V posledních týdnech jsem na našem Youtube kanálu ukazoval, jak postupuji při přípravě úplně nového obchodního systému. V sérii videí jsme si ukázali, jak pracuji se základní myšlenkou, kterou zpracovávám do obchodního systému a jak postupuji při jeho nasazení.

Na začátku série jsem měl skutečně jen základní myšlenku.

Po několika týdnech práce mám „stroj na peníze“. Princip, který již funguje v trzích sám a nemusím mu věnovat žádný čas. Využívá přitom pravidel, které otevřeně popisuji ve čtvrtém videu série Od myšlenky  k reálným obchodům.

Jak vypadá obchodování systému po prvních 14 dnech a co bych doporučil všem, kteří v trzích chtějí uspět? Tomu se věnuje dnešní video:

Odkaz na Youtube video: https://youtu.be/exAxZXvRpbU

K vytváření trendových čar dochází spojením bodů, kde se trh otočil nebo zastavil svůj pohyb - tedy vrcholů (maxim) a den (minim). Při správné aplikaci mohou trendové čáry pomoci odhalit psychologii trhu a poskytnout přehled o síle poptávky a nabídky. Je důležité mít na paměti, že trendové čáry nejsou neomylné a měly by být používány ve spojení s dalšími nástroji technické analýzy a v rámci komplexní obchodní strategie.

Důležité

 

• Trendové čáry jsou nástroj pro identifikaci trendů a předpovědi budoucího vývoje cen.
• Při kreslení trendové čáry je důležité spojit více vrcholů nebo den trhu v grafu.
• Trendové čáry nabízí náhled na dynamiku mezi poptávkou a nabídkou na trhu.

 

Základy trendových čar

Trendové čáry jsou nástrojem technické analýzy, který nám umožňuje vizualizovat směr trhu sledováním cenových maxim a minim. Jednoduše řečeno, jsme schopni spojit několik cenových bodů, tedy cenových den nebo cenových vrcholů, což nám pomáhá v identifikaci směru ceny aktiva. Sklon této čáry pak indikuje dynamiku trhu.

Typy trendů

Obvykle rozlišujeme tři hlavní typy trendů na základě jejich směru:

• Vzestupný trend – zde trendové čáry spojují cenová minima a ukazují nárůst cen.
• Sestupný trend – spojením cenových maxim identifikujeme pokles cen.
• Horizontální trend (neboli boční trend) – zde se cena pohybuje v horizontálním rozmezí bez výrazného posunu nahoru či dolů.

Použití vhodných časových rámců je klíčové, jelikož to ovlivňuje relevantnost trendových čar. Krátkodobé časové rámce mohou ukázat více falešných signálů, zatímco delší časové rámce poskytnou robustnější trendové signály.

Trendová čára spojuje cenové vrcholy (cenová maxima), které mají klesající tendenci. Identifikujeme sestupný trend.

Identifikace trendů

Pro správnou identifikaci trendů je potřeba stanovit alespoň dva cenové body: pro začátek jeden cenový vrchol a jedno cenové dno. Každý další pivot point pak posiluje platnost trendové čáry. Je důležité poznamenat, že čím více dotyků trendové čáry cena má (čím vícekrát se cena od ní odrazí), tím důležitější a spolehlivější trendová čára je.

Obecně platí, že průlom trendové čáry může signalizovat změnu ve směru trendu, což je klíčová informace pro rozhodování traderů. Nicméně každý průlom by měl být posuzován s ohledem na další indikátory a tržní kontext, aby se zamezilo omylům.

Vytváření trendových čar

V procesu vytváření trendových čar je nezbytné provést pečlivý výběr relevantních bodů a následné kreslení trendových linek. Správně aplikovaná trendová čára nám pomáhá identifikovat směr, ve kterém se cena pohybuje, a rozpoznat potenciální support a rezistenci.

Důležité je ale chápat, že zakreslování trendových čar vždy bude do určité míry subjektivní. Taktika se tak nejvíce používá při diskrečním obchodování.

Výběr relevantních bodů

Pro vytvoření validní trendové čáry vybíráme body na grafu ceny, které představují signifikantní swingové vrcholy (pro rezistenci) nebo swingová dna (pro support). Klíčové body pro zakreslení trendové čáry musí splňovat následující kritéria:

• Konzistence: Body by měly být minimálně dva a preferovány jsou ty, které jsou zřetelně rozpoznatelné.
• Důležitost: Vybíráme body, které reprezentují důležité obraty trhu a mají vliv na další vývoj ceny.

Kreslení trendové čáry

Po výběru relevantních bodů přistupujeme k samotnému kreslení trendové čáry. Kreslíme přímou čáru, která propojuje vybrané body a umožňuje nám odhadovat budoucí pohyby ceny. Při kreslení postupujeme takto:

1. Spojení bodů: Propojíme vybrané body čárou, která nám ukazuje směr trendu.
2. Použití nástrojů: Využijeme nástroje obchodní platformy pro precizní vedení trendové čáry.
    

Podstatné je, aby byla trendline kreslena tak, aby co nejlépe vystihovala charakteristiky trhu bez nepřirozeného forzování. Při proražení trendové linky považujeme tuto změnu za signifikantní indikátor potenciální změny trendu.

Trendová čára identifikující uptrend v trhu Nasdaq. Čára je vedena spojením výrazných swingových den v trhu. V oblasti červeného obdélníku je patrné, že trh přestává linku respektovat a hrozí obrat vývoje směru trhu.

Technická analýza a trendové čáry

V naší analýze akcií využíváme trendové čáry jako základní nástroje pro identifikaci směru trhu. Zahrnují technickou analýzu, která nám pomáhá určit, kdy akcie koupit nebo prodat. Takto jsou definovány důležité pojmy, které často vychází z angličtiny.

Uptrendové a downtrendové čáry

Uptrendová čára je vedená pod spojnicí rostoucích minim a naznačuje stoupající trend akcií. Naopak downtrendová čára je nakreslena nad spojnicí klesajících maxim a signalizuje pokles hodnot aktiva. Tyto čáry nám poskytují užitečné informace o momentu, kdy by trader mohl zvážit vstup nebo výstup z pozice v závislosti na prolomení čáry trendu.

• Uptrend: Minima jsou stále vyšší.
• Downtrend: Maxima jsou stále nižší.

Support a resistance

Support (podpora) představuje cenovou úroveň, na které se obvykle cena přestává snižovat a začíná stoupat, zatímco resistance (rezistence) je úroveň, kde cena často narazí a začne klesat. Obě tyto úrovně jsou klíčové pro pochopení zón poptávky (support) a nabídky (resistance) na trhu.

• Support: Možný bod obratu ceny vzhůru.
• Resistance: Možný bod obratu ceny dolů.

Strategie obchodování s trendovými čárami

Trendové čáry využívají zejména diskreční obchodníci k identifikaci trendu a určení příležitostí pro vstup do obchodu nebo jeho uzavření. Je důležité pochopit, kdy signály naznačují možný nákup nebo prodej. Často se používají v kombinaci s dalšími nástroji technické analýzy (například s obchodními indikátory).

Signál pro nákup a prodej

Nákup iniciujeme např. v momentě, kdy cena proráží klesající trendline vzhůru. Naopak signál pro prodej dostáváme, když cena proráží rostoucí trendovou čáru směrem dolů, což naznačuje možný obrat trendu nebo konsolidaci.

Stanovení stop-lossu

Pro ochranu našeho kapitálu nastavujeme stop-loss blízko trendové čáry. Pokud se trh vydá proti našemu obchodu, stop-loss nás chrání před většími ztrátami. Velikost a umístění stop-lossu se odvíjí od volatility trhu a naší tolerance rizika.

Psychologie trhu a trendové čáry

Interpretace trendových čar je subjektivní. Každý obchodník může vidět trh trochu jinak. Například rozpoznání medvědího trendu může záviset na naší interpretaci objemu obchodů a historických cenových úrovních. Naše přesvědčení je, že trh se řídí emocemi a očekáváními aktérů, což vede k vykreslení trendové čáry, která nemusí být vždy perfektně přesná.

Nicméně nejsilnější trendové čáry budou vnímány velkou masou obchodníků a právě to vede k tomu, že na ně trh reaguje silně. Sílu reakce můžeme měřit pomocí volume (objemu obchodů). 

• Býčí trend:

  • Rostoucí objem obchodů může naznačit silnou důvěru investorů.
  • Převládající kupní tlak naznačuje optimistický pohled trhu.

• Medvědí trend:

  • Klesající objem obchodů může být známkou rostoucího pesimismu.
  • Důležité je rozpoznat moment, kdy emocionální chování začne formovat trendové čáry směrem dolů.

Praktické příklady a studie

Obchodování trendových čas je dobré kombinovat s dalšími prvky technické analýzy. Jednoduchý obchodní systém může vypadat např. následovně:

• Pro identifikaci trendu použijeme dlouhodobý klouzavý průměr s periodou MA 200. Je-li trh nad tímto průměrem, je trh v dlouhodobém růstu a hledáme nákupní signály.
• Nákupní signál můžeme identifikovat průrazem klesající trendové linky při vysokém volume (objemu obchodů). To svědčí o vysokém zapojení obchodníků.
• Vstoupit můžeme na konci průrazové úsečky a stop-loss umístit pod její low.

Krásně vykreslený obchodní signál pro nákup po breakoutu klesající trendové linky do směru dlouhodobého uptrendu.

Závěr

Trendové čáry nám pomáhají identifikovat směr, ve kterém se pohybuje trh. Ať už se jedná o vzestupné nebo klesající trendy, naše zkušenost potvrzuje, že spolehlivě signalizují vhodné body pro vstup do long pozic nebo krátkých pozic.

Při kreslení trendových čar je důležité najít a propojit významné vrcholy a dna na cenovém grafu. Měli bychom dbát na to, aby čára byla respektována, což znamená, že trh reaguje na její přítomnost.

Pamatujme, že žádný nástroj není dokonalý a vždy bychom měli používat trendové čáry společně s dalšími indikátory a metodami analýzy, abychom zlepšili přesnost našich predikcí.

Co když rok 2021 může být v tradingu ten nejlepší, který jste kdy zažili? Určitě to jde. Dosažení zásadních cílů je totiž možná snadnější, než si často dokážeme představit.

Přiznávám, že jsem hodně vděčný za možnosti, které mi můj životní a pracovní styl umožňuje. Když jsem se před lety rozhodl k přechodu na plně automatizované obchodování, bylo pochopitelné, že přede mnou stojí řada výzev a mnoho frustrací z potřeby učit se a překonávat mnoho nového. Ale už poslední roky jsem vnímal ohromný posun vpřed a zejména s loňským rokem jsem byl náramně spokojený. Nebyl to pro mě rok, kdy bych v trzích vydělal nejvíce. Hlavně díky skutečnosti, že přeci jen potřebuji čas, abych získal důvěru automatizovaně obchodovat čím dál větší kapitál a svá portfolia řízená agresivnějšími modely zvyšuji jen postupně. Nicméně to byl rok, který mě ohromně posílil v důvěře v to, co dělám. Systémy si prošly volatilitou roku 2020 a vesměs vydělaly s rozumným drawdownem. To mi dává ohromnou důvěru obchodovat je v roce 2021 spolu s dodatečnými strategiemi, s větším kapitálem a agresivnějším strategiím přidělovat v portfoliu vyšší váhu.

Rok 2020 byl z pohledu tradingu dobrý. A věřím, že 2021 může být ještě lepší.

Co dělám proto, aby byl následující rok ten nejlepší ze všech?

Minulost by měla posílit

Abych se mohl posunout dopředu, je třeba reflektovat minulost.

Přelom roku je pro mě tradičním bodem rekapitulace. Snažím se na pár týdnů oprostit od pracovní a obchodní rutiny. Přemýšlím nejen o tom, co se třeba úplně nepodařilo. Ale také o tom, kde jsem uspěl. Mnoho lidí se koncentruje v mysli spíše na neúspěchy. Upřímná oslava úspěchů ale posiluje důvěru v to, co se mi může podařit příští rok.

V okolí svých tradingových známých vnímám, že řadě z nich se podařilo ve zvýšené volatilitě roku 2020 vytvořit v krátkodobých obchodech i bez páky zhodnocení přes 100 % ročně. Sám jsem zdaleka tak úspěšný nebyl, byť svůj výsledek v řádech nižšího dvouciferného růstu automatizovaného portfolia považuji za úspěch. Hlavně s ohledem na podstoupený drawdown, který jsem měl v portfoliu několikanásobně nižší než obchodníci držící dlouhodobé akciové pozice. Přičemž porovnání risku/výnosu svého portfolia vůči indexům bylo vždy jednou z hlavních metrik, kterou používám. Vlastně to bylo hlavní kritérium, kterému jsem podřizoval stavbu portfolia. Automatizaci se přeci jen věnuji kratší dobu než předchozímu diskrečnímu obchodování a důvěru ve správu většího kapitálu přes „automaty“ jsem potřeboval získávat postupně. A v takové fázi je podle mě důležité především „moc neztratit“ než „extrémně vydělat“. V tomto ohledu jsem se svými výsledky velmi spokojený.

Nejvíce mě těší, kolik nových zkušeností a schopností jsem získal při vývoji svých automatizačních a analytických řešeních. Jak jsem na Finančníkovi psal již mnohokrát, ještě ve svých 40 letech jsem byl absolutní neprogramátor, který si neuměl v Excelu vytvořit ani pokročilé makro. A i když ve středním věku už není úplně snadné učit se věci úplně od začátku (už jen kvůli časové vytíženosti), přesto dnes dokáži v Pythonu programovat skripty, které mi samy obchodují a připravují vše, co v tradingu potřebuji. Nebyla to lehká cesta a rozhodně se dnes nepovažuji za programátora. Ale jednoznačně vidím svůj progres a hlavně to, kolik času mi nyní mé nově nabyté schopnosti dokáží ušetřit. Byť na začátku jsem se musel prakticky na rok zastavit, abych pronikl do úplně nové oblasti práce s daty a skriptovacím jazykem, dnes své řešení vnímám jako určitou „továrnu na peníze“, kde výkonnost zvyšuji nikoliv tím, že bych vymýšlel neustále nové obchodní přístupy, ale tím, že třeba vylepšuji exekuce nebo analyzuji/upravuji váhy na úrovni portfolia. Samozřejmě je možné automatizovaně obchodovat bez znalostí programování a vše lze řešit outsourcováním práce zkušených programátorů. Sám s několika také spolupracuji, nicméně flexibilitu, kterou jsem získal vlastními schopnostmi analyzovat a obchodovat ohromné množství dat, považuji za opravdu velmi významný posun. Má řešení posílají prakticky každý den do trhů desítky obchodních příkazů a vše už přesáhlo mez, kterou bych byl dříve schopný obchodovat diskrečně. Tím, že jde z drtivé většiny o můj vlastní kód, jsem schopen i velmi flexibilně testovat nové myšlenky. Celý proces samotného obchodování je pro mě přitom dnes záležitostí doslova půl hodiny, kdy průběžně kontroluji, co se v trzích děje a jestli vše funguje, jak má. V tomto směru jsem se svým pokrokem v roce 2020 opravdu hodně spokojený, protože vnímám, že v roce 2021 mám na čem stavět a na co navazovat.

V roce 2021 bych samozřejmě chtěl své obchodování posunout i z pohledu výkonnosti a velké příležitosti vidím ve zrychlení strategií. Pochopitelně stále v intencích plně automatizovaných systémů. Skvělé je, že u řady strategií není potřeba vymýšlet nějaké nové přístupy. Stačí jen změnit timeframe a třeba upravit výstupy. Z Mopull limit je pak rázem intradenní Mopull limit s jinou distribucí zisků a ztrát. Pokud spolupracujeme blíže, pak jste porovnání korelací takových strategií mohli vidět ve vláknu aktuálních výkonností strategií Techlabu. Nicméně rychlejší obchodování je náročnější – jak z pohledu exekucí, tak z pohledu hlídání nákladů. Tedy vše má svůj čas a pokud začínáte, věnoval bych z počátku pozornost pomalejším přístupům.

A co bych poradil, pokud se obchodování věnujete již nějaký čas a neměli jste loňský rok ziskový? Pokuste se v roce 2021 zaměřit na systematické následování dobře otestovaných obchodních plánů. Začal bych jednoznačně u pomalejších swingových strategií. Patrně kombinaci momenta a mean reversion. Nemiřte z počátku vysoko. Každé procento výnosů při rozumném risku se počítá. I kdybyste za rok vydělali jen pár procent při nízkém drawdownu, tak si jistě umíte představit, že na začátku roku 2022 budete v úplně jiné pozici, než jste nyní a máte pro další rok reálně na čem stavět. Budete-li hledat na Finančníkovi asistenci, tak doporučuji workshop swingového obchodování, ve kterém se obchodníci učí swingové strategie od A-Z. A ano, i v loňském roce bylo obchodované mechanické swingové portfolio v zisku.

Dosáhnout lze jen stanovené cíle

Do nového roku je dobré si připomenout, že v životě se jen těžko dá posunout vpřed, pokud nemáme žádné cíle. Přelom roku je tradiční období novoročních předsevzetí. A já dodávám – pokud mají mít předsevzetí a cíle váhu, sepište si je! A věnujte jejich přípravě náležitou pozornost. Čím specifičtější a měřitelnější vaše cíle budou, tím větší je šance na jejich splnění. Rád si dávám cíle, které mě donutí vystoupit z komfortní zóny a umožní mi skutečně se někam posunout. V tradingu však pozor na nereálné cíle. Vždy je dobré rámovat naše plány alespoň rámcovou realitou. Je hezké přemýšlet v rovině „mohu dosáhnout čehokoliv“, ale pokud si dáte za cíl uběhnout maraton pod dvě hodiny, pak je již nyní zřejmé, že vás následující rok nemůže dovést k uspokojení. Mnoho lidí si však přímo libuje v podobných (a často mnohem ambicióznějších a zcela nereálných) cílech.

Pokud nejste zatím ziskoví, tak doporučuji rozchodit například tři strategie tak, abyste je živě obchodovali s menším kapitálem. Důležité je především dobře nastavit risk, abyste moc neztratili a systematicky pokračovat dopředu. Garantuji vám, že pokud váš rok 2021 proběhne v tomto duchu, tak to bude ve vaší kariéře ohromný skok kupředu bez ohledu na konkrétní zisk.

Posouvání krok za krokem

Mít plán a motivaci k dosažení velkých cílů ale nestačí. Je třeba pustit se skutečně do práce.

Hodně mi pomáhá rozdělit si velké úkoly na malé dílčí a jednodušší kroky, u kterých mohu snáze vnímat progres a udržovat si motivaci. Razím heslo, že je lepší dělat něco nyní, než čekat na budoucí perfektní stav věcí. U velmi komplexních řešení v tradingu tak například raději spustím z větší části hotové řešení do trhu s malým kapitálem, než abych roky piloval celek do naprosto bezchybné a perfektní podoby a vlastně se k realizaci nikdy nedostal.

Při práci na zrychlení svých strategií tak například plánuji použít vlastní autotrader, který bude obchodovat menší pozice. Je mi dopředu jasné, že proces se neobejde bez problémů a chyb. Ale také vím, že vše nedokáži dopředu promyslet tak, abych práci mohl hned zadat profesionálnímu programátorovi. Mým plánem je obchodovat i méně dokonalé rychlejší strategie s nedokonalými exekucemi a naučit se, jak to dělat lépe a věci vylepšovat.

Protože splnění každého snu/vize vyžaduje, abych se posouval od vyřešení jedné drobnosti k druhé. Při postupu po podobných drobných krůčcích se mi nejednou potvrdilo, že dosažení zásadních cílů je nakonec snadnější, než si často dokážeme představit.

Přeji vám, aby rok 2021 byl pro vás ten nejlepší ze všech.

Dovolte, abychom vám poděkovali za to, že jste i v roce 2020 zůstávali s námi a byli věrni našemu serveru. Opět jsme se po celý rok snažili dávat vám to nejlepší a dělit se o naše neustále rostoucí zkušenosti a dovednosti z trhů a těší nás, že náš server vám i nadále pomáhá. 

Dovolte také, abychom vám popřáli štědré Vánoce a velmi úspěšný rok 2021. Rok 2020 nebyl pro řadu z vás jistě jednoduchý, ale buďme příští rok optimističtí a soustřeďme se hlavně na to pozitivní. Nebojte se na sobě pracovat a chtít od života mnohem více. A pamatujte: Trhy tady byly, jsou a budou. Příležitosti jsou každý den – a doufáme, že brzy už i pro vás. Připravený obchodník nezná krize, ale jen příležitosti.

Využijte také volný čas během svátků k odpočinku a naberte maximum sil pro příští rok.

Přejeme všem jen to nejlepší a upřímně držíme palce. 

Děkujeme,
za tým serveru Finančník.cz Petr a Katka

Pokud jste klienty Interactive Brokers (nebo TradeStation Global, která účty otevírá u Interactive Brokers), patrně jste v posledních dnech také dostali výzvu k odsouhlasení převodu účtu do některé z nově vzniklých společností licencovaných v EU. V případě střední Evropy konkrétně do Interactive Brokers Central Europe Zrt. (“IBCE”).

K převodu dochází z pochopitelných právních důvodů. Velká Británie opouští finálně EU a původní IBUK (pobočka Interactive Brokers registrovaná právě ve Velké Británii) přichází o možnost fungovat na EU trhu.

Převod klientů do EU společností avizovalo Interactive Brokers již delší dobu. Dlouho se zmiňovala irská pobočka, nakonec IB založilo v EU tři společnosti – v Irsku, Lucembursku a Maďarsku. A právě Maďarsko představuje centrálu pro střední Evropu a podle všeho jsou všechny účty z našeho regionu přesouvány právě tam.

Co konkrétně to pro nás, coby klienty, znamená?

Převod není povinný. Ale podle všech informací to vypadá, že na účtech, které zůstanou v UK nebude možné otevírat nové obchody. Pouze uzavírat ty již otevřené.

Aktivním obchodníkům tak patrně nezbude, než s převodem souhlasit.

Co se změní?

Z pohledu větších účtů je nejvýraznější změna pojištění vkladů. V IB UK byla aktiva pojištěna až do výše 500 000 USD (s různými výjimkami – např. hotovost byla pojištěna do 250 000 USD).

V maďarské pobočce jsou vklady pojištěny 100 % do výše milionu forintů (cca 2 800 euro) a v hodnotě 90 % do výše 100 000 euro.

U větších účtů tak určitě pojištění může hrát roli v rozhodování, zdali část kapitálu nepřesunout jinam atd. Na druhou stranu je dobré mít na paměti, že Interactive Brokers je velmi silná společnost, klientské účty jsou segregovány a v případě krachů podobných společností nezmizí vesměs všechen kapitál, ale velká část ho bývá dohledána a vrácena klientům.

Dobrou zprávou je na druhou stranu možnost převodu pro obchodníky s malými účty do 25 000 dolarů, neboť podle všech informací padá omezení daytradingu akcií (dodržování pravidla pattern daytrader).

Z mého pohledu je jedině škoda, že si IB vybralo za evropskou pobočku právě Maďarsko, které nemá, alespoň v mých očích, v současné době úplně nejlepší reputaci. Nicméně stále jde o součást EU a její právní systém. A podle všech zpráv to vypadá, že není možné si volně vybrat jinou IB pobočku (nehledě na skutečnost, že v jiných EU destinacích má IB ještě výrazně nižší pojištění vkladů). Sám jsem tak s převodem úplně nespěchal, ale v nejbližších dnech se ho chystám potvrdit.

Pokud budete mít k převodu nějaké dotazy, můžeme je diskutovat v Techlabu v tomto vláknu věnovaném TWS.

Knihy ze série Market Wizards přinášejí inspiraci v podobě příběhů ostatních traderů. Jack Schwager se v minulosti zaměřoval především na velká jména ze světa obchodování nebo třeba na úspěšné manažery hedgových fondů.

V poslední novince Unknown Market Wizards popisuje příběhy obchodníků, kteří vyrostli z malých účtů a jejichž jména vesměs nikdo nezná. Různých podobných příběhů nalezneme na internetu spousty, ty z pera Jacka Schwagera mají ale jednu důležitou charakteristiku – popisované výkonnosti jsou ověřené. Mimo jiné i tím, že Jack stojí za službou fundseeder.com, která monitoruje účty mnoha obchodníků, kteří službě povolí přístup ke svému účtu (sám toto mám také povoleno a o službě plánuji v budoucnu napsat recenzi). Výkonnost obchodníků je tak monitorována bez možnosti jejich zásahů – informace se čerpají přímo od brokera.

Příběhy obchodníků s dlouhodobě ověřenou výkonností jsou bezesporu něco, co je extrémně motivační a inspirační. Přiznávám, že sám jsem knihu přečetl jedním dechem a jednoznačně ji doporučuji. Naleznete v ní příběhy následujících obchodníků:

• Čerstvého absolventa vysoké školy, který začal s účtem 2 500 dolarů a v následujících 17 letech z trhů získal více než 50 milionů dolarů.
• Bývalého manažera reklamní agentury, který za svoji 27letou kariéru komoditního tradera dosáhl průměrného ročního zhodnocení 58 %.
• Akciového obchodníka kombinujícího fundamentální a technikou analýzu, který svůj původní účet o velikosti 83 tisíc dolarů přeměnil do 21 milionů dolarů.
• Komoditního obchodníka, který za svojí 13letou kariéru dosáhl průměrného ročního zhodnocení 337 %, kdy jeho nejvyšší drawdown byl 10 %.
• Portýra z České republiky daytradujícího akcie, který svojí výkonností překonává 99 % hedgových fondů.
• Komoditního obchodníka, který dvakrát vydělal a ztratil půl milionu dolarů předtím, než se stal na následujících 20 let konzistentním obchodníkem.
• Bývalého amerického vojáka, který díky svému automatizovanému řešení dosahuje 10 let výjimečného poměru risku/zisku.
• Dalšího komoditního obchodníka s ověřenou roční výkonností 280 % při nejvyšším měsíčním drawdownu 11 %.
• Hudebníka, který si vytvořil vlastní software, aby s ním posledních 20 let vytvářel průměrné roční zhodnocení 20 %.
• Tenisového hráče, který skoro deset let dosahuje ročního průměrného zhodnocení 298 %.
• Akciového obchodníka kombinujícího dlouhodobé držení akcie s krátkodobými obchody dosahujícího trojnásobného zhodnocení než index S&P 500.

 Všechny příběhy jsou publikovány formou rozhovorů, ve kterých jsou velmi otevřeně popisovány přístupy, se kterými jednotliví obchodníci obchodují.

Samotnou knihu si můžete v angličtině koupit na Amazonu zde. V elektronické podobě stojí kniha 15,34 dolarů a rozhodně stojí za to.

Pokud vás téma zajímá, doporučuji nepřehlédnout rozhovor Patrika Boylea, který vedl s Jackem Schwagerem na této youtube stránce.

V každé praxi se člověk posouvá a hledá cesty, jak dělat věci lépe a efektivněji. V tomto videu ukáži jak obchoduji dnes a shrnu, kam jsem se za poslední roky posunul.

Ve videu používám jeden ze svých obchodních účtů u Interactive Brokers.

Postupně ukazuji, jak dnes analyzuji obchody a sleduji je jak přímo v obchodní platformě, tak pomocí indikátorů, které jsou pro mě důležité hlavně z pohledu řízení celkového risku.

Ve videu ukazuji hned několik obchodovaných systémů, se kterými pracuji plně mechanicky. Tedy následuji dlouhodobě otestované pravděpodobnosti.

Pokud hledáte inspiraci jak na podobné systémy, tak právě pro vás jsem připravil na 25.9.2020 webinář, kde budu předávat popis 7 mých obchodních systémů. Na bezplatné vysílání se můžete registrovat na této adrese (obsah bude dostupný pouze pro registrované).

Nedávno se na mě obrátil trader Roman s dotazem, který se týkal tipů při vytváření obchodních systémů, které mají šanci dlouhodobě generovat peníze. Jelikož odpověď nelze shrnout do pár vět, odpovídám formou článku, ve kterém shrnu tipy i pro ostatní.

Romanův dotaz:

Už nějakou dobu se snažím o tvorbu vlastního systému, abych se přesvědčil, že jsem schopný sestavit něco vlastního, co bude fungovat minimálně na historických datech a nebudu muset spoléhat pouze na Vámi prezentované systémy. Vybral jsem si pro toto Bollingerova pásma, aby to byl nástroj, který má v sobě nějakou smysluplnou počáteční myšlenku a neobjevoval se ve Vámi prezentovaných systémech. Šel jsem cestou tvorby přes "in sample", "out sample" na jednom indexu, a ještě si nechal data na testování před a po zvoleném testovacím období. Provedl jsem velkou spoustu testů, ale pokaždé mi ten systém zhavaroval v nějaké fázi testování.

Hodně přemýšlím o diverzifikaci, jednak díky Vašim článkům, a taky i dvěma knihám od Roberta Carvera, které jste prezentoval na Finančníkovi a které jsem si prostudoval. Proto jsem začal přemýšlet a zkoumat trochu odlišnou cestu. Vzal jsem jednoduchý systém s minimem volitelných parametrů a začal provádět backtesty v určitém rozsahu parametrů na celém vzorku dat bez rozlišení "in sample" a "out sample" a na šesti indexech (OEX, NDX, SPX, RUI, RUT, RUA). Sledoval jsem funkčnost tohoto systému jednak v rozsahu parametrů, a taky na uvedených indexech. Následně jsem z celého souboru systémů vybral určitý počet systémů na základě CAR, RAR, jejichž equity křivky vykazovaly odlišnosti a zkoumal korelace těchto systémů a na základě těchto korelací poskládat několik stejných systémů s různými parametry a na různých indexech dohromady a prozkoumal výslednou equity křivku.

K tomuto procesu jsem dospěl po předešlých nezdarech, když jsem se snažil vyvinout systém na "in sample" a "out sample" datech. Taky mě k tomu dovedla myšlenka, že by se tímto dala omezit přeoptimalizace. Co si o takovém postupu myslíte? Zkoušel jste někdy podobný postup? Vím, že jasnou odpověď dostanu pouze testováním takového systému, přesto by mě zajímal Váš názor, případně připomínky, v čem by takový postup mohl mít své slabé stránky.

Téma vytváření obchodních systémů není jednoduché, protože neexistuje nějaký jeden mustr, podle kterého postupovat. Nicméně jsou určité body, které sám považuji za absolutní základ toho, abych měl důvěru pustit systémy na živý účet.

V první řadě je potřeba nejprve opravdu kriticky přemýšlet o edge, který chceme obchodovat. Důležité je přijmout skutečnost, že 90 % informací, které jsou k dispozici na internetu ohledně tradingu nefungují a nedávají smysl. S použitím optimalizace parametrů pro vstup a výstup nalezneme při využití kteréhokoliv přístupu systémy, které generují hezké výkonnostní křivky na historických grafech, ale mívají nulovou šanci vydělávat do budoucna.

Typicky pokud se někdo rozhodne stavět například intradenní systém s využitím klasických indikátorů na pětiminutových forexových grafech, je šance na dlouhodobý pozitivní výsledek skutečně nulová. A přitom mnoho traderů touto cestou jde a snaží se najít způsob, jak takto vytvořený systém „validovat“ – poznat, jestli má šanci fungovat do budoucna. A to přitom nejde. Šanci na budoucí úspěch systému nejvíce ovlivňuje princip, na kterém systém stavíme s tím, že ostatními komponenty jako je risk management a position sizing můžeme systém zlepšit nebo zhoršit.

Opravdu se tak vyplatí nejprve co nejdetailněji studovat základní obchodovaný edge. V první fázi jen v těch nejhrubších obrysech tak, abychom zkoumání neovlivňovali dalšími prvky obchodního systému. Například u zmíněných bollingerových pásem by mě zajímalo, jestli existuje závislost vzdáleností ceny od bollingerova pásma a budoucími výnosy. Protože pokud takovou závislost nenaleznu, nemá smysl na myšlence stavět obchodní systém. Zní to logicky, ale běžně tomuto věnuje pozornost jen opravdu mizivá část traderů. Konkrétní cesta, jak závislost zkoumat, může být použití korelačních grafů. Podrobný tutoriál, jak postupovat od základních dat až po zobrazení korelačního grafu jsem minulý týden publikoval zde do TechLabu. Zkoumání základního edge podobným způsobem má i tu výhodu, že do budoucna přesně víme, na jakém principu bude náš systém vydělávat.

Korelační graf zkoumající závislost mezi krátkodobou korekcí a budoucími výnosy. Podrobněji se tématu věnuji v tomto tutoriálu TechLabu.

Pokud mám nalezený funkční základní edge, mohu jej zkusit přeměnit do obchodního systému. Osobně používám in sample/out of sample periody, ale je dobré je nepřeceňovat. Jak jsem na Finančníkovi již několikrát ukazoval, pár let vývoje systému (zejména swingového) neobsahuje dostatek dat, abychom jej mohli nějak zásadně statisticky vyhodnocovat. Tedy to, že se systému nedaří v out of sample neznamená, že se mu nemůže dařit při živém obchodování a naopak. V out of sample periodách sleduji spíše charakter výkonnosti. Zejména nechci vidět, aby se po konci in-sample výkonnostní křivka „prudce zlomila“, protože to indikuje přeoptimalizaci.

Dokáži si nicméně představit vývoj systému i na všech datech. Varoval bych ale při vývoji a vyhodnocování systému před sledováním historické equity křivky. Je lepší sledovat jen číselné ukazatele – sharpe ratio, volatilitu, frekvenci obchodů, průměrný obchod atd. A robustnost testovat pomocí monte carlo simulací. Osobně bych nevybíral systémy na základě vzhledu jejich historických equity křivek.

Obchodování variací jednoho systémů s různými parametry je z mé zkušenosti dobrá myšlenka. V praxi je ji třeba zasadit do kontextu velikosti obchodního účtu. Protože čím více systémy rozdrobíme, tím více mohou představovat zátěž komise.

V každém případě je klíčem k úspěchu následné portfolio. Pokud v něm budete obchodovat více systémů s dobrým základním edge (viz výše) a kontrolovat u nich korelaci a risk, tak s velkou pravděpodobností v budoucnu vyděláte. Pořád je třeba mít na paměti, že i kvalitní systém může mít prodělečný rok. Není tedy možné se zabývat otázkou, jak vybrat takové systémy, které budou jenom vydělávat. Je potřeba přemýšlet o tom, jak poskládat systémy využívající alespoň trochu různé obchodní logiky. Pokud vám tedy vyzkoumaný systém dává smysl z pohledu základního edge, je dobré zauvažovat o nasazení do portfolia.

Veškerá „kouzla“ se v tradingu skutečně dějí na jeho úrovni. Tady je ukázka, jak konkrétně uvažuji. Řekněme, že budu mít informace vycházející hlavně z Finančníka. Mohu si poskládat portfolio:

Kde:

Monday Buyer, vyučovaný ve swingovém workshopu, by měl vydělávat delším držením méně volatilních kvalitních akcií poté, co si projdou korekcí (určitá forma mean reversion systému).
Mopull Limit, také vyučovaný ve swingovém workshopu,  spekuluje na intradenní oslabení v korekci po průrazu dlouhodobých cenových maxim (mean reversion).
Micro Breakout, popisovaný rámcově zde, vychází z následování růstového momenta u akcií s nižší likviditou (trend following).
Minimální dynamické portfolio, popisované rámcově zde, drží portfolio základních aktiv - akcie, zlato, dluhopisy (trend following).

Tedy každý systém obchoduje v akciích trochu jiný edge a osobně jsem absolutně přesvědčený, že všechny edge najednou fungovat nepřestanou. Naopak se doplňují, o čem svědčí i historická křivka celého portfolia (výsledky po komisích a bez dividend, které výkonnost ještě reálně zvyšují):

Vidím, že portfolio má historicky sharpe ratio 1.69 a nejvyšší drawdown 12,87 %. Jelikož mám současně důvěru v obchodované základní edge jednotlivých systémů, tak bych se nebál jej obchodovat živě a třeba použít u některých systémů páku pro zvýšení výkonnosti (díky nízkému drawdownu je to možné). Jako že všechny zmíněné systémy živě na svých účtech obchoduji.

OK, ale jak portfolio rozvíjet dál?

Tady přichází důležitá skutečnost. Z mé zkušenosti nemá smysl zkoušet hledat další podobné systémy. Například nějaký jiný nákup korekce v akciích, které už obchoduji v podobě Monday Buyer a Mopull Limit. I když použiji třeba jinou vstupní logiku a jiné indikátory, budou pořád obchodovat stejný edge, a tudíž nepůjde o reálnou diverzifikaci. Portfolio je dobré posouvat o strategie využívající jiné edge. I když zůstaneme jen v akciích, tak existuje stále hodně přístupů, ve kterých systémy vyvíjet – sám mám ještě systémy obchodující sezónnost, systémy inkasující prémium z vypisovaných opcí a pracuji na systémech využívajících vyhlašování ekonomických reportů.

Velmi důležité je tedy především nesnažit se při vývoji systémů hledat svatý grál. Je dobré přemýšlet o principech, které v trzích fungují dlouhodobě a systémy stavět hlavně tak, abychom řídili risk. Co nejdříve se pak dostat do fáze obchodování portfolií systémů postavených na různých edge, kde platí, že čím více systémů budeme obchodovat, tím méně nás bude trápit to, že občas vyvineme systém, který v budoucnu nebude generovat peníze tak, jak to indikoval v historickém backtestu.

Pomohl vám článek? Sdílejte prosím jeho anotaci publikovanou na této naší facebokové stránce.

Za dvě desetiletí, co dělám trading, jsem v průběhu času přehodnotil některé ze svých pohledů a dnes bych věci dělal od počátku trochu jinak. Určitě mezi ně patří paper trading – tedy trénování obchodování na demo účtu.

Tradičně se v obchodování doporučuje strategie nejprve paper tradovat – obchodovat na demo účtu bez riskování živých peněz. Důvody jsou především dva:

1. Dobře zvládnout technickou stránku obchodování (zadávání příkazů atd.).
2. Ověřit si, že strategie funguje.

Bod 1) je bezesporu důležitý a není dobré jej podceňovat. Pokud s tradingem začínáte, určitě je potřeba si nejprve technicky vše vyzkoušet na demoúčtu. Je potřeba se seznámit s tím, jak se pozice otevírají, jak uzavírají, kde najdeme přehled otevřených pozic a jak si zkontrolovat, že nemáme otevřenou žádnou další pozici, než kterou chceme.

Ovládání brokerské platformy je nicméně jen trochu náročnější než práce s on-line bankovním účtem a jsem přesvědčený, že ji průměrně technicky zdatný člověk pochopí za velmi krátkou dobu. Z tohoto pohledu tak stačí paper tradovat opravdu jen pár obchodů.

Na bod 2), tedy ověření, že strategie funguje, jsem v průběhu času výrazně změnil názor. Za roky živého obchodování jsem poznal, že výkonnost jednotlivých strategií se projeví skutečně dlouhodobě. I velmi dobrá strategie může mít třeba rok stagnace výkonnosti a na druhou stranu i velmi špatné strategii se může rok dařit.

Pokud se budeme snažit najít dobrou strategii způsobem, že budeme čekat, až se jí začne dařit v rámci paper tradingu a pak ji teprve nasadíme „na živo“, vesměs to povede spíše k horším výsledkům. Protože po období zisků často přichází nezbytné drawdowny.

Jestli má šance strategie fungovat do budoucna ovlivníme ve stádiu jejího vývoje a backtestování. Potom je třeba ji nastavit přiměřený risk management a další vývoj z pohledu několika let prostě nelze ovlivnit. Proto je tak důležité také obchodovat strategie v portfoliích. Některým se bude dařit lépe, jiným hůře.

Občas hovořím s obchodníky, kteří roky paper tradují a logicky se nikam neposouvají. Pokud máte trading jako koníčka, tak i takový paper trading může být zábavný. Nicméně pokud chcete v trzích reálně vydělávat, tak toto skutečně není správná cesta.

Základem úspěchu v obchodování je především obchodovat. A je tak potřeba obchodovat živě.

Samozřejmě ale tak, aby člověk neohrozil svůj účet.

Bohužel hodně začátečníků se pouští do těch nejagresivnějších obchodů s pákou, které vedou k finančním i psychologickým škodám. Takto živě není dobré začít.

Ovšem lze začít obchodovat bez páky a tak, abychom v případě nejhoršího vývoje strategie ztratili třeba 5-15 % účtu. Samozřejmě u podobného risk managementu nelze očekávat rychlé zbohatnutí, ale na rozdíl od paper obchodování to může reálně peníze vydělat a především se trader reálně učí. Každý live trader vám přitom potvrdí, že i risk malých peněz má na psychiku úplně jiný vliv, než obchodování na demu. A přitom kultivování našeho myšlení je to, na čem je zpočátku potřeba pracovat nejvíce.

V případě prvního živého obchodování pak doporučuji od začátku přemýšlet celkově v procentech, nikoliv v penězích. Můžete pak lépe pracovat s tím, že jste ochotni akceptovat určitý procentuální drawdown a oproti tomu by strategie mohla generovat určité procentuální zhodnocení.

Maximálně pak doporučuji obchodovat více strategií najednou a od začátku věnovat co největší pozornost jejich skládání do portfolií. Dříve vás to dovede k tomu nejdůležitějšímu, co v obchodování je – dlouhodobé řízení risku na úrovni portfolia.

Například nyní asistuji jednomu z traderů se startem do živého obchodování. Obchodník začal s nepatrně upravenou strategií Monday Buyer po absolvování posledního swingového workshopu pořádaného letos na jaře. Té se od spuštění vede krásně. Modrá křivka je výkonnost strategie, šedá benchmark v podobě S&P 500:

Jak vidíte, graf hned reportuje procentuální zhodnocení (strategie vydělala za poslední 3 měsíce cca 19 %). Trader se tak nekoncentrujte na konkrétní částku, se kterou pracuje. A je jedno, jestli jde o malý nebo velký účet.

Současně s Monday Buyer obchoduje trader strategii breakoutu méně likvidních akcií:

A nyní si začátkem srpna přibral do obchodování Mopull limit opět ze swingového workshopu. Ta hned v prvních  obchodech zrealizovala ztrátu, a je tak po startu v malém drawdownu:

Hned minulý týden jsme tak začali řešit, jestli strategie neobchoduje s příliš vysokou volatilitou nebo příliš vysokým zastoupení v portfoliu. A to jsou přesně situace, které v rámci začátku obchodování musí každý trader zažívat se živými penězi. Na demoúčtu na vás podobné situace nebudou jakkoliv působit. V rámci živého obchodování sledujete, jaké ztráty na vás jak působí a více přemýšlíte i o tom, kterým strategiím věříte více a kterým méně. Nikoliv na základě historické výkonnosti, ale na základě toho, na jakém principu obchodují. To pak vede k tomu, jaké váhy jsou přiřazené kterým strategiím.

Například u výše uvedeného miniportfolia v tuto chvíli pracujeme s poměry 43 % kapitálu pro Monday buyer, 43 % pro Mopull limit a zbytek pro Micro Breakout. Strategií je ještě poměrně málo, a proto mají jednotlivé systémy v portfoliu docela vysoké váhy. Cílem je posunout portfolio ještě o několik strategií dále a pak navyšovat kapitál. Do té doby ale trader získá obchodováním malého kapitálu neuvěřitelné množství zkušeností bez ohledu na to, jestli portfolio skončí v zisku nebo ve ztrátě. Což upřímně z krátkodobého pohledu nikdy nemůžeme vědět. Ono se stačí podívat na historický backtest celého portfolia s uvedenými vahami:

Backtest má krásně rostoucí křivku. Výkonnost překonává benchmark (index S&P 500) a má výrazně nižší volatilitu (což je to, co by nás mělo zajímat). Historické sharpe ratio po odečtení komisí je na úrovni 1,67. Z mého pohledu jednoznačně solidní cesta, jak se do obchodování pustit a těžko hledat výrazně lepší. Přesto, když se podíváme na tabulku pěti hlavních drawdownů, tak vidíme, že trvaly několik měsíců a 12% drawdown v roce 2007 byl dokonce skoro dva roky:

Pokud bychom tak například letos po startu byli s tímto jednoduchým portfoliem několik měsíců v drawdownu třeba 10 %, je to úplně v pořádku.

Přitom pokud by obchodník v daném období portfolio jen paper tradoval, patrně  by na živé obchodování nikdy nepřešel, protože by z tohoto pohledu přístup vypadal „nefunkčně“ – v paper tradingu ztrácel peníze. Jiný obchodník by mohl portfolio paper tradovat na podzim roku 2019, aby přešel na živé obchodování například v únoru 2020 přesně předtím, než portfolio zrealizovalo zatím nejvyšší drawdown 15,4 %. Vsadím se, že i takový by portfolio přestal obchodovat, protože by prodělávalo, přitom na paper účtu realizoval jenom krásné profity.

Krátkodobá historická výkonnost jednoduše nemá souvislost s krátkodobou budoucí výkonností. Výkonnost strategie za posledních pár měsíců nám neříká nic o tom, jak se strategii bude dařit v dalších následujících pár měsících.

Podstatné je řídit risk – tedy abychom na úrovni našeho účtu obchodujícího více strategií najednou realizovali jen takovou volatilitu (drawdowny), kterou si můžeme dovolit akceptovat (hlavně mentálně). A toto skutečně řídit lze a je dobré začít postupně. Nejprve projít v živém obchodování např. drawdownem 5 %, pak trochu zvýšit expozici/páku, připravit se na vyšší risk atd. Ovšem, aby trader svou psychiku posouval, musí opravdu obchodovat živě. Roky paper tradingu vás v tomto nikam neposunou.

V současné době, kdy se zvyšuje inflace, dostávám stále více dotazů s prosbou, jak začít hodnotit kapitál na burze tak, aby se zabránilo ztrátě jeho hodnoty.

Bohužel bez dlouhodobých znalostí a zkušeností není snadné na burze vydělávat peníze s aktivnějšími přístupy.

Dobrou zprávou ale je, že konzervativní strategie zas tak složité být nemusí a základní postupy už jsem na Finančníkovi popisoval.

Z mého pohledu by konzervativní strategie neměla mít žádné komponenty, které mohou přestat fungovat – tedy neměla by se pokoušet „hádat směr“ dalšího vývoje trhu, což je velmi nejistá disciplína.

Jak konkrétně může takový přístup fungovat, jsem popisoval v článku Je čas investovat do zlata, bondů, bitcoinu nebo stále spíše do akcií?. De facto jde o strategii, která investuje do různých aktiv (akcie, dluhopisy, zlato, nemovitosti a třeba i kryptoměny) a jen se stará o to, aby byl kapitál rovnoměrně rozložen zejména z pohledu volatility. Čím vyšší volatilita (více se hýbající aktivum), tím menší váhu v portfoliu dostává. Osobně ještě sleduji korelace – pokud spolu některá aktiva příliš korelují, váhu jim snižuji.

V článku Je čas investovat do zlata, bondů, bitcoinu nebo stále spíše do akcií? jsem ukazoval výsledky velmi jednoduchého portfolia sledujícího pouhé tři trhy (SPY – akciový index, TLT – dluhopisy, GLD – zlato). A jelikož byl článek publikován na podzim roku 2019, je určitě zajímavé se podívat, jak se strategie vyvíjela do dnešního dne – tedy i přes turbulence způsobené koronavirem:

Na screenshotu je zelenou křivkou označená část equity křivky odpovídající vývoji strategie po jejím publikování v posledním článku.

Zde je toto období zobrazené v samostatném grafu (měsíční měřítko):

Za sledované období vytvořila strategie zisk přibližně 23 % bez použití páky.

Jakže je portfolio vytvářeno?

Systém pracuje s třemi trhy – SPY, TLT a GLD a každý měsíc jim přiděluje váhy na základě volatility a vzájemné korelace. Například aktuální měsíc jsou váhy tyto:

40 % portfolia je alokováno do zlata, 25 % do S&P 500 a 34,5 % do dluhopisů.

Proč podobné systémy fungují a fungovat budou? Využívají principu tzv. risk premia. Trhy typu akciové indexy a dluhopisy trvale rostou proto, že investoři jsou odměňováni za risk spojený s držením daného trhu. V rámci strategie je pak risk limitován diverzifikací – ideálně bychom měli mít v portfoliu zastoupení takových trhů, aby se v různých ekonomických cyklech dařilo alespoň části portfolia.

Kombinace SPY, TLT a GLD je tak jen určitý základ, ale sami vidíte, jak dobře vše funguje. Pokud v trzích hledáte cestu, jak hodnotit úspory bez aktivního obchodování, tak toto určitě může být dobrá cesta. Strategie přitom lze určitě vytvořit i jen s použitím Excelu. Začít můžete tak, že z finance.yahoo stáhnete data zmiňovaných trhů, s pomocí směrodatné odchylky popíšete jejich volatilitu a následně vytvoříte portfolio tak, aby byly volatility trhů vyrovnané.

Na swingovém workshopu jsme si nadefinovali automatizovatelné systematické miniportfolio swingově obchodující akcie. Jak si vede po roce obchodování a jaké poučení nám přinesla koronavirová situace?

Ve facebookové diskuzi jsem po zveřejnění minulého článku Micro Breakout dva měsíce po spuštění dostal žádost o publikování dalších výsledků. Ty u Micro Breakoutu zatím nemám, protože jde o novou strategii. Nicméně zajímavý pohled nabízí miniportfolio definované na swingovém workshopu. Na něm jsme si v minulém roce složili miniportfolio z dlouhodobě vyučovaných tří swingových strategií. Dvě strategie v něm akcie nakupují (Monday Buyer a Mopull Limit) a jedna akcie shortuje (Fast Short).

Jak si vedlo miniportfolio za poslední rok (od 1.7.2019 do 24.7.2020)? Tedy i v průběhu propadu způsobené koronavirem?

Pojďme si nejprve nadefinovat, co je vůbec cílem systematického obchodování. V případě swingového obchodování akcií je to z mého pohledu vydělávat více než index při nižším risku. Pro posuzování výkonností strategií používám tedy benchmarky. Je pochopitelné, že pokud ve swingových strategiích nakupuji akcie, tak v době celkových propadů trhů tyto strategie budou mít také drawdown. Cílím ale na to, abych tento risk dokázal kontrolovat a byl tak hluboký, abych stále mohl rozumně spát.

Risk v rámci obchodování kontroluji především position sizingem a skládáním strategií do portfolií. V rámci workshopu swingového obchodování používáme v miniportfoliu tři strategie. To určitě není mnoho, ale cílem workshopu je především předat know-how, jak strategie vytvářet, testovat, vyhodnocovat a obchodovat. Navíc jsou předávané v plně otevřené podobě a obsah výuky tak musí mít určité meze.

I tak je ale na třech strategiích vidět, jakou sílu diverzifikace prostřednictvím portfolií má.

Takto vypadal backtest jednotlivých strategií, obchodovaných v poměrech vyučovaných na workshopu, po započítání komisí:

A takto celé portfolio v porovnání k držení S&P 500:

Zde v řeči čísel:

Sharpe ratio 0,84 i v tak turbulentní době je z mého pohledu velmi dobrý výsledek. Je potřeba mít na paměti, že pohyb vyvolaný koronavirem byl především nestandardně rychlý, a to nejprve dolu, aby okamžitě následoval reverz směrem vzhůru. Pomalejším swingovým strategiím podobné změny trendů určitě nesvědčí. Dobře je to vidět na výkonnosti short strategie Fast short, která se aktivovala poklesem trhů, začala vydělávat, aby po rychlém obratu celých trhů směrem vzhůru své profity zase odevzdala zpět. Toto je ale realita trhů, se kterou musíme počítat, a proto je tak nutné se v obchodování diverzifikovat (viz Edge jménem diverzifikace, Důležitou diverzifikaci přináší obchodování již dvou systémů). Věřte mi – můžete buď strávit roky hledáním jedné perfektní strategie, nebo velmi rychle začít profitabilně obchodovat tak, že vytváříte jednoduché, nekorelující systémy, a ty obchodujete v rámci portfolií. A třeba automatizovaně tak, jak to s pomocí autotraderu dělá na Finančníkovi řada obchodníků i s výše uvedenými strategiemi.

Pochopitelně, že trading by neměl končit u výše uvedených tří strategií. Je to základ vyučovaný na jednom z našich kurzů, ale sami vidíte, že již tento princip začíná plnit svoji úlohu. Celé portfolio překonalo index při výrazně nižším propadu (kdy risk především sami kontrolujeme).

Mimochodem – pokud jste s miniportfoliem obchodovali přes turbulentní doby s malými pozicemi živě a neodklonili jste se od základního plánu, tak vám gratuluji. Protože toto je přesně základ úspěšného obchodování. Definovat strategie, řídit risk a držet se plánu. A samozřejmě, že zejména podobné turbulentní doby posouvají obchodníky dopředu. Sám jsem byl například trochu překvapený rychlostí, s jakou trhy padaly a posunul jsem risk management zase o kus dál. Dnes většina mých swingových strategií rebalancuje otevřené pozice v případě, že se v trhu začnou dít příliš divoké pohyby (jde o princip popisovaný v TechLab tutoriálu řízení risku pomocí škálování pozice). Pomáhá to jak výkonnosti, ale především psychice. Psychice tím, že pokud trhy začnou „bláznit“, tak vím, že se budou v systémech pozice zmenšovat, a tím se mi automaticky snižuje podstupované riziko.

Koronavirová situace tedy opět ukázala, že v tradingu je důležité především:

• Držet se plánu. Nikdy nevíme, co nám trhy nadělí.
• Diverzifikovat se. V portfoliu je dobré obchodovat co nejvíce méně korelujících strategií. Nikdy nevíme, které strategii se zrovna bude dařit a které nikoliv.
• Mít vše nastavené tak, abychom mohli v době nejistoty dobře spát a nemuseli přemýšlet, že strategie vypneme. Vesměs je to otázka používané expozice kapitálu do trhu. Řízení risku je klíčové. K profitům se dostaneme jen tak, že překonáme drawdowny.
• Není potřeba obchodovat s komplikovanými přístupy. Klíčem určujícím finální výkonnost je skladba a diverzifikace portfolia.

Před dvěma měsíci jsem na Finančníkovi popisoval breakout strategii vhodnou pro menší účty obchodující akcie s nižší volatilitou. Strategii jsem v popisované podobě spustil live a zde je první várka zkušeností.

V tomto článku jsem komentoval, proč může být obchodování s nižší likviditou zajímavé pro obchodníky s menším účtem a proč to může vést k nadstandardním výnosům. Pokud nechcete číst celý původní článek, zde kopíruji to hlavní:

V případě malých účtů může být zajímavé se u swingových breakout přístupů zaměřit na levnější akcie s nižší likviditou. Ty nemohou obchodovat větší hráči, protože v nich reálně nelze otevírat větší pozice, a lze tak v této oblasti nalézt často velmi zajímavé příležitosti. A de facto je to jedna z mála oblastí tradingu, kde malý kapitál představuje konkurenční výhodu (takže je škoda ji nevyužít).

Ve svých portfolio přístupech dnes již pracuji s větším kapitálem, a více se tak orientuji na likvidnější trhy. Přišlo mi ale zajímavé strategii zkusit spustit s malým kapitálem na živém účtu a v praxi zjistit, jak je to především s kvalitou plnění.

Strategii jsem nazval Micro Breakout, protože je zaměřena na malé akciové tituly. V zásadě nakupuji akcie, které proráží roční cenové maximum a pozice řídím pomocí ATR trailing stop-lossu ve vzdálenosti 3,5* ATR za 14 dnů. Systém sleduje všechny akcie obchodované na US burzách, co mám v databázi, tj. nezaměřuje se na akcie z vybraných indexů. Hlavním kritériem pro výběr akcie k obchodování je nižší denní volume. Nechci zde uvádět konkrétní parametry všech filtrů, protože systém je opravdu jednoduchý a je zřejmé, že při stejných vstupech stovek lidí ve stejný okamžik do shodných akcií už by mohlo dojít k ovlivnění plnění. Rámcově ale Micro Breakout obchoduje akcie s průměrným denním volume do stovek tisíc obchodů.

Strategii jsem zatím spustil v testovacím režimu. Přidělil jsem jí kapitál 10 000 dolarů. Strategie může používat dostupnou páku a kapitál dělím do potenciálně 25 obchodů. Tedy každému obchodu v tuto chvíli přiřazuji kapitál 800 dolarů. Mým cílem bylo pracovat s větším množstvím vstupů právě proto, abych co nejdříve otestoval plnění obchodů. Zpětně se zatím zdá až 25 současně otevřených pozic jako zbytečně velké členění kapitálu, protože signálů po 2 měsících, i přes hodně rostoucí trhy, není tolik, a mnoho kapitálu je tak zbytečně nevyužito.

A jaké jsou zkušenosti s plněním? Systém přirozeně v této fázi obchoduji ručně, abych získával co nejvyšší zpětnou vazbu. Pro vstupy používám limitní příkazy a testuji také adaptivní exekuční IB algoritmy. A musím říct, že v této oblasti jsem zatím nenarazil na problém. Plnění v řádech stovek kusů akcií probíhá bez problémů.

A jak breakouty vypadají? Některé méně likvidní tituly se opravdu umí hýbat. Aktuálně mám například otevřenou pozici v tickeru EMX, kde systém otevíral při breakoutu pozici 24.6. Já vstupuji příkazy následující den při otevření trhů, tedy 25.6 a od té doby trh solidně vyrazil vzhůru:

A celková výkonnost?

Živě jsem systém spustil 29.4.2020. V aktuálním kontextu vydělává pochopitelně většina přístupů nakupujících akcie, takže není překvapením, že i Micro Breakout je v zisku. Co mě ale zajímá nejvíce, je porovnání výkonnosti a korelací s ostatními systémy. Pro většinu obchodníků na Finančníkovi bude patrně nejzajímavější porovnání se systémy Monday Buyer a Mopull Limit ze swingového workshopu.

V tomto porovnání Micro Breakout (červená linka) zatím za výsledky ostatních strategií hojně obchodovaných na Finančníkovi pokulhává. Nicméně na druhou stranu byla průměrná expozice kapitálu v tomto systému jen 8,1 % –výrazně méně než například u Monday Buyer.

Z mého pohledu jsou zajímavé i korelace zmíněných přístupů:

Je patrné, že zatím systémy prakticky nekorelují – a to přesto, že všechny akcie nakupují a trhy rostou. Z tohoto pohledu se zatím jeví obchodování breakoutu na akciích s nižší likviditou jako zajímavý doplněk akciového portfolia.

Mimochodem – nemohu si odpustit spojení všech tří systémů do jediné equity křivky, která opět demonstruje sílu diverzifikace směrem ke stabilitě výkonnosti:

A když jsme v tom srovnávání. Zde je srovnání zmíněných systémů s indexem S&P 500 (v podobě nákupu SPY – zobrazeno šedivou křivkou):

Je vidět, že Monday Buyer a Mopull Limit měly v dané periodě výkonnost dost podobnou jako index, ale při nižší volatilitě (risku), což je upřímně to, co mě zajímá. Micro Breakout si jde trochu svojí cestou, ale zase je třeba pamatovat na to, že v tuto dobu využíval jen 8,1% kapitálu. Rozhodně se mi líbí nízká korelace mezi strategiemi a indexem.

Po dvou měsících živého obchodování jsem tak hlavně spokojen, že jsem nenarazil na žádná zásadní překvapení v plnění. Zatím mám v plánu jet systém ve stejném režimu několik dalších měsíců a uvidíme, jestli jej pak zapracuji do hlavního portfolia. Rozhodně se mi ale jeví, že obchodování breakoutů na akciích s nižší volatilitou stojí u malých účtů za pozornost.

Pokud hledáte technickou asistenci v diskutované oblasti, tak zde jsou důležité odkazy: Kompletní otevřené kódy strategií Monday Buyer a Mopull Limit jsou k dispozici v archivu swingového workshopu. Jak postavit systém typu Micro Breakout jsem včetně kódů ukazoval v tomto tutoriálu v rámci skupiny TechLab. Jak konkrétně spojovat a analyzovat výkonnosti systémů v rámci portfolia jsem popisoval v tomto tutoriálu TechLabu.

Sledovat výsledky obchodování optikou portfolií je krok, který každému obchodníkovi maximálně doporučuji. Pozornost se velmi záhy přesune od snahy optimalizovat vstupy a výstupy dílčích systémů k reálnému řízení risku a stabilnějším reálným výsledkům. Analýza portfolio obchodování přitom není v zásadě nijak náročná. Sám pro tyto účely nejvíce používám bezplatné pyfolio, se kterým můžete také začít hned pracovat.

Důrazu na obchodování systémů v portfoliu se na Finančníkovi věnujeme dlouhodobě. Důvod je jednoduchý – je opravdu mizivá šance, že začnete obchodovat s jedinou strategií na jednom trhu a budete dlouhodobě vydělávat bez hlubokých drawdownů. Jednoduše proto, že pokud by takový přístup existoval, velmi rychle jej objeví ostatní a svým obchodováním jej „vyruší“. Hodně začínajících obchodníků se toto snaží vyřešit optimalizací parametrů, které poskytují na historických backtestech krásně vyhlazené equity křivky, což ale samozřejmě nezaručuje pozitivní výsledky do budoucna. Spíše naopak.

Řešení? Spíše než na hledání dokonalého systému je lepší zaměřit se na obchodování jednoduchých systémů a pozornost směřovat k jejich skládání do portfolia. V tomto ohledu spočívá v obchodování jediný svatý grál, který jsem objevil. Vhodným poskládáním nízko korelujících strategií můžeme dosáhnout takového výsledného efektu, který není dlouhodobě dosažitelný s použitím jedné strategie na jediném trhu (pro inspiraci doporučuji shlédnout video zaměřené na přínos diverzifikace zmíněné v tomto článku).

Mnoho neúspěšných obchodníků od práce s portfolii odrazuje skutečnost, že běžné retailové programy nejsou tímto směrem příliš vybaveny. A je tak třeba investovat do dalších řešení, které vždy bývaly poměrně dost drahé.

Naštěstí se časy poslední roky hodně změnily. S rychlým nástupem Pythonu do finančního světa lze dnes nalézt velmi pokročilá řešení, která jsou navíc k dispozici zcela zdarma. Sám používám pyfolio.

Jde o open source řešení pro Python, které dokáže poskytovat všechny potřebné metriky a pohledy, které pro analýzy potřebuji. A co pyfolio neumí, není problém v Pythonu dotvořit.

Mé řešení portfolio analýzy pak vypadá následovně:

• Z různých analytických programů (hlavně Amibroker a TradeStation) vytvářím backtesty, které si ukládám na disk v csv formátu.
• Pyfolio spouštím v bezplatném interaktivním prostředí Jupyter Notebook.
• Následně si do Jupyter Notebooku nahraji uložené csv formáty, jednotlivé systémy spojím do portfolií (včetně možností sledování korelací, nastavení vah atd.).
• Spustím pyfolio a za chvíli mám portfolio analýzu hotovou.

Co pyfolio umí?

Samozřejmě poskytovat všechny tradiční statistiky výkonnosti, risku a metriky vizualizovat. Takto například vypadá analýza miniportfolia tří systémů vyučovaných v rámci workshopu swingového obchodování:

Velmi praktická je možnost sledovat samostatně výkonnost in-sample a živého obchodování. Navíc v porovnání se zvoleným benchmarkem (podrobněji viz článek Hledáte odpovědi? Ptejte se benchmarků).

Sám v rámci obchodování především sleduji risk a vyhodnocuji tak volatilitu portfolia vs. benchmarku:

Pokud si nebudete jisti, jestli se vaše živé obchodování vyvíjí v intencích backtestu, můžete například porovnávat rozložení distribucí obchodů:

A pochopitelně toto není zdaleka vše – viz dokumentace k pyfolio.

Za mě tak jednoznačně doporučuji pyfolio vyzkoušet a používat. Portfolio pohled patrně navždy změní způsob, jak se na trading budete dívat.

Pokud byste váhali s technickou aplikací, tak jsem pro vás do TechLabu umístil tutoriál s kompletním Jupyter Notebookem tak, jak ho sám využívám. Navíc s kompletními kódy, které mi pomáhají získávat data do pyfolia z Amibrokeru.

Když s ostatními probírám přístupy, se kterými živě obchodují, často debatujeme o tom, že jde o poměrně jednoduché systémy. Nezřídka padá otázka, jestli by komplexnější systémy nevydělávaly více?

Samozřejmě vždy existují cesty, které jsou jistě lepší a mohou vydělávat více. Nicméně také existuje ohromné množství, často veřejně doporučovaných, přístupů, které zdaleka nevydělávají tolik, kolik mohou vydělávat jednoduché systémy. Resp. jsem absolutně přesvědčený, že je lepší stavět spíše jednodušší přístupy, konzistentně vydělávat, a teprve pak se pouštět do komplikovaných vod.

Problémem komplexnějších systémů obsahujících množství proměnných, indikátorů, logik a optimalizací je to, že je velmi snadné je přeoptimalizovat. Backtesty na historických datech mohou vypadat krásně, ale živé obchodování se bude vyvíjet úplně jiným směrem. A bohužel jen velmi naivní trader si myslí, že je snadné „nefunkční systémy“ rozpoznat/vypnout (nebo vůbec nepouštět), protože to, jestli systém funguje nebo nefunguje, poznáme až po skutečně dlouhé sérii obchodů.

Sám jsem ve svém vývoji tradera došel k tomu, že je mnohem výnosnější pracovat s jednoduššími systémy, u kterých umím jednoduše vysvětlit princip „proč by systém měl vydělávat“. A následně takové systémy spojovat do portfolií. Protože profitabilní trading spočívá v obchodování většího počtu co nejméně korelovaných strategií.

Jinými slovy – k profitabilnímu tradingu se mnohem snáze dostanete obchodováním kombinací více jednoduchých přístupů než vytvářením jednoho komplexního obchodního systému. Velmi hezkého shrnutí cesty vytváření funkčního přístupu jsem si nedávno všiml v platformě QuantConnect, kterou občas používám pro testování automatizovaných systémů. Mj. zde doporučují, co sám aplikuji – základem obchodního systému by měla být jasně definovaná hypotéza důvodu funkčnosti systému, systém by neměl vznikat množstvím backtestů, kdy dokola upravujeme různé parametry/logiky a porovnáváme výsledky (byť na in sample datech). Dále by měl mít systém co nejméně parametrů a při vytváření základní logiky bychom neměli trávit extrémně mnoho času.

Co si představit pod jednoduchým systémem?

V mém pojetí jsou to systémy například nakupující korekce, breakouty, ale i systémy založené na sezonalitě.

Zkuste si schválně otestovat Obchodovatelné tendence: růst akciových trhů na začátku měsíce nebo Profitabilní tendence vycházející z FOMC dnů. Samozřejmě, že nelze sezonalitu obchodovat jen s dvěma logikami. Ale stačí si přidat pár dalších (sám mám ještě v portfoliu obchodování zlata, několik dalších podobných tendencí v akciích, bondech a volatilitě) a první rozumně obchodovatelné portfolio je na světě. S nástupem komoditních mikrokontraktů lze krátkodobé tendence obchodovat také s přiměřenou pákou a jednoznačně je to cesta, která posouvá účet vzhůru.

Jakmile budete mít více strategií, můžete začít jemněji pracovat s řízením risku. Například tím, že budete různým přístupům přiřazovat různé váhy na základě korelací a volatility.

Jak konkrétně začít?

Výše jsem nalinkoval hned několik strategií, které sám používám a které obsahují 100 % pravidel. Určitě je tak dobré naučit se pravidla otestovat na historických datech. Použít k tomu můžete bezpočet nástrojů - jak placených, tak bezplatných. Sám nejvíce používám Amibroker (hledáte-li pak cestu, jak začít v tomto směru, může vám na Finančníkovi pomoci tento kurz).

Jakmile otestujete tendence zmiňované v bezplatných článcích na Finančníkovi, je dobré hledat další. Tipy – co třeba chování dluhopisů na konci měsíců? Co dělá volatilita při opčních expiracích? Existují tendence chování trhů kolem svátků?

Poté, co budete mít k dispozici backtesty několika systémů sezonalit, je dobré je zkoumat z pohledu portfolia. Pomoci vám může Techlab, kde jsem minulý týden publikoval své workflow, jak analyzuji výsledky systémů z Amibrokeru v Jupyter notebooku.

S využitím komoditních mikrokontraktů není potřeba pro podobné portfolio velkého kapitálu a důležité je především začít jej exponovat v trzích. U těch nejjednodušších systémů založených na sezonalitách nebude vstupů zase tolik (sám mám 2-4 za měsíc), což není problém obchodovat ručně. Ale pochopitelně, že rozchození podobného systému může být tou správnou motivací zapracovat na automatickém zadávání příkazů, protože proč věnovat čas něčemu, co za nás mohou plnohodnotně dělat počítače.

Výsledkem takového postupu bude přístup, který bude mít podstatně vyšší šance na reálné profity než většina klasických cest hledání „jednoho dokonalého systému“, kterými se retailoví obchodníci vydávají.

Sharpe ratio (česky Sharpeho poměr) je finanční ukazatel, který investorům umožňuje měřit výkonnost investice vzhledem k jejímu riziku. Tento poměr je pojmenován po laureátu Nobelovy ceny Williamu F. Sharpeovi a je široce používán ve finančním průmyslu jako standardní nástroj pro hodnocení výnosu na jednotku rizika. Při jeho výpočtu se odečítá bezriziková sazba od očekávaného výnosu aktiv a tato hodnota je poté vydělena standardní odchylkou výnosů, která reprezentuje volatilitu nebo riziko aktiv.

K zhodnocení peněz skrz trading dochází při různých profilech rizika a výnosů. Sharpe ratio v tomto nabízí cennou perspektivu. Pomocí tohoto ukazatele lze porovnat, jak dobře nebo špatně vypadá investice ve vztahu na každou jednotku rizika, kterému je investice vystavena. Vyšší Sharpe ratio obvykle značí, že investice má lepší výkon při přihlédnutí k riziku, zatímco nižší hodnota může signalizovat potenciální problémy nebo nedostatečné odměňování za přijaté riziko.

Výpočet Sharpeho poměru

Sharpeho poměr je definován jako rozdíl mezi výnosem portfolia a bezrizikovou sazbou výnosu dělený standardní odchylkou výnosů. Tímto způsobem měříme, jak efektivně je portfolio schopno generovat výnos za přijaté riziko. V běžném tradingu se do výpočtu bezriziková sazba výnosů pro zjednodušení nezapočítává.

Vzorec pro Sharpeho poměr:
Sharpeho poměr = (Výnos portfolia - Bezriziková sazba výnosu) / Standardní odchylka výnosů

• Výnos portfolia je průměrný výnos, který investoři očekávají získat z investice.
• Bezriziková sazba výnosu je teoretický výnos z investice bez rizika, obvykle se používá výnos státních dluhopisů jako proxy.
• Standardní odchylka výnosů měří volatilitu výnosů portfolia nad bezrizikový výnos a jedná se o kvantifikaci rizika.

Příklady a aplikace Sharpeho poměru v praxi

V nedávném článku popisujícím plán vytvoření komplexního portfolio systému spravujícího větší počet obchodních systémů a komoditních trhů jsem zmínil cíl pracovat se Sharpe ratio o hodnotě minimálně 1. Dostal jsem hned několik dotazů, jaké to tedy bude konkrétně zhodnocení? Na jaké výdělky cílím? Pojďme si tedy dnes ukázat, jakou má Sharpe ratio souvislost s výdělky a proč tuto metriku používám.

Většina obchodníků zde jistě již více než tuší, že výdělky pocházejí na burze z podstupovaného risku.

Pokud máme obchodní systém pracující s úspěšností např. 60 % při RRR 1:1 (na obchod vyděláme průměrně tolik, kolik průměrně riskujeme), pak víme, že systém bude z dlouhodobého pohledu vydělávat. Nicméně kolik a s jakým drawdownem bude záležet na tom, kolik budeme riskovat na jednotlivé obchody. Jiné zhodnocení a drawdown bude, pokud budeme na obchod riskovat 0,01 % a jiné, pokud budeme na obchod riskovat 10 %.

Většina profesionálních obchodníků tak výkonnost systémů posuzuje nikoliv podle parametrů typu úspěšnost nebo RRR, ale podle toho, jaký mají poměr průměrné výkonnosti k risku. Riskem může být například maximální drawdown. A určitě jste narazili na obchodníky, kteří referují o kvalitě systému například pomocí metriky průměrné zhodnocení/maximální drawdown. S maximálním drawdownem je ale ta potíž, že jde o jediné číslo – tedy statisticky velmi nerelevantní údaj. Ne nadarmo se říká, že maximální drawdown strategie je ten, který je teprve před námi.

Měření risku skrz volatilitu

Sám tak dnes risk posuzuji skrz rozskákanost výkonností křivky, čemuž se říká volatilita. Protože zde platí přímá úměra – čím volatilnější (rozskákanější) výsledky jsou, tím vyšší drawdown jednou přijde. Volatilitu lze měřit jednoduše, sám pracuji se směrodatnou odchylkou – funkcí, kterou naleznete v každém tabulkovém procesoru.

A co je extrémně důležité – volatilitu lze nejen měřit, ale v tradingu i kontrolovat (řídit). Vesměs pomocí risk managementu, kterým ovlivňujeme velikost otevíraných pozic. Vím, že toto téma bude pro začínající obchodníky náročné na pochopení, ale pro začátek je dobré si vštípit do hlavy – v tradingu nelze kontrolovat zisky, lze ale kontrolovat risk (právě zmíněnou volatilitu). Jen naivní začátečník staví strategie tak, aby vydělal „xx procent ročně“. Profesionál je staví tak, aby měly volatilitu „xx procent“, kterou dokáže na účtu ustát a zisky se dostaví.

A zde se dostáváme zpět k samotnému Sharpe ratio. To ve své zjednodušené podobě představuje poměr průměrné výkonnosti právě k volatilitě (směrodatné odchylce výnosů).

Tedy:

Sharpe ratio = průměrná výkonnost / volatilita

Přičemž volatilitu dokážeme v rámci strategií řídit risk managementem.

Sharpe ratio samo o sobě představuje parametr kvality systému (tedy reflektující náš edge).

Máme-li tak k dispozici Sharpe ratio a volatilitu (kterou můžeme řídit = ovlivňovat), dostaneme průměrnou výkonnost vynásobením Sharpe ratio volatilitou.

Konkrétní příklad vyhodnocení portfolia systémů pracujícího s komoditními trhy

Systém má Sharpe ratio cca 1,1. Pomocí modulu risk managementu otevíráme pozice tak, aby byla průměrná roční volatilita cca 15 %. Při backtestu s použitím dat 1. 1. 2000 – 12. 5. 2020 vychází průměrné roční zhodnocení 16,4 % (což hrubě odpovídá výše uvedenému vzorečku, kdy bychom ke zhodnocení došli vynásobením 1,1 * 15 %). Maximální drawdown byl při této volatilitě -20,3 % a equity křivka vypadala následovně:

A nyní malé „kouzlo“. V rámci position sizingu změním jedinou konstantu, aby systém obchodoval s vyšším riskem a cílil na roční průměrnou volatilitu 25 %. V praxi to znamená, že systém bude otevírat trochu větší pozice. Sharpe ratio systému se tím moc nezmění (malý rozdíl je dán mj. různými zaokrouhleními ve velikosti pozic), ale díky vyšší volatilitě bychom měli dostat vyšší průměrné zhodnocení (a logicky i vyšší drawdown, který z vyšší volatility vychází). A přesně takové výsledky backtest nabízí:

Najednou zde máme průměrné roční zhodnocení 29,85 % při vyšší volatilitě a vyšším drawdownu. Ten vyšel na -29,8 %, ale nezapomínejme na to, že jde o jediné číslo – v reálu může být i vyšší.

To byla tedy věřím praktická demonstrace toho, proč sám rád Sharpe ratio používám:

Důležité

Sharpe ratio dokáže srovnávat výkonnost při definovaném risku.

Pokud budete mít součástí svého obchodování modul risk managementu řídící volatilitu obchodování, sami se můžete rozhodnout, jak velký risk chcete do obchodování pustit a jak vysokým zhodnocením (a drawdownům) se otevřít.

V případě FinFolia to znamená, že s malým kapitálem bude možné obchodovat s riskem na úrovni 30 % anualizované volatility (a očekávat drawdowny i přes 30 %) a s velkým kapitálem risk snížit například na polovinu – tím se sníží jak drawdowny, tak pochopitelně i zhodnocení. Sharpe ratio pak definuje právě vztah mezi volatilitou a výnosy.

Sharpe ratio - závěrečné shrnutí

Pro maximální flexibilitu v řízení volatility v rámci strategie je dobré obchodovat s pákovými instrumenty. Pokud obchodujete futures, určitě se vyplatí o Sharpe ratio zajímat. Hlavně proto, že vás v konečném důsledku metrika dovede i k risku, který reálně podstupujete.

V případě akcií je možné princip použít také, ale jen v omezené míře. V případě málo volatilních akcií prostě nejde vždy cílit na vysokou volatilitu (protože nám broker díky nižší páce nedovolí otevřít dostatečný počet akcií). Nicméně i tak se vyplatí uvažovat výše popsaným způsobem. 

Otázka, kterou dostávám pravidelně několikrát do měsíce, aktuálně mi ji poslal Jiří. A aby odpověď měla šanci pomoci i ostatním, publikuji ji takto veřejně.

Jiří mi napsal:

Mám dotaz. Vím, že na takové dotazy odpovídáte asi hodně a pořád dokola, ale chci se zeptat. Jsem váš fanoušek na financnik.cz, četl jsem vaše články, a dokonce absolvoval vaše kurzy, kdy jste je ještě organizoval s Tomášem. Byly to kurzy z roku 2011. Koupil jsem u vás i knihy. To vše jsem tehdy studoval, ale byl jsem v té době student. Potom jsem si dal odmlku, práce, podnikání, rodina. Teď se chci zeptat, všechno se mění, i u vás se už hodně mění, Tomáš už u Finančníka není, a i váš směr obchodování se změnil.

Prosím Vás, chci se zeptat, jak a s čím byste Vy dnes začal? Jelikož podnikám a mám rodinu, tak s časem to není moc veselé. O co mi jde. Chci si trhy osahat a vyzkoušet, ale ne na intradenním principu. A taky nejsem žádný velký střelec, peníze jsem si vydělal poctivou prací a nerad bych o ně hned přišel :-D.

Samozřejmě chápu, že pak člověk nemůže očekávat nějaké obrovské zhodnocení. Spíš mi jde o to, že mám našetřené nějaké peníze a rád bych je nějak zhodnotil a hledám způsob obchodování, který by nebyl až tak náročný na čas, a i přímo úměrné riziko tomu. Vím, že za vším je zpočátku hodně práce, ale spíš se chci zeptat, který směr a případné začátky byste mi doporučil pro studium Vy. Věřím, že člověk si potom najde svou cestu. 

Bohužel na podobné dotazy neexistuje jednoznačná odpověď, protože každý máme jiné preference, zdroje, cíle a možnosti. Nicméně zde je souhrn myšlenek, které mě k tématu napadají.

Nejprve krátce ke změnám, které se před několika lety odehrály v mém vlastním obchodování. Vlastně šlo jen o jedinou zásadní změnu, na kterou se pak vázalo vše ostatní. Tou bylo rozhodnutí o přechodu na automatizované obchodování. Důvody by vydaly na samostatnou knihu a na Finančníkovi jsem jim průběžně věnoval dost prostoru. Ve zkratce to byla kombinace potřeby více volného času (klíčovým zlomem bylo narození dcery) a vyššího důrazu na efektivitu práce. Více než dříve jsem začal pozorovat, že mé zdraví zde nebude věčně a věk 40+ let není totéž jako 25, z čehož také plynulo rozhodnutí trávit před monitory méně času a co nejvíce opakujících činností nechat na počítači. Z pohledu samotného tradingu jsem si postupem času začal výrazně uvědomovat, jak důležitá je široká diverzifikace mezi trhy a různé obchodní systémy (dnes jsem přesvědčený, že diverzifikace je ten nejzásadnější edge, který můžeme využít). Jenže ruční obchodování více trhů a více systémů vede k ještě větší práci a časové náročnosti, kterou jsem se rozhodl odbourat. To vše vyústilo v rozhodnutí obchodovat již pouze automatizovaně. A samozřejmě tomu člověk musí přizpůsobit strategie. Už jen proto, že například zautomatizování rychlého intradenního obchodování orderflow by vyžadovalo mnohem náročnější programování, než které jsem byl ochotný a schopný se učit.

Odpověď na otázku „Jak bych začínal dnes?“ pak samozřejmě vychází z mých životních zkušeností a bodu, ve kterém se sám nacházím.

Přestože celý proces přechodu na čistě automatizované obchodování nebyl jednoduchý, zpětně své rozhodnutí vnímám jako jedno z těch nejlepších, co jsem kdy udělal. Pokud bych dnes s tradingem začínal, určitě bych šel systematickou cestou. Tedy obchodoval bych jen takové obchodní plány, které umím mechanicky otestovat. Už jen proto, že si člověk otevírá cestu k plně automatickému obchodování, se kterým ale samozřejmě není nutné hned začínat. Systematické strategie je možné obchodovat ručně. Jejich podstata je ale v tom, že vše je možné precizně otestovat dopředu a při samotném obchodování jen zadáváme příkazy bez nějakého hlubšího přemýšlení (které ve stresových situacích riskování peněz stejně vesměs k zlepšení situace nevede).

Systematické obchodování je bohužel z počátku náročnější, protože je třeba ovládnout základní nástroje pro analýzu dat. Toto byla i pro mě ohromná výzva, protože před přechodem na automatizované obchodování jsem neuměl skriptovat/programovat vůbec nic. Ani makro v Excelu. Dnes si vše programuji v Pythonu a k tomu používám Amibroker. Zpětně vidím, že proniknutí do tohoto světa na potřebnou úroveň je především o překonání úplných začátků, které jsou nejtěžší a člověk vlastně neví „odkud začít“. Potom už se učení zrychluje. Reálně je možné začít nástroje využívat za cca 6 měsíců (u neprogramátorů jako jsem byl já) a tuto časovou investici mohu jen doporučit.

Chápu, že pro mnoho aspirujících traderů nepůsobí potřeba učit se skriptovat/programovat jako zajímavá cesta. Zejména v konkurenci diskréčního obchodování, kde to ze spousty promostránek vypadá, že stačí zapnout grafy a začít vydělávat klikáním a vlastním úsudkem. Jenže jak už mnoho začátečníků poznalo, dnes tato cesta jen velmi, velmi zřídka vede k úspěchu – už jen proto, že nejčastěji propagované strategie nemají vůbec reálný edge, což si ale začátečník bez zkušeností a know-how datové analýzy nemůže ani ověřit. Diskréční obchodování lze pokořit, ale reálně to vyžaduje roky velmi tvrdé práce (a tisíce hodin před monitory). Z tohoto pohledu mi dnes jednoznačně studium skriptování/programování přijde výrazně jednodušší a perspektivnější.

Co se stylu obchodování týče, určitě bych začal u pomalejších strategií držící pozice dny, spíše týdny. Důvodem jsou hlavně náklady obchodování. Ty jsou při zvolené frekvenci obchodování prakticky fixní (platíme za vstup/výstup a slip) a musíme je platit i v případě, že strategie nevydělává tolik, kolik jsme si představovali, že bude (přecenění výkonnosti je jedna z nejčastějších chyb začínajících traderů). Většina obchodníků tak u rychlejších strategií bývá ráda, když je nakonec „na nule“. U pomalejších strategií tvoří náklady menší část potenciálních výnosů a je zde výrazně větší prostor pro chybovost a špatný odhad.

Coby začínající trader bych se co nejméně koncentroval na studium a testování časování vstupů. Spíše bych z počátku co nejvíce využíval základní „trvalé“ principy generující v trzích peníze – mezi hlavní patří tzv. risk premium, kdy jsme odměňováni za držení určitých aktiv. Příkladem může být držení například bondů nebo akcií, které budou z dlouhodobého pohledu růst. Ale pochopitelně s riskem hlubokých propadů, který můžeme aktivním tradingem řídit. Sám se nejvíce zaměřuji na oblast korelací a volatility. Například zde jsem ukazoval, jak i velmi pasivní držení trhů díky risk premiu, řízení korelací a volatility vytváří velmi zajímavé výsledky. Aktivnějším traderům bude patrně vyhovovat do dlouhodobého edge v podobě risk premia vstupy aktivněji časovat – s menším účtem a riskem to může být přístup v podobě nákupu akcií na základě technických signálů (s větším účtem lze totéž dělat ve futures). Příkladem mohou být systémy Monday Buyer a Mopull limit, které obchoduji – viz popis Důležitou diverzifikaci přináší obchodování již dvou systémů.

Samozřejmě otázkou zůstává, jak se do takového bodu dostat. Tedy bodu, kdy budeme mít hotové systematické strategie a ty obchodovat. Určitě mohu jen doporučit využívat internet a maximálně testovat vše, co vás napadne. Na druhou stranu vím, že zejména pro začínající obchodníky může být takový start až příliš informačně náročný. Proto lze na Finančníkoví jít cestou, kterou jsem sám „prošlapal“. Ta se začínající obchodníky snaží dovést k bodu, ve kterém jsem já. Vnímám ji takto:

1. Základní kurz seznamuje se základními principy systematického obchodování.
2. Obchodníci, kteří chtějí jít po cestě systematického obchodování se většinou účastní workshopu swingového obchodování. Zde předávám v otevřené podobě čtyři své strategie (včetně výše zmíněnch Monday Buyer a Mopull limit), které sám obchoduji a vyučuji, jak se strategie skriptují. Chápu, že pro mnoho traderů je to „španělská vesnice“, proto je z počátku možné strategie prostě vzít a začít je určitým způsobem s minimálním kapitálem používat a učit se za chodu. Postupně je možné je automatizovat – řada obchodníků na Finančníkovi vychází z řešení našeho autotraderu.
3. Je potřeba chápat, že s předanými strategiemi cesta nekončí, ale začíná. Rozchozením prvních systematických strategií by měl trader získat motivaci pracovat na dané oblasti dál – k automatizovaným strategiím přidávat další, pracovat na řízení risku a portfolia (i proto na Finačníkovi vznikl TechLab, který zaručuje, že i méně zkušení nezůstanou na problematiku další práce se skriptováním sami).

Pokud to shrnu – jak bych dnes začal? Určitě bych se snažil rozchodit nějakou pomalejší systematickou strategii (určitě swingovou) s co nejmenším riskem (proto patrně v akciích nebo futures mikro kontraktech). Tím člověk získá praktickou motivaci pronikat do problematiky hlouběji. Následně bych se snažil naučit skriptovat některý z dostupných jazyků a věnoval pozornost vytváření a řízení portfolií dalších strategií.

Každopádně extrémně důležitou součástí startu v tradingu by měl být realistický plán, kam chce člověk směřovat a jak by měl jeho život vypadat například za 10 let. Protože seriózní trading není snadný a je třeba mu věnovat nemalou energii, píli a vytrvalost. Pokud jej budete dělat jako koníček, tak může bavit, ale bude to stát dost peněz. Určitě je třeba počítat s tím, že jakékoliv reálné výsledky práce se budou projevovat až za pár let studia, a je proto extrémně důležité promyslet, do čeho budeme svoji pozornost investovat.

Slovo dalo slovo a pro jednoho ze svých významných klientů připravuji kompletní automatizovaný systém (AOS) pro správu větších peněz v komoditních trzích. A jelikož to bude bezesporu zajímavá cesta, rozhodl jsem se ji na Finančníkovi dokumentovat a svými myšlenkami pomoci těm, kteří obchodování na úrovni portfolia také řeší. Věřím, že se postupně dostaneme až k reálným obchodům. K nim ale povede ještě poměrně náročná cesta. Tu dnes teprve začínáme.

Nejprve malý úvod. S narůstající nejistotou v akciových trzích je pro stále více větších investorů a traderů zajímavé diverzifikovat se do jiných trhů. Jedny z nejzajímavějších jsou futures, které mají s akciemi velmi nízké korelace. Tato oblast lákala i jednoho z dlouholetých čtenářů Finančníka, kterému jsem s úspěchem pomáhal vytvářet systematické portfolio obchodující akciové trhy. Obchodník v trzích pracuje s nadstandardně velkými objemy peněz a jeho cílem je především co nejvyšší diverzifikace. Postupně jsme se tak domluvili, že připravím portfolio řešení i pro futures trhy. Oblast je to zajímavá i pro mě samotného. A vlastně jsem celý projekt uvítal jako příležitost konečně dotáhnout své vlastní dílčí projekty řízení risku na úrovni portfolia, kterým jsem poslední roky věnoval mnoho času (ale které mám bohužel často stále ve formě spíše jednotlivých nástrojů než jednoho celistvého řešení). A tak vznikl projekt FinFolio – řešení na úrovni hedgového fondu, které bude automaticky obchodovat řadu nekorelujících strategií na mnoha nekorelujících trzích.

Proč jsem se rozhodl o vývoji psát na Finančníkovi? Tak především proto, že projekt zabírá veškerý můj aktuální čas a tradičně píši o tom, co sám v trzích řeším. Je mi jasné, že svojí komplexností jde o projekt, který nemusí oslovit každého (na druhou stranu proto zde máme na Finančníkovi základní kurz a swingový workshop podávající informace ve srozumitelné podobně i začínajícím a středně pokročilým traderům), ale také vím, že je zde řada pokročilých traderů řešící podobné téma. A byť určitě nepůjdu v každém bodu popisu mé práce do naprostého detailu, z vlastní zkušenosti vím, jak inspirující mohou být jen rámcové myšlenky a pohled na postup někoho jiného. V neposlední řadě bude jistě pro mnoho lidí zajímavé sledovat, jestli se mi podaří dojít do konce a s jakým výsledkem.

Co je tedy ve zkratce cílem projektu? Vytvoření portfolio řešení, které:

• Bude obchodovat neomezený počet futures trhů (případně dalších trhů nabízejících dostatečnou volatilitu, jako jsou kryptoměny). Řešení musí jednoduše zvládnout přibírat „za běhu“ nové trhy a aplikovat na ně používané strategie.
• Umožní volně přidávat nové vstupní/výstupní taktiky (dílčí obchodní systémy).
• Bude všechny strategie obchodovat jak na dlouhou, tak krátkou stranu.
• Bude průběžně řídit risk na základě aktuálních korelací obchodovaných systémů, trhů samotných a aktuální volatility.
• Bude vše obchodovat automaticky (začneme u Interactive Brokers).
• Bude mít šanci reálné dlouhodobé výkonnosti 1–1.5 sharpe ratio.

Celý projekt mám rozdělený do několika modulů, které budou vypadat zhruba následovně:

Základní koncepty, se kterými na projektu pracuji:

Použité strategie budou vycházet ze základních „idea first“ principů (breakout, mean reversion, carry) a nebudu je optimalizovat (ani pro jednotlivé trhy). V zásadě použiji přístupy, které jsem kdysi sdílel v kurzu Vytváříme AOS: Od myšlenky k automatizovaným profitům. Tedy, že obchoduji současně různé nekorelující variace stejného obchodního systému, aniž bych se na základě historické výkonnosti snažil vybrat tu, která v minulosti nejvíce vydělávala (protože jsem absolutním zastáncem toho, že v trzích nelze vybrat výhodnou strategii jen na základě její historické výkonnosti).

Minimálně ze začátku bude projekt stavět na swingových obchodech. Intradenní strategie jsou lákavé svou hypotetickou výkonností, v rámci portfolií obchodovaných na více trzích ale bývá při vyšší frekvenci obchodování problém se skluzy v plnění, které v důsledku reálnou výkonnost hodně ovlivňují. Swingové obchodování je v tomto ohledu „sázka na vyšší jistotu“, neboť se obchoduje s mnohem nižší frekvencí a méně nás toho může v praxi zaskočit.

Prioritou bude obchodovat co nejvíce možných trhů, protože jsem přesvědčený, že nejdostupnější svatý grál v tradingu je diverzifikace přes nekorelující trhy. Bohužel toto v praxi vyžaduje více kapitálu, který limituje, jak hodně se můžeme diverzifikovat.

Jednotlivé dílčí systémy na stejném trhu nebudou obchodovat samostatně. Od toho bude v projektu „signální modul“, který bude signály agregovat do jednoho finálního signálu. Řekněme, že například budou na Trh 1 puštěny strategie Breakout1, Breakout2 a MeanReversion1 (pracující na různých timeframe). Všechny tři strategie budou chtít být v pozici – Breakout strategie v dlouhé a MeanReversion v krátké. Výsledkem bude vážený průměr jednotlivých signálů (například long s menší pozicí). Toto vnímám jako podstatné, protože se v důsledku ušetří ohromné množství komisí a skluzů v plnění, než kdybychom do všech strategií vstupovali samostatně (a v tradingu se opravdu každý dolar počítá, byť vím, že mnoho traderů toto zásadně podceňuje).

Velkou pozornost chci věnovat modulu Portfolio risk kontroler. Pokud jsem se za 20 let tradingu něco naučil, tak je fakt, že trhy mají vždy něco, čím nás mohou překvapit (mimochodem – četli jste už tyto zprávy, jak díky chybě v platformě brokera, která nepočítala se zápornou cenou ropy, začal daytrader den se 70 tisíc dolary a skončil se záporný zůstatkem 9 milionů dolarů?). Cílem kontroleru bude snižovat pozice v případě, že se v trzích bude dít něco nezvyklého – například se výrazně změní běžné korelace (což je mimochodem něco, co se stalo letos v akciích s nástupem koronaviru).

To je tedy hrubý nástřel projektu, na kterém aktuálně pracuji. Mým rámcovým cílem je využít jak zkušenosti, tak především hotové dílčí nástroje a začít s prvními živými obchody na podzim letošního roku. O postupu na projektu budu na Finančníkovi průběžně informovat.

Dnešní zvýšená volatilita nejvíce nahrává breakout systémům. Tedy takovým, které vstoupí do pozice v momentě, kdy se cena rozjede a systémy se snaží v pohybu zůstat co nejdéle.

Sám takové využívám ve swingové i intradenní podobě.

Swingové breakout obchody

Pokud s tradingem začínáte, nebo nejste zatím vůbec profitabilní, je určitě výhodnější začít se swingovými přístupy držící pozice delší dobu (několik dnů nebo týdnů). Byť to na první pohled tak nemusí vypadat, jejich vytvoření je opravdu výrazně jednodušší a následné obchodování psychologicky méně náročné než intradenní obchodování.

V případě malých účtů může být zajímavé se u swingových breakout přístupů zaměřit na levnější akcie s nižší likviditou. Ty nemohou obchodovat větší hráči, protože v nich reálně nelze otevírat větší pozice, a lze tak v této oblasti nalézt často velmi zajímavé příležitosti. A de facto je to jedna z mála oblastí tradingu, kde malý kapitál představuje konkurenční výhodu (takže je škoda ji nevyužít).

Swingové breakout strategie přitom nemusí být nijak komplikované. Konzervativně se stačí zaměřit na dlouhodobé cenové maximum (například poslední rok) a do pozice vstupovat v momentě překonání této hranice. Strategie pak pracuje se základním stop-lossem (ten je zasažen, pokud trh po průlomu nepokračuje) a posouvaným (trailing) stop-lossem, jehož cílem je z pohybu dostat co nejvíce. Obchod tak může vypadat například takto:

Při obchodování akcií bych určitě začal se strategiemi, které breakouty pouze nakupují. V aktuální chvíli se tak připravuje mnoho zajímavých příležitostí, pokud trhy budou dále růst. Přičemž samozřejmě není potřeba čekat na průlom ročního high a lze agresivněji používat i kratší intervaly. A pokud trhy růst nebudou, tak to zase znamená, že strategie nebudou generovat žádné ztráty a kapitál můžeme využít jiným způsobem.

Pro inspiraci – takto vypadá equity křivka popisovaného přístupu aplikovaného na akcie, které mám v databázi (včetně delistovaných). Jde o více než 20 000 titulů, z nichž systém vybírá ty s nižší likviditou (ale stále obchodovatelné a s cenou nad 1 dolar). Systém drží max. 40 pozic současně a každé přiřazuje 5 % kapitálu. Od roku 1995 obsahuje test velmi slušných 10 564 obchodů:

Křivka je to samozřejmě ilustrační, právě proto, že do malých akcií nelze umisťovat stále vyšší kapitál. Nelze plánovat například takto dlouhodobé navyšování pozic. Na křivce je ale vidět, že edge funguje skutečně dlouhodobě.

Zajímavější může být pohled na obchody od roku 2018, pokud bychom začali s kapitálem 10 000 dolarů a vstupovali/vystupovali na otevírací ceně další den po generovaném signálu (abychom si tak mohli připravit například limitní příkazy atd.). Při započítání komisí z Interactive Brokers bychom stále dosahovali ročního zhodnocení přes 50 % při poměrně nízkém drawdownu. V praxi toto zhodnocení bude snížené o různé skluzy v plnění, na které je třeba se při obchodování akcií s nižší likviditou připravit, nicméně stále je zde z mé zkušenosti dost prostoru pro profit. 

Lze přitom očekávat, že se blíží doba, kdy se menší akcie mohou opět dostávat ke svým dlouhodobým maximům, a strategie tak opět začne generovat zajímavé zisky. Bude dobré ji mít připravenou v arzenálu (v případě práce s menšími účty).

Jak konkrétně strategii připravit? Sám používám Amibroker, a pokud jste absolvovali swingový workshop, měli byste být schopni využít předávané know-how a strategii obměnou poskytovaných kódů připravit. Případně jsem do TechLabu připravil v pátek nový tutoriál obsahující i kompletní kostru systému velmi podobného výše screenshotovanému.

Intradenní breakout obchody

V intradenních trzích volatilita jednoznačně nahrává breakoutům volatility. Podrobně se o nich můžete na Finančníkovi dočíst v článku Intradenní breakout volatility. Strategie nejčastěji spočívá v tom, že trh nakoupíme/prodáme v okamžiku, kdy se vychýlil o určitou hodnotu od otevírací ceny (například definovanou násobkem indikátoru ATR) a pozici držíme do konce obchodního dne. Nejzajímavější výsledky bývají na akciových indexech a energiích.

Jak se podobný systém může chovat na akciovém indexu e-mini S&P 500 jsem popisoval nedávno v článku +93 % za 3 měsíce – breakout systém na ES. Je zajímavé si uvědomit, že tento systém nebyl nijak na aktuální volatilitu optimalizován – naopak byl vytvořen již před několika lety. Za poslední měsíc si přitom připsal další nemalé zisky dané hlavně tím, že se trhy nyní hýbou. Takto vypadá další vývoj aplikovaný na mikro S&P 500 – kontrakt, který je 10x menší než e-mini S&P 500, a lze jej tak obchodovat s menším kapitálem:

U mikro S&P 500 je ale dobré mít na paměti, že jakmile současná volatilita opadne, již určitě nebude možné generovat podobná zhodnocení.

Jak podobný systém vytvořit? V TechLabu naleznete můj kompletní tutoriál na Intradenní breakout strategie v Amibrokeru včetně kódů pro Amibroker. Ale je určitě potřeba počítat s tím, že vývoj intradenní strategie je násobně náročnější než vývoj swingové strategie. Pokud jste se účastnili posledního Trading Fora, tak ostatně víte, že si v této oblasti dnes pomáhám pomocí GSB generátoru strategií, což není levná záležitost (a tedy určená pro malé účty), ale opět pro ilustraci. 25. února jsem pro programátora, se kterým pracujeme na systému portfolio exekucí ID obchodů, vytvořil v e-mini S&P 500 tři intradenní breakout strategie. Ty využívaly data jen do poloviny roku 2019 a od 25.2.2020 jsou tedy již 100% „out of sample“ a předané do TradeStation platformy. Takto si přitom vedly od konce února všechny tři dohromady:

Všechny strategie přitom obchodují long i short, a dokáží tak profitovat ať trhy rostou nebo klesají – podstatná je v nich právě zvýšená volatilita:

Závěr

Aktuální zvýšená volatilita přináší mnoho příležitostí, které v posledních letech v trzích nebyly. Breakout strategie jsou nyní žhavější než jindy. A jestli se zaměřit na intradenní nebo swingové příležitosti? Pokud bych začínal a disponoval malým účtem (pár tisíc až desítek tisíc dolarů), zaměřil bych se spíše na swingové obchodování – například právě v méně likvidních akciích. Intradenní futures trhy nabízejí také mnoho zajímavého, ale strategie je třeba obchodovat v portfoliích. A i v případě využití mikro kontraktů to už vyžaduje dostatečný kapitál a rozhodně vyšší náročnost spojenou s vytvářením strategií. Ale jak vidíte na uvedených příkladech, i ta se vyplácí.  

Představte si, že dostanete 25 dolarů a zcela seriózní nabídku – 30 minut můžete házet „panna/orel“ pomocí virtuální mince na jednoduchém počítačovém programu s upravenou pravděpodobností. Panna bude padat v 60 % případech. Můžete sázet, jak rychle chcete, na konci 30 minut dostanete vyplacenu vaši výhru v reálných dolarech omezenou na 250 dolarů. Tedy vaším cílem je dostáhnout minimálně právě na tento zisk. Sázet můžete libovolnou část účtu, který má na začátku hodnotu 25 dolarů, výhra se rovná sázce.

Přesně tento experiment popisují ve studii Rational Decision-Making Under Uncertainty: Observed Betting Patterns on a Biased Coin  manažer fondu Victor Haghani a profesor Richard Dewey.

Zdálo by se, že dosáhnout na cílovou částku 250 dolarů při daných pravděpodobnostech je velmi jednoduché, což je také pravda. Důležité je ale zvolit správný position sizing – tedy zapřemýšlet nad řízením rizika. Vsázet co nejvíce, ale současně tak, abychom při dané pravděpodobnosti 60 % neohrozili náš účet. Ale současně tak, abychom něco vydělali – přeci jen naším cílem je několik set procentní zhodnocení a u takového nemůžeme zase vsázet příliš málo, protože na cíl nedosáhneme.

Zkuste se na chvíli ve čtení článku zastavit a přemýšlet, jakou strategii sázek byste zvolili?

Bohužel většina obchodníků nedokáže vydělat ani v takto jasně definovaném prostředí. Svědčí o tom i závěry citované studie, která byla zaměřena na finančně gramotné studenty univerzity a autoři zjistili, že:

• 28 % účastníků i přes jasné definované výhodné pravděpodobnosti přišlo o celý počáteční vklad.
• 51 % účastníků nezrušilo účet, ale ani nedosáhlo na maximální výhru. Průměrný stav účtu této skupiny byl jen 75 dolarů.
• Celá 1/3 účastníků skončila při experimentu s méně penězi, než s kolika začala. Tedy se ztrátou.
• A jen 21 % účastníků dosáhlo na maximální výhru 250 dolarů.

Přemýšlejme o tomto ještě chvíli. V prostředí se zaručenou pravděpodobností úspěchu 60 % prakticky zvítězilo jen 21 % účastníků, přestože statisticky mělo šanci na vítězství 95 % obchodníků. Tedy za předpokladu, že by vsázeli mezi 10-20 % účtu. Jenomže lidé se v případě práce s penězi nechovají racionálně. I studie zmiňuje, že lidé měnili v průběhu hry zcela neracionálně velikost sázek. Většina ztrácejících obchodníků například měnila risk management podle určitých patternů chování mince. Například zvyšovala částky poté, co vícekrát za sebou padl orel a to přesto, že výsledky hodů mincí byly náhodné.  

Jaká byla optimální strategie sázek?

Ideální bylo riskovat 20 % aktuálního stavu účtu. Matematicky k tomuto číslu lze dojít s využitím vzorce Kelly, významného matematika Johna Kellyho, jehož práce představuje základ pro řízení risku mnoha dnešních velkých traderů. Velikost pozice je pak definována jako 2 × p – 1, kde p je pravděpodobnost zisku. V našem případě byla pravděpodobnost zisku 60 % a tedy výpočet je následující: 2 × 0,6 – 1 = 0,2.

V citované studii jsou uvedené další matematické podrobnosti – včetně toho, kolik bylo možné za 30 minut vyhrát, pokud by nebyl stanoven maximální limit 250 dolarů (a ano, jsou to při dané pravděpodobnosti neuvěřitelná čísla).

Co si z výše uvedeného vzít pro trading?

Množství obchodníků se neustále honí za ideálními vstupy a výstupy. Jak se ale i mě samotnému mnohokrát potvrdilo, stejně jako ve výše uvedené studii – ani s výdělečným obchodním systémem většina obchodníků nevydělá.

Dnes citovaný příklad to krásně ilustruje. Konstantní a zaručená 60% pravděpodobnost s poměrem risk/zisk 1:1 (a bez placení komisí) je něco, co v obchodování mít nikdy nebudeme. A stejně 1/3 účastníků v experimentu peníze ztratila. Ještě se divíte, že většina obchodníků ztrácí v reálných trzích, kde jsou pravděpodobnosti výrazně nižší a mnohem proměnlivější?

Jak už jsem na Finančníkovi psal mnohokrát – naše hlava není jednoduše stavěná na to, aby dělala rychlá racionální rozhodnutí týkající se peněz. Zejména pokud rozhodnutí ovlivňují, kolik peněz můžeme následně vydělat nebo ztratit. Přitom ale tato rozhodnutí mají zásadní dopad na finální výsledek.

Mé vlastní řešení uvedeného problému byla co nejvyšší systematizace všeho, co v obchodování dělám. Protože jsem zjistil, že čím méně rozhodnutí musím v prostředí nejistoty živých trhů provádět, tím racionálněji se chovám a dosahuji lepších výsledků. Občas diskutuji s některými tradery na téma, že při čistě diskréčnějším obchodování lze vydělávat více než při aplikování mechanických vstupních pravidel. Teoreticky to může být pravda. Jenže potíž je v tom, že náš mozek není stroj. A jak jsem se snažil ukázat v dnešním článku – reálné výdělky jsou výsledkem řízení obchodované pozice, a tudíž podstupovaného risku. Nikoliv samotných vstupů/výstupů. I když tak budeme mít na začátku mechanický systém s nižší výkonností, nad kterým ale budeme schopni precizně propočítat a bez problémů provádět správný position sizing, dlouhodobý výsledek bude s vysokou pravděpodobností překonávat vše, co budeme dělat v trzích pocitově.   

Jednou z prvních otázek, na kterou si musí začínající obchodník odpovědět, je co obchodovat. Preferovat bychom měli co nejlevnější trhy na obchodování a současně dostupné pro náš obchodní účet. Pro pomalejší swingové obchodování, které je z mé zkušenosti pro začínající tradery nejvhodnější, se z levnějších burzovních trhů nabízejí zejména akcie nebo ETF. U ETF ale bohužel platí, že americké tituly nelze s menšími účty v EU díky její regulaci obchodovat a evropské ETF jsou pak vesměs výrazně dražší na obchodování. Jako jedna z nejrozumnějších voleb pro start obchodování se tak jeví americké akcie. Zbývá ale otázka – zaměřit se na jednu akcii, několik málo titulů nebo nějakou větší skupinu?

Jeden z běžných pohledů na toto téma může být začít obchodovat jediný trh, specializovat se na něj, získat pro něj cit, a teprve potom si přidávat do obchodovaného portfolia další trhy. Musím se přiznat, že v počátku své kariéry profesionálního obchodníka jsem měl na věc podobný pohled, který jsem však v průběhu doby výrazně přehodnotil.

Obchodování jen jediného trhu není zdaleka optimální a u většiny obchodníků to vede k situacím zbytečně způsobujícím ztráty.

Jedním z důvodů je ten, že obchodování jednoho trhu svádí technické obchodníky k tendenci „subjektivně předvídat vývoj ceny“. Vnímají, že trh dělá něco, co již v minulosti zažili a trh by se mohl zachovat podle jejich očekávání. Takové přesvědčení bývá velmi silné a často vede k porušení jemných pravidel obchodních plánů. Jednoduše se obchodníci snaží „známou“ situaci obchodovat agresivněji, protože „ví“, jak trh zareaguje. Asi nemusím příliš podrobně rozepisovat, že podobné chování v trzích dlouhodobě generuje ztráty. Budeme obchodovat jen naše pocity a dojmy, které nevycházejí ani z dostatečného statistického vzorku dat. Jednoduše řečeno – naše mysl si vzpomene na jednu, dvě podobné situace z minulosti, kdy trh vypadal podobně jako nyní a bude z toho vyhodnocovat obecné, velmi silné závěry. A věřte mi, mozek je v tomto ohledu specialista. Jednou z jeho základních vlastností je podporovat nás v našem vlastním úsudku, což je přesně to, co se pro trading v podobné situaci vůbec nehodí.

Dalším úskalím při obchodování jediného trhu je frekvence obchodů. Budeme-li čekat na swingové obchody vycházející z denních grafů, můžeme se připravit spíše na maximálně několik signálů za měsíc (a spíše méně). To je pochopitelně zejména pro začínající obchodníky málo. A tak bude jejich přirozenou tendencí obchodování slabších situací, případně snižování timeframe a přechod na intradenní obchody.

Místo zaměření se na jediný trh je tak lepší obchodovat více trhů najednou. Můžeme se soustředit jen na nejsilnější situace vycházející například z denní struktury trhu a zároveň budeme mít díky současné analýze více trhů k dispozici větší množství obchodních signálů. U futures kontraktů toto bohužel vede k potřebě větších obchodních účtů, neboť se musíme připravit na situace, kdy budeme obchodovat více obchodních příležitostí najednou. U akcií lze ale obchodovat i velmi malé pozice, a je tak možné obchodovat více trhů i s opravdu malým kapitálem. V případě akcií je navíc současné obchodování více trhů najednou vhodné i z pohledu řízení risku. Jednotlivé akcie mívají tendence silně reagovat na fundamentální zprávy. Není výjimečné, když se přes noc cena titulu hýbne o deset a více procent jedním nebo druhým směrem (např. po vyhlášení ekonomických výsledků firmy). Sám tak obchoduji v systému nejméně 5 různých akciových titulů, většinou ale více. Pokud jedna z držených pozic divoce poskočí, nemá to na celý účet příliš zásadní vliv.

Jak si vybrat skupinu akcií k obchodování? Tituly si pochopitelně můžeme vybrat úplně sami třeba podle toho, které akcie jsou nám sympatické. Ovšem v takovém případě se s nejvyšší pravděpodobností dopustíte jednoho z „hříchů“ přeoptimalizace – tzv. klamu přeživších. Ten spočívá v tom, že si do portfolia budeme logicky vybírat jen trhy, kterým se dařilo – například dlouhodobě rostly. V takovém případě je zřejmé, že i jakýkoliv backtest strategie bude velmi ovlivněn už jen tím, jaké trhy jsme vybrali. Přitom do budoucna není zaručeno, že dnes úspěšným titulům se bude dařit stejně i nadále.

Výběr skupiny akcií k obchodování je tak lepší provádět podle určitého systematického klíče, podle kterého jsme schopni kdykoliv v čase přesně definovat trhy, které obchodujeme. Sám pro tyto účely používám složení akciových indexů typu S&P 500, S&P 100, Dow Jones, Nasdaq 100 a podobně. Akciové indexy představují koše akcií sestavované podle jasně daných kritérií. Například Dow Jones Industrial Average je vypočítán z cen akcií 30 velkých společností obchodovaných na amerických akciových burzách. Index je sestavován pod zkratkou DJIA již od roku 1896 a máme tak mj. i velké množství dat k testování. Je potřeba dát si ale pozor na to, že společnosti se v indexech mění. Konkrétně u DJIA ale nejsou změny tak časté. Podle Wikipedie se index změnil od svého založení 54krát. Za posledních 10 let bylo změn 6. Pokud budeme testovat strategie na 30 akciích z indexu DJIA i ručně, dá se to zvládat i včetně toho, že budeme sledovat, které tituly byly skutečně v indexu v daný den zahrnuty. Složení indexů lze nalézt na mnoha stránkách – například finviz.com sekce screener, kde si vybereme index = DJIA. U větších indexů typu S&P 500, který obsahuje přibližně 500 akcií, už je pak lepší použít některé z dostupných programových řešení.

Je vůbec možné ručně obchodovat například cenové patterny na několika set akciích současně? Vlastně to není vůbec tak náročné, jak to může znít. Je třeba mít na paměti, že v případě pomalejšího swingového obchodování se na jednotlivých trzích objeví silné vstupní situace jen jednou za čas.  Potřebujeme tak mít k dispozici jen řešení, které sleduje všechny potřebné akcie a upozorní nás na momenty, které jsou důležité (například formující se vstupní signál). Takovým řešením se říká skenery (anglicky screener). Pro swingové obchodování akcií je naleznete zdarma na řadě webů – např. již zmíněný finviz.com, oblíbený je tradingview.com atd. Na těchto webech si lze snadno a zdarma vyhledávat akcie splňující určitá obecnější pravidla – například nastavení technických indikátorů. Obchodujeme-li mechanický plán, existuje navíc mnoho softwarů, ve kterých si můžeme naskriptovat přímo konkrétní podmínky našeho obchodního plánu. A to je způsob, jak swingově sám obchoduji. Řekněme, že sleduji situaci průlomu high swingu pro breakout vstup. Danou situaci obchodního plánu si popíši pomocí mechanických pravidel a převedu do skriptu. Každý den ráno pak skript spustím třeba i na několik set trhů a software mě sám upozorní na konkrétní akcie, kde se vstupní pattern nachází. Pak už stačí zadat příkaz do obchodní platformy.

Tímto způsobem tak mohu obchodovat silné situace odehrávající se na denních grafech trhu třeba jen několikrát do roka a současně mám k dispozici dostatečný počet signálů potřebný pro adekvátní využití pracovního kapitálu.

Rychlé propady akciových indexů se pochopitelně promítly i do výsledků řady obchodních strategií. Nakolik pomůže, pokud bychom obchodovali strategii zajištěně? Tj. při otevírání dlouhých pozic v akciích bychom pozice jistili prodejem indexu?

V tradingu je úžasné, že samotnou strategií vesměs obchodování jen začíná. Konečné výsledky jsou do velké míry ovlivněny především tím, jaký money management na jednotlivé vstupní a výstupní logiky aplikujeme. Tedy jak s pomocí velikosti pozice ovlivňujeme celkový risk profil strategie.

V minulém článku Klíčová role money managementu na cestě k úspěchu v tradingu jsme si ukázali jeden možný přístup řízení risku. Dnes se chci podívat na další, který se ještě více blíží oblastem, ve které sám vnímám největší svatý grál – zajišťování pomocí long/short diverzifikace v rámci portfolia.

Řekněme, že budeme obchodovat některou z tradičních reverzních strategií nakupující akcie. Ty spočívají v tom, že nakupujeme trhy po výrazném krátkodobém poklesu a držíme je pár dnů do doby, než se jejich cena vrátí do běžné hodnoty. Tedy princip využívající neefektivitu trhu vznikající díky krátkodobé panice – obchodníci se často iracionálně zbavují pozic, které proti nim prudce klesnou.

Reverzní strategie fungují dobře a dlouhodobě. Slabé chvilky mají ale v momentě, kdy prudce poklesne celý trh (jako například nyní v reakci na koronavirus). Cena slabé akcie se nevrací k běžné hodnotě, ale dál klesá s celým trhem a strategie se propadá do drawdownu.

Takto to může vypadat konkrétně. Jde o hypotetickou strategii nakupující bez páky 5 pozic v akciovém indexu SP100:

Strategie dlouhodobě krásně vydělává, ale pochopitelně rychlé propady celého trhu se promítají do drawdownů. Bez použití páky se drawdowny u podobných strategií vesměs pohybují v aktuálním kontextu kolem 30 %:

Jak by vypadaly výsledky, pokud bychom strategii obchodovali se zajištěním?

Tedy na každých 1 000 dolarů otevřených v dlouhé akciové pozici bychom otevřeli short pozici v akciovém indexu v hodnotě stejných 1 000 dolarů?

Pokud má naše strategie dlouhodobý edge, měla by i se zajištěním vydělávat (protože by měla bez hedge index překonávat). Jaké ale budou konkrétní výsledky napoví až konkrétní backtest. Ten jsem provedl za vás a výsledky jsou tyto:

Výnosová křivka podle předpokladu nemá tak hluboké propady, protože když prodělává samotná strategie nakupující akcie, vydělává short pozice v indexu.

Z tohoto pohledu vypadá podobný hedge (zajištění) jako dobrý nápad.

Bohužel každá ochrana v trhu stojí peníze. A stejné je to se zajištěním pomocí indexu. Je potřeba si uvědomit, že zajištění je v trhu permanentně a v dobách růstu indexu „ztrácí peníze“. Prostě stejně, jako klasické pojištění – to nás stojí spoustu peněz a využijeme jej jen ve výjimečných případech.

Konkrétně se výkonnost strategie snížila s využitím zajištění z ročního zhodnocení 20,15 % (bez páky) na 14,24 %.  Současně se nám ale o polovinu snížil historický drawdown.

Vyplatí se tak obchodovat reverzní strategie se zajištěním pomocí indexu?

Na uvedeném příkladu je vidět, že to nemusí být špatný nápad. Hodně bude záležet i na konkrétních strategiích a doporučuji s principem experimentovat. Je možné testovat i to, že nezajišťujeme plnou pozici, ale jen částečnou atd.

Samozřejmě v praxi hedging přináší další výzvy například v technické implementaci. Otevíráme další extra pozice a z pohledu EU traderů musíme řešit i to, jakým trhem se zajistit. Protože klasické americké ETF nemusí být na malých účtech k dispozici. Použít jdou ale například mikrokontrakty na akciové indexy, což je prakticky řešení, které sám používám. Hedge nevytvářím úplně mechanický, ale zajišťuji se pomocí strategií – viz +93 % za 3 měsíce – breakout systém na ES, kdy v této výjimečně volatilní době velmi dobře fungují trendové obchody (i do shortu). A díky možnosti využívat mikrokontrakty lze podobné strategie jemně škálovat tak, aby se vhodně doplňovaly se zbytkem portfolia.

Je ale pochopitelné, že vše chce v obchodování svůj čas a je dobré postupovat krok za krokem. Pro mnoho obchodníků tak může být výhodné jistit se v trzích zcela mechanicky – třeba short pozicí v indexu nebo nakoupením put opce. Ale vždy je dobré si konkrétní dopad hedgingu na strategii nasimulovat. Třeba tak, jak jsem to udělal v tomto článku.

K praktické stránce: Výše uvedené simulace jsem připravil v Amibrokeru pomocí low level CBT. V něm lze sledovat například velikost otevíraných pozic a podle toho upravovat velikost potřebného zajištění v indexu. Není to ale úplně triviální. A tak pro všechny, kdo chtějí s principem experimentovat a chtějí ušetřit dny, které jsem se skriptem sám strávil, připravím do archivu návodů Techlabu v tomto týdnu tutoriál včetně kompletního kódu, se kterým můžete hned začít pracovat bez potřeby vlastního programování.

Většina obchodníků zaměřuje svoji pozornost především na logiku vstupů a výstupů. Peníze se však při obchodování tvoří z nemalé části i skrze dobrý money management. V současných turbulentních časech může být ideální příležitost se na tuto oblast více zaměřit.

Co tvoří základ úspěšného obchodování?

Mnoho obchodníků odpoví, že kvalitní vstupy a výstupy. Tedy řekněme logika obchodních signálů. A následně se může diskuze svést na to, jestli se signály přesněji vytvářejí přes price action, oscilátory, klouzavé průměry nebo třeba volume profily.

Jenže obchodní signály jsou jen částí úspěšného obchodování. V zásadě nám říkají, KDE vstoupit a vystoupit.

Druhou částí je money management, který nám diktujte, KOLIK v daném obchodu riskovat.

Jakou váhu mají obě složky v obchodování?

Dnes jednoznačně vnímám, že mnohem klíčovější je money management. Právě ten totiž nejvíce ovlivňuje, kolik peněz ve finále vyděláme nebo ztratíme.

Podívejte se na následující příklad.

Tato equity křivka pochází z mého swingového systému nakupujícího akcie v korekci. Systém obchoduje jednou týdně a silný propad trhů v poslední době pochopitelně vedl k drawdownu:

Ukázková equity křivka vychází z velmi jednoduchého money managementu. Systém otevírá maximálně 8 pozic a každé je přiřazen kapitál odpovídající 1/8 stavu účtu (12,5 %). Systém tedy obchoduje bez páky a jen alokuje peníze na účtu do maximálně 8 současně otevřených obchodů. Po odečtení komisí vychází roční výnos na 9,61 %.

Výsledky můžeme srovnat s druhou equity křivkou:

U té vidíme podstatně vyšší výnos (16,26 %) a podstatně nižší aktuální drawdown. Přitom jde o úplně stejný systém otevírající úplně stejné obchody. Co se liší, je velikost otevíraných obchodů. Tu řídí money management modul, který:

• Obchodům přiděluje kapitál o velikosti 6-25 % aktuálního stavu účtu podle toho, jak se systému dařilo v posledním měsíci (Pokud trhy spolupracují, systém využívá margin. Pokud trhy nespolupracují, pak mu kapitál omezuji.).
• Penalizuje obchodování v drawdownu. Pokud se například systém dostane do 5% drawdownu, money management modul mu přidělí poloviční kapitál.

Stejné vstupy, a přesto tak odlišná celková výkonnost.

Money management je opravdu extrémně silná taktika, kterou hodně obchodníků podceňuje. V tradingu pochopitelně nelze zvládnout vše najednou a dává smysl začít s jednoduchými typy money managementu. Ale jen co si základy systematické práce se strategiemi osvojíte, je dobré se samotnými vstupy a výstupy již tolik času netrávit a pozornost věnovat právě oblasti celkového money managementu.

Aktuální trhy přitom paradoxně nabízejí perfektní příležitost podívat se na obchodování z jiného pohledu a na money managementu zapracovat.

Proč? Současné pohyby bezesporu dovedly mnoho traderů k tomu, aby zastavili obchodování svých systémů v momentě, kdy již nemohli unést další prohlubování drawdownů. Přitom tuší, že je to přirozeně špatně, protože bez konzistentního obchodování a překonávání propadů equity křivek se nikdo nemá šanci k dlouhodobým profitům dostat.

Živý kontakt s drawdowny tak může pomoci nastavit si takový money management, který vám příště pomůže další krizí projít bez potíží. A třeba s podstatně vyšším kapitálem.

Moje zkušenost je taková, že se v případě money managementu vyplatí soustředit nejen na co nejvyšší výnosy, ale právě i na ochranu před hlubokými propady kapitálu. A to především z pohledu únosnosti obchodování strategie s ohledem na naši psychiku. Protože ta je klíčová. Pokud nedokážeme systematicky obchodovat strategie v době drawdownů, nikdy na trzích neuspějeme. Takové ochranné mechanismy sice mohou způsobit, že vyděláme méně než bez nich, ale poskytují ohromnou psychologickou úlevu. Například v momentě, kdy systém v drawdownu snižuje expozici na polovinu (a při dalším propadu třeba na další polovinu). V době, kdy se systému daří si oproti tomu můžeme dovolit více riskovat.

Sám věnuji studiu a aplikování money managementu na úrovni portfolia poslední roky ohromnou pozornost a bohužel to není technicky úplně jednoduchá věc (a stále nejsem tam, kde bych si přál být). Nicméně jednodušší taktiky na úrovni samotných systémů lze velmi snadno aplikovat pomocí pár řádků kódů. A jednoznačně s tímto doporučuji experimentovat.

P.S: Jelikož je toto téma opravdu velmi aktuální, tak konkrétní základ, jak je možné penalizovat systémy v drawdownu v Amibrokeru, ukáži v pravidelném tutoriálu tento týden v TechLabu.

Přibližně před rokem jsem popisoval nasazení intradenního systému, který po spuštění inkasoval ztrátu za ztrátou. Nyní má za sebou už reprezentativnější vzorek 100 obchodů a tento rok generuje zisk za ziskem. Myslím, že princip dlouhodobého vydělávání na burze nelze demonstrovat lépe.

První popis nasazení systému naleznete v článku Očekávání vs. realita obchodování. Jak se připravit? V něm jsem popisoval, že přestože při obchodování vždy podvědomě doufáme v to nejlepší, musíme se připravit na realitu. Která může vypadat třeba tak jako u mého systému. Přestože má systém super historické výsledky a obchodovaný edge dává smysl, po nasazení live se mu příliš nedařilo. Od spuštění prakticky ztrácel. A nejen v rámci první série cca 13 obchodů popisovaných v článku. Systému se nedařilo ještě několik měsíců. Equity křivka se započítanými komisemi a skluzem (tick na vstupu i výstupu) vypadala do poloviny roku 2019 takto:

Ten pohled vůbec není hezký. Zejména, pokud takový systém obchodujete jako nováček (třeba jste si jej koupili nebo pronajali), bez porozumění dlouhodobých pravděpodobností a podkapitalizovaně. Například s typickým účtem 10 000 USD, který se pro e-mini ES běžně doporučuje. V tom případě nyní čelíte drawdownu cca 45 % a ohromné nejistotě, jestli metoda funguje. Pokud jste tak již neučinili, pravděpodobně systém přestanete obchodovat.

Přitom jak jsem ukazoval v nedávném vysílání zaměřeném na popis cesty tradera – dlouhodobým pravděpodobnostem nelze poručit, aby plynuly v konstantním složení. Máte-li systém s průměrným ziskem 150 USD/obchod, tak to neznamená, že tento zisk se bude dostavovat v každém jediném obchodě. Jde o dlouhodobý průměr. V praxi to znamená, že může přijít nejprve hodně ztrát a následně hodně zisků. Průměr se formuje za delší období – např. 100 obchodů. Sám dnes přemýšlím u strategií v horizontu let.

Je tedy vždy extrémně důležité nastavit strategii správný risk management (například přidělený kapitál) a zejména obchodovat systémy v portfoliích. Protože pak nebudeme mít tendence vypínat to, co „vypadá, že nefunguje“ a necháme vyvinout dlouhodobé pravděpodobnosti.

A jak vypadá tento sytém po přibližně 100 obchodech?

Takto:

Systém pookřál a volatilita je zvýšená (ještě, aby ne – jde o tzv. breakout volatility), a pokud bychom snesli loňský 45% drawdown, tak bychom letos inkasovali za první tři měsíce skoro 100% zhodnocení (po komisích a skluzech 93%):

A tradičně – pokud se na equity systému podíváme z dlouhodobého pohledu, pak onen dramatický úvod na začátku roku 2019 vlastně vůbec tak dramaticky nevypadá:

Co uvedené demonstruje?

Základním bodem pro zvládnutí úspěšného obchodování je rozumět dlouhodobým pravděpodobnostem a zejména tomu, jakou volatilitu můžeme ve výsledcích obchodování očekávat. Uvedený 45% drawdown na hypotetickém desetitisícovém účtu je statisticky zcela očekávatelný – byť to tak z dlouhodobého backtestu vůbec nemusí vypadat.

Strategie je potřeba obchodovat v portfoliích. Protože jen tak se dají rozumně přestát období, kdy se strategii nedaří (a taková období budou mít všechny strategie). Například nyní, ve zvýšené volatilitě plné dramatických poklesů akciových indexů, mi samozřejmě nevydělávají swingové systémy nakupující akcie (které ale mají krásně vyděláno z předcházející let). Příliš mě to ale nestresuje, protože žně mají například právě breakout systémy těžící z vysoké volatility.

Volatilita strategie musí odpovídat velikosti účtu. Například popisovanou strategii v ES sám neobchoduji s alokací 10 000 USD, ale výrazně vyšší. Zde je extrémně důležité rozumět metrikám typu sharpe ratio. Viz Vyhodnocování obchodních systémů z pohledu dostupných metrik. Skutečně výnosy generujeme podstupovaným riskem a ten je třeba řídit. Jistě, pak nebudeme dosahovat zhodnocení 100 % za pár měsíců, ale budeme schopni strategie obchodovat dlouhodobě.

Při obchodování strategií se musíme pídit po dlouhodobých risk profilech systémů a dobře rozumět tomu, co zvládneme obchodovat a co nikoliv. To, co v tradingu můžeme kontrovat, je risk. Pokud ten budeme mít rozumný, tak se výnosy dostaví. Spousta obchodníků naskakuje do systémů jen proto, že se jim daří poslední dobou. Třeba zrovna tak, jako mému ES systému. A pak jsou překvapeni, že jim takový systém třeba i vymaže účet. Proto jsem přesvědčený, že je lepší začít s pomalejšími swingovými systémy, které vyučuji např. ve workshopu swingového obchodování, zocelit psychiku a skutečně akceptovat všechny principy tradingu. A teprve následně se vrhat do agresivnějších a rychlejších přístupů. Intradenní breakout systémy mají jednoznačně místo v našem arzenálu strategií, ale jak vidíte, dokáže to být jízda. Na druhou stranu jde o strategie, které dobře dokáží vytěžit období s vysokou volatilitou, které není pro akciová portfolia nejpříznivější.

Jsou chvíle, kdy na nás grafy působí, že se trhy řítí do nejhorší krize všech dob. A i s našimi obchodními systémy, které si v dané chvíli procházejí drawdowny.

Jednu takovou prožívá mnoho traderů právě nyní. Koncem února 2020, kdy trhy začaly panicky reagovat na zprávy o šířícím se koronaviru.

SPY ještě v polovině minulého týdne atakovalo nová maxima, aby během několika málo dnů ztratilo v jeden okamžik více než 15 % své hodnoty.

Pokud stejně jako já obchodujete v portfoliu také systémy držící dlouhé swingové pozice v akciích, pak samozřejmě podobný pokles indexů vesměs vyvolá i pokles výkonnosti systémů a drawdown. Možná až takový, že přemýšlíte o tom, jestli raději systémy nevypnout proto, že pokles může pokračovat a vy byste tak ochránili alespoň zbývající kapitál.

Samozřejmě, že v hloubi duše mívám občas podobné myšlenky. Ale dvacet let v trzích mě naučilo, že trhy se často chovají jinak, než bych si přál. Vím, že neumím předvídat nepředvídatelné a to, co obchoduji, jsou pravděpodobnosti. Pokud dnes své systémy vypnu a příští týden přijde nejhorší pokles na burze za posledních 100 let, budu se cítit jako vítěz. Pokud ale nastane zotavení trhů, přijdu o poměrně dost peněz a budu litovat, že jsem na systémy sahal. Krátkodobý výsledek impulzivní reakce může být jakýkoliv, z dlouhodobého pohledu však jakákoliv akce naruší dlouhodobé pravděpodobnosti, se kterými generuji své profity.

Je dobré si uvědomit, že s penězi v trzích prožíváme často situace mnohem dramatičtěji, než když jen zpětně studujeme stejně hluboké poklesy na historických grafech. Ostatně podívejme se na aktuální trhy z pohledu měsíčních grafů:

Pro lepší orientaci jsem do grafu vložil i indikátor Bollinger bands zobrazující druhou standardní odchylku od průměrné ceny. Tedy oblasti, ve které je zcela běžné, že se trh pohybuje. A sami vidíme, že aktuální pokles představuje spíše návrat k „průměrné ceně“ poté, co trh opravdu dlouhodobě rostl.

Jinými slovy – pokud bychom stejnou situaci studovali na historických grafech, například při přípravě našeho systému, patrně bychom ji ani nezaregistrovali. 

Přitom reálné prožívání daného pohybu je úplně jiná káva. Proč to tak je?

V reálných trzích na nás působí dynamika pohybu. Poklesy trhů bývají rychlé. Mimochodem – tento byl opravdu extrémně rychlý, ovšem na Finančníkovi průběžně píši o tom, že rychlost padajících trhů se postupem času zvyšuje (zprávy se šíří rychleji, obchoduje se rychleji, mnoho obchodů je automatizovaných a roboti reagují na vysoké pohyby atd.). Navíc si pokles trhů spojujeme se zprávami, které kolují kolem nás. A mnoho z nich má stále poplašnější a paničtější charakter. V době psaní těchto slov sám trávím tradičně zimu na Lanzarote, kde si život plyne svým slunečným tempem. Ale také na mě pochopitelně působí zprávy, jak v Čechách lidé údajně vykupují obchody a připravují se na konec světa. Toto vše ovlivňuje a nahlodává naši psychiku a vede k myšlenkám, jestli raději obchodování aktivních systémů nepřerušit.

Jenže dvacet let v trzích mě naučilo, že rozhodnutí, která děláme ve strachu a panice, jsou ta nejhorší.

Jedním z hlavních důvodů, proč jsem postupně přešel na systematické obchodování je právě to, že mi dovoluje následovat připravený obchodní plán a podobné improvizace neřešit (protože vím, že v důsledku mi přinesou stejně jen ztráty). Všechny mé obchodované systémy samozřejmě obsahují otestované prvky risk managementu a coby trader je potřebuji jen následovat.

Ovšem na druhou stranu je pravda, že mé portfolio aktuálně nijak nekrvácí, byť jsem v akciích přišel o část letošních zisků (pochopitelně).

A to je další extrémně důležitá část celé skládačky.

Pokud se s některou svou strategií cítíte v drawdownu extrémně nepohodlně, patrně ji obchodujete příliš agresivně s ohledem na svůj účet nebo zkušenosti.

Nezkušení obchodníci mají bohužel tendence risk podceňovat. Snaží se maximalizovat výnosy například s použitím co nejvyšší páky a mají pocit, že risk je neohrozí. V okamžiku, kdy přijde první reálný drawdown (který ani nemusí přesahovat drawdowny z backtestů) se ale zaleknou a strategie přestanou obchodovat.

Pokud se ocitnete v situaci plné pochyb o tom, jestli strategii obchodovat dál s ohledem na určité turbulentní období v trzích, doporučuji zrevidovat kapitálovou expozici, s jakou strategii obchodujete. Dost jsem se tomu věnoval ve webináři, který jsem pořádal minulý týden. Všechny obchodní systémy mají určité základní charakteristiky výnosu a risku, které předurčují jejich pravděpodobnosti budoucího vývoje – tj. kromě všeho i drawdowny, které musíme podstoupit (a nezapomínejme na to, že největší drawdown strategie je ten, který nás ještě čeká). A strategie je potřeba obchodovat s takovým riskem, který dokážeme akceptovat.  Pokud obchodujete v akciích, sníží se expozice snadno – obchodujte třeba jen polovinu pozic. To, že vám bude na účtu zbývat nevyužitý kapitál vůbec nevadí. Klíčem úspěšného obchodování je hlavně vytrvale následovat obchodované metody a získat možnost vydělávat na dlouhodobých pravděpodobnostech. K tomu je ale nutné překonat onen nebytný základní bod – nepochybovat o obchodní metodě v prvním okamžiku, kdy se dostane do drawdownu. A proto je nutné obchodovat metodu s riskem, který je adekvátní našemu účtu a psychice.

Jakmile postoupíte v tradingu přes tento první nezbytný základ, naučíte se zbývající kapitál využívat dalšími způsoby. Budete s ním pracovat s využitím u dalších, nízcekorelujících, strategií, a tím se dostávat ke stabilnějším výsledkům. To vám pak dovolí zvyšovat páku, tentokrát již v pravý čas a přestát i období podobná těm, která si prožíváme v době psaní těchto řádků. 

"Petře, objevil jsem systém, který obchoduje s více než 80% pravděpodobností úspěchu“ psal mi před časem obchodník Karel a pokračoval „Jeho majitel přes rok prokazatelně s touto úspěšností obchoduje a je ochotný mě celý systém za nemalý poplatek naučit.. Může být na takové nabídce nějaký háček?“.

Může a Karel se, i přes mé varování, o háčku přesvědčil za několik měsíců sám. Bohužel i tím, že zbytečně vyhodil peníze jak za samotný systém, tak za ztráty několika tisíc dolarů, které mu systém vygeneroval.

A jelikož toto není vůbec ojedinělá situace, pojďme si nyní vysvětlit, proč některé metriky v tradingu vůbec nic neznamenají.

A pojďme na to přes další příklad z praxe. Jde o jiný systém, než který si koupil Karel.

Podstata je ale velmi podobná. Systém vytvořil a pronajímal (za nemalé peníze – 350 USD/měsíc) na serveru collective2.com trader Brian. V prosinci 2019 jej v tamní diskuzi propagoval podobnými příspěvky:

Tedy ve smyslu „Můj systém BR FUTURES krásně vydělává – zobchodoval již 42 obchodů s 88% úspěšností“.

V únoru 2020 ale systém vygeneroval za jediný měsíc ztrátu 134 % a celý účet najednou skončil v hlubokém záporu. Tedy pokud by někdo systém následoval, musel by reálně brokerovi ještě poslat na účet peníze pokrývající vygenerovanou ztrátu. A to i přesto, že za celou dobu fungování systém obchodoval s úspěšností 83,60 %. Tedy 44 z celkového počtu 55 obchodů skončilo v zisku. A přesto je výsledkem brutální ztráta:

Jak je to možné?

Jednoduše proto, že některé metriky v obchodování nemají sami o sobě žádnou vypovídající schopnost. Jsou to například výnosy (tj. kolik strategie vydělala) nebo právě zmíněná úspěšnost obchodování. Vše je vždy třeba posuzovat v kontextu risku.

Strategie BR FUTURES s riskem pracovala velmi nešťastně. Její autor používal naivní risk management v podobě tzv. ředění ztrátových obchodů. Taktika spočívá v tom, že pokud se otevřený obchod dostane do ztráty, otevře se nová pozice na „lepší ceně“. Tím se nám zlepšuje průměrná vstupní cena a následně stačí, aby trh poskočil jen trochu našim původně směrem a výsledným obchodem je zisk. Pokud trh jde stále proti naší pozici, otevírá se další obchod na ještě „lepší“ ceně, průměrná vstupní cena se opět posouvá blíže aktuální ceně trhu a čeká se na moment, kdy bude možné celou pozici uzavřít v zisku. Problém podobných přístupů je ale ten, že fungují do doby, než jednou fungovat přestanou. Prostě přijde tak vysoký protipohyb, že na účtu už není dostatek prostředků, abychom mohli pozici dál „ředit“. A to je přesně to, co se stalo u systému BR FUTURES. Tomu stačilo v trhu jen opravdu malý pokles, aby vyzmizíkoval celý účet (a díky použitému pákovému efektu jej dostal do záporu).

Možná se usmíváte, že byste nikdy podobnou chybu neudělali a takto riskantně neobchodovali. Bohužel ale opravdu hodně traderů si podobné systémy pronajímá nebo kupuje, protože některé mohou fungovat i delší dobu a pouze na základě historických statistik vypadá vše růžově. Tedy pokud se člověk nezačne pídit po detailních principech použitého risk managementu – což je bohužel většinou mimo možnosti běžných začínajících a méně zkušených obchodníků. Podobné příběhy jako výše uvedené se tak opakují stále dokola. A to i na úrovni fondů řízenými údajně zkušenými obchodníky – viz příběh Jamese Cordiera a jeho 290 klientů, kterým spravoval peníze. Ti přitom patřili do skupiny bohatších investorů – minimálně do jeho správy svěřovali 500 000 USD. Během jediného dne pak přišli o úplně celý zůstatek účtu a byli nuceni brokerovi uhradit ohromné dlužné částky na pokrytí marginu.

Některé metriky typu úspěšnost nebo historické výnosy skutečně nemají sami o sobě absolutně žádnou vypovídající schopnost. Na výše uvedeném příkladu vidíte, že můžete mít systém s úspěšností 83 % a stejně velmi rychle přijít na burze o celý účet. Klíčem je poměřovat vše v kontextu risku.