Jump to content
Co nového? Mé kurzy
Hledat v
  • Více možností...
Najít obsah, který ...
Hledat výsledky v ...
Hlavní přehled Co je nového ... Nepřečtený obsah Moje příspěvky Vyhledat

Prohledat Finančník.cz

Zobrazeny výsledky pro štítek 'money management'.

  • Filtrovat podle štítků

    Napište klíčová slova oddělená čárkou
  • Filtrovat podle autorů příspěvků

Typ obsahu


Diskuze

  • Uzavřené diskuze pro absolventy kurzů Finančníka
    • TechLab
    • On-line kurz Základy profitabilního obchodování v 10 týdnech
    • TSG podpora - Interactive Brokers a TradeStation
    • Opční akademie I
    • Základy práce s programem Amibroker
    • FIMS A–Z: Profesionální daytrading orderflow
  • Archiv původních anonymních diskuzích
    • Obecné diskuze

Kategorie

  • Uzavřená sekce - FIMS1
  • Uzavřená sekce - FIMS2
  • Uzavřená sekce - AOS
  • Uzavřená sekce - AOS2
  • AlgoLab
  • TechLab

Kategorie

  • Praxe
  • Seriály
    • Komoditní Manuál
    • Velký seriál o psychologii obchodování
    • Obchodujeme FOREX
    • Obchodování spreadů
    • Obchodujeme opce
    • Cenové patterny
    • Software pro obchodování
    • Business jménem trading
    • Money-management
    • Live trading
    • Typy grafů
    • Profitabilní obchodování A-Z
    • Vytváříme obchodní systém

Hledat výsledky v ...

Najít obsah, který ...


Datum vytvoření

  • Začátek

    Konec


Naposledy zaktualizováno

  • Začátek

    Konec


Filtrovat podle počtu...

Registrace

  • Začátek

    Konec


Skupinu


Jméno autora

Nalezeno výsledků: 6

  1. Rychlé propady akciových indexů se pochopitelně promítly i do výsledků řady obchodních strategií. Nakolik pomůže, pokud bychom obchodovali strategii zajištěně? Tj. při otevírání dlouhých pozic v akciích bychom pozice jistili prodejem indexu? V tradingu je úžasné, že samotnou strategií vesměs obchodování jen začíná. Konečné výsledky jsou do velké míry ovlivněny především tím, jaký money management na jednotlivé vstupní a výstupní logiky aplikujeme. Tedy jak s pomocí velikosti pozice ovlivňujeme celkový risk profil strategie. V minulém článku Klíčová role money managementu na cestě k úspěchu v tradingu jsme si ukázali jeden možný přístup řízení risku. Dnes se chci podívat na další, který se ještě více blíží oblastem, ve které sám vnímám největší svatý grál – zajišťování pomocí long/short diverzifikace v rámci portfolia. Řekněme, že budeme obchodovat některou z tradičních reverzních strategií nakupující akcie. Ty spočívají v tom, že nakupujeme trhy po výrazném krátkodobém poklesu a držíme je pár dnů do doby, než se jejich cena vrátí do běžné hodnoty. Tedy princip využívající neefektivitu trhu vznikající díky krátkodobé panice – obchodníci se často iracionálně zbavují pozic, které proti nim prudce klesnou. Reverzní strategie fungují dobře a dlouhodobě. Slabé chvilky mají ale v momentě, kdy prudce poklesne celý trh (jako například nyní v reakci na koronavirus). Cena slabé akcie se nevrací k běžné hodnotě, ale dál klesá s celým trhem a strategie se propadá do drawdownu. Takto to může vypadat konkrétně. Jde o hypotetickou strategii nakupující bez páky 5 pozic v akciovém indexu SP100: Strategie dlouhodobě krásně vydělává, ale pochopitelně rychlé propady celého trhu se promítají do drawdownů. Bez použití páky se drawdowny u podobných strategií vesměs pohybují v aktuálním kontextu kolem 30 %: Jak by vypadaly výsledky, pokud bychom strategii obchodovali se zajištěním? Tedy na každých 1 000 dolarů otevřených v dlouhé akciové pozici bychom otevřeli short pozici v akciovém indexu v hodnotě stejných 1 000 dolarů? Pokud má naše strategie dlouhodobý edge, měla by i se zajištěním vydělávat (protože by měla bez hedge index překonávat). Jaké ale budou konkrétní výsledky napoví až konkrétní backtest. Ten jsem provedl za vás a výsledky jsou tyto: Výnosová křivka podle předpokladu nemá tak hluboké propady, protože když prodělává samotná strategie nakupující akcie, vydělává short pozice v indexu. Z tohoto pohledu vypadá podobný hedge (zajištění) jako dobrý nápad. Bohužel každá ochrana v trhu stojí peníze. A stejné je to se zajištěním pomocí indexu. Je potřeba si uvědomit, že zajištění je v trhu permanentně a v dobách růstu indexu „ztrácí peníze“. Prostě stejně, jako klasické pojištění – to nás stojí spoustu peněz a využijeme jej jen ve výjimečných případech. Konkrétně se výkonnost strategie snížila s využitím zajištění z ročního zhodnocení 20,15 % (bez páky) na 14,24 %. Současně se nám ale o polovinu snížil historický drawdown. Vyplatí se tak obchodovat reverzní strategie se zajištěním pomocí indexu? Na uvedeném příkladu je vidět, že to nemusí být špatný nápad. Hodně bude záležet i na konkrétních strategiích a doporučuji s principem experimentovat. Je možné testovat i to, že nezajišťujeme plnou pozici, ale jen částečnou atd. Samozřejmě v praxi hedging přináší další výzvy například v technické implementaci. Otevíráme další extra pozice a z pohledu EU traderů musíme řešit i to, jakým trhem se zajistit. Protože klasické americké ETF nemusí být na malých účtech k dispozici. Použít jdou ale například mikrokontrakty na akciové indexy, což je prakticky řešení, které sám používám. Hedge nevytvářím úplně mechanický, ale zajišťuji se pomocí strategií – viz +93 % za 3 měsíce – breakout systém na ES, kdy v této výjimečně volatilní době velmi dobře fungují trendové obchody (i do shortu). A díky možnosti využívat mikrokontrakty lze podobné strategie jemně škálovat tak, aby se vhodně doplňovaly se zbytkem portfolia. Je ale pochopitelné, že vše chce v obchodování svůj čas a je dobré postupovat krok za krokem. Pro mnoho obchodníků tak může být výhodné jistit se v trzích zcela mechanicky – třeba short pozicí v indexu nebo nakoupením put opce. Ale vždy je dobré si konkrétní dopad hedgingu na strategii nasimulovat. Třeba tak, jak jsem to udělal v tomto článku. K praktické stránce: Výše uvedené simulace jsem připravil v Amibrokeru pomocí low level CBT. V něm lze sledovat například velikost otevíraných pozic a podle toho upravovat velikost potřebného zajištění v indexu. Není to ale úplně triviální. A tak pro všechny, kdo chtějí s principem experimentovat a chtějí ušetřit dny, které jsem se skriptem sám strávil, připravím do archivu návodů Techlabu v tomto týdnu tutoriál včetně kompletního kódu, se kterým můžete hned začít pracovat bez potřeby vlastního programování.
  2. petr

    Penalizace obchodování systému v drawdownu

    Tutoriál ukazuje, jak v Amibrokeru testovat techniky pokročilého money managementu. Konkrétně si ukážeme dynamické řízení otevíraných pozic na základě aktuálního drawdownu. Tutoriál naleznete zde.
  3. Většina obchodníků zaměřuje svoji pozornost především na logiku vstupů a výstupů. Peníze se však při obchodování tvoří z nemalé části prostřednictvím money managementu. V současných turbulentních časech může být ideální příležitost se na tuto oblast více zaměřit. Co tvoří základ úspěšného obchodování? Mnoho obchodníků odpoví, že kvalitní vstupy a výstupy. Tedy řekněme logika obchodních signálů. A následně se může diskuze svést na to, jestli se signály přesněji vytvářejí přes price action, oscilátory, klouzavé průměry nebo třeba volume profily. Jenže obchodní signály jsou jen částí úspěšného obchodování. V zásadě nám říkají, KDE vstoupit a vystoupit. Druhou částí je money management, který nám diktujte, KOLIK v daném obchodu riskovat. Jakou váhu mají obě složky v obchodování? Dnes jednoznačně vnímám, že mnohem klíčovější je money management. Právě ten totiž nejvíce ovlivňuje, kolik peněz ve finále vyděláme nebo ztratíme. Podívejte se na následující příklad. Tato equity křivka pochází z mého swingového systému nakupujícího akcie v korekci. Systém obchoduje jednou týdně a silný propad trhů v poslední době pochopitelně vedl k drawdownu: Ukázková equity křivka vychází z velmi jednoduchého money managementu. Systém otevírá maximálně 8 pozic a každé je přiřazen kapitál odpovídající 1/8 stavu účtu (12,5 %). Systém tedy obchoduje bez páky a jen alokuje peníze na účtu do maximálně 8 současně otevřených obchodů. Po odečtení komisí vychází roční výnos na 9,61 %. Výsledky můžeme srovnat s druhou equity křivkou: U té vidíme podstatně vyšší výnos (16,26 %) a podstatně nižší aktuální drawdown. Přitom jde o úplně stejný systém otevírající úplně stejné obchody. Co se liší, je velikost otevíraných obchodů. Tu řídí money management modul, který: Obchodům přiděluje kapitál o velikosti 6-25 % aktuálního stavu účtu podle toho, jak se systému dařilo v posledním měsíci (Pokud trhy spolupracují, systém využívá margin. Pokud trhy nespolupracují, pak mu kapitál omezuji.). Penalizuje obchodování v drawdownu. Pokud se například systém dostane do 5% drawdownu, money management modul mu přidělí poloviční kapitál. Stejné vstupy, a přesto tak odlišná celková výkonnost. Money management je opravdu extrémně silná taktika, kterou hodně obchodníků podceňuje. V tradingu pochopitelně nelze zvládnout vše najednou a dává smysl začít s jednoduchými typy money managementu. Ale jen co si základy systematické práce se strategiemi osvojíte, je dobré se samotnými vstupy a výstupy již tolik času netrávit a pozornost věnovat právě oblasti celkového money managementu. Aktuální trhy přitom paradoxně nabízejí perfektní příležitost podívat se na obchodování z jiného pohledu a na money managementu zapracovat. Proč? Současné pohyby bezesporu dovedly mnoho traderů k tomu, aby zastavili obchodování svých systémů v momentě, kdy již nemohli unést další prohlubování drawdownů. Přitom tuší, že je to přirozeně špatně, protože bez konzistentního obchodování a překonávání propadů equity křivek se nikdo nemá šanci k dlouhodobým profitům dostat. Živý kontakt s drawdowny tak může pomoci nastavit si takový money management, který vám příště pomůže další krizí projít bez potíží. A třeba s podstatně vyšším kapitálem. Moje zkušenost je taková, že se v případě money managementu vyplatí soustředit nejen na co nejvyšší výnosy, ale právě i na ochranu před hlubokými propady kapitálu. A to především z pohledu únosnosti obchodování strategie s ohledem na naši psychiku. Protože ta je klíčová. Pokud nedokážeme systematicky obchodovat strategie v době drawdownů, nikdy na trzích neuspějeme. Takové ochranné mechanismy sice mohou způsobit, že vyděláme méně než bez nich, ale poskytují ohromnou psychologickou úlevu. Například v momentě, kdy systém v drawdownu snižuje expozici na polovinu (a při dalším propadu třeba na další polovinu). V době, kdy se systému daří si oproti tomu můžeme dovolit více riskovat. Sám věnuji studiu a aplikování money managementu na úrovni portfolia poslední roky ohromnou pozornost a bohužel to není technicky úplně jednoduchá věc (a stále nejsem tam, kde bych si přál být). Nicméně jednodušší taktiky na úrovni samotných systémů lze velmi snadno aplikovat pomocí pár řádků kódů. A jednoznačně s tímto doporučuji experimentovat. P.S: Jelikož je toto téma opravdu velmi aktuální, tak konkrétní základ, jak je možné penalizovat systémy v drawdownu v Amibrokeru, ukáži v pravidelném tutoriálu tento týden v TechLabu.
  4. V dnešním článku bych rád demonstroval, jak výrazně vylepšit stabilitu výsledků bez nutnosti jakkoliv zasahovat do obchodního systému. Jedná se o jednoduchou, ale velmi účinnou techniku. Celou myšlenku demonstruji na konkrétním obchodním systému. Jedná se sice o automatický obchodní systém, ale technika je aplikovatelná stejně dobře i na diskréční obchodování, jak si ještě povíme na konci. Pojďme tedy na to. Zhruba před 2 lety jsem nasadil do živého obchodování velmi jednoduchý systém, o který se se mnou podělil můj kamarád, se kterým společně vyvíjíme obchodní systémy a předáváme si cenné know-how v této oblasti. U systému jsem provedl jednoduchou optimalizaci, a to převážně při použití takzvaného "Volatility Exit", což je můj vlastní trik založený na výstupu při prudké změně volatility. Co je však podstatnější – do systému jsem aplikoval automatický position sizing, který byl založený na aktuální výši celkového účtu, na kterém běží jedno z mých portfolií strategií. Před každým obchodem se tedy systém "podíval", jaká je aktuální velikost účtu (jelikož na účtu běží řada strategií, velikost se stále mění) a dle toho nasadil do obchodu příslušný počet kontraktů. Množství obchodovaných kontraktů bylo většinou v rozmezí 2-4, takže řekněme v průměru 3 kontrakty do každého obchodu. S touto hodnotou budu pracovat v článku ještě dále. Ačkoliv se mně z počátku jevila myšlenka automatického position sizingu počítaného z celkového účtu jako vcelku silná, později jsem narazil na jistá omezení. Jedním z nich byl třeba fakt, že systém obchodoval nejméně kontraktů zrovna v dobách, kdy se mu dařilo nejlépe, a naopak obchodoval vysoký počet kontraktů v dobách, kdy vykazoval drawdown. Samozřejmě to celé bylo do jisté míry i dílem náhody toho, že obchody tak obecně zrovna vycházely – ale na průběhu equity se to projevilo (proto jsem také později vytvořil alternativní přístup, který jsem nazval "system-sizing"). Při průměrném obchodování 3 kontraktů na obchod tedy equity mé variace systému vypadala zhruba následovně (v reálném obchodování z různých důvodů vypadala equity trochu hůře): Celkový způsob obchodování tohoto systému a alokace množství kontraktů se mně tedy ukázalo jako nevyhovující, před pár měsíci jsem systém i zcela vyřadil z portfolia (a přišel tak o slušnou řadu zisků) s cílem vymyslet, jak vše uchopit lépe a efektivněji. Z diskréčního obchodování už mám ověřené, že jednou ze silných technik je nasadit do systému více kontraktů a každý případně uzavírat trochu jiným způsobem. Tato technika pomáhá k vyhlazení equity a stabilnějším výsledkům. U systému výše ale překvapivě tak skvělé výsledky tato technika nepřinášela, takže jsem přemýšlel dále. Při dalším experimentování jsem však dostal myšlenku – co by se stalo, pokud bych v případě validního signálu neotevřel všechny 3 pozice najednou, ale "rozprostřel" vstupy v čase? Tj. v moment regulérního signálu vstoupil s jedním kontraktem, pak počkal pár minut a vstoupil s druhým, počkal pár minut a vstoupil se třetím. Kupodivu se tato jednoduchá technika ukázala jako velmi silná. Vstup dalších kontraktů jsem oddálil vždy po cca 5 minutách a následně každému ze vstupů přidal trochu jiný výstup. Samotný systém jsem pak ještě dále zjednodušil – vypustil jsem Volatility Exit. Výsledek stejného systému, avšak s postupným otevíráním a následným uzavíráním 3 kontraktů, vypadá následovně: Jaký zásadní rozdíl při pouhé aplikaci jiné formy money managementu! Jenom pro doplnění a srovnání, zde jsou nejzásadnější parametry před úpravou a po úpravě: Net Profit – původní verze: 182 080 USD Net Profit – nová verze: 209 370 USD Profit factor – původní verze: 1.78 Profit factor – nová verze: 1.79 WIN% – původní verze: 63.11% WIN% – nová verze: 59.08% AVG trade – původní verze: 101 USD AVG trade – nová verze: 95 USD Max Close to Close drawdown – původní verze: 11 430 USD Max Close to Close drawdown – nová verze: 6 580 USD Myšlenku jsem okamžitě začal aplikovat i na své ostatní obchodní systémy. S konkrétní metodou, kdy určit vstup dalšího kontraktu, je možné si ještě hrát a vymýšlet různé způsoby, avšak pointa je vždy stejná – počkat na regulérní vstupní signál, vstoupit pouze s částí kontraktů a další kontrakty přidat až později, buď čistě dle času, nebo dle určitých parametrů dalšího vývoje trhu. Již jsem zde v několika článcích prezentoval například svou úplně první breakout strategii nazvanou TomNes_BOSS (kterou i vyučuji na kurzu stavby a testování breakout strategií), takže ukážu ještě, jak například tato úprava vylepšila právě tento systém. Zde je originální verze systému: A zde po úpravě, kdy druhý kontrakt vstoupí později (tuto verzi nyní obchoduji): Znovu upozorňuji, že v samotném systému nebylo změněno vůbec nic – stále jde o stejný systém, stejné parametry, stejnou logiku – jedinou změnou je pozdější přikoupení druhého kontraktu (zde ještě na základě jisté konkrétní situace v trhu, na kterou druhý kontrakt čeká). Podobným způsobem jsem tedy "projel" všechny své další systémy, a kde se to ukázalo jako vhodné, provedl úpravy ve stejném duchu (ne u všech systémů je to možné). V tuto chvíli se mně pro nejstabilnější výsledky tedy osvědčuje kombinace podobných hrátek s multikontrakty a zároveň již zmíněný system-sizing, kdy se snažím jednotlivé systémy držet na úrovni 1-4 kontraktů a raději než kontrakty pak už navyšuji počet obchodních systémů. Využití v diskréčním obchodování Princip je možné využít i v diskréčním obchodování – záleží jen na vynalézavosti. Jak už jsem psal, první z možností je vstup s více kontrakty a každému přiřadit jiný výstup. Takto jsem v minulosti nějakou dobu také obchodoval systém FinWin, určitě tímto zlepšíte průběh a vyhlazení equity. Jiná možnost je však využít stejného "triku", který jsem nastínil v tomto článku. Tj. vstupy nerealizovat najednou, ale třeba až na další úsečce (bez ohledu na to, jak taková bude vypadat), nebo například realizovat vstup s dalším kontraktem až v případě, že se dostaneme do určité otevřené ztráty (a tím mít možnost druhý kontrakt obchodovat s menším SL). Pracovat ale můžeme i s jinými kritérii: Například nasadit o kontrakt více pouze ve dny, které máme statisticky nejsilnější; obchodovat s více kontrakty pouze některé z patternů; přidat druhý kontrakt, až pokud se potvrdí prolomení určité důležité S/R úrovně; počkat s druhým kontraktem na prolomení swingu atd. Vše už záleží na invenci tradera – podmínkou je samozřejmě jako vždy řádné testování s pomocí backtestu. Osobně mohu podobné experimenty pouze doporučit, výsledky mohou být občas skutečně překvapivé.
  5. petr

    Vylepšujeme systém přes money-management

    Na Finančníkovi poměrně často zmiňujeme, že úspěšný trading není jen o vstupech, ale o celkovém řízení pozice a především money-managementu. Pojďme si na dnešním „cvičení“ ukázat, jak mohou jednoduché „triky“ v oblasti money-managementu změnit charakter obchodního systému bez toho, aniž bychom zvyšovali např. náš celkový risk na obchodovanou pozici. Začínající obchodníci bohužel většinou „pokročilejší“ techniky opomíjení s tím, že se k nim dostanou „později“. To v praxi většinou znamená nikdy, protože na tradingu je asi nejtěžší skutečnost, že funguje jako celek, tj. se zapojením všech podstatných ingrediencí. V dnešním článku bych rád poskytl trochu inspirace směrem k money-managementu a řízení risku v intradenním obchodování vůbec. V našich článcích často zmiňujeme, že jednou z mála proměnných, kterou má intradenní obchodník pod kontrolou je risk. Stop-lossem si poměrně přesně definujeme, kolik můžeme v daném obchodě ztratit. Vše ostatní, je otázkou spíše určité dlouhodobé pravděpodobnosti (např. šance na určitý pohyb po vstupu do pozice). Proto stojí zato o řízení risku uvažovat trochu více, než jen na úrovni, že je to „nutné zlo“, které si nějak nadefinuji do platformy. Asi nejjednodušší cesta, jak se stop-lossem pracovat je použití nějakého fixního stop-lossu pro libovolný obchod (např. 100 dolarů od vstupu atd.). Osobně výrazně upřednostňuji umisťování stop-lossu do „logických zón“ – tj. např. nad high swingu pokud vstupuji do krátké pozice. Pokud přesně netušíte, o čem je řeč, doporučuji nejprve prostudovat můj dřívější článek Praktické tipy pro používání stop-lossu v daytradingu. Umisťování stop-lossu do logické zóny vs. umisťování fixního stop-lossu tak může být první krok, který může výrazně ovlivnit obchodní systém bez změny ostatních parametrů (vstupního signálu, výstupu atd). Úvahy a testy však mohou jít podstatně dál. Pokud se vám osvědčí umisťování stop-loss do logické zóny stejně jako mě, vyvstává další otázka – jak se vypořádat s faktem, že stop-loss může být různě velký z důvodu různé vzdálenosti bodu vstupu k logické zóně? Resp. je třeba toto řešit? Nejprve odpověď na jednodušší část – tato otázka je velmi podstatná a obchodník by ji měl řešit. Různě velkým stop-lossem přinášíme do systému další proměnnou, která může podstatně ovlivnit výsledky systému. Uveďme jednoduchý příklad – obchodujeme s 50% úspěšností systém s RRR 1:3 (tj. 3x větší profit, než je nás risk). Pokud budeme mít fixní SL 50 USD a půjdeme pro profit 150 USD, bude výsledek po 4 obchodech při 50% úspěšnosti 2x150-2x50=250 USD. Teď si ale představme, že na ztrátových obchodech bychom vstupovali s trochu vyšším SL např. 70 USD (vstupní úsečka byla nepatrně volatilnější) a na ziskových s trochu menším o velikosti např. 40 USD (vstupní úsečka byla nižší). Rovnice pak bude vypadat při zachování ostatních parametrů (tj. RRR 1:3 a pravděpodobnost úspěchu 50%) takto: 2x120 USD – 2x70USD = 100 USD. Výsledek je diametrálně odlišný jen díky tomu, že vstupní úsečky měly trochu jinou volatilitu a tudíž jsme použili nepatrně vyšší/nižší stop-loss. Jinými slovy – máme stále stejnou úspěšnost, stejné RRR, ale izolovali jsme další faktor, který může podstatně ovlivňovat celkový výsledek strategie. Faktor spadající do oblasti money-managementu. Jak vidíte na uvedeném příkladu, jeho dopad určitě není malý. Jak se s danou situací vypořádat pochopitelně závisí na celkovém obchodním systému. V zásadě se nabízejí dvě cesty: 1) vstupovat tak, aby byl potřebný stop-loss pořád přibližně stejně veliký. Snadno toho lze dosáhnout např. pomocí alternativních grafů jako jsou range bary. U jiných typů grafů bychom museli být např. hodně selektivní – čekat na úsečky, které budou splňovat určité parametry (například budeme vstupovat jen na malých úsečkách a podobně). 2) „normalizovat“ počet obchodovaných kontraktů. To je principielně cesta, kterou dnes používám při všech typech obchodů (tj. nejen v ID, ale i v opcích a pozičním obchodování) a určitě nejde o nic objevného ani složitého. Spíš je důležité si uvědomit reálný dopad takové taktiky (což je důvod pro sepsání dnešního článku). Při „normalizaci“ vycházím ze skutečnosti, že na jeden obchod chci riskovat určitou část svého účtu. Pro ukázku pracujme s účtem 10 000 USD. Chci riskovat například 2% tj. 200 USD na obchod. Řekněme, že budu obchodovat trh YM a že chci obchodovat s maximálním SL 20 ticků, což je 100 dolarů. Při tomto maximálním stop-lossu bych tak obchodoval 2 kontrakty. Stop-loss 20 ticků v YM je už opravdu hodně veliký stop-loss a většinou mi bude stačit obchodovat s podstatně menším SL a budu mít přitom stop-loss stále umístěný v logické zóně. Pokud budu pracovat se stop-lossem 10 ticků, budu obchodovat 4 kontrakty a můj risk je stále stejný = 200 USD na obchod. Pojďme si ukázat dopad takového přístupu na konkrétní obchodní systém. Vstupuji na close úsečky, na které se vyrýsuje vstupní pattern, SL umisťuji do logické zóny a inkasovat chci fixní profit s RRR 1:3. Mimochodem – systém se samovolně přizpůsobuje aktuální volatilitě – pokud potřebuji malý stop-loss bude i PT bližší (troj násobek použitého SL) a naopak. Na prvním screenshotu vidíte analýzu situace za předpokladu, že bych systém obchodoval s fixním počtem dvou kontraktů. Svůj risk management jsem tak připravil na nejvyšší SL (tj. 20 ticků), ale v řadě případů leží kapitál nevyužit, protože mi stačí stop-loss menší (ale do obchodu vstupuji stále pouze se dvěma kontrakty): A nyní analýza situace, kdy otevírám tolik obchodů, kolik se mi jich vejde při daném stop-lossu do povoleného risku (tj. do 200 USD). U této varianty je třeba počítat i s komisemi, které mám v analýzy zahrnuté: Všimněte si, že equity křivka má v případě normalizace počtu kontraktů nejen podstatně vyrovnanější průběh, ale i profit je více než dvojnásobný a dokonce se solidně vylepšilo i RRR. To vše jen díky tomu, že se věnujeme jediné proměnné v našem obchodním systému. Závěr Ukázka je samozřejmě zjednodušená – každý trh má své limity a trader musí rozumět tomu, kolik kontraktů je možné zobchodovat v daný okamžik a jaké množství již bude způsobovat velký skluz v plnění, se kterým je třeba počítat. Nicméně i v takovém případě existují řešení, jako přechod na likvidnější trh a podobně. Co je na ukázce podstatné – při fixním risku lze jednoduchou metodou podstatně ovlivňovat výsledek strategie, aniž bych měnil další parametry systému jako vstupy či výstupy. Pochopitelně, že výsledky lze dál upravovat použitím různých position sizingů, tj. navyšování počtu kontraktů v závislosti na průběžně narůstajícím kapitálu, ale to je již úplně jiné téma.
  6. tomnes

    Money management: jaké otázky si klást

    O důležitosti money-managementu jsme psali na našem serveru již mnohokrát. Dnes bych rád toto téma rozebral z pohledu studií známé obchodnice Lindy Raschke a zároveň položil důležité otázky, které je třeba si v souvislosti s money-managementem klást. Linda Bradford Raschke patří k jedněm z nejlepších obchodníků světa a bez nadsázky může být považována za zcela nejlepší obchodnici-ženu, dokazujíc, že úspěch v tomto businessu je možný nejenom pro muže. Linda spravuje velké, multimilionové fondy a mimo jiné je autorkou knihy Street Smarts (Chytráci z ulice), ze které nyní budu čerpat výsledky studií v souvislosti s money-managementem. Jedná se o studii, které se Linda Raschke zúčastnila přibližně před 10 lety a jejímž účelem bylo zjistit, jaký faktor má nejdůležitější vliv na úspěch obchodování a proč. Posuzovány měly být 3 faktory: a) psychologie b) money-management c) edge (technika vyhledávání obchodů a vstupů do nich) V rámci této studie bylo „zkoumáno“ 925 komoditních obchodníků s certifikátem CTA a veškeré jejich obchody realizované v letech 1974 až 1995. Část psychologická byla vedena odborným psychologem a její výsledky nejsou v knize dále popsány. Část 2 a 3 byla vedena Lindou Raschke. Ze zmíněných 925 obchodníků v průběhu let zcela skončilo celkem 435, zbylých 490 v businessu stále s úspěchem setrvává. Hlavním cílem studie bylo zjistit, zda-li za důvodem úspěchu/neúspěchu stojí převážně edge, nebo money-management. (Pro vysvětlení: egde je vaše „výhoda“ v trhu, resp. vaše vstupní metoda. Za edge je možné považovat například každý z patternů systému WoodiesCCI. Některé edge jsou lepší, jiné horší. Některé mají vysokou úspěšnost, jiné nižší. Přesto však není úspěšnost nejpodstatnější faktor – podstatný je money-management, nebo-li jak řídíme průběh obchodu, jak máme nastavené techniky výstupů a posouvání SL atd.) K posuzování byla celá řada kritérií a není v možnostech článku ani mým cílem vypisovat všechny (v případě zájmu doporučuji zakoupit zmíněnou knihu). Zde jsou však klíčové závěry: úspěšní obchodníci pracují často s edge, které naděluje o trochu menší průměrné roční profity než edge obchodníků neúspěšných, avšak edge úspěšných obchodníků naděluje větší průměrné měsíční profity; volatilita zisků/ztrát úspěšných obchodníků je podstatně menší Dále ze studie plyne, že úspěšní obchodníci používají často malinko horší edge než neúspěšní, avšak používají rozdílný money-management, který se liší v následujících bodech: úspěšní obchodníci mají průměrně menší měsíční draw-down úspěšní obchodníci používají systém, který se z největšího draw-downu dokáže dostat zpět na nulu rychleji, než v případě obchodního systému neúspěšných obchodníků úspěšní obchodníci měli menší standardní odchylku v rámci průměrných zisků Celkovým závěrem pak je tedy skutečnost, že money-management je pro úspěch obchodování podstatnější než edge. Hlavním cílem obchodníka při stavbě obchodního systému, resp. plánu money-managementu (výstupy, velikost stop-lossu, posouvání stop-lossu) by pak mělo být soustředění se na následující faktory: co nejmenší volatilita zisků a ztrát; klidně brát menší roční profity, avšak za cenu menších draw-downů a větších průměrných měsíčních zisků stavět systém s velikým důrazem na to, aby se dokázal co nejrychleji ze svých největších draw-downů dostat zpět na nulu (tak zvané „recovery“); právě recovery se ukázalo jako jeden z nejkritičtějších bodů V souvislosti s touto studí vám tedy nabízím několik otázek, které by si měl každý zodpovědět v průběhu budování obchodního systému: Jak velký stop-loss používat? Pokud budete používat malý stop-loss, budete tu a tam předčasně vyhozeni z potenciálně ziskového obchodu. Avšak větší stop-loss může znamenat i větší draw-down a delší recovery čas. Je tedy důležité nesnažit se šponovat zisky „na maximum“ a raději volit cestu, kdy zisky nejsou možná až tak vysoké jak by mohly být, ale zároveň dosahujeme i menšího draw-downu. Jak z trhu vystupovat? Otázka výstupů je naprosto kritická a platí u ní totéž, co v otázce stop-lossu. Snažte se vystupovat klidně s menšími zisky, avšak tak, abyste měli lepší průměrné měsíční výsledky. Z pohledu celého roku možná s technikou „drobnějších“ zisků vyděláte méně, než s nějakou agresivnější technikou výstupu za účelem „velkých zisků“, avšak systém bude stabilnější, zrovna tak jako vaše profity. Jak a kdy posouvat stop-loss? Posouvat stop-loss co nejrychleji na úroveň vstupu, abychom byli co nejdříve v „bezrizikovém obchodě“ je možná dobré z pohledu psychologie, ne však vždy nutně z pohledu obchodního systému. Pokud budete posouvat stop-loss na vstup příliš brzy, budete inkasovat nulové zisky tam, kde by při pozdějším posunu stop-lossu mohly být alespoň drobné zisky. Tím si tedy výrazně snížíte potenciál mít vyšší průměrný měsíční zisk a i potenciál rychlejšího recovery. Samozřejmě, správné posouvání stop-lossu je otázka hlubší studie s použitím technik MAE (maximum adverse excursion) a MFE (maximum favorable excursion) – což platí i pro techniky výstupů a umisťování základního stop-lossu. Závěrem Trávit přespříliš času hledáním „optimální“ metody vstupů do trhu je zbytečné. Daleko důležitější je věnovat čas technikám money-managementu, nebo-li hledání efektivního způsobu řízení otevřených obchodů, ať už použijeme jako vstupní signál cokoliv. Nesouvisející sdělení serveru www.financnik.cz V rámci článku bych si dovolil uveřejnit ještě jedno nesouvisející sdělení. Poslední týdny dostáváme stále více a více soukromých dotazů na naše e-maily. Jak je jasně napsáno zde, já ani Petr neposkytujeme soukromé konzultace a odpovědi na soukromé dotazy formou 1-to-1. Není to bohužel v našich časových možnostech. Důrazně vás tedy žádáme, nepište nám své dotazy na naše soukromé e-maily – nebude na takové odpovídáno. K jakýmkoliv dotazům je zde zřízeno diskusní fórum www.financnik.cz/forum, kde bývá většina dotazů zodpovězena. Děkujeme za pochopení a respektování našeho soukromí.
×
×
  • Vytvořit...

Důležitá informace

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy.