Jump to content
Co nového? Mé kurzy
Články a tutoriály:
Hledat v
  • Více možností...
Najít obsah, který ...
Hledat výsledky v ...
Seriály Komoditní Manuál Psychologie obchodování
  • Pár úvah na téma mechanických strategií

    Před nedávnou dobou jsem zde zmínil knihu My Life as a Quant: Reflections on Physics and Finance (Emanuel Derman). Tato kniha mimo jiné pojednává o tom, jak autor pracoval jako šéf "matematického" oddělení pro Goldman Sachs. Přiznám se, že kniha mně velmi ovlivnila a skutečně přinutila velmi hluboce zapřemýšlet nad mechanickými strategiemi a výhodami, které dnes může v trhu drobný hráč mít, pokud si je vědom toho, s kým „bojuje“ na protější straně svého obchodu.

      


    Foto (c)iStockphoto.com/NoahGolan &nbsp 

    Začnu jednoduchou myšlenkou: představte si, že byste disponovali super-počítačem, který dokáže vzít historická data všech existujících trhů a otestovat na nich všechny existující indikátory, všechny existující patterny a všechny existující nástroje technické analýzy, které aktuálně existují. K tomu by takový počítač zároveň otestoval i veškeré možné kombinace, veškeré možné periody nastavení – a to vše na každém timeframe, který si jen dovedete představit – od minutových, přes denní, až po alternativní. V závěru vám počítač vypíše všechny kombinace, které v minulosti přinášely profit – neboli vám nabídne stovky ultra-sofistikovaných obchodních strategií. Líbí se vám taková představa? Pak mám pro vás novinku: na 99 % jsem si jistý, že velcí hráči na trhu takovéto technologie už dávno mají.

    Dovolte mně vysvětlit důvody, proč si to myslím.

    Začnu tím, jakou technologií dnes disponuji já – drobný trader, bez možnosti koupit si nejvýkonnější počítač světa a zaplatit nejlepší a nejgeniálnější mozky, co tato planeta má. Opomenu-li nástroje pro jednoduché backtestování a exekuci signálů (poměrně dobrý NinjaTrader, příšerně zastaralý Genesis atd.), disponuji také jedním špičkovým nástrojem, ke kterému jsem se spíše náhodou dostal před pár měsíci díky jednomu známému. Jedná se o speciální program založeným na optimalizacích s použitím genetických algoritmů, který dokáže během pár dnů otestovat na běžném notebooku s procesorem i7 veškeré alespoň trochu fungující kombinace následujícího:

    • až 128 různých indikátorů (RSI, MACD, MFI, CCI – cokoliv vás jenom napadne, prakticky není indikátor, který by nebylo možné otestovat),
    • libovolné nastavení rozsahu period pro každý indikátor,
    • až 6 různých timeframe,
    • až 6 různých trhů, kombinací mezi trhy, intermarket závislosti, včetně toho, že můžeme využít výpočet indikátoru z trhu A pro vstupní signály v trhu B atd.,
    • prakticky neomezený počet výstupních strategií, včetně pyramidování, scaling strategií atd.

    To vše navíc v kombinaci s faktem, že samotný algoritmus tohoto programu se soustředí v rámci optimalizačních procesů na globální maxima místo lokálních maxim (takže záměrně vyřazuje jakékoliv řešení, které by mohlo vypadat jako curve fitting), program nadále dokáže sám od sebe kombinovat několik různých vstupních strategií, aby došlo k co nejvíce vyhlazené equity, a nakonec dokáže i vybrané systémy podrobit velmi vyčerpávající walk-forward analýze, která opět vyřazuje jakékoliv řešení, které by mohlo zavánět přeoptimalizací a snižovat šance na robustnost daného systému. Aby toho nebylo málo, v programu si také můžete nastavit kritéria, se kterými má celý tento nástroj vyhledávat systémy – například „Perfect proffit correlation“, kdy algoritmus vyhledává jenom taková řešení, která jsou co nejblíže obchodování všech swingů stylem od spodku jednoho swingu k vrcholu druhého – tj. co nejblíže situaci, kdy byste obchodovali prakticky každý pohyb v trhu s maximální efektivitou.

    Toto je samozřejmě jen částečný souhrn toho, co tento program, který za vás vlastně sám vyhledává a staví obchodní systémy, dokáže.

    Nyní, pokud takovýmto řešením mohu disponovat já, zcela drobný trader, čím asi disponují největší a nejbohatší hráči na trhu?

    Vezměte vše, co jsem popsal výše, vynásobte to asi tak 10 000x a máte s vysokou pravděpodobností to, s čím dnes pracují nejlepší z nejlepších. I když o tom tito velcí hráči nikde nemluví (konkurence je vysoká a nemá cenu odkrývat karty druhým), jsem si velmi jistý, že nehovořím o žádné utopii, ale o absolutní realitě.

    Takže, jaké šance má vůbec dnes malý trader, který se snaží o stavbu často až velmi naivních obchodních strategií v na dnešní dobu velmi zastaralých programech, které ve většině případů nedisponují ani tak základní věcí, jakou je využití multi-core a výpočtu na X jádrech současně? Správná otázka. Pojďme se na ni podívat trochu hlouběji.

    Velké hráče je třeba lépe pochopit

    S poměrně vysokou jistotou tedy víme, že největší hráči disponují nejlepší hi-tech technologií. Pravděpodobně do ní investovali desítky milionů dolarů, docela možná i více.

    To tedy znamená, že záměr těchto hráčů je vydělávat stovky milionů dolarů, pravděpodobně ještě o jeden řád výše – jinak by byly veškeré podobné investice bezcenné. Vydělávat podobné peníze znamená, že musíme také obrovské peníze do trhu alokovat. Podobní hráči tedy potřebují mít možnost spravovat prakticky neomezené množství financí – a tudíž i spekulovat na trzích, které disponují gigantickou likviditou a je tedy reálné tam prakticky neomezené množství peněz uplatnit.

    Chceme-li tedy začít chápat velké hráče, musíme začít hledět na trhy jejich pohledem – to znamená velmi velkým pohledem.

    Pokud hráči potřebují extrémně likvidní prostředí, logicky začnou u forexu. Není pochyb, že forexové trhy jsou nejlikvidnější trhy na světě. Měnových párů navíc existuje pouze poměrně malá hrstka (v porovnání s desítkami tisíc akcií), není tedy příliš nemožné pustit super-počítače na veškeré existující forexové páry a nechat na všech současně otestovat naprosto vše – veškeré existující indikátory, patterny, vzájemné závislosti, matematické spojitosti, prostě vše, co jenom existuje, co bylo doposud vymyšleno a prezentováno – a co vás k tomu ještě dokáže napadnout. Umím si představit, že pro extra výkonné počítače, kterými dnes některé bankovní instituce disponují, musí být otázkou maximálně pár týdnů nechat si na základě historických dat vypsat každou existující strategii, která kdy v minulosti na forexovém trhu existovala – bez ohledu na timeframe a trh.

    Nyní porovnejte tuto velmi pravděpodobnou skutečnost s dle mého pohledu „zoufalými“ uživateli, kteří se opakovaně snaží o stavbu primitivních kombinací nejprimitivnějších indikátorů ve stejně primitivních programech, které jim „zdarma“ poskytne jejich broker. Je jasné, že drobný hráč na forexu nemá s čistě mechanickými strategiemi prakticky žádnou šanci. Pokud si myslí, že v trhu našel nějakou výhodu – garantuji, že už o ní dávno ví i někdo jiný, pravděpodobně někdo mnohem větší. Je jen otázkou času, než se začnou stavět strategie profitující na protiobchodování takové výhody – a výhoda se rázem rozplyne.

    Přesuňme se nyní od forexu k akciím, druhého nejlikvidnějšího trhu na světě (záměrně vynechávám dluhopisy, kterým nerozumím, takže se zde do této oblasti ani nehodlám pouštět). Akcie jsou obecně gigantický trh, u kterého však již nemůžeme tak jednoduše mluvit o likviditě. Existují totiž akcie extrémně likvidní (takzvané blue-chips), ale také akcie s minimální likviditou. Pokud velcí hráči potřebují umisťovat miliardy dolarů, s vysokou pravděpodobností začínají od nejlikvidnějších titulů na světě, takových jako jsou například IBM, Coca-Cola, McDonald nebo Exoon.

    Ještě donedávna bych považoval podobné akcie za zajímavé k obchodování, po měsících strávených nad akciovými statistickými arbitrážemi jsem však lehce změnil názor: domnívám se, že veškeré tyto ultra-likvidní akcie jsou dnes již natolik zatíženy mechanickým počítačovým obchodováním velkých hráčů, že je velmi těžké hledat na nich systém nebo výhodu pro sebe samotné. Dovolte mně opět vysvětlit, z čeho plyne tato má domněnka: při hledání ideálních párů pro akciové statistické arbitráže jsem samozřejmě začal s „notoricky známými“ páry, které se uvádějí jako vzorový příklad pro párové obchodování: například pár KO-PEP (Coca-Cola vs. Pepsi), kde by logicky měly fungovat statistické arbitráže velmi dobře, neboť se jedná o dvě zhruba stejně velké firmy, s naprosto totožným byznysem a velmi podobným podílem na trhu. Realita je však značně jiná: pokud začnete testovat podobné „ukázkové“ páry, velmi rychle zjistíte, že jsou to jedny z nejhorších, prakticky zcela nefunkčních párů. Osobně si to vysvětluji faktem, že jsou zkrátka a dobře příliš likvidní – takže na ně aplikují velcí hráči své velmi, velmi sofistikované matematické modely, proti kterým již menší hráč nemá sebemenší šance. Toto tvrzení bych uzavřel následovně: z mých vlastních testů se ukázalo, že jako nejlepší páry k obchodování jsou ty, které mají střední až nižší volume. Stále je můžete obchodovat se stovkami tisíc dolarů, s miliony dolarů už byste však začali mít problémy. Podobné akcie se evidentně ještě netěší až takovému zájmu velikánů, kteří investují obří rozpočty do super-počítačů, takže jejich zasaženost mechanickými systémy stále ještě není taková, aby i menší trader neměl šanci. Se zdravým sebevědomím zde tedy prezentuji kontrariánskou myšlenku: likvidita už není pro drobné hráče výhodou, ale nevýhodou. I když stále můžeme úspěšně obchodovat i velké akciové tituly, může to být těžší, než hledat zisky v těch menších.

    Ukončeme tuto část článku pohledem na komodity.

    Komodity jsou trochu jiná sféra, ve které se dle mého názoru hůře aplikují mechanická řešení. Komodity jsou reálná věc (hodnotu akcií i měn považuji za velmi imaginární - a jak opakovaně dokazuje FED, tak i snadno manipulovatelnou). V komoditách stále existují reálné vlivy, jako je počasí, sklizeň, geopolitické nepokoje atd. Zatímco hodnotu peněz a potažmo i akcií můžete částečně ovlivňovat skrze nástroje typu úrokové sazby, počasí zkrátka a dobře stále poručit neumíme. Aplikace mechanického přístupu na komoditách tedy vyžaduje trochu více než jen nasazení nějakého mechanického kódu nebo modelu. Samozřejmě, ještě před pár desetiletími existovaly jednoduché trendové strategie, které umožnily obchodovat komodity vpodstatě mechanickou cestou. Tento směr se však již zdá jako mrtvý – viděl jsem dokonce řadu strategií, které se snažily profitovat na opačných signálech oproti signálům známé trendové Turtle strategie. Podobné přístupy samozřejmě do té doby funkční Turtle strategii již zcela vyřadili ze hry.

    Zdá se tedy, že v komoditách stále existují rovnější šance než v jiných trzích. Na druhou stranu ale musíme pracovat i s mnohem větší opatrností – právě proto, že vlivy a faktory jako počasí jsou zcela nepředvídatelné.

    Jiná kapitola jsou pak „abstraktní“ komodity, zejména oblíbené indexy pro intradenní obchodování.

    I zde bych začal pohledem na likviditu.

    Osobně se domnívám, že postavit úspěšnou intradenní mechanickou strategii na tru ES (e-mini S&P) je prakticky nemožné. I tento trh disponuje již dostatečnou likviditou na to, aby vzbuzoval pozornost silných hráčů. Přesto ale zůstává řada dalších komodit, které nedisponují až tak vysokou intradenní likviditou a přesto mohou být velmi zajímavé pro intradenní obchodování. Mám samozřejmě na mysli trhy jako e-mini Russell 2000 nebo elektronickou ropu. Myslím, že v podobných trzích ještě existují šance i pro drobnějšího obchodníka. Pár úspěšných intradenních strategií, které jsem viděl, se skutečně většinou obchodovaly na podobných trzích (ale objektivně musím říci, že jsem viděl i několik úspěšných mechanických strategií na trhu ES).

    Kde tedy máme šance?

    Možná, že vše výše popsané ve vás vzbudilo až lehkou depresi a zcela oprávněně se ptáte, jakou tedy jako drobní hráči máme šanci? Dobrá zpráva je, že šanci stále máme. Dokonce řadu šancí.

    Předně musíme vycházet z toho, co se zdá jako největší slabiny velkých hráčů.

    První z nich je bezesporu likvidita. Pokud půjdete do trhů, které nejsou co se likvidity týče vyloženě „hype“ (tzn. zprofanované každým brokerem a denními zprávami v televizích typu CNBS a CNN), ale zároveň budete obchodovat trhy se stále rozumnou likviditou, je méně pravděpodobné, že jsou takové extrémně zatíženy mechanickými strategiemi velkých hráčů. Do určité míry určitě budou, ale stále se bude jednat o míru, u které máme jako drobní spekulanti šance.

    Další výhoda, kterou jako drobní hráči máme, bude možná trochu překvapující, ale poměrně pevně si za ní stojím: je to jednoduchost. Po studiu řady knih a článků na téma velkých hráčů jsem došel k závěru, že podobné instituce již ve své „velikosti“ nedokážou přijmout jakékoliv řešení, které by se mohlo zdát jako příliš snadné. Jinými slovy, pokud podobné instituce platí extrémní částky za super-složité počítače a super-geniální mozky, očekávají super-komplexní a super-geniální řešení na úrovni toho, kolik peněz vynakládají. Je to zvláštní psychologický fenomén, nad kterým přemýšlím již dlouhou dobu, ale čím dál tím více se utvrzuji v tom, že je pravdivý. Jen si představte, že jste majitelem super-fondu a děláte nábor na nové zaměstnance. První z nich vám slíbí zhodnocení 25% s nejjednodušší strategií IronCondor. Druhý vám řekne, že neví, kolik by uměl zhodnotit – ale povykládá vám o svém super-nápadu na geniální optimalizační proces hledící na trhy z pohledu clusterů. Kterému spíše nabídnete práci?

    Dobré a jednoduché nápady tedy stále budou cestou, jak hledat funkční řešení i v dnešních trzích, kde proti vám stojí armáda institucí vybavena tím nejlepším, co existuje. Musí se však jednat o nápady jednoduché, nikoliv stupidní. Musíte se nejprve dobře naučit pozorovat trhy a na základě pozorování přicházet s jednoduchými ideami, které budete zkoušet testovat. Pozorování je to, co dnešním velkým hráčům chybí – jsou natolik zahlceni technologiemi a vysokou matematikou, že často přehlížejí to základní – trhy. Jelikož se se mnou občas někteří naši studenti podělí o nějaký jednoduchý nápad, mohu zodpovědně říci, že jsem až překvapený, jak snadno se dá oponovat špičkovým technologiím s pomocí jednoduchého nápadu, který má hlavu a patu (a kterému předcházelo dlouhé pozorování trhů). Kreativita je to, co stále chybí počítačům – a v čem člověk může excelovat.

    Poslední jednoznačnou výhodou malých hráčů je diskréční obchodování. Pokud najdete něco, co vám může pomoci v obchodování – a zároveň to nejde snadno naprogramovat, máte svou velkou výhodu. Osobně tvrdím, že pokud jde něco naprogramovat, už o tom ví i někdo další než vy. Pokud se ale naučíte například perfektně rozeznávat chop a stát stranou chopu jen na základě zkušeností nasbíraných z čistého pozorování, pak vám garantuji, že máte výhodu, na kterou je zatím každý počítač krátký. Doposud jsem neviděl jediné počítačové řešení, které by dokázalo být vysoce efektivní v rozpoznávání chopu. Zrovna tak postupem času nasbíraný cit pro trhy a flexibilita je něco, čemu se stále nevyrovnají ani nejrůznější AI (Artificial Intelligence – umělá inteligence). Vím, o čem mluvím, protože i tímto směrem jsem se zabýval.

    Jen tak mimochodem, vše bych rád ukončil návratem k začátku článku. Abych podpořil poslední část tohoto článku, rád bych vám napsal, že doposud neobchoduji jediný systém, který by vzešel z technologie postavené na genetických algoritmech, kterou jsem popsal výše. Ano, tato technologie mně dokázala „nabídnout“ již bezpočet velmi zajímavých obchodních systémů, k žádnému z nich však nemám důvěru, abych takový pustil live. Je to jen počítačový výplod, ve kterém mně chybí nějaká jasnější logika, kterou bych mohl opřít o reálná pozorování. Tuto technologii tedy využívám pouze jako dílčí nástroj k efektivnějšímu zpracování nápadů, které vzešly právě z pozorování trhů – například pokud potřebuji otestovat 100 filtrů a 30 druhů výstupů k novému tradingovému nápadu. To je přesně to, kde vám podobné technologie udělají dobrou službu. Na začátku ale stále stojí člověk, jednoduchý nápad, zkušenost s trhy a dlouholetá pozorování.

    Tolik tedy k mechanickým strategiím. A znovu podotýkám, že celý tento článek jsou pouze úvahy. Je tedy třeba se takto ke článku také stavět.

    5.9.2010

    Tomáš Nesnídal


×
×
  • Vytvořit...

Důležitá informace

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy.