vystupovat kolem uzavíracího času burzy. Bohužel stejně jako ohromné množství dalších obchodníků. Připravte se tak na horší plnění. Systémy tak musí mít solidní průměrný obchod (sám vyžaduji v ES alespoň 200 dolarů na obchod). A časem můžete pochopitelně systémy vylepšovat tím, že budete pracovat na dalších typech exekucí, které vám budou skluz snižovat.

Co se timeframe týče, začněte spíše na vyšších barech. Sám pracuji nejčastěji s půlhodinovými úsečkami. Nešel bych pod patnáctiminutový timeframe.

Závěrem

Hodně obchodníků se u podobných strategií spálí jen díky tomu, že jsou na daný typ strategie silně podkapitalizovaní. Nelze pracovat se stop-lossem 1 000 USD a účtem 5 000 USD. Nespoléhejte se na to, že naleznete krásnou historickou equity křivku backtestu, se kterou lze přístup obchodovat s vysokou úspěšností a malým stop-lossem. Tyto přístupy vyžadují vyšší stop-loss a patřičnou diverzifikaci. Naštěstí s mikro účty toto už není problém ani na menších účtech.

Také se připravte na to, že breakout strategie občas vstoupí do pozice „v nejhorší možný okamžik“. Z principu strategie vstupují do longu na vysokých cenách a občas se těsně po vstupu trh otočí, aby šel k základnímu stop-lossu. Toto je opět realita. Zisky přístupu přicházejí z dlouhodobých pravděpodobností. Strategie bývají delší dobu v drawdownu, ale dříve nebo později se najednou v trhu zvedne volatilita a trhy začnou být v občasném delším trendu. A to jsou momenty, kdy strategie začnou odměňovat. Je jen potřeba trpělivě čekat v trzích…

Vypilovat jediný obchodní přístup nebo se v trzích raději více rozkročit? Jedno z nejdůležitějších témat, které je třeba vyřešit, aby se mohly dostavit konzistentní profity.

Obchodování opravdu nemusí být přehnaně komplikované a těžké.

Mnoha obchodníkům ale dlouho trvá přijmout skutečnou realitu trhu.

Tou je především fakt, že v trzích neexistují snadné peníze bez risku. Neexistuje a nelze se naučit nějaký „jednoduchý pattern“, kterým by se dalo v trzích trvale vydělávat a tahat z trhů peníze jako z bankomatu.

Nejde to už z principu. Klasický krátkodobý trading, jak si jej představuje většina retailových obchodníků, spočívá v nalezení a využití určité výhody (edge) nad jinými obchodníky. Zjednodušeně řečeno to znamená, že pokud na nějaké situaci generujeme zisk, někdo jiný přijímá ztrátu. V anglickém světě naleznete pro tento typ obchodování běžně název „alfa obchodování“. Generování tzv. alfy představuje právě vytváření zisků nad rámec toho, co poskytují trhy sami o sobě.

Systémy a patterny vedoucí ke generování „alfy“, tedy pracující s určitou výhodou, jednoznačně existují. A z krátkodobého pohledu je jich poměrně dost. Prakticky s každým nástrojem technické analýzy lze vytvořit funkční systém mající určitý edge. Ten bude mít ale omezenou životnost. Velmi často proto, že je navázán na určitou celkovou situaci v trhu (například volatilita vycházející z určité politické situace atd.). A především proto, že pokud by byl robustnější, dříve či později jej začnou objevovat další a další obchodníci a edge svými obchody doslova vyzmizíkují.

Mnoho obchodníků hledající svatý grál je proto uvězněno v trvalém kruhu. Hledají fungující jednoduché „alfa“ výhody, které ale v trzích nejsou. Jsou frustrovaní tím, že jedno období funguje dobře jeden systém využívající třeba reverzní patterny, v jiném období fungují spíše trendové přístupy a podobně.

Důležité je zdůraznit, že v trzích se vydělává i dalšími principy. V nich zjednodušeně řečeno můj zisk neznamená automaticky ztrátu jiného obchodníka. Příkladem může být držení nějaké akcie poskytující dividendy, držení měn nebo výpisy opcí. Tam coby obchodníci vyděláváme především na tom, že jsme placeni za risk vycházející z držení daného instrumentu.  A jsme-li placeni za risk, je třeba se reálně připravit na to, že risk v dané situaci je a dříve nebo později mu budeme čelit (toto bývá pro mnoho obchodníků složité akceptovat, protože reálně se risk může projevit třeba až po mnoho letech vydělávání s daným přístupem, kdy už je obchodník v daném stylu velmi sebevědomý a neopatrný – viz například článek Pozor na černé labutě). Hodně obchodníků si bohužel myslí, že dokáže charakteristiku daného stylu obchodování nějak přelstít – tj. například „vyfiltruje“ indikátory situace, kdy v trhu hrozí risk, a tím se mu vyhne. To je však naivní.

Vesměs jakýkoliv běžný obchodní přístup tak bude mít svá dobrá a špatná období. Jejich charakter se bude dost lišit podle toho, o jaký typ obchodování jde.

Toto jsem se v trhu naučil já:

• Je potřeba přijmout skutečnou povahu obchodovaných strategií. Například vypisování opcí bude generovat menší zisky s vysokou úspěšností a občasnou větší ztrátou. Reverzní strategie obchodující pro menší profity podobně. U trendových obchodů budu mít zase nižší úspěšnost, tj. hodně ztrát a občasné větší profity.
• Jakákoliv „alfa“ strategie pracující s edge dříve nebo později o svůj edge přijde a je potřeba se neustále adaptovat.
• Strategie generující profity z držení trhů v sobě mají odpovídající risk (z něhož plyne má odměna). Je potřeba počítat s tím, že čas od času se dostaví situace, kdy risku budu přímo čelit.
• Současně je v trzích potřeba trpělivost a dlouhodobě přístupy obchodovat v neměnné podobě, aby se edge projevil. Ve všech přístupech musím být tak připraven procházet nejen ziskovými, ale i ztrátovými obdobími.
• Jedinou rozumnou cestou, jak dosahovat stability, je přístupy kombinovat. Snažit se je skládat na účtu tak, aby se doplňovaly. Je dobré maximálně rozkládat risk – například pokud obchoduji strategii s optimalizovanými parametry, často obchoduji několik verzí s různými parametry (nevsázím všechny peníze na jednu sadu optimalizovaných parametrů, neboť netuším, které parametry budou nejlépe fungovat do budoucna).
• Hlavní pozornost u „alfa“ strategií směřuji na celkovou správu portfolia (jednotlivé strategie by neměly mít příliš velkou váhu v portfoliu, pokud se strategiím nedaří, tak je vyřazuji atd.).

Pokud nejste o diverzifikaci přes různé strategie úplně přesvědčeni, tak přemýšlejte o následujícím: každá strategie (automatická, diskréční) bude v reálném obchodování procházet jednou vyššími drawdowny, než jsme měli natestováno. Je to mj. proto, že v testech jsme vesměs optimističtí (už jen z důvodu, že systémy s opravdu vysokými drawdowny vyřadíme hned poté, co statistiky uvidíme). Musíme být proto připraveni vyšší drawdowny na živém účtu překonat, protože jen tak se dostaví případné další profity. Současně ale čelíme nejistotě – trhy se mění, edge je v trhu velmi nestálý (přičemž s nástupem různých metod „umělé inteligence“ se vše neskutečně zrychluje) a nikdy nevíme, jestli strategie edge ještě má. Budeme-li mít jedinou strategii, může se stát, že jednoduše odevzdáme ve výrazném drawdownu do trhu zpět veškeré profity.

Jistě, můžete doufat, že v trhu objevíte trvalý edge, metodu s dlouhodobě nadstandardním poměrem odměny/risku nebo v sobě výjimečnou schopnost, jak tak říkajíc „nejvíce ztrácející obchody filtrovat“.

Ale mnohem realističtější je přijmout fakt, že toto není v lidských silách a připravit se na dlouhá období možného propadu jedné strategie. A takové se reálně mnohem lépe překonávají tím, že se v trhu „rozkročím“ přes více nekorelujících principů a strategií. Což pochopitelně nemusí být nějak zásadně komplexní. Už jen dvě nekorelující strategie vycházející z různých tržních principů (klidně diskréčně obchodované) představují diverzifikaci.

Při diskréčním intradenním obchodování je dobré obchody co nejvíce plánovat. Nejprve na základě dlouhodobější analýzy určit oblasti zajímavé pro vstup a pak jen čekat, jestli v plánovaných oblastech nastane vstupní situace. Silnou taktikou plánování, kterou v trzích používám roky, je tzv. reverz volatilní úsečkou.

Volatilní úsečky jsou pro mě takové, které mají na časovém grafu tělo větší, než předcházející cenové úsečky. To tedy znamená, že v trhu nastala výrazná změna nabídky a poptávky a cena se dala do pohybu výrazněji než na předcházejících úsečkách.

Situaci odpovídá například tato vyznačená volatilní úsečka:

Pochopitelně v grafu vidíme celou řadu dalších volatilních úseček. Mě jednak zajímají ty nejvýraznější (ty je určitě dobré popsat zcela systematicky, sám mám v platformě úsečky označené indikátory), jednak vytvořené v určitých situacích. Nejzajímavější jsou právě ty podobné výše zobrazené. Trh se po určitém pohybu dostane do konsolidace, ze které „vystřelí“ proti směru původního pohybu volatilní úsečkou. Ta musí mít sílu uzavřít mimo oblast konsolidace – přesně tak, jak je to zobrazené výše.

Proč je daná situace zajímavá?

Trh má tendenci retestovat oblast, ze které volatilní pohyb vznikl. Už jen proto, že na cenové úrovni lze očekávat hodně stop-lossů "posunutých na vstup". V dané oblasti tak bývá zajímavé „číhat“ na vstupy. Trh reaguje tedy často tímto způsobem:

Mimochodem – podívejte se, jak trh e-mini S&P 500 reagoval koncem minulého týdne na stejný „price action pattern“ vytvořený 13.5.2019:

Při sledování price action patternů záleží na timeframe grafů. Reverz přes volatilní úsečku doporučuji sledovat na 30minutových timeframe a vyšších. A je to opravdu silný pattern, který vždy tvořil jeden ze základních pilířů mého diskréčního obchodování. Schválně si zkuste otevřít aktuální grafy a identifikovat podobné situace, které jsem dnes ukázal.

Téma, které na první pohled vypadá, že nemá s úspěchem v trzích nic společného. Přesto na něm závisí mnoho. Jak si nastavit řád, abychom se v tradingu mohli dlouhodobě posouvat produktivně kupředu?

Důvod, proč mnoho začátečníků v trzích neuspěje spočívá určitě také v tom, že drtivá většina lidí není schopna systematicky pracovat na dlouhodobých cílech. A není se čemu divit. Není to vůbec jednoduché.

Čas od času se mne někdo zeptá, jak zvládám všechny své aktivity a jak se dokáži dlouhodobě motivovat k tomu, abych se neustále posouval kupředu?

Upřímně řečeno, dlouho jsem nad tím ani nepřemýšlel. Nikdy jsem reálně nepracoval pro žádného šéfa a odjakživa mi přišlo přirozené prostě realizovat vlastní nápady a prostě pracovat na čem bylo třeba. Nicméně s přibývajícím věkem a pohodlností jsem sám začal vnímat, že bez určitého řádu mi efektivita práce postupně klesá a den může uplynout ani nevím jak. Zejména v tradingu, kde je před námi vždy nekonečně možností na čem pracovat a nikdy nebudeme reálně hotovi. Vždy bude kam se dál posouvat.

Hodně si uvědomuji, že pro začínající tradery toto může být velmi demotivující. Postavit si například robustní profitabilní portfolio vyžaduje zvládnout mnoho oblastí. Pochopit trhy, celý ekosystém burzy, najít funkční nástroje, osvojit si skriptování platforem, ovládnout přemýšlení v pravděpodobnostech atd. Není toho málo a vůbec se nedivím, že většina začátečníků rezignuje a vydá se tou nejhorší možnou cestou – bez nějakého složitého plánování klikají do trhu a doufají, že zisky „nějak přijdou“.

Bohužel trading je výhradně o systematické práci. Ta není moc zábavná sama o sobě. V obchodování jde ještě ke všemu o běh na dlouhou trať. Zisk v obchodování tak závisí nejen na obchodních strategiích, ale také na našich vlastních mechanismech, které nám pomáhají pracovat efektivně a s tak říkajíc „tahem na branku“.

Věřím, že každému může fungovat trochu něco jiného. Mohu se ale podělit s tím, co funguje mně. Dnes v takovém hrubém náčrtu a pokud bude zájem, mohu se dalšími články věnovat tématu podrobněji. Opravdu vnímám, že způsob, jakým pracujeme, se velmi podepisuje na výsledcích, kterých dosahujeme a celkovém vnímání kvality našeho života.

První extrémně důležitou částí úspěšného zvládnutí práce na tradingu (a de facto čehokoliv) je stanovení cílů.

Sám si větší cíle stanovuji přibližně na rok. Mám je napsané ve svém diáři a jde o cíle, při jejichž splnění vím, že budu mít daný rok úspěšný. V případě tradingu nejde striktně o finanční cíle – tj. vydělat XXX dolarů/rok. Ale spíše o realizaci a dokončení kroků, které by k ziskům měly vést, budou-li mi trhy nakloněny – například vytvoření určitého nového typu portfolia atd.

Jakmile vím, kam mířím, jsem schopen cíle rozkládat do dílčích kroků. Dokáži si dělat hrubé měsíční plány, kde zhruba potřebuji být. Průběžně revidovat progres, z hrubých plánů vytvářet konkrétní týdenní a denní úkoly, na kterých pracuji.

Velmi se mi osvědčilo si dílčí plány zapisovat. Snadněji lze pak konfrontovat realitu s představami a cestu i cíle korigovat.

Pak samozřejmě přichází ta nejméně zábavná část. Samotná práce na drobných úkolech, které je třeba dotáhnout, aby se člověk posunul o krok dopředu. Tedy blíže k cíli. V mém případě to mohou být stovky testů různých strategií, psaní nových kódů, revize kódů v týmu, neustále zkoumání grafů trhů, práce na exekučních platformách, přemýšlení o dalších perspektivních směrech k diverzifikaci, posouvání spravovaných portfolií atd. A do toho mnoho dalších rutin – psaní článků podobných tomuto, výuka obchodníků, příprava konference nebo třeba aktuální práce na nové knize.

Jak to vše vměstnat do rozumně dlouhého dne, kde zbude čas na rodinu, sport a odpočinek?

Osobně se mi osvědčilo pracovat v určitých intenzivních blocích, které mám dopředu rozplánované (a plán vychází z výše zmíněných dlouhodobých cílů). 

Je pro mě extrémně důležité vědět, že připravenou práci mohu zvládnout například za hodinu. 
Práce, která mě zabíjí je taková, která se může táhnout celý den s vidinou, že ji ani nedokončím. To jsem měl vždy pocit, že je vlastně jedno, jestli se do práce pustím, nebo jestli se budu „chvíli“ věnovat nějaké mnohem příjemnější prokrastinaci.

To, že mě vyhovují kratší intenzivní intervaly práce, jsem si patrně nejdříve uvědomil ve sportu. Nikdy jsem se mu moc nevěnoval a kdykoliv jsem začal chodit do posilovny, moc dlouho jsem u toho nevydržel. Změnou pro mě byl až Crossfit, což je velmi všestranný sport, jehož základem jsou intenzivní intervalové tréningy. Pokud má člověk na nějaký úkol například 15-20 minut, smysly se upnou k jeho splnění. Není zde příliš prostor pro přemýšlení o nepodstatnostech. Mozek se navíc dá jednoduše přesvědčit, že se tato doba dá „přežít“.

Podobný „intervalový“ přístup se mi postupně osvědčil i při práci. Ráno si pro den naplánuji bloky práce po cca 30 minutách. V každém bloku se věnuji jediné činnosti. Velmi intenzivně, nepřemýšlím o ničem jiném. Po uplynutí bloku vím, že s prací skončím a budu mít přestávku. Pak se věnuji další činnosti. Patrně nejblíže má tento styl práce k technice pomodoro. 

Pokud hledáte cestu, jak se organizovat, tak mohu podobný přístup jen doporučit. U mě to vedlo k výrazně nižší prokrastinaci (protože mysl ví, že na konci bloku bude přestávka a teď je potřeba se koncentrovat. Navíc půlhodina je tak akorát dlouhá doba, při které není problém hluboce se koncentrovat). Dále jsem získal dobrý způsob, jak zpětně kontrolovat, kolik času vynakládám jaké aktivitě. Jistě, zkoušel jsem v průběhu let různé aplikace na měření času, ale dlouhodobě jsem nebyl schopen je opravdu používat. Dnes vnímám svůj pracovní den po půlhodinových blocích (pro mě 1P = Petrova půlhodina). Za týden/měsíc jasně vidím, kolik „P“ jsem strávil na kterém projektu a kam jsem se v něm posunul. Mohu snadněji revidovat své cesty a cíle.  Deadline v podobně „P“ bloku mě také naučil toho za půlhodinu udělat mnohem více než dříve. Velmi rychle jsem si uvědomil, jak čas letí a že každý den má jen omezený počet „P“ bloků mého vlastního života.

Jak vidíte, téma je to skutečně velmi důležité a zajímavé. A dalo by se o něm psát ještě mnohem, mnohem podrobněji. Nicméně pomalu uplynula jednotka 3P, kterou mám na podobný článek vyhrazený.

A tak nezbývá než se zeptat – praktikujete sami nějakou formu time managementu, která vás dokáže motivovat a udržet efektivně pracovat na dlouhodobých úkolech? Podělte se v této diskuzi.

Obchodování je velmi komplexní svět, ve kterém lze ztratit mnoho iluzí, peněz a času. Sám jsem si prošel mnoha slepými a krkolomnými cestami. Řadu věcí šlo dělat lépe a efektivněji, s některými jsem měl štěstí hned v začátku. Jak bych začal s tradingem dnes, kdy mohu zohlednit své dlouholeté obchodní zkušenosti?

On-line obchodování láká mnoho nových, potenciálních traderů. A nemusí jít jen o tradiční burzovní instrumenty typu akcie, komodity či měny. Dnes moderní kryptoměny pochopitelně podléhají podobným principům finančních spekulací.

Samozřejmě existuje mnoho cest, jak v obchodování zvítězit. Ale bohužel násobně více možností, jak nevyhrát. Je nezvratným faktem, že většina začátečníků v trzích peníze nevydělá. A když nějaké vydělají, tak to rozhodně není tím snadným stylem, který si představovali na začátku.

Správný start je tak opravdu velmi, velmi důležitý. A pokud začínáte, maximálně doporučuji přemýšlet o cestách, kterými se budete vydávat. Je hrozně jednoduché nechat se vést davem a reklamními „masírkami“. Tyto cesty ale k úspěchu nevedou.

Jak bych dnes začínal já?

Maximální důraz bych od počátku kladl na obchodování portfolií. Většina obchodníků začíná s obchodováním jediného trhu, jediného timeframe a jediného systému. Má to svoji logiku ve stylu: začnu jednoduše a „komplexnější“ nástroje přidám později. Podobný přístup bohužel svádí k tomu, že se obchodníci často snaží najít v trzích logiku, která tam není. Obchodování je o dlouhodobých pravděpodobnostech. Pokud budete studovat přílišné detaily jediného trhu a snažit se v něm „perfektně orientovat“, budete se v nich snažit objevit něco, co tam nikdy nebude. Sledování jednoho trhu a přístupu je paradoxně také velmi náročné psychicky. Často je třeba dlouho čekat, až se bude opakovat obchodovaná situace, je třeba hodně trhy testovat a chápat, jak se mění. A dokázat se změnám přizpůsobit.

Mnoho obchodníků zaměřujících se na jediný přístup a trh dává své neúspěchy za příčinu vlastní psychice. Většinou ale jen bojují ve špatné bitvě. Snaží se ovlivnit něco, co nejde – například, aby jeden trh a systém trvale spolupracovaly k jejich spokojenosti. Extrémně důležité je dát si pozor nesklouznout do kategorie začátečníků zakládajících na fórech diskuzní vlákna typu „Fulltime trading úspěšným intradenním obchodováním jednoduchého price action patternu na e-mini S&P 500“, kam se každý den snaží dávat své „tipy“ odkud kam cena půjde. Nepoznal jsem osobně nikdy žádného dlouhodobě úspěšného tradera, který by se tímto způsobem dlouhodobě živil. Přesto jde většina nováčků podobným směrem.

Při obchodování více trhů a systémů začne obchodník věnovat důraz úplně jiným hodnotám. Začne skutečně řídit risk na základě dlouhodobých pravděpodobností a chápat, že pro reálné vydělávání peněz nejsou potřeba perfektní systémy. Stačí i ty „průměrné“. Paradoxně může obchodník najednou dosahovat stabilnějších obchodních výsledků, protože v průběhu času „vždy něco funguje“.

Každý začátečník má tendence hledat pro svou práci „perfektní a 100% nástroje“. Rozdíl ale je, jestli svoji pozornost zaměří k pilování vstupů a výstupů jediného systémů nebo tuto pozornost věnuje práci na řízení celého portfolia. Rozdíl ve výsledku je z mé zkušenosti propastný.

Jistě, na začátku si můžete říct: „Nemám ani jeden funkční systém, jak mohu začít obchodovat portfolio s více systémy?“. Ale jde skutečně jen o hledání a celkovém přístupu k trhům. Vytvoření dostatečně dobrých obchodních systémů není tak složité. Paradoxně je to mnohem jednoduší než vytvoření jednoho „perfektního“ systému.

Zaměřoval bych se čistě na systematické (mechanické) strategie. Víte, že jsem opravdu hodně let obchodoval diskréčně a nemohu říct, že je to špatná cesta. Hodně jsem skrz ni získal. Ale má své limity. Největší jsou spojené s tím, že diskréční obchodování vyžaduje hodně času a psychického nasazení. Z počátku to nevadí, ale časem si člověk uvědomí, že je to velmi limitující faktor.

Zpětně si dnes mnohem více uvědomuji, že systematické strategie jsou mnohem lepší „investicí do budoucna“. Jakmile totiž rozjedete určité workflow, se kterým strategie vytváříte, je vše mnohem méně časově náročné než diskréční obchodování. Snáze se vytvářejí portfolia, v případě změny trhů se lze rychle přizpůsobit.  U diskréčního obchodování trvá osvojení obchodních přístupů měsíce a roky, aby šlo získané know-how používat jen do doby, než se trhy změní.

Co výše uvedené znamená v praxi? Jednoznačně bych se od začátku zaměřoval na definování obchodovaných podmínek do mechanických pravidel. Nejlépe v nějakém skriptovacím jazyce, který umožní podmínky věrohodně otestovat na historických datech. Ano, může to být z počátku náročnější, protože je třeba se více naučit různé softwary a bohužel obchodník rychleji čelí „nerůžové“ realitě trhů, ale investice se vyplatí.

Raději ještě jednou zopakuji – nemám nic proti diskréčnímu obchodování. Jen v dnešních rychle se měnících trzích vnímám zpětně jako mnohem lepší časovou a psychickou investici studium systematických strategií. Sám bych dnes tak už rovnou začal tímto směrem.

Začal bych na vyšších timeframe. Tedy stejně jako kdysi, kdy jsem začínal s pozičním obchodováním spreadů. Intradenní obchodování je fajn, ale vyžaduje mnohem více, než začátečník dokáže akceptovat. Platí to i v systematických strategiích. Začínal bych tradičně na denním timeframe a obchodoval swingově. Rozumné mi přijde začít s akciemi umožňujícími obchodovat s malým kapitálem a minimálním riskem na obchod. Jakmile zvládnete rozjet tímto směrem první portfolio, pustil bych se do dalších směrů. Určitě je pak možné obchodování zrychloval směrem k intradennímu obchodování futures. Po úspěšném live tradingu swingového akciového portfolia už byste měli mít dostatek zkušeností pro pochopení principů, kterým budete čelit a prostředků, které budete potřebovat.

Trading opravdu nemusí být složitý.

Je ale třeba překonat ego, které velí vydělávat díky vlastní chytrosti (schopnosti predikovat trh). A také překonat určitý přirozený odpor k systematické práci, která reálně vede k ziskům. Ty nespočívají v predikování trhů, ale v systematickém podstupování řízeného risku, za které inkasujeme profity.

Je mi potěšením vám oznámit, že letos se opět můžete těšit na velké setkání systematických obchodníků – na konferenci Trading Forum.

Raději si tak již s předstihem poznamenejte do kalendáře datum 9.11.2019. Letošní program bude plně zaměřen na retailové systematické obchodní přístupy. Tedy strategie zajímavé pro běžné obchodníky. Akce bude především pro české a slovenské tradery.

Zorganizovat velké setkání traderů s kvalitním programem vyžaduje hodně organizačního úsilí, ale i na posledním QuantExpo bylo jasně vidět, že vydaná energie za to stojí.

Atmosféra mezinárodní konference QuantExpo, kterou jsme v Praze pořádali v roce 2017.

Jsem moc rád za aktivní komunitu, která se kolem Finančníka vytvořila, a tak jsme se i letos rozhodli s týmem věnovat této oblasti energii a kvalitní odborné setkání opět uspořádat. Již nyní tedy na inspirativním obsahu intenzivně pracujeme. Pokud patříte mezi úspěšné obchodníky, můžete se navíc na obsahu akce také podílet.

V tradingu toho lze mnoho vyřešit elektronickou cestou.

Ale osobní kontakt je osobní kontakt.

Pro mě samotného to byly a jsou právě různé zahraniční konference a setkání, které silně ovlivnily a dále ovlivňují můj vývoj coby tradera. Zejména díky velmi neformálním rozhovorům s podobně smýšlejícími lidmi, kterou se mi často podařilo rozvinout do plodné spolupráce.

O co půjde?

Primárně je konference určena traderům pohybujícím se kolem serveru Finančník.cz. Ti jednak obchodují podobnými styly a současně mohou v osobních setkáních navázat na komunikaci, kterou vedou v různých částech diskuzního fóra. Samozřejmě, že z programu Trading Fora si odnesete mnoho podnětů i v případě, že Finančníka nesledujete. Především proto, že celý program bude zaměřen na praxi. A to zejména v systematických strategiích – tedy takových, které jsou jasně backtestovatelné, opakovatelné a lze je automatizovat.

Cílem obsahové části Trading Fora bude ukázat co funguje ostatním traderům, s jakými nástroji pracují a jakých dosahují výsledků. Naším záměrem je nastavit celý program tak, aby se zde prezentovalo se svými zkušenostmi více obchodníků a účastníci tak mohli získat co nejvíce inspirace a nových poznatků.

Věřím, že konference tak opět nabídne program, který bude velmi atraktivní. Jeho konkrétní podobu budeme dávat dohromady ještě přibližně do léta a aktualizované informace budete nacházet jak na Finančníkovi, tak na webu tradingforum.cz

Už nyní je jasné, že zde budou bloky na témata:

• Swingové strategie v akciích.
• Zkušenosti s pronájmy vlastních strategií (kolik se dá očekávat klientů, jak fluktuují atd.).
• Intradenní mechanické strategie.
• Vytváření portfolií (téma, které plánuji pro akci zpracovat sám).

Ovšem stále je prostor otevřen i pro zprostředkování dalších praktických zkušeností. Což je hlavní důvod dnešního článku.

Chcete na akci vystoupit?

Rádi zprostředkujeme na konferenci zkušenosti dalších obchodníků, kteří úspěšně systematicky obchodují a mají zájem se na akci podělit o znalosti a zviditelnit se. Máte-li zájem na konferenci vystoupit, pošlete stručný návrh přednášky na petr@financnik.cz. Velkou šanci na akceptaci mají témata spojená s tím, co vám poslední roky v trzích funguje, jakých výsledků rámcově dosahujete atd.

Kdy se přihlásit?

Zvažujete-li zúčastnit se akce coby účastníci, pak se již dnes můžete registrovat na www.tradingforum.cz.

Na přihlášení na akci je určitě ještě dost času. Nicméně kapacita sálu je omezena 400 účastníky. To se může zdát jako hodně míst, ale je to méně židlí, než kolik bylo účastníků na posledním podzimním workshopu swingového obchodování. Komunita Finančníka je už poměrně veliká. Rozhodně tak doporučuji nečekat s registrací na poslední chvíli. Navíc do konce srpna je vstup nabízen za sníženou „early bird“ cenu.

Už dnes se těším na mnoho inspirujících osobních setkání.

Každý trader chce v trzích vydělat peníze. Jakmile se ale do obchodování pustí, zjistí, že vše není tak jednoduché, jak to může vypadat z pohledu backtestu nebo papertradingu. Dostaví se nejistota z prvních ztrát a patrně i chuť strategie měnit nebo zahodit.

Trading je náročný už jen proto, že často uděláme vše dobře a stejně můžeme ztrácet peníze. Alespoň krátkodobě. Na ztráty přitom většina začínajících obchodníků není vůbec připravena. Jednak je přirozeně považují za určitou „prohru“ a samozřejmě klidu nepřidá, že jim většinou rychle ukrajují část těžce naspořených úspor.

Začínajícím traderům se jen těžko vysvětluje, že obchodování je o dlouhodobých pravděpodobnostech. Z krátkodobého pohledu může vše často vypadat doslova bláznivě. Úspěch v obchodování pak spočívá zejména v tom, dokázat přístupy obchodovat dlouhodobě.

Zde je jeden konkrétní příklad z poslední doby.

Do intradenního portfolia jsem nasadil mechanický obchodní systém, jehož výsledky jsou dlouhodobě stabilní. Systém obchoduje momentum na dlouhou i krátkou stranu v akciovém indexu e-mini S&P 500.

Krátce po nasazení vypadají obchody systému následovně:

Snad by se dalo říct, že hůř obchodovat ani nelze. Ať systém vstoupil long nebo short, vždy to bylo na prakticky nejhorším možném místě, těsně předtím, než se trh obrátil.

Tomu odpovídá i krátkodobá equity křivka:

Po spuštění se systém velmi rychle propadl ke ztrátě přibližně 3 000 USD na jediný kontrakt (výsledky jsou v živém obchodování ještě o trochu horší díky komisím a skluzům v plnění).

Představte si, že s obchodováním začínáte. Máte typický účet 5 000-10 000 USD a dostanete se do podobné situace. To je samozřejmě velmi psychicky náročné. Ještě jste nic nevydělali a už vám z účtu zmizela třeba polovina úspor. Přitom vůbec netušíte, jestli propad skončil nebo bude pokračovat. Jestli je obchodovaná výhoda v trhu ještě přítomná, případně jestli tam vůbec někdy byla (tj. jestli váš backtest nebyl od začátku například přeoptimalizovaný). Hodně obchodníků v podobné situaci hodí ručník do ringu a strategii přestane obchodovat. Buď trading zabalí, nebo se pokusí najít jiný přístup. U kterého se situace ale může kdykoliv opakovat.

Toto je bohužel realita tradingu.

To, že strategie vykazuje nyní ztráty a dělá „divné obchody“, je prostě dané tím, že pár obchodů nic neznamená. Sám mám tento konkrétní přístup zbacktestovaný od roku 2000. V tomto období strategie zobchodovala 740 obchodů s průměrným ziskem 133 USD (včetně komisí a skluzu) na obchod. Strategie je založena na obchodování momenta. Aktuálně se ES obchoduje v pásmu, které neproráží. To znamená pro danou strategii ztráty. Pokud se podívám do historie backtestu na přehled zisků a ztrát po jednotlivých kalendářních měsících, vidím, že občasné podobné ztrátové měsíce nejsou výjimkou:

Oproti tomu jsou v historii ale také občasné silně ziskové měsíce, které přijdou v momentě, kdy se trhy dají do směrového pohybu. Abych takové inkasoval také v budoucnosti, je potřeba hlavně být se strategií v trhu. A tedy i přijímal ztráty, které k ní patří.

Podobnou řečí hovoří i celkový drawdown. Strategie si sice nyní prochází maximálním drawdownem, ale ten zatím nijak nevybočuje z čísel, která jsem získal z backtestu:

Co se dá tedy v podobné situaci dělat? Jak strategii vylepšit?

Pro úspěch v obchodování je opravdu potřeba rozumět tomu, že podobný průběh je naprostá realita obchodování. Po spuštění jakékoliv strategie přichází období, ve kterém může krátkodobě hrát roli určité štěstí/smůla. Někdy equity strategie vyrazí po spuštění prudce vzhůru a systém vydělá třeba desítky procent během velmi krátké doby. Jindy se nejprve dostaví hluboký drawdown. Toto se nedá ovlivnit. 

Vše, co můžeme pro úspěch strategie udělat se odehrává již ve fázi její přípravy.

Je potřeba mít důvěru ve způsob, jakým strategii vytváříme a testujeme.

Je dobré mít dopředu nastavený rámec pro řízení rizika. Vědět, kdy strategii vypneme a do té doby do ní nezasahovat. Viz například Kdy vyřadit ztrácející intradenní strategii?

Je potřeba pracovat s adekvátním kapitálem. Samozřejmě je rozdíl, pokud podobný drawdown nastane na velmi malém účtu nebo pokud se odehrává na větším kapitálu.

Velmi pomáhá začít strategie obchodovat v portfoliích. Těžko toto více zdůraznit. Obchodování 3-4 méně korelujících strategií je paradoxně mnohem méně riskantní než obchodování jediného systému. 

Pro dražší trhy typu futures je potřeba mít už zocelenou hlavu. Pokud vás ztráta pár tisíc dolarů může rozhodit, opravdu doporučuji začít se swingovým obchodováním akcií. Třeba tak, jak si to ukazujeme v základním kurzu.  V obchodování musíte být relaxovaní a nestresovat se z každé ztráty. Tato schopnost přichází praxí. Je lepší naučit se obchodovat nejprve tak, že ztrácíte jednotky dolarů (což v akciích není problém, je možné je obchodovat od jednoho kusu) a postupně risk zvyšujete.

Nejhorší, co může začínající obchodník udělat, je vrhnout se do příliš dravých trhů/systémů jen proto, že vnímá možné zisky, ale podceňuje risk. Výsledkem takové psychické a finanční nepřipravenosti jsou pak jen zbytečné ztráty. Doufejte v to nejlepší, ale vždy se připravujte na to nejhorší.
 

Při vytváření obchodních systémů bezesporu narazíte na období, ve kterých budou selhávat prakticky jakákoliv pravidla fungující ve všech ostatních fázích trhu. Velmi těžko na nich půjde vytvořit jen trochu robustnější pravidla obchodních systémů. Přičemž daná období se mohou vyskytovat v minulosti, ale mohou nás čekat i v budoucnu.

Vezměme si za příklad běžné intradenní obchodování akciových indexů na půlhodinových grafech, kde mnoho obchodníků pracuje jak s různými momentum, tak reverzními systémy.

Sám při testování systémů na akciových indexech pracuji na co nejdelší historii dat, která mám od roku 2000.

Sleduji-li pouze backtesty z pohledu jednotlivých obchodů, lze najít přístupy, které mají v historii konzistentní výkonnost. Například podobnou:

Jde o systém obchodující trh e-mini ES na 30minutovém grafu, jehož logika vychází z intermarket analýzy mezi hlavními akciovými indexy. Poslední období v grafu je již plně OOS, kdy systém poskytuje výsledky velmi konzistentně. Což je samozřejmě to, co mám zejména v intradenním obchodování rád. Ze zkušenosti vím, že výkonnost takového mechanického přístupu se bude časem jen zhoršovat, a je tak potřeba pracovat se systémy, jejichž výkonnost poskytuje dostatek prostoru pro degradaci.

 Konzistentní výkonnost je proto jeden z parametrů, který u intradenních systémů hledám.

Pokud se ale u výše uvedeného systému přepnu na pohled podle data obchodů, získám následující obrázek:

Je na něm vidět, že posledních více než 10 let měl systém solidně konzistentní výkonnost i z pohledu času probíhajících obchodů.

Ale co roky 2003–2006? Defacto zde nebyly žádné obchody.

Běžně podobná období nemám v backtestech rád, aniž bych získal bližší vysvětlení, co se v dané období dělo.

Odpověď mi nejčastěji poskytují obecnější prototypy obchodních systémů, které používám coby určité benchmarky. Jsou to de facto šablony základních obchodních přístupů – momentum, reversal atd., které nejsou jakkoliv optimalizovány a samozřejmě nejsou určeny do živých trhů. Mohou mi však napovědět o historických reakcích trhů na dané typy strategií.

A skutečně. V indexech bylo velmi obtížné v letech 2003–2006 stavět strategie, které by pak dokázaly vydělávat i v dalších letech. Je to hlavně z důvodu nižší volatility. Prakticky všechny mé mechanické intradenní systémy na akciové indexy mají v daném období minimum obchodů.

K čemu dále jsou podobné informace pro mě důležité?

• Na dané období se mohu podrobněji zaměřit a snažit se pochopit, jak se dané trhy lišily od jiných let. Může mi to pomoci připravit se na dobu, kdy se daná charakteristika může do trhů vrátit a já bych hledal důvody, proč systémy nevydělávají.
• Opravdu velmi důležitá je tato informace při stavbě obchodních systémů, kdy data dělíme na In sample (na nich systémy tvoříme) a Out of sample (na nich systémy ověřujeme). Systémy budou mít úplně jinou robustnost v live tradingu, pokud je budeme stavět na datech obsahujících například většinu období 2003–2006 vs. pozdější. Dnes tak nejraději stavím systémy tak, že IS kombinuji z různých historických období, abych měl při stavbě k dispozici tržní průběhy s různými charakteristikami.
• S informací pracuji i ve vyhodnocování výkonnosti systémů například při optimalizaci. Jen těžko mohu očekávat, že systémy optimalizované na datech 2003–2006 budou vydělávat v roce například 2006-2008.
• V rámci vytváření portfolií se budu zaměřovat na systémy a trhy, které se budou s podobnými periodami dobře doplňovat, a naopak se jim bude v dané období dobře dařit.

Obchodovatelnost trhů je vždy spjatá s obchodním stylem, kterým se na trhy díváme. A z mé zkušenosti budete v různých trzích v různých periodách nacházet období, která z řady důvodů nevyhovují principům běžně používaných obchodních stylů. A u takových je dobré snažit se pochopit důvody, proč systémy nefungují jako jindy. A ne se snažit reoptimalizovat systémy tak dlouho, až i na podobných průbězích budou vykazovat historické profity. Protože takové systémy budou mít v živém obchodování tendence vykazovat znaky silné přeoptimalizace.

Dnešní trhy vyžadují zejména na nižších timeframe průběžné zkoumání širších souvislostí toho, co v nich funguje a co už nikoliv. Což je dost práce, kterou je dobré maximálně zefektivňovat použitím různých nástrojů. Těch existuje celá řada, ale ne všechny stojí za námahu. Jednou z výjimek, která mě poslední dobou oslovila, je program GSB.

Co je horší – snažit se slepě obchodovat systémy vytvořené tvrdým dataminingem, nebo mysl zabetonovat používáním starých přístupů? Těžko říci, ale z mé zkušenosti nepovede ani jedna z uvedených cest k dlouhodobým profitům.

Agresivní dolování dat (datamining), kdy trader neustále prochází stejná historická data, až nalezne obchodní systém s parametry, které hledá, vede k obchodování přeoptimalizovaných systémů, které na nových datech nevydělávají. Používání starých a obecně známých přístupů sice může vést k systémům založených na smysluplných a ověřených principech, ovšem ani ty s velkou pravděpodobností nebudou zejména na nižších timeframe dnes již vydělávat. Jednoduše proto, že popisovaná tržní neefektivita z trhů vymizela tím, jak ji v průběhu času obchodovalo velké množství traderů.

Je potřeba jít určitou střední cestou. Vycházet z ověřitelných a vysvětlitelných myšlenek a na nich se nebát stavět nové a inovované obchodní přístupy.

Sám rád ve svém obchodování vycházím z „idea first“ přístupu, kdy systémy stavím na pro mě srozumitelné a odůvodnitelné hypotéze, proč by profitabilita daného přístupu měla v trzích vydržet. Současně si ale rád pomáhám automatizovaným prohledáváním ideálního kontextu, ve kterém základní myšlenka dnes funguje nejlépe (viz workflow Fcontext diskutované v AOS kurzu). Podobný přístup mi pomáhá objevit souvislosti, které není možné v rozumném čase otestovat ručně.

Proto mě velmi potěšilo, že jsem objevil program Genetic System Builder (GSB), jehož autor, trader Peter Zwag, vyvíjí software, který se v řadě ohledech zaměřuje v trzích na řešení podobných problémů, které jsou i pro mě důležité.

Řekne-li se genetická stavba obchodních systémů, patrně vás, stejně jako mě, napadne tradiční software pro „datamining“. Dnes existuje spousta programů umožňujících procházet historická data a, zjednodušeně řečeno na nich automatizovaně testovat různé kombinace indikátorů a cenových patternů za cílem získat obchodní systém (AOS). Jak jsem předeslal, jsem vůči podobným cestám poměrně skeptický. Bohužel často podobné softwary najdou to, co chce obchodník najít. Tedy systém s hezkými historickými výsledky včetně krásných ověření na OOS datech, která se prostě vyberou z tisíců a tisíců možných systémů, které systém vygeneruje.

Proč se mi pak líbí GSB? Protože přes svůj název není program zaměřen jen na genetické vytváření systémů. Jeho silnou stránkou je analytické zkoumání širšího kontextu toho, co v trhu funguje a co nikoliv. A teprve do tohoto kontextu pak můžeme více či méně automatizovaně vytvořit obchodní systém. Tato filosofie hodně resonuje s tím, co při vývoji systémů sám vnímám za důležité a celkově je na programu vidět, že jej tvoří zkušený trader vycházející z vlastní praxe systematického obchodování (výsledky Petera jsou mj. ověřené například v časopise Futures Truth, kde sledují a porovnávají automaticky obchodované systematické strategie).

Popsat konkrétní funkcionalitu GSB není úplně jednoduché, protože program toho umí opravdu hodně. A co především – je neustále rozšiřován (opravdu velmi aktivně). Je na něm skutečně znát, že je autorem využíván pro vlastní trading a analýzy trhu. Podrobnější představu o způsobu využití programu můžeme získat z těchto anglických videí (do fóra je nezbytná bezplatná registrace), program je pak možné vyzkoušet ve 14denní plně funkční demoverzi, kterou naleznete zde.

Co tedy umí GSB ve zkratce?

Jako kterýkoliv program na automatizované vytváření obchodních systémů umí GSB vzít jako vstup například 30minutová data trhu e-mini S&P 500 (ES) a zkoušet na jejich historii vytvořit obchodní systém složený z různých indikátorů a jejich parametrů. Co se mi líbí na GSB je skutečnost, že už tato část je dotažena nad rámec toho, co se nabízí jinde. Je možné pracovat s pokročilými fitness funkcemi ovlivňujícími výsledek vytvářených systémů, systémy automaticky verifikovat na vybraných dalších trzích a timeframe a následně je verifikovat pomocí WFO. Dále lze automaticky vytvářet systémy s využitím více trhů či timeframe, vybírat použité indikátory, aplikovat různé stop-lossy, výstupy atd.

Řadu zmíněných funkcí nabízí i jiné podobné programy, byť si myslím, že GSB hezky integruje podstatné funkce, které v této oblasti trader potřebuje.

V čem GSB z mého pohledu exceluje, je rychlost a výkon. A to je v této oblasti prakticky to nejdůležitější.

Samotný GSB pracuje svižně. Můžeme jej spouštět jako klasickou desktopovou aplikaci, kde pochopitelně výkon nejvíce záleží na parametrech samotného použitého hardwaru. A ten je vždy omezený, i když zvolíme výkonnější hardware. Jako opravdu dobrý a promyšlený krok tak hodnotím skutečnost, že GSB umí pracovat coby cloudové řešení. V tomto případě nastavujeme testované analýzy v tzv. Managerech, které následně spouští Workery – instance zpracovávající výpočty. Ty mohou být na stejném počítači, na jiných našich počítačích nebo v cloudu – na cizích počítačích.

Jako cloud přitom mohou sloužit i počítače ostatních uživatelů GSB (lze nastavit, jestli se do cloudu chceme zapojit či nikoliv). Toto provedení mi přijde jako opravdu dobré. Většinou se podobné programy instalují na servery, které běží nonstop (sám si řešení pronajímám, viz popis zde). Spotřeba elektřiny i odpisy hardwaru jsou v takovém případě započteny do ceny nájmu a je úplně jedno, jestli servery běží naprázdno nebo jsou plně vytíženy. V době, kdy doběhnou testy, tak dává naprostý smysl sdílet výkon s ostatními. Jakmile pak sám potřebuji skokový výkon a jsou volné servery ostatních, získávám násobně vyšší výkon, který by mne stál v pronájmu vlastních serverů opravdu hodně peněz. Samozřejmě sdílený výkon se liší v čase a nejvíce závisí na tom, jestli své servery využívá tvůrce programu Peter. Nicméně vesměs získávám s GSB běžně dvoj až trojnásobek výpočetního výkonu, než který mi poskytují vlastní servery. Což je u podobného řešení nezanedbatelná výhoda. V každém případě Peter slibuje, že uživatel vždy získá alespoň jednoho cloudového workera zdarma, což už samo o sobě může pomoci pohnout s výpočty.

Ukázka prostředí GSB. Vpravo je vidět, že výpočet probíhá na celkem 30 workerech. Přitom jen 5 jich běží na mém vlastním hardwaru. Ostatní jsem v daném okamžiku využil bezplatně, což samozřejmě výrazně zvyšuje efektivitu celého výpočetního procesu.

Dobré je, že Peter poskytuje k celému řešení bezplatně samostatný software Resource Manager umožňující výkon řídit – můžeme si například nastavit prioritu, se kterou se budou spouštět vlastní workery (a ostatní budou zastaveny). Sdílení výkonu pak probíhá naprosto automaticky.

V Resource Manager mám nadefinované dvě skupiny – první jsou mí vlastní workeři. Ti mají přednost a běží v momentě, kdy s programem pracuji. V druhém řádku jsou potenciální workeři z cloudu, kteří se spustí v okamžiku, kdy server není vytížen.

Právě zmíněná cloudová funkcionalita posouvá GSB k možnostem, které jsem jinde nenašel (v dané cenové kategorii). Vysoký dostupný výkon mi coby traderovi poskytuje analytické možnosti zmíněné na začátku článku.

Efektivně dovoluje zjišťovat, co na daném trhu funguje a co ne. Tak, že vygenerujeme statisticky relevantní počet, například několik desítek tisíc systémů a vyhodnocujeme různé celkové degradace systémů v out of sample datech. Nezaměřujeme se na jeden systém, ale na statistický vzorek. Můžeme například snadno porovnat OOS degradaci 10 000 vytvořených systémů z ověřování na jiném trhu a bez tohoto ověřování. Snadno tak zjistíme, jestli daný prvek ověřování skutečně celkově pomáhá na daném timeframe vytvářet robustnější systémy či to byla jen záležitost u několika málo systémů.

Jistě, spousta uvedeného lze provádět v jiných softwarech. Ostatně sám jsem některé podobné principy testoval v Amibrokeru s pomocí OLE automatizace. Ale právě s využitím cloudového výkonu je toto opravdu práce na jiné úrovni.

I díky tomu, že program umožňuje některé chytré analýzy, které jsem zatím v jiných programech neviděl.

Především způsob definování in-sample a out of sample dat, pomocí kterých je možné sledovat degradaci systému v rámci učení (in-sample data) a testování (out of sample data). Tradičně se dělí data trhu například v poměru 60 % IS a 40 % OOS (nebo podobně, podle osobní preference). Jenže to s sebou nese problém, že daná testovaná období trhu se mohou velmi lišit svým charakterem. Proto se mi velmi líbí myšlenka používat jako OOS data každý druhý den či každý druhý měsíc a podobně. Systémy pak učíme na celém období dat (kdy software vidí například každou druhou úsečku) a testujeme na druhé části úseček. Do vývoje systému pak zahrnujeme všechny zásadní fáze trhu a vyhodnocení na OOS bude mít více vypovídající hodnotu. V GSB lze toto přitom nastavovat velmi flexibilně.

Silnou stránku GSB vnímám v jeho komplexnosti, která je využitelná v praxi právě i díky cloudovému výkonu. V řadě programů lze provádět například walk forward testování (wf) a GSB není výjimkou. Ale kdo někdy wf prováděl, jistě může potvrdit, že tyto testy vyžadují hodně výkonu a tedy času, pokud vše probíhá na jednom počítači. V GSB lze i walk forward provádět pomocí workerů (tedy v cloudu) a reálně lze propočítat vyšší stovky wf na intradenních systémech za den. Na cloudu lze nechat i automatické ověřování systémů na jiných trzích/timeframe a následně jen ve statistikách sledovat, jak si systém vedl na zvolených trzích/timeframe určených pro validaci. Výsledkem je pak podobný přehled, kde můžeme na jednom místě vidět, jak stabilní jsou výsledky. Lze sledovat stabilitu výsledku na ověřovaných jiných trzích a timeframe, ale i stabilitu výsledků z pohledu použitých parametrů. V tomto ohledu se mi moc líbí Peterův parametr stability umožňující vybírat ty systémy, jejichž parametry se v průběhu času nemění (a existuje tak vyšší šance, že v live tradingu bude systém robustnější).

Generované systémy lze z GSB rovnou přenášet v hotovém kódu do TradeStation.

GSB toho skutečně umí hodně, byť je to pochopitelně opět jen software – nástroj, jehož výsledky budou do velké míry záležet na jeho použití. Určitě nejde o software typu „zapni“ a po x minutách získáš systémy připravené k živému obchodování. Naopak. Jde o nástroj poskytující různé analýzy, nad kterými je třeba přemýšlet a trávit čas. A teprve následně výsledek práce použít k vytvoření obchodovaného modelu. Který by ale měl mít vyšší šance na robustní výkonnost v živých trzích.

V každém případě doporučuji shlédnout Peterova videa popisující metodologii s jakou trhy testuje.  A případně prozkoumat zkušební verzi programu. Už i to může přinést do vašeho vývoje strategií nové podněty a zajímavé inspirace. Té nabízí GSB dost. A byť software stojí 1 500 dolarů, jde z mého pohledu o smysluplné řešení v této silně konkurenční oblasti.

Velmi zásadní otázka, kterou si pokládá každý, kdo se do obchodování jednou pustí. Pojďme si ukázat jednoduchou taktiku, kterou aplikuji na rychlé a dynamické intradenní trhy.

Funkčnost zejména systematických (mechanických) intradenních strategií je časově omezena. Jen naivní obchodník si může myslet, že v trzích nalezne „perpetuum mobile“, které nasadí a bude mu vydělávat trvale peníze. Jakmile se v trzích objeví určitá neefektivita, kterou využíváme pro naše profity, je jen otázkou času, než ji obchodníci „vyčerpají“. Toto je realita tradingu, kterou je potřeba akceptovat.

U diskréčního obchodování se může trader postupně adaptovat na měnící se trhy. U systematických strategií je, zejména na nízkých timeframe, potřeba framework vyhodnocování výkonnosti. Takový, který nám umožní v případě vyprchávající výkonnosti jednat – strategii například reoptimalizovat nebo nahradit.

Taktik sledováni výkonnosti strategií v živém obchodování používám hned několik.

Jedna z jednodušších, ale funkčních, může spočívat v porovnání základních metrik živého obchodování s těmi, které máme otestované. Přičemž platí, že bychom se vždy měli maximálně snažit porovnávat metriky živého obchodování s výsledky tzv. out-of-sample testování sytému.

Jedna z metrik, kterou používám, je samotný průměrný obchod.

Pokud věříme, že je náš backtest relevantní, pak s pomocí průměrného obchodu můžeme dělat určité „predikce“, jak by se systému mělo dařit v budoucnu.

Při velikosti průměrného obchodu +100 USD můžeme například předpokládat, že v ideálním světě budeme mít na účtu po 100 obchodech výdělek 10 000 USD.

Pochopitelně, že realita není nikdy takto jednoduchá. Velikost průměrného obchodu se bude v průběhu času měnit. Pokud je ale náš systém robustní, neměla by být realita z pohledu většího množství obchodů „úplně mimo“. Na popis rozumné odchylky si můžeme vzít na pomoc statistiku a vytvořit si pásma v oblasti první a druhé standardní odchylky, kde bychom očekávali výsledek našeho systému v závislosti na uplynulém čase.

Pojďme se podívat na příklad. Toto je equity křivka systému, jehož vývoj proběhl ke konci roku 2017. Od této doby jsou výsledky generovány trhem bez jakékoliv optimalizace nebo úprav systému:

Na konci equity křivky je vidět, jak se pomalu zplošťuje. A nabízí se tak otázka – funguje systém stále ještě v očekávaných parametrech?

Jednu z odpovědí mi poskytuje následující graf:

Modrá linka představuje lineární predikci průměrného obchodu. Jednoduše spočítám průměrný obchod za určité období v historii (většinou na cca 2 roky posledního vývoje) a zobrazím si „ideální equity křivku“.

Zelené a červené obálky kolem této křivky pak představují první a druhou standardní odchylku. Vesměs se mi pak potvrzuje, že funkční systémy oscilují právě v oblasti mezi druhými standardními odchylkami predikce.

Na uvedeném příkladu je pak zřejmé, že systému se stále daří velmi, velmi dobře. De facto lépe, než v backtestu a aktuální pohyb do strany je naprosto v normě. Na výsledky strategie je třeba vždy nahlížet z dostatečně dlouhodobého pohledu a z takového je vývoj naprosto perfektní. V systému jsem připraven i na drawdown, protože je zcela v pořádku, aby se equity křivka podívala i ke spodní hraně pásma vyznačeného červenými standardními odchylkami.

Daný postup má mnoho praktických nuancí. Určitě je dobré okno predikce například posouvat tak, jak běží čas – tj. je třeba si definovat, na jak dlouho „predikci“ vytváříme a jak dlouhou historii používáme. Také se mi osvědčilo jej používat spíše na rychlejší intradenní systémy než pomalejší swingové strategie.

Co se týče konkrétní aplikace, tak výpočty jdou jistě vytvářet například v Excelu nebo jiném tabulkovém editoru. Publikované screenshoty ale pocházejí z naší vlastní aplikace pro řízení a vyhodnocování risku, ve které je mým cílem postupně sledovat a analyzovat metriky všech obchodovaných systémů přes různé brokery. V této oblasti se mi daří poměrně velký posun a jak jsem uvedl již několikrát – vnímám ji ve svém obchodování jako prioritu. Často je možné obchodovat i jednoduché principy a mnohem důležitější, než samotné vstupy, jsou pak odpovědi na otázky, jaké systémy kombinovat v portfoliích a samozřejmě, kdy systém vyřadit nebo mu v portfoliu přiřadit nižší váhu...

V minulém článku jsme si ukázali, jak důležité je přemýšlet o obchodovaných titulech nikoliv z pohledu dnešního dne, ale z pohledu dne, kdy bychom obchody otevíraly. Rozdíly mohou být občas opravdu výrazné. Jak se klamu přeživších vyhnout v praxi?

Pokud netušíte, co je to Survivorship bias, česky klam přeživších, tak si přečtěte nejprve tento článek publikovaný minulý týden.

Vlastní survivorship bias free databáze

Pochopitelně vždy je možné diskutovaný problém řešit kompletně vlastními silami. Výhodou je naprostá flexibilita, nevýhodou pak nutná znalost programování, vytváření celého vlastního ekosystému (napojení databáze na systém umožňující backtestování) a nutnost pořízení dat obsahujících i delistované akcie.

Dnes je situace v mnoha ohledech jiná než dříve, kdy nezbývalo, než si podobné řešení skutečně vytvořit. Sám jsem s týmem šel nejprve touto cestou. Data jsme používali od quantquote.com, kde lze za poměrně rozumné peníze pořídit kompletní intradenní historická data akcií obchodovaných v různých indexech, včetně těch delistovaných. 

Využití bezplatných survivorship bias free databází

Pokud se jen trochu orientujete v programování, pak bych dnes jednoznačně začal využitím hotových backtestovacích řešení, která již klam přeživších zohledňují. O mých oblíbených jsem psal na Finančníkovi několikrát – používám quantopian.com a quantconnect.com. Obě platformy obsahují rozsáhlé intradenní databáze zohledňující i delistované akcie. A jsou k dispozici zdarma. Nevýhodou těchto řešení je, že již vyžadují více programátorského myšlení a zkušeností.

Pluginy integrované do retailových softwarů

Osobně tak nakonec, coby neprogramátor, dnes nejvíce používám speciální plugin od společnosti Norgate Data představující jeden z důvodů, proč používám Amibroker.

Norgate Data poskytují denní ceny akcií s tím, že je možné si připlatit za plugin, který v Amibrokeru vytvoří velmi komfortní survivorship bias free databázi. Řešení se skládá z několika základních funkcionalit:

a)    Norgate udržují aktuální i historické seznamy konstituentů jednotlivých indexů.
b)    Současně mají v databázi i delistované akcie.
c)    Do Amibrokeru integrovali funkce umožňující kontrolovat, jaké akcie byly v dané datum obchodovány v indexu (spolu s dalšími funkcemi).

Pokud tak potřebuji otestovat systém na akciích obsažených v indexu S&P 500 a chci dostat realistické výsledky (tedy zohlednit i historické složení indexu a obchodovat i dnes delistované akcie), tak si nejprve v Amibrokeru vyberu předpřipravený „watchlist“ S&P 500 Current & Past automaticky připravený v rámci Norgate Data:

Ten dnes obsahuje 1 181 akciových titulů – všechny, které kdy byly v indexu obchodovány:

Mimochodem akcie obsahující v názvu pomlčku a datum, například AAV-199901, jsou právě delistované trhy. Tento byl například z burzy vyřazen v roce 1999.

Do samotného kódu strategie pak přidám jediný dodatečný filtr:

NorgateIndexConstituentTimeSeries(„$SPX”)

Ten se postará o to, že Amibroker v indexu S&P 500 obchoduje v daný backtestovaný den pouze ty akcie, které byly součástí indexu S&P500.

Vše přitom probíhá opravdu rychle a bezproblémově. Samozřejmě to ale není zadarmo. Sám mám pro tyto účely u Norgate Dat předplacený balíček Platinum umožňující právě backtestovat i historické konstituenty indexů a ten stojí ročně 630 dolarů. Upřímně si ale myslím, že při jen trochu větších účtech se podobná služba vyplatí, protože pomůže výrazně přiblížit historický backtest realitě. Popis Norgate dat naleznete zde a jak je vidět, je možné jejich data používat ještě s programy RightEdge a XLQ.

Závěr

Jak jsme si ukázali v minulém článku, v případě systematických swingových strategií může klam přeživších představovat i výraznější rozdíly ve výkonnosti. Ve svých vlastních analýzách pracuji proto vždy s tzv. survivorship bias free databázemi, které zohledňují historické složení indexu a delistované akcie. Samozřejmě tyto databáze používám i pro všechny backtesty prezentované v kurzech a v článcích. Pokud děláte vlastní výzkum, je tak dobré vždy počítat s tím, že bez survivorship bias free databáze budou výsledky často výrazně lepší, než by tomu realisticky bylo. Naštěstí dnes existuje řada nástrojů, jak problematiku vyřešit. Nástroje jsou jak bezplatné, tak placené a liší se zejména v úrovni potřebného programování a poskytnutého uživatelského komfortu. Sám jsem vyzkoušel všechny uvedené cesty. Nakonec si platím sice dražší, ale o to efektivnější nástroj do Amibrokeru, kde tak klam přeživších již nemusím řešit, protože jej software ošetří sám a zcela automaticky v každém provedeném backtestu.
 

Na Finančníkovi jsme se poslední dobou věnovali především swingovým obchodním systémům. Důvod je zřejmý. Na vyšších denních timeframe se snadněji tvoří robustní a dlouhodobě funkční strategie. Jsem přesvědčen, že každý obchodník by měl začít právě zde. Nižší timeframe jsou ale také zajímavé a dokáží přinést do portfolia další rozměr diverzifikace. Navíc i s menšími účty lze obchodovat systémy také ve futures, neboť v intradenních systémech lze používat podstatně menší stop-lossy než ve swingových strategiích. 

Systematické intradenní strategie s sebou bohužel nesou nezanedbatelná „ale“. Konkrétně:

Vytvořit skutečně funkční, nepřeoptimalizovanou intradenní strategii je těžší než vytvoření swingové strategie. Hlavně proto, že v intradenních datech je mnohem více šumu a charakter trhů se hodně často mění.

Intradenní strategie jsou také náchylnější na podcenění reálných nákladů na obchodování – tj. jak komise, tak skluzy v plnění. Řada strategií bude v backtestech vypadat příliš optimisticky.

A především – v intradenních trzích je potřeba počítat s tím, že strategie mají s jedním nastavením omezenou životnost. Mohou to být možná i roky, ale obecně je nutné počítat s tím, že strategie je potřeba bedlivě sledovat a občas nahradit nebo je přenastavit na aktuální charakter trhů.

Jedna z hlavních otázek, kterou si bude pokládat jistě každý obchodník je, jak zvolit pro živé obchodování co nejrobustnější nastavení intradenní strategie. Resp. jak se ujistit, aby zvolené nastavení nebylo tzv. přeoptimalizované. „Napasované“ na historické průběhy dat, které se v intradenních trzích ale nemusí již nikdy opakovat.

Odpověď na tuto otázku vede de facto k jedinému řešení. Pro posuzování výkonnosti a robustnosti strategie musíme používat jen tzv. out of sample data. Data, která jsme nepoužili pro vytváření strategie.

Například budeme strategii vyvíjet na intradenních datech 1.1.2017 – 1.1.2018 (in sample - IS). Pro posouzení robustnosti pak použijeme data 1.1.2018 – 1.1.2019 (out of sample data - OOS). V OOS budeme chtít vidět, že strategie má do určité míry podobnou charakteristiku jako v IS. Toto je tradiční způsob vytváření strategií. V intradenních trzích ale narazíme na skutečnost, že IS a OOS periody nemohou být příliš dlouhé (protože trhy se často mění), a tak v jednom OOS budeme mít poměrně málo dat na to, abychom mohli na daném vzorku stavět nějaké hlubší závěry.

Řešením je tzv. Walk forward optimalizace (WFO), kdy máme segmentů IS a OOS v historii více. Sám používám přístup, kdy IS v historii posouvám například po dvou letech, systém optimalizuji na toto období, z IS vyberu nejvhodnějšího kandidáta na obchodování a následně otestuji nastavení na roce IS dat, který následují po OOS:

Obrázek pochází z manuálu Amibrokeru, který pro WFO sám používám.

Hlavní výhodou tohoto přístupu je skutečnost, že získáme hned několik OOS segmentů. Tedy mnohem více dat, na kterých můžeme posuzovat robustnost systémů. Realističtěji se můžeme dozvědět, jestli se systém chová na OOS tak, jak bychom očekávali na základě výsledků z IS optimalizace.

Popsaná technika je velmi základní a najdete ji dnes myslím ve všech programech umožňujících testování obchodních systémů. Již v základní podobě může ale WFO sloužit jako dobrý pomocník. Pro vytváření skutečně robustních systémů je ale potřeba na celém procesu zapracovat. Zde jsou základní principy, které používám:

1. Klíčové je dobře promyslet výběr „kandidátů“ nastavení z IS periody. V IS probíhá optimalizace, kdy systém zkouší různá nastavení systémů tak, aby vyhovovala danému období. Co ale hledáme? Nejvyšší zisk? Nejmenší drawdown? Kombinace obojího? Něco jiného? To jsou klíčové otázky. Osobně používám vlastní funkci „finscore“, která je složena z vah různých kritérií. Například chci, aby měl systém v IS určitý počet obchodů, určitý max. drawdown, určité zhodnocení. Pokud jsou parametry mimo můj zájem, tak je kandidát penalizován. Mám zájem vybírat nikoliv nejlepší, ale nejrobustnější kandidáty. Doporučuji tedy v IS neoptimalizovat na jeden jednoduchý cíl, jakým může být například zisk.

2. Potřeba je také promyslet vyhodnocení testů OOS vs. IS. Jaké parametry srovnávat, abychom se co nejvíce ujistili, že výsledky jsou robustní? Nemělo by stačit jen požadovat, aby byl IS ziskový.

3.    Robustní parametry by měly snést i určitou míru náhody. Tu lze simulovat třeba tak, že v IS malinko změníme data (dodáme do nich šum), případně změníme periody IS/OOS. Drží se výsledky systémů stále v rozumných mezích? Pak je velká šance, že daný systém je skutečně připravený na nasazení live.

Co se praktické implementace výše popsaného týče. Jak vidíte, potřeba většiny traderů bude nakonec mít WFO proces co nejvíce pod vlastní kontrolou. Což bohužel není úplně možné v každém programu, který WFO poskytuje. Sám jsem zatím nevíce spokojený s Amibrokerem. Kde je jednak možné optimalizovat WFO s pomocí vlastních cílů, vše velmi jednoduše řídit přes OLE (například mnoho kroků spojovat do jednoho kompaktního workflow) a hlavně nechat program pracovat opravdu rychle (v článku Automatizované analytické workflow s naprosto minimálními náklady?  je příklad, který jsem před časem na Finančníkovi publikoval). Pokud Amibroker máte (nebo jej testujete), určitě doporučuji možnosti WFO vyzkoušet. A pokud vytváříte intradenní systematické přístupy, pak testování robustnosti přes WFO by nemělo chybět ve vašem arzenálu používaných nástrojů.

Řada pohybů se na trzích opakuje z důvodu sezónních tendencí. Jak na takové tendenci vydělat si ukážeme na konkrétním příkladu obchodního systému v trhu se zlatem.

Sezónnost znamená, že se něco mění podle sezón. Například topné palivo bude zdražovat v období zimy a zlevňovat v létě. Sezónní vlivy se hodně projevují v komoditách a společnostech, které s nimi pracují. Ale najdeme je i v řadě různých dalších trhů. Sezóna pak nemusí představovat jen sledování ročních období. Sezónnost můžeme nalézat i v mnohem krátkodobějších periodách – například dnech nebo i jejich částech.

Sezónnost je jeden z velmi silných principů, které je možné pro obchodování používat. Sám jsem na burze začínal s komoditními kalendářními spready, představujícími rozdíl cen mezi vybranými kontrakty komodit. Zde jsem pracoval prakticky výhradně se sezónností.

Postupně jsem se sezónností začal pracovat hlavně jako s jedním z kontextových filtrů. Například čekám na sezónní tendence ve sledovaném trhu a do této tendence pak aplikuji vstup v podobě jemnější technické analýzy (například vstup po breakoutu).

Příkladem konkrétní velmi zajímavé a silné tendence může být páteční zhodnocení zlata.

Podívejte se, jak vypadá hypotetický sezónní obchod v GLD (ETF sledující zlato), kdy trh nakupujeme ve čtvrtek večer a prodáváme o den později, tedy v pátek večer:

Pravděpodobnosti tohoto obchodu hrají výrazně v náš prospěch:

• Obchod je ziskový v 57,45 %.
• RRR obchodu je navíc pozitivní.

Na základě této sezónnosti je zřejmé, že zlato má tendenci v pátek posilovat. Využití takové tendence může mít mnoho podob – lze ji obchodovat samostatně, ale patrně ještě lépe v kombinaci s jemnějším časováním. Vstupovat je možné jak v akciích, tak komoditách nebo opcích.

Fundamentální důvody sezónnosti

U podobných sezónních tendencí je dobré zkoumat, jestli mají určitou fundamentální logiku, která povede k jejich fungování v budoucnosti.  

V případě růstu zlata (a dalších drahých kovů) před víkendem vychází tendence ze závěrů studie, která sledovala zajišťování akciových obchodníků nákupem drahých kovů právě před víkendem. To samo o sobě není pro mě úplně nejsilnější fundamentální faktor, ale určitá logika v daném pohybu je. Pro mě dostatečná, abych podobnou sezónnost použil jako kontextový filtr. O to víc nyní, kdy ji sleduji již delší dobu.

Jak sezónnosti získávat?

Nejrobustnější je testovat sezónnosti, které mají skutečný fundamentální základ vyčtený z odborné literatury. Těch budeme mít omezený počet. Nakonec tak nezbude, než sáhnout po různých formách dataminingu, kde sezónnosti hledáme algoritmy v historických datech a jejich fundamentální racionalitu se pokusíme ověřit zpětně. V případě dataminingu je ale potřeba velkou pozornost věnovat striktnímu ověřování sezónnosti na datech nepoužitých při dataminingu a také využívání jen těch sezónností, které vycházejí z nějaké vyšší logiky. Takové pak dokáží být velmi dobrými stavebními kameny obchodních strategií.

Úspěšné obchodování je především o implementaci často obecně známých obchodních výhod a zejména skutečně systematickém řízení risku. Jak lze známé výhody využívat? Jednou z mých oblíbených je přehnaná reakce obchodníků na specifické události.

Událostí může být cokoliv. Například vyhlášení finančního reportu – podívejte se například na výsledky tendence vycházející z FOMC dnů. Řada retailových strategií je postavena na obchodování  v období vyhlašování earnings, kdy se v akciových trzích zvyšuje volatilita (a dají se tak například zajímavě vypisovat opce) a kdy mají trhy tendence reverzovat.

Mnoho podobných výhod vychází z faktu, že obchodníci přehnaně reagují na specifické události. Je to pochopitelně spojeno s naší psychikou – hlava nás například nutí uzavírat pozice poté, co se dostanou do rychlé ztráty, byť třeba ještě nebyl zasažen stop-loss.

Sami to jistě znáte ze své obchodní praxe. Představte si, že máte v intradenním obchodování stop-loss nastaven na 300 dolarů. Pozici řídíte ručně, když najednou trh během pár vteřin prudce klesne blízko vašeho stop-lossu a pozice bude v otevřené ztrátě například -250 dolarů. Hodně obchodníků v takový moment pozici uzavře. Oproti situaci, kdy by trh dorazil do stejné oblasti pomalu. Rychlost je jeden z faktorů, který je v tradingu klíčový. A rychlé pohyby způsobují v trzích nejčastěji různé reporty a zprávy.

Pro vytváření obchodních systémů využívajících podobných výhod není bezpodmínečně nutné analyzovat fundamentální zprávy. Stačí se jen zamýšlet nad situacemi, které budou z pohledu psychiky tvořit u mnoha obchodníků tlaky na unáhlené reakce.

Zde je jeden příklad. Ten nepředstavuje hotový obchodní systém, ale může vás k řadě funkčních řešení dovést.

Nemalý edge existuje v držení pozice přes noc v akciových trzích v momentě, kdy se jim v průběhu dne příliš nedařilo. Na konci takových dnů totiž řada obchodníků „raději vystoupí“, čímž ještě dále tlačí cenu níže – což může být vhodný okamžik pro náš krátkodobý vstup.

Pro příklad si vezměme akcie indexu Nasdaq 100, kde budeme:

• Nakupovat každý den 5 trhů, kterým se nejméně dařilo (tj. jejich zhodnocení daný den v indexu patřilo k 5 nejnižším).
• Pozici ukončíme následný den na open.

A zde je pro ilustraci equity křivka, která nepracuje s reinvestováním – tj. celou dobu se otevírají akcie s fixním kapitálem (při testu je zohledněna skladba indexu v historii):

Zde je pak příklad typického testovaného obchodu:

Už ze samotného pohledu na graf reagovali obchodníci v akcii SBUX 24.1.2019 na nějakou silnější událost. Trh vytvořil nestandardně velký pohyb a vůči ostatním akciím v indexu Nasdaq 100 uzavřel jako jeden z 5 nejslabších. Systém vstupoval na close takového dne a držel do open následujícího dne, který byl dokonce až nad high vstupní úsečky.

Testy můžeme provést i na akciích dalších indexů. Takto vypadá stejná situace na akciích S&P500:

A zde je edge testován na větším počtu akcií z širšího indexu Russell 3000:

Na první pohled je vidět, že v trzích existuje popsaný edge ve velmi trvalé podobě. Ale abychom mohli na výhodě vydělávat, je potřeba ji dotáhnout. Výše uvedené ukázky jsou jen výchozím bodem – už jen proto, že neobsahují komise, které výkonnost snižují.

Ale možností, jak edge převést do konkrétní podoby, je celá řada.

Lze se zaměřit na zkoumání povahy oslabení – například jeho velikosti vůči běžnému chování trhů. Určitě je vhodné zapojit do přemýšlení trochu širší kontext. Lze pracovat s komplexnějšími intermarket filtry nebo se zaměřit na trhy s určitou likviditou atd. 

Dobré je ale nezapomínat jaký edge využíváme a proč funguje. A zejména si věci nekomplikovat nad rámec toho, co je nezbytné a hlavně se zaměřit na implementaci. Pro úspěšný trading stačí zkombinovat jen několik podobných výhod.
 

Jedna z velkých psychologických výzev obchodování vychází ze skutečnosti, že riskujeme nemalé peníze a přitom neustále čelíme velké míře nejistoty. S jistotou nevíme nic – jestli náš systém ještě funguje, jestli se něco technicky nepokazí, jestli nemáme chybu ve vstupních datech atd. Jak se na toto připravit a nejistotu zvládnout?

Většina nových obchodníků přichází k tradingu ze světa plného jistot. Pokud se člověk nesnaží příliš vybočit, tak do určité míry bude celý jeho běžný život naplánovaný a nalinkovaný. Lidé mají práci, do které musí chodit na určitou hodinu. Mají zde jasně nastavené postupy, které následují. V určitou hodinu padla a za odvedenou práci dostanou začátkem každého měsíce jasně danou mzdu. Samozřejmě, že občas nastane pro někoho nepříjemná a nenadálá událost, která mu životem zalomcuje. Ale vesměs je běžný chod života do velké míry zajetý v jasných kolejích, kde většinu událostí lze předvídat a ovlivňovat.

Trading takový není.

Jistoty zde budete hledat jen velmi těžce. Spíš bych se nebál trading dnes označit jako trvalou systematickou nejistotu. Věci fungují, ale jen s určitou pravděpodobností. A bohužel to neplatí jen o obchodních systémech. Ale prakticky o všem, s čím v tradingu pracujeme.

Například technika, data, software, brokeři. Většina retailových traderů pracuje s omezenými rozpočty a používá low-endové nástroje – byť to neznamená, že by to byla k jejich finančním možnostem vždy levná řešení. A low-endové nástroje mívají své mouchy. Data občas nemusí být přesná a budou se občas rozcházet s drahými zdroji. Software čas od času neprovede příkaz, jak by měl. Nebo prostě sami způsobíme v tradingu chybu, která jde mimo plán a stojí nás peníze.

Pokud se budete v obchodování snažit soustředit na odchytání všech nejistot, nemáte reálně šanci vydělávat peníze.

Nejistoty je potřeba přijmout a pracovat s nimi. Obchodování nikdy nebude proces, ve kterém budete mít vše plně pod kontrolou.

Jak na to?

Asi nejlepší cesta k „překonání nejistot“, kterou jsem se v trzích naučil, je zapracovat nejistoty rovnou do obchodních plánů.

Například backtesty nevyhodnocuji z pohledu jedné dosažené equity křivky, ale z pohledu různých možných scénářů. Používám pro to monte carlo analýzu, resp. tzv. bootstrapping. Dělám-li pro sebe v tradingu jakékoliv predikce – například možné výkonnosti a rizikovost portfolia nebo obchodního systému na základě historického backtestu nebo nedávné výkonnosti – nepoužívám jednu historickou sadu výsledků. Historické výsledky nejprve nechávám pečlivě promíchat (nejčastěji 1 000x) a současně používám nástroje, které do výsledků zamíchají nahodile nepřesnosti. Například tak, že zcela náhodně některé výsledky historických obchodů vyhodí a jiné duplikují. Výsledkem takového procesu je mnoho (např. 1 000) equity křivek, které de facto reprezentují možné budoucí vývoje strategie při zapracování náhody.

Zní vám to zvláštně? Pak první, co musíte v tradingu skutečně přijmout je fakt, že historie se nikdy nebude opakovat. Co se může opakovat, je určitá míra pravděpodobnosti inkasování určitého zisku nebo ztráty. Zkuste si například zaznamenávat různé průběhy 100 hodů kostkou. Pravděpodobnosti zobrazení určitého čísla jsou jasně dané, přesto budete často dostávat různě dlouhé, často až bizarní série, kdy se jedno číslo objevuje stále dokola a jindy se neobjeví vůbec. Budoucí výsledky vycházející z historických pravděpodobností mohou mít výrazně odlišné podoby. Zejména, pokud do nich zapracujeme ještě prvek náhody, která náš trading ovlivňuje každý den.

Takto například může vypadat dvouletá „predikce“ výkonnosti jednoho z mých systémů:

Graf vypadá dost nepřehledně, a to je v něm pro ilustraci zobrazeno jen 50 možných equity křivek. Křivek vycházejících z historické výkonnosti systému, do které ale počítač zanesl i určitou míru náhody – některé obchody vypustil, jiné zdvojil. S určitou mírou pravděpodobnosti mě v budoucnu u systému může potkat libovolný z uvedených scénářů.

Pokud v budoucnu očekáváte přesnou kopii historické výkonnosti svého systému, pak vás realita s naprostou jistotou vyvede z omylu.

Výše uvedený graf poměrně dobře vypovídá o nejistotě, které coby obchodníci čelíme. A paradoxně nám z ní může dobře pomoci ven.

Velké množství různých variant budoucího vývoje lze vyhodnocovat. Mohli bychom se například podívat, jaký nehorší výsledek simulace přinesla. Nebo se spíše dívat na realističtější kumulovanou pravděpodobnost – u risku mě například zajímá nehorší výsledek, který byl dosažen u 95 % simulovaných průběhů. Podobně to dělám i na straně zisků v případě očekávaných výsledků. Při následném obchodování systému pak očekávám určitou míru zhodnocení při podstoupení určitého risku.

Výsledkem celého procesu je tak například očekávání až 30% zhodnocení při 5% pravděpodobnosti až 25% drawdownu.

A podobný pohled je z pohledu přístupu k nejistotě velmi osvobozující:

• Především vím, že jsem výsledky získal při zohlednění náhody. Pokud se v živém obchodování vyskytne nějaký problém (například mi neproběhne exekuce obchodu, vypadnou data atd.) vím, že se nic neděje. Do určité míry s danou skutečností již v systému počítám.
• Nefixuji se na přesná čísla historické výkonnosti, která se jen málokdy budou opakovat v budoucnosti. V očekávání již pracuji s nejistotou – vím, že výsledky budou s určitou pravděpodobností v určitém rozsahu.
• A samozřejmě podobný proces velmi pomáhá v testování robustnosti přístupů. Pokud přidaná „náhoda“ výsledky rozbije pod přípustnou mez, tak vím, že v daném přístupu vůbec nebudu chtít riskovat reálné peníze.

Podobné analýzy lze dělat v momentě, kdy máme k dispozici dostatečnou historii obchodů. Tu můžeme získat backtesty, nebo lépe živým obchodováním. Lze je tak používat jak v systematickém, tak diskréčním obchodování.

Pokud vás občas trápí, že nemáte v tradingu věci pod kontrolou, zkuste použít výše uvedené techniky. Ty by vás měly přesvědčit již při testování systémů o tom, že kvalitní systém s dobrým risk managementem dokáže vstřebat poměrně solidní dávku nepřeveditelné náhody a jediné, co je potřeba pro vydělávání peněz dělat, je skutečně systematicky dlouhodobě systém následovat.

To je způsob, jak se v trzích vydělávají peníze. Byť vám to nemusí být z počátku příjemné, tak v reálném tradingu nikdy nebudete mít vše pod kontrolou a nikdy nepůjde vše podle předem připravených plánů a testů. 

Máme za sebou rok 2018 a vhodnou příležitost zrekapitulovat loňské chování trhů a strategií. Dnes bych se chtěl zaměřit hlavně na nevalnou výkonnost swingových reverzních strategií, které v nemalé míře obchoduji stejně jako mnoho z vás.

Rok 2018 přinesl do akciových trhů hodně nové volatility a nervozity z možného nástupu krize. Na rozdíl od předcházejících let akciové trhy nerostly a celkový charakter trhů se od předcházejících let výrazně odlišoval.

Pokud bychom na začátku roku 2018 nakoupili za 1 000 USD trh SPY (akcie sledující vývoj S&P 500) a pozici drželi do konce roku, vypadal by náš účet při započítání dividend průběžně takto:

Podstoupit bychom museli skoro 20% drawdown, který způsobil rychlý propad trhů v závěru roku:

Celková ztráta držení trhu by byla za rok −4,9 % (včetně dividend).

Tedy už jen z tohoto pohledu nebyl rok 2018 v akciových trzích snadný na obchodování. Výkonnost indexů řada obchodníků vnímá logicky za benchmarky vůči svým strategiím, takže pro mnoho obchodníků byla v akciích jistě výhrou i lehce pozitivní nula (v případě adekvátně pomalých strategií).

Mimochodem, zajímavé je sledovat výkonnost různých hedgových fondů. Například podle statistik BaclayHedge, kteří sledují 1 569 fondů, byla jejich průměrná výkonnost za 2018 mínus 5,16 %. U fondů, které jsou tzv. „long bias index“ – tedy soustředí se více na nákup akcií a indexů, byla průměrná výkonnost −8,09 %. Tedy výrazný propad po pěkném minulém roce:

Zdroj: BarclayHedge.com

Samozřejmě jde o průměry různě velkých fondů, kde absolutní číslo nehraje tu nejdůležitější roli. Podstatné jsou tendence. Například změna výkonnosti za rok 2017 vs. 2018. Tedy v případě, že chcete například porovnat svoji výkonnost s něčím alespoň trochu relevantním.

Výše uvedené píši z důvodu, že pokud jste v roce 2018 obchodovali swingové strategie nakupující akcie a nevydělali jste, tak to nemusí znamenat, že jste dělali něco špatně, nebo máte nefunkční obchodní systém. Tyto strategie měly jednoduše loni ztrátové období, protože si trh procházel velmi náročným kontextem a změnou volatility.

Sám obchoduji několik reverzních swingových strategií návratu k běžné hodnotě v akciích a také neměly tak pěkné roky jako v předcházejících letech. Resp. nevydělávaly. Toto je prostě trading. Nejdůležitější je období drawdownu překonat a nehledat hned jiné přístupy. K tomu vám mohu poradit:

Začátky jsou nejtěžší. Začínající obchodníci samozřejmě nemají k dispozici široký arzenál strategií. Začínají vesměs jednou strategií, maximálně obchodovanou v různých drobnějších variacích. Pokud jste zrovna loni začali se swingovými reverzními strategiemi, můžete mít pocit, že „nic nefunguje“. Nicméně realita je taková, že jste prostě měli smůlu. Štěstí a smůla jsou z podobného pohledu součástí tradingu a nedají se ovlivnit. Osobně si myslím, že je lepší začít s horšími výsledky, protože trader je rychleji vystaven realitě. Je ale pochopitelně potřeba obchodovat s přiměřenou pozicí. Toto se snažím na Finančníkovi opakovat stále dokola. Obchodujte s menšími pozicemi tak, abyste byli s trhy v kontaktu. Větší peníze je možné reálně vydělávat až s více vyváženým portfoliem. Což je řešení, ke kterému se člověk dostane postupně.

Znám obchodníky, kteří vsadí vše na jednu strategii s maximální pákou. V případě reverzních strategií se předcházející roky cítili jako mistři světa a teď málem přišli o účet. Toto není cesta, jak s tradingem reálně kumulovat kapitál.

Jediná cesta je z mého dnešního přesvědčení širší diverzifikace a rozkládání risku. Jak to dělám já? Předně musím zopakovat, že méně zkušeného obchodníka by nemělo odradit, že si podobné řešení nepostaví za týden. Nemá smysl se snažit vytvořit vše najednou. Smysl dává se k podobným řešením dopracovat tak, že obchodujeme nejprve menší pozice (u kterých řízení risku není tak kritické) a postupně v krocích pracujeme na správě risku a portfolia. Myšlenky, se kterými pracuji, nakonec nejsou tak složité.

Základem je například to, že dnes odděluji obchodní systém od trade managementu. Toto je jedna z výhod, kterou vnímám u plně systematického obchodování. Podle nejlepšího mínění vytvořím a otestuji obchodní model. Ten neustále sleduji pomocí automatizovaných skriptů. Nicméně dále průběžně analyzuji poslední výsledky a vyhodnocuji aktuální míru risku vůči pravděpodobným výnosům. Pokud se míra risku/výnosů zhoršuje, automaticky snižuji v živém obchodování dané strategii kapitál. Možná to zní komplikovaně, ale schválně se pokuste zaměřit na některé základní parametry obchodních systémů typu průměrný obchod, standardní odchylka výsledků atd. v průběhu času. Často uvidíte, jak v profitujících obdobích jsou tyto parametry stabilní a „silné“ a ve slabších začínají jít zcela mimo vytyčené parametry. To vše lze použít k „predikcím“ s jakým trade managementem danou strategii obchodovat živě.

Sám ještě používám různé statistické testy, které mi pomáhají určovat míru pravděpodobnosti, že se systém obchoduje v očekávaných mezích. A pokud ne, tak se začne risk omezovat (díky tomu, že se otevírají menší pozice). Současně toto používám i v opačném směru – pokud se strategii daří dobře, je možné risk zvyšovat v podobě otevírání větších pozic.

Podívejte se na názorný příklad. Zde je ukázka výsledků typické swingové strategie obchodující návrat k běžné hodnotě akcií indexu S&P 100. Poslední roky fungovala strategie poměrně dobře, letos si však prošla historickým drawdownem:

Ovšem už před samotným drawdownem bylo patrné, že se strategie chová jinak než v minulosti. Můj risk management modul toto vyhodnocuje zcela systematicky a strategii postupně omezuje kapitál, až ji případně zcela vypne – pochopitelně jen do doby, dokud opět výsledky strategie nezačnou dávat smysl z pohledu podstoupeného risku a možného zisku. Výsledná equity křivka pak vypadá následovně:

Zde jsou názorněji ukázány „váhy“ ovlivňující trade management strategie:

Na první pohled je vidět, že risk management modul postupně váhy snižoval od konce 2015, až strategii na živo „úplně vypnul“.

Sám jsem tak v roce 2018 výraznou ztrátu v reverzních strategiích neutrpěl, protože koncem roku už jsem je neobchodoval. Ovšem nikoliv na základě „pocitu“, ale na základě systematického a průběžného vyhodnocování míry risku vztažené k potenciálu profitu.

Systém řízení portfolia není jednoduchá záležitost a sám rozhodně nejsem v práci na konci. Výše uvedený příklad zde ukazuji hlavně proto, abych motivoval všechny, kteří neměli se svými strategiemi loni nejlepší výsledky. Nemá totiž moc smysl zabývat se myšlenkou „vylepšování“ metody, která vám mohla prodělat peníze, ale jinak je ověřená a robustní. Pokud na takové vylepšení nyní přijdete, půjde s velkou pravděpodobností stejně pouze o nějaký přeoptimalizovaný filtr, který sice opticky vylepší výkonnost strategie v posledním období, ale selže někdy v budoucnosti.

Mnohem důležitější je směřovat úsilí ke stavbě portfolia a řízení risku jednotlivých komponent. Budete-li mít v portfoliu několik nekorelujících strategií, které budou pracovat s dobře řízenými riskem, tak není moc důvodů, proč byste neměli v trzích stabilně generovat peníze.

Ale samozřejmě je potřeba se k podobným komplexnějším řešením propracovat. Už jen tím, že přijmeme jako skutečnost fakt, že strategie mají slabší a silnější období a jediné, jak můžeme vše překonat, je následovat připravený plán.

Pokud začínáte a obchodujete swingové reverzní strategie v akciích, měli jste pravděpodobně v roce 2018 těžší rok. Důležité je, jestli jste obchodovali s takovou pozicí, aby vám drawdown nepřerostl přes hlavu. Pokud ano, je podle mě vše v pořádku. Osobně bych stejným způsobem pokračoval dál a soustředil se na vytváření a řízení portfolia, které vám poskytne další nástroje, jak s riskem pracovat.

Hodně obchodníků se na začátku zaplete do slepých uliček. A jistě je napadají myšlenky typu té uvedené v nadpisu dnešního článku. Tu mi nedávno poslal Vlastimil. Jak to vidím z pohledu svých více než 15letých zkušeností v trzích?

Foto (c)depositphotos.com

Předně – na podobnou otázku není snadné jednoznačně odpovědět.

Už jen proto, že pod jednotlivými pojmy jako „malý trader“ a „živit tradingem“ si každý může představit něco jiného. Začněme u „živit se tradingem“. Předpokládám, že pod tím si každý představuje situaci, kdy náš jediný příjem plyne z trhů a našich strategií. V takové konstelaci bude obchodník jistě hledat především méně volatilní strategie dobře kontrolující risk, se kterými se jde dobře diverzifikovat a lze je obchodovat i s většími penězi. Takové ale pochopitelně nevydělávají nějaké závratné částky. Určitě hovoříme o max. nízkých desítkách procentech ročně, nejčastěji v rámci 10-20 %. Aby tradera takové zhodnocení uživilo, musí mít kapitál. Kolik, si každý jistě dokáže spočítat sám podle toho, co pro něj představuje „rozumná životní úroveň“.

Pokud v tuto chvíli začínáte, tak vás jistě napadá – to se skutečně nedá vydělat více?

Tomu se na Finančníkovi věnujeme poměrně často a průběžně. Dá se vydělat více, ale jen s vyšším riskem. Příjmy jsou ve finančním světě nedílně spjaty s podstoupeným riskem. Zjednodušeně řešeno – pokud na nejbližší obchod „vsadíte“ např. 1 % svého účtu, patrně v případě zisku vyděláte v podobných řádech. Pokud byste vsadili celý účet, tak můžete svůj účet zdvojnásobit během jediného obchodu. A určitě se vám to může povést i několikrát za sebou. Ale pochopitelně to není cesta, jak se tradingem živit. Dříve nebo později bychom o kapitál přišli. A samozřejmě existují i cesty mezi. Můžete obchodovat tak, že vám nevadí 50% drawdown a pak můžete dosahovat mnohem vyššího zhodnocení. Opět si ale nemyslím, že je možné být finančně závislý na podobném přístupu, tj. riskované peníze skutečně potřebovat pro zajištění životních potřeb. Takový způsob obchodování lze provozovat v případě, že má obchodník i další rezervní příjmy nebo výrazné úspory.
Větších zhodnocení se dá dosahovat také zrychlováním obchodování. Tam se ale malý obchodník bude potýkat s ohromnými psychickými výzvami, a také si proto nemyslím, že je možné se na podobné příjmy spolehnout jako na jediný způsob obživy.

Tedy řekněme, že jste malý trader s typickými 10 000 USD startovního kapitálu a „stačilo by vám“ vydělat například za rok 10 000-20 000 USD. Je možné, že se vám to se štěstím povede? Ano, je to možné. V momentě, kdy nebudete příliš kontrolovat risk a budete mít štěstí. A někteří obchodníci mají štěstí. Podaří se jim například první rok vytvořit se štěstím výrazné zhodnocení – třeba i několik set procent, pokud budou na správném místě ve správnou dobu (viz třeba trend v bitcoinu v roce 2017. A výrazné trendové pohyby lze nalézt i na komoditních trzích a akciích). I v historii Finančníka jsem se potkal s řadou obchodníků, kterým v prvním roce obchodování účet vystřelil raketově vzhůru. Jenže hlavní problém „života z malého kapitálu“ je ten, že pokud budete zisky spotřebovávat, tak další rok budete „na startu“, po vybrání kapitálu na život, opět například s účtem 10 000 USD. A pokud se budete pokoušet o podobné štěstí „stále dokola“, tak nakonec o peníze přijdete. Pravděpodobnosti pracují nelítostně. (viz černá labuť).

Rozhodně se na tomto principu nedá stavět obživa. Pro tu skutečně potřebujeme adekvátní kapitál. Ten představuje základní pracovní nástroj tradera.

Je tedy reálné naspořit 10 000 USD, vzít je, začít obchodovat na burze a v krátkém čase žít jen a pouze z těchto peněz? Určitě není. A pokud vám kdokoliv tvrdí opak, pak lže. Ano, viděl jsem i na českém internetu reklamy, co slibují výdělek 20 % měsíčně opcemi a byť to vše zní lákavě, tak toto prostě není dlouhodobě možné. Vím, že tomu občas někdo uvěří a skutečně je možné, že se vám takový výsledek podaří za jeden, dva měsíce. Ale pak v takovém případě pracujete s určitou formou skrytého risku, která dříve nebo později skončí černou labutí, která rázem dlouhodobě průměrné zhodnocení pošle do adekvátních mezí…

Existuje tedy malý trader, který se živý tradingem?

Existují lidé, kteří byli na začátku malými tradery (začínali s pár tisíci dolary), postupně se vypracovali na větší obchodníky a dnes se tradingem živí naplno. To je z mé zkušenosti jediná možná cesta. Tedy postupně se ve fulltime tradera vyvinout.

Přičemž jde o proces trvající roky a vyžadující podnikavého ducha stejně jako v kterémkoliv businessu.

Vím, že většina začínajících traderů nechce na otázku „Jak získat na burze finanční a osobní svobodu?“ komplikované odpovědi. Chtějí prostě jen vědět, jaký pattern v trhu sledovat, kdy vstoupit a vystoupit. A ať to hlavně není moc sofistikované, protože nemají v dnešní době vůbec žádný volný čas ještě něco studovat a učit se.

Trading ale není jednoduchá cesta. Už někdy před deseti lety jsem na Finančníkovi psal, že pokud jsou vaše ambice vydělávat měsíčně pár desítek tisíc korun a „jen nepracovat pro šéfa“, tak je mnohem jednodušší dosáhnout takový cíl spíše vlastním podnikáním. Ale pochopitelně to má své limity, které v tradingu nejsou, a proto je trading tak lákavý.

Pokud tedy s tradingem začínáte, máte pár tisíc dolarů, musíte se rozhodnout.

Buď budete v trzích trochu pokoušet štěstí a obchodovat s vyšším riskem pro občasný „jackpot“, který s určitým štěstím může přijít. Jak jsem zmínil, řada obchodníků i na Finančníkovi vydělala podobným způsobem někdy i stovky procent ročně. Ale bude to hodně hrbolatá cesta, neboť pro podobné zhodnocení je třeba podstoupit vysoký risk (pro začátečníky bohužel často v podobě skrytého risku, o kterém zatím nevědí) a bohužel občas přijdete i o větší část svého účtu (nebo celý). Takto se tedy dá fungovat jedině s dalšími příjmy, a trading tak bude určitá forma přivýdělku. Což je samozřejmě naprosto v pořádku. Důležité je ale myslet na to, že i kdybyste se štěstím vydělali hodně peněz, nedá se taková cesta provozovat dlouhodobě. Pro obživu je nutné najet na jiné strategie s kontrolovaným riskem, které budou vydělávat řádově méně.

Nebo se rozhodnete pro kariéru tradera, ale pak je třeba pojmout opravdu trading jako busisness. Využít všech příležitostí, jak postupně získat větší kapitál. Opět znám na Finančníkovi řadu traderů, kterým se to povedlo. Nejčastěji pracují tak, že postupně spravují peníze jiným lidem. Několik obchodníků, které znám osobně, spravuje kapitál v řádech desítek a stovek milionů korun – opravdu to není zas tak výjimečné, jak by se začátečníkům mohlo zdát. Ale pochopitelně tato cesta už je typickým podnikáním – každý si musí najít cestu, která mu bude vyhovovat. Někdo upřednostňuje správu cizího kapitálu, jiný se raději k vyššímu vlastnímu kapitálu dostane pronajímáním systémů, další využívá trhy tak, že postupně zhodnocuje například příjmy ze svého jiného podnikání a takto se dopracovává k většímu účtu.

Cest je skutečně hodně. Trading jednoznačně stojí za tu námahu. Ale je potřeba počítat s tím, že ve své podstatě jde o business jako kterýkoliv jiný. A nelze v něm uspět zcela bez práce a bez překonání některých základních překážek. Protože pak by uspěl každý, což v tradingu rozhodně neplatí.

V obchodování lze risk kontrolovat. Někteří obchodníci ale mohou postupně nabýt dojmu, že se tím zbytečně obírají o profity. A pak přicházejí černé labutě. Aneb proč v minulém týdnu ztratil trader obchodující opce stovky milionů dolarů, svým klientům nejen vymazal velké účty, ale navíc je poslal do debetu.

Foto (c)depositphotos.com

Nejprve si trochu připomeňme pojem černá labuť, který na finančníkovi zmiňujeme poměrně často. Myšlenku „černé labutě" představil Nassim Taleb již před několika lety ve své knize stejnojmenného názvu (kniha byla vydána i v češtině). Tato teorie se v jednoduchosti zabývá důsledky vysoce nepravděpodobných událostí. To jsou takové události, které máme tendenci (obzvláště ve finanční oblasti) zcela ignorovat. Jak pak ale autor prokazuje, přesně takovéto události mají zcela devastující účinky, pokud opravdu přijdou. Jsou to události vysoce nepravděpodobné, vysoce nepředvídatelné a nesoucí v sobě extrémní riziko a nezřídka za takovými stojí i světové finanční krize (právě proto, že jejich pravděpodobnosti byly tak nízké, až byly finančním světem zcela ignorovány – tím nebyla možná rizika dostatečně chráněna).

V pojetí běžného obchodování nemusí mít černé labutě vysloveně globální charakter. Často jsou to události, které se dotknou třeba jen jediného obchodníka, který určitým způsobem podcenil méně pravděpodobný risk. Předpokládal, že je vysoce nepravděpodobné, aby nastala určitá situace (protože nenastala například nikdy v backtestu) a ona se přesto dostavila.

Zrádnost černých labutí je i v tom, že přicházejí často po dlouhém období, kdy obchodníkovi určitý styl práce vychází. Postupně navyšuje své účty, spravuje peníze ostatním, aby najednou přišla během třeba jediného dne „černá labuť“, která zcela zničí vše, na čem pracoval poslední roky. Od financí, reputace, sebevědomí až po osobní vztahy.

O černých labutích je tak dobré neustále přemýšlet a chovat se v trzích tak, abychom co nejvíce podobnou situaci v našem vlastním obchodování minimalizovali.

Bohužel černé labutě k mnoha obchodníkům přilétají neustále. Ať spekulovali třeba na švýcarský frank v roce 2015 nebo například některé produkty volatility začátkem letošního roku a mnoho podobných situací.

V minulém týdnu bylo v tomto ohledu zajímavé sledovat příběh Jamese Cordiera a jeho 290 klientů, kterým spravoval peníze. Ti přitom patřili do skupiny bohatších investorů – minimálně do jeho správy svěřovali 500 000 USD. Během jediného dne pak přišli o úplně celý zůstatek účtu, a navíc jsou nuceni brokerovi uhradit ohromné dlužné částky na pokrytí marginu.

Jak se vše přihodilo? Cordier patřil k poměrně známým osobnostem v oboru. Dlouhé roky se věnoval vypisování opcí – vydal na toto téma velmi dobře hodnocenou knihu The Complete Guide to Option Selling, která vyšla již třetím vydáním. Provozoval web optionsellers.com, poskytoval různé komentáře v televizích a podobně. Paradoxně zejména na téma řízení risku. V jednom z posledních interview popisoval svůj investiční přístup tak, že „jeho cílem je pracovat s agresivním nástrojem a řídit jej konzervativně“.

Přesto musel nakonec Cordier 15.11.2018 informovat své klienty o „katastrofické ztrátě“, která jim nejen vymazala účty, ale dokonce je poslala do výrazného mínusu, protože na jejich účtech pracoval s vysokou pákou bez dostatečných finančních rezerv.

Důvod? Cordier vypisoval vzdálené call opce zejména na trhu Natural Gas (plyn), kde očekával, že se trh nikdy nemůže k tak vzdáleným opcím ani přiblížit. A ten přesto během chvilky vystřelil vzhůru, a přestože byl pohyb sice nezvyklý, ale nikoliv úplně mimo možnou realitu, vymazal přes sto milionů dolarů, se kterými Cordier pracoval:

Detaily k celé kauze můžete nalézt na mnoha místech anglicky psaného internetu. Pokud rozumíte angličtině, určitě doporučuji si některé komentáře přečíst a připomenout si, v jakém prostředí se na trzích pohybujeme a že bychom nikdy neměli nechat řídit naše finance vlastní ego.

Sám bych rád při příležitosti tohoto příběhu zrekapitulovat některé důležité principy, které jsem se v této souvislosti na trhu sám za více než 15 let praxe naučil:

S úspěchem ochabuje ostražitost a přichází „arogance“. Při podrobnějším studiu příběhu Cordiera mrazí způsob, jakým v trhu riskoval. Vypisoval opce, které chránil jen nepatrně. A to se pohyboval ve velmi volatilním trhu a pracoval s ohromnou pákou. I začínající trader vidí, že jeho pozice nebyly v pořádku. Přesto dokáži chování tohoto veterána „pochopit“. To, co dělal mu fungovalo mnoho, mnoho let. Měsíc, co měsíc pravidelně inkasoval vypisovaná prémia, klientům přinášel zhodnocení, za správu peněz měl nemalé zisky a všichni byli spokojeni. Byl autorem uznávané knihy, televize si jej zvali do debat. V takových okamžicích se těžko přemýšlí o tom, proč by daný přístup neměl být úplně nejšťastnější. Vždyť to roky funguje, tak proč malovat čerta na zeď! Kolikrát jsem podobný příběh viděl i u malých traderů ve svém okolí.

I já sám jsem se v minulosti dostal několikrát do situace, kdy mi velmi dobře fungoval určitý přístup a s každou ziskovou sérií jsem se v dané oblasti cítil silnější v kramflecích a vnímal, že si v trhu mohu „dovolit více“. Extrémní je to v oblasti diskréčního obchodování. A de facto toto byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem se přesunul do oblasti systematických strategiích obchodovaných v širších portfoliích. Jednak jsem se při správě větších peněz nechtěl nechat ovládat svým egem a čekat, kdy nastane nějaký problém (který jsem naštěstí ve větším měřítku řešit nemusel) a současně vnímal ohromnou potřebu risk nekoncentrovat do jediného přístupu (což je právě to, co dělal Cordier).

Risk je nutné kontrolovat. V mnoha směrem trading funguje lépe, když pracujeme s co nejvolnějšími pravidly risku – například nepoužíváme stop-lossy. Totiž mnohokrát je možné se ze ztrátové pozice „nějak vyhrabat“ a inkasovat zisk tam, kde bychom jinak přiznali ztrátu na stop-lossu. Bohužel až do toho jediného okamžiku, kdy to nevyjde… A je úplně jedno, jestli historicky na backtestech vycházely strategie tak, že žádný stop-loss nepotřebovaly. Protože je zde šance, že se pořád může stát něco „nenadálého“ a účet utrpí. Zejména pokud budeme pracovat s vysokou pákou.

Spousta věcí velmi dobře funguje do doby, než se pekelně pokazí. Příběh Cordiera, jeho fondu i služeb na optionsellers.com ukazuje, proč si myslím že je na burze důležité porozumění toho, co s našimi penězi děláme (ať již sami, nebo prostřednictvím někoho jiného). Hodně přístupů může v historii dlouho „stabilně“ fungovat, aby najednou přišla katastrofa během jediného dne jen díky tomu, že po celou dobu nebyl v systému řízen risk a „jen to vycházelo“. U každého používané přístupu je tak potřeba chápat, co obchodujeme, jak je řízen risk a přemýšlet o tom „co se může stát“. Samozřejmě začínající tradeři nemusí mít v tomto směru ještě dostatek zkušeností. V tom případě si myslím že je vždy dobré:
a) Obchodovat s malou pákou (na začátku raději bez ní).
b) Kontrolovat risk u každého obchodu.
c) Diverzifikovat peníze do více přístupů.

A pokud si myslíte, že risk v nejhorším vždy dokážete nějak ukočírovat „podle situace“, tak si skutečně přečtěte co nejvíce z příběhu Jamese Cordiera. Ten si jistě myslel to samé.

Toto není samozřejmě nic extra nového. Vždyť i náš původní FinWin systém, se kterým jsme kdysi na Finančníkovi začínali v intradenních trzích, byl složen z několika patternů, které lze považovat za samostatné „sub systémy“ určené pro různé kontexty trhu.

Dnes ale na vyhodnocení kontextu trhu kladu mnohem širší důraz. De facto o něm přemýšlím úplně na startu vývoje každého obchodního přístupu a snažím se nejprve určit podmínky, ve kterých budu vůbec o obchodech uvažovat.

Co si představit pod kontextem trhu? Jde o nějaký širší popis struktury, ve které se trh aktuálně nachází. Vesměs pracuji s vyšším timeframe, než na kterém pak vyhledávám samotné obchody. V akciovém indexu to může být například definice, kdy jsou trhy na sledovaném timeframe v uptrendu a kdy nikoliv. Pro vyhodnocení používám různé nástroje technické analýzy, většinou ale sahám k těm nejjednodušším.

Jednoduchá práce s kontextem trhu pak může vypadat tak, že například u swingových obchodů v akciích budu otevírat dlouhé pozice jen v případě, že celkový tržní kontext indikuje uptrend. V opačném případě se spustí systém obchodující trhy na krátkou stranu. Podobná řešení se mi velmi osvědčila. Zejména v trzích, kde mají růst a propad úplně jinou dynamiku – což je právě v indexech a akciích.

Pointa dnešní poznámky je pak v tom, že při samostatných analýzách jednotlivých systémů nemusí být výsledky příliš atraktivní. Už jen proto, že výsledky systémů mohou jít dlouho „do strany“ (nevydělávají) v dobách, kdy není splněna podmínka kontextu. A řada obchodníků takové přístupy pak třeba při vývoji strategií rovnou zahazuje. Právě proto, že hledají jen takové obchodní systémy, kde equity křivka neustále roste. Což, jak jsem naznačil, je z mého pohledu vesměs honba za svatým grálem.

Přitom se často stačí podívat na výsledky z nepatrně komplexnějšího pohledu. Například sloučením několika přístupů do portfolia.

Zde je konkrétní příklad:

Na screenshotu jsou vidět výsledky dvou systémů (v logaritmickém měřítku). Zelený reprezentuje můj systém SMO PRO, který nakupuje swingově akcie v momentě, kdy celkový kontext trhu indikuje uptrend (kontext trhu mám zobrazený úplně dole nad časovou osou). Růžová linka pak odpovídá výsledkům systému FAST SHORT, který v trzích shortuje v době, kdy trh netrenduje. Bílá horní linka je výsledek portfolia – spojení obou systémů.

Přestože výkonnost systému FAST SHORT sama o sobě nevypadá nejlépe, ve skutečnosti výrazně pomáhá vyhladit celkové výsledky portfolia. Obchodování obou systémů dohromady poskytuje mnohem robustnější výkonnost, než kdybych zkoumal jednotlivé výsledky samostatně.

Tu lze navíc dál ještě posouvat:

• Lze kombinovat více obchodních systémů.
• Mezi strategie je možné sdílet kapitál (protože každá strategie obchoduje v jiném kontextu).
• Při využití více systémů je možné jim přiřazovat různé váhy vycházející z robustnosti obchodované metody.

Při stavbě obchodních přístupů proto maximálně doporučuji přemýšlet o obchodované logice a kontextu, ve kterém obchodování strategie dává smysl. Nedbejte na vzhled equity křivky jednotlivých backtestů, ale zkoumejte více celkové výsledky dosažené obchodováním dané logiky spolu s dalšími metodami, které se vzájemně doplňují.

Mimochodem – pokud vás téma oslovilo, tak doporučuji zaregistrovat se do bezplatného vysílání o stavbě swingových strategií, které začíná již zítra 20.11.2018 od 19:30. Půjde o sérii tří výukových webinářů (každý cca 60-90 minut), ve kterých se budu věnovat i výše popsané situaci. Tedy kromě toho, že si společně postavíme celý obchodní přístup, který můžete v trzích začít sledovat. Registrace probíhá na této adrese. Připomínám, že cílem webináře je ukázat, čemu se aktuálně věnuji (a proč) a jelikož jde o velmi časově náročnou záležitost, určitě v následujících měsících neplánuji vysílání opakovat. Doporučuji tak využít stávající termín.

Období s podobnou rychlou změnou volatility a kontextu jsou vždy náročnější na obchodování.

Sám jsem měl podobnou výkonnost jako v únoru. Na reverzních strategiích jsem měl ztrátový měsíc, long momentum strategie samozřejmě v podobném kontextu také ztrácely. Nicméně ztráty se automatům v momentum strategiích podařilo částečně kompenzovat obchodováním krátkých pozic, které jsem zmiňoval v minulém reportu.

Co mi v podobné vyšší volatilitě funguje nejlépe jsou opce, které těží z vyššího prémia.

Mj. mám otevřené pozice v shortu volatility, které jsem otevíral zhruba před týdnem, když byl VIX kolem 25:

VIX je index počítaný z implicitní volatility opcí na S&P 500. Říká se mu index strachu, a vyjadřuje tak očekávání obchodníků o budoucí volatilitě. Pokud trhy hrozí propadem, VIX vylétá vzhůru. A strach v trzích nikdy není navždy. VIX má tak silnou tendenci vracet se do běžných hodnot. Sami vidíte na přiloženém screenu, jak poslední dobou respektoval horní hranici kolem 25 bodů, aby se pak volatilita zpět snížila. Toho pochopitelně řada obchodníků využívá. Je ale třeba si dát pozor na to, že VIX samozřejmě může kdykoliv vyskočit ještě mnohem, mnohem výše (např. při nějakém silném propadu trhu). Jeho obchodování je tak především o risk managementu. Osobně pro obchodování volatility používám jen malou část kapitálu a ještě s ním vstupuji do trhu postupně. Minulý týden jsem otevřel pozici s 1/3 kapitálu a pokud by se trh VIX podíval výrazně výše, otevřu „další nohu“ obchodu.

VIX jako takový nelze obchodovat napřímo. Je nutné použít jiný produkt – například futures nebo třeba opce na ETF (které lze obchodovat u IB i přesto, že nelze stále obchodovat samotné ETF). Já většinou používám opce na VXX, který je z VIX odvozen. Pokud vás obchodování volatility zajímá a máte základní zkušenosti s opcemi, tak je myslím nyní dobrý čas vypsat v rámci papertradingu např. vertikální spread na zmíněný VXX a sledovat jeho chování.

Zajímavé obchodní příležitosti jsou nyní také reversaly volatility na silných S/R úrovních. Tedy opět to, co jsem dělal při zvýšené volatilitě na začátku roku (viz Nenechávejte zbytečně ležet peníze na stole (Aneb proč se zajímat i o akcie a ETF)

Studentům základního kurzu připomínám, že ve skeneru, který každý den generuji, máte k dispozici i S/R úrovně, které trhy rády atakují při podobné vyšší volatilitě a které nabízejí právě v podobném tržním kontextu zajímavé příležitosti.

A to je v podstatě i můj pracovní plán na příští měsíc.

Zaměřuji se hodně na obchody, které těží z vyšší volatility. Jde především o výpisy opcí na VXX a pak také v jednotlivých akciích na silných S/R úrovních.

Automaty jedou podle svého plánu a zejména filtrů kontextu. Například momentum strategie nyní sama zmenšuje expozici v trhu díky tomu, že indexy nerostou, a strategie se tak přesouvá do pozice „vyčkávání na lepší časy“.

Mimochodem – pokud jste v podobné strategii měli stejně jako já negativní měsíc, tak je to úplně v pořádku. Trhům se poslední roky neuvěřitelně dařilo a po podobné výkonnosti přicházejí období ochlazení. V podobných chvílích pomáhá vracet se k backtestům a sledovat, že z dlouhodobého pohledu prostě jede vše podle plánu.

Úspěšné obchody všem.

Kliknutím na náhled získáte plnou verzi screenshotu.

Proč vnímám dotaz jako velmi důležitý?

Protože svým způsobem míří na podstatu profitabilního tradingu. Ten by měl být promyšlený a systematický. To bohužel není to, co v trhu hledají začínající a neúspěšní obchodníci, kteří chtějí hlavně akci – klikat do grafů a rychle vydělávat velké peníze na základě toho, že budou chytřejší než ostatní.

Úspěšné systematické obchodování je do velké míry nudné. Sám dnes trhy kvůli vstupům a výstupům sleduji často jen pár minut denně. Nelze tak očekávat, že by papertradování pomalejších strategií (které jsou pro start do obchodování nejvhodnější) bylo nějak výrazně náročnější. Prostě časová nenáročnost je v pořádku a je tak určitě dobré přemýšlet, co dělat se zbylým časem tak, aby se obchodník neustále posouval. Každý umí nakoupit čtyři monitory a celý den zabít tím, že bude sledovat intradenní hýbání grafů. Mohu vám ale garantovat, že takto strávený čas vás ke skutečným profitům neposune. I při intradenním obchodování je dobré hodně přemýšlet o řízení času a vybírat si k obchodování jen ta nejvýnosnější období.

Co tedy dělat?

Perfektně to shrnul v následné diskuzi RaRe:

Kliknutím na náhled získáte plnou verzi screenshotu.

Naprosto souhlasím s tím, že další nezbytný krok po strávení základů by měl být přechod na live. Strategie vyučované v kurzu základů jsou primárně obchodovatelné na akciích, aby je bylo možné začít obchodovat s opravdu malým kapitálem a kontrolovatelným riskem. Pokud obchodník začne například s kapitálem 2 000 dolarů a nebude zprvu používat páku, tak nejvyšší drawdown, který reálně hrozí, je cca 400-500 dolarů. A to jsou peníze, které musíte být ochotni riskovat, protože jinak trading reálně skutečně není pro vás. Samozřejmě podobné drawdowny přijdou jen v případě, že se strategii skutečně nebude dařit (byť stát se skutečně může cokoliv). A to ještě hovoříme o ztrátách, které se vytvoří v průběhu celého roku. Na druhou stranu je velká šance, že obchodník pár stovek dolarů vydělá nebo skončí na „nule“. Navíc na výsledku skutečně příliš nezáleží. To podstatné je, že systematické živé obchodování vás posune neskutečně dopředu.

Živé obchodování i s malými částkami začínajícího obchodníka určitě zaměstná – jak psal RaRe. Najednou se například objeví spousta různých technologických problémů, které je nutné řešit. Především ale začnete sledovat trhy a strategie osobněji a začnete mnohem výrazněji vnímat způsoby, jak vše posouvat dále. Také si člověk reálně začne uvědomovat, jaké styly obchodování pro něj jsou a jaké nikoliv (například ve spojitosti s akceptací risku).

Čemu jsem osobně vždy věnoval velkou pozornost, je sledování výkonnosti jiných systematických obchodníků a jejich obchodních systémů. Hlavně v době, kdy se vaší strategii nebude dařit. V těchto obdobích je dobré vnímat, jaké jiné přístupy vydělávají (pro sledování různých typů strategií používám stránky collective2.com a další). Velmi rychle získáte motivaci postavit další strategii doplňující v portfoliu tu stávající a sledováním ostatních budete mít přibližnou představu, jaký model budete chtít rozvíjet (např. shortování akcií, obchodování volatility, opce atd.).

Ke všemu uvedenému bych vám ale doporučil ještě jednu důležitou věc, o které většina začínajících traderů nechce z počátku moc slyšet.

Přemýšlejte, kam se vůbec chcete v obchodování dostat. Jak by měl vypadat výsledek vašeho snažení například za 5 let? Drtivá většina začátečníků žije v neuskutečnitelných snech, kdy mají pocit, že s malým kapitálem budou za pár let full time obchodovat z pláže a živit se tím. Z kurzů Finančníka byste už měli mít představu, co je reálné. A tedy například i to, že pokud pracujete s malým kapitálem, bude dobré jej zprvu nějakým způsobem průběžně navyšovat tak, aby účet s pomocí složeného úročení nejprve hodně povyrostl (viz článek Z 55 tisíc na 2,5 milionu korun tradingem. Jak na to?). De facto je tak potřeba promýšlet trading jako business, což často zahrnuje dotažení i nějakých dalších aktivit mimo trading. Třeba rozjetí nějakého nenáročného podnikání nebo ideálně investování času například do zvládnutí nějaké formy datové analýzy. Aby člověk mohl například tvořit modely pro pronájem nebo poskytovat jiné služby.

V konečném důsledku je tak otázka spojena skutečně s vytvořením určitého business plánu. Reálný trading jej potřebuje. Úspěšné obchodování není jen o zvládnutí obchodní strategie. Budoucí úspěšný trader potřebuje hodně pracovat na sobě samém.

Pokud odpověď shrnu, tak bych postupoval následovně:

1) Po zvládnutí základů a osvojení určité strategie začít obchodovat live. Bez páky a s velmi malým kapitálem. Strategii bych systematicky obchodoval alespoň rok.
2) Nepanikařit v období drawdownu (který má každá strategie), ale přemýšlet, jaké strategie by obchodovaly v podobném kontextu a ty bych rozvíjel. Na začátku bych cílil na práci s cca 3 přístupy, které nebudou mezi s sebou silně korelovat. Ideálně bych vše dotáhl do systematických modelů, na kterých lze v budoucnu skutečně stavět.
3) Po přechodu na live a usazení psychiky bych řešil především „business plán“ tradingu. Tj. nestresoval se myšlenkou, že mi „nyní nic nevydělává“. Ale přemýšlel bych hodně, kam se potřebuji za pár let dostat a co všechno potřebuji na sobě změnit (jaké znalosti mi pravděpodobně chybí atd.). A pustil se do práce i tímto směrem.

Jeden ze základních parametrů, který je třeba sledovat v přípravě každé obchodní strategie. Co to je, a především, kterých chyb se obchodníci při vyhodnocování tohoto parametru dopouštějí?

Drawdown představuje pokles od nejvyššího stavu našeho obchodního účtu nebo výkonnosti strategie (equity). Drawdown tedy přichází po sérii ztrát.

Takto vypadá drawdown na výkonnosti konkrétní strategie:

V bodě A jsme měli nejvyšší stav na účtu – cca 15 150 dolarů. Následně přišla série ztrát, při které účet poklesl na přibližně 11 119 dolarů (bod B). Bod B tak představuje maximální drawdown, protože od tohoto bodu začaly pomalu opět přicházet zisky a strategie se postupně z drawdownu dostala v bodě 3, kdy začala vytvářet nové maximální zůstatky na účtu.

Zobrazený drawdown je tzv. maximální dané strategie. To znamená, že na celé testované historii jde o nejvyšší pokles. V průběhu obchodování pak bude ale každá strategie procházet i průběžnými drawdowny.

Na výše uvedeném obrázku má maximální drawdown hodnotu 15 150 – 11 119 = 4 031 dolarů. To je tzv. dolarové vyjádření, které ale není příliš vypovídající. Hodnota čtyř tisíc dolarů může být hodně nebo málo – záleží především na stavu účtu. Proto je nutné naučit se udávat drawdown vždy v procentech. V našem případě jde o 26,6 % (4 031 z 15 150 dolarů).

Drawdown a psychologie obchodování

Drawdown je jeden z největších nepřátel nezkušených obchodníků. V průběhu obchodování totiž nikdy nevidíme, jak se bude výkonnost obchodní strategie vyvíjet dál. A pokud jsme již ztratili například 20 % účtu, bude žít hodně obchodníků v nejistotě a pokládat si otázky typu: „Mám strategii vypnout?“, „Nepřijdu o všechny peníze?“ atd.

Bohužel každá strategie si prochází drawdowny a v reálném obchodování jsme v určitém drawdownu prakticky neustále. Protože poté, co strategie vytvoří na účtu nové maximum, přijde většinou pár ztrát, a jsme tak vůči novému maximu účtu opět v drawdownu. Současně je vždy možné a reálné, že strategie vytvoří drawdown podobný tomu historicky maximálnímu a je to stále v pořádku. Takto obchodování prostě funguje.

Má zkušenost s mentorovanými tradery je taková, že obchodníci přestávají taktiky obchodovat v nejhorší moment – většinou když jsou v určitém drawdownu. A často těsně předtím, než se strategie vrátí ke své původní výkonnosti.

Podívejme se i na náš příklad, jak se výkonnost strategie vyvíjela dál. Z dlouhodobějšího pohledu drawdown vůbec nevypadá tak hrozně, jako vypadal v reálném čase:

Jakmile se strategie dostala z drawdownu, tak se jí začalo krásně dařit. Zpětně to tak pak vypadá, že maximální drawdown „nebyl vůbec hrozný“ a řada obchodníků jej vůbec nevnímá. Ale bohužel většinou jen do doby, než se dostanou do situace nového aktuálního drawdownu. Třeba takového, který vidíte na konci výše publikované equity křivky. Ten byl sice maximálně 18 %, ale vsadím se, že spousta obchodníků už by v dané situaci opět panikařila. Přitom historicky v dané strategii nejde o nic neobvyklého.

Jeden z hlavních úkolů, který se musí naučit všichni obchodníci, je překonávat drawdowny.

Mé tipy k drawdownům vycházející z 15+ let fulltime tradingu

Výkonnost strategie má vždy souvislost s riskem a tedy drawdownem. Budete-li mít agresivnější systematické strategie vydělávající průměrně například vyšší desítky procent ročně, je realistické očekávat, že max. realistický historický drawdown strategie bude také na úrovni vyšších desítek procent.

Pokud testujete strategii vykazující vysoké průměrné roční zhodnocení, ale současně velmi malý drawdown, většinou je někde chyba. Například je strategie již příliš optimalizovaná (a výsledky tak nejsou realistické).

Začínající obchodník zvládne drawdowny o velikosti tak max. 20-30 %. Pokud strategie vykazuje historicky vyšší hodnoty, určitě bych s ní nezačínal obchodovat.

Drawdown, který vám vyjde v backtestu, bývá často příliš optimistický. Například je důležité jej počítat nejen z výsledků uzavřených obchodů, ale i z jejich průběhů. Řada analytických softwarů přitom počítá historické drawdowny jen z výsledků uzavřených obchodů (u pomalejších swingových strategií pak bývají rozdíly desítky procent). Pokročilejším obchodníkům doporučuji počítat drawdown dále pomocí monte carlo simulací.

U pomalejších strategií může být drawdown dlouhý i několik týdnů. To je realita.

Překonávání drawdownu je z počátku náročnější u diskréčních strategií než u systematických. Diskréční strategie znamená, že obchodujeme s určitou naší zkušeností, na základě které časujeme obchody podle toho, co aktuálně vidíme v trhu. Systematické strategie jedou naprosto mechanicky podle předem stanoveného plánu. A právě naše zkušenost a vnímání reality se v drawdownu u méně zkušených obchodníků mění. Většinou chtějí rychle dohnat ztráty, a jsou tak agresivnější. Což vede k prohlubování drawdownů.

Psychicky se naučíte drawdowny překonávat pouze praxí a zkušeností. Proto tak doporučuji začít obchodovat s menší pákou, pomaleji a malým riskem. Jakmile si projdete několika drawdowny (které ale budou představovat opravdu malé finanční částky), váš mozek se začne realitě tradingu přizpůsobovat a postupně se naučíte drawdowny zvládat lépe a lépe.

Drawdown reálně nejde snížit tím, že „trochu poštelujeme“ parametry systému. Například tak, že změníme parametr nějakého používaného indikátoru. To, že se v backtestu drawdown mohl snížit, znamená jen to, že jsme vynechali nějaké hodně ztrátové obchody. Ty však s velkou pravděpodobností přijdou hned, jak člověk strategii spustí…

Drawdown se reálně snižuje zejména diverzifikací. Tedy skládáním strategií tak, že se vzájemně doplňují v období, kdy se jim daří. Proto je ale potřeba dobře rozumět důvodům, které vedou ve strategiích k profitům. Větší kapitál je tak vždy lepší obchodovat pomocí diverzifikovaného portfolia strategií.

Shrnutí

Překonání drawdownu reprezentuje jednu z největších výzev začínajících obchodníků. Každý si na začátku myslí, že přestát ztráty nebude problém, ale realita jej pak krutě zaskočí. Z mé zkušenosti je tak lepší začít obchodovat s plně systematickými strategiemi, které je možné dobře otestovat a na drawdown se pak lépe připravit. Začněte ale strategii obchodovat tak, abyste skutečně byli schopni akceptovat ztrátu reprezentující maximální drawdown. Váš prvotní cíl v obchodování by neměl být vydělávat peníze, ale dokázat strategie obchodovat systematicky, dlouhodobě a alespoň přes několik drawdownů.

Pamatujte, že pokud máte na účtu drawdown 50 %, musíte vydělat se zbytkem peněz 100 %, abyste byli zpět na původním stavu účtu! A takový výkon potřebuje čas, ve kterém je navíc potřeba obchodovat stále stejně podle pravidel.

Mnoho obchodníků přeceňuje, čeho lze dosáhnout v krátkém čase a podceňuje, co lze dosáhnout v delším časovém horizontu.

Toto je také jeden ze zásadních klíčů úspěchu a neúspěchu v obchodování.

Začínáte-li zhodnocovat malý kapitál, lze jej určitě rozmnožit do solidních úspor, ale vyžaduje to přiměřený čas. Pokud se na druhou stranu budete snažit stejný výsledek dosáhnout rychleji = agresivněji, prakticky nikdy nebude taková snaha korunována adekvátním výsledkem. Naopak o své počáteční úspory s vysokou pravděpodobností přijdete.

Řada traderů začíná s opravdu malým kapitálem – například 2 500 dolarů, které hrubě přepočítám aktuálním kurzem na 55 000 Kč. Není to moc peněz, ale je jasné, že jde o rizikový kapitál a každý by měl začít jen s takovou částkou, kterou si reálně může dovolit ztratit.

Co s takovou částkou dělat?

Většina začátečníků se patrně vrhne do nějakého rychlejšího obchodování s vysokou pákou (pokud netušíte, o co jde, tak určitě začněte tímto naším bezplatným kurzem) a postupně metodou začátek – konec obchodování nějakého pokusného systému zruší jeden účet za druhým. Po pár letech obchodování pak mívají takoví „tradeři“ spoustu teoretických znalostí z kurzů, hodně příspěvků v internetových diskuzích, ale žádný kapitál a praktický posun.

Nebo je zde možnost postupovat pomalu s dlouhodobou, a především systematickou vizí. Netlačit na pilu, vydělávat málo, ale jistě a peníze reinvestovat do trhů. Tedy využívat přehlížený svatý grál traderů – složené úročení. Takto se dá skutečně za ještě relativně krátkou dobou i z malých částek postupně vybudovat smysluplný kapitál. Byť například ze startovní pozice 2 500 dolarů to jde nejprve opravdu pomalu.

Jak prakticky na to?

Jelikož jde vždy o dlouhodobý plán, maximálně doporučuji jít plně systematickou cestou. Jinak není šance, že se dlouhodobě nebudete od cesty odchylovat. Systematická cesta znamená, že si dopředu připravíte zcela jasná pravidla, podle kterých budete postupovat. Pravidla je nutné otestovat na historických datech a získat naprostou důvěru v daný plán. Není třeba umět programovat, systematicky lze obchodovat i s pomocí například jednoduché excelové tabulky.

Jelikož jde o dlouhodobou cestu, je potřeba si vše nastavit tak, aby přístup negeneroval žádné zásadní náklady (pronájem sw, data atd.) a aby byl časově nenáročný. Čím menší pozornost budete malému kapitálu věnovat, tím lépe. Protože začátky jsou opravdu frustrující – pár procent z 2 500 dolarů jsou stále dost zanedbatelné peníze a většina začátečníků dojede na tom, že chtějí vydělat „alespoň o trochu víc“.

Pokuste si dále nastavit plán průběžného navyšování kapitálu po malých částkách. Například měsíčně. Tedy formu určitého „spoření“, které ale může právě díky složenému úročení výkonnost systému popostrčit za pár let neskutečně kupředu.

Konkrétní příklad

Jak může takový systematický plán vypadat? Uvažoval bych skutečně o něčem velmi jednoduchém a v případě malého kapitálu také využívajícím žádnou nebo opravdu minimální páku. Například nákup akcií s nejvyšším momentem je něco, co bude určitým způsobem fungovat vždy. A robustní systém lze postavit bez nutnosti nějakého programování nebo optimalizací (vedoucí v případě začátečníků vesměs k přeoptimalizaci). Inspirovat se můžete v článku Vytvoření momemtum portfolio systému obchodujícího akcie, kde jen s trochou snahy máte k dispozici kompletní obchodní systém. Systém popisovaný v článku obchoduje jednou měsíčně a mimo tento jediný den není třeba přístupu věnovat pozornost. Tedy opět ideální při práci s malým kapitálem, neboť vás to nebude omezovat v jiných aktivitách (které musíte dělat, protože z kapitálu 2 500 dolarů se zatím vyžít nedá).

Pokud budete přístup obchodovat 10 let, tak se váš účet bude s použitou obchodní strategií zvyšovat, ale bohužel start z tak minimálního kapitálu je vždy pomalý. Po odečtení obchodních poplatků byste za posledních 10 let měli na účtu cca 15 560 dolarů.

Jak jsem ale zmínil výše, v případě malého kapitálu je ideální přemýšlet o průběžném „spoření“ na obchodní účet. Řekněme, že se omezíte v kouření a různých párty a každý měsíc pošlete na svůj účet 200 dolarů (tedy hodně hrubě přepočteno 4 400 Kč). Samozřejmě to může být i méně – jde jen o příklad, ale také třeba více. Pokud to budete dělat pravidelně 10 let a nový kapitál hned zapojíte do obchodního systému, tak výsledek bude následující:

Na uvedené křivce je vidět, jak se vyvíjel stav účtu v čase (zobrazeno v logaritmickém měřítku). „Schůdky“ na začátku grafu jsou z důvodu, že strategie stála mimo trhy (viz filtr popisovaný v citovaném článku). Účet se tak zvyšoval jen o naše měsíční vklady.

Podstatný je výsledek – z původního kapitálu 2 500 dolarů je na konci 118 635 dolarů, tedy přes 2,5 milionu korun s tím, že v průběhu času jsme na účet vložili dalších svých 24 000 dolarů. 92 135 dolarů je ale čistý profit strategie! I po odečtení daní jsou to již částky, které s ohledem na vložené prostředky vůbec nejsou zanedbatelné a výrazně mohou zlepšit kvalitu života. Navíc uvedený příklad je pouze ukázkou, kterou lze dále rozvíjet a výsledky posouvat dále.

Můj osobní tip

Vím, že dlouhodobé plánování není příliš sexy. Ale zejména pokud nemáte moc vysoký kapitál, tak jedna z mála cest, jak jej výrazně rozmnožit, je pomocí složeného úročení. A to vyžaduje čas. Je tak dobré nějaký způsob tradingu podobný výše popsanému spustit co nejdříve.

A v případě popisované momentum strategie (které říkám SMO PRO) si stačí sednout k denním grafům trhu jednou za měsíc a strávit s nimi pár desítek minut. Zbylý čas můžete věnovat čemukoliv jinému – třeba studiu a obchodování agresivnějších systémů. Průběžné navyšování kapitálu „hlavního účtu“ může samozřejmě pocházet i z agresivnějších forem tradingu. V daytradingu se můžete zpočátku koncentrovat na práci s jediným kontraktem s cílem vydělat velmi realistických 200 dolarů měsíčně. Ty si budete převádět na hlavní účet se SMO strategií a využívat složené úročení pro jejich další zhodnocování. Toto je nastavení mysli, které vás posune ke konzistentním profitům, a nakonec i opravdu velkému množství peněz. Časem totiž člověk získá k podobným systémům vyšší důvěru a třeba i ochotu do nich „spořit“ více.

Jen pro dokreslení – pokud bychom již byli trochu zkušenější obchodníci a za posledních 10 let obchodovali stejný přístup s počátečním kapitálem 50 000 dolarů a každý měsíc přidávali na účet 1 200 dolarů (zase například coby výsledek nějakých agresivnějších forem tradingu, na které toto není nijak závratné číslo), pak bude výsledkem účet přes milion dolarů. A to už jsou peníze, se kterými se dá dál dělat leccos.

První krok k milionovým účtům je ale ten nejdůležitější – naladit hlavu na dlouhou cestu, vše si systematicky připravit, a hlavně pustit i malé peníze do práce. Každý den se počítá!

Kódy k hotové strategii

Cest, jak se dobrat k podobným systémům je řada. Pokud vyjdete z publikovaného popisu a budete o přístupu přemýšlet a dopracujete si například risk management, tak věřím, že se rychle dostanete k podobnému a možná lepšímu řešení.