Poradna: Mám na trading mnohem méně času, než bych si představoval

Hodně obchodníků se na začátku zaplete do slepých uliček. A jistě je napadají myšlenky typu té uvedené v nadpisu dnešního článku. Tu mi nedávno poslal Vlastimil. Jak to vidím z pohledu svých více než 15letých zkušeností v trzích?
   Foto (c)depositphotos.com   Předně – na podobnou otázku není snadné jednoznačně odpovědět.
Už jen proto, že pod jednotlivými pojmy jako „malý trader“ a „živit tradingem“ si každý může představit něco jiného. Začněme u „živit se tradingem“. Předpokládám, že pod tím si každý představuje situaci, kdy náš jediný příjem plyne z trhů a našich strategií. V takové konstelaci bude obchodník jistě hledat především méně volatilní strategie dobře kontrolující risk, se kterými se jde dobře diverzifikovat a lze je obchodovat i s většími penězi. Takové ale pochopitelně nevydělávají nějaké závratné částky. Určitě hovoříme o max. nízkých desítkách procentech ročně, nejčastěji v rámci 10-20 %. Aby tradera takové zhodnocení uživilo, musí mít kapitál. Kolik, si každý jistě dokáže spočítat sám podle toho, co pro něj představuje „rozumná životní úroveň“.
Pokud v tuto chvíli začínáte, tak vás jistě napadá – to se skutečně nedá vydělat více?
Tomu se na Finančníkovi věnujeme poměrně často a průběžně. Dá se vydělat více, ale jen s vyšším riskem. Příjmy jsou ve finančním světě nedílně spjaty s podstoupeným riskem. Zjednodušeně řešeno – pokud na nejbližší obchod „vsadíte“ např. 1 % svého účtu, patrně v případě zisku vyděláte v podobných řádech. Pokud byste vsadili celý účet, tak můžete svůj účet zdvojnásobit během jediného obchodu. A určitě se vám to může povést i několikrát za sebou. Ale pochopitelně to není cesta, jak se tradingem živit. Dříve nebo později bychom o kapitál přišli. A samozřejmě existují i cesty mezi. Můžete obchodovat tak, že vám nevadí 50% drawdown a pak můžete dosahovat mnohem vyššího zhodnocení. Opět si ale nemyslím, že je možné být finančně závislý na podobném přístupu, tj. riskované peníze skutečně potřebovat pro zajištění životních potřeb. Takový způsob obchodování lze provozovat v případě, že má obchodník i další rezervní příjmy nebo výrazné úspory.
Větších zhodnocení se dá dosahovat také zrychlováním obchodování. Tam se ale malý obchodník bude potýkat s ohromnými psychickými výzvami, a také si proto nemyslím, že je možné se na podobné příjmy spolehnout jako na jediný způsob obživy.
Tedy řekněme, že jste malý trader s typickými 10 000 USD startovního kapitálu a „stačilo by vám“ vydělat například za rok 10 000-20 000 USD. Je možné, že se vám to se štěstím povede? Ano, je to možné. V momentě, kdy nebudete příliš kontrolovat risk a budete mít štěstí. A někteří obchodníci mají štěstí. Podaří se jim například první rok vytvořit se štěstím výrazné zhodnocení – třeba i několik set procent, pokud budou na správném místě ve správnou dobu (viz třeba trend v bitcoinu v roce 2017. A výrazné trendové pohyby lze nalézt i na komoditních trzích a akciích). I v historii Finančníka jsem se potkal s řadou obchodníků, kterým v prvním roce obchodování účet vystřelil raketově vzhůru. Jenže hlavní problém „života z malého kapitálu“ je ten, že pokud budete zisky spotřebovávat, tak další rok budete „na startu“, po vybrání kapitálu na život, opět například s účtem 10 000 USD. A pokud se budete pokoušet o podobné štěstí „stále dokola“, tak nakonec o peníze přijdete. Pravděpodobnosti pracují nelítostně. (viz černá labuť).
Rozhodně se na tomto principu nedá stavět obživa. Pro tu skutečně potřebujeme adekvátní kapitál. Ten představuje základní pracovní nástroj tradera.
Je tedy reálné naspořit 10 000 USD, vzít je, začít obchodovat na burze a v krátkém čase žít jen a pouze z těchto peněz? Určitě není. A pokud vám kdokoliv tvrdí opak, pak lže. Ano, viděl jsem i na českém internetu reklamy, co slibují výdělek 20 % měsíčně opcemi a byť to vše zní lákavě, tak toto prostě není dlouhodobě možné. Vím, že tomu občas někdo uvěří a skutečně je možné, že se vám takový výsledek podaří za jeden, dva měsíce. Ale pak v takovém případě pracujete s určitou formou skrytého risku, která dříve nebo později skončí černou labutí, která rázem dlouhodobě průměrné zhodnocení pošle do adekvátních mezí…
Existuje tedy malý trader, který se živý tradingem?
Existují lidé, kteří byli na začátku malými tradery (začínali s pár tisíci dolary), postupně se vypracovali na větší obchodníky a dnes se tradingem živí naplno. To je z mé zkušenosti jediná možná cesta. Tedy postupně se ve fulltime tradera vyvinout.
Přičemž jde o proces trvající roky a vyžadující podnikavého ducha stejně jako v kterémkoliv businessu.
Vím, že většina začínajících traderů nechce na otázku „Jak získat na burze finanční a osobní svobodu?“ komplikované odpovědi. Chtějí prostě jen vědět, jaký pattern v trhu sledovat, kdy vstoupit a vystoupit. A ať to hlavně není moc sofistikované, protože nemají v dnešní době vůbec žádný volný čas ještě něco studovat a učit se.
Trading ale není jednoduchá cesta. Už někdy před deseti lety jsem na Finančníkovi psal, že pokud jsou vaše ambice vydělávat měsíčně pár desítek tisíc korun a „jen nepracovat pro šéfa“, tak je mnohem jednodušší dosáhnout takový cíl spíše vlastním podnikáním. Ale pochopitelně to má své limity, které v tradingu nejsou, a proto je trading tak lákavý.
Pokud tedy s tradingem začínáte, máte pár tisíc dolarů, musíte se rozhodnout.
Buď budete v trzích trochu pokoušet štěstí a obchodovat s vyšším riskem pro občasný „jackpot“, který s určitým štěstím může přijít. Jak jsem zmínil, řada obchodníků i na Finančníkovi vydělala podobným způsobem někdy i stovky procent ročně. Ale bude to hodně hrbolatá cesta, neboť pro podobné zhodnocení je třeba podstoupit vysoký risk (pro začátečníky bohužel často v podobě skrytého risku, o kterém zatím nevědí) a bohužel občas přijdete i o větší část svého účtu (nebo celý). Takto se tedy dá fungovat jedině s dalšími příjmy, a trading tak bude určitá forma přivýdělku. Což je samozřejmě naprosto v pořádku. Důležité je ale myslet na to, že i kdybyste se štěstím vydělali hodně peněz, nedá se taková cesta provozovat dlouhodobě. Pro obživu je nutné najet na jiné strategie s kontrolovaným riskem, které budou vydělávat řádově méně.
Nebo se rozhodnete pro kariéru tradera, ale pak je třeba pojmout opravdu trading jako busisness. Využít všech příležitostí, jak postupně získat větší kapitál. Opět znám na Finančníkovi řadu traderů, kterým se to povedlo. Nejčastěji pracují tak, že postupně spravují peníze jiným lidem. Několik obchodníků, které znám osobně, spravuje kapitál v řádech desítek a stovek milionů korun – opravdu to není zas tak výjimečné, jak by se začátečníkům mohlo zdát. Ale pochopitelně tato cesta už je typickým podnikáním – každý si musí najít cestu, která mu bude vyhovovat. Někdo upřednostňuje správu cizího kapitálu, jiný se raději k vyššímu vlastnímu kapitálu dostane pronajímáním systémů, další využívá trhy tak, že postupně zhodnocuje například příjmy ze svého jiného podnikání a takto se dopracovává k většímu účtu.
Cest je skutečně hodně. Trading jednoznačně stojí za tu námahu. Ale je potřeba počítat s tím, že ve své podstatě jde o business jako kterýkoliv jiný. A nelze v něm uspět zcela bez práce a bez překonání některých základních překážek. Protože pak by uspěl každý, což v tradingu rozhodně neplatí.

Při svých nedávných cestách jsem samozřejmě využil každé příležitosti, abych trochu "zmapoval" aktuální tradingovou situaci v daném regionu. Mojí oblíbenou činností je například navštěvovat budovy lokálních burz, pročítat lokální ekonomické časopisy a bavit se obecně s lidmi, kteří mají k ekonomické oblasti v daném regionu blízko. Jak je to tedy s tradingem ve světě a jak si v celkovém měřítku vede Česká Republika?
Východní Asie
Začal bych částí světa, u které se domnívám, že momentálně prochází v oblasti tradingu skutečně silným rozvojem.
Rozvoj tradingu ve východní Asii je z mého pozorování velmi rychlý, spolu s tím, jak aktuálně roste životní úroveň a bohatství v mnoha Asijských zemích. Mezi země s největší koncentrací traderů patří jednoznačně Hongkong, Singapur, Japonsko – a překvapivě i Čína. Obzvláště v Číně se odehrává zajímavá situace (několikrát na toto téma byly publikovány velmi zajímavé články v časopise Business Week). Velké americké banky a hedgeové fondy totiž zjistily, že mezi Číňany je dnes možné najít velké množství vysoce schopných, talentovaných a inteligentních jedinců, které se vyplatí vyškolit na tradery, a přímo v Číně je pak nechat spravovat nemalé finanční prostředky – v mnoha ohledech jsou totiž i zde Číňani efektivnější a levnější než jinde ve světě. Dříve bych takový stav komentoval slovy "když i Číňan se dokáže naučit úspěšně obchodovat, musí to už dokázat každý" – ovšem dnes už vidím situaci jinak. Snaha, píle a cílevědomost lidí ve východní Asii je pro mě natolik (opakovaně) překvapující, že se nedivím tomu, že i v Číně vzniká množství elitních traderů.
V Japonsku a Hongkongu jsem znal několik traderů, kteří obchodovali čistě na svůj účet, delší dobu však s nimi již ve styku nejsem. Všichni obchodovali většinou futures akciové indexy (e-mini, ale i velké indexy) nebo akcie. Někteří diskréčně, někteří jako AOS. Jenom pro zajímavost – abyste si mohli v Hongkongu nebo Tokiu dovolit zaplatit trochu slušnější byt, potřebujete alespoň 5 000 USD měsíčně (a to si moc vyskakovat nebudete). Celkové životní náklady těchto traderů začínaly bez problémů na částkách kolem 10 000 USD (200 000 Kč) měsíčně, což bylo naprosté minimum na přežití, které si museli každý měsíc vydělat (u řady z nich to nebyl výraznější problém). Tj. to, o čem řada začínajících traderů u nás sní jako o svém ideálním tradingovém příjmu, to se stává v jiných zemích naprosto základním, nezbytným minimem.
V Singapuru jsem dodnes v kontaktu s několika tradery. Velmi intenzivně pak s jedním kamarádem, který 6 let obchoduje AOS a dopracoval se až ke svému vlastnímu hedgeovému fondu. S tímto kamarádem jsem v týdenním kontaktu, vzájemně si sdílíme mnoho cenného know-how a on sám je pro mě velikou inspirací, protože je jedním z lidí, kteří ukazují, že s cílevědomostí, systematickou prací, vytrvalostí a inteligencí se dá dojít velmi daleko – i když začínáte od nuly (kamarádovi je přes 50, takže nezačínal zrovna nejmladší, přesto se mimo jiné vypořádal se všemi technickými aspekty AOS bez jakýchkoliv problémů, dokonce se naučil i programovat v C#).
Osobně se domnívám, že Asie je dnes skvělou destinací pro tradery všeho druhu. Najdete tu velké množství tradingových služeb, brokerů, velmi nízké daňové zatížení, řadu dalších traderů – a co hlavně, pokud někomu na ulici řeknete, že jste trader, nejenom, že si nebude poklepávat na čelo, ale docela možná vám řekne, že i on je trader. Krom toho je v Asii skvělé jídlo, mnoho inspirace, a pokud se budete prohánět po ulici v nejnovějším Ferrari, řada lidí vám místo závisti projeví uznání a obdiv, že jste se dokázali vypracovat tak vysoko.

U kamaráda tradera v Singapuru.
Austrálie a Nový Zéland
V této části světa má trading poměrně silnou tradici (osobně zde znám dva tradery, jeden z nich je původně z NZ, dnes žije v Austrálii).
Je ovšem třeba věci uvést do trochu širšího kontextu. Austrálie je obecně národ gamblerů. Australané milují sázky všeho druhu, milují hrát, hazardovat, gamblovat. Proto milují i burzu – což ovšem v konečném důsledku bohužel znamená, že většina na burze spíše gambluje, než seriózně obchoduje. Mnoho Australanů má tudíž burzu spíše jako hobby než jako seriózní příjem.
I přesto ale nelze generalizovat, nejdete tu totiž skutečně prvotřídní tradery s výrazně inovativním uvažováním. Právě inovace se mně líbí u Australanů nejvíce, viděl jsem několik opravdu zajímavých nápadů a myšlenek, pocházejících právě z této oblasti. Australané rádi obchodují především na australských burzách, ať už jsou to akcie, nebo australské indexy. Mnoho z těch úspěšných, co znám, se ale se stejnou intenzitou koncentruje i na futures trhy v USA.
Trh s brokery je v této oblasti značný a rozvinutý, hovořit o tradingu a spekulacích je zde naprosto běžné. Bohužel pro zdejší tradery je tu trochu nepříjemné vysoké daňové zatížení. Ve městech jako Sydney se pak žije velmi draze, takže lokální soukromí tradeři se opět musí pohybovat minimálně na částkách kolem 10 000 USD měsíčně, aby mohli vůbec pokrýt své nejzákladnější měsíční potřeby.

Hlavni burza ve Wellingtonu (Nový Zéland).
Arabské země
Z arabských zemí, které jsem procestoval, mám pocit, že je zde trading spíše v plenkách. Dle mého názoru to má ale hodně společného s jejich vírou, kulturou a tradicemi. Určité náznaky jsem viděl v Dubaji, tím to ale hasne.
Na druhou stranu, pro úspěšné soukromé tradery může být dnes život v Dubaji vcelku zajímavý. Ultra-moderní, velmi otevřené, dynamické, bezpečné město, kde je teplo po celý rok a kde nechybí jakékoliv služby nejvyššího standardu. K tomu všemu nízké daňové zatížení. Kdo si dokáže na burze vydělat, může si zde užívat velmi vysokou úroveň života, se všemi službami, které ho jen napadnou. Zrovna tak se domnívám, že zde stále může existovat prostor pro hedgeové fondy, osobně ale o lokálním trhu nic nevím, takže těžko říci, jak by to zde bylo náročné.
USA
Amerika je dnes i nadále hlavním sídlem traderů. Najdete je prakticky ve všech státech, samozřejmě s největší koncentrací v městech jako New York, Chicago, Los Angeles apod.
S Petrem jsme poznali v USA celé tradingové komunity, mezi nimi tradery veterány i tradery začátečníky. Trading je zde chápán jako naprosto běžná věc, běžné povolání. Projděte se centrem Chicaga a docela možná každý třetí, na kterého narazíte, bude trader nebo bude alespoň pracovat v profesi, která je tradingu blízká. V USA jsou tradeři všeho druhu, všeho zaměření. S Petrem jsme v minulosti poznali tradera, který si vydělával denně kolem 500 USD scalpováním na futures trzích, tradera, který již několik desítek let obchoduje úspěšně opce (později nás hodně naučil), poznali jsme zde tradery všeho věku, tradery úspěšné, neúspěšné, částečně úspěšné, profesionální i naivní. Vždy se ale jednalo o prostředí, kde zkrátka a dobře být traderem není nic exotického, každý vás jako tradera bere tak, jako byste dělali jakékoliv jiné povolání – protože tak je v USA trading chápán. Trading zde má tradici, renomé, mnoho úspěšných traderů obchodujících na své účty i mnoho "superstars" v oblasti hedgeových fondů.
Úspěšní tradeři zde berou svůj trading velmi vážně, chápou burzu jako vysoce soutěživé prostředí. Na druhou stranu, dokáží ocenit, pokud jste úspěšní i vy nebo pokud přijdete s něčím novým.
Na můj vkus je jen v Americe vše trochu moc "velké" a rychlé – jako trader bych v USA žít moc nechtěl.
Evropa
Většina lidí zná ve spojitosti s tradingem hlavně Londýn, kde se samozřejmě vyskytuje obrovské množství traderů. Naše kamarádka, která v Londýně prodávala nemovitosti na nejdražší ulici, nám povídala příběh o soukromém traderovi, který si tam šel koupit multi-milionový byt v šortkách a potištěném tričku. Vypadal jak nejběžnější kluk z ulice, ale byl to velmi úspěšný trader (podobně vypadá mnoho úspěšných traderů, jen u nás v ČR z nějakého důvodu stále panuje přesvědčení, že úspěšní tradeři musejí jezdit v Bentley a ukazovat se na obdiv – je zkrátka a dobře patrné, že majetkové mindráky z dob komunismu stále ještě nebyly u nás ani zdaleka vyřešeny).
Tradery ale nenaleznete zdaleka jen v Londýně. Sám jsem byl překvapený, jak úspěšní tradeři uvažují podobně – pokud mají možnosti, které trading nabízí (obchodovat kdekoliv na světě), tak je rádi a hojně využívají. Takže když jsem se například stěhoval do Španělska, do našeho apartmentu v první linii u moře, vlastně mě ani tak moc nepřekvapilo, že první trader, na kterého jsem narazil, byl můj soused (bohužel ve stejné době se stěhoval na Korsiku). O několik měsíců později jsem zjistil, že Holanďan, se kterým jsme se pravidelně setkávali v našem bloku, je trader-broker. Takže docela možná jen u nás na Costa del Sol je traderů slušné množství – není ale samozřejmě snadné je najít, je to spíš otázkou náhody.
Dalšími zeměmi, ve kterých je mnoho traderů, jsou Německo a Švýcarsko (tam jsme s Petrem znali jednoho osobně). Evropa se ale obecně zaměřuje spíše na akcie, futures trh je zde méně rozšířený.
Každopádně i v mnoha místech Evropy je naprosto v pořádku, pokud řeknete, že jste trader – nikdo se nad tím nepozastavuje.
Česká Republika
Česko je samozřejmě vysoce konzervativní zemí, navíc plnou předsudků a špatných zkušeností. Na vše se u nás hledí s podezřením – a rozhodně jsme ještě nedošli do fáze, kdy by bylo možné brát trading jako kteroukoliv jinou profesi (což je v mnoha částech světa naprosto samozřejmé).
I přesto ale musím říci, že jsem pozitivně potěšen, že vnímání se pomalu mění a v rámci národního konzervatismu a podezřívavosti ve stylu "za vším hledej podvod", se stává pomalu, ale jistě i trading onou respektovanou a běžnou činností. Bude to ještě nějaký čas trvat, ale domnívám se, že máme vykročeno správným směrem, a trading vidím jako něco, co bude častější a běžnější (a tak trochu se domnívám, že k osvětě pomohl do značné míry i Finančník.cz). Navíc i u nás již znám řadu naprosto výtečných traderů, kteří si nic nezadají v invenci a schopnosti úspěšně obchodovat s jinými světovými tradery, navíc jsou to nezřídka skvělí lidé.
Česko je také zemí pogramátorů, a to velmi schopných, ale bohužel velmi nezkušených a neznalých v tradingu. V minulosti mě oslovilo několik lokálních fondů, zda bych nechtěl pracovat s jejich "geniálními programátory". Většinou se jednalo o oslovení vcelku nabubřelé, takže jsem vždy odpověděl se zdvořilým "děkuji, ne". Nepochybuji o šikovnosti českých programátorů (sám jsem vděčný, že s takovým spolupracuji), ale bohužel po mnoha zkušenostech vím, že 99 % z nich chybí zkušenosti z trhů a jakákoliv invence v hledání tradingových nápadů, které programovat. Zkušenost a invence jsou v tradingu základem – ale u nás (logicky) zatím spíše velikou výjimkou.
Další překážkou, kterou vidím k lepšímu rozvoji v této oblasti u nás, je potřeba lepší vzdělanosti lidí v tom ohledu, že ne vše "zadarmo" je dobré. Český člověk je bohužel posedlý slovem "levnější" a "zadarmo", takže pak velmi rád poskytuje své finanční prostředky buďto brokerům kdesi v offshorových oblastech, nebo se snaží (marně) obchodovat s produkty typu forex a CFDs, aniž by si dokázal spočítat, proč ono "zadarmo" je někdy i 100x dražší než fixní (rozumný) poplatek na futures a akciových trzích (a pak se diví, proč nevydělává). Mnoho Čechů zatím také stále nechápe rozdíly mezi centralizovaným a necentralizovaným trhem (kde broker může obchodovat proti svému klientovi) a později se diví, že pokud začnou vydělávat, jejich broker je vyhodí.
Poslední věcí, kterou také vnímám doposud spíše s nevolí, je fakt, že Češi jsou z nějakého důvodu stále posedlí obchodováním tuzemských akcií. Lokální akciový trh je naprosto nezajímavý, mrtvý, drahý a bez výběru. Nic dnes nebrání tomu, aby šel obchodník obchodovat výrazně lepší a vhodnější americké akcie, navíc s velkými možnosti opčního zajištění.
I přesto jsme urazili velký kus cesty. Vidím u nás stále více (úspěšných) traderů a docela dost věřím, že trading bude více a více běžnou záležitostí. A nemyslím tím zdaleka jen na úrovni hobby, ale především na úrovni seriózní profese. Myslím, že Češi se dokáží stále více prosazovat i v této oblasti (a také více využívat možnosti, které trading nabízí, a chápat, že trading opravdu není o soukromých ostrovech a že kvalita života není o tom, kolik miliard musíme vydělávat, a že kvalita tradera se neměří tím, kolik obchoduje kontraktů). Tradingu a traderům u nás tedy větším dobrou budoucnost.

Dlouhodobě konzistentně profitabilní trading je zejména o risk managementu a celkově realistickém přístupu k byznysu. K tomu patří i sledování a vyhodnocování správných metrik. Proč je například průměrné zhodnocení nic neříkající ukazatel a je lepší se orientovat podle metrik typu sharpe ratio? Proč je dobré vědět, co je například negative skew?
Je nezpochybnitelné, že drtivá většina začínajících obchodníků se orientuje výhradně na ziskovou část obchodování a ztráty si nepřipouští. Z toho se odvíjí i metriky, které používají. Zejména se hovoří o procentuální úspěšnosti vstupů a ročním procentuálním zhodnocení.
Pokud někdo inzeruje systém s 90% úspěšností obchodů, tak je prodejní úspěch prakticky zaručen. Z pohledu nezkušeného obchodníka musí jít přeci o svatý grál. Vždyť jak by se dalo s 90% úspěšností prodělat…
Předpokládám, že na Finančníkovi drtivá většina obchodníků ví jak – velmi jednoduše. Stačí, když systém bude mít výrazně vyšší průměrný ztrátový obchod než ziskový. Tedy i pro posouzení základní smysluplnosti systému musíme znát další údaje než jen jeho úspěšnost. Pochopitelně zejména údaje týkající se charakteristik ztrát = risku systému.
Mimochodem, distribuci zisků a ztrát lze popsat i různými statistickými nástroji. Běžně se pak můžeme v naší branži setkat, při studiu jen nepatrně profesionálnější literatury, s popisem systémů, které mají tzv. „negative skew“ (česky zápornou šikmost). Šikmost je v tomto případě odvozena od tvaru grafu distribuce zisků a ztrát, které tyto systémy vytvářejí. Systémy se zápornou šikmostí budou mít na levé straně histogramu výrazně delší „ocas“ (long tail). To v praxi znamená, že v systému můžeme očekávat občasné vyšší ztráty výrazně převyšující běžné zisky. Tento fakt samozřejmě vůbec neznamená, že by systém nemohl být profitabilní a obchodovatelný, jen je potřeba jeho charakteristiku plně akceptovat. A mentálně zvládnout právě v období nevyhnutelných ztrát (výrazně zápornou šikmost mohou mít například některé strategie na výpisy opcí). Samozřejmě existují i strategie s kladnou šikmostí – typickým příkladem jsou například trend-following systémy. U nich můžeme očekávat množství drobných menších ztrát a občasné velké zisky. Takové systémy pak mají nízkou procentuální úspěšnost, ale průměrný zisk je vyšší než průměrná ztráta.
Šikmost distribuce profitů a ztrát je jeden z důležitých faktorů, které se vyplatí z pohledu risk managementu u systémů zkoumat. Jednak proto, že extrémní šikmost (na kteroukoliv stranu) bude zejména v diskréčních přístupech působit ohromné problémy na psychiku. Dále proto, že je dobré skládat strategie do portfolií tak, aby se svou šikmostí doplňovaly.
Pokud shrnu dosud napsané – procentuální úspěšnost systému je jen velmi orientační údaj. Důležité je sledovat i dlouhodobou distribuci zisků a ztrát. Právě ta napoví, jak je reálně systém obchodovatelný a na co se při jeho obchodování připravit.
Podobně je to s průměrným procentuálním zhodnocením. Je pochopitelné, proč je tato metrika tolik používána. Na první pohled jakoby poskytuje srovnání mezi různými výkonnostmi. Pokud například trader A dosáhl průměrného ročního zhodnocení 100 % a trader B průměrného ročního zhodnocení 30 %, pak je přeci jasné, že trader „A“ je lepší. Nebo není…?
Bohužel není – opět záleží na risk profilu, s jakým bylo zhodnocení dosaženo. Na volatilitě účtu. Pokud měl trader A v průběhu roku 50% drawdown (pokles kapitálu) a trader B jen 5% drawdown, tak se situace najednou obrací. Už jen proto, že v případě tradera B by se dalo například systém obchodovat s vyšší pákou, a dosáhnout tak na vyšší zhodnocení.
Z tohoto důvodu většina profesionálních traderů používá pro hodnocení výkonnosti metriky, které nějakým způsobem dávají do vztahu dosažený zisk k podstoupenému risku. Metrik dnes existuje celá řada a některé jsou jednoznačně více vypovídající než jiné. Mezi ty jednodušší patří například sharpe ratio. V případě sofistikovanějších přístupů k risk managementu sice narazíte na jeho výrazné limity (hlavně v momentu, kdy mají strategie výraznou šikmost), ale pro začátek jde o dobrou metriku, která je navíc dostupná prakticky ve všech softwarech.
Sharpe ratio v zásadě dává do poměru výnos a volatilitu (danou směrodatnou odchylku výkonnosti). Podrobnosti k výpočtu naleznete například zde.
Čím vyšší je sharpe ratio, tím lepší je výkonnost systému (nebo portfolia) ke své rizikovosti.
Sám tak používám měřítka typu sharpe ratio pro klasifikaci svých systémů, ale i pro porovnávání s ostatními. Při vytváření strategií jde také o dobrý „reality check“ – solidní systém může mít sharpe ratio kolem 1, možná 1,5. Pokud vidím, že někdo diskutuje systémy s výrazně vyšším sharpe ratio, tak prostě nejde dlouhodobě o něco, co by bylo realisticky obchodovatelné.
Shrnutí
Hodnota průměrného zhodnocení je sama o sobě zavádějící. Už jen proto, že údaje jde jednoduše upravovat tak, že zvyšujeme a snižujeme míru volatility účtu (například volbou velikosti počátečního kapitálu). Viděl jsem pronajímat systémy, které se chlubí velkými potenciálními průměrnými zhodnoceními (například několik set procent). Ovšem již nikde nepropagují, že je to díky použití neadekvátně malého kapitálu, což povede k velkým procentuálním drawdownům. Tedy ohromné volatilitě na účtu. Při „hobby obchodování“ s malým kapitálem to třeba nemusí vadit, při obchodování serióznějších peněz je to ale velký problém. V takovém případě bychom podobný systém (pokud je vůbec dlouhodobě funkční) chtěli obchodovat s nižšími procentuálními propady účtu, a obchodovali ho tak s vyšším kapitálem (a menším riskem na obchod), čímž se logicky sníží průměrné zhodnocení…
Pokud tak sledujete výkonnosti různých jiných obchodníků/systémů a porovnáváte je se svými, neorientujte se jen na roční procentuální zhodnocení. Je to velmi zavádějící a v mnoha ohledech nebezpečné. Rozumnější je systémy porovnávat i s ohledem na jejich risk profil – například pomocí sharpe ratia a podobných ukazatelů.