Práce s grafy pro nováčky: Jaké nástroje a indikátory jsem shledal jako účinné a neúčinné

V minulých článcích jsem se několikrát zmínil o tom, jak důležité je pro obchodníky vnímat strukturu cenového grafu. Trh nám svým charakterem poskytuje průběžně velmi důležitá vodítka, kde lze vstoupit do obchodu se slušnou šancí na úspěch a kde to na druhou stranu zavání možnými komplikacemi. Dnes si ukážeme základní taktiky, které používám pro čtení trhu při svém obchodování.
Strukturu trhu lze vnímat jednoduchými nebo složitými nástroji. Funguje mnoho přístupů a je třeba rozumět tomu, že informace o struktuře trhu nám poskytuje určitá vodítka, nikoliv vstupní signály. Mě osobně zajímá, jakým způsobem vytváří trh nová high a low. Z této základní informace lze vyčíst mnoho o síle trhu, a tudíž i tom, zda-li je čas agresivně obchodovat s trendem, nebo čekat spíše na protitrendový signál.
Věřím, že toto je pro mnoho pravidelných čtenářů Finančníka opakování, ale také vím, že mnoho traderů si následující zákonitosti vůbec neuvědomuje. Pojďme proto postupně.
Jaká je má představa o ideálním uptrendu? Trh má sílu vytvářet swingy (vlnky) s tím, že nové high je vyšší než předchozí high a nové low je výše než předchozí low. Pro vyšší high se obecně používá zkratka HH (Higher High), pro vyšší low HL (Higher Low). Zjednodušeně pak takový pohyb může vypadat následovně:

V případě uptrendu je pro mne podstatné, aby měly trhy sílu vytvářet nové vyšší high (HH). Pokud se na některých místech vytvoří po vyšším high (HH) nižší low (LL) může to znamenat, že se trh jen „vrátil“ pro stop-lossy posunuté pod poslední low a uptrend může pokračovat.
Ideální downtrend pak vypadá opačně. Trh má sílu vytvářet nižší low – LL (Lower Low) a nižší high LH (Lower High). Zde je nákres odpovídající popsané situaci:

Pro downtrend pro mne platí obráceně to, co pro uptrend – podstatné je, aby měly trhy sílu vytvářet nové nižší low (LL). Pokud se na některých místech vytvoří po nižším low (LL) vyšší high (HH) může to znamenat, že se trh jen „vrátil“ pro stop-lossy posunuté nad poslední high a downtrend může pokračovat.
Pokud trh nemá sílu vytvářet popsanou strukturu, většinou je v určité formě chopu nebo nebezpečném pohybu do strany. Viz například struktura, která se vytváří v době, kdy píši článek a mohu si dovolit trh nesledovat zcela 100%, protože sama struktura trhu mi naznačuje, že zrovna v tuto dobu nepřijde žádný z mých signálů:

Trh se pohybuje v podstatě v „trojúhelníku“ - nemá sílu vytvářet ani vyšší high, ani nižší low. Takový trh může ožít po proražení, a nebo taky zůstat celý den v chopu. Osobně se nesnažím předpovídat co přijde, ale naopak chovat se podle toho, co vidím v grafu. V případě podobné struktury dostávám signál, abych se držel stranou.
TIP: Ať obchodujte trendové nebo protitrendové patterny, studujte kontext, ve kterém vstupní signály vznikají. Popsaná struktura je samozřejmě pouze základ, který můžete rozvíjet.
Především začínající obchodníci by se měli snažit hledat v grafech takové konstalace = kontext, který dokážou popsat, a tudíž opakovaně vyhledávat. Jedny z nejsnáze identifikovatelných situací jsou například struktury, které vznikají se zapojením denního high a low.
Sám v těchto oblastech rád vstupy vyhledávám. V oblasti denního high mne zajímají situace, kdy trh vytvořil opakovaně vyšší high (poslední vyšší high je zároveň denní high), následně se trh pokusil poslední high překonat, ale v trhu již nebylo dostatečné množství kupujících a cena vytvořila jen nižší high (LH). Jde o základ několika klasických cenových formací. Pokud trh klesne pod low posledního swingu – na obr. HL (2), lze situaci identifikovat jako formaci Head and Shoulders, případně 1-2-3 formaci (podrobný popis formace viz článek Reverzní klasika: cenový pattern 1-2-3)
Tj. situace, které odpovídá následující nákres:

Popsaný „kontext“ cenového grafu je poměrně jednoznačný a velmi mnoho obchodníků jej využívá pro své vstupy. Někteří obchodníci vstupují po proražení bodu HL(2), kontext ale může být velmi výhodný i pro obchodníky protitrendových patternů Finwinu. Pokud obchodujete protitrendové patterny, zkuste si schválně projít své statistiky a vyznačit si pouze obchody, které by splňovaly vstup v rámci naznačeného kontextu (tj. v bodě LH). Formaci lze přitom studovat z několika dalších úhlů – např. skrz polohu HH vs. LH (tj. co bylo výše), případně z pohledu low na obou stranách denního high.
Sám daný kontext rád využívám, kromě vstupu na protitrendových patternech, pro vstup v rámci „flipu“ od low swingu, který je na obrázku vyznačen jako HL(2) (co je flip viz Základní nástroj pro vylepšení profitability tradera? Zvládnutí supportů a resistencí).
Krásnou ukázku potenciálního vstupu nabídl trh v závěru středeční seance (18. 8. 2010):

Trh vytvořil denní high, kterému předcházelo předchozí vyšší high (HH). Poté již ale trh neměl dostatek síly vytvořit nové vyšší high a vytvořil nižší high (LH). Trh měl problém s proražením swingu představující „patu“ formace (viz šipka – v tomto případě je to LL) a chvíli se pohyboval ve velmi úzkém kanálu. Následně oblast prorazil, aby se po čase vrátil k S/R oblasti zpět zespodu – nastává oblast flipu po formaci H&S, což je jedna z oblastí, kterou sám používám pro vstup.
Pozn.: Situace je popsána rámcově, nejde o obchodní plán, který by uváděl všechny principy, které v rámci této formace sleduji. Ovšem pokud hledáte “vodítko” jak začít co nejjednodznačněji vnímat strukturu trhu, mohu ji jen doporučit. Otevřete si historické grafy trhů a nastíněnou formaci začněte podrobně zkoumat a objevovat různé nuance, které nabízí.

Jeden z dalších klasických nástrojů technické analýzy, na který nováčci hned v začátcích narazí, je volume. Jedná se o ukazatel, který nám přináší informaci o objemu obchodů v rámci daného časového rámce na dané úsečce. K čemu je tedy volume pro nováčky v začátcích dobré a jak nám může pomoci?
Předně je třeba hned úvodem říci jednu podstatnou věc: Problematika volume analýzy může být velmi komplexní a specifickou záležitostí, na které řada pokročilých traderů staví svůj obchodní plán. Chtít o všech možnostech volume analýzy vědět vše hned v začátku asi není úplně to pravé, neboť k dalším možnostem využití objemu obchodů je potřeba dopracovat se postupně. V dnešním článku začneme tím základním, co by měl každý nováček vědět a co může potenciálně pomoci k jeho obchodování.
Takže, volume není v začátcích obchodování potřeba příliš komplikovat. Začněme tím, že zkrátka a dobře volume je důležité proto, abychom věděli, že pokud budeme chtít rychle nakoupit nebo prodat, existuje na daném instrumentu dostatek dalších obchodníků potřebných k tomu, abychom skutečně mohli náš obchod rychle realizovat, s minimálním skluzem v plnění. Obecně můžeme začít třeba pravidlem, že by daný obchodní instrument měl mít průměrné denní volume alespoň kolem 80 000 – 100 000 kontraktů denně (hovoříme-li o futures trzích a skutečnosti, že obchodujete zatím s pár kontrakty) – pokud jste tedy obchodníci zaměření na daytrading. Pokud obchodujete jako poziční obchodníci, stále bych trval alespoň na desítkách tisíc kontraktů denně. Konec konců, to vše jsou věci, o kterých už jsme psali zde, pojďme se tedy raději podívat na další důležitý aspekt indikátoru volume.
To opravdu podstatné, co je třeba si uvědomit, je skutečnost, že volume = palivo pro trhy.
Aby se trhy mohly pořádně hýbat, potřebují pořádné objemy obchodů. Potřebují tedy vysoké volume neboli hodně paliva. Když je paliva málo, nemůžeme čekat velké pohyby (dlouhý dojezd), když je paliva hodně, můžeme naopak předpokládat, že trhy se mohou skutečně pořádně nastartovat a začít přinášet větší pohyby - v trzích je je zvýšená volatilita. Volume má tedy úzkou spojitost s volatilitou.
Začněme obrázkem níže. Tento obrázek nám ukazuje volatilitu (vyjádřenou jako rozdíl mezi high a low každé úsečky) na 15minutovém grafu trhu e-mini Russell 2000 (červená část) a volume na každé z úseček stejného grafu a trhu (modrá část).

Je to tedy tak trochu jako by proti sobě volume a volatilita hleděly v zrcadle: Už na letmý pohled je vidět značná závislost – s rostoucím volume se zvyšuje volatilita a s klesajícím volume se snižuje volatilita.
Abychom byli ještě přesnější, pojďme se kouknout na závislost mezi volatilitou a volume tak, že si necháme spočítat korelace mezi oběma těmito proměnnými. Výsledky jsou opět vcelku jasné a dostatečně vypovídající:

Mezi volume a volatilitou vyjádřenou rozdílem high a low každé úsečky (volume vs. H-L) existuje korelace celých 71 % (opět na trhu e-mini Russell 2000). Pokud bychom vyjadřovali volatilitu jinými způsoby (jako procentuální rozdíl nebo jako rozdíl mezi close a open), korelace už nám sice klesne, ale jako skutečný ukazatel volatility považuji právě rozdíl mezi high a low a zde je korelace velmi vysoká a o závislosti mezi volume a volatilitou tedy ani z tohoto pohledu nemůže být pochyb.
Takže, k čemu je to tedy vše dobré, obzvláště pro nováčky? Je to vcelku jednoduché.
Nováčci už vědí, že největším nebezpečím je chop. To je trh, který se nikam nehýbe, je mrtvý. Chop však už podle všeho, co jsme si doposud ukázali a vysvětlili, bude přicházet v trzích s nízkým volume. Začínající obchodník má tedy možnost vyhnout se do jisté míry chopu právě tím, že bude pozorovat volume. Jak konkrétně na to? Třeba tak, že si vždy za posledních 5–10 obchodních dnů určí, v jakém volume začal do trhu přicházet chop, a v jakékoliv situaci, kdy volume klesne daný obchodní den pod tuto úroveň, zkrátka a dobře přestane obchodovat. Samozřejmě, nejedná se o exaktní techniku (nic takového v trzích ani neexistuje), ale jedná se o velmi solidní pomůcku v začátcích, jak se naučit vyhnout trhům, kterým chybí palivo, a neztrácet tudíž zbytečně peníze v chopu.
Tuto techniku však můžeme využít i opačně. Stejně jako je pro obchodníky nepřítelem chop, může být pro řadu nováčků nepříjemný přílišný nárůst volatility, obzvláště pokud trhy s opravdu vysokou volatilitou doposud nezažili, a tudíž na ně nejsou připraveni.
Pro takové účely tedy není od věci vyhledat si na grafech za poslední rok až několik let oblasti s velmi vysokou volatilitou a podívat se, v jaké tak výši se v té době pohybovalo volume. Hodnotu opět můžeme použít jako určitý varovný práh (osobně bych hodnotu snížil cca o 25 %), kdy musíme výrazně zvýšit naši opatrnost.
A to je vlastně celé. Jak vidíte, nejedná se o nic složitého. Osobně volume už prakticky vůbec nepoužívám, ale v začátcích jsem jej jistou dobu používal právě jako pomocný nástroj k tomu, abych se zbytečně nehrnul do trhů, které neměly dostatečné palivo. Nebojte se tedy s volume trochu experimentovat – nebude to zřejmě nástroj pro každého, ale někomu třeba v začátcích opravdu pomůže.

Osobně ke svému obchodování využívám téměř ze 100 % technickou analýzu. V dnešním článku bych rád shrnul svých nejdůležitějších pět pravidel, o kterých jsem se za svou desetiletou kariéru úspěšného tradingu naučil, že jsou úplně ta nejdůležitější.
1. Základem je trend.
V mém obchodování je trend alfa-omega. Ať už v diskréčním, nebo automatickém obchodování. V případě automatických breakout-strategií se v podstatě snažím předpovídat začátky trendů a s takovými se pak svést. V případě systému FinWin se snažím nejprve trend rozpoznat a pak na něj reagovat. Dokonce i protitrendové obchody vyžadují, abychom uměli číst a rozpoznat trend - protože nezřídka až po jeho vyčerpání můžeme začít časovat protitrendové obchody. A trend, jakožto základní předpoklad a požadavek, nalezneme i u komoditních spreadů: Zde zase pro změnu vybíráme obchody těsně před začátkem předpokládaného trendu, se kterým se později pokusíme svést.
Trend je vlastně pohyb, takže je logické, že trend potřebujeme, abychom mohli vydělávat. V technické analýze je ale pak důležité mít vhodné nástroje, kterými trend určovat. Já používám především klouzavé průměry EMA u diskréčního obchodování, indikátory DMI a ADX u automatických obchodních strategií a sezónnost u spreadového obchodování.
Kriticky důležité je ale také si uvědomit, že pokud není trend, není co obchodovat - musíme stát stranou. To je jeden z častých důvodů, proč začínající obchodníci neprofitují. Nemají dostatek trpělivost a disciplíny počkat si na příležitosti, kdy jim jejich trendové nástroje potvrzují, že již je v trhu skutečně trend.
2. Indikátory jsou naprosto skvělá věc - pokud víte, jak je používat.
Osobně v rámci technické analýzy miluji indikátory. Doposud jsem nenašel žádný důkaz o tom, že by price action byla lepší než indikátory nebo naopak. Každá z obou oblastí je skvělá, pokud víte, jak jí používat - a já si troufám říci, že o vhodném používání indikátorů už toho vím docela dost, hlavně o tom, jak je používat jinak a originálněji.
Pokud víte, jak indikátory vhodně používat, můžete s nimi docílit naprosto všeho: identifikace trendu, vhodného časování vstupů, získání skvělých a funkčních výstupních technik, měření volatility pro množství pozic do obchodu. Ze své dlouholeté zkušenosti vím, že klíčem je být inovativní a hledat nové a nové způsoby, jak obecně známé indikátory používat. "Klasické" a běžně popisované používání většinou nefunguje, přesto je ale stále mnoho cest, jak z indikátorů dostat opravdu mnoho. Indikátory umožňují nekonečné experimentování, hledání nových a zajímavých cest k zajímavějším výsledkům. Je jen třeba trochu invence a nápaditosti.
Osobně mám rád především následující indikátory: EMA, AMA, CCI, DMI, ADX, ATR, TR, RSI. Používám je poměrně hodně a často - a hlavně úspěšně. Mé základní pravidlo ale zní - hlavně neustále přemýšlet, jak využít indikátory jinak a nově. (Mnoho o indikátorech a jejich vhodnému použití vysvětluji v online semináři Indikátory v praxi).
3. O všem stejně rozhodnou až výstupy.
Vezměte jeden vstup, přidejte mu 3 různé výstupní techniky - a dostanete zcela odlišné výsledky.
Výstupy je to, co rozhoduje o finálním úspěchu. Většina nováčků hledí na technickou analýzu jen z pohledu vstupů, ale už se téměř vůbec nezajímají o výstupy (nebo jsou příliš pohodlní testovat a zkoušet různé výstupní metody).
Výstupy z pohledu technické analýzy rozděluji na 3 části:
1) Samotné výstupní techniky. Tj. konkrétní výstupní podmínky, jako kdy se má co překřížit, protnout atd., abychom dostali signál k výstupu z trhu (případně použití profit targetů).
2) Výstupy na základně posouvaného stop-lossu. Občas je lepší stop-loss neposouvat, občas ano. Každopádně existuje opět obrovské množství způsobů, jak stop-loss posouvat (nápomocny nám opět mohou být obchodní indikátory). Můžeme například opět použít různé klouzavé průměry, PSAR atd.
3) Záměrné oddálení výstupů. V řadě případů je vhodné samotný výstup trochu "oddálit". Tj. mít například pravidlo, že aktivuji výstupní techniky až po určité době nebo určitém pohybu nebo určité změně volatility. Taková pravidla je asi nejnáročnější vymyslet a poskládat, ale pokud se to povede, mohou přinést další zajímavá zlepšení.
Osobně pracuji se všemi body výše a také hledám různé jejich vzájemné kombinace. Protože výstupy (a řízení obchodu) je to, co ve finále dělá zásadní rozdíly (nejvíce pak s více kontrakty, kdy s každým vystupujeme jinak, nebo každý jinak řídíme). Je tedy třeba mít na paměti, že technická analýza znamená možná ještě více experimentovat s výstupy než se vstupy.
Momentálně například pracuji na poměrně vyčerpávajícím testu stovek výstupů a kombinací s pomocí velmi sofistikovaného kódu, který využívá genetické algoritmy (a na které jsem pracoval mnoho týdnů). Některé zajímavé obecnější závěry zde představím v jednom z budoucích článků.
4. I sebelepší technická analýza je k ničemu bez řízení rizika.
Pokud chceme být v tomto byznysu skutečně dlouho, nepomůže nám k tomu jen skvělé využití technické analýzy, ale především řízení rizika. Nejdůležitější pravidlo je riskovat na jediný obchod jen minimální část účtu, např. 1–3 %. Jenom tak můžeme ustát případné série ztrát a být zde ještě i v momentě, kdy se našemu systému zase začne dařit. Toto pravidlo se však dá rozvíjet do řady dalších podob: Například skrze riskované procento účtu a stanovený stop-loss (který může být proměnlivý na základě volatility) můžeme určovat počet kontraktů do pozice (a s těmi pak vystupovat s rozdílnými výstupními technikami) apod.
Ovšem pozor. To není zdaleka vše, co zahrnuji do řízení rizika.
Řízení rizika je u mě i následující:
1) V diskréčním obchodování neobchodovat zásadně v chopu, nebo pokud není jasný trend. Protože i to není nic více a nic méně než řízení rizika. Proč riskovat v trhu, který se nikam nehýbe?
2) V AOS snižovat kontrakty, pokud se zrovna systému nedaří. Za několik let zkušeností s AOS jsem se naučil, že občas přijde období, ve kterém se určitému systému nemusí zrovna dařit. Po mnoha experimentech jsem došel k závěru, že v rámci řízení rizika je nejlepší v takové situaci snížit počet kontraktů. Systém totiž může být zrovna tak na konci své životnosti.
3) Ve spreadech nikdy nevstupovat, pokud nejsem na nějakém velmi významném dnu. Vstupovat uprostřed sezónnosti není rozumné řízení rizika. Je nutné vstupovat tam, kde je riziko nejmenší - a to je vždy na co nejnižším sezónním low.
Bez rizika na prvním místě vám nepomůžou sebelepší nástroje technické analýzy.
5. Technická analýza není žádná věda a my nemusíme rozumět všemu.
U technické analýzy záleží na jediném: praktické aplikaci. Obor technické analýzy je nesmírně široký a komplexní. Nejhorší, co můžeme udělat, je snažit se pochopit a rozumět všemu.
K technické analýze nemá cenu přistupovat jako k nějakému vědnímu oboru. Nemá cenu studovat donekonečna poučky, vzorečky a snažit se přistupovat k tomuto tématu jakkoliv akademicky. Samozřejmě, je dobré rámcově chápat, co tak děláme a s čím tak pracujeme. Avšak nejrychlejší způsob, jak najít profitabilní využití technické analýzy, je experimentování, přemýšlení o nových (i zdánlivě bláznivých) způsobech používání běžných nástrojů, neustálé backtestování nových nápadů. Nedávno jsem četl rozhovor s jedním velmi úspěšným byznysmenem, který prohlásil: "Všichni vaříme z vody". Postupné "vaření z vody", následné rozvíjení nápadů a zkoušení a testování je to, co přivede k profitům rychleji než snaha všemu rozumět.
Technickou analýzu v tradingu není třeba zbytečně komplikovat - myslím, že k ní stačí jednoduchý přístup se zdravým rozumem. Technická analýza je dle mého názoru opravdu pro každého.