Diskuze k článku: Cesta tradingu: Teorie životního scénáře [1]

[Financnik.cz]

Adresa článku: www.financnik.cz/komodity/zkusenosti/cesta-tradingu-1.html

[binyxxx]

Skvele,je tam vystizena veskera znama pravda,avsak bouzel casto opomijena,dik za clanek,verim ze toto pomuze hodne lidem (tu)

[Laadiis]

Tome, perfektní článek!!! Skvělé podněty k zamyšlení ... symbolika s vyhýbáním se díry na silnici při jízdě autem je opravdu trefná ... již nějakou dobu jsem převzal způsob myšlení "CO CHCI" ... nejenže člověk zklidní svou mysl, ale i ta cesta za cílem je hned jasnější ... každopádně nyní se budu zamýšlet, který že scénář jsem si před léty vybral ... samozřejmě, chci patřit k prvé skupině, a také na tom budu pracovat ...
opravdu mě baví sledovat Tvůj vývoj a postup na cestě tradingu ... inspirace, podněty ... přeji hodně úspěchů a cestu směřující k vytyčenému cíli!
Láďa

[MERKUR1]

Skvělý článek,který by nás měl přinutit k zamyšlení.Vše máme ve své moci a záleží jenom na nás,jestli si uděláme pořádek ve své hlavě.Na jednu stranu je trading hodně složitý,ale na druhou stranu,když si vytvoříme svůj funkční scénář a hlavně se donutíme ho dodržovat,je hratelný.Jde jen o to pochopit co je důležité a co nikoliv.Když začínáme,dostáváme se do chaosu informací,ale postupem času začínáme zjišťovat,že potřebujeme naprosté minimum a rozhodující otázkou úspěchu je pouze pořádek v hlavě a dodržování postupů.Když to pochopíme,najednou zjišťujeme,jak je trading vlastně jednoduchý.

[Tomassino]

MERKUR1 Napsal:
-------------------------------------------------------
.............když si vytvoříme svůj funkční
> scénář a hlavně se donutíme ho dodržovat,je
> hratelný............

Klíčové právě je pochopit, že se nelze donutit vědomě dodržovat scénář, který si vytvoříme my, ale naopak podvědomí nás nutí abychom doržovali scénář, jehož autorem je často někdo jiný - matka, rodiče. Jedině pokud pochopíme že to tak je, můžeme se pokusit scénář přepsat a pokud se nám to povede, pak už nás podvědomí bude nutit chovat se podle něj automaticky, nemusíme se k jeho dodržování vědomě nutit.

[MERKUR1]

To Tomassino.

Já si myslím,že je to hlavně souboj našeho vědomí a podvědomí,kdy v hodně případech jdou proti sobě.Svoje školní léta jsem prožil v jiné době,ve které jsme byli přesvědčováni,že risk je něco špatného,Pak vědomí něco chce,ale podvědomí je brzdou a na povrch se dostávají stovky varovných prstů,které zvedali naši rodiče,škola a i oficiální politika.Vím,že bychom se měli přeprogramovat a ze svého podvědomí dostat ven věci které nás brzdí,ale to není vůbec nic jednoduchého a s přibívajícími lety to je čím dál tím těžší a některé věci už nejsmě schopni příjmout jako podvědomou automatiku.Pak nám nesbívá nic jiného,než si pomoci vědomým násilím,které nám může jít někdy i proti srsti.Mladí lidé to mají mnohem jednodušší,ti v moderní době žijí a nejsou zatíženi minulostí.My starší jsme nějak žili a ze dne se doba změnila,ale podvědomí se tak rychle změnit nedokáže.Každý člověk je jiný,někomu to trvá kratší dobu,někomu delší a někdo to nedokáže vůbec.
Dále si myslím,že není dobré jenom se spoléhat na podvědomou automatiku,jako na něco nedotknutelného,ale je v zájmu použít i vědomou kontrolu.Podvědomí nám udává hlavní trasu a vědomí kontroluje abychom někde nezakopli.

[Tomassino]

MERKUR1:

>Dále si myslím,že není dobré jenom se spoléhat na podvědomou automatiku,jako na něco nedotknutelného,ale je v zájmu použít i vědomou kontrolu.Podvědomí nám udává hlavní trasu a vědomí kontroluje abychom někde nezakopli.

Tohle je jistě pravda, ale jde spíše o to že si mohu (nebo bych měl) [bold]vědomě[/bold] přeprogramovat podvědomí. Ale :>Pak nám nezbývá nic jiného,než si pomoci vědomým násilím,které nám může jít někdy i proti srsti.

[MERKUR1]

To Tomassino.

Já jsem za takovýto druh diskuse vděčný a jsem rád,že ji se mnou vedeš.Na základní věci máme stejné názory a souhlasím s tebou,že dostat vědomí a podvědomí do harmonie je tím klíčem k úspěchu.Co když toho ale nejsem schopen?Mám přestat dělat věci,které mě baví,nebo se mám pokusit podvědomí obejít?K tomu směřovala i má věta,že nám nesbývá nic jiného než si pomoci vědomím násilím.Nemyslel jsem to ale v tom smyslu abychom znásilňovali podvědomí,ale abychom ho obešli a pokusili se do svého vědomí dostat železnou disciplínu,kterou možná jiní nepotřebují.Musíme se pokusit aby tu cestu hledalo naše vědomí,které je přesvědčeno o její správnosti,i když naše podvědomí s ni není srozuměno.
Uvedl bych možná nepřesný příklad.Sportovec,který má ohromný talent,ještě nemusí vyhrát.Jiný ho mít nebude,ale ohromnou dřinou nad ním zvítězí.Možná,že by se dalo říci,že podvědomí,které je v souladu s vědomím,je určitý druh talentu.

[Booky]

Fantastický článok. Ďakujem.
Som len v začiatkoch a borím sa s frustráciou zostavovania obchodného plánu (čo bude keď pôjdem live? :-) . Určite súhlasím z dôležitosťou podvedomia, ktoré nás ovláda. Sám to na sebe pozorujem npr., prečo som zase v práci prečumel hodinu do grafov, keď som si to zakázal? (moje telo reaguje na to, že sa v práci nevenujem práci stuhnutým krkom - podvedomie ma bombarduje pocitom viny a telo na to reaguje stuhnutosťou). Prečo nie som schopný poctivo značiť obchody do OD a robiť screenshoty? No prečo? Ja neviem....hovorím si. Nie si systémový človek. Môže sa človek naučiť systematickosti? Neviem.
Ale takéto články ma motivujú pracovať na sebe a pokúšať sa o sebapresahovanie.
Čítal som nedavno zaujímavý článok o rozhodovaní (Časopis Geo). Náš mozog spotrebúva 70% až 90% energie-kalórií nášho tela. Samozrejme, človek by to nezvládol robiť všetko na vedomej úrovni (10000 podetov/s pri leňošení v kresle) máme autopilota - podvedomie. Je to strašne zaujímavé, že podvedomie sa nás chrániť za každú cenu, pred rizikom stratou, strachom, nepokojom = tradingom :)
Tiež mám tri deti a môžem len potvrdiť, že použivať silu na dosiahnutie čohokoľvek u detí(podvedomia) plodí ďalšiu frustráciu zo seba. Mne sa osvedčuje budovanie integrity na malých cieľoch (Stephen Covey) a sústredenie na prítomný okamžik (Eckhart Tolle).

Ďakujem Tomassino.

[Tomassino]

MERKUR1:
>Sportovec,který má ohromný talent,ještě nemusí vyhrát.Jiný ho mít nebude,ale ohromnou dřinou nad ním zvítězí.Možná,že by se dalo říci,že podvědomí,které je v souladu s vědomím,je určitý druh talentu.
S tím souhlasím, i když moc nevěřím na velké telenty. Velký talent je podle mně právě spojením průměrného talentu a nadprůměrné doby strávené rozvíjením dané činnosti. A právě ona píle a touha vyhrát pramení z podvědomí dotyčného, neboť to je a musí být už z logiky věci člověk se scénářem vítěze. Pokud stejný talent bude se scénářem skorovítěze, bude právě vždy ten druhý, nebo spíš pátý desátý. Myslím, že na jakýchkoli sportovních kláních se nevyskytují jedinci se scénářem poražených, rovněž z logiky věci, protože pro ně zkrátka nic nemá cenu. A schopnost vítězit je právě předvším o našem naprogramování a vůli a schopnosti to naprogramování změnit, či zlepšit (samozřejmě v rámci našich fyzických možností, ze mně by třeba nebyl úspěšný basketbalista ani kdybych měl scénář supervítěze :) )

[MERKUR1]

To Tomassino.

Možná,že slovo talent není to správné,protože například běžci na krátkých tratích vítězí jenom proto ,protože po fiziologické stránce jsou jejich svaly dokonalé.Jiní neměli od přírody to štěstí a proto s nimi prohrávají,mají prostě menší předpoklady.
Nesouhlasil bych ale s tebou,že neexistují ve sportovních kláních jedinci se scénářem poražených.Myslím si,že například v kolektivních sportech jich není málo.Rači budou sedět v klubech z čela tabulky na lavičce a brát pěkné peníze,než hrát ve slabších mužstech za méně peněz a riskovat zranění.

[Tomassino]

MERKUR1 Napsal:
-------------------------------------------------------
> To Tomassino.

> Nesouhlasil bych ale s tebou,že neexistují ve
> sportovních kláních jedinci se scénářem
> poražených.Myslím si,že například v kolektivních
> sportech jich není málo.Rači budou sedět v klubech
> z čela tabulky na lavičce a brát pěkné peníze,než
> hrát ve slabších mužstech za méně peněz a riskovat
> zranění.

To ale nejsou poražení, to jsou skorovítězové. Nemusím vyhrát, hlavně když mám peníze............

[MERKUR1]

To Tomassino.¨

Když to budeš brát takhle tak možná,ale z čistě sportovního pohledu,to jsou jenom pouzí prospěcháři.
Jedinec se scénářem vítěze,má na vítězství velkou šanci,skorovítěz končí za branami vyvolených a poražený v poli poražených,ale něco pro úspěch,i když možná náhodný,dělá a riskuje.Prospěchář se jenom veze a nehraje s kolektivem fér.Z morálního pohledu by měl být až na samém dně.I ten jedinec se scénářem poraženého by měl mít větší cenu,protože hraje fér,i když na sportovišti bude možná větší poražený.

[AndrewD]

Ohledně toho "přeprogramování podvědomí", pěkně o tom píše M. Douglas, třebaže používá jiné "pojmy", ale píše v podstatě o tom, že změnit tyhle podvědomé návyky, názory a pčesvědčení násilně není v podstatě možné, jelikož tyhle naučené "teze a axiomy" v nás budou stále působit, i když vědomě si budeme uvědomovat, že například nemají smysl. Jako příklad uvádí první dojem malého děcka, když ho pokouše pes a jak tato prvotní zkušenost ovlivní každé jeho další setkání s jakýmkoliv psem, třeba až do dospělosti. Jediné, co múže člověk udělat, je přijmout další, nový názor ohledně dané zkušenosti a "přepolarizovat" energii daného názoru postupně do doby, než nám tento nový názor, dojem, zkušenost začně nějak více dávat smysl, fungovat a začneme se podle něho samostatně řídit. Starý dojem, vjem nebo myšlenka bude ale dál fungovat v našem podvědomí, ale již nebude mít schopnost nás ovlivnit nebo řídit. To pokousané dítě může přemoci svůj strach a další setkání s jiným psem může být velice příjemné a tak si dítě osvojí názor, že ne každý pes je zlý a kouše na potkání. Tyto dvě pravdy budou nějaký čas fungovat vedle sebe a je až na daném člověku, kterému postupně začne přikládat větší váhu (to se může stát přemýšlením, pokládáním myšlenek sama sobě, uvažováním nad daným problémem). Naopak dítě, které bude tvrdošíjně odmítat jakékoliv další setkání s nějakým psem, tak v něm zůstane zakořeněná jeho pravda (tzn. to, co mu nejvíce funguje) třeba až do dospělosti.

Tzn. násilně změnit podvědomé reakce, které jsou utvářeny většinou na základě prvního dojmu - např. toho, co jsme někde zaslechli, viděli napoprvé - nelze. Postupem času se lze jen zamýšlet nad danou problematikou a když v nás začne něco hlodat, můžeme na základě toho, k čemu jsme došli v postupném procesu pomalu své pravdy, axiomy a to, co nám funguje a podle čeho se řídíme, měnit. Podstatou je, nebýt rigidní a neustále o věcech přemýšlet, pokládat si otázky, což úzce souvisí s onou již zmiňovanou "růstovou myslí".

Toť můj názor a interpretace

Andrew

[AndrewD]

Takže konkrétně...pokud někomu hlodá v podvědomí názor "risk je špatný", nechť si např. utvoří vedle tohoto také větu "Kontrolovaný risk je úplně v pořádku". Ze začátku tato nová větička nebude mít žádnou váhu pro toho uživatele (tzn. dle Douglase nebude prostě pozitivně nabita žádnou energií), ale jak se člověk začne více zamýšlet, bude si tato nová pravda nacházet více a více místa uvnitř toho člověka a po určitém čase se z ní bude moct stát právě ta pravda, dle které se daný člověk bude řídit (za předpokladu, že vědomě zjistí, že na dané tezi není nic nesmyslného, což ho donutí pomalu přehodnotit své staré pravdy).

Možná to zní trošku slohově kostrbatě v mém podání, ale jsem si jistý, že minimálně ti, co toho Douglase mají načteného, pochopí (tedy pokud nemají svojí pravdu diamterálně odlišnou a to nezpůsobí, že ještě než dočetli odstavec, přestanou vnímat, jelikož jejich podvědomí bude tuto informaci filtrovat, aby se nedostala do rozporu s informací, kterou oni vnímají jako svou fungující pravdu, což by vyvolalo emoční rozpor uvnitř podvědomí) :D.

Andrew