Jump to content
Co nového? Mé kurzy
Komunita:
Hledat v
  • Více možností...
Najít obsah, který ...
Hledat výsledky v ...
Diskuze Sledované příspěvky Žebříčky

Diskuze k článku: Psychologie úspěchu 4: jdeme tam, kam hledíme


Doporučené příspěvky

Velmi dobre opisaná pravda z velkým treskom.Osobne som mal mnoho krát v živote chvile že ak som za nieči až moc tvrdo išiel ciel bol v nedohladne.
Rokmi som zistil že ak človek ludovo povedané "ak netlečí na pílu" dopracuje sa k výsledku skorej.Podobne som to mal ked som začinal podnikať.Ked som lietal od klienta ku klientovy tak objednávky nechodili presto že som spravil pre to všetko.Popri podnikaní som rozbiehal ešte inú zarobkovú činnosť a tak na podnikanie bolo menej času. A zrazu klienti začali klopať a objednávať a dokonca rozširovať požiadavky.
Tak to nejako som to prežil aj na iných častiach život.
Všetko má svoj čas a hlavne nechať veciam volný priebeh.
Marian

Link to comment
Sdílet pomocí služby

Tomáši,v tomto článku sem se fakt našel jelikož 2 měsíce zpátky jsem byl ve velmi podobné situaci. Byl sem z toho trochu nešťastný a chvíli tápal co dál.Ale má vize a cíl který v tradingu které mám mě rychle vrátil zpět na moji "cestu" a již nějakou dobu se věnuji tradingu tak pilně jako předtím.....a určitě mi v tom pomohl pohled do budoucnosti.
Díky této zkušenosti jsem dnes ještě více přesvědčen v to co mi trading přináší a co v něm chci dokázat.

Přeji mnoho úspěchů

Tomáš

Link to comment
Sdílet pomocí služby

clanek je zajimavy, inspirativni, ale ja se s timhle nemuzu uplne ztotoznit. Clovek svou minulosti posuzuje budoucnost a pritomnost. Ja si nemyslim, ze pohled do minulosti je spatny, kdyz si clovek t tohoto pohledu bere ponauceni. Neni spatne delat chyby, neni spatne se na tyto chyby do minulosti ohlednout, pokud si z toho beru ponauceni. Znam nekolik lidi, co nemaji s pohledem do minulosti problem, vubec do ni nehledi. A delaji tu samou chybu dokola a dokola a dokola. Ja chci jit dopredu, a kdyz hledam cestu, tak se vetsinou pred tim, nez se rozhodnu ohlednu zpet a rikam si, nedelam tu samou chybu jako uz driv? Co je jiste spatne je neustale se patlani se v minulosti a knuceni, ze jsem nemel ty same podminky, ze jsem neco zvoral atd.
V roce 1991 mi v bance nabidli uver 100.000.000,-- Kc, ktery bych byval asi nemusel splatit, ja jsem mel strach a hlavne, nevedel jsem, co bych s temi penezi delal. Byla to chyba, jiste ji lituji, ale nestravil jsem poslednich 16 let vzlykanim, jak jsem prosustroval zivotni sanci. Dneska uz bych se nebal, a vzal to :) Vzal jsem si ponauceni a neplacu, ze to nejde opravit. Kdybych do minulosti nehledel, treba bych priste tech 100 mega zase nevzal a to by byla skoda, nemyslite? :) Naproste vetsiny svych chyb v minulosti nelituji, v cele rade je to naopak, posilily mne a pomahaji mi na ceste vpred, minulost mi neni zatezi, ale naopak, mnohdy me posouva dopredu rychleji.

Link to comment
Sdílet pomocí služby

Myslim,ze jsi to Regisi vystihl presne - na to same jsem myslel pri cteni clanku.Hledim a kracim dopredu,ale minulost mam stale na pameti protoze diky te se snazim neopakovat chyby (ktere i kdyz nepotesi,tak nam pomahaji se zlepsovat a diky minulosti mohu bilancovat zda bylo me rozhodnuti spravne) a dostavat se dal.Hlavne diky tomu jsem tam kde jsem a verim ze se dostanu jeste mnohem dal.Nebilancuji a nehrabu se v minulosti stale dokola,ale urcite ji mam na pameti.

Link to comment
Sdílet pomocí služby

to regis,PD:
myslím si, že Tomáš nechtěl napsat že koukat do minulosti je něco špatného a neměli bychom to dělat-i Tomáš kouká do minulosti....ale je důležité se z té minulosti poučit a né se v ní "sťourat" a hrát si na ublíženého nebo něco podobného. Pokud si ze své minulosti vezmete poučení a v budoucnu tu samou chybu již neuděláte, tak Váš pohled do minulosti přinesl ovoce! I já se občas kouknu zpětně a beru si z toho to,co je pro mě důležité,ale rozhodně se nesnažím v minulosti pitvat a stěžovat si druhým.

Tomáš

Link to comment
Sdílet pomocí služby

Článek je skvělý.Podobnými tématy se zabývám už pár let.Na tyto a podobné motivační témata jsem četl nejlepší knihy od P.Mulforda a O.Mardena. Nejdůležitější je to vše ihned začít praktikovat a zasadit do sebe protože lidé rádi zapomínají.Rádi se vrací k tomu co je pohodlné.My jsme však silní a vždy letíme vpřed právě těm nejkrásnějším realitám které si jen dokážeme představit myšlenkou která je silou jako blesk.
Ať se všem daří na poli štěstí.

Link to comment
Sdílet pomocí služby

Souhlasím naprosto s tím, že je potřeba si vytyčovat cíle, a místo pohodlného nebo nostalgického hledění zpět je rozhodně lepší říct si, že když se do toho pořádně opřu, že změna prostě dříve či později musí nastat. Co mě však maličko zaráží je to upnutí se na budoucnost. Já osobně jsem takového názoru, že minulost nezměníme, ale nelze si ani na 100% nalinkovat budoucnost (co víme, jestli se dožijeme zítřku?). I kdyby to šlo, není snad přítomnost to jediné co opravdu máme? Pokud bychom na chvíli odstřihli pamět spojenou s minulostí a představivost spojenou s budoucností - co by nám zbylo? Tady a teď. Podle mého názoru je upínání se na budoucnost velice nebezpečná věc - stejně jako na minulost. Pokusím se to nastínit malým příběhem: Jeden ambiciózní mladý muž přišel za moudrým starcem a povídá mu: Mám velkou radost, dostal jsem se na právnickou fakultu! Stařec na to: To je skvělé, a co dál? Dál? dotázal se mladík...Dál mám v plánu úspěšně dostudovat a být nejlepším studentem v ročníku. A pak? otázal se stařec. Pak nastoupím u věhlasné právnické společnosti. A pak? ptá se stařec znovu. Pak se vypracuji až na pozici ředitele. A pak? znovu stařec. Pak budu vydělávat spoustu peněz a moje rodina bude mít skvělý život. A pak? ptá se stařec neoblomně znovu. Pak zestárnu a půjdu do spokojeného důchodu. A pak? opáčí donekonečna stařec. "Pak jednoho dne zemřu." řekl udiveně mladík. A pak?...zeptal se naposled stařec.
Tímto jsem nechtěl říct, že nemá smysl nic plánovat. Má to smysl. Ale spíš to dělat pro tento okamžik, nikoli pro budoucnost. Proč si zpíváte? Děláte to pro budoucnost? Já kupříkladu hraji na kytaru. Onehdá se mi do rukou dostalo výukové video s jedním vynikajícím kytaristou. Zařekl jsem se, že chci také zvládnout to, co on umí. Hrál jednu stupnici v šetnáctinových notách při rychlosti metronomu 200 tiků za minutu. Neuvěřitelná rychlost. Tou dobou já měl problém zahrát správně tuto stupnici alespoň na 80 tiků za minutu. Můj cíl bylo dostat se alespoň na 150 tiků a díky tomu, že jsem si naplánoval, že budu v budoucnu lepší a za touto představou jsem šel, tak jsem svého cíle také dosáhl. Časem jsem ale o této cestě přemýšlel. V tomto období jsem byl tak posedlý touhout být lepší, než jsem byl, že jsem si vlastně neužíval pocitu přítomnosti a radosti z toho, co umím právě teď. Vyvolávalo to ve mě tak trochu deprese, protože jsem byl frustrován tím, že jsem někým jiným, než kým chci být. A co je horší - uvědomil jsem si, že jsem si na tento způsob myšlení navykl a když jsem pak dosáhl na onu vysněnou metu, nebylo to zdaleka tak vítězoslavné, jak jsem si předsevzal. Měl jsem prostě pocit, že je to normální a místo radosti, že jsem tehdy dosáhl cíle, jsem pouze začal přemýšlet, co bych ještě tak na sobě zlepšil, abych byl ještě lepší. Proti zlepšování nic nemám. Ale kde je ta radost? To prožívání každé vteřiny? Podle mého názoru, lidé, samozřejmě včetně mě, utíkají v myšlenkách do minulosti, ale i do budoucnosti, protože mají strach z toho přijmout věci takové, jaké jsou. Mají strach přijmout sebe sama i se svými mínusy a tak hledí vstříc budoucnosti, kde si sebe sama představují lepší, krásnější, nebo že jsou dočista uplně jiní. S minulostí je to totéž. Je to návrat k něčemu, co už není, co možná bylo lepší než je dnes. Lidská přirozenost je taková, že utíkáme před bolestí, utrpením. Může mít jakoukoli podobu. Frustrace z neúspěchu na komoditním trhu, bolestná hádka s milovaným partnerem. A tak si lidé volí často "žití" pro minulost nebo pro budoucnost. Ani jeden z nich však nežije právě tady a teď.
Závěrem bych rád podotkl, aby byl můj příspěvek pochopen správně, že rozhodně nemám nic proti cílevědomému přístupu, obdivuji úspěšné lidi a dívat se do budoucnosti rozhodně má svůj jistý potenciál (na rozdíl od dívání se do minulosti). Chtěl jsem jen vyjádřit svůj názor na často u většiny lidí přílišnou připoutanost k těmto oběma v podstatě pofiderním časovým obdobím. Žádný problém se nevyřeší jindy než "tady a teď" a pokud jeho řešení má přijít v budoucnosti, pak i v té budoucnosti to bude až "tady a teď". Mějte se pěkně a přeju Vám mnoho úspěchů.

Link to comment
Sdílet pomocí služby

Zdravim vsechny,
clanek je ve sve podstate velmi vystizny. Pokud se nekdo stoura v tom, co mu kdo, kde, jak udelal, zustane tam kde je. Je potreba se divat dopredu a prekonat nase bolistky a chyby z minulosti. Samozrejme, je nutne zit pritomnosti, ne pouze budoucnosti. Ja treba delam to, ze si dam nejaky cil a snazim si veci delat tak, abych si je uzival prave ted. Napr. dam si cil, ze chci vydelat tolik a tolik penez a delam to cestou, ktera me bavi. Pokud by pro me muj cil znamenal nutnost delat kroky, ktere by me nebavily, zmenil bych svuj cil. To je presne odpoved na priklad s kytarou. Byl to spatne stanoveny cil. Cooler21 si dal cil, jehoz realizace jej nebavila. Takove cile nefunguji. Vetsina nasich kroku je cesta pokusu a omylu. Kdyz clovek zjisti, ze je na spatne ceste, musi si z toho vzit ponauceni [pohled do minulosti] a nastavit si novou, lepsi cestu [kterou si bude uzivat kazdy den].

Ja jsem to take tak pochopil z Tomasovych clanku.

Preji vsem mnoho uspechu!!

Libic

Link to comment
Sdílet pomocí služby

×
×
  • Vytvořit...

Důležitá informace

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy.