Jump to content
Co nového? Mé kurzy
Články a tutoriály:
Hledat v
  • Více možností...
Najít obsah, který ...
Hledat výsledky v ...
Seriály Komoditní Manuál Psychologie obchodování
  • Proč budu vždy upřednostňovat vlastní správu peněz před investičními fondy

    Na našem serveru se netajím tím, že mám značnou nedůvěru k investičním fondům všeho druhu a že za rozumnější volbu považuji vlastní aktivní spravování financí. Dnes k tomuto tématu napíši trochu více.

    Za řadu let jsem pochopil osvědčenou pravdu, že nikdo to s vašimi penězi nebude nikdy myslet tak dobře, jako vy sami. Jinými slovy, chcete-li z vašich peněz udělat více peněz, pak se domnívám, že nejlepším člověkem k tomu určeným jste pouze a jen vy sami (tedy pokud nejste skutečně velmi bohatí a nemáte tak možnost se dostat do těch pár uzavřených investičních fondů, které nemalé peníze skutečně vydělávají). Řada lidí se přesto stále domnívá, že je lepší svěřit své peníze „odborníkům“. Realita je však taková, že odborníci často nevědí o spravování peněz o nic více, než vy sami.

    Pokud začneme uvažovat o tom, že dáme své peníze do správy někomu cizímu, není možné spokojit se pouze s marketingovými letáčky a exoticky znějícími názvy fodnů, které se snaží posouvat cosi „ lepšího a úspěšnějšího“. Je třeba se trochu zamyslet nad několika základními fakty, na jejichž základě řada fondů funguje a které veřejnost příliš nezná. Zde jsou.

    1. Zájem řady fondů je ve skutečnosti příliš nevydělávat

    Možná vám to zní podivně, ale je to tak. Řada fondů si je vědoma velmi nechtěného efektu v případě, že by byly abnormálně úspěšné: tím by bylo automatické očekávání, že se bude situace v dalším roce opakovat. Klienti fondů jsou v těchto záležitech neoblomní – výkon již jednou dosažený chtějí vidět zopakovat znovu a znovu. Jenomže se správou peněz to není jako ve sportu: pokud zaběhnete 100 metrů za nový rekordní čas, máte docela silné šance, že se vám podaří váš nový rekord ještě několikrát zopakovat, možná překonat. Pokud však dosáhnete velmi dobrého výsledku s fondem v jednom roce, může to být jen otázka štěstí a příští rok může naopak skončit v zárorných číslech. V takové situaci by samozřejmě klienti fondy hromadně opouštěli a chtěli své peníze umisťovat jinam.

    Investiční fondy jsou si tohoto fenoménu velmi dobře vědomy a tak se snaží být jenom o malinko lepší než index S&P. Toto zaběhnuté „indexové“ srovnávání snížilo tlak na efektivitu fondu na minimum – většina traderů, které znám kolem sebe, překonává ročně index S&P zcela hravě a často o velmi vysoká čísla, což staví investiční fondy do totální průměrnosti. Aby navíc byla situace ještě trochu složitější, snaží se „odborníci“ široké laické veřejnosti namluvit, že vlastně překonání indexu S&P je ta nejvyšší meta a že dokázat něco takového je velmi úspěšný výkon... Veřejnost něčemu takovému poměrně rychle a snadno uvěřila a dnes má často problémy přijmout vidinu toho, že srovnání s S&P zaručuje spíše velmi podprůměrný výkon a že aktivním tradingem se dá docílit neporovnatelně lepších výsledků.

    Fondy obecně si vytvořily docela slušné alibi na svoji (pod)průměrnost a aby tomu ještě nebylo málo, jen velmi málo fondů ze všech existujících navíc dokáže index S&P 500 překonat.

    Fondy ale vědí moc dobře, že pro jejich klienty je lepší být průměrný: pokud se jim bude každý rok dařit alespoň tak, jako indexu S&P (který veřejnosti nadhodily jako návnadu, kterou většina hravě spolknula), klienti budou vesměs spokojení a budou své peníze ve fondu nechávat co nejdéle. Kdežto kdyby se snažili podávat vysoké výkony, mohlo by jim to paradoxně o to více ublížit v momentě, kdy by takový úspěch nedokázali zopakovat, nebo se k němu alespoň přiblížit v následujícím roce.

    Apropo, ono zaběhnuté, totálně nesmyslné srovnávání s indexem S&P mě nejvíce baví v letech, kdy index S&P 500 zaznamená negativní růst (toto je bankéři používaný výraz pro ztrátu). V takové době si vede mizerně i řada fondů a jejich klienti dokáží i přes ztrátu projevovat spokojenost, protože dostatečně podlehli vizi, že pokud ztrácí i S&P, pak je vlastně vše v naprostém pořádku...

    2. Řada fondů se raději snaží vytvářet aktivitu před zisky

    Mám několik přátel pracujících ve fondech a tak jsem měl možnost poznat řadu „zákulisních“ skutečností. Další z nich je ta, že klienti velmi často upřednostňují aktivitu před zisky a tak se tomuto podivnému fenoménu snaží řada fondů přizpůsobovat.

    I když se to opět zdá postavené nahlavu, běžný člověk je v oblasti správy svých peněz cizím subjektem značně paranoidní a tak vyžaduje co nejčastější přísun informací o tom, co se s jeho penězi děje.

    Jako by to ale nebylo málo, řada klientů navíc preferuje, když se s jejich penězi něco děje, před tím, že se nic neděje.

    Řekněme, že dva lidé neznalí fungování trhů dají své peníze do dvou různých fondů.

    Prvnímu z nich je poslán email, že byly nakoupeny akcie GOOGLE, o jejichž růstu je dlouhodobě fond přesvědčen.
    Druhému z nich je každý měsíc posílán email o tom, že jeho peníze byly investovány do vysoce strukturovaného portfolia, které mění každý měsíc dle situace své složení – a právě o změně složení je pravidelně klient informován.

    Paradox je, že i kdyby první fond vydělával více, řada lidí dá přednost druhému fondu, protože pocit aktivní správy a neustálé akce v nich budí dojem, že je s jeho penězi „odborníky“ lépe zacházeno a že „odborníci“ mají být placeni za aktivní činnost, nikoliv za nečinnost. Proto mnoho fondů opět bude dávat přednost velmi průměrnému výkonu, avšak s tím, že budou moci svým klientům zasílat každý měsíc značný sumář blábolů, který bude tvořit větší dojem, že fond ví, co dělá (většinou to neví), a tím si udrží u sebe klienty déle (a bude na nich moci více vydělat na různých poplatcích).

    3. Řada fondů musí vykazovat kvartální výsledky

    Jedním z obecných výmyslů společnosti je neustále sledovat výkonnost jakéhokoliv byznysu na kvartální bázi. Samozřejmě, že má taková věc něco do sebe, avšak tento požadavek byl přenesen i na veliké množství investičních fondů.

    Problém s takovýmto tlakem na správce fondů je opět v nutnosti vykazovat každý kvartál pozitivní výsledky. A tak je pro správce fondu opět lepší pokusit se za první kvartál vykázat zhodnocení pouze 2% a tím si na sebe uplést menší bič pro příští kvartál (navíc i kdyby příští kvartál skončil -2%, může manager v klidu říci, že se zase tolik neodchýlil od výkonu z předešlého kvartálu), než udělat jeden kvartál 25% a pak donekonečna vysvětlovat, jak to, že druhý kvartál udělal zhodnocení pouze 3% (nebo snad dokonce i -3%, což už by v tomto případě bylo považováno za zcela neakceptovatelné odchýlení od předešlého výkonu).

    4. Příliš mnoho managerů fondů jsou bohužel totálně mizerní obchodníci

    Mnoho lidí se domnívá, že správci a manageři fondů jsou odborníci, kteří rozumí tomu, co dělají. To je však spíše výjimkou. Příliš mnoho správců fondů bohužel tradingu a investování moc nerozumí a jelikož obchodují cizí peníze, nikoliv své, necítí ani potřebnou zodpovědnost.

    Pár fondů jsme již s Petrem navštívili a při mnohých návštěvách jsme měli bohužel spíše pocit, že manageři fondů nevědí pořádně co dělají, než že by měli jasně definovanou strategii. Samozřejmě opět existují výjimky, ale smutnou skutečností zůstává, že fondy často zakládají zkrachovalí obchodníci, kteří si jsou vědomi, jak snadno mohou vydělat na poplatcích, a přitom se nemusí ani snažit o mimořádný výkon. Osobně bych nevěřil žádnému fondu, u kterého bych neviděl jasný popis jejich strategie, historické výsledky, backtesty a přesné důvody, proč si daný fond manager myslí, že bude daná strategie fungovat i v budoucnu.

    Situace fondů je složitá i v tom, že v řadě zemí jsou příliš omezené legislativou a to jim často neumožňuje dělat to, co by bylo skutečně efektivní a mohlo přinést vyšší zisky. Proti takové skutečnosti se samozřejmě špatně bojuje a opět spíše hovoří pro skutečnost, že výkony fondů mohou být jen a jen velmi průměrné, v porovnání s vlastním aktivním tradignem mdlé a mizerné.

    6. Většině fondů může být úplně jedno, zdali vám vydělají nebo ztratí peníze – ony vydělají stejně

    Většina fondů žije z poplatků a to hovoří za vše. Nestačím se divit, jak vehementně nabízejí u nás různé investiční fondy své produkty, v reklamních letáčcích vám slibují předčasný důchod a ve finále vám naúčtují na různých „vstupních“, „výstupních“, „managerských“ a já nevím jakých ještě poplatcích víc, než o kolik vám zhodnotily. Co je ale zarážející – poplatky vám naúčtují, i když vaše peníze ztratí! Takový byznys by se mně samozřejmě také líbil: dejte mi své peníze, já si z nich vezmu svou desátku a bude mně jedno, co pak bude s vašimi penězi dál. Když si vezmete, že fondy mají desítky tisíc klientů, je to velmi dobrý byznys, kdy se vlastně nemusíte moc snažit a stejně si vyděláte – ať dělají trhy cokoliv.
    Samozřejmě, existují i fondy, které si berou peníze jen z vydělané částky, které skutečně dokáží opakovaně podávat mimořádné výkony a vydělávat svým klientům mnoho peněz. 99% takových fondů je ale uzavřených většinou pouze pro „VIP“ klienty, kteří dají do fondu částky začínající šesti nulami. Jinými slovy, jsem názoru, že opravdu dobré fondy jsou opět jen pro bohaté a obyčejný člověk bude častěji oškubán na poplatcích, než aby si ve fondu výrazněji přilepšil.

    Závěr

    Investiční fondy jsou obrovský byznys, který se musí podřizovat v prvé řadě klientům. A klienti, neustále hnáni strachem o své peníze, ztrácejí velmi často jakékoliv racionální uvažování a ve svém emotivním rozpoložení a finanční nevědomosti tedy začínají mít požadavky, které nutí fondy k raději malým, ale stabilním (podprůměrným) výkonům a nebo díky kterým fondy tráví více času marketignem a pravidelnými zpravodaji, než skutečným zhodnocováním peněz.
    To vše vede fondy k mizerným výkonům, které se navíc snaží prodávat za mimořádné.

    Jádrem toho všeho je tedy to, že nikdy nikdo nebude na vaše peníze větší odborník, než vy sami a že aktivní vlastní správa peněz může být pro mnohé lepší alternativou, pokud skutečně vyžadují lepší zhodnocení. Mnoho lidí se mě často ptá, jak je možné, že intradenní obchodník může svých 5000 USD otočit s klidem o 100% za jediný měsíc, když fondy sotva dokáží vašich 5000 USD otočit za rok o 10%. Velmi těžce pak lidem vysvětluji, že to, kolik zhodnocují fondy, je naprosto neadekvátní a nevhodné srovnávací měřítko pro to, jak dobře si může člověk vést, když se rozhodne své peníze spravovat sám... Samozřejmě si ale také můžete vést i podstatně hůře, pokud nedokážete za své peníze přijmout dostatečnou zodpovědnost a brát daný úkol smrtlně vážně. V tomto ohledu budou mít fondy u lidí vždy větší popularitu: je jednodušší vinit z nezdaru fond, než sám sebe.

    10.2.2008

    Tomáš Nesnídal


×
×
  • Vytvořit...

Důležitá informace

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy.