Klíčová role money managementu na cestě k úspěchu v tradingu

Rychlé propady akciových indexů se pochopitelně promítly i do výsledků řady obchodních strategií. Nakolik pomůže, pokud bychom obchodovali strategii zajištěně? Tj. při otevírání dlouhých pozic v akciích bychom pozice jistili prodejem indexu?
V tradingu je úžasné, že samotnou strategií vesměs obchodování jen začíná. Konečné výsledky jsou do velké míry ovlivněny především tím, jaký money management na jednotlivé vstupní a výstupní logiky aplikujeme. Tedy jak s pomocí velikosti pozice ovlivňujeme celkový risk profil strategie.
V minulém článku Klíčová role money managementu na cestě k úspěchu v tradingu jsme si ukázali jeden možný přístup řízení risku. Dnes se chci podívat na další, který se ještě více blíží oblastem, ve které sám vnímám největší svatý grál – zajišťování pomocí long/short diverzifikace v rámci portfolia.
Řekněme, že budeme obchodovat některou z tradičních reverzních strategií nakupující akcie. Ty spočívají v tom, že nakupujeme trhy po výrazném krátkodobém poklesu a držíme je pár dnů do doby, než se jejich cena vrátí do běžné hodnoty. Tedy princip využívající neefektivitu trhu vznikající díky krátkodobé panice – obchodníci se často iracionálně zbavují pozic, které proti nim prudce klesnou.
Reverzní strategie fungují dobře a dlouhodobě. Slabé chvilky mají ale v momentě, kdy prudce poklesne celý trh (jako například nyní v reakci na koronavirus). Cena slabé akcie se nevrací k běžné hodnotě, ale dál klesá s celým trhem a strategie se propadá do drawdownu.
Takto to může vypadat konkrétně. Jde o hypotetickou strategii nakupující bez páky 5 pozic v akciovém indexu SP100:

Strategie dlouhodobě krásně vydělává, ale pochopitelně rychlé propady celého trhu se promítají do drawdownů. Bez použití páky se drawdowny u podobných strategií vesměs pohybují v aktuálním kontextu kolem 30 %:

Jak by vypadaly výsledky, pokud bychom strategii obchodovali se zajištěním?
Tedy na každých 1 000 dolarů otevřených v dlouhé akciové pozici bychom otevřeli short pozici v akciovém indexu v hodnotě stejných 1 000 dolarů?
Pokud má naše strategie dlouhodobý edge, měla by i se zajištěním vydělávat (protože by měla bez hedge index překonávat). Jaké ale budou konkrétní výsledky napoví až konkrétní backtest. Ten jsem provedl za vás a výsledky jsou tyto:


Výnosová křivka podle předpokladu nemá tak hluboké propady, protože když prodělává samotná strategie nakupující akcie, vydělává short pozice v indexu.
Z tohoto pohledu vypadá podobný hedge (zajištění) jako dobrý nápad.
Bohužel každá ochrana v trhu stojí peníze. A stejné je to se zajištěním pomocí indexu. Je potřeba si uvědomit, že zajištění je v trhu permanentně a v dobách růstu indexu „ztrácí peníze“. Prostě stejně, jako klasické pojištění – to nás stojí spoustu peněz a využijeme jej jen ve výjimečných případech.
Konkrétně se výkonnost strategie snížila s využitím zajištění z ročního zhodnocení 20,15 % (bez páky) na 14,24 %.  Současně se nám ale o polovinu snížil historický drawdown.
Vyplatí se tak obchodovat reverzní strategie se zajištěním pomocí indexu?
Na uvedeném příkladu je vidět, že to nemusí být špatný nápad. Hodně bude záležet i na konkrétních strategiích a doporučuji s principem experimentovat. Je možné testovat i to, že nezajišťujeme plnou pozici, ale jen částečnou atd.
Samozřejmě v praxi hedging přináší další výzvy například v technické implementaci. Otevíráme další extra pozice a z pohledu EU traderů musíme řešit i to, jakým trhem se zajistit. Protože klasické americké ETF nemusí být na malých účtech k dispozici. Použít jdou ale například mikrokontrakty na akciové indexy, což je prakticky řešení, které sám používám. Hedge nevytvářím úplně mechanický, ale zajišťuji se pomocí strategií – viz +93 % za 3 měsíce – breakout systém na ES, kdy v této výjimečně volatilní době velmi dobře fungují trendové obchody (i do shortu). A díky možnosti využívat mikrokontrakty lze podobné strategie jemně škálovat tak, aby se vhodně doplňovaly se zbytkem portfolia.
Je ale pochopitelné, že vše chce v obchodování svůj čas a je dobré postupovat krok za krokem. Pro mnoho obchodníků tak může být výhodné jistit se v trzích zcela mechanicky – třeba short pozicí v indexu nebo nakoupením put opce. Ale vždy je dobré si konkrétní dopad hedgingu na strategii nasimulovat. Třeba tak, jak jsem to udělal v tomto článku.
K praktické stránce: Výše uvedené simulace jsem připravil v Amibrokeru pomocí low level CBT. V něm lze sledovat například velikost otevíraných pozic a podle toho upravovat velikost potřebného zajištění v indexu. Není to ale úplně triviální. A tak pro všechny, kdo chtějí s principem experimentovat a chtějí ušetřit dny, které jsem se skriptem sám strávil, připravím do archivu návodů Techlabu v tomto týdnu tutoriál včetně kompletního kódu, se kterým můžete hned začít pracovat bez potřeby vlastního programování.

Tutoriál ukazuje, jak v Amibrokeru testovat techniky pokročilého money managementu. Konkrétně si ukážeme dynamické řízení otevíraných pozic na základě aktuálního drawdownu.

Tutoriál naleznete zde.

V dnešním článku bych rád demonstroval, jak výrazně vylepšit stabilitu výsledků bez nutnosti jakkoliv zasahovat do obchodního systému. Jedná se o jednoduchou, ale velmi účinnou techniku.
Celou myšlenku demonstruji na konkrétním obchodním systému. Jedná se sice o automatický obchodní systém, ale technika je aplikovatelná stejně dobře i na diskréční obchodování, jak si ještě povíme na konci. Pojďme tedy na to.
Zhruba před 2 lety jsem nasadil do živého obchodování velmi jednoduchý systém, o který se se mnou podělil můj kamarád, se kterým společně vyvíjíme obchodní systémy a předáváme si cenné know-how v této oblasti. U systému jsem provedl jednoduchou optimalizaci, a to převážně při použití takzvaného "Volatility Exit", což je můj vlastní trik založený na výstupu při prudké změně volatility. Co je však podstatnější – do systému jsem aplikoval automatický position sizing, který byl založený na aktuální výši celkového účtu, na kterém běží jedno z mých portfolií strategií. Před každým obchodem se tedy systém "podíval", jaká je aktuální velikost účtu (jelikož na účtu běží řada strategií, velikost se stále mění) a dle toho nasadil do obchodu příslušný počet kontraktů. Množství obchodovaných kontraktů bylo většinou v rozmezí 2-4, takže řekněme v průměru 3 kontrakty do každého obchodu. S touto hodnotou budu pracovat v článku ještě dále.
Ačkoliv se mně z počátku jevila myšlenka automatického position sizingu počítaného z celkového účtu jako vcelku silná, později jsem narazil na jistá omezení. Jedním z nich byl třeba fakt, že systém obchodoval nejméně kontraktů zrovna v dobách, kdy se mu dařilo nejlépe, a naopak obchodoval vysoký počet kontraktů v dobách, kdy vykazoval drawdown. Samozřejmě to celé bylo do jisté míry i dílem náhody toho, že obchody tak obecně zrovna vycházely – ale na průběhu equity se to projevilo (proto jsem také později vytvořil alternativní přístup, který jsem nazval "system-sizing").
Při průměrném obchodování 3 kontraktů na obchod tedy equity mé variace systému vypadala zhruba následovně (v reálném obchodování z různých důvodů vypadala equity trochu hůře):

Celkový způsob obchodování tohoto systému a alokace množství kontraktů se mně tedy ukázalo jako nevyhovující, před pár měsíci jsem systém i zcela vyřadil z portfolia (a přišel tak o slušnou řadu zisků) s cílem vymyslet, jak vše uchopit lépe a efektivněji.
Z diskréčního obchodování už mám ověřené, že jednou ze silných technik je nasadit do systému více kontraktů a každý případně uzavírat trochu jiným způsobem. Tato technika pomáhá k vyhlazení equity a stabilnějším výsledkům. U systému výše ale překvapivě tak skvělé výsledky tato technika nepřinášela, takže jsem přemýšlel dále. Při dalším experimentování jsem však dostal myšlenku – co by se stalo, pokud bych v případě validního signálu neotevřel všechny 3 pozice najednou, ale "rozprostřel" vstupy v čase? Tj. v moment regulérního signálu vstoupil s jedním kontraktem, pak počkal pár minut a vstoupil s druhým, počkal pár minut a vstoupil se třetím.
Kupodivu se tato jednoduchá technika ukázala jako velmi silná. Vstup dalších kontraktů jsem oddálil vždy po cca 5 minutách a následně každému ze vstupů přidal trochu jiný výstup. Samotný systém jsem pak ještě dále zjednodušil – vypustil jsem Volatility Exit. Výsledek stejného systému, avšak s postupným otevíráním a následným uzavíráním 3 kontraktů, vypadá následovně:

Jaký zásadní rozdíl při pouhé aplikaci jiné formy money managementu!
Jenom pro doplnění a srovnání, zde jsou nejzásadnější parametry před úpravou a po úpravě:
Net Profit – původní verze: 182 080 USD
Net Profit – nová verze: 209 370 USD
Profit factor – původní verze: 1.78
Profit factor – nová verze: 1.79
WIN% – původní verze: 63.11%
WIN% – nová verze: 59.08%
AVG trade – původní verze: 101 USD
AVG trade – nová verze: 95 USD
Max Close to Close drawdown – původní verze: 11 430 USD
Max Close to Close drawdown – nová verze: 6 580 USD
Myšlenku jsem okamžitě začal aplikovat i na své ostatní obchodní systémy. S konkrétní metodou, kdy určit vstup dalšího kontraktu, je možné si ještě hrát a vymýšlet různé způsoby, avšak pointa je vždy stejná – počkat na regulérní vstupní signál, vstoupit pouze s částí kontraktů a další kontrakty přidat až později, buď čistě dle času, nebo dle určitých parametrů dalšího vývoje trhu.
Již jsem zde v několika článcích prezentoval například svou úplně první breakout strategii nazvanou TomNes_BOSS (kterou i vyučuji na kurzu stavby a testování breakout strategií), takže ukážu ještě, jak například tato úprava vylepšila právě tento systém. Zde je originální verze systému:

A zde po úpravě, kdy druhý kontrakt vstoupí později (tuto verzi nyní obchoduji):

Znovu upozorňuji, že v samotném systému nebylo změněno vůbec nic – stále jde o stejný systém, stejné parametry, stejnou logiku – jedinou změnou je pozdější přikoupení druhého kontraktu (zde ještě na základě jisté konkrétní situace v trhu, na kterou druhý kontrakt čeká).
Podobným způsobem jsem tedy "projel" všechny své další systémy, a kde se to ukázalo jako vhodné, provedl úpravy ve stejném duchu (ne u všech systémů je to možné). V tuto chvíli se mně pro nejstabilnější výsledky tedy osvědčuje kombinace podobných hrátek s multikontrakty a zároveň již zmíněný system-sizing, kdy se snažím jednotlivé systémy držet na úrovni 1-4 kontraktů a raději než kontrakty pak už navyšuji počet obchodních systémů.
Využití v diskréčním obchodování
Princip je možné využít i v diskréčním obchodování – záleží jen na vynalézavosti. Jak už jsem psal, první z možností je vstup s více kontrakty a každému přiřadit jiný výstup. Takto jsem v minulosti nějakou dobu také obchodoval systém FinWin, určitě tímto zlepšíte průběh a vyhlazení equity. Jiná možnost je však využít stejného "triku", který jsem nastínil v tomto článku. Tj. vstupy nerealizovat najednou, ale třeba až na další úsečce (bez ohledu na to, jak taková bude vypadat), nebo například realizovat vstup s dalším kontraktem až v případě, že se dostaneme do určité otevřené ztráty (a tím mít možnost druhý kontrakt obchodovat s menším SL). Pracovat ale můžeme i s jinými kritérii: Například nasadit o kontrakt více pouze ve dny, které máme statisticky nejsilnější; obchodovat s více kontrakty pouze některé z patternů; přidat druhý kontrakt, až pokud se potvrdí prolomení určité důležité S/R úrovně; počkat s druhým kontraktem na prolomení swingu atd. Vše už záleží na invenci tradera – podmínkou je samozřejmě jako vždy řádné testování s pomocí backtestu. Osobně mohu podobné experimenty pouze doporučit, výsledky mohou být občas skutečně překvapivé.