Žebříčky

Před nedávnou dobou jsem přinesl na Finančníka článek s názvem "Bojujte jak vlci", který k mému potěšení měl nadprůměrně vysokou čtenost a řadu pozitivních ohlasů. Těší mě vidět, že stále touha bojovat existuje a nevytrácí se i přes nevalné aktuální společenské klima. Proto bych dnes rád na tento článek navázal. Tentokrát si povíme, jak a proč bojovat jako draci? A proč zrovna jako draci? Protože ti mají něco, co my všichni také potřebujeme a měli bychom si to připomenout. Jsou to: křídla, oheň a bojovnost. Křídla Foto (c)iStockphoto.com/JohnPitcher&nbsp Křídla nám dávají možnost vznášet se. A trochu toho vznášení (pozor, ne příliš) je nutné, pokud chceme mít nějaké sny, plány – a jít jim vstříc. Lidé od určitého věku zapomenou být snílky. Zapomenou, že jako mladší měli touhy, vize a sny, za které chtěli bojovat. Ztratili svá křídla, nebo je spíše dobrovolně odložili s argumentem, že "do reality křídla nepatří". Je to ale pravda? Co třeba takový Elon Musk, megaúspěšný podnikatel? Přečtěte si s ním pár rozhovorů a hned poznáte, že křídla jsou tím, co jeho úspěch pohání vpřed. Jak troufalé je fantazírovat o elektromobilu s vlastnostmi sportovního automobilu (Tesla car) nebo vlastní raketě úspěšně létající do kosmu (SpaceX)? Nebo třeba o tom, že jeden den budou všechny platby na internetu fungovat jediným stisknutím tlačítka myši (PayPal)? A jak troufalé je to dokázat realizovat? Co třeba Steve Jobs? Jak troufalé je fantazírovat o mobilu bez klávesnice, o přerostlém mobilu bez klávesnice a o malé krabičce nebo o počítačích, které jsou na pohled krásné? A co třeba nějaký příklad z běžného života? Vždy si vzpomenu například na příběhy svobodných matek s malými dětmi, které musely celý den pracovat a po večerech si ještě dodělávaly vysokou školu, aby jednou mohly mít lepší život pro své dítě i pro sebe? A svobodné matky na podpoře, které začaly podnikat a dokázaly se vypracovat k úspěchu a finančnímu zaopatření, protože to byl jejich sen, o kterém věděly, že ho chtějí dokázat? Jen si to zkuste! A nezapomínejte na paní Rowlingovou, která toužila být úspěšnou spisovatelkou a Harryho Pottera napsala téměř na pokraji bídy, navíc s opakovaným odmítáním téměř všech vydavatelů! Křídla zkrátka a dobře nesmíme odkládat. Myslím si, že jedním z důvodů našeho života je také plnit si své sny. Jenom na to příliš rychle zapomínáme. Vždy jsem měl své sny a nikdy jsem od nich neupustil jenom proto, že "ono se to nepovedlo hned napoprvé, takže je to moc těžké, realita je krutá". Co se kdy povedlo v životě hned napoprvé? Kolikrát jsme spadli, když jsme se postavili na nohy? Kolikrát jsme si odřeli kolena, když jsme poprvé usedli na kolo? Zatímco přes den musíme být nezbytně realisté, abychom přežili (ano, je to tak, přiznávám), večer bychom se měli stávat snílky, abychom někam směřovali (myslím tím někam ven, mimo stereotyp zaběhlé a často nemilé "reality"). Pro úspěch a plnění cílů je však třeba být snílkem i realistou, fantastou i praktikem. Pouze snít nestačí. Sen je jen impulsem všeho. Zbytek už je tvrdá práce – avšak když během ní nastávají skutečně těžké okamžiky, jsou to právě naše sny, které nám po jejich připomenutí dávají křídla a pomohou nám povznést se nad trable i realitu tak, abychom ty těžké momenty dokázaly "přelétnout". Neodkládejme svá křídla, buďme opět draky! Oheň Oheň je vášeň pro to, co děláme. Pokud máme pro něco vášeň, vzplane uvnitř nás oheň a rozdmýchá nový temperament, energii a sílu. Lidé se vás pak ptají, jak to, že jste celý den plní energie, pořád aktivní, pořád plní elánu. Jak to, že se nezajímáte o zprávy, netlacháte o vládách a odborech a jste pozitivně naladění. Přitom to není žádné tajemství – stačí najít něco, co nás baví a dělat to s vášní! Je jasné, že povalování na gauči žádnou vášeň a energii nepřinese. Každý úspěšný člověk vám řekne, že se dostal až tam, kam vždy toužil, zejména proto, že vždy měl vášeň pro to, co dělá. Vášeň vás téměř nepozorovaně vede k učení se novým věcem, k zdokonalování se, k hledání nových řešení a možností – a to aniž byste ztráceli svou energii nebo se cítili vyčerpaní! Vždyť i česká věda má hrdiny, kteří s vášní hledali a hledají léky na různé nemoci, nenechají se zastavit ani házením klacků pod nohy od neúspěšných kolegů – a nakonec se prosadí i ve světě! Víte o tom, že plastickou chirurgii vynalezli Češi? František Burian a Arnold Jirásek otevřeli první plastickou chirurgii na světě! Víte o tom, že kontaktní čočky jsou také vynálezem Čecha? Víte o tom, že Češi jsou nejprogresivnější národ v oblasti nanovláken? A myslíte, že vše toto by bylo možné bez ohně draka, bez vášně pro to, co děláme? Možná jsme malý, zakřiknutý, nesebevědomý a rád si stěžující národ – ale když chceme, když opravdu chceme, tak umíme! Když ten oheň přijde, dokážeme být světoví! Jenom na to bohužel trochu zapomínáme... Média nám příliš ráda připomínají jen to špatné a spíše vynechávají to dobré. Zažehněte svůj vnitřní oheň, vypněte TV! Osobně si neumím představit, jak bych dnes bez vášně pro trading mohl ještě obchodovat. Jak bych mohl být jinak v tradingu úspěšný a vydělávat v něm peníze...? Je pořád tolik nového a úžasného k objevování a vylepšování! A je to právě podobný oheň, který mně pomáhá překonávat drawdowny a období, kdy se tradingu příliš nedaří! Bojovnost Drak je bojovník. Je velký, takže se před ničím nezastaví. My sami jsme tak velcí, nebo tak malí, jak se cítíme. Jsme tak slabí, nebo silní, jak se cítíme. Každý máme v sobě vrozenou sílu a bojovnost, jenom někteří už obojí příliš potlačili a zapomněli na to. Třeba proto, že zapomněli na svá křídla, nebo že zpohodlněli příliš na to, aby rozdmýchali oheň vášně pro něco, co dělají. Nikdo z nás není jiný, naše bojovnost a síla jen plyne z toho, jak na sebe necháme působit své okolí, společnost a obecná dogmata. Bojovnost je naše přirozená vlastnost. Bojovnost sice byla značně otupěna tím, že se máme příliš dobře (i když si mylně většina lidí myslí pravý opak), takže už nemusíme bojovat o potravu, dokonce ani o střechu nad hlavou. Bojovnost byla otupena výmysly jako socialismus, sociální dávky atd. Přesto ale v našich DNA stále zůstává! Jsme také velcí. Všichni. Velcí a významní – pokud se rozhodneme, že takoví chceme být a zapomeneme na to, co nám říkávali naši rodiče, protože to už v dnešní době dávno neplatí a nefunguje (nevím, jak to bylo u vás, ale v mém případě nás škola učila držet ústa, krok a mít pokoru k "autoritám" a rodiče zase preferovali raději stát někde schovaný na okraji a pasivně vyčkávat na zázrak, než se drát vpřed za svými sny – kam bychom s tímto myšlením dnes došli!). Zamyslete se nad tím, jak vás podobná společenská dogmata dnes brzdí ve vaší bojovnosti, hoďte je za hlavu a jděte vpřed svou vlastní cestou! Jsou to vaše sny, váš život – a bojovnosti máme v sobě každý dost, pokud tedy chceme! Buďte jako draci – bojovní, sebevědomí a postupující stále a za každé okolnosti vpřed. Zůstávejte ale slušní, ohleduplní a čestní – to, že tací nejsou a nikdy nebudou naši politici, ještě neznamená, že takoví nemůžeme a nemáme být my (jenom mimochodem, procestoval jsem dost na to, abych viděl, že s politiky je to všude stejné, takže jednodušší je se nad toto vše povznést, jít si opět svou cestou a politikou se obecně příliš nezabývat). Důležité je, abychom také měli dobrý pocit sami ze sebe! Závěr Bojujte jak vlci a bojujte jak draci. Nehovořím teď zdaleka jenom o tradingu. Hovořím o univerzálním postoji k životu, který dává možnost snáze se povznést nad frustraci, nalézat novou sílu a energii díky tomu, že stále máme nové sny, které chceme realizovat (vždyť život je tak krátký, není škoda ho zbytečně prožít v nudném stereotypu?). Nenechme se porazit tím, čemu říkáme "realita", protože nic takového stejně neexistuje. Není žádná jednotná realita, každý máme svoji realitu, kterou si zároveň tvoříme ve své hlavě. Pokud budeme tvořit realitu tím, co nám říká a co dělá naše okolí, budou naši realitu formovat společenská dogmata a budeme žít v obecném průměru. Pokud budeme tvořit realitu tím, co říkáme my, co říká naše vnitřní já, naše vášně, naše sny a naše přání, budeme tvořit realitu takovou, jakou chceme. Nenalhávám, že i tak to bude frustrující a náročné – ale oproti běžně vnímané "realitě" alespoň může být na konci nějaký zcela nový cíl, dosažení našeho snu, jedinečná nová zkušenost a naplnění vnitřní touhy. Takže je rozdíl bojovat a být frustrován "pro nic" a bojovat a být frustrován pro něco. V nejtěžších chvílích si vzpomenu na velmi smutné momenty mé návštěvy v koncentračních táborech v Terezíně. Jak je možné, že lidé dokázali tak dlouho přežívat bez jídla, v kruté zimě, namačkáni v malé, vlhké místnosti po stovkách, tvrdě fyzicky pracující 6 dnů v týdnu, 12 hodin denně, plni strachu a nejistoty? Musí to dokazovat něco o tom, že když jde skutečně o život, máme v sobě tolik síly a bojovnosti, kolik se nám ani nezdá! Berte tedy své sny a touhy jako otázku života a smrti – berte je vážně, protože pak vám vaše tělo a mozek začne dávat veškeré potřebné ingredience, o kterých jste doposud ani neměli tušení.