Jump to content
Co nového? Mé kurzy
Články a tutoriály:
Hledat v
  • Více možností...
Najít obsah, který ...
Hledat výsledky v ...
Seriály Komoditní Manuál Psychologie obchodování
  • Vylepšujeme systém přes money-management

    Na Finančníkovi poměrně často zmiňujeme, že úspěšný trading není jen o vstupech, ale o celkovém řízení pozice a především money-managementu. Pojďme si na dnešním „cvičení“ ukázat, jak mohou jednoduché „triky“ v oblasti money-managementu změnit charakter obchodního systému bez toho, aniž bychom zvyšovali např. náš celkový risk na obchodovanou pozici.

    Začínající obchodníci bohužel většinou „pokročilejší“ techniky opomíjení s tím, že se k nim dostanou „později“. To v praxi většinou znamená nikdy, protože na tradingu je asi nejtěžší skutečnost, že funguje jako celek, tj. se zapojením všech podstatných ingrediencí. V dnešním článku bych rád poskytl trochu inspirace směrem k money-managementu a řízení risku v intradenním obchodování vůbec.

    V našich článcích často zmiňujeme, že jednou z mála proměnných, kterou má intradenní obchodník pod kontrolou je risk. Stop-lossem si poměrně přesně definujeme, kolik můžeme v daném obchodě ztratit. Vše ostatní, je otázkou spíše určité dlouhodobé pravděpodobnosti (např. šance na určitý pohyb po vstupu do pozice). Proto stojí zato o řízení risku uvažovat trochu více, než jen na úrovni, že je to „nutné zlo“, které si nějak nadefinuji do platformy.

    Asi nejjednodušší cesta, jak se stop-lossem pracovat je použití nějakého fixního stop-lossu pro libovolný obchod (např. 100 dolarů od vstupu atd.). Osobně výrazně upřednostňuji umisťování stop-lossu do „logických zón“ – tj. např. nad high swingu pokud vstupuji do krátké pozice. Pokud přesně netušíte, o čem je řeč, doporučuji nejprve prostudovat můj dřívější článek Praktické tipy pro používání stop-lossu v daytradingu.

    Umisťování stop-lossu do logické zóny vs. umisťování fixního stop-lossu tak může být první krok, který může výrazně ovlivnit obchodní systém bez změny ostatních parametrů (vstupního signálu, výstupu atd).

    Úvahy a testy však mohou jít podstatně dál. Pokud se vám osvědčí umisťování stop-loss do logické zóny stejně jako mě, vyvstává další otázka – jak se vypořádat s faktem, že stop-loss může být různě velký z důvodu různé vzdálenosti bodu vstupu k logické zóně? Resp. je třeba toto řešit? Nejprve odpověď na jednodušší část – tato otázka je velmi podstatná a obchodník by ji měl řešit. Různě velkým stop-lossem přinášíme do systému další proměnnou, která může podstatně ovlivnit výsledky systému. Uveďme jednoduchý příklad – obchodujeme s 50% úspěšností systém s RRR 1:3 (tj. 3x větší profit, než je nás risk). Pokud budeme mít fixní SL 50 USD a půjdeme pro profit 150 USD, bude výsledek po 4 obchodech při 50% úspěšnosti 2x150-2x50=250 USD. Teď si ale představme, že na ztrátových obchodech bychom vstupovali s trochu vyšším SL např. 70 USD (vstupní úsečka byla nepatrně volatilnější) a na ziskových s trochu menším o velikosti např. 40 USD (vstupní úsečka byla nižší). Rovnice pak bude vypadat při zachování ostatních parametrů (tj. RRR 1:3 a pravděpodobnost úspěchu 50%) takto: 2x120 USD – 2x70USD = 100 USD. Výsledek je diametrálně odlišný jen díky tomu, že vstupní úsečky měly trochu jinou volatilitu a tudíž jsme použili nepatrně vyšší/nižší stop-loss.

    Jinými slovy – máme stále stejnou úspěšnost, stejné RRR, ale izolovali jsme další faktor, který může podstatně ovlivňovat celkový výsledek strategie. Faktor spadající do oblasti money-managementu. Jak vidíte na uvedeném příkladu, jeho dopad určitě není malý.

    Jak se s danou situací vypořádat pochopitelně závisí na celkovém obchodním systému. V zásadě se nabízejí dvě cesty:

    1) vstupovat tak, aby byl potřebný stop-loss pořád přibližně stejně veliký. Snadno toho lze dosáhnout např. pomocí alternativních grafů jako jsou range bary. U jiných typů grafů bychom museli být např. hodně selektivní – čekat na úsečky, které budou splňovat určité parametry (například budeme vstupovat jen na malých úsečkách a podobně).

    2) „normalizovat“ počet obchodovaných kontraktů. To je principielně cesta, kterou dnes používám při všech typech obchodů (tj. nejen v ID, ale i v opcích a pozičním obchodování) a určitě nejde o nic objevného ani složitého. Spíš je důležité si uvědomit reálný dopad takové taktiky (což je důvod pro sepsání dnešního článku).

    Při „normalizaci“ vycházím ze skutečnosti, že na jeden obchod chci riskovat určitou část svého účtu. Pro ukázku pracujme s účtem 10 000 USD. Chci riskovat například 2% tj. 200 USD na obchod.

    Řekněme, že budu obchodovat trh YM a že chci obchodovat s maximálním SL 20 ticků, což je 100 dolarů. Při tomto maximálním stop-lossu bych tak obchodoval 2 kontrakty. Stop-loss 20 ticků v YM je už opravdu hodně veliký stop-loss a většinou mi bude stačit obchodovat s podstatně menším SL a budu mít přitom stop-loss stále umístěný v logické zóně. Pokud budu pracovat se stop-lossem 10 ticků, budu obchodovat 4 kontrakty a můj risk je stále stejný = 200 USD na obchod.

    Pojďme si ukázat dopad takového přístupu na konkrétní obchodní systém. Vstupuji na close úsečky, na které se vyrýsuje vstupní pattern, SL umisťuji do logické zóny a inkasovat chci fixní profit s RRR 1:3. Mimochodem – systém se samovolně přizpůsobuje aktuální volatilitě – pokud potřebuji malý stop-loss bude i PT bližší (troj násobek použitého SL) a naopak.

    Na prvním screenshotu vidíte analýzu situace za předpokladu, že bych systém obchodoval s fixním počtem dvou kontraktů. Svůj risk management jsem tak připravil na nejvyšší SL (tj. 20 ticků), ale v řadě případů leží kapitál nevyužit, protože mi stačí stop-loss menší (ale do obchodu vstupuji stále pouze se dvěma kontrakty):

    mm-bez-normalizace.gif

    A nyní analýza situace, kdy otevírám tolik obchodů, kolik se mi jich vejde při daném stop-lossu do povoleného risku (tj. do 200 USD). U této varianty je třeba počítat i s komisemi, které mám v analýzy zahrnuté:

    mm-s-normalizaci.gif

    Všimněte si, že equity křivka má v případě normalizace počtu kontraktů nejen podstatně vyrovnanější průběh, ale i profit je více než dvojnásobný a dokonce se solidně vylepšilo i RRR. To vše jen díky tomu, že se věnujeme jediné proměnné v našem obchodním systému.

    Závěr

    Ukázka je samozřejmě zjednodušená – každý trh má své limity a trader musí rozumět tomu, kolik kontraktů je možné zobchodovat v daný okamžik a jaké množství již bude způsobovat velký skluz v plnění, se kterým je třeba počítat. Nicméně i v takovém případě existují řešení, jako přechod na likvidnější trh a podobně.

    Co je na ukázce podstatné – při fixním risku lze jednoduchou metodou podstatně ovlivňovat výsledek strategie, aniž bych měnil další parametry systému jako vstupy či výstupy. Pochopitelně, že výsledky lze dál upravovat použitím různých position sizingů, tj. navyšování počtu kontraktů v závislosti na průběžně narůstajícím kapitálu, ale to je již úplně jiné téma.

    26.5.2010

    Petr Podhajský

    Fulltime obchodník věnující se tradingu více než 15 let. Specializace na systematické strategie obchodované na futures a akciích. Oblíbený styl obchodování - intradenní s využitím orderflow. Poslední roky pak stavba automatizovaných portfolio systémů.


    Mohlo by vás dále zajímat

    Nakolik reverzním strategiím pomůže zajištění prodejem indexu?

    Rychlé propady akciových indexů se pochopitelně promítly i do výsledků řady obchodních strategií. Nakolik pomůže, pokud bychom obchodovali strategii zajištěně? Tj. při otevírání dlouhých pozic v akciích bychom pozice jistili prodejem indexu?
    V tradingu je úžasné, že samotnou strategií vesměs obchodování jen začíná. Konečné výsledky jsou do velké míry ovlivněny především tím, jaký money management na jednotlivé vstupní a výstupní logiky aplikujeme. Tedy jak s pomocí velikosti pozice ovlivňujeme celkový risk profil strategie.
    V minulém článku Klíčová role money managementu na cestě k úspěchu v tradingu jsme si ukázali jeden možný přístup řízení risku. Dnes se chci podívat na další, který se ještě více blíží oblastem, ve které sám vnímám největší svatý grál – zajišťování pomocí long/short diverzifikace v rámci portfolia.
    Řekněme, že budeme obchodovat některou z tradičních reverzních strategií nakupující akcie. Ty spočívají v tom, že nakupujeme trhy po výrazném krátkodobém poklesu a držíme je pár dnů do doby, než se jejich cena vrátí do běžné hodnoty. Tedy princip využívající neefektivitu trhu vznikající díky krátkodobé panice – obchodníci se často iracionálně zbavují pozic, které proti nim prudce klesnou.
    Reverzní strategie fungují dobře a dlouhodobě. Slabé chvilky mají ale v momentě, kdy prudce poklesne celý trh (jako například nyní v reakci na koronavirus). Cena slabé akcie se nevrací k běžné hodnotě, ale dál klesá s celým trhem a strategie se propadá do drawdownu.
    Takto to může vypadat konkrétně. Jde o hypotetickou strategii nakupující bez páky 5 pozic v akciovém indexu SP100:

    Strategie dlouhodobě krásně vydělává, ale pochopitelně rychlé propady celého trhu se promítají do drawdownů. Bez použití páky se drawdowny u podobných strategií vesměs pohybují v aktuálním kontextu kolem 30 %:

    Jak by vypadaly výsledky, pokud bychom strategii obchodovali se zajištěním?
    Tedy na každých 1 000 dolarů otevřených v dlouhé akciové pozici bychom otevřeli short pozici v akciovém indexu v hodnotě stejných 1 000 dolarů?
    Pokud má naše strategie dlouhodobý edge, měla by i se zajištěním vydělávat (protože by měla bez hedge index překonávat). Jaké ale budou konkrétní výsledky napoví až konkrétní backtest. Ten jsem provedl za vás a výsledky jsou tyto:


    Výnosová křivka podle předpokladu nemá tak hluboké propady, protože když prodělává samotná strategie nakupující akcie, vydělává short pozice v indexu.
    Z tohoto pohledu vypadá podobný hedge (zajištění) jako dobrý nápad.
    Bohužel každá ochrana v trhu stojí peníze. A stejné je to se zajištěním pomocí indexu. Je potřeba si uvědomit, že zajištění je v trhu permanentně a v dobách růstu indexu „ztrácí peníze“. Prostě stejně, jako klasické pojištění – to nás stojí spoustu peněz a využijeme jej jen ve výjimečných případech.
    Konkrétně se výkonnost strategie snížila s využitím zajištění z ročního zhodnocení 20,15 % (bez páky) na 14,24 %.  Současně se nám ale o polovinu snížil historický drawdown.
    Vyplatí se tak obchodovat reverzní strategie se zajištěním pomocí indexu?
    Na uvedeném příkladu je vidět, že to nemusí být špatný nápad. Hodně bude záležet i na konkrétních strategiích a doporučuji s principem experimentovat. Je možné testovat i to, že nezajišťujeme plnou pozici, ale jen částečnou atd.
    Samozřejmě v praxi hedging přináší další výzvy například v technické implementaci. Otevíráme další extra pozice a z pohledu EU traderů musíme řešit i to, jakým trhem se zajistit. Protože klasické americké ETF nemusí být na malých účtech k dispozici. Použít jdou ale například mikrokontrakty na akciové indexy, což je prakticky řešení, které sám používám. Hedge nevytvářím úplně mechanický, ale zajišťuji se pomocí strategií – viz +93 % za 3 měsíce – breakout systém na ES, kdy v této výjimečně volatilní době velmi dobře fungují trendové obchody (i do shortu). A díky možnosti využívat mikrokontrakty lze podobné strategie jemně škálovat tak, aby se vhodně doplňovaly se zbytkem portfolia.
    Je ale pochopitelné, že vše chce v obchodování svůj čas a je dobré postupovat krok za krokem. Pro mnoho obchodníků tak může být výhodné jistit se v trzích zcela mechanicky – třeba short pozicí v indexu nebo nakoupením put opce. Ale vždy je dobré si konkrétní dopad hedgingu na strategii nasimulovat. Třeba tak, jak jsem to udělal v tomto článku.
    K praktické stránce: Výše uvedené simulace jsem připravil v Amibrokeru pomocí low level CBT. V něm lze sledovat například velikost otevíraných pozic a podle toho upravovat velikost potřebného zajištění v indexu. Není to ale úplně triviální. A tak pro všechny, kdo chtějí s principem experimentovat a chtějí ušetřit dny, které jsem se skriptem sám strávil, připravím do archivu návodů Techlabu v tomto týdnu tutoriál včetně kompletního kódu, se kterým můžete hned začít pracovat bez potřeby vlastního programování.

    Penalizace obchodování systému v drawdownu

    Tutoriál ukazuje, jak v Amibrokeru testovat techniky pokročilého money managementu. Konkrétně si ukážeme dynamické řízení otevíraných pozic na základě aktuálního drawdownu.

    Tutoriál naleznete zde.

    Klíčová role money managementu na cestě k úspěchu v tradingu

    Většina obchodníků zaměřuje svoji pozornost především na logiku vstupů a výstupů. Peníze se však při obchodování tvoří z nemalé části prostřednictvím money managementu. V současných turbulentních časech může být ideální příležitost se na tuto oblast více zaměřit.
    Co tvoří základ úspěšného obchodování?
    Mnoho obchodníků odpoví, že kvalitní vstupy a výstupy. Tedy řekněme logika obchodních signálů. A následně se může diskuze svést na to, jestli se signály přesněji vytvářejí přes price action, oscilátory, klouzavé průměry nebo třeba volume profily.
    Jenže obchodní signály jsou jen částí úspěšného obchodování. V zásadě nám říkají, KDE vstoupit a vystoupit.
    Druhou částí je money management, který nám diktujte, KOLIK v daném obchodu riskovat.
    Jakou váhu mají obě složky v obchodování?
    Dnes jednoznačně vnímám, že mnohem klíčovější je money management. Právě ten totiž nejvíce ovlivňuje, kolik peněz ve finále vyděláme nebo ztratíme.
    Podívejte se na následující příklad.
    Tato equity křivka pochází z mého swingového systému nakupujícího akcie v korekci. Systém obchoduje jednou týdně a silný propad trhů v poslední době pochopitelně vedl k drawdownu:

    Ukázková equity křivka vychází z velmi jednoduchého money managementu. Systém otevírá maximálně 8 pozic a každé je přiřazen kapitál odpovídající 1/8 stavu účtu (12,5 %). Systém tedy obchoduje bez páky a jen alokuje peníze na účtu do maximálně 8 současně otevřených obchodů. Po odečtení komisí vychází roční výnos na 9,61 %.
    Výsledky můžeme srovnat s druhou equity křivkou:

    U té vidíme podstatně vyšší výnos (16,26 %) a podstatně nižší aktuální drawdown. Přitom jde o úplně stejný systém otevírající úplně stejné obchody. Co se liší, je velikost otevíraných obchodů. Tu řídí money management modul, který:
    Obchodům přiděluje kapitál o velikosti 6-25 % aktuálního stavu účtu podle toho, jak se systému dařilo v posledním měsíci (Pokud trhy spolupracují, systém využívá margin. Pokud trhy nespolupracují, pak mu kapitál omezuji.). Penalizuje obchodování v drawdownu. Pokud se například systém dostane do 5% drawdownu, money management modul mu přidělí poloviční kapitál. Stejné vstupy, a přesto tak odlišná celková výkonnost.
    Money management je opravdu extrémně silná taktika, kterou hodně obchodníků podceňuje. V tradingu pochopitelně nelze zvládnout vše najednou a dává smysl začít s jednoduchými typy money managementu. Ale jen co si základy systematické práce se strategiemi osvojíte, je dobré se samotnými vstupy a výstupy již tolik času netrávit a pozornost věnovat právě oblasti celkového money managementu.
    Aktuální trhy přitom paradoxně nabízejí perfektní příležitost podívat se na obchodování z jiného pohledu a na money managementu zapracovat.
    Proč? Současné pohyby bezesporu dovedly mnoho traderů k tomu, aby zastavili obchodování svých systémů v momentě, kdy již nemohli unést další prohlubování drawdownů. Přitom tuší, že je to přirozeně špatně, protože bez konzistentního obchodování a překonávání propadů equity křivek se nikdo nemá šanci k dlouhodobým profitům dostat.
    Živý kontakt s drawdowny tak může pomoci nastavit si takový money management, který vám příště pomůže další krizí projít bez potíží. A třeba s podstatně vyšším kapitálem.
    Moje zkušenost je taková, že se v případě money managementu vyplatí soustředit nejen na co nejvyšší výnosy, ale právě i na ochranu před hlubokými propady kapitálu. A to především z pohledu únosnosti obchodování strategie s ohledem na naši psychiku. Protože ta je klíčová. Pokud nedokážeme systematicky obchodovat strategie v době drawdownů, nikdy na trzích neuspějeme. Takové ochranné mechanismy sice mohou způsobit, že vyděláme méně než bez nich, ale poskytují ohromnou psychologickou úlevu. Například v momentě, kdy systém v drawdownu snižuje expozici na polovinu (a při dalším propadu třeba na další polovinu). V době, kdy se systému daří si oproti tomu můžeme dovolit více riskovat.
    Sám věnuji studiu a aplikování money managementu na úrovni portfolia poslední roky ohromnou pozornost a bohužel to není technicky úplně jednoduchá věc (a stále nejsem tam, kde bych si přál být). Nicméně jednodušší taktiky na úrovni samotných systémů lze velmi snadno aplikovat pomocí pár řádků kódů. A jednoznačně s tímto doporučuji experimentovat.
    P.S: Jelikož je toto téma opravdu velmi aktuální, tak konkrétní základ, jak je možné penalizovat systémy v drawdownu v Amibrokeru, ukáži v pravidelném tutoriálu tento týden v TechLabu.
×
×
  • Vytvořit...

Důležitá informace

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy.